Sebevědomé dítě je méně ohroženo

Když dítě zmizí beze stopy, je to pro rodiče noční můra. Ne vždy je za tím sice zločin, ale už jen představa, že by potomka mohl mít ve své moci někdo cizí, je pro matky a otce neúnosná. Vůči takové situaci ale nejsou zcela bezmocní. Policie a psychologové jim radí, jak se mohou přinejmenším pokusit ochránit své děti před trestnými činy. Jednoznačný závěr zní: sebevědomé dítě je méně ohroženo.

Sebevědomí dodává "auru bezpečí", říká odborná referentka oddělení násilných činů proti dětem z Německého svazu ochrany dětí Katharina Abelmannová-Vollmerová. Dětem ho podle ní musejí dodávat rodiče při každodenní výchově. Důležité je, aby se svým dítětem zabývali a mluvili s ním.

Vývoj dítěte ale není jen úkolem pro rodiče, nýbrž pro celou společnost, zdůraznila Abelmannová-Vollmerová. Okolí dětí musí být uzpůsobeno tak, aby mohly zase žít ve skupinách. "Dítě ve skupině je mnohem chráněnější oproti tomu, které se potuluje samo." Přitom nejde jen o skupiny pro hry, nýbrž i o společné
chození dětí různého věku do školy, na hodiny hudby, na sportovní tréninky.

Důležité jsou podle Abelmannové-Vollmerové i vážné rozhovory mezi rodiči a dětmi o lidech, kteří jsou nebo naopak nejsou milí. K tomu prý lze úspěšně využívat příkladů z televize. A velmi vhodné je také označit dítěti osobu, která je "bezpečná", jako například: "Sousedka XY je milá, k ní můžeš jít, kdyby se něco
dělo." Negativní příklady by se prý naopak uvádět neměly.

Oddělení pro policejní prevenci kriminality při zemské kriminální ústředně ve Stuttgartu vydalo brožuru "Kam půjdeš?", v níž mohou rodiče najít další konkrétní rady. Jedna z nich je nabádá, aby dítě povzbuzovali k tomu, aby dokázalo i dospělým říci "ne". Na trase do školy nebo v okolí mateřské školky by pak
měli rodiče spolu s dítětem vyhledat "záchranné ostrůvky" - například obchod, kde by se dítě v případě nouze mohlo obrátit na pokladní, dům, kde může zazvonit, nebo ulici, kde je vždycky hodně lidí.

V mnoha německých městech se už pořádají kursy pro děti, které si v nich předehráváním nacvičují reakce v nebezpečných nebo neobvyklých situacích. Zároveň jsou také organizovány, často na školách, informační akce pro rodiče.

Jak ale zdůrazňují policie i Abelmannová-Vollmerová, proti chladnokrevnému pachateli ani ty nejlepší rady nepomohou. "Děti se kromě toho nedají skutečně trénovat," prohlašuje odbornice na ochranu dětí. Nabádání typu "nesedej si k nikomu cizímu do auta" se například u menších dětí často míjí účinkem. "Kategorii 'cizí' totiž vůbec neznají," vysvětluje. A už vůbec pro ně není takový pokyn pochopitelný, jestliže příslušného člověka už jednou dvakrát viděly.