Vrcholy výskytu plísní v ovzduší zaznamenáváme v pozdním létě a v časném podzimu, a to zejména za teplého a vlhkého počasí. Z podzimních plevelů je nejvýznamnějším zástupcem pelyněk. K hojnějším patří pyl vysoce agresivní ambrózie, pyly chmele, merlíku nebo kukuřice.
Alergeny plísní jsou jejich spory, které se dostávají do ovzduší. Nejvíce alergenní jsou vláknité plísně, ze kterých se spory mohou snadno uvolňovat. Spory jsou menší než pylová zrnka, proto se dostávají snadněji do nejužších průdušinek a vyvolávají hlavně alergickou rýmu nebo astma. Navíc mohou vést ke vzniku ohnisek, kde se zduřelá plicní tkáň stává vnímavější pro další organismy. Toho využijí viry nebo bakterie a způsobují pak chronické plicní obtíže.
Ve venkovním prostředí jsou nejvýznamnější plísňové spory rodů Alternaria a Cladosporium. Maximum jejich výskytu je ve vlhkém a teplém počasí v pozdním létě v lesích, trávnících, kompostu, listí, půdě a obilí. Podzimní práce na zahradě by měl alergik zcela vynechat. Stejně tak procházky po lese, a to zvláště po dešti nebo za mlhavého počasí, dále výlety poblíž vodních ploch či po loukách.
Domácí plísně se nacházejí v uzavřeném prostředí, kde je vlhko, temno a teplo. Jsou to spory rodů Aspergillus, Penicillium, Candida a Mucor. V období, kdy se venkovní teploty snižují a v domácnostech se začíná topit a méně větrat, je množení plísní takřka ideální. Nejlepší obranou proti domácím plísním je časté, nejlépe nárazové větrání bytu, a to i s jeho příslušenstvím.
Relativní vlhkost v bytě by neměla přesahovat 60 %. Dalším zdrojem plísní může být odpad, zbytky potravin nebo květiny. Pro alergika není vhodné mít mnoho pokojových rostlin, protože těmi je růst plísní podporován. Plíseň je vidět na povrchu zeminy jako bílý povlak. Je užitečné z bytu odstranit tapety.
Alergik by během babího léta neměl spoléhat na to, že sezona končí. Mnohé obtíže se právě v tomto období mohou objevit pod vlivem panujícího počasí a rostlinných a plísňových alergenů v prostředí.
