Rok v nemocnici mě motivoval. Chci být nejlepší, tvrdí nebeská baletka

Řítit se volným pádem k zemi nemusí být vždy jen drsná záležitost pro chlapy. Martina Rydlová dokáže na nebi doslova tančit. Je nejlepší českou parašutistkou – freestylistkou.

Na mistrovství Evropy nedávno skončila pátá, sedmá

Vizitka

Martina Rydlová se narodila roku 1975 v Plzni ve znamení blíženců. V roce 1999 promovala na Právnické fakultě UK v Praze a úspěšně provozuje svou vlastní advokátní kancelář. S parašutismem začala ve svých dvaceti letech a dnes je už několikanásobnou mistryní České republiky v disciplíně Freestyle. Letos skončila pátá na mistrovství Evropy a sedmá ve Světovém poháru. Před čtyřmi lety se provdala za Ondřeje Rydla, s nímž závodí v týmu.

byla ve Světovém poháru. Rozhodnutí, že v parašutismu něčeho dosáhne, udělala paradoxně po jednom tvrdém přistání, které ji stálo rok života po nemocnicích.

Co se vám stalo, že jste se rok léčila?
Přivezla jsem si z USA nový padák, o hodně menší a rychlejší, než na kterém jsem do té doby skákala. A bez jakéhokoli vedení či instrukcí jsem na něm začala přistávat. Absolutně jsem ztratila respekt. Párkrát mi to prošlo, ale nakonec jsem při nízké zatáčce narazila ve velké rychlosti do země a rozlámala si celou pánev a křížovou kost.

Úraz by měl člověka zastavit, přimět ho přemýšlet, srovnat si hodnoty...
Mě celý ten rok psychicky nahoře drželo odhodlání, že budu skákat dál a někam to dotáhnu. Když jsem začala znovu, zkoušela jsem si sama různé figury, chodila na baletní průpravu. Nejvíc skoků a největší pokrok jsem ale udělala za poslední dvě sezony.

Kolik máte teď skoků?
Tisíc sedm set. Ale počet seskoků je teď nižší než dřív, protože můžeme trénovat ve větrném tunelu.

Co je to větrný tunel?
Tunel simuluje volný pád a dá se v něm trénovat to, co dřív šlo jen na nebi. Dnes jsou závodníci, kteří mají minimum naskákáno, ale nalétali mraky času v tunelu. A to jsou většinou ti, co pak vyhrávají.

Jaká je vaše civilní profese?
Jsem advokát, mám svoji kancelář. Zařídila jsem si to tak, abych mohla pracovat, kdy a kde potřebuju. Na druhou stranu, když trénujeme v Americe, jdou večer ostatní na pivo, zatímco já zasednu k počítači, protože tady u nás začíná pracovní den.

Parašutisté říkají, že skákání je lepší než sex. Je to pravda?
Jsou to dva úžasné prožitky, které mi dávají uspokojení, nabíjí mne energií. Nedá se říct, který z nich je lepší. Obojí je super a ani jednoho bych se nechtěla vzdávat.

co je freestyle

Freestyle je něco jako balet za volného pádu, který předvádí performer za aktivní spolupráce s kameramanem. Freestylový team tak tvoří dva parašutisté, z nichž kameraman musí být ten lepší, protože musí zaprvé zvládat létat kolem performera a zadruhé ještě stíhat opravovat jeho chyby tak, aby nebyly vidět na videu. A to může být někdy dost náročné. Freestyle je sólo balet na nebi, freefly je tanec ve dvou.

Manžel s vámi skáče jako kameraman. Byl vaším partnerem dřív na zemi, nebo na nebi?
S Ondrou jsme se potkali na letišti. Ze začátku jsme měli každý svůj tým, Ondra skákal freefly, já freestyle. Když Ondrův tým přestal závodit a můj kameraman už nechtěl tolik skákat, zkusili jsme to spolu. Ondra je teď nejen můj kameraman, ale zároveň i můj kouč. On je ten, kdo mě táhne nahoru.

Jaké to je, být v týmu se svým životním partnerem?
Na jednu stranu je to super. Trávíme spolu veškerý volný čas. Dosáhli jsme něčeho společně. A nemusím platit kouče. Ale na druhou stranu je těžké oddělit soukromou sféru od té sportovní. Nebrat si při tréninku věci osobně, nediskutovat. Učili jsme se to rok a stálo nás to hodně úsilí a nervů.

Přesto, když spolu pak padáte vzduchem, musí to být nádherný zážitek.
Když ve vzduchu funguje vše, jak má, cítíte souznění a ten druhý se na vás usmívá, je to pro mě absolutně naplňující zážitek.

Umíte si vůbec představit mít za manžela někoho, kdo neskáče?
Ve chvíli, kdy děláte něco tak intenzivně jako já skákání, musel by ten partner být buď hodně tolerantní, aby vydržel sedět celý víkend na letišti a neskákat, nebo by musel mít nějaký jiný stejně intenzivní koníček, aby jenom neležel doma na gauči a nečekal na mě. Možná by pak ale vznikaly třecí plochy kvůli penězům. Řešili bychom, čí koníček je dražší.

Měli jste nějakou typicky parašutistickou svatbu nebo líbánky?
Na svatbu nám provozovatel naší domácí dropzóny poslal letadlo s kamarády, kteří nám přistáli na oslavu. Líbánky jsme strávili stylově skákáním v Arizoně.

Balet nad mraky- Martina s manželem Ondřejem

Jak jste se vlastně ke skákání dostala?
Na letiště mě přivedl můj táta. Létá rekreačně na větroni a ultralightu, a tak chtěl, abych si létání zkusila. Letiště mě lákalo, ale tehdy mi bylo dvacet, brigádničila jsem za barem a na náročnou teoretickou přípravu pilota jsem neměla ani pomyšlení. Parašutistický výcvik byl mnohem jednodušší, tak jsem tenkrát zbláznila pár kamarádů a šli jsme do toho. Já jediná jsem u skákání zůstala.

Kdy jste začala závodit? A proč právě ve freestyle?
To, že v parašutismu něco dokážu, jsem se rozhodla až po úrazu.

Stíháte i nějaké další koníčky?
Pravidelně cvičím jógu, která mi pomáhá od bolestí zad, která mě od toho pádu bolí. Ale jinak veškerý volný čas věnuji skákání.

Existují nějaké typické figury, které do freestylu patří?
Performer provádí prvky s horizontální nebo vertikální rotací, které můžeme přirovnat k piruetě nebo saltu. Vše se navíc děje v pohybu, při kterém opisujeme kružnici, buď vertikální, nebo horizontální. Co zrovna provádíme, poznáte podle toho, jestli se za mnou na videu střídá země a obloha. Buď se jedná o přechod vertikální, takzvaný "eagle", nebo se horizont točí dokola, my obíháme po horizontální kružnici, tomu se říká "carve". Přitom padáme rychlostí 220–250 km/hod. Pro oko velmi líbivá, i když ne příliš obtížná figura je "daffy" - provaz ve vzduchu.

Jakým způsobem se při závodech rozhoduje o pořadí?
Freestyle se hodnotí podobně jako třeba krasobruslení nebo gymnastika. Musíte skočit dvě povinné sestavy a jednu volnou. Rozhodčí vše sledují na videu a známkují přitom obtížnost, provedení, umělecký dojem a kameru. Takže podíl performera a kameramana na celkovém výsledku je zhruba padesát na padesát.

Jak často a intenzivně trénujete?
Jezdíme každý rok v březnu do USA na dropzónu, kde mají i tunel. Je to v poušti, takže je tam stálé počasí a neustále modrá obloha. Tam trénujeme intenzivně měsíc. Každý víkend od jara do podzimu pak skáčeme na letišti v Příbrami. V zimě trénujeme v tunelu.

Kolik stojí jeden seskok?
Ze čtyř tisíc metrů, což je běžná výška pro sportovní seskok, stojí letenka v ČR kolem pěti set korun.

Jaké máte v parašutismu plány do budoucna?
Chci se zlepšovat a dál závodit. Chystám se také začít koučovat holky ve freestyle a freefly disciplínách. Na to se moc těším.

Máte ve skákání nějaký nesplněný sen?
Jasně že bych ráda získala medaili na mistrovství světa. Teď se ale nejvíc těším na seskoky jen tak pro radost, kdy si s kamarády užiju, že už jen tak nepadám, ale létám. Už abychom byli na letišti. Mám úplně absťák, jak o tom mluvím.

Co na závěr poradíte čtenářkám, které by chtěly začít s freestylem?
Napřed musí mít základní parašutistický výcvik. No, a pak ať přijdou za mnou.