Vitamin D bývá většinou zmiňován jako ochránce pevných kostí, k tomu však stačí množství vytvořené v těle například při cestě do práce a podobně. Nyní se vědecké výzkumy zaměřují na to, zda by tělu neprospělo umělé podávání vitaminu D, které by nahradilo nebezpečný pobyt na slunci.
Zatím se ukázalo, že kalcitriol, aktivní forma vitaminu D, skutečně umí kromě řízení metabolismu vápníku také regulovat zrání a růst buněk. Receptor pro vazbu kalcitriolu byl objeven na buňkách tlustého střeva, prostaty i u některých nádorů prsu.
Laboratorní pokusy ukázaly, že vysoké dávky vitaminu D skutečně umějí zastavit množení nádorových buněk. Jenže nadměrně vysoké dávky vitaminu D jsou pro lidské tělo toxické, protože se kvůli nim může z kostí paradoxně vylučovat vápník.
Řešením může být průběžné podávání vitaminu D buď samostatně, nebo jako přídavku k běžné terapii pacientů s rakovinou prostaty. To již ověřoval tým doktora Tomasze Beera z Oregonské univerzity. Vědci již prezentovali první výsledky, podle kterých skutečně vitamin D zvyšuje účinnost chemoterapie.
S myšlenkou, že slunce dokáže mimo jiné bránit vzniku rakoviny tlustého střeva, přišli již v 80. letech američtí lékaři Cedric a Frank Garlandovi. Vyšli mimo jiné z toho, že v severněji položených státech se tento typ rakoviny vyskytuje až třikrát častěji než ve státech jižních.
