Příslušníci „sendvičové generace“ se starají o své děti i stárnoucí rodiče.

Příslušníci „sendvičové generace“ se starají o své děti i stárnoucí rodiče. | foto: Profimedia.cz

Hrdinky všedního dne: sendvičová generace pečuje o děti i rodiče

  • 58
Ženy mezi čtyřicítkou a padesátkou se ocitají v kleštích. Často se starají ještě o školou povinné děti a zároveň už mají stárnoucí rodiče. U nich se objevují první vážné nemoci a potřebují péči.

Gerontoložka Iva Holmerová, s níž si páteční magazín MF DNES Rodina DNES o pečujících ženách a rodinách povídal, se s nimi setkává denně. A považuje je všechny za nedoceněné hrdinky všedního dne, protože jdou leckdy až za hranici sil.

Jak si ulehčit takovou situaci ženy v sendvičové péči?
Je zapotřebí se domluvit s celou rodinou, kdo a jak se bude na péči podílet. Dále je zapotřebí zajistit služby. K dispozici je příspěvek na péči, což je důležité východisko pro zajištění dalších služeb. Proto je zapotřebí včas o příspěvek zažádat. Je také zapotřebí získat všechny možné informace o daném stavu onemocnění. Existuje mnoho informačních materiálů a také organizací, které se problematikou jednotlivých stavů zabývají.

Mám si vyčítat, když péči doma nezvládnu a svěřím blízkého do péče ústavu?
Pokud je někdo ponechán v této situaci sám, je to nesmírně náročné a vyčerpávající. Pokud se na všech rolích podílí celá rodina, ale třeba i další blízcí, jsou k dispozici služby, pak je možné pečovat doma i dlouhodobě. Pokud ovšem tyto faktory selžou, zpravidla rodiny volí pro své nemocné péči nějakého zařízení. Pravdou je, že z pohledu zařízení pro seniory se někdy zdá, že mají rodiny s péčí problémy a ne všechny jsou ochotné se starat.

Zajímá vás víc?

Téma o tom, co všechno prožívají lidé, kteří se doma starají o své stárnoucí blízké, a jak se s tím vyrovnávají, si přečtěte už zítra 10.7. v magazínu MF DNES Rodina DNES.

Magazín Rodina DNES, 10.7. 2015

Ale například pohled České alzheimerovské společnosti, která se dlouhodobě zajímá o problematiku pečujících, je odlišný. Vidíme naopak mnoho lidí a rodin, které se starají, a to někdy až do vyčerpání svých sil a skoro až za hranici svých možností. Jsou to podle mého názoru přímo hrdinové. Hrdinové, kterých si naše společnost moc neváží a nedokáže je ocenit.

Jak moc může pomoci psycholog? Nebo antidepresiva? Ptám se proto, že znám řadu žen, které se snažily, snažily, až se složily.
Ano, to je známou pravdou, zvlášť ve dvojím zápřahu. Péče o děti má zpravidla svůj vývoj, přináší radost. To nelze ve všech případech říci o péči o nemocné, zejména chronicky nemocné, o ty, jejichž onemocnění postupně progreduje. Péče bývá namáhavá jak psychicky, tak fyzicky. Je všeobecně známo, že ti, kteří ji dlouhodobě poskytují, jsou více nemocní. Zejména často se u některých vyskytuje deprese. Proto pečujícím doporučujeme, aby pamatovali také na sebe, aby nezanedbávali nejen své vlastní zdraví, ale ani potřebu odpočinku.

Jak se tedy pozná, že člověk už je na hraně sil? Jaké to má signály?
Jedná se o únavu, poruchy spánku, špatnou až depresivní náladu, pocity bezmocnosti, beznaděje, ale také například „namožená“ záda a celková vyčerpanost. To jsou podle mého již skutečně závažné signály, které by měl pečující vnímat.