Zpěvačka Šárka Rezková se narodila 16. 3. 1969 v Chebu. Zaměřuje se především na písně v country stylu. Její zatím poslední deska S tebou být vyšla loni na podzim. V roce 2002 si vzala kapelníka Country Beatu Jiřího Brabce, který v listopadu 2003 spáchal sebevraždu. S ním má syna Dominika, z předchozího manželství pak syny Ottu a Filipa. |
Poté, co se její třiašedesátiletý manžel v listopadu 2003 zastřelil, zůstala sama s třemi syny – Ottou (16), Filipem (12) a Dominikem (4). Ten nejmladší je syn Jiřího Brabce. Rozhodně ale poslední čtyři roky nestrávila jen ve smutku a apatii. Napsala knihu, připravuje již šesté CD, vystupuje v divadle, staví rodinný dům a k tomu ještě zvládá pravidelné cvičení v posilovně.
Zanedlouho oslaví čtyřicetiny. Vrásky jí to však nedělá. Naopak, vyloženě se těší. "V kartách mi několikrát vyšlo, že konečně budu šťastná a spokojená. Vše prý půjde tak, jak má," říká Šárka Rezková. Energie má dokonce víc než ve dvaceti. Vstává pravidelně v sedm hodin, nejmladšího syna odvede do školky a pak už mučí své tělo v posilovně. Postavu si udržuje hlavně kvůli divadlu a koncertům. Již dva roky pravidelně vystupuje ve Směšném divadle Luďka Soboty. "Vážím si toho, že s ním můžu spolupracovat. Mám ho ráda, ostatně i celou jeho rodinu, soukromě se stýkáme celkem často a vždycky je to fajn."
Právě s manžely Luďkem a Adrianou Sobotovými se vypravila na svou zatím poslední cestu – do Indie. Splnila si tak svůj sen. Viděla Tádž Mahál. "To, co ve mně Indie zanechala, se nedá popsat. Bylo to nádherné až děsivé, úchvatné a drsné zároveň."
A konečně si plní i svůj celoživotní sen. "Teď se především soustřeďuji na můj domeček, který stavím na Praze-východ. Finišovat budeme právě na jaře. Nemohu se dočkat, až se v květnu přestěhujeme."
Vánoce strávila tradičně v rodinném kruhu, kde nechybí ani bývalý manžel, otec Otty a Filipa, a současný přítel. "Oni mě ti chlapi všichni milujou, nevím, čím to je," směje se. "Jsou to pro mne nejkrásnější svátky." Šárka jako každoročně spala během Štědré noci přímo pod stromkem. "Už od dětství jsem každý rok počkala, až skončí štědrovečerní šrumec, a pak jsem si ustlala pod vánočním stromečkem. Teď mám ale plovoucí podlahy, tak je to trochu tvrdé."
Jasnou prioritou jsou ale pro ni děti. "Moji kluci jsou to nejlepší, co se mi kdy v životě podařilo. Občas s hlídáním toho nejmenšího vypomůže kamarádka, paní na hlídání nebo můj přítel. Nejmladší syn Mínek byl teď před Vánocemi měsíc u mé maminky v Chebu. Začal chodit do školky a s tím přišlo nachlazení, rýmy a já nevím co ještě. Asi si to ti prckové musejí odmarodit. A na to jsou ideální babičky a dědečkové," pochvaluje si Šárka.
Volný čas prakticky nemá. Když už si ale ukořistí chvilku pro sebe, nejraději ji stráví v posteli. "Tam potom dělám všechno. Vyřizuji telefony, koukám na DVD, čtu, jím, sním. Svou postel jsem si sama navrhla. Každý den mě v ní krásně hřeje fenka Čínského naháče Káša. Bez ní bych snad ani neusnula," směje se.
O smrti svého muže a životní lásky hovoří bez okolků. Jak sama říká, v knize Kus mého života s Jiřím Brabcem se vypsala z bolesti nad ztrátou milovaného člověka. "Byla to poslední věc, kterou jsem pro Jiřího mohla udělat, aby na něj lidé nezapomněli a také abych ho mohla přiblížit jako normálního chlapa, který měl své chyby, ale i klady. S takovou tragédií je možné se vyrovnat, ale nikdy už nezapomenete. Rána v srdci se zahojí, ale velká jizva zůstane a občas zabolí. Ale po Jiřím mi tady zůstal obrovský poklad, v podobě jeho nejmladšího syna Dominika, což je jeho věrná kopie. Takže kus Jiřího je pořád se mnou a já jsem za to vděčná."
