Ona
Modelka Karolína Kurková

Modelka Karolína Kurková | foto:  Petr Kozlík, MAFRA

Karolína Kurková: Lidé žertovali na můj účet, pomlouvali, byli krutí

  • 106
Ještě před třicítkou docílila v modelingu všeho, čeho lze dosáhnout: fotila titulní strany prestižních magazínů, kampaně věhlasných módních značek, účinkovala v televizních show i ve filmech. Přesto topmodelka Karolína Kurková v rozhovoru říká, že je teprve na začátku kariéry.

Karolína Kurková boří všechna zažitá klišé o modelkách jako o hezkých tvářičkách, které zazáří na mole, pak si vezmou fotbalistu, mají s ním kupu dětí a zvou si domů televizní štáby. Nemá ráda mediální pozornost, rozhovory dává jen výjimečně.

Karolína Kurková

  • Narodila se 28. 2. 1984 v Pardubicích, ale od 18 měsíců vyrůstala v Děčíně, kam se rodina přestěhovala.
  • V patnácti letech se díky svým přátelům dostala k modelingu a následně odjela do Milána získávat nové zkušenosti a také podepsala smlouvu s firmou Prada.
  • V září 1999 se objevila v časopise Vogue a v sedmnácti letech se odstěhovala do New Yorku.
  • 29. října 2009 se jí a jejímu příteli, Archie Drurymu, narodil syn Tobin Jack Drury.
  • Rodina žije v newyorské části TriBeCa s výhledem na Madison Square Garden. Karolína se věnuje modelingu a příležitostně herectví.

Přitom je to asi nejpracovitější mladá žena ve světě módy, kterou znám. Vím, autor by se měl v článku odosobnit, ale mám pro ni slabost. Pochází totiž z Děčína. Stejně jako já. Stejný gympl, stejné diskotéky, stejný vzduch zatěžkaný smogem z topení nekvalitním uhlím. Právě v tomto malém městě na Labi, které sužuje velká nezaměstnanost, začal před necelými třiceti lety příběh hubené holky, která dobyla svět.

Po tatínkovi zdědila výšku, kvůli které byla terčem posměšků od vrstevníků. Ne na dlouho. Dívka "samá ruka, samá noha" s hezkým obličejem začala v patnácti letech v Praze předvádět modely Kláry Nademlýnské a vzápětí podepsala smlouvu s věhlasnou italskou módní značkou Prada.

V sedmnácti se už stěhovala do New Yorku, a v roce 2001 se poprvé objevila na obálce amerického magazínu Vogue. Od té doby pózovala pro titulní strany mezinárodních edicí Vogue už více než pětadvacetkrát. Předváděla kolekce snad všech prestižních značek, jako jsou například Alexander McQueen, Balenciaga, Carolina Herrera, Chanel, Cristian Dior, Dolce & Gabbana, Louis Vuitton, Karl Lagerfeld nebo Marc Jacobs. V roce 2002 byla jmenována modelkou roku, mimo jiné i pro příkladné pracovní nasazení – pracovala totiž 23 týdnů v kuse bez přestání.

V roce 2004 ji časopis People zařadil mezi padesátku nejkrásnějších lidí na světě a o čtyři roky později zvítězila v hlasování televize Entertainment Television v kategorii nejkrásnější žena světa. Porazila tehdy třeba Angelinu Jolie nebo Scarlett Johansson. Fotila kampaně s těmi nejlepšími světovými fotografy a začala se objevovat v televizních show a ve filmech. Její kariéra byla rozjetá jako na horské dráze.

Zlom nastal kolem roku 2009, kdy onemocněla se štítnou žlázou. Přibrala 14 kilo a média o ní psala jako o modelce s velkým pozadím a celulitidou.

V té době potkala svého nynějšího manžela. Archie Drury ji zklidnil a nemoc ustoupila. "Byl to kmen, o který jsem se mohla opřít," říká o svém muži. Spolu mají čtyřletého syna Tobina a žijí převážně v New Yorku, v srdci Manhattanu. Karolína už má zase svoji váhu a práce se na ni valí ze všech stran. "Jsem teď moc šťastná a spokojená. Mám se dobře," říká podnikavá mladá žena.

S modelingem jste začínala v patnácti. Byla jste dítě ve společnosti již dospělých modelek. Jak jste se mezi nimi cítila?
Byl to hodně zvláštní pocit. V té době předváděla třeba Alena Šeredová, to byl kus ženské. Holkám bylo přes dvacet, byly už vyspělé. Já byla hubená, dlouhá. Ale díky gymnastice jsem měla dobrou postavu a věděla jsem, jak chodit hezky vzpřímeně. Zvládla jsem to.

Nechtěla jste po gymnáziu nejdřív vystudovat a "pojistit" se do budoucnosti? Módní svět dokáže být krutý a vrtkavý.
Ale to každá branže. Nikdo vám nic nedá na stříbrném podnose. Mě modeling bavil. Nebylo to ze začátku lehké, ale člověk by se neměl bát budoucnosti, musí umět trochu riskovat. Nakonec každý sedí v tom svém autě sám a řídí ho do cíle, který si určí.

Ale tak jednoduché to většinou nebývá. Mohou nastat různé okolnosti, které váš směr změní. Třeba nemoc. S tím máte přece také zkušenost.
Ano, to je pravda, ale pro mě bylo důležité, že jsem věděla, co chci. A za tím jsem si cílevědomě šla. Dnes nestačí k úspěchu jen krása, osmdesátá léta se už nevrátí. Aby byla modelka úspěšná, musí tvrdě pracovat, být profesionální, příjemná a pozitivní. A to i v době, kdy jí není zrovna moc do zpěvu. Když zaváhá, v bulváru nebo na sociálních sítích ji rozcupujou.

Zažila jste období, kdy vám nebylo zrovna do zpěvu. Narážím na onemocnění se štítnou žlázou, které jste prodělala před několika lety, kdy jste začala nekontrolovaně nabírat váhu. Bála jste se, že to pro vás jako modelku bude konečná?
Nemůžu říct, že bych úplně zpanikařila, ale byla jsem hodně vynervovaná, když jsem zjistila, že moje tělo nefunguje jako dřív. Vždyť já sportovala, zdravě jedla, nikdy jsem nekouřila, což dodržuju doposud. Jenže jsem si neuvědomovala, že pracuju až moc. Předváděla jsem na přehlídkách, filmovala, málo spala, nebyla jsem šťastná ve vztahu. Organismus stres nevydržel a ozval se. Dal mi signál, že potřebuju klid.

A dopřála jste mu ho?
Nakonec mi nic jiného nezbývalo. Jsem silná a nepotřebuju se svěřovat, takže nikdo o mém problému nevěděl. Jenže lidé se ptali, proč tloustnu, kdy už budu konečně hubená, žertovali na můj účet, pomlouvali, byli krutí. Opravdu nejhorší byly reakce okolí.

Bylo na té situaci aspoň něco pozitivního?
Moje poznání, že člověk by neměl nikoho zesměšňovat nebo odsuzovat, když neví, co má za sebou, s čím bojuje. Už rozumím ženám, které třeba nevypadají úplně perfektně. Chápu, jak se cítí.

Jak jste se z nemoci dostala? Brala jste léky?
Ne, žádné léky. Všechno jsem dělala přírodní cestou. Chodila jsem sice k lékařům, ale brala jsem jen vitaminy a cvičila čtyři hodiny denně. Potřebovala jsem být znovu šťastná a spokojená. Uklidnit se. Na člověku se nepohoda strašně podepíše, na pleti, na vlasech, na váze. Všechno je to provázané.

V té nejhorší době jste potkala svého nynějšího manžela.
Ano, měla jsem kila navíc, necítila jsem se vůbec dobře a seznámila jsem se s člověkem, který ve mně neviděl slavnou modelku. Archie byl okamžitě můj kamarád, kmen, o který jsem se mohla opřít. Hodně mi pomohl, díky němu jsem to zvládla zase nahoru.

Co dělá váš muž?
Je producent, dokumentarista a podnikatel v realitách. Pracujeme hodně spolu, dělali jsme show v německé televizi Perfect Model. Já tam byla jako porotkyně a producentka. Byl to pěkný záhul. Ve dne jsme pracovali se soutěžícími, v noci jsem to musela dávat celé dohromady, do toho jsem měla modeling a malé dítě. Pracovala jsem 18 hodin denně. Předloni jsem se zase účastnila projektu The Face, bavilo mě to, byla tam se mnou Naomi Campbell a Coco Rocha. Loni na podzim jsem ale žádný takový projekt neměla, tak jsem konečně měla čas a mohla přijmout pozvání Terezky Maxové předvádět pro její nadaci.

A jak se vám líbily modely českých tvůrců, které jste měla na sobě?
Moc. Je vidět, že česká móda dohání světovou. Je tu spousta talentovaných návrhářů. Spolupracuji s Liběnou Rochovou, která učí mladé módní návrháře. Každý rok mi posílají obrázky se svými pracemi, abych řekla, co se mi líbí.

S manželem Archiem máte čtyřletého syna. Má americkou liberální, nebo českou přísnější výchovu?
Ani jedno, má naši specifickou výchovu. Je hrozně živý, nezávislý, odvážný. Vůbec se nestydí, hned si s každým povídá. A my ho v tom podporujeme. Nejsem příznivkyně zákazů a příkazů. Je příjemné, že je samostatný a nevyžaduje nějaké velké opečovávání. Když něco chce, sám si pro to dojde, nečeká, že ho budeme obskakovat. Pro nás je důležité, aby věděl, že ne všechny děti mají takové štěstí, že mají rodiče, kteří se o ně hezky starají a jsou bohatí.

Vy jste bohatá. Podle časopisu Forbes patříte k nejvíce vydělávajícím modelkám na světě.
Nesmíte všemu věřit! Ale vážně, my Tobíka nerozmazlujeme, nepořizujeme mu drahé věci. Rodiče by mu vždycky na Vánoce chtěli koupit snad celé hračkářství, ale my jim říkáme, že to nepotřebuje. Na co by měl třicet různých hraček? Vždyť by ani nevěděl co dřív. Miluje knížky, těch má hodně. Každý večer mu čteme buď já, nebo manžel, případně chůva. Snažíme se s ním trávit co nejvíc času. To je samozřejmě těžké, protože hodně cestuju. Během jednoho týdne jsem třeba ve třech zemích, mám spoustu povinností. Vím, že toho práci obětuju opravdu hodně, dnešní doba to vyžaduje. Ale hlídám si, abych Tobíka nerozmazlovala věcmi, ale láskou.

Cestujete syn taky někdy s vámi?
Ano, jezdí s námi, pokud je to možné. Byli jsme v Číně, v Dubaji – tam ho nejvíc bavila sjezdovka, protože strašně rád lyžuje. Normálně žijeme v New Yorku, máme tam dům, ale teď jsme na rok zakotvili v Miami. Manžel tam má práci. To je pro Tobíka skvělé, protože může lítat venku na pláži. A navíc je to zase další zkušenost. Chci tam najít nějaké zařízení pro postižené děti a vzít ho tam, aby si s nimi hrál. Myslím, že to bude dobré jak pro něj, tak pro ty děti, když za nimi přijde někdo zvenku, bude to rozptýlení. Pro mě je strašně důležité, aby syn odmalička komunikoval se všemi bez ohledu na nějaké společenské vrstvy nebo tělesné postižení.

Učíte Tobíka česky?
Snažím se, někdy se mu chce, jindy ne. Hezky už říká prosím, děkuju, mašinka… Potřeboval by, aby se na něj víc mluvilo. Jenže to je těžké, s manželem se domlouváme anglicky a do Čech tak často nejezdíme. Ve školce se ale učí čínštinu, vlastně mandarínštinu. Ta je teď hodně populární.

Dětství jste strávila v Děčíně na severu Čech. Máte ještě nějaký kontakt s bývalými spolužáky z gymnázia?
Moc často se do Děčína nedostanu, snažíme se aspoň na Vánoce. Mám tam kamarády, spolužáky, píšeme si na Facebooku, ale ne moc často. To víte, každý už má rodinu, práci, své starosti.

V americkém časopise Vogue jste byla vyfocena s rodinou před vaším domem v New Yorku. Na střeše jsem viděla solární panely. Snažíte se být "zelení" a šetřit zdroje a peněženku?
Jsme hodně zelení. Zahradu zaléváme dešťovou vodou, máme rádi přírodu. Taky zdravě vaříme. Jíme rýži, těstoviny se zeleninou, pijeme džusy. Hlavně aby to bylo čerstvé, lehké a rychlé. Tobík mi v kuchyni pomáhá, dělá mu to radost.

A co dělá radost vám?
Když pozoruju syna s manželem, jak blbnou. Když jsem doma a dělám úplně obyčejné věci, třeba vařím nebo myju nádobí. Když cvičím nebo medituju. Hodně se zajímám o zdraví, ale nejen o tělo, i o mozek, jak to všechno funguje. Ráda se dozvídám nové věci. S manželem jsme byli třeba na konferenci, která se jmenuje TED Talks, zažili jsme tam ještě Steva Jobse, viděli Billa Gatese. Tyhle konference se konají každý rok a mluví tam různí zajímaví lidé z módy, byznysu, architektury, vědy a kultury o věcech, které by se měla veřejnost dozvědět. Je to taková nalejvárna nových myšlenek. To nás s manželem hodně baví.

Už před deseti lety jste dosáhla všeho, čeho lze v modelingu docílit: titulní strany prestižních magazínů, televizní show, jste navíc jednou z tváří kalendáře Pirelli. Zdá se, že výš už to nejde.
Ne ne, já jsem teprve na začátku kariéry. Tohle všechno je jen malinký rozjezd. Mám v plánu spoustu dalších aktivit, filmování, produkování, televizní show. Chci taky víc pracovat na své značce. V rámci toho mám třeba vlastní parfém, jmenuje se jednoduše Karolina Kurkova, má krásný design. Teď zrovna pracuju na další, letní vůni ve spolupráci s renomovanou francouzskou firmou LR Health Beauty Systems.

Ale modeling se nedá dělat neomezeně. Na jak dlouho to ještě vidíte?
Nevím, jak dlouho budu ještě chodit přehlídky, brzo mi bude třicet, ale člověk je tak starý, jak se cítí. Podívejte se třeba na Helenu Christensen, která je se mnou vyfocena v kalendáři Pirelli. Je jí pětačtyřicet a je krásná! Jsem šťastná, že v modelingu vidíme i zralejší ženy. Kolikrát se setkám s někým, komu je čtyřicet a je starý, a pak máte sedmdesátníka, který se směje, sportuje a je aktivní. Věk je jen číslo. Dokud se budu cítit v pohodě, budu tuhle práci dělat. Jsem zvyklá tvrdě pracovat, od patnácti let prostě jdu, jdu a jdu. Pořád dál.