Rozejít se s partnerem není snadné. Občas to bývá psycho

Můj známý Ondřej se chystal na měsíční jazykový kurz do Barcelony. Se svou dívkou chodil půl roku, klapalo jim to. Vyprovodila ho až na letiště, kde se políbili a šeptali si, jak se jim bude stýskat.

Naučte se, jak oznámit rozhodnutí o rozchodu, aniž byste skončili ve slepé uličce | foto: Profimedia.cz

"Ze Španělska jsem si s ní pravidelně vyměňoval maily a esemesky," vyprávěl sympatický třicátník.

Jak se slušně rozejít

1. Nejdřív si ujasněte, co vlastně chcete. Pokud jste se jednou rozhodli pro rozchod, udělejte to rychle a férově.

2. Navoďte atmosféru pro klidný rozhovor.

3. Pokud se bojíte komplikací, vyříkejte si vše před psychologem nebo před mediátorem. Neznamená to, že rozchod bude v takovém případě méně bolestivý, ale aspoň nemívá tak divoký průběh.

4. Nerozcházejte se doma, domácí prostředí simuluje dojem, že je všechno v pořádku.

5. Neřešte rozchod před dětmi. Člověk jedná vyšinutě.

"Psala mi, co se děje ve škole, co se stalo nového v naší partičce. A hlavně, že je všechno super. Vůbec jsem netušil, že se něco děje."

Asi tři dny před návratem si v restauraci otevřel e-mailovou schránku a našel v ní zprávu od své milé, že už dva týdny randí s jedním z jeho nejlepších kamarádů. Pokoušely se o něj mrákoty: "Až asi po šestém přečtení mi došlo, že to není vtip. Musel jsem to jít rozdejchat k moři."

Po návratu do Česka se dozvěděl, že se s ním chtěla rozejít už dřív, ale prý neměla sílu. Bála se, že mu ublíží. A nechtěla mu kazit zážitky z Barcelony. "Prostě klasika," říká Ondřej.

U starších párů jde o víc

Kdo by tu situaci neznal… Potýkají se s ní puberťáci ve třídě i dospělí manželé v domku se zahradou. Příběhy z časopisů pro teenagery jsou až úsměvné, zato u starších partnerů se leckdy může schylovat k životní tragédii. Láska vyprchá, vztah zvadne.

Jenže kolikrát není lehké oznámit: "Už s tebou nechci být." Zvlášť když to ten druhý vidí jinak. Lidé zpravidla nevyhledávají konflikty a raději se snaží nepříjemné chvilce pravdy vyhnout. Jak?

Receptů se najde řada. Jenže jsou více či méně zbabělé a často nakonec způsobí větší povyk než rozmluva mezi čtyřma očima.

Se srabem se žít nedá

"Draha Zet, divam se na fontanu a pisu asi tu nejtezsi zpravu, nevratim se, s litosti, V." Tuhle textovku dostala produkční Zuzana od svého bývalého přítele, třiatřicetiletého právníka. Zrovna projížděla autem kousek od zmíněné fontány, kde se scházeli. "A samozřejmě tam nebyl. No póza nad pózu!" rozčilila se.

Byli spolu skoro dva roky. Nehádali se, vcelku pohoda. Až jednou večer při vážnějším rozhovoru narazili na téma budoucnost a během chvilky Zuzana znenadání uslyšela: "Tak na to kašlem." Dál se v tom nepitvali.

"Prořvala jsem čtrnáct dní," líčí. "Pak mi kolega v práci poradil, abych šla za psycholožkou. Ta mi povídá: ,Takhle se přece lidi nerozcházejí, musíte si promluvit, nějak to uzavřít.‘ Tak jsem mu zavolala."

Při debatě v kavárně se tedy Zuzana pokoušela dozvědět, na čem je. "Jestli mě nemiluješ, není co řešit," tvrdila mu, celkem vyrovnaná s takovou situací.

"Není to tak jednoduchý. Ještě si to musím promyslet," prohlásil. Po týdnu dostala esemesku, která ji tolik dopálila. S odstupem času je ráda, že vztah skončil.

"Zaplaťpánbůh, že nejsem s chlapem, který se neumí postavit čelem k věci. Žít se srabem se nedá. Vždyť on předchozí holku opustil tak, že si vzal dovolenou, odstěhoval se od ní a klíč jí dal do schránky společně s dopisem na rozloučenou." Podobných story poletuje okolo každého z nás spousta. Počítače a mobily usnadňují lidstvu leccos. Rozchody nevyjímaje.

Promiň, jsem lesba

Jak se rozhodně nerozcházet

1. Poslat mail, esemesku, zprávu po ICQ.

2. Oznámit to přes facebook nebo jinou sociální síť.

3. Zařídit to tak, aby kopačky dal(a) on(a).

4. Neozývat se mu/jí, zapírat se.

5. Nechat vztah vyplynout do ztracena.

6. Tvrdit, že jste gay/lesba.

7. Vzkázat to po kamarádovi.

Ondřej (30) "Ze Španělska jsem si se svou dívkou vyměňoval maily a esemesky. Všechno super. Vůbec jsem netušil, že se něco děje. Asi tři dny před návratem mi napsala, že už dva týdny randí s jedním z mých nejlepších kamarádů."

Novinářku Lucii měl po návratu ze služební cesty vítat na letišti její přítel muzikant. Ačkoliv v slzách oběhla s kufrem celou Ruzyň, nikde ho nenašla. Ani dovolat se mu nemohla.

Po třech dnech se ozval přes program ICQ, že prý si uvědomil, jak jsou rozdílní. A později napsal, že kdyby tenkrát přišel na letiště, neměl by sílu se s ní rozejít...

A jde to ještě jinak. Hanka svému anglickému klukovi oznámila konec tak, že si změnila status na facebooku ze "Zadaná" na "Svobodná".

Sedmadvacetiletá Lenka ze severních Čech zase vzpomíná, jak kdysi zvolila ještě radikálnější únikovou cestu. Studovala na vysoké, když se svým přítelem plánovala svatbu a děti. Ale jednoho dne zjistila, že je závislý na "výherních" automatech. Doma se jí totiž začaly ztrácet peníze. Neměla sílu to s ním přímo probrat, přestala mu brát telefony. A za pár týdnů měla klid.

"Vím, že jsem to udělala tím nejhorším možným způsobem. Ale já prostě nikdy nenašla odvahu říct mu, že už to prostě nemá cenu."

Zkušení "vztahaři" vůbec nabízejí různé zaručené recepty, jak se nečestně trhnout. Kromě elektronických vzkazů a sveřepého zapírání údajně zabírá taktika "do ztracena". Spočívá v postupném omezování intimností, počtu schůzek a v nenápadném přechodu vztahu v kamarádství.

A z webu vyčtete i další finty. Třeba u kratších románků se dá vyzkoušet i přiznání, že jste gay (lesbička). A prý to docela dobře zabírá. Není však jednodušší říct pravdu?

výmluva je nedůstojná. Co s tím?

Jaký vztah, takový rozchod. Formou kvality rozchodu dáváme najevo, jak si ceníme končícího vztahu.

Po krátkém a nezávazném chození asi esemeska stačí.
U delší známosti rozhodně normální není, stejně jako rozchod po mailu. I když i s takovými případy se setkávám a stále častěji než dřív.
Člověk ví, že je to nefér, ale chce se vyhnout výčitkám, hádce, obviněním. Představuje si, že se ten druhý v jeho nepřítomnosti vybouří a se vším se smíří. Teprve pak se s ním třeba potká.
Lidi si vymýšlejí různé výmluvy. Například tvrdí, že jsou těžce nemocní. Je to přirozená reakce, lidé většinou nemají rádi konflikty a jen velký naiva si myslí, že se jim při rozchodu vyhne.

Přesto vyříkat si vše tváří v tvář je ta nejdůstojnější varianta, i když to nebývá jednoduché. Často je nám to trapné. Je nám toho druhého líto. Počítáme s tím, že náš protějšek nebude souhlasit s našimi argumenty.

Chceme mít všechno v pohodičce. Vždyť opuštěný rozchod skutečně velmi často těžce nese, mnohdy má psychosomatické potíže, je mu špatně, buší mu srdce, bolí ho hlava, nespí, nejí nebo se naopak přejídá. Přepadá ho pocit ztráty bezpečí.

Rozcházející se partner tak raději volí úhybnou variantu.
Například nechává vztah vyšumět. V tom případě se zas skrývá nebezpečí v tom, že opouštěného někdy neopustí naděje na vzkříšení vztahu, věří, že se to zvrtne. Expartnera kontroluje a hlídá, s kým se stýká.

Úspěšná, ačkoliv také nefér, bývá strategie zvaná "jestli mu nedokážeš dát kopačky, zařiď to tak, aby ti je dal on".

Člověk se díky ní vychytrale zbavuje odpovědnosti za krach. Uchylují se k ní muži ze strachu, že jejich žena bude vyvádět.
Nesnesitelným chováním ji přinutí k tomu, aby je vyhodila.
A často dosáhnou svého.

Kateřina Irmanovová, psycholožka