Jako první se sourozeneckými konstelacemi, tedy pořadím, v němž se sourozenci narodili, začal zabývat slavný psycholog Alfred Adler. Ten si všiml, že například všichni prvorození vykazují podobné charakteristiky, a své postřehy a zkušenosti zpracoval do ucelené teorie. Teorii sourozeneckých konstelací po něm převzali a přezkoumali ještě desítky dalších odborníků.
"Psychologové zastávající tuto teorii vycházejí z toho, že dítě nejvíc formuje jeho rodina, v níž v prvních letech tráví v podstatě veškerý čas," říká psycholožka Marcela Vojířová. "Z tohoto pohledu budou například vždy druhorození přístupnější ke spolupráci, protože se museli už od začátku svého života dělit, přizpůsobovat a mnohdy i ustupovat svému staršímu sourozenci. Nejde o žádnou spirituální teorii těžící z postavení hvězd nebo povětrnostních podmínek, které panovaly při narození dítěte. Vychází se pouze z toho, že zkrátka každé pořadí sourozenců s sebou logicky a nutně nese jiné podmínky, v nichž to které dítě vyrůstá."
Pokud se však o sobě chcete dozvědět něco z pohledu teorie sourozeneckých konstelací, musíte vzít v úvahu několik zásad. Pokud je mezi vámi a sourozenci šest a více let věkového rozdílu, hledejte se v charakteristikách jedináčka. Jestliže jste mladší ze dvou, měly by na vás více platit charakteristiky typické pro nejmladšího spíše než prostředního. Jestliže pocházíte z rodiny s více než třemi dětmi s věkovým rozdílem méně než šest let a nejste nejstarší či nejmladší, platí na vás charakteristiky prostředního.
Prvorození vůdci
Většina válečníků, vojevůdců, králů i prezidentů byla právě prvorozených. Prvorozené děti si totiž ve vůdčích rolích libují a rády mají pocit, že ovlivňují nejen okolnosti, ale i lidi kolem sebe. Jsou zodpovědné, což souvisí i například s tím, že často dostávali na starost své mladší sourozence. Zároveň vykazují cílevědomé chování a rádi zkoušejí, co ještě dokážou zvládnout. Na druhou stranu jsou nejvíce stresované, protože si do nich rodiče promítají své touhy a ambice. Nejstarší děti jsou proto nejvíc povzbuzované a zároveň ze všech stran slyší, že nesmí zklamat. Bývají to perfekcionisté a na své okolí dokážou být velmi tvrdí a nároční. Prvorozeným vyhovují intelektuální činnosti, v nichž mohou ukázat své schopnosti.
Prostřední diplomati
Prostřední děti mají podle mnohých odborníků nejtěžší postavení. Musí se nejvíce přizpůsobovat a ustupovat svým sourozencům. Proto také lidé narození jako prostřední ze tří a více dětí nemají problémy vycházet s ostatními. Nedělá jim potíže nacházet kompromisy a případně i ustoupit. Spolupráci mají raději než konflikty a vystupují velmi smířlivě. Bývají také poměrně nenároční. Jsou však handicapováni tím, že je okolí neustále srovnává se starším sourozencem (sourozenci), někdy proto mají tendenci stále se "dotahovat" na někoho před sebou. Na druhou stranu celé dětství fungovali jako jakási diplomatická bariéra mezi nejmladším a nejstarším sourozencem, a dokážou se proto dobře vcítit do pocitů ostatních lidí. Mají však tendenci k tomu nechat sebou manipulovat a jsou snadno ovlivnitelní.
Nejmladší "benjamínci"
Ačkoli si nejmladší sourozenci vysloužili pověst rozmazlených a problematických dětí, jde o pouhou pověru. Nejmladší děti jsou zpravidla otevřené, tvořivé, kreativní a nedělá jim problém riskovat. Dokážou také výborně motivovat ostatní lidi. Na druhou stranu jsou zvyklí na pozornost a péči ostatních, protože je obvykle neopatrovali pouze rodiče, ale i nejstarší sourozenci. Mají proto problémy s dospěním a převzetím odpovědnosti. Celý život vystupují lehce jako děti. Vyžadují neustálou pozornost a velmi rádi exhibují. Projevují se bezstarostně, společensky a jsou u většiny lidí velmi oblíbení. Skvěle se pro ně hodí práce, kde přicházejí do kontaktu s lidmi. Nemají však příliš velkou výdrž, a mají proto problém dotahovat věci do konce.
Samostatní jedináčci
Vzhledem k tomu, že se jedináček jako dítě nemůže spolehnout na pomoc svých sourozenců, bývají děti, které vyrůstaly samy, samostatnější než jejich vrstevníci. Ze stejného důvodu jsou také velmi svědomití a spolehliví. Na druhou stranu se však nikdy nemuseli dělit o hračky, sladkosti a podobně, mají problémy se sdílením obecně. Nejsou zvyklí příliš projevovat své city a ani svým blízkým se nesvěřují se svými starostmi či problémy. Osamocené dětství se také odráží v předpokladu jedináčků, že se věci automaticky budou vyvíjet podle jejich přání. Silnou stránkou jedináčků není ani tolerance či trpělivost. Jejich city a také vztahy jsou však mimořádně trvanlivé, a jakmile si někoho oblíbí, jsou ochotní za něj bojovat a onen člověk se na ně může stoprocentně spolehnout.
