Syn britského krále Jiřího V. přistupuje na roztřesených nohách k mikrofonu, do něhož má pronést řeč k publiku na stadionu ve Wembley. Je rok 1925 a tohle má být jeden z prvních projevů člena královské rodiny, který přenáší rozhlas.
7 triků, jak ukočírovat trémuTrému nemůžete zapudit, ale můžete ji alespoň zmírnit. Zkuste následující triky. 1. OPAKUJTE SI: ZVLÁDNU TO! Připomeňte si své dosavadní úspěchy, nezapomeňte ani na medaili z recitační soutěže ve třetí třídě, všechno se počítá. Opakujte si, že tohle dokážete. Odpusťte si bankrotářské řeči o tom, co můžete pokazit. 2. ZKLIDNĚTE SE TRÉNINKEM Pokud vás čeká prezentace, obhajoba projektu či zkouška, připravte se. Shrňte si hlavní body, o nichž budete mluvit. Mluvte nahlas. Ke každé otázce ke zkoušce natrénujte formulku, jíž odvedete řeč jinam, když nebudete znát odpověď. Zklidní vás to. 3. OD STRAŠPYTLŮ PRYČ! Nenechte se vystresovat okolím. Když se chystáte na projev nebo zkoušku, soustřeďte se o samotě. Buďte v tu chvíli sobcem. Vyhněte se lidem, kteří opakují, jak se bojí, a pomoc hledají v tom, že zjančí všechny ostatní. 4. TANKUJTE VODU Panák alkoholu vás sice uvolní, ale může ce pokazit následující výkon. Kafe vám rozbuší srdce. Nejlepším pomocníkem při trémě je voda. 5. UVOLNĚTE PŘETLAK Při náporu trémy se v těle vytvoří přetlak, zbavte se ho. Vyběhněte dvakrát schody. Nebo zkuste následující: zapasujte se napevno do židle, zatněte na pár vteřin všechny svaly včetně mimických, zadržte dech. A pak uvolněte. Ucítíte i psychickou úlevu. 6. SBÍREJTE ZKUŠENOSTI Tréma ustupuje se zkušeností, na to nezapomínejte. To znamená, že když máte strach z toho, že budete přednášet před publikem, bude vás tréma svazovat poprvé, podruhé, popáté... a pak už ne. Neodezní úplně, ale bude snesitelná - neochromí vás, ale motivuje k lepšímu výkonu. 7. A NA ZÁVĚR… Když nic nezabere, představte si všechny lidi před sebou v pyžamu. |
Vystresovaný vévoda Albert těká vyděšenýma očima po napjatých tvářích diváků a zastaví se na červeném světle u mikrofonu, jež signalizuje, že bude přepojen do vysílání. Tři, dva, jedna, teď... a ticho. Vévoda lape po dechu, jeho tvář brunátní, ústa otvírá naprázdno. Mlčí celých sedmadvacet vteřin. A pak začne: "Obdržel jsem… od Jeho Veličenstva... k... k… e… krále… o... e... e..."
Touto emotivní scénou začíná film Králova řeč - skutečný příběh o vévodovi z Yorku, který se o několik let později nečekaně stane králem a musí překonat panickou hrůzu z veřejných vystoupení, za kterou může jeho koktavost. Trému mu pomůže udolat až excentrický terapeut.
Mluvčí zapřená do výtahu
Troufám si odhadnout, že mezi vámi, kteří čtete tento článek, nebude mnoho následníků trůnu nucených pronášet zásadní projevy k lidu. To ovšem neznamená, že s trémou se my, obyčejní smrtelníci, čas od času nepotýkáme. I my se dostáváme do situací, kdy musíme promluvit před lidmi - při zkoušce ve škole, během třídní schůzky v učebně plné dalších rodičů, na důležité poradě v práci, na schůzi bytového družstva, protože nikdo jiný nevstane a nezeptá se, kdy už konečně pojede ten výtah...
Někdo v tu chvíli vyskočí a položí kousavý dotaz bez uzardění, jiný se nejprve rozklepe při představě, že bude mluvit, pak se dlouho psychicky připravuje a, když domluví, ještě hodinu mu buší srdce. Nebo se chystá tak dlouho, že schůze skončí dřív, než se nadechne a něco řekne.
"Tréma se úzce váže k prostředí, ve kterém se pohybujeme. Každý ji prožívá při jiných situacích. Žena v domácnosti, která nechodí do společnosti, může dostat trému z toho, že manžel přivede na večeři návštěvu a ona má strach, aby se jí povedly knedlíky," říká expertka na nonverbální komunikaci Noemi Zárubová-Pfeffermannová, která učí na HAMU.
Tréma má spoustu projevů - rozklepou se vám ruce, nohy jsou vláčné, máte sucho v puse, cítíte tíseň kolem žaludku, objevují se pocity slabosti, dech se zrychluje a srdce buší. Hrdlo se svírá tak, že nevydáte ani hlásku.
"Moje první vystoupení před televizní kamerou bylo hrozné," vzpomínala nedávno v rozhovoru pro Onu Dnes bývalá mluvčí policejního prezidia Blanka Kosinová. "Měla jsem takovou trému, že jsem odmítla vystoupit z výtahu. Zapřela jsem se a řekla, že nikam nejdu. Kolega mě musel před kameru dotáhnout."
Pád na jevišti
Noemi Zárubová-Pfeffermannová udělala ve své třídě malý test. Na hodině hudebního managementu nadhodila slovo tréma a studenti měli říct první věc, která se jim vybaví. Odpověď byla pokaždé stejná - koncertní vystoupení.
Podobně jako do světa cestovatelů patří radost a překvapení z nově objeveného, v tom emoce. Tréma. Vždyť kdo jiný než zpěváci, hudebníci nebo herci jsou tak často vystaveni tomu, že musí exhibovat před publikem? Jsou i tací, kteří si kvůli zdrcující trémě museli najít jinou práci.
Člověk pak musí obdivovat začínající zpěváky v pořadech, jako je SuperStar, kteří v přímém přenosu ukočírují svoje obavy tak, že dokážou vylézt před publikum a zazpívat. "Neutekl zatím nikdo," směje se režisér Pepe Majeský, který nyní režíruje Hlas ČeskoSlovenska a pracoval také na SuperStar.
Přiznává, že některé soutěžící tréma skutečně hodně svazuje. Pak je jen na štábu, aby zpěváky dokázal strachu zbavit, zkoušel s nimi tak dlouho, až nabudou jistotu, a dodával jim sebedůvěru.
Perné chvilky však nezažívají jen účinkující, trému před živým vysíláním mívá i sám režisér Majeský. Nejhůř mu bylo před pár lety při slovenské Miss. Živý přenos začíná, kamery jedou, moderátor Jan Kraus přichází na pódium - a najednou zmizí. Spadne totiž do poměrně hluboké jámy uprostřed jeviště.
"V té chvíli mi nebylo všechno úplně jedno," vzpomíná režisér. Kraus se zachová jako by nic - vyleze z díry a vyvalenému publiku popřeje dobrý večer. Pozvedne ruce ve vítězném gestu jako artista po vydařeném čísle, a že se mu mírně chvěje hlas, si všimnete, až když si video na YouTube pustíte potřetí. "Naštěstí si tehdy jen odřel koleno a přenos mohl bez problémů pokračovat," dodává Majeský.
Léčba šokem
Na trémě je nejhorší to, že udeří náhle. Má vrtochy kterékoliv jiné emoce, které přicházejí bez varování, ať už je to strach, zlost nebo radost. Přebere nad vámi nadvládu a vy můžete udělat jediné, zmírnit její projevy tak, že se na stresovou situaci připravíte.
Když si natrénujete projev, který musíte přednést před lidmi, a přichystáte se na případné otázky, tréma bude výrazně menší. Získáte jistotu. "Jakmile vím, že mám roli perfektně nastudovanou, klepu se mnohem méně než ve chvíli, kdy za někoho z kolegů na jevišti zaskakuju a měla jsem maximálně den dva na to, abych se naučila text," říká amatérská herečka Jolana.
Michaela Jílková, která dvacet let moderuje televizní pořady vysílané živě, používá podobnou obranu proti trémě. Do studia by nikdy nevstoupila nesoustředěná a nepřipravená. "V prvních letech jsem cítila strach a někdy se mi klepaly ruce. Zjistila jsem, že nejlepší prevencí proti trémě je vědomí, že jsem maximálně připravená, tématu rozumím. Pak už si jen říkám: Udělala jsi, co jsi mohla, a co má být, se stane," říká moderátorka.
Zabírá i léčba šokem. Když víte, že se rozklepete, jakmile máte promluvit na poradě, přednést referát, ozvat se na třídní schůzce, překonejte se a udělejte to! Tréma vás ochromí poprvé, podruhé, popáté... a pak se bude zmírňovat.
Neodezní úplně, ale časem už nepropotíte šaty, jen se lehce orosíte. Ochromující strach, který má ničivé účinky, najednou srazíte na únosnou mez - tahle mírná tréma je navíc zdravá, protože nás motivuje, pohání kupředu. Když odezní, přichází odměna v podobě vlny adrenalinu - chvění střídá euforie z toho, že jste svůj velký úkol zvládli.
Němý králík
S trémou se nerodíme. Vypěstujeme si ji uměle, často už v dětství - to když na nás rodiče kladou příliš vysoké nároky a my se je snažíme nezklamat.
Kamarádka připravovala svého syna Šimona na jakousi besídku v první třídě. Dostal roli králíka, který odrecituje báseň o mrkvi. Uměl ji dokonale. Když přišel chlapcův výstup, učitelka ho v příhodný okamžik vystrčila na pódium. Klavírní doprovod spustil, ale vyděšený "králík" zíral před sebe a nevzpomněl si na jediné slovo. Klavír dohrál, Šimon se zmateně uklonil a utekl. V zákulisí se rozplakal.
"Až zpětně jsem si uvědomila, že jsme mu vnutili pocit, že to musí zvládnout, a on tu zodpovědnost neunesl. Byla to naše chyba," připouští sebekriticky Šimonova matka.
Rodiče však nejsou jediným viníkem ztrémovanosti svých potomků. Problém je i v systému školství - do amerického, kdy jsou děti trénované v debatách a veřejných projevech, má ten náš daleko. "Na referát mám v hodině čas jednou za pololetí. A sama na dětech pozoruju, že jsou rozklepané, stresované. Neumějí mluvit, stydí se. Dívky mnohem víc než chlapci," říká Zuzana Dvořáková, která učí na gymnáziu.
Důvod, proč dívky snášejí veřejné projevy hůř, není tak složitý - začíná to už tím, že jsou pečlivější, nepěstují si plísně v krabičkách na svačiny, nenosí na hodiny rozdrbané sešity. A nejsou tak nad věcí jako jejich spolužáci, bojí se reakce okolí a případného posměchu.
Následující doporučení však neplatí jen pro děti, ale i pro nás dospělé: "Hlavní předpoklad, jak se zbavit trémy, je nemít na sebe přehnané nároky. Nebýt perfekcionista. Pokaždé si připomenout, co se mi kdy povedlo, odpustit sám sobě případné nedostatky," radí profesorka Zárubová-Pfeffermannová.
Rocker s rozklepanými koleny
Tréma není všemocná. I když se klepete hrůzou a máte pocit, že signál "bojím, bojím" vysíláte až na druhou stranu zeměkoule, možná ho nezaregistruje ani člověk, který sedí vedle vás. Dokud ho nepolijete kávou, kterou se snažíte nalít rozklepanýma rukama. Možná byste se divili, co uvnitř prožívají lidé, kteří se navenek tváří suverénně.
Markéta Fialová, která moderuje hlavní zprávy na Nově, přiznává, že i když mívá na tváři uvolněný výraz, po zádech jí často stéká pot. Poznali byste to?
Porotce Hlasu ČeskoSlovenska Josef Vojtek se zase nechal slyšet, že je takový trémista, že by se do pěvecké soutěže jako zpěvák nikdy nepřihlásil. Ani k tomuto dlouhovlasému rockerovi rozklepaná kolena a třesoucí se hlas moc nepasuje.
Cizí neštěstí potěší, ale k vyrovnání se s vlastní trémou asi nepomůže. Pokud má ta vaše obludné rozměry, zbývá jen prevence. Nedávejte si přihlášku na konzervatoř, nevstupujte do politiky a hlavně - nic si z toho nedělejte. Vy se veřejnými projevy živit nemusíte jako vévoda Albert.
Když jeho žena konečně našla toho pravého terapeuta, zpočátku mu neřekla, s jakou rodinou má tu čest. "Manžel musí mluvit na veřejnosti," povídá Alžběta. "Ať si najde jinou práci," odvětí logicky terapeut. "To nejde!" No, nemáme my, ostatní trémisté, větší kliku než budoucí král Británie?
