Zuzana Kečkéšová, bioložka z Ústavu organické chemie a biologie

Zuzana Kečkéšová, bioložka z Ústavu organické chemie a biologie | foto: Jan Zátorský, MAFRA

Strach z rakoviny může být inspirací, tvrdí bioložka Zuzana Kečkéšová

  • 11
Podívala se na rakovinu z opačné strany než všichni před ní - do míst v těle, kde rakovina nebývá. A položila si základní vědeckou otázku: Proč? Proč nemívají svaly rakovinu? Zuzana Kečkéšová, bioložka z Ústavu organické chemie a biologie díky tomu objevila bílkovinu, která dokáže některé orgány před rakovinou chránit.

Bojíte se rakoviny?
Bojím. O sebe, o své blízké, o své děti se bojím. Je to hnusná nemoc. Ale i takový strach může být pro vědce inspirativní. Je to motor, co mě pohání k práci. I když se mi zrovna nechce, donutí mě jít do laborky i o víkendu, když je to nutné, protože vím, že bojuju za něco dobrého, co má velký potenciál pomoct lidem.

Na jaře otiskl celosvětově respektovaný vědecký časopis Nature vaši studii o proteinu LACTB, který za určitých okolností zabíjí rakovinné buňky. Poté, co jste ho podali myším a aktivovali jej, mizely jim nádory. Kdy váš protein začne léčit rakovinu u lidí?
Nerada bych vzbuzovala přílišné naděje, jsme na začátku. Fungovalo to zatím jen na myškách, testovali jsme to pouze na nádor prsu a zatím nemáme žádná klinická data, nevíme, jak by se náš tumor supresor...

Hezky česky „potlačovač nádorů“...
Ano. Jak by se choval. Ale má silný potenciál. Před pár měsíci jsem se z USA (osm let pracovala ve věhlasném MIT, Massachusettském technologickém institutu, pozn. red.) vrátila do Prahy, jsem v laboratořích v Ústavu organické chemie a biochemie a ve výzkumu pokračuju tady. Musíme teď dokonale poznat mechanismus, jakým to ten náš LACTB vlastně dělá, musíme zkoumat a testovat, jak se chová, co spouští jeho činnost, co ji naopak brzdí, jak s čím reaguje. Pak se může udělat další krok.

Vraťme se ke chvíli, kdy se objev „zázračného“ proteinu začal rodit. Prvotní a vlastně geniálně jednoduchá myšlenka, která vás k němu dovedla, byla, že jste se na rakovinu podívala úplně jinak než všichni dosavadní výzkumníci. Zaměřila jste se na ty orgány v těle, které rakovinu nemívají. Jak vás to napadlo?
Když jsem četla „bibli“ o rakovině, knihu svého pozdějšího šéfa z MIT Roberta Weinberga, která má 1 600 stran, trklo mě, že je vlastně hrozně zvláštní, že se nějakých padesát tisíc vědců, kteří se rakovině věnují, soustředí pouze na studium orgánů, které rakovina napadá, ale absolutně nikdo se nevěnuje orgánům, které rakovina nepostihne. To bychom přece měli studovat! Tyhle orgány jsou asi nějak chráněné, nebo si našly svoji cestu, jak rakovinné buňky zničit dřív, než začnou páchat zlo. To jsem chtěla zkoumat. Jak to dělají? Co je tam za látky? Jak to funguje? A využít tohle poznání pro náš prospěch v boji proti rakovině.

Které orgány to jsou?
Svaly. Včetně svalu srdečního. Rakovina taky jen vzácně napadá slezinu nebo chrupavku. Nejenže se v těchto orgánech rakovina netvoří, nebo jen velmi vzácně, ale ona do nich ani nemetastázuje odjinud. K dalšímu zkoumání jsem si vybrala svaly. Se svalovou tkání se dobře pracuje a svalové buňky je možné snadno získat.

Celý rozhovor najdete v novém vydání týdeníku Téma.