Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rut Kolínská: Pro Čechy je žena na Hradě stále neskutečná představa

  4:13aktualizováno  4:13
Rut Kolínská je pozoruhodná žena. Matka pěti dětí, která s nimi v roce 1989 neváhala jít demonstrovat za lepší životní prostředí, organizátorka a prezidentka sítě mateřských center, byla zvolena Ženou Evropy a Václav Havel ji navrhoval jako kandidátku na prezidentku.

Rut Kolínská, zakladatelka hnutí mateřských center v České republice. | foto:  Petr Topič, MAFRA

Jak vzniklo hnutí Pražské matky, které pořádalo na sklonku osmdesátých let demonstrace pouze žen a dětí?
Pražské matky vznikly z přirozené touhy žen zabezpečit vše nejlepší pro své děti. V Praze byly v osmdesátých letech šílené inverze, domluvilo se nás pár a napsaly jsme dopis hlavnímu hygienikovi s dotazem, kdy je nejlepší chodit s dětmi ven. Dostaly jsme přihlouplou odpověď o tom, že to dětem vykompenzuje škola v přírodě. O pár měsíců později se v Praze konala konference čtyř sousedních států k životnímu prostředí, a tak jsme uspořádaly demonstraci matek s dětmi.

Vydání Mladé fronty z konce května 1989 s fotografií z demonstrace.

Nebály jste se?
Záměrně jsme šly jenom matky s dětmi a někteří naši manželé nás jenom "jistili“ zpovzdálí, kdyby se něco semlelo. Vybavuji si, jak jsem zaslechla jednoho esenbáka, jak se ptá nadřízeného: "A co máme jako dělat, vždyť jsou to jenom ženský s dětma?!" Prošly jsme kolečko centrem města, zpívaly jsme písničky, měly jsme i nepolitické transparenty ve stylu "Co je ekologické je i ekonomické". Nakonec někdo z Mladé fronty dokonce do novin propašoval fotku s titulkem Atmosféra na pražské pěší zóně. Byla jsem dost překvapená, že se to vůbec někde objevilo.

Demonstrovaly jste i během listopadu 89?
V říjnu 89 jsme se domluvily na další akci na 24. listopadu. Mezitím se seběhlo spoustu věcí, ale řekly jsme si, že se budeme držet plánu a demonstrovaly jsme před Svazem žen proti jejich prohlášení, že děkují statečné StB za zásah na Národní třídě jménem milionů československých matek. Pak jsme pokračovaly v průvodu s dětmi na Václavské náměstí, ale tam zastřel naši slávu a popularitu svým vystoupením Dubček. Pamatuji si, že mě to tehdy vlastně docela štvalo, protože tam šel průvod ženských a dětí a nikoho vůbec nezajímalo, co chceme.

Jak může matka v domácnosti podpořit generální stávku?

Fotogalerie

U plotny moc stávkovat nejde, demonstrovaly jsme proto s dětmi na Staromáku, studenti nám tam tehdy udělali živý plůtek, aby se děti nezamotaly mezi ostatní lidi. Ale pak opravdu přišla změna režimu a já jsem myslela, že končí i má "politická" kariéra. Že teď se politici začnou opravdu věnovat věcem, co lidi trápí, že tu budou pro občany. Nevěděla jsem tehdy, že být občanem ve vypjaté situaci není totéž, jako být občanem každý den.

O každodenním občanství jsou ale mateřská centra, se kterými jste po revoluci začala.
Oslovila mě spisovatelka Alena Wagnerová, která byla vdaná v Německu, že by to pro nás mohlo být za pár let aktuální, že vypadáme jako skupina, která by se toho mohla chopit. Já tehdy ale byla zabraná do myšlenky ekologie, Alena vypadala trochu zklamaně, ale fikaně mi pořád posílala o mateřských centrech nějaké další a další informace. Přijela zase po roce, já jsem jí tehdy otevřela s pátým dítětem na ruce a ona řekla památnou větu: "S pátým dítětem už nemáš co na práci, tak koukej začít!" Pak zorganizovala exkurzi do Mnichova, kde jsem navštívila pět mateřských center a dostala i teoretickou nalejvárnu. 

Mateřská centra

MC zřizují zpravidla matky na mateřské dovolené, které se zároveň podílejí na jejich samosprávě a zajišťují programy, umožňují matkám s malými dětmi vyjít z izolace, kam se celodenní péčí o dítě dostávají. MC jsou založena na principu rodinné svépomoci a vzájemné službě,  poskytují společenství, solidaritu a otevřenost všem generacím.

A myšlenku mateřských center jste vzala za svou.
Na podzim v roce 1991 jsme uspořádali ještě s nadací Heinricha Bölla a Monikou Jaeckel seminář o mateřských centrech. Zúčastnila se ho Marie Nováková a spolu jsme pak v březnu 1992 otevřely první mateřské centrum. Pak jsem pořádala semináře pro ostatní a podařilo se nám přeložit publikaci. Při jejím tisku mi kamarád grafik říkal, že na konci zbudou čtyři stránky, tak že bychom tam narychlo mohli přidat příklad nějakého projektu, ale nevšimli jsme si, že tam zůstala moje adresa i s telefonem. To jsem se ale dozvěděla až potom, co mi začalo vrtat hlavou, proč mi najednou volá tolik lidí ohledně mateřských center.

Rozhodla jste se ale založit i zastřešující organizaci, proč?
V Litomyšli nařkli matky, že by neměly dostávat rodičovský příspěvek, když odkládají dítě do péče v mateřském centru. Takže jsem se ocitla na ministerstvu práce a sociálních věcí a řešila jsem tam problém za více než sto mateřských center v republice, i když jsem k tomu nebyla delegovaná. To mi nepřipadalo správné. Svolala jsem proto neformální valnou hromadu a předložila návrh zastřešující organizace s voleným vedením. Ale nesetkala jsem se s příliš pochopením, v očích ostatních neformální síť fungovala dobře. Stále není snadné uchopit demokratické principy občanské společnosti – například delegování pravomocí.

Nakonec jste to ale prosadila.
Podle mě se věci nedají dělat takhle na koleni, a proto jsme se dohodli na rozjezdu zastřešující organizace a registrace členů. Dnes máme přes tři stovky registrovaných členů, ale center je po republice víc. Mnohým pomáháme při vzniku, ale pak si nepožádají o registraci, což mě docela mrzí. To je zase ta nedůvěra, odpor ke sdružování, nebo snad vypočítavost…prostě neumíme být občansky solidární, zatím nám to moc nejde. Odhaduju, že center je tak dvojnásobek, ale ne všechna jsou nekomerční a otevřené pro všechny, což jsou naše základní pravidla.

Znala jste se s Václavem Havlem předtím, než vás navrhl jako kandidátku na prezidentku?
Neznala. Po získání ocenění Žena Evropy 2003 jsem se ocitla v kostele sv. Anny na akci nadace Vize, kde jsem se potkala i s Václavem Havlem. Byla jsem tehdy trochu zaskočená, protože řekl, že mě zná a že si dokonce dovede představit, že bych byla dobrá prezidentka. Prezident Havel mě prý viděl v několika televizních pořadech, líbily se mu moje názory. Nebrala jsem ho moc vážně, ale pak jsme se několikrát sešli a začali o tom doopravdy mluvit. Byl přesvědčen, že je potřeba změnit klima ve společnosti i politice, projevem a chováním, je to přeci jenom spíš symbolická funkce.

Tehdy ještě byla.
Podle mě by taková měla být, svádí to k politikaření. V roce 2008 ale prezidenta stále volili poslanci a senátoři, pro které jsem byla naprosto nečitelná osoba. Havlova představa tehdy proběhla i médii, ale nikdo ji nebral příliš vážně. Já jsem pak napsala Václavu Havlovi, že jsem na kandidaturu připravena, ale že možný prostor tam nevidím.

Rut Kolínská

  • Narodila 13. května 1953 v Havlíčkově Brodě, maturovala na gymnáziu v Boskovicích.
  • Pracovala jako domácí dělnice pro Ústředí lidové tvorby, dálkově studovala etnografii a folkloristiku.
  •  Angažovala se v Hnutí za občanskou svobodu a Pražských matkách.
  • V roce 1992 otevřela první mateřské centrum, v roce 2002 se stala prezidentkou Sítě MC.
  • Byla oceněna jako Žena Evropy 2003 a Sociálně prospěšná podnikatelka 2006.
  • V roce 2008 ji Václav Havel navrhoval jako kandidátku na prezidentku.
  • V roce 2012 se jí při volbách nepodařilo sesbírat podpisy nutné ke kandidatuře.
  • Je podruhé vdaná s výtvarníkem a scénografem Petrem Kolínským, vychovali 5 dětí. Nejstarší dcera Tereza (37) hraje na violu, dále má syna Josefa, který pracuje jako osobní asistent, Johan studuje filmový dokument, Anna design a Viktorka sociologii.

Situace se ale změnila.
Ano, oslovili mě studenti a následně víc dalších lidí, až jsem o tom znovu začala uvažovat. Ale chtěla jsem se sběrem podpisů počkat až po přijetí zákona o přímé volbě, mají se ctít pravidla hry. Na sběr podpisů mi pak zbyla celkem krátká doba, což jsem samozřejmě tušila, ale nechtěla jsem prostě hrát nefér. A potom, jak volby dopadly, jsem na plné pecky pochopila několik věcí.

Jakých?
Třeba že v Praze žijeme ve veliké bublině. A že pro většinu obyvatel je představa, že by "normální“ žena zasedla na Hradě, neskutečná. I když jsem s mateřskými centry něco pro tuto zemi udělala, lidé to tak nevnímají, touží po známé tváři z politického spektra, nebo po někom atraktivním jako pan Franz. Navíc jsem za sebou neměla žádný kapitál, abych mohla rozjet koblihovou kampaň. To bych samozřejmě neudělala. Prostě občané této země ještě nejsou připraveni.

Na prezidentku?
Asi ne. Jako daleko větší problém ale vidím to, že lidem nevadí, že nejvyšší představitel této země je lhář a opilec. Popularita hulvátství v politice stále nastavuje zrcadlo. Víte, mluvil o tom už Václav Havel a evidentně to platí dodnes – ze všeho nejvíc je tu potřeba povzbudit občany k občanské aktivitě a zájmu o veřejné dění.

Tak to jste si vzala k srdci, mateřská centra jsou příkladem občanské aktivity.
Je to vlastně škola občanského života. Když chcete založit mateřské centrum, musíte založit spolek, potřebujete získat prostor – nejčastěji od obce. Tehdy se poprvé dostanete na obecní úřad. A během dalšího chodu centra jeho členky a členové pochopí, že pokud chtějí něco prosadit, tak musí jako sebevědomí občané prosazovat svá práva na obecních úřadech a městských částech. Letos na podzim budou v komunálních volbách na mnoha místech kandidovat lidé z místních mateřských center.

Jak se jim daří?
Na jednom místě, které nechci jmenovat, abych je tím nepoškodila, se dostali do zastupitelstva všichni kandidáti za mateřská centra. Ostatní strany v panice vytvořily nesmyslnou koalici napříč politickým spektrem jenom proto, aby se ti noví nedostali k moci. To dokazuje, že se politické strany bojí aktivních občanů.

Jaké bylo vaše dětství?
Jsem poslední ze čtyř dětí evangelického faráře. Na faře byla i kancelář, takže jsme byli doma s tatínkem a maminka chodila do práce. Narodila jsem se poté, co byl tatínek téměř dva roky ve vyšetřovací vazbě jako politický vězeň, tvrdili, že spolu s profesorkou gymnázia intelektuálně vedl skupinu kulaků, navíc jim bylo trnem v oku jeho studium v Americe. Nejvíc to odnesli kulaci, na tatínka toho moc nevymysleli a pustili ho. Já se narodila, až když se rodiče přestěhovali z Ústecka na Vysočinu. Byla jsem docela mazánek, protože mě jako jedinou otec zažil nepřetržitě, předtím byl totálně nasazený, pak studoval v Americe a pak ty dva roky ve vazbě. Rodina pro mě byla pevným bodem v životě, ve škole jsem naopak zažívala šikanu a pomluvy především ze strany učitelů.

Měli jste kvůli otci problémy?
Vybavuji si, jak k nám v sobotu odpoledne přišli nějací chlapi a ptali se mě, kde je táta. On byl zrovna ve sklepě, tak tam na něj nastoupili a hrozně řvali. Bylo mi pět, utekla jsem vyděšená za mámou. A v neděli na bohoslužbě táta koktal. Pak ho odvezli a byl tři čtvrtě roku v psychiatrické léčebně, protože se z toho zhroutil. Příslušníci StB mu vyhrožovali samozřejmě jeho čtyřmi dětmi. Musel by donášet na spoustu lidí a nemohl by se nám pak už nikdy podívat do očí. Takže jim řekl, že to právě kvůli dětem neudělá.

Jaký to na vás mělo jako na dítě vliv?
Já jsem pak na gymnáziu byla docela rebelka, hodně mě tato událost formovala, stejně jako srpen 68, Palach a celá ta šeď normalizace. Na vysokou školu jsem se tak dostala až sedm let po maturitě na dálkové studium. Já jsem totiž ani u těch přijímaček nebyla ochotná slevit ze své upřímnosti. Pamatuji si třeba na diskusi o úplatcích, kdy jsem se otevřeně zeptala profesora filosofické fakulty, jak se dostane k úplatku. On mi odpověděl, ať si spočítám, kolik je zájemců o studium a studentů, a že se bude těšit při studiu. Pamatoval si mě pak celé studium, i když jsem si před imatrikulací ostříhala vlasy a snažila se být nenápadná.

Tehdy už jste byla matka?
Už když jsem dělala zkoušky, tak jsem měla malé dítě, se kterým jsem nakonec zůstala sama. Tatínek nakonec dal přednost své umělecké kariéře před manželstvím. Byla to samozřejmě i moje chyba, že jsem byla příliš zamilovaná a neodhadla jsem ho. Po dvou letech podal žádost o rozvod.

To muselo být těžké, když přikládáte takovou váhu rodinnému zázemí.
Bylo to hrozné zklamání, že jsem selhala ve výběru partnera. Terezka strašně toužila po sourozencích. Hrozně jsem nad tím přemýšlela, mrzelo mě to, ale říkala jsem si, že to spolu s Terezkou samy nějak zvládneme.

Samy jste ale nezůstaly.
Nikoho jsem nehledala, ale setkala jsem se s Petrem při práci a prostě to tak mělo být. Cítila jsem, že vztah není na úkor Terezky, naopak jí pak přinesl rovnou čtyři vytoužené sourozence.

Slyšela jsem vás označovat se za feministku, což by od matky pěti dětí spousta lidí nečekala.
Já si myslím, že jsem feministka, bojuji za práva žen i mužů. Mělo by to jít paralelně, nikdo by se neměl upřednostňovat na úkor druhého, měli bychom jít ruku v ruce. 

Mnozí si to totiž vysvětlují jako smazávání rozdílů mezi pohlavími, bojí se kvót na počet žen v politice nebo vyšších firmách.
To je špatné pochopení problému, které se tu zdá celkem rozšířené. Podle mě vzniklo tím, že sem na začátku devadesátých let "vlítly“ hodně agresivní feministky ze Západu, které to draly násilím a udělaly víc škody než užitku. Násilím prostě myšlení nezměníte. I když vím, že máme co dohánět, třeba co se týče výše platů. A má to vliv na obě pohlaví. Mnoho mužů by rádo zůstalo doma s dětmi, ale je to pro rodinu neekonomické, protože většinou berou vyšší plat. Nižší platy žen tedy nepoškozují jenom je, ale celé české rodiny, které se kvůli tomu nemohou svobodně rozhodnout o své rodině, protože si to prostě nemohou finančně dovolit. Tady prostě chybí nějaká smysluplná rodinná politika, které jsme se vzdali pod zástěrkou liberalismu. Stát nemá nikomu nic v tomto ohledu nařizovat, ale má nastavit rovné podmínky, podle kterých se pak můžete rozhodnout sami.

Autor: pro iDNES.cz






Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.