Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Shopaholismus: závislost, která může skončit exekucí

aktualizováno 
Vyrazit čas od času s kamarádkou do nákupního centra a provětrat peněženku je naprosto normální, dokonce i zdravé. Proč si neudělat radost? Ovšem když se nákupy stanou doslova posedlostí, může to skončit i exekucí.

Ilustrační fotografie | foto: Profimedia.cz

Pobíhání po obchodech a doslova zuřivé nakupování všeho možného, dokud to peněženka nebo kreditní karta dovolí – tak zhruba vypadá klasický případ shopaholika (nebo spíše shopaholičky). A nakupovací mánie není ničím novým pod sluncem – obzvláště ženy se chtěly vždycky líbit, takže byly ochotné utratit všechny našetřené peníze za nový kousek do skříně nebo šperk, který by je učinil ještě krásnějšími.

Jakmile ale nákupní chování přeroste do neúnosné míry, kdy nakupující osoba neví, kdy přestat, je zle a může vzniknout poměrně těžká závislost. Bohužel, jak psychologové podotýkají – shopaholiků neustále přibývá.

Nemoc, nebo jen zlozvyk?

Přiznávám, že i já se občas nechám zlákat výhodnou slevou a koupím si věc, kterou nepotřebuji. Za extrém to však nepovažuji, je to jen výjimečné a vím, že pak už si třeba tři měsíce nic nekoupím. Moje přítelkyně ale před lety podlehla slevové mánii a byla ochotná jezdit skoro po celé Praze, aby využila konkrétní slevu. Bohužel se dostala do začarovaného kruhu závislosti a ve finále skončila s dluhem padesáti tisíc, který ještě dnes kamarádkám splácí.

Znaky shopaholika:

- Přehnané utrácení: Postižený člověk utratí víc, než si může dovolit, a dostává se brzy do hluboké finanční krize. Normální člověk si řekne: „Jejda, tohle si nemůžu dovolit, na to nemám,“ ale nemocný člověk závislý na nakupování takhle nikdy neuvažuje.

- Nutkání nakupovat: Člověk se závislostí na nakupování koupí často neodolatelně více, než vlastně chce nebo potřebuje. Například jde do obchodu pro nové boty a z obchodu vyjde s deseti páry.

- Jde o chronický problém: Nákupní závislost je trvalý problém a nakupování probíhá vícekrát než dva nebo tři měsíce v roce, a rozhodně více než jednou za rok před Vánocemi.

- Skrývání: Shopaholik bude své skrývat nákupy, protože nechce, aby někdo jiný věděl, že něco koupil, a kritizoval ho za to. Tito lidé mohou mít tajné účty a další kreditní karty, o kterých rodina ani partneři nevědí.

- Začarovaný kruh: Někteří lidé budou cítit provinění, takže se budou snažit nakoupené zboží vrátit, ovšem pocit viny může vyvolat potřebu dalších nákupů, takže dojde k začarovanému kruhu a problém trvá nadále.

- Postižené vztahy: Nadměrné utrácení a nakupování velmi citelně poškozují vztahy, protože nemocný člověk mnohem častěji tráví čas mimo domov a emocionálně i fyzicky se začne od ostatních izolovat.

- Lhaní: Shopaholik lže o svých nákupech, a to i tehdy, když na něj partner uhodí. „To jsou nové boty?“ „Kdepak, mám je už od loňska, jen jsem je moc nenosila; neříkej, že sis jich nikdy nevšiml.“

Pokud se ptáme, zda jde o zlozvyk, nebo o skutečný problém, který je potřeba řešit s odborníkem, je zapotřebí brát v úvahu více faktorů.

„Záleží na míře nakupování, respektive na čase jím stráveném, na emocích vážících se k nakupování a na zachované míře schopnosti trávit volný čas také jiným způsobem. Jakmile je jedinec neschopný nebo téměř neschopný se této činnosti jakkoli vyvarovat, zvláště pokud pociťuje takzvané bažení (carving) a jeho život se vlastně točí kolem nakupování, přemýšlení o něm a jeho uskutečňování, nakupuje-li věci, které ve skutečnosti nepotřebuje, a následují-li na konci skličující pocity viny, pohybujeme se už mimo normu a máme co do činění s chorobnou závislostí na nakupování,“ vysvětluje psycholožka Magdalena Dostálová.

Máte-li tedy pocit, že už se vás tahle diagnóza týká, je na čase s tím začít něco dělat, pokud nechcete skončit opravdu špatně, třeba návštěvou exekutora, což by se skutečně mohlo stát.

Koho to může potkat

Fakt je, že jen těžko najdete shopaholika mezi bezdomovci. Ti na to prostě a jednoduše nemají. Shopaholismu podléhají spíše lidé se sklonem k patologickým závislostem jakéhokoli druhu.

„Pro závislosti je typická porucha sebekontroly, která může pramenit z křehčí psychiky se sklonem k rozladění či přímo k depresím. Jako bychom si náhradním (patologickým) způsobem uspokojovali potřebu mít nasyceny své základní životní potřeby. Při nakupování tak shopaholik pociťuje vzrušení, libé pocity, k nimž se chce stále vracet,“ říká psycholožka Dostálová.

„Když mě před osmi lety opustil manžel a nechal mě samotnou se dvěma dětmi, cítila jsem se strašně. Nejdřív jsem byla otupělá, chyběl mi někdo, kdo by mě měl rád. Jistě, byly tu děti, ale v tu chvíli nestačily. Tak jsem si začala kupovat věci, které mi udělaly radost, i když jsem je nepotřebovala. Bylo to opojné; v okamžiku, kdy jsem si třeba kupovala nové tričko nebo novou rtěnku, bylo mi najednou blaze a alespoň na chvíli jsem zapomněla na to, že je manžel pryč. Jenže se to stupňovalo, musela jsem chodit do obchodů častěji a častěji, aby mi bylo dobře, a nakonec mi nestačily ani alimenty, takže jsem si musela začít půjčovat od rodičů a kamarádek. Když mi pak jednou moje nejlepší kamarádka řekla, že bych s tím měla něco dělat, bylo už za pět minut dvanáct. Ale zvládla jsem to a dnes už odolám,“ vypráví pětatřicetiletá Karolína z Prahy.

Kde je hranice normálnosti

Kladete si otázku, jestli se vás už tahle závislost náhodou netýká? „Alarmem může být nekontrolované nutkání stále se k nakupování vracet, kdy shopaholik nebere v potaz dlouhodobé negativní důsledky takového chování (nedostatek financí na základní životní potřeby, devastace mezilidských vztahů, neschopnost jiného trávení volného času než nákupy). Mezinárodní klasifikace nemocí považuje za klíčové, když člověk dává přednost rizikovému chování (v tomto případě nakupování) před jiným chováním, které jej třeba oslovovalo dříve. Za své berou vztahy, koníčky, záliby a často i pracovní život,“ varuje psycholožka Magdalena Dostálová.

„Když mi nakupování přerostlo přes hlavu, dělala jsem přesně totéž, co dělají alkoholičky. Začala jsem své nákupy schovávat, aby nikdo doma neviděl, že jsem si zase něco koupila,“ říká čtyřicetiletá Alena.

„Bylo to strašné; jedna skříň už začala skoro přetékat věcmi, které tam dříve nebyly, měla jsem tam plechovky s jídlem, kosmetiku, oblečení, baterky, prostě všechno možné. Dokud si toho nikdo nevšiml, bylo to v pohodě. Jenže pak jednou manžel něco hledal a objevil mé skladiště. Teprve potom jsem začala o své závislosti přemýšlet,“ vypráví Alena.

Prevence je lepší než exekuce

Nejlepší samozřejmě je závislosti nepropadnout. Pokud jste se ještě nedostali až do situace, kterou nemáte pod kontrolou, je vhodné udělat ve svém životě pár změn. Jak říká psycholožka Dostálová, nejdůležitější je zaměřit se na jiné oblasti života, ve kterých můžete najít zdroje potěšení, ať už se jedná o koníčky, sport, výlety do přírody, čas strávený s blízkými (ideálně nějakou příjemnou činností).

„Dobrým začátkem je často přiznání si, že mám problém. Nenakupuji, protože bych všechny ty nesmysly potřebovala, přitahuje mě sám proces nakupování, touha vlastnit tu věc, vlastní nákup vnímám euforicky a vzrušeně… Poznáváte se v některém z těchto výroků? V momentě, kdy si přiznáte, že trpíte shopaholismem, máte nakročeno směrem k uzdravení. Cesta však může být pěkně trnitá a nelehká, proto bývá vhodné, abyste na tenhle boj nebyli sami,“ radí psycholožka Magdalena Dostálová. 

Článek vyšel v prosincovém vydání časopisu Zdraví.

Autor:






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.