Verdikt, že dítě má dětskou mozkovou obrnu, sdělila Pekárkovým neuroložka suše dopisem. Rodiče si museli sami sehnat informace, jak je potřeba si počínat. Hned začali zkoušet všechno, co by mohlo Barborce pomoci.
Adeli pomáhá, ale je drahá
Odmala (několikrát denně, z toho až dvě hodiny odpoledne) absolvuje mnohdy až bolestivá cvičení v rámci Vojtovy metody, Bobath konceptu, má za sebou pobyty v Jánských Lázních, v léčebně v Košumberku, prodělala neurochirurgickou operaci, chodí na logopedii, hipoterapii, reflexní terapii. Pomohla i Raná péče v Pardubicích.
Informace sháněli rodiče na internetu i od ostatních rodičů podobně nemocných dětí. Od jedné maminky se dozvěděli o metodě Adeli, která její postižené holčičce velmi pomohla.
Mělo to ovšem jeden podstatný zádrhel: pobyt v Piešťanech, kde Adeli aplikují, stojí spoustu peněz. Je totiž nezbytné, aby se při některých rehabilitačních úkonech věnovaly jedinému pacientovi i čtyři osoby najednou. A tak se na léčbu Barunky musela složit celá rodina. Jenže na opakované pobyty v Piešťanech ani to nestačilo, a tak musejí Barborčiny rodiče, podobně jako ostatní čeští a slovenští pacienti, shánět sponzory.
Sovětská vesmírná technologie
Na chodbách piešťanské léčebny visí dlouhé řady novinových článků, které o jejich Adeli vyšly. Titulek jednoho z nich je "Vesmírná technologie léčí", druhého "Chodím jako kosmonaut".
Fakta Léčba metodou Adeli je velmi nákladná, takže bez sponzorů by se mnozí pacienti neobešli. Například Nadace Charty 77 – Konto bariéry má proto zřízen jeden účet přímo pro Adeli, kde je variabilním symbolem vždy rodné číslo konkrétního pacienta. Také piešťanská léčebna založila při Adeli občanské sdružení, shromažďující prostředky na podporu třeba i českých pacientů. Dokážou zde navíc lidem i poradit, jak si při shánění peněz počínat. Angažují se rovněž v jednáních, jejichž cílem je dosáhnout toho, aby i české zdravotní pojišťovny proplácely léčení metodou Adeli. |
Vystihují kořeny této rehabilitační metody, které sahají až k ruskému (respektive sovětskému) kosmickému výzkumu. Ostatně kosmonauty připomínají i pacienti navlečení do Adeli obleků. Právě s jejich pomocí dokážou děti takřka zázraky.
Jedním z příkladů je i čtyřletý německý chlapec Nicolas. Když přijel do Piešťan, nesvedl víc, než se jen převalovat. Po pouhých dvou týdnech měl důvod nadšeně volat: "Mami, já už sedím!"
Nebo mladý Rakušan, který byl po nehodě čtrnáct let upoutaný na vozík, se tu dal postupně dohromady natolik, že se jako třicátník oženil a na svatbu šel po svých. Jako zázrak ovšem mnozí pacienti hodnotí třeba i jenom to, když si po letech bezmoci najednou zase dokážou sami zapnout zip.
Barunka v léčebně "vyrostla"
Barunka byla v Piešťanech už potřetí. Naposledy zde strávila tři týdny a její pokrok byl evidentní. Coby spastik potřebuje uvolňovat nepatřičné napětí svalstva, a to se loni úspěšně podařilo v případě zad, která se dívence pěkně srovnala. Budila tak po návratu úžas, jak za pouhé tři týdny vyrostla, zatímco ve skutečnosti se "jenom" narovnala.
Dříve také nedokázala lézt po čtyřech, teď svede i toto, i když s obtížemi. Zvládne i stát u opory, třeba žebřin. Zlepšila se jí i jemná motorika prstů, takže si mohla začít kreslit.
I tyhle pokroky umožňují, aby Barunka mohla chodit do školy se zdravými dětmi. Má samozřejmě přiděleného asistenta, ale ochotně prý pomáhají i kamarádky.
Za velkou pomocnici Barunky platí i její šestnáctiletá sestra Klárka. Studuje na zdravotní škole a právě díky Barunce se u ní vyvinulo obzvlášť silné sociální cítění. Fakt, že Barunka chodí do školy, kde tráví čtyři, pět hodin denně, pak umožňuje její mamince i částečně pracovat – to ovšem jen díky tomu, že může být zaměstnaná v manželově firmě.
