Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Sára Saudková: Odpověď Janovi

  0:14aktualizováno  0:14
Velká láska skončila velkou nenávistí. Fotograf Jan Saudek si se svou bývalou partnerkou vyřizuje účty, ve filmu Fotograf z ní udělal pozoruhodnou bestii, která ho okradla. „Mstí se mi za to, že jsem ho opustila,“ řekla Sára Saudková pro Magazín DNES. Kdyby zasedli všichni soudci světa, pravdu se asi vypátrat nepodaří.

Fotografka Sára Saudková | foto:  Jan Zátorský, MAFRA

V pěti číslech

  • 1967 - Tehdy se 14. dubna narodila v Zábřehu na Moravě.
  • 1990 - Dostudovala Vysokou školu ekonomickou v Praze.
  • 1 - Rok poté se seznámila s Janem Saudkem.
  • 1999 - Začala fotografovat, od té doby měla téměř stovku výstav, naposledy v Londýně.
  • 4 - Počet jejích dětí, všechny má se Samuelem Saudkem, synem Jana Saudka.

Víte, co o vás říkají lidé, kteří po filmu Fotograf odcházejí z kina?
Dovedu si to představit.

Tak já jsem nejčastěji slyšela: To by mě nikdy nenapadlo, že ta Sára je taková mrcha, potvora, bestie...
Ano, stala jsem se ztělesněním toho nejhoršího. Otevřete šuplík se zlem a je tam Sára.

Viděla jste ten film?
Ne a nechci ho vidět. Četla jsem ale scénář, takže vím, že naplnil představy těch, kteří mě nemají rádi. Vždycky jsem některým lidem vadila. Pak je tu skupina lidí neutrálních a ti teď berou film jako pravdu a jsou z něj vyřízení, protože lidé mají obecně tendenci věřit všemu, co vidí a slyší. Chápu je. Třetí skupinu tvoří lidé, kteří mě znají. Ti jsou také vyřízení, ale opačně. Jsou znechuceni vší tou nenávistí, urputnou snahou vylíčit mě jako mrchu. 

Fotogalerie

Jak se s tím žije?
Jedno mi to není. Ale nejsem vztahovačná. Nepláču v koutě. Nechodím ani do zpovědnice, ani k psychologovi. Jednu chvíli mě to až pobavilo. 

Proč vám teď nevěřím?
Vím, zní to paradoxně. Ale ta míra chuti se mi pomstít je místy až zábavná. I za cenu ubohých lží. Pozoruju to jako z jiné dimenze a přemýšlím, co k tomu Jana vede.

Došla jste k něčemu?
Smutné je, že Jan si se mnou vyřizuje účty, aniž jsem se k filmu mohla taky vyjádřit. Já být režisérkou a zpracovávat tak citlivé téma, zajímaly by mě i názory ostatních stran. Jestli to je, či vůbec může být pravda. Je to z mého pohledu povrchní a neprofesionální.

Proč si podle vás s vámi Jan Saudek vyřizuje účty?
Podle mě se nevyrovnal s tím, že jsem od něj odešla. Je to egoistický člověk. Chlap, macho. Má potřebu být obdivován, uznáván. To nemyslím jako pomluvu, zkrátka je takový. Najednou ho opustila ženská. Nečekaně, po dlouhé době. Byla to pro něj rána. A sžírá ho to, ačkoliv uběhlo pomalu patnáct let.

Ale on tvrdí, že jste ho připravila o peníze, o negativy, o domy...
Ten spor vznikl před lety a nijak se mě netýkal. Tehdy se Jan domluvil se společností saudek.com a podepsal jí licenční smlouvu na vydávání knih, plakátů, na správu autorských práv. Jenže se ukázalo, že tutéž smlouvu podepsal později s jinou firmou. První firma se logicky začala bránit, protože už mezitím investovala peníze a ty investice byly ohroženy.

Pardon, mluvíme o firmě saudek. com, což jste vy a váš partner Samuel Saudek, tedy Janův syn? Ať si v tom uděláme jasno.
Sam je jednatel, já jsem pouhý společník, který se nestará o chod společnosti. Jan vše dohodl se Samem, protože věděl, jaké z toho bude mít výhody. A měl. Předtím Jana zastupovala společnost z Holandska, která ho, jak tvrdil, také oškubala. Podle něj se na něm vždycky někdo vezl. Přímo se nabízelo vytvořit rodinnou firmu, která bude výhodná pro všechny. Jan totiž odmítal sebeméně investovat.

A on souhlasil?
Samozřejmě. Ta smlouva fungovala mnoho let. Dám vám příklad. Dřív měl za rok z autorských práv z knih padesát tisíc, s naší firmou najednou čtyři sta tisíc. Uvědomte si, že firma neprodávala originály jeho fotografií, jen knihy a plakáty. Než smlouvu začal zpochybňovat, vydělala mu několik milionů. Na to jsou doklady, firma vše zdaňovala. Ve filmu mu prý podsouvám nějaké papíry k podpisu, když je opilý. To bych tam ale musela podsunout i paní notářku! Vždyť on na to notářství šel a vše podepsal při plném vědomí a naprosto střízlivý.

Kdy jste se vy dva spolu viděli naposledy?
Před rokem náhodně. Šel na procházku, tak jsem se s ním pozdravila. Jeníčku, dobrý den, řekla jsem. A políbila ho. Vždycky to tak dělám. Já se mu dívala do očí, ale on byl nervózní. Hopsal a snažil se co nejdřív zmizet. Jinak se nevídáme, protože každý bydlíme na jiné straně řeky a každý máme svou rodinu. V médiích to sice vypadá, že mezi námi sviští válka, ale Samuel se s ním vídá poměrně často.

No, já jsem s Janem Saudkem dělala rozhovor před měsícem a měla jsem pocit, že ve válce jste. Mluvil o tom, že jste mu doslova ukradla jeho negativy, a tudíž nemůže disponovat svými fotkami.
Negativy! Údajná největší podlost, které jsem se dopustila. Víte, co mě nejvíc udivuje?

Povídejte...
Proč se nikdo nepozastaví nad tím, že Jan stále pořádá výstavy? Loni měl poměrně velkou výstavu v Malostranské besedě, byl to průřez jeho tvorbou a fotografie byly zhotovené nedávno, vždyť on je datuje! Z čeho je tedy zvětšuje, když nemá negativy? Zvětšuje všechny ty svoje staré slavné věci, nejde jen o nové fotografie, tak asi ty negativy má. On si i dřív často na něco stěžoval. Tvrdil, že mu negativy ukradla manželka nebo že předtím mu je ukradla StB. Roli mučedníka má rád.

To je smutné, když takhle skončí láska...
Byl to krásný čas. Chci si ho tak nechat zakonzervovaný a nechci si ten pohled zašpinit. Já Jana zažila zcela jiného. Znám ho dobře, nebo si to troufám namlouvat, ale on už dávno není tím, čím býval.

Podívejte se, co Saudková říká o Janu Saudkovi:

Nelitujete toho vztahu, když tak divně skončil? 

Ne. Bylo v něm hodně velmi krásného a zároveň i velmi smutného. S Janem bylo všechno velmi. Maminka říkala: To, co ty zažíváš za rok, já neprožila za celý život.

Nemáte pocit, že jste za dobu, co jste spolu žili, udělala něco špatně? Že jste ho v nějakém směru využila, jak on tvrdí?
Ne. Samozřejmě mi nemusíte věřit, ale opravdu to bylo tak, že jsem obdivovala Jana, jeho fotky a přišla jsem mu to říct. A už jsem u něj zůstala. Jan vždycky říkal: Osud vstoupil do mých dveří. Byl uhranutý tím, jaká jsem, krásná a schopná, tedy aspoň to tvrdil. Byl obklopen ženskými, ale nikdo se o něj nestaral a ve svých věcech měl úžasný binec.

A tak jste se vžila do role pečovatelky, která jeho život změní k lepšímu?
Ne, to ne. Neznám žárlivost a nemám potřebu někoho měnit nebo se o něj starat proti jeho vůli. Neměla jsem žádná očekávání a nečekala jsem takový příběh. Fotil nádherné holky, nenapadlo mě, že by o mě měl zájem. Pochybovala jsem tehdy o sobě.

Zblízka

Nejdřív jsem dělala rozhovor s Janem. Byla to zábava a na Sáru vytahoval dost špíny, byť ani jednou nevyřkl její jméno. Ono ostatně nezazní ani ve filmu Fotograf; tam se postava, která ji představuje, jmenuje Líba. Pak jsem dělala rozhovor se Sárou. Menší zábava, i když špíny opět hojně. Bylo znát, že se jí některé věci z filmu hodně dotkly, i když se snažila vystupovat sebejistě a nad věcí. Když mluvila o Janovi, tak hodně konkrétně. Dělat takové rozhovory často, asi podlehnu pocitu, že nejlepší je nikomu nevěřit, nikdy si s nikým nic nezačínat, a když už, tak si přitom každý den pečlivě kontrolovat stav účtu a výpis z katastru nemovitostí.

Většina žen má pocit, že muže, do kterého se zamilovala, změní k lepšímu.
Já opravdu ne. Jasně, můžete to zkusit. Ale vyčerpá vás to, budete nešťastná, chlap vás bude nenávidět a stejně se nezmění.

Stejně si ale nedovedu představit, jak jste se stavěla k tomu, že má vedle vás i jiné ženy...
Pro mě to byl nový svět. Já zpočátku jen zírala. Asi mám ten dar, že mi bylo jasné, že když vstupuju do něčího života, nemám právo ho měnit. Považovala bych za amorální mu do něj zasahovat. Pokud bych ho odstřihla od zdroje jeho radosti a inspirace, to znamená od ženských, nebyl by to už on. Je na nich závislý. Fyzicky i myšlenkově. Vždyť já mu ty holky vodila.

Jak vodila?
Když jsem nějakou zajímavou viděla na ulici, považovala jsem za povinnost ji oslovit a přivést Jeníčkovi. Jako když kočička loví myši a přináší domů trofeje. Vždyť je fotograf. A nefotí přírodu ani zátiší. Fotí ženské.

Ale přece jen nějaká snaha měnit mu život byla, když říkáte, že jste mu pomáhala s praktickými věcmi. Nakonec jste přece založili se Samuelem tu firmu...
Někdo se musel starat o daně, galerie a výstavy i o tak banální věci jako vybavení fotokomory či ledničky. Jan není schopný hospodařit. I teď se chlubí, že mu důchod vydrží dva dny, protože ho prochlastá nebo probendí s děvečkama.

Takže jsme u toho: Já to změním.
Ne, z bonvivána neuděláte pižďucha, který si doma střádá do obálky, to dobře vím. Ale zařizovala jsem mu všechno, cestovala kvůli jeho práci po světě, a tak jsem musela mít přehled i o penězích. Chtělo to určitý řád. Mým příchodem jeho život řád dostal. Já pro něj pracovala a fakticky žila jeho život. Čtyřiadvacet hodin denně.

Říká, že vám za to dával plat...
Samozřejmě že dával. A taky čtyři luxusní domy k tomu, že?

No ve filmu je to tak, že jste ho o ně podfukem připravila.
Aha. Tak to bych se asi měla jít podívat do katastru. Pokochat se, co všechno tam po Janovi mám.

Proč vlastně váš vztah skončil?
Dozrál. Potřebovala jsem se posunout dál. Byla to rutina od jedné pijatiky k dalšímu flirtu, od práce k práci. Cítila jsem, že se musím nadechnout a začít obyčejný život. Svůj život.

Chtěla jste mít s Janem dítě?
Ne. V žádném případě. Nejsem šílenec.

Opravdu?
On je jako prototyp tatínka naprosto nevhodný. Tehdy jsem byla mladá, děti jsem nechtěla. Jeho život je soustředěn kolem práce, nic jiného tam nepatří. Neříkám to hořce. Oběma nám to naprosto vyhovovalo, ale s dítětem by to nefungovalo. Vždycky vyžaduje pozornost jen pro sebe.

A do budoucna jste o dětech přemýšlela?
Pak jsem potkala Sama a říkala si, jaká by to byla úleva mít konečně normálního mužského. Uvědomila jsem si, že s ním bych děti chtěla.

Jaké to je, oznámit partnerovi, že končíte, protože chodíte s jeho synem?
Těžké. Myslím, že to je příčina, proč se mi teď mstí.

Víte, co mi není jasné? Jan tvrdí, že byl u porodu vašeho dítěte, tedy svého vnuka. Není obvyklé, aby dědeček chodil k porodu, ale ještě zvláštnější je, proč tam byl, když jste se rozešli ve zlém?
Ale my se nerozešli ve zlém. Náš vztah nešlo přerušit. My za ním se Samem chodívali i s miminkem, někdy jsme tam společně povečeřeli, my pak přespali vedle a zase společně snídali. Aby Jan neměl pocit, že je úplně sám. Dál jsme společně pracovali, chodili na procházky.

Jak to bylo s tím porodem?
Byl u porodu našeho druhého dítěte, u synáčka Samíka. Sárince byl rok a půl, já rodila dlouho a chůvička už musela domů. Takže Sam odešel z porodnice hlídat Sárinku a Jan tam zůstal. Byl tam celou dobu. Někdo má u porodu maminku, někdo kamarádku, já měla jeho. On mě měl pořád rád, i když teď tvrdí, že tomu tak nebylo.

Vyříkali jste si vůbec někdy z očí do očí, co spolu teď máte? To, co se řeší ve filmu?
Ne, nejsem hádavá. Jeníček rád vypění, je manipulativní, často i podlý. S ním nemá smysl se hádat. Je pletichářský jako hysterická ženská. Snad to není pomluva, on je prostě taková povaha. Vždy ho štvalo, že nejsem jako ženy, které jen kývají hlavičkami, jako takoví ti umělí pejsci, co se kdysi vozili vzadu v autech.

Kniha o Saudkovi

Knihu Saudek s přehledem celé fotografovy tvorby koupíte na Knihy.iDNES.cz

Rozsáhlá monografie představuje komplexně dílo světově proslulého českého fotografa Jana Saudka.

Neříkáte si někdy, jak bych teď žila, kdybych tehdy za Janem nešla?
On říká, že jsem přišla s holou zadnicí a cílem ho oškubat. Já měla po vysoké, byla jsem ekonomkou, měla jsem i svůj vlastní byt. Pocházím z rodiny restituentů a nebyla jsem žádná chudinka. Když jsem za ním přišla, nebyl tak známý jako teď. Měl vlhký sklepní ateliér a malý byteček v Nuslích. To nebylo sídlo milionáře. Teď jsem se dozvěděla, že jsem od začátku měla krvežíznivý plán, jak ho obrat o peníze. Ale tehdy žil tak, že by se u něj žádná zlatokopka nedotkla ani kliky.

Jste v něčem stejní?
Když jsou lidé dlouho spolu, mají něco společného. My dva? Zarputilost. Houževnatost. Povahu osamělého běžce.

Ve filmu je také ten silný motiv, že jste vlastně začala kopírovat jeho styl práce, jeho fotografie. Že je to jeden ze způsobů, jak jste ho využila...
Jan si často pozval modelky a řekl: Sáro, já nevím, co budu fotit. Už byl vyhořelý. Mě to bavilo, tak jsem něco začala vymýšlet. Fungovalo nám to tak. Když jsem začala sama fotit, chtěl, abych své fotky vydávala za jeho, že se tak spíš proslaví, než když budou od Sáry. To jsem odmítla. Imponovalo mu, jak fotím, a někdy byl i naštvaný, že ho nenapadlo to, co mě. Podle toho, co jsem četla ve scénáři, je mi jasné, že ze mě udělal symbol všeho špatného. Až si říkám, jak je možné, že se do jedné ženské může vejít tolik mizerných vlastností a skutků. Ale on je typ, který si raději podřeže větev pod vlastní zadnicí, než aby přiznal pravdu.

Takže vy trváte na tom, že ve filmu je spousta věcí přehnaných, vylhaných?
Vlastně celý film. Dám vám příklad, hned na začátku mě vyděsila vylhaná legenda, o kterou se ale opírá smysl dalšího děje, totiž to, že byli s bratrem Kájou jako děti v koncentráku. Samuel uchovává na památku všechna jeho školní vysvědčení, Jan za války nevynechal nikdy víc než pár hodin. Kája to také vždycky popíral a měl Janovi za zlé, že si zrovna tohle vymýšlí. Jejich tatínek Gustav byl opravdu poslední dva měsíce války pracovně nasazený v terezínské pevnosti, ovšem jestliže Jan o sobě tvrdí, že on sám byl s bratrem v koncentráku, a dokonce že Mengele na nich dělal pokusy, znevažuje tím skutečné oběti holokaustu.

Co byste si teď řekli, po tom filmu, kdybyste se potkali?
Nic.

Zase nevěřím.
Nevěříte? No, možná bych pronesla něco cynického. Ale opět bych ho objala, dala mu pusu na tváře a řekla: Dobrý den, Jeníčku. Ale on by se mi nedokázal podívat do očí. Znám ho.







Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.