Ona
Herečka Irena Máchová

Herečka Irena Máchová | foto: MAFRA

Že je ve mně mrtvý dítě, jsem říct nechtěla, odmítla se rouhat herečka

  • 34
Má uhrančivý pohled, ale tvrdí, že jako zbraň ho nepoužívá. "Dovolím si to jen v roli barmanky v seriálu Ordinace v růžové zahradě," říká herečka Irena Máchová. Nedávno porodila dceru a prožívá prý nejšťastnější období života.

Irena Máchová

  • Narodila se 5. 9. 1981 v Praze.
  • Vystudovala výtvarné gymnázium, poté herectví na DAMU,
    studium zakončila v roce 2007 státní zkouškou a obhajobou diplomové práce na téma "Dramatická zpracování faustovského tématu".
  • Rok po škole pracovala jako produkční filmů Tobruk, Obsluhoval jsem anglického krále a Účastníci zájezdu.
  • Hraje v Divadle Radka Brzobohatého a má za sebou celou řadu divadelních, filmových (Milenci a vrazi, Účastníci zájezdu, Panic je nanic) i televizních rolí (Přešlapy, Kriminálka Anděl II., Redakce, Letiště, Ordinace v růžové zahradě).
  • Žije s přítelem Štěpánem, který se živí jako pomocný režisér a asistent režie
  • V lednu porodila dceru Toničku.

Seriálová Renata potratila, což jste musela zahrát v sedmém měsíci těhotenství. Bylo to hodně nepříjemné?
Hrozně. Hned jak jsem se to ve scénáři dočetla, volala jsem režisérce Janě Rezkové, jak to chce točit, že tam nebudu hrát nějaké srdceryvné scény s výkřiky "potrácím" a podobně. Přišlo mi to jako rouhání. Ujistila mě, že to uděláme decentně a vyhneme se explicitním popisům. I tak jsem měla v textu větu: "To tady mám jen tak ležet, když vím, že je ve mně mrtvý dítě?" Tu jsem teda říct odmítla. A stejně jsem den před natáčením vysvětlovala břichu, že je to jenom jako.

Zdá se mi, že režiséři často vybírají do seriálů herce tak, aby postava co nejvíc souzněla nejen s jejich vzhledem a hlasem, ale také s osobními životními příběhy. Víte, proč vybrali právě vás?
Myslím, že jsem stejně jako Renata rázná, občas si neberu servítky a jsem otevřená novým výzvám. I já jsem se od mládí musela sama o sebe postarat, nikdo mi nic moc nedaroval. V tom jsme na tom stejně. Ale koketování s chlapama a zlatokopectví, to je její svět, který mi někdy přijde až zlý a sobecký.

Jako barmanka jste si ale jeden čas opravdu přivydělávala.
Po DAMU jsem po večerech hrála v divadle Radka Brzobohatého a přes den jsem nechtěla sedět se založenýma rukama a čekat, až zavolá Hollywood, tak jsem nastoupila na plný úvazek v baru.

Vybírají si vás režiséři do různých, anebo spíš do podobných rolí?
Ani nevím, jestli režiséři vědí, že nějaká Máchová vůbec existuje. Dost nabídek ale přišlo na role, kde byla nutná nahota nebo sexuální podtext. Ale já tvrdím, že mi nejlépe sedly dvě krásné role přírodních nenalíčených holek od rány, které mi v kriminálce Anděl svěřil režisér Ivan Pokorný. Myslím, že nejlépe vystihl, že za mou ženskostí a dívčí tváří se skrývá něco chlapského. Snad proto jsem nikdy nehrála princeznu.

Jestli to nebude vaším kočičím pohledem, jaký má třeba i Ornella Mutiová nebo Andrea Verešová.
Je pravda, že s Andreou si mě už na ulici párkrát spletli, jednou dokonce policajti.

Používáte svůj pohled jako ženskou zbraň?
Nikdy jsem ho nepoužívala, protože mi kdysi dávno řekl jeden vedoucí na dětském táboře, že dokážu hodit takový výraz mrchy a že mě za to budou lidi, a obzvlášť ženský, nenávidět, tak ať si na to dávám pozor. No a já vždycky moc chtěla, aby mě měli všichni rádi. Ale v každém z nás je trochu mrchy, jen to vypustit, což jsem si v roli Renaty dovolila.

Máte svoji vysněnou roli?
Mám oblíbenou hru od Jeana Cocteaua, jmenuje se to Dvojhlavý orel, tam je role královny, která tahá za nitky a všechny si omotává kolem prstu. Je to moc krásná divadelní role, kterou bych jednou ráda hrála. Z filmových by se mi líbila nějaká taková, jako hrála Aňa Geislerová v Želarech, anebo jakákoliv v nějakém dobovém filmu, které zbožňuju.

Vidíte, já myslela, že zmíníte Markétku z Fausta, když dramatickému zpracování tohoto tématu jste věnovala diplomovou práci.
Tu jsem hrála na škole. Faustovské téma mě baví, je všudypřítomné a věčné. Hodně mě zajímalo, jak může tématu prospět hercova osobnost. Myslím, že je fajn, když můžeme o svých rolích přemýšlet a pracovat na nich a nejsme jen loutky v rukou režiséra.

Mají režiséři rádi přemýšlivé herce?
To víte, už jsem se taky naučila sklopit hlavu a mlčet...

Když jste studovala gymnázium, asi nejste ten případ, co "chtěl být herečkou odjakživa"?
Povolání herečka mezi vysněnými profesemi padlo už v dětství, stejně jako popelářka nebo učitelka, ale pak jsem usoudila, že by bylo dobré si do hlavy nejdřív nasázet nějaké vědomosti a rozhodnout se, až si budu jistá, že nejde jen o rozmar.

Na střední vás to jinam netáhlo?
Chtěla jsem na medicínu, ale přijímačky na DAMU byly dřív a to prostředí mě pohltilo. Zkoušky na medicínu jsem pak trochu odflákla a sice je udělala, ale skončila pod čarou. No a další rok už jsem se na DAMU dostala, takže medicína šla stranou. Ale možná ještě přijde čas, kdy budu studovat medicínu na univerzitě třetího věku, protože lidské tělo mě pořád zajímá.

Nejste z herecké rodiny, kde se ve vás vzal vztah k té profesi?
Táta zbožňuje filmy pro pamětníky s Adinou Mandlovou, Hugo Haasem a dalšími, vždycky jsme se na ně koukali. Fascinovaly mě a zároveň jsem ráda zpívala, tančila, hrála na kytaru a flétničku. Až zpětně mi táta řekl, že můj dědeček hrál amatérské divadlo s cirkusáky, ale potom se rozhodl, že se vyučí. Takže nějaké kořeny asi někde jsou.

Anebo umělecké sklony po Karlu Hynku Máchovi?
Valinka Zawadská, která dělá šéfku hereckého oddělení na Mezinárodní konzervatoři, kde jsem i já učila, vždycky říká: U mě učí potomek Karla Hynka Máchy. Ale vážně, o příbuzenství s ním nic nevím, ale třeba jo, protože si pro sebe sem tam píšu i básničky.

Máte teď rodinu, chystáte svatbu a s ní i změnu příjmení?
Svatbu jednou, možná, snad. A příjmení si klidně změním. Přítel a dcera jsou Macháň, Macháňová, tak už v tom takový rozdíl nebude.

Seriálová Renata z obrazovky prakticky nezmizela. Ani na chvíli jste nebyla jen maminkou?
Na chvíli zmizela, protože jsem přece jen musela odrodit a říkala si, že alespoň v šestinedělí nechci řešit, kdo mi bude dítě hlídat, ale zase se do seriálu vrátím. Na těch pár týdnů jsem si nechala jen dabing.

Nechtělo se vám užívat si jen miminko? Pořád pracujete, abyste neztratila kontakt s prací, anebo pořád pracujete především kvůli výdělku?
Teď budu trochu politik: nám matkám samostatně výdělečně činným nedá současný sociální systém nic. Ano, měly bychom nárok na mateřskou, ale ta klauzule je tak špatně formulovaná, že na ni dosáhne jen málo z nás. Musí si totiž mateřskou platit už dlouho dopředu s tím, že někdy otěhotní a pak nám stát vyplatí přesně to, co jsme si tam za ty roky nasázely - což by si mohly dávat do šuplíku a vyšlo by to nastejno. Anebo, jako v mém případě, otěhotníte, chcete si platit na mateřskou, ale v tu chvíli už nesplníte podmínku posílat peníze minimálně 270 dní předem. Mateřská totiž nezačíná porodem, ale dnem odchodu na ni, což je tuším osm týdnů před termínem. Takže ano, pracuju kvůli penězům. Sice i bez mých příjmů bychom to asi nějak zvládli, ale rodiče mě naučili, že vždycky je dobré myslet na zadní kolečka a nežít takříkajíc nadoraz.

Je mateřství takové, jak jste si ho představovala?
Myslela jsem, že to bude horší. Zkušenější kamarádky nás děsily, že přijde křik a koliky a že nestihnu úklid, na což jsem byla vždycky akurátní. Takže jsem se loučila s uklizeným bytem a děsila se, že budeme zmírat v hromadách prachu. Naštěstí se nám narodilo úžasně hodné miminko, takže i díky tomu, že mi přítel s péčí o Toničku pomáhá, se relativně vyspíme. Nepřipadám si tedy úplně vyčerpaná a stíhám i domácnost jako dřív.

I porod probíhal podle plánů?
Nijak jsem si ho neplánovala, říkala jsem si, jak to přijde, tak to bude. Přála jsem si jen, aby mě rodila porodní asistentka - moje kamarádka a spolužačka Bětka ze střední školy. Doktora jsem vůbec neviděla a většinu času jsem si to tam odhekala sama, což mi vyhovovalo. Není nutné, aby vás při tom někdo nepřetržitě držel za ruku. I když tvrdím, že porod probíhal vcelku v pohodě, neodešla mi nakonec placenta. Doma bych si právě z těch nepředvídatelných důvodů rodit rozhodně netroufla.

Tatínek u porodu

Pomoc, nebo starost navíc? Jak vnímají přítomnost otce u porodu ostatní maminky, zjistíte v diskusi na eMimino.cz. 

Partner byl u porodu?
Přijel úplně přesně a hned začal koučovat poslední okamžiky. Čtyřikrát jsem hekla a malá byla venku. Přestřihl pupeční sňůru, fotil a byl šťastný. Tvrdím, že je to nejlepší způsob přítomnosti tatínka u porodu. Nedokážu si představit, jak tam ten silnej chlap, pán tvorstva, sedí půl dne u své ženy, nemůže jí pomoct a jen vidí, jak ji něco bolí.

Ani hormony v šestinedělí vás nezaskočily?
Budeš pořád plakat, strašili mě všichni a Štěpána varovali, ať se připraví, že bude žít s úplně jinou ženskou. Tak jsem čekala, kdy to přijde. Rozbrečela jsem se jednou v porodnici, když mě sestra vyděsila, že když nebudu malé kontrolovat pupík každých deset minut, tak mi může vykrvácet, což nebylo ani tak o hormonech, jako o přístupu té sestry. A pak jsem byla u večeře smutnější ten den, kdy jsem se vrátila z porodnice, doma mi najednou vše připadalo cizí. Ale že bych brečela u reklamy na kočičí žrádlo, to vůbec. Dokonce i teď, jak jsme vyhráli zlato na olympiádě, jsem uronila slzu, ale úplně standardní, jakou bych pustila i dřív.

V televizním seriálu si nešlo nevšimnou, že přibíráte.
Maminka našeho rekvizitáře si myslela, že nás tak dobře platí a že jsem se tak vyžrala. První tři měsíce jsem dost jedla. Neměla jsem žádné chutě, nevadily mi pachy, nebylo mi špatně, takže jsem si dopřávala a přibrala asi deset kilo. Pak už jsem jedla normálně a ke konci už spíš krotila chutě na sladký. Přibrala jsem celkem pětadvacet kilo a říkali mi "mobydyk". Malá vážila sice jen necelá tři kila, ale moje tělo zadrželo neuvěřitelné množství vody.

Jak jste na tom teď s kily?
I když nejsem na původních 54 kilech jako na začátku, což bylo vzhledem k mé výšce dost málo, jsem teď v pohodě. Kila jsou to poslední, na co myslím. Jím tak, abych malé nedělala problémy, ale v poklusu, takže žádná extra zdravá životospráva to není. Je ale zřejmé, že nějaké cvičení na břicho mě ještě čeká. Jak jsem nikdy cvičit nemusela, protože jsem byla dost hubená, tak teď to potřeba bude. Je ale pravda, že se s narozením dítěte změní životní hodnoty, takže zatím si říkám: No a co, tak mi zůstane vana, hlavně teď potřebuju sílu a pohodu.

Je pravda, že žena mateřstvím zkrásní?
Bude to znít divně, ale už jen proto, že člověk projde devítiměsíčním detoxem, kdy je bez kafe, alkoholu, cigaret a ponocování, stravuje se vlastně zdravě a odpočívá, což je úžasné. A s dítětem přijde nová energie. Myslím, že prožívám nejšťastnější období v životě.