Jste známá obhájkyně těch nejtěžších zločinců. Je to náhoda, záměr, výzva, nebo snaha se zviditelnit?
To je právě ten nesmysl, na který už jsem docela alergická. Kauzy si nevybírám. Lidé si vybírají mě. Mimo to pracuji i v oblasti občanského i obchodního práva, řeším banální krádeže, rozvody... O většině mých kauz veřejnost vůbec neví.
Co jste dělala, když měli údajně vaši klienti Kajínek a Vocásek vraždit?
V roce 1993 jsem studovala na konzervatoři a na konci 80. let jsem byla ještě na základní škole.
Řekl Vám některý z klientů, že vám to sluší, že jste hezká...?
Klienti vědí, že je naprosto zbytečné mi lichotit. Neberou mě jako ženu, ale jsem pro ně advokát. Zcela jistě si mě nevybírají podle vzhledu.
Nemáte někdy strach z pomsty kompliců pachatele anebo ze strany postižených, kteří si pro odsouzeného přáli vyšší trest?
Klientů se nebojím, ale přiznávám, že z jiných lidí z jejich okolí občas strach mám. Ale myslím si, že je to dobře, abych si stále uvědomovala, že jistá dávka opatrnosti je nezbytná.
Na rozdíl od otrlých kolegů se vy na veřejnosti nestydíte za své emoce...
Taková prostě jsem. Navíc díky emocím klient vidí, že advokátovi na případu záleží a že nebere kauzu jen jako další čárku. Proč by se advokát neměl radovat spolu s klientem, že vyhráli?
Zproštění obžaloby - je to výhra?
V advokacii by se to slovo používat nemělo. I když „vyhrajete“ trestní věc, tak de facto ten člověk vyhráno nemá, protože byl i po několik let vystaven stresu a nikdy nikdo mu nenahradí nic z toho, o co přišel. Jeho život se do starých kolejí nikdy nevrátí. „Výhra“ je spíš pocit štěstí.
Cítila jste někdy bezmoc?
Zrovna u pana Kajínka. Sedí za něco, co neudělal. Využili jsme veškeré právní prostředky, předložili jsme několik desítek dalších důkazů, sehnali nové svědky. Angažovali se i tři ministři. Přesto soud nepovolil obnovit řízení. Přitom to byla Kajínkova jediná šance. Mám za to, že u každého jiného případu by za takových okolností vyhověl. Nevím, co za tím stojí. To je ta bezmoc.
Litujete Jiřího Kajínka?
Z lidského hlediska nelze cynicky obejít, že někdo sedí ve vězení za něco, co neudělal. Jak se to může vůbec stát? Udělala jsem všechno proto, abych spravedlnosti pomohla, ale nevyšlo. Zatím.
Jak vypadá první setkání s odsouzeným?
Záleží i na tom, zda přide do kanceláře, nebo zda musím do věznice. Napoprvé si vyměníme informace. V drtivé většině případů stavíme na vzájemné důvěře.
Cítíte někdy v soudní síni trému?
Nikdy. Nevadí mi veřejnost ani média, naopak je to někdy povzbuzující a příjemné. Advokát musí být trochu exhibicionista. A myslím, že v tomto mi právě hodně daly housle – ty stovky vystoupení.
Proč jste vlastně studovala hru na housle?
Hrála jsem od sedmi let a rodiče usoudili, že mám zkusit talentovky na konzervatoř, a přijali mě. Šla jsem tam ale s velkými ideály.
Které vás zklamaly...
Mám pocit, že v oboru funguje protekce, a protože nejsem z muzikantské rodiny, žádnou jsem neměla. Tak to ostatně má být. Navíc bylo ostatní učení až za houslemi a to mi také nevyhovovalo. Mnohahodinová cvičení mě brzy přestala bavit a došlo mi, že nechci skončit v orchestru, běhat po nocích po koncertech, celý život dřít pro pár korun, nesmět sportovat a neustále si hlídat ruce.
Kdy jste držela housle naposledy?
Před deseti lety na zájezdu v Turecku. A už nikdy!
Jakou hudbu posloucháte?
Klasiku poslouchám výjimečně, když se potřebuji uklidnit v autě, tak si naladím klavírní nebo houslové koncerty. Ale – to už musí být! Jinak nejraděj poslouchám rock a když řídím, tak pop.
Co říkáte seriálové Ally McBeallové?
Vychrtlá. (smích) Pár dílů jsem viděla a musím říct, že případy, které tam řeší, jsou naprosté žabomyší války a tady by se s nimi a se svým přístupem neuživili.
Klienti potřebují vaši pomoc. Nepropadáte někdy spasitelství?
Já nejsem spasitel, ale advokát. A víte, který advokát je nejlepší? Přece ten, co je zavařený v sudu na dně přehrady...takové se o nás vykládají vtipy.
Za ODS jste kandidovala do Poslanecké sněmovny. Láká vás politika, co takhle křeslo ministryně spravedlnosti?
Kandidovala jsem na nevolitelném místě. Proto mě překvapil počet preferenčních hlasů – byla jsem v Praze na třetím místě a v republice jedenáctá. Zatím chci dělat advokacii, protože si myslím, že tak lidem pomohu víc než ze sněmovny nebo ministerstva. Pokud bych do politiky šla, snažila bych se prosadit určité změny v zákonech.
Například kterých...
Třeba zákon o týrání zvířat. Žádala bych vyšší trestní sazby za pohlavní zneužívání, týrání dětí i žen...Mimochodem toho souseda, který upozornil na případ v Kuřimi, by měli vyznamenat!
Zastupujete Pražský spolek ochránců zvířat...máte ráda zvířata?
Měli jsem doma odjakživa, psy, osmáky, potkany, šneky, teď mám dva králíky a kocoura. Zvířata jsou stejně jako děti bezbranní tvorové a je nepochopitelné, jak je někdo může týrat.
Co děláte, když máte volno?
Volný víkend jsem neměla strašně dlouho. Soboty většinou využívám na cesty do věznic, protože přes týden není čas. V neděli večer chodíme do kanceláře, abychom probrali týdenní plán, a radíme se na pondělní soudy...Největší relax je teď pro mě vypnout a podívat se na nějaký pěkný film nebo si zajít na kurty na tenis.
Chodíte do kina?
Kino nemám ráda. Vadí mi sedět s dalšími lidmi v sále, poslouchat křupání popcornu a sledovat nesmyslné reklamy. Do kina zajdu jen velmi, velmi vzácně. Mám raději domácí pohodu, pouštím si psychothrillery. To je pro mě oddychovka.
Jaké knihy ráda čtete?
Mám ráda beletrii, literaturu faktu, biografie. Vyhledávám psychologické a psychiatrické studie a samozřejmě právnické spisy.
Cestujete?
Dříve hodně, nejvíce do Asie. A vypíchla bych nejspíš Thajsko, protože je to země, kde ctí zvířata, nemusíte se tam bát o zaparkované odemčené auto, ani že vás tam někdo přepadne, je tam krásná příroda, úžasné moře, jedinečné památky...Ale od té doby, co mám advokátní praxi, jezdím prakticky jen v rámci České republiky po soudech a věznicích. Možná, jestli se dožiji „důchodu“, začnu se opět poohlížet po vzdálenějších destinacích.
Co očekáváte od partnera?
Toleranci. Nic víc. Klidně uvařím i večeři, pokud mi to práce dovolí. Rozhodně nejsem žádná feministka ani emancipovaná žena. Zastávám názor, že žena má především vytvořit domácí pohodu, chlap je ten, o kterého by ona měla možnost se opřít.
Není čas pomýšlet na rodinu?
Děti nemám, a doufám, že brzy je mít budu. Potřebuji, aby po mně někdo zůstal – chci mít pocit, že to, co dělám, dělám pro někoho.
Čím začíná váš den?
Nesnídám vždy - jen když stíhám, a to loupák nebo buchtu, marmeládu, čaj...asi potřebuji cukr kvůli energii a na nervy. Vařit nestíhám, jím po restauracích, jen výjimečně udělám špagety. - více zde
Jak vám člověk udělá radost?
Potěší mě příjemní, usměvaví lidé, zajímavá myšlenka, kafe od kolegy – každodenní, všední věci.
Používáte také ženské fígly, věříte v esoteriku nebo v talismany?
Používám výhradně mozek.
JUDr. Klára Slámová(*1977, Jindřichův Hradec) je svobodná, bezdětná. O soukromí mluví nerada. Z rodiny nebyl nikdo právník ani muzikant. Má staršího bratra. Maturovala na Státní konzervatoři v Praze (obor housle). Vyhrála matematickou olympiádu a nikdy nedostala pětku. V roce 2001 s vyznamenáním ukončila Právnickou fakultu Univerzity Karlovy, v roce 2004 složila rigorózní zkoušku z oboru Trestní právo hmotné a procesní, na výtečnou složila v roce 2004 advokátní zkoušku. Mezi jejími klienty jsou, kromě Jiřího Kajínka a Zdeňka Vocáska, Jiří Pasovský (obžalován z vraždy nigerijského konzula), John Pacovský (trojnásobná vražda v Litvínovicích), Martin Koryčánek (zproštěn z dvojnásobné vraždy zlatnice a chodce), Robert Tempel (prozatím čtyřikrát zproštěn obžaloby z dvojnásobné vraždy)... |
