Zmíním například jeho práci v kabinetu bývalého prezidenta pana Václava Havla. Nyní působí na vedoucí pozici v ČSOB a v protikrizovém výboru ČR - NERV.
Rozmlouvali jsme spolu v nádherném prostředí Růžového salonku Velkopřevorského paláce na Malé Straně, kde se ten večer konalo zajímavé setkání Essential klubu. Proběhla zde několikahodinová debata o ekonomice, kterou vedl a skvěle glosoval právě Tomáš. Celý večer se nesl ve velice přátelské, ráda řeknu až rodinné atmosféře. K celkové pohodě přispěl i Tea Comfort.eu, jelikož po celou dobu servíroval všem přítomným hostům lahodnou misku čaje.
Čajový expres byl již několik hodin na cestě, když jsem se s Tomášem konečně setkala v útulném noblesně zařízeném růžovém kupé. Usedli jsme do pohodlných barokních polstrovaných křesel a začali si povídat.
Tomáši, jaká je vaše denní zkušenost z čaje?
Osobně mám dva druhy čajových zážitků. Jeden je klasický ranní, ten je spíše v anglickém stylu. A pak mám kontemplační, na podzim či v zimě, kdy si připravím dobrý černý čaj a mohu si u něj číst. To jsou dvě důležité role, jaké u mě čaj sehrává.
Zmínil jste Vaše ranní popíjení čaje, takže jste tedy spíš "čajař"?
No určitě, jsem čajař, ne kafař. Kávu moc nepiji, protože mě poměrně znervózňuje, je na mě moc skákavá, kdežto čaj mě spíš uklidní. Ranní čaj si normálně připravuji s mlékem a cukrem nebo s medem, nejčastěji Earl grey, zkrátka v anglickém stylu. Ale mám doma celkem slušnou sbírku i středně dobrých zelených čajů, které mám rád. Jednu dobu jsem vysloveně zahořel pro Maté Pampero (pozn. pražená cesmína paraguayská), to mi přišlo hodně příjemné. Kupuju si Gun Powder (pozn. čínský zelený čaj), ten asi patří mezi ty klasiky, které "sjíždím" celkem rád.
Jak si čaj ráno připravujete?
Ráno si připravuji normálně sypaný. Ale občas, když není čas, tak si dělám pytlíkový...
Takže používáte doma čajovou konvičku?
No jasně. Těch konvic mám několik. Sypaný čaj mi chutná o hodně víc, než ten pytlíkový, ale k tomu pytlíkovému se občas uchyluji, jak už jsem řekl. Mám dobrého přítele - Číňana, který mi dal malý čínský čajový set. Skamarádili jsme se v Dánsku. Když jsem u něj poprvé pil dobrý jasmínový čaj, který přivezl z Číny, tak jsem teprve trošku
pochopil, o čem to je. Jak jsme ho tak popíjeli, řekl jsem mu: "Kde máš cukr?" On se na mě s údivem podíval, jako kdybych si tam chtěl nasypat třeba mouku, a ptal se, na co potřebuji cukr? Tak jsem mu řekl, jakože do čaje, ne?! Tak odešel a přinesl papírový pytlík s cukrem, postavil ho přede mě a koukal se na mě, jak si to tam nasypu.. A já říkám: "A lžičku?!!! Abych si to tam mohl nandat." Přinesl ji s tím, jako kdybych po něm chtěl v tu chvíli sekačku. No tak to už jsem mu raději ani neříkal, že si do čaje občas lijeme mléko, to už by se asi zbláznil. On mě cvičil v čajích. A v chilli. Naučil mě jíst chilli tak, že jsem nakonec byl schopný jíst o dost pálivější jídla než on..
Máte za sebou hodně cest do zahraničí. S jakými podobami čaje jste se tam setkal?
V Americe, kde jsem nějakou dobu žil, se spíš kafuje. A navíc tam pijí dost špatnou kávu, většinou jen tu překapávanou, byla dost hrozná. Když už si dám kávu, tak mám rád takové to malé silné ristretto nebo piccollo. Čaj se v Americe moc nepije. V Dánsku, i když to je také kávová země, byly čaje celkem dobré a levné. I kvalitní čaj byl za přijatelnou cenu, vždy jsem si kupoval sypané čaje. Ale seznámil jsem se tam se somálským čajem. Víte, jak se dělá somálský čaj?
Ne, tak to nevím. Povídejte..
První rok jsem chodil do třídy s běženci ze Somálska a ti mě ho naučili. Dáte napůl mléko, napůl vodu, vaříte to, přidáte tam cukr, hřebíček, skořici a černý čaj. Je to taková velice příjemná záležitost, spíš na zimu, zahřívací. Je o něco řidší než třeba masala. Mimochodem, velmi se angažuji v boji proti oxymorónu "ovocný čaj". Vy jste první, kdo tohle doceňuje. Vždy říkám, buďto je to čaj, anebo je to výluh z ovoce! "Ovocný čaj" je prostě blábol. Je hrozné, když přijdete kamkoliv do restaurace a řeknete si o čaj, tak vám nabídnou nějaký ovocný
- a to je zkrátka nepřijatelné. Nechápu, jak se k tomu vůbec čaj – chudák - dostal. Určitě za to může "to", co nám podávali odmalička v jídelnách, teplá obarvená voda, kterou nazývali teplý čaj. Nevíte, z čeho se to dělá? Podle mě je to nějaký sirup. Všude na Západě byla v jídelnách tohoto typu normální studená voda, což bylo příjemné. Proč my tady pijeme k obědu teplou sladkou barevnou vodu? Zkrátka cokoliv jiného by bylo lepší, než ten hnusný "teplý čaj". No co čaj, "nečaj"! "Antičaj"!.
To s Vámi musím souhlasit. V naší republice bohužel kultura podávání čisté vody vůbec není rozšířená jako jinde, ať už v západní Evropě nebo v Asii, kde je podávání vody k jídlu naprosto samozřejmé.
Bohužel. Vodu piju moc rád. Ale často se stává, že u nás právě voda bývá nejdražší položkou na účtu při placení v restauraci. Když máte žízeň, tak na to, abyste se napili, potřebujete průměrně půllitr vody, a to už máte dvě "Mattonky". To mi dost vadí. Dnes, i když vydělávám peníze, natož dřív jako chudému studentovi, mi připadá sociálně neúnosné pít předraženou vodu, a tak piju pivo. To vás vyjde na 30 Kč, ale za půllitr vody musíte zaplatit nejméně 2-3krát tolik. A dalším tématem je určitě otázka ledových čajů, to je zkrátka fenomén balených vod. Mimochodem, já neznám jiný národ na světě, který by kupoval balené vody, tak jako my, když nám z kohoutku teče jedna z nejkvalitnějších vod vůbec. Dokud prostě vidím, jak máte pánové plné košíky balených vod, tak jděte doprčic s nějakými řečmi o hospodářské krizi. Jestliže si můžete dovolit vyhazovat peníze za balenou vodu, a to platí i o ledových čajích. A jsme opět u toho. To není čaj. Já si třeba rád udělám výluh z máty nebo zázvoru, můžu si tam dát cukru, kolik sám chci, a nechám to vychladit. Potom mám lahodný osvěžující nápoj...
Vzhledem k tomu, že jste ekonom, je tedy nasnadě otázka, jak pohlížíte na čaj z tohoto hlediska?
V Evropě se čaj nepěstuje, tak ho tu lidé všeobecně v této rovině moc nevnímají, ale je to dost významná hospodářská komodita. Je napitějším nápojem po vodě. To určitě ano, vždyť i Amerika vznikla odtržením od Británie v době čajových válek díky vysokým daním na čaj. A co se mi vybaví při slovech čaj a ekonomika? Čaj se často používá v úvodních lekcích ekonomie, kde je zmiňován v příkladech dokonalých trhů, protože má mnoho výrobců a mnoho poptávajících. To se mi vybaví jako první. Za druhé se používá čaj ve spojení s kávou jako demonstrace substitučního efektu v tom ekonomickém slova smyslu. Takže ve chvíli, kdy se zdraží čaj, tak spotřebitelé přecházejí na kávu, a naopak. Jakoby jedno nahrazuje druhé. S tím moc nesouhlasím, ale takhle to vyučujeme.
Pojďme se opět navrátit k té poetičtější stránce čaje. Jakou máte zkušenost s čajovými obřady, zažil jste ho někdy?
Nikdy jsem pravý čajový rituál ani obřad nezažil. Tohle dnes večer bylo poprvé, co jsem něco takového viděl, byl to největší čajový obřad, jakého jsem se kdy zúčastnil. Udělalo to na mě veliký dojem… Celý večer jsem to po očku pozoroval. Jinak samozřejmě trošku něco znám od toho mého kamaráda Číňana. Rád si i sám připravuji kvalitní sypaný čaj. Mám takovou speciální nádobku na lepší čaje, hliněnou neglazurovanou konvičku, a k tomu misky. Ne, že bych dělal nějaký klasický čajový obřad, to neumím, ale vždy si užívám servírovací a uklidňovací rituál… To mám rád.
Takže je to takový Váš osobní čajový rituál...
Ano, ale jen na určité druhy čaje. Odpoledne si rád dávám zelený, lehce "přemátěný" čaj. Jak se to jmenuje...?
Myslíte Touareg?
Ano, ten myslím..
Tak to vás určitě potěším. Víte, co je to za čaj? To je zelený čaj s marockou mátou, tradiční nápoj v celé Arábii. Popíjí se silně slazený, takže se servíruje s cukrem a lžičkou!
Ááááá, tak to je výborné, nakonec jsme se přeci jen dostali ke lžičce a cukru. To budu moci tentokrát já "zasvětit" mého kamaráda z Číny...))
Cesta nám v příjemném rozhovoru velice rychle utekla a skoro jsme si nevšimli, že čajový expres začal v hluboké noční hodině brzdit ve své cílové stanici. Nezbylo tedy, než se s Tomášem rozloučit a těšit se na další setkání. S ním i s Vámi. Přeji Vám, ať jsou všechny Vaše cesty – plánované i neplánované – stejně pohodlné a duchaplné, jako byla ta naše.
