Lidé experimentují jinak než podle Božího řádu. Mají na to právo. Ale k čemu to vede? Slova otce Marka se rozléhají malou rotundou u fary ve Vranově nad Dyjí. Hltají je desítky mladých lidí, od patnáctiletých po třicetileté.
Většina má na ruce tenký, jednoduchý, stříbrný prstýnek. A ti, kteří ho nemají, ho za chvíli dostanou. Až vstoupí do Společenství čistých srdcí a slíbí, že "zůstanou čistí". Což znamená, že se sexem počkají až po svatbě.
"Panebože, proč?" zní nevyslovená otázka. Důvody má každý z nich jiné, ale spojuje je společný cíl.
Na přednášce otce Marka je legrace. Mluví v šifrách, sex přirovnává k rychle vypěstovaným rajčatům nebo k domu, který nemá parcelu. Posluchači se smějí. Když otec, vranovský farář, zvážní, zvážní i publikum. "Udělejte vše pro to, aby se to povedlo. Nevzdávejte se," říká a koulí u toho očima. Členové společenství souhlasně kroutí hlavou. Trvá to dvě hodiny. "Nenudím vás už?" zkoumá na oko otec Marek. Téměř všichni volají, že ne. Když přednáška za pár minut končí, jsou zklamaní. Opravdu.
"Moc brzo jsem chtěla fyzický kontakt. Byla to chyba. Toužila jsem, aby mě držel v náručí, líbal," říká otevřeně jedna z dívek. Vypadá na šestnáct, ale je jí čtyřiadvacet. "Ale Bůh zasáhl," pokračuje s vážnou tváří. "Vložil do mě touhu jít do kláštera. S přítelem jsem se rozešla. Ten vztah byl sice krásný, ale já myslela jen na klášter."
Dívka zcela samozřejmě přiznává: "Víte, když jsme byli spolu, tak mě to svádělo sahat i sama na sebe. Bylo to pokušení." A tak zamířila do kláštera boromejek v Moravských Budějovicích. "Vydržela jsem tam jen tři dny. Trápila jsem se, až mi matka představená řekla, ať jedu domů. Hodně jsem to oplakala a ptala se Pána, proč mi vzal Pavla a v klášteře mě nechtěl."
Příběh končí šťastně. "Dozvěděla jsem se o Společenství čistých srdcí. A teď vím, že se za mě denně další lidé modlí," říká budoucí lékárnice. Někteří členové měli cestu do společenství jednodušší. "Říkal mi o tom kámoš ve škole a mně to připadalo dobrý," pokyvuje osmnáctiletý mladík, vypadající jako fanoušek hip hopu.
Společenství čistých srdcí
Jen modlitba
Společenství čistých srdcí funguje od roku 2005. Založil ho farní tým kněží a spolupracovníků z Vranova nad Dyjí.
"Zjistili jsme, že v cizině je iniciativa čistá láska pro mladé, kteří se rozhodují žít s čistým srdcem. Zeptal jsem se naší mládeže a oni řekli, že by do toho šli," vypráví otec Marek.
Vstoupit může každý, komu je víc než patnáct. A jediným pravidlem je, že se každý den pomodlí za ostatní členy. "Je to pro lidi, kteří takhle chtějí žít a nestydí se za to," líčí farář.
Ve společenství jsou podle něj tři skupiny lidí. "Jedni by žili čistě i bez společenství. Druzí, ti hodně bojují a překonávají pokušení. A pak ti, kteří už to pokazili a začínají znovu."
Ještě před obědem na faře, kde probíhá celostátní setkání členů, je na řadě povídání s Ludmilou Vasilovou, jednou z prvních členek Společenství čistých srdcí, nyní už vdanou.
"Rádi bychom slyšeli, jestli se můžeme vzít za ruku, dát si pusu. Obejmout? Jak moc? To vám nikdo neřekne, ale Boží hlas ve vás by se měl ozývat tak, jak má," začíná přednášku. Pak se rozohňuje nad úrovní televizních reklam. "Polonahá žena je i v reklamě na holicí strojek. A s nikým to nehne," rozčiluje se. Myslí to vážně. "Souhlasím. Člověk se zamýšlí nad tím, jestli to jde od deseti k pěti nebo rovnou po desítkách," podotýká sedmadvacetiletý Martin.
Vasilová chce od všech slyšet, jak bere členství ve Společenství jejich okolí. "Doma dobře, ale jinde si připadám jako výjimka," zní odpověď první dívky. Ostatní mluví podobně. Jsou často z věřících rodin. Jejich kamarádi nadšení pro Boha nesdílejí.
Občas zní odpovědi možná až fanaticky. "U nás doma je víra mrtvá. Nevidíte pořádně kříž na zdi nebo svaté obrázky. Prostě nepromodlený dům," říká jedenadvacetiletá Pavlína. "Ale jak člověk víru pozná, je to super," křičí Vasilová. Pak zábava dostává vzdělávací ráz. "Potkala jsem spoustu věřících žen a nejbolestnější bylo, že začaly brát antikoncepci, aby neměly děti," líčí. Pak mluví o vraždách (rozuměj potratech). "Pojďte se nad tím zamyslet. Bůh spojí dva lidi velkou láskou - a copak oni dítě nechtějí?"
"A proč by to jinak dělali?" odpovídá jí Martin a ostatní se smějí. Ale nebyl to vtip.
Po obědě, nudlové polévce a guláši, jde skupina do lesa na mši. Při ní otec Marek přijímá nové členy. Zhruba deset lidí slibuje, že chce žít v čistotě, zbývá jen vybrat si prstýnek. Jenže co když budou mít sex? "Když poruší slib čistoty, vyzpovídají se a začnou znovu," říká otec Marek.
První příběh "Chci žít čistě"
Její rodiče spolu poprvé spali, až když měli na prsteníčku stejný prstýnek. "Vždycky jsem si říkala, že chci taky žít čistě," říká devatenáctiletá Marteo Nováková. I proto před rokem a půl vstoupila do Společenství čistých srdcí, prý jí to dává sílu.
"Když člověk s někým spí před svatbou, Střídá partnery, v každém z nich nechá může se stát, že je nakonec tak rozedraný, nezůstane nic," vypráví. Přítele nemá.
"Ale myslím si, že až ho budu mít, bude to těžké," říká. Chtěla by věřícího partnera, který bude vyznávat stejné hodnoty a bude ochotný respektovat její postoj. "Když bude tlačit na sex, tak to asi nebude ten pravý. Pokud chce člověk jen někoho do postele, nejde mu o lásku vzájemnou, ale o lásku sobeckou." O svém zdrženlivém postoji k sexu mluví otevřeně, ví o něm i okolí.
"Ve škole mi spousta lidí říká, že jsem blázen. Jiní to nekomentují. Ale nepřemlouvají mě, ani bych se nenechala. A já je taky nepřesvědčuju, člověk se musí rozhodnout sám. Jen si s nimi povídám. Třeba o tom, že se nemusí vyzkoušet všechno, stejně jako když jde o drogy."
Nezaváhá ani při otázce na masturbaci. "Tím člověk uspokojuje svoje potřeby, není tam vzájemná láska. Sex by měl obohatit manžela. Když ukojím sama sebe, je to jen zotročování vlastními tělesnými pudy," odpovídá okamžitě.
Co když to nebude v manželství klapat v posteli? "Všechno je založené na komunikaci. Když to s manželem nebude klapat, probereme to a zkusíme něco jiného. Neměl by to být problém," říká Marteo Nováková.
Společenství čistých srdcí
Druhý příběh: "Dostala jsem novou šanci"
Anežka Havlíčková je jednou z těch, kteří ve společenství dostali novou šanci. "Žila jsem nečistě," přiznává. To v překladu znamená, že není panna. "Už když jsme se s tehdejším přítelem rozešli, bylo mi jasné, že šlo jen o tělesnou lásku a nebylo to správné."
Osm měsíců "abstinovala", pak se dozvěděla o Společenství čistých srdcí. "Je to moje opora, protože člověk je slabý. Někteří lidé to odsuzují. Ale já jim chci ukázat, že to jde," vykládá. K víře byla vychovávaná odmala. O své zkušenosti se sexem mluví jako o "tom, co se jí stalo".
"K hříchu mě to stáhlo v pubertě. Ale díky tomu, co se mi stalo, jsem teď ve společnosti těchto lidí a uvědomuju si víc víru, lásku pána Boha, lásku k bližním a snažím se z toho brát to pozitivní. Byla to dobrá zkušenost do života. Ale samozřejmě ji nedoporučuju."
Třetí příběh: "Byl jsem obětí šikany. Bůh mi změnil život"
Teprve patnáctiletý Jiří vstoupil do Společenství čistých srdcí před několika týdny.
"Měl jsem nečistý život. V pubertě se všechno změnilo. Chodil jsem na zábavy, pak pozdě domů. Až mě to přestalo bavit a uvědomil jsem si, že je čas něco změnit," líčí Jiří. Na dotaz, jestli nečistým životem myslí sex, pohoršeně kroutí hlavou. "Ne, ne, to ne. Mluvím třeba o alkoholu."
Celý druhý stupeň základní školy byl obětí šikany. "Ale Bůh mi pomohl, dostal jsem se z toho, získal nové přátele. Změnil se mi život," vypráví. Na vstup do společenství se pečlivě připravoval. "Křesťané v pátek nejedí maso. Já jsem to rozvedl a jsem vegetarián."
Čtvrtý příběh: "Nesouložit, to je motivace pro svatbu"
Seznámili se na křesťanském Silvestru před pěti lety. To ještě oba měli jiné partnery. Oba souložili. Před rokem s půl začali chodit spolu. A nesouloží.
"Neustále si tím zvedáme osobní laťku. Máme čistý vztah," říká sedmadvacetiletý Martin Kořenovský. Jeho partnerka Pavlína Lopaurová souhlasně přikyvuje. "Za tu dobu se náš vztah posunul na úplně jinou úroveň. Vztah totiž není jen mazlení, ale vnímání se navzájem, tolerance."
"Oba jsme si sex vyzkoušeli a shodli se, že si to můžeme nechat po svatbě. Začali jsme od nuly," říká Martin Kořenovský. Oba se shodují, že společenství je pro ně opora. Ale i tak jim sex někdy chybí. "Jak kdy. Někdy je těžké to vydržet, ale určitě se to dá zvládnout," přiznává ona. Podle něj je však zdrženlivost motivace pro svatbu.
Kromě sexu žijí jako normální pár. Ona studuje cestovní ruch, on pracuje jako nástrojař. Čtyřikrát spolu byli na dovolené. "Bez tělesného kontaktu," usmívají se.
