Zatím oba studujeme vysokou školu, takže svatba je naplánována až po státnicích.
Myslela jsem, že ho miluju a o své budoucnosti mám jasno, ale stala se mi nepříjemná věc. Zamilovala jsem se bláznivě do svého spolužáka. Nemohu na něj přestat myslet. Vidíme se ve škole každý den, takže sejde z očí, sejde z mysli nefunguje. Scházíme se po kavárnách, vypůjčených bytech. Nedokážu svou vášeň ovládnout.
Rozum mi velí zůstat s Lukášem, ale srdce bije pro Honzu. Prakticky nemyslím na nic jiného, než jak se sejít s Honzou a být s ním chvilku sama. Je to obtížné, protože se snažíme náš vztah skrývat. Naše zamilované pohledy ale uniknou málokomu. Tak moc po sobě toužíme, že nás dokonce už vyhodili z jedné kavárny pro nevhodné chování. Je to úžasné dobrodružství a vzrušení, kdykoli jsem s ním.
Bojím se, že se to Lukáš dozví. Nechci ho ranit. Mám ho moc ráda a vím, že on je ten pravý otec mých budoucích dětí. Můžu se na něj ve všem spolehnout, znám všechny jeho názory a reakce, nikdy mě nezklamal. V posteli je to dobré, jsme na sebe zvyklí.
Honza, to je živel, divoký, nepředvídatelný, když ho vidím, podlamují se mi kolena. Chodím jak tělo bez duše. Lukáš se vyptává, co mi je. Co mám dělat?
1. Přiznat Lukášovi, co se mi přihodilo, a snažit se řešit situaci společně?
2. Navrhnout Lukášovi, že si dáme pauzu, a zkusit žít chvíli sama?
3. Rozejít se s Lukášem a dát volný průchod vášni s Honzou?
4. Být rozumná a vztah s Honzou ukončit, dokud je čas?
5. Nechat si oba a užívat života?
