Pokud jde o práci před kamerou, nejraději prý vzpomínáte na seriál Byl jednou jeden dům. To proto, že ho napsal váš tehdejší partner Jan Otčenášek?
A taky že ho režíroval František Filip, oba byli prvotřídní profesionálové. Chtělo by to v těchto oborech důstojné následníky - seriál je trochu opovrhovaný žánr a oni dokázali, že ho lze dělat skvěle.
Libuše Švormová- Narodila se před 81 lety. Pochází z Prahy, tatínek z ní chtěl mít operní zpěvačku. Vystudovala grafiku v Brně a herectví na DAMU v Praze. - První angažmá měla v pardubickém divadle, pak 36 let v Městských divadlech pražských. Od roku 1997 je na volné noze, hraje v zájezdových komediích a hostuje v Divadle na Vinohradech. - Její filmografie má přes 120 položek. Hrála ve filmech Jarní povětří, Vyšší princip, Léto s kovbojem, Milenci v roce jedna, Aféry mé ženy Jako jed, Školní výlet, seriálech Byl jednou jeden dům, Dobrodružství kriminalistiky, Pojišťovna štěstí, Vyprávěj, Cukrárna, Gympl, Ohnivý kuře. - V roce 1982 se provdala za Jaroslava Pateru, žijí podle hesla "život je krátký a nemá cenu kazit si ho jakýmkoli konfliktem, který za to nestojí." |
Jak se vám s partnerem spolupracovalo?
Nebylo to tak, že by mi psal role na tělo. Jsem mu vděčná, že mě naučil dívat se na divadlo jinýma očima než hereckýma.
Seznámili jste se v divadle?
Ano, bylo mi čtyřiadvacet, byla jsem v angažmá v Pardubicích. Hráli jsme dramatizaci jeho novely Romeo, Julie a tma, já hrála Ester, on se přijel podívat na premiéru.
Takže klišé? Mladá herečka se zamilovala do renomovaného autora.
Prý si řekl, když mě viděl, „tak to je ona“. Tak to alespoň později vyprávěl.
Vám trvalo dlouho, než jste se zamilovala?
Měla jsem dost velké zábrany, protože byl ženatý. A taky jsem byla zaláskovaná do místního herce. Ale láska vzklíčila. Trvala devatenáct let.
Musím říct, že nedokážu pochopit, že jste vydržela být tak dlouho „ta druhá“.
Bylo to náročné, ale neseděla jsem mu na krku s nožem, aby udělal rozhodnutí buď - anebo. Rozvést se nechtěl a já ho nenutila. On se svou ženou nežil, byl na dobříšském zámku, který tenkrát patřil svazu spisovatelů, nebo v mém pražském bytě. Já měla svou práci a bylo jí tolik, že jsem jí propadla, nahrazovala mi téměř všechno – kromě vztahu. V divadle jsem hrála každý den, v sobotu a neděli dvakrát, takže jsem si pořád říkala, že s dětmi ještě počkám, nechtělo se mi o tu spoustu pěkné práce přijít. A Jan děti měl, netrval na tom, abychom měli další spolu, to mi vyhovovalo.
Jan Otčenášek zemřel ve čtyřiapadesáti. Jak dlouho vám trvalo, než jste se z té ztráty dostala?
Nebyla to rána z čistého nebe, odcházel dva roky. Měl rakovinu plic, byl silný kuřák.
Jak jste se poznala se svým současným mužem Jaroslavem?
Úplnou náhodou. Byla jsem sama, trávila jsem hodně času se sestrou, jednou objednala dovolenou na Šumavě, v Srní. Jenomže jim přijela velká skupina, tak nás ubytovali v Železné Rudě. Bez toho bychom se s mým mužem nepoznali – on pracoval jako číšník v penzionu Pancíř s rozhledničkou, kam jsme se vydaly se sestrou na výlet. Každý rok se tam s manželem vracíme, je to naše místo.
Byla to láska na první pohled?
Ano, ale brala jsem ji jako letní lásku.
Máte dlouhou letní lásku.
Viďte? Jaroušek na rozdíl od Jeníka trval na tom, abychom se vzali, já se bála, aby to nebylo komické. Ani nebylo, na fotkách ze svatby vypadám celkem mladě, náš věkový rozdíl jsem nevnímala. Můj muž je mladší o osmnáct let, ale ve věku tajemství lásky vůbec není. Vidím spoustu manželství, která jsou si rovná věkově a po pěti letech se rozvádějí. Můj muž je druhá půlka mé bytosti, život bez něj si vůbec nedovedu představit.
