Dcera žije na růžovém obláčku. Co s ní, ptá se Alena v rodinné poradně

Mám s manželem problém s naší dospívající dcerou. Monika si vždy žila hodně ve svém světě fantazie, s manželem jsme se vždycky smáli, že je na svém růžovém obláčku. Jenže její zasněnost už dávno přestala být roztomilá.

ilustrační foto | foto: Profimedia.cz

Dnes je jí čtrnáct let a byli bychom s manželem rádi, kdyby na sebe dokázala přijmout nějakou zodpovědnost. Jenže pokaždé narazíme.

Její tříletý bratr Martínek nedávno nastoupil do školky, abych se po rodičovské dovolené mohla vrátit do práce, jsem sekretářka v notářské kanceláři. Manžel dělá ředitele místního hotelu a neustále musí být na příjmu a připraven řešit nenadálé situace. Doufali jsme, že by se třeba občas mohla postarat o Martínka. Má s ním moc hezký vztah, hrají si spolu, čte mu knížky, ale stále na ni někdo musí dohlížet. Není možné se na Moniku spolehnout, aby Martinovi třeba v danou hodinu dala jídlo nebo mu uvařila čaj.

Vždycky zapomene

Když jí to říkáme, snažíme se všemožně ujišťovat, jestli nás slyší a vnímá, Monika vždycky jenom otráveně kouká a všechno odkýve a odbyde slovy: Jo, jasně. Tváří se nechápavě, proč máme furt kontrolní otázky a snaží se rozhovor co nejrychleji ukončit. Jenže když ji pak já nebo manžel kontrolujeme, doslova vždycky na svou povinnost zapomene.

Že bychom ji poslali s malým na hřiště nebo ji nechali ho vyzvednout ze školky, je naprosto nepředstavitelné. I když jsem se jí snažila vysvětlit, jak je důležité držet slovo a plnit, co jsem slíbil, nepřineslo to žádný efekt. Přitom její spolužačky běžně vodí i vyzvedávají sourozence ze školky nebo z družiny.

Pojďte si povídat do Kavárničky

S čím se potýkáte při výchově Vy? Jaké máte fígle na pubertální děti?  Napište o tom zde.

Kromě toho jí její lehkomyslný přístup občas působí problémy ve škole, protože si zapomíná pomůcky a učitelé na osmiletém gymnáziu si toho samozřejmě brzy začali všímat.

Stejný problém vznikl s úkoly. My jsme s manželem ve škole taky nebývali svatí a psávali a opisovali jsme úkoly o přestávce. Jenže Monika se ani neobtěžuje úkol naškrábat před hodinou. Prostě je jí to jedno a nechá si pak klidně dát pětku.

Na základce se to moc neřešilo, takže tehdy jsme si vlastně ani tak neuvědomovali, jak velký je to problém, i když učitelka občas něco o lehkomyslnosti Moniky prohodila. Protože ale s manželem nechceme, aby se to nějak drasticky projevilo na jejím prospěchu na gymnáziu, tak ji každý večer jeden z nás kontroluje sešity s případnými úkoly a chystá s ní tašku na druhý den.

Nepomáhají ani zákazy a tresty

Napište nám i vy

Nevíte si rady s výchovou potomka? Napište nám o svém problému na [e-mail] s heslem Rodinná poradna, své nápady vám nabídne odborník na výchovu a rodinné obtíže.

Mgr. Markéty Klingerové se ve stručnosti můžete zeptat i v její poradně zde.

S manželem se shodneme na tom, že ve svém věku by již měla být schopná převzít určitý díl zodpovědnosti. Bohužel zatím dosavadní pokusy s péčí například o květiny nebo o určitou domácí práci vždycky selžou. Kytky málem uschly, koš nebyl vynesen, dokud jsme to nepřipomněli, i s luxováním otálela tak dlouho, dokud nám to doma nezačalo křupat pod nohama.

Nepomáhají ani výhrůžky (a občas i dokonané) o odebrání kapesného, zákazu televize nebo internetu nebo „zákaz vycházek“.  Dcera se i po trestu chová stejně nesvědomitě, nikdy se z toho nepoučí.

Bojíme se, že pokud zůstane nezodpovědná, bude mít problémy vůbec dokončit školu. A jak si pak sežene a udrží práci? Žijeme na poměrně malém městě, a kdo bude chtít takovou zaměstnankyni? Vždyť ani žádný kluk nebude stát o holku, co nedokáže dodržet slovo. Prosím poraďte nám, jak jí můžeme naučit zodpovědnosti? Je normální, aby byla čtrnáctiletá dívka takto zapomnětlivá a nezodpovědná?
Alena

Názor odborníka: předejte dceři zodpovědnost

Dobrý den Aleno,

píšete, že byste rádi, aby Monika dokázala přijmout zodpovědnost. K tomu je ale třeba, abyste jí tu zodpovědnost dokázali předat. To znamená vzdát se neustálé kontroly, místo všemožného zjišťování, jestli slyší a vnímá, vyjadřovat důvěru v její schopnosti, jak v péči o bratříčka, tak při plnění školních i domácích povinností.

Působí to na mě, že Monika pod tíhou negativního hodnocení své osoby zcela rezignovala na jakoukoli možnost něčeho dosáhnout, něco měnit, o něco se snažit. Dokud za ní stále bude někdo chodit a dělat věci za ni, nemá šanci se zodpovědnosti naučit.

Mgr. Markéta Klingerová

I školní výsledky jí přestanou být jedno, když se dostanou do určitého stadia, třeba až jí bude hrozit opakování ročníku. Pak se sama se rozhodne zabrat a svůj přístup ke školním povinnostem změnit. Jde právě o to, aby k tomu došla sama, pak převezme zodpovědnost z vlastní vůle a to je pro budoucí život ta nejlepší zkušenost.

Sami jste si ověřili, že tresty, výhrůžky a zákazy na jejím přístupu nic nemění. Zkuste v duchu smazat veškeré neúspěchy a nastavte v sobě vůči Monice důvěru. O pomoc v domácnosti je dobré požádat a nechat dítě vybrat takové činnosti, které mu nejsou úplně protivné. Hlavní je činnost nepodávat autoritativním stylem, kterému se vnitřně vzpírá každý z nás, natož dítě v pubertě.

A i když bude ze začátku zapomínat, nevyčítejte, jen v dobrém připomeňte, a vykonání práce slovně oceňte. Možná máte pocit, že přece jen splnila svou povinnost, dítě to tak ale nevnímá a k příští práci ho motivuje právě ocenění a poděkování.

Zkuste nepřemýšlet o tom, co si o Monice budou myslet ostatní.  Zkuste se k Monice chovat s respektem jako k dospělé a tu kýženou zodpovědnost jí zkrátka předejte.