Semana Santa v Mexiku, to jsou dva týdny oslav

V Mexiku představují Velikonoce jednu velkou oslavu, při které přestane většina Mexičanů trávit hodiny času na dálnicích,ale užívá si dvou týdnů společenského života. Na různých místech v zemi se hrají pašijové hry, jejichž součástí je někde i mrskání či opravdové ukřižování. Řada vystoupení je pečlivě připravována po celý rok, aby pak mohla slavnostně vyústit na velikonoční svátky. V Mexiku se Velikonoce slaví různě, záleží tedy především na dané komunitě. Pompézní vystoupení, stavění oltářů, pálení papírových figurín či vystoupení indiánských tanečníků, to vše jsou podoby mexických Velikonoc.


 

Město San Miguel de Allende, které se nalézá v horách,je známé svými oslavami Svatého týdne.Sjíždí se sem celá řada turistů z různých koutů  světa, aby mohla vidět pompézní podívanou na vlastní oči. Ve skutečnosti se ale nejedná o žádné ukázky pro turisty, nýbrž o stoleté tradice, které se stále dodržují. Svatý týden( Semana Santa) je vlastně neadekvátní časové označení, protože ve skutečnosti zahrnuje dva týdny procesí a promenád. Velké oslavy přitom začínají již dva týdny před Velikonocemi, kdy se 16. března rozhoří po celé zemi ohňostroje a od půlnoci nekonečně dlouho září. Ulicemi zní hudba a mnoho Mexičanů a turistů se vydává na cestu z historického města Atotonilco, které je vzdálené více než 4 km do města San Miguel de Allende.

Muži nesou sochu krvácejícího Ježíše přivázaného ke sloupu, oblečeného do sametové pláštěnky. Společně s příchozími putuje tato socha do blízkého a bílého kostela San Juan de Dios. Po následující dva týdny se bude socha v procesí přemísťovat do dalších kostelů, aby se pak navrátila zpět do San Juan de Dios. Její cesta tím ale zdaleka nekončí. Za zvuků kapel a v doprovodu ohňostrojů ji čeká pouť do rodného města Atotonilco.  Během Santa Semany je většina domů, ať již nových či polorozbořelých, ozdobena papírovými květinami. Většinou bílé a růžové barvy. Květiny, ale i balónky a různé plastové ozdoby visí na drátech  z jednoho konce ulice na druhý. Ve městě se o to více oslavuje, pokud  datum zároveň připadne na první jarní den. Děti od 5 do 10 let se převlékají za čmeláky, motýli, tulipány a promenují se bo boku svých učitelů na vycházce okolo centrální zahrady.

Pátek, který předchází Svatému týdnu,  je věnován památce Panny Marie. Ve městech tak přes noc vyrostou řady oltářů. Prodavači vyjdou do ulic s naplněnými vozy pšenicí a prodávají své zboží. Tyto tenké klasy zrní společně s hořkými pomeranči, zlatými listy a obrázky Panny Marie dekorují oltáře v oknech a ve dveřích domů, na náměstích či v zahradách. Všechny předměty mají samozřejmě svoji symboliku.Hořké pomeranče vyjadřují utrpení Panny Marie,zlaté listy její čistotu a klasy pšenice zastupují znovuvzkříšení a obnovu života. Nezáleží na tom, zda jsou  předměty umělecky na vysoké úrovni, a nebo  jsou zhotoveny těmi nejjednoduššími technikami. Z obojího je cítit hloubka prožitku smutku a víry.

Úplně v jiném duchu se po městě pohybují tzv.concheros, skupina tanečníků s bubínky, píštalami a chrastícími náramky vyrobenými z ořechů. Tito barevně oblečení indiánští  tanečníci jsou k vidění ve městě i v zahradách.I když byli Indiáni rozmetáni španělskými dobyvateli, podařilo se jim dodnes udržet si řadu rituálních předkolumbovských zvyklostí. A kdo by odolal pohledu na jejich oděvy zdobené peřím, zlatem a jinými cinkrlátky.

Velký  pátek je potom jedním z dnů, který by si neměl  žádný turista při návštěvě města nechat ujít. Skoro každý kostel ve městě organizuje velké procesí a přesně v poledne se odehrává pompézní divadlo,které by mohlo být klidně zfilmováno v Hollywoodu.Setniny v plné římské zbroji a na opravdových koních vedou přehlídku v uličkách kolem hlavního náměstí. V procesí nesou silní Mexičané sochy Ježíše, Máří Magdalény , Panny Marie  až  jim z obličejů stékají kapky potu. Sochy totiž nesou  celé  hodiny co průvod trvá. Opravdová krev potom teče z čela muže, který jako Ježíš nese trnovou korunu a těžký kříž. Všichni kolemjdoucí pozorují poslední hodiny Kristova života. K večeru se město opět zaplní procesím, všichni jsou ale oblečeni v černém a kráčejí městem za zvuků bubnů. Na Velikonoční neděli se výjimečně nekoná žádné procesí . V zahradě města ale probíhá něco jiného- pálení Židů. Osm provazů je zavěšeno v zahradě od stromů k balkonům vládních budov.Na těchto provazech visí papírové postavy s klobouky, které se později zapálí a nebo vybuchnou. Jejich kousky jsou tak rozmeteny po okolí.

Není asi žádným  překvapením, že v katolickém Mexiku jsou Velikonoce nejdůležitějším svátkem v roce. I když mají oslavy na různých místech odlišnou podobu,  dají se vysledovat určité společné rysy. To, co v Mexiku ale neuvidíte jsou barevná vajíčka, čokoládky.  O Velikonocích má většina lidí dovolenou a školy jsou na dva týdny zavřeny. Proto se plní nejen silnice,uvíznutí v zácpě není nic neobvyklého,  ale i odlehlé pláže. Naopak  velkoměsto Mexico City si na chvíli vydechne. Na Popeleční středu a všechny pátky  během Velikonoc se lidé straní jezení masa a  typickým pokrmem se stává -capirotada-určitý druh dezertu, který je vyroben z rozinek, másla,banánů a jiných tajů mexické kuchyně. Zní to sice jako prapodivná kombinace, ale všichni v Mexiku to zbožňují. Den před Velkým pátkem si lidé doma staví oltáře s podobou Panny Marie  a zdobí je růžovými papíry, květinami, svíčkami a figurkami. Byty se krášlí i kvůli příchozím návštěvám, kterým jsou nabízeny nápoje z čerstvého ovoce.  
        
                  

Na oslavách nechybí ani původní obyvatelé Mexika,kteří ztělesňují pro turisty velkou exotiku.

V rámci pašijových her nesmí samozřejmě chybět Pilátův soud nad Ježíšem Kristem.

Panna Maria je jednou z postav nesených v rámci slavnostních procesí.

Kdo by odolal pohledu na kostýmy tanečníků zdobených peřím, zlatem a jinými cinkrlátky.

Papírové postavy visící na provazech se později zapálí a budou rozmetány do okolí.