Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou. Lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Povoleny jsou fotografie ve formátu JPG či PNG s maximální velikostí 6 MB.

Zasláním fotografie poskytuje jejich autor souhlas k použití fotky v poradně iDNES.cz. Odesílatel prohlašuje, že fotografie je jeho autorským dílem, není v rozporu se zákonem, ani dobrými mravy.

rozdilne nazory na vychovu
Dobry den mam otazku,pritel mi rek ze neni normalni pred detmi ve veku 7,14 let chodit uplne naha.Ja je porodila a neni mi to neprijemne.Beru to jako normalni vec,on ma vsak jiny nazor a uz byli i dohady z hlediska vychovi a moralky.
Martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, pokud by mě dítě tohoto věku zahlédlo nahou, nijak by mě to nerozrušilo, nechci, aby měly pocit, že naše tělo je něco špatného, ale chodit před nimi běžně nahá mi také přijde ne úplně vhodné vzhledem k tomu, že kdyby chodily nahé na veřejnosti, mohly by kvůli tomu mít problémy, a největší vliv na dítě má osobní příklad rodičů. Takže na tom, co Vám říká přítel, podle mě něco je.
rozdilne nazory na vychovu
Dobrý den, mám 11cti letého syna a skoro každý večer vyžaduje at ležím s ním než usne, přítelovi to vadí děkuji za odpověd
Bohdana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Bohdano, záleží na tom, jak to vnímáte Vy. Jestli to Vám nevadí, jestli máte se synem večerní chvíle pro popovídání a rozvíjení vztahu, vysvětlete to příteli a měl by Vás nechat dělat, jak to cítíte. Pokud to vadí i Vám, bude třeba promluvit se synem a domluvit se na nějakém pro obě strany schůdném řešení.
rozdilne nazory na vychovu
17 let

Nevím, kde by mi jinde odpověděli, tak doufám, že tím neurazím. :)
________________________________________

Netuším, zdá se mi to špatné. Koncept rodičovství je podle mě zdegenerován.

Pro objasnění - Walt Disney jednou natočil film o medvědech - "svět medvědů" (neb tak nějak). Každopádně tam šlo o koncept rodičovství -> medvědice porodila a vychovala potomky. Jednoho dne odešla.

Nikdy od nich nic neočekávala - žádné nědělní obědy, ani pomoc při přípravě guláše, či věšení prádla. Naučila je to, co bylo potřeba, aby přežili - pak je nechala být. Žádné "budeš pomáhat, protože tě živíme".

Podle mě je tímto způsobem rodičovství dnes degenerované - děti se stávají čím dál více závislé a rodičích a rodiče za svou "výchovu" stále něco očekávají, využívají a manipulují s nimi.

Vím, je to kontroverzní názor postpubertálního výrostka... Tedy byl by, kdybych tento názor neobjevil v několika vědeckých publikacích nebo knihách jako jsou Prorok nebo Vaše bludy.

Děkuji
Hezký den - otázka upravena poradcem
Martin
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martine,
máte pravdu, jen by to tak fungovalo v případě, že by neexistovala společnost. Lidé mají mezi sebou vztahy, společnost má různé požadavky - z nichž některé člověk může ignorovat za předpokladu, že přijme následky (např. může si dát v restauraci nohy na stůl a počítat s tím, že ho z ní vyhodí), jiné ignorovat nemůže, jinak by nepřežil (např. pokud chce mít peníze na živobytí, musí je nějakým způsobem vydělávat, pokud nechce mít potíže s úřady, musí si je vydělávat legálně atd.). Rodiče chtějí své děti připravit pro život tak, aby přežily a pokud možno i byly spokojené. Představa o tom, co udělá člověka spokojeným, se liší rodič od rodiče, proto se také liší různé koncepty výchovy. Ale souhlasím s tím, že je dobré nechat dítě žít podle svého, jak nejvíce to lze (představa toho, co lze, se ovšem opět liší člověk od člověka...).
rozdilne nazory na vychovu
Dobrý den, můžu prosím znát Váš názor na můj dotaz, ikdyž jsi nejsem úplně jistá, zda-li je vhodný pro tuto poradnu. Mám dceru a dvouletého vnuka. Matka mého zetě, tedy "druhá" babička nerespektuje pravidla, která se moje dcera snaží při výchově syna dodržovat. Tchyni prosí např. aby nedávala vnoučkovi sladkosti a když tak, aby to byla kvalitní čokoláda, aby mu nedávala mléko, protože kašle a je zahleněný, uzeniny a pod. Tchyně ji vždy vyslechne, ale stejně mu to dá. Dcera nechce vyhledávat rozbroje, ale jak tchyni říci, aby ji alespoň trošku respektovala. Já se do toho nechci moc mluvit, abych zbytečně nepřilévala olej do ohně, ale vím, že se tím dcera hodně trápí. Zkoušela to přes manžela, ať své matce domluví,ale ten řekne, že oni na té stravě také vyrostli a přežili to. Poradíte ? - otázka upravena poradcem
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, z vlastní zkušenosti vím, že nic jiného než vysvětlit a požádat o dodržení nelze a v některých případech to zkrátka vyslyšeno nebude (zvlášť když manžel ji v tomto nepodporuje). Změnit lze jen to, že se dcera kvůli tomu nebude trápit a uvědomí si, že dítě není u tchýně zase tak často, aby ho občasná taková strava mohla poškodit - já ji chápu, ale pokud něco změnit nelze, pomůže nám jen uvolnit se a nebrat všechno jako tragédii, trochu slevit ze svých nároků na sebe sama coby matku (nemůžeme prostě mít pod kontrolou celé své okolí), a pokud jsou děti někdy opravdu zahleněné a chce zabránit zhoršení, ke tchýni je v tu dobu prostě nedávat - to je jediné, co může ovlivnit. Přeji všem hodně radosti!
rozdilne nazory na vychovu
Dobrý den Markéto, chtěla jsem se Vás zeptat jestli je nějaký věkový limit do kdy dítě může spát s rodiči?
Dcera bude mít 5 let v srpnu a spává u nás v ložnici místo ve svém pokojíčku.
Máme počkat až sama bude chtít nebo být přísnější.
Děkuji za odpověď
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Veroniko, především se oprostěte od představy, že existují nějaké objektivně platné limity čehokoli. Na spaní s rodiči jsou různé názory, např. kontaktní rodičovství považuje spaní společně až do pěti let věku za žádoucí. Osobně si myslím, že záleží na konkrétní rodině, jak jim to vyhovuje. Co chtějí a potřebují děti a jak to cítí rodiče. Pokud vám dcerka v ložnici nevadí, není důvod ji odtamtud vypuzovat předčasně. Naomi Aldort říká, že si děti samy řeknou, až budou chtít spát jinde. Pokud ale rodičům vadí, že dítě spí s nimi, nemůže doma panovat pohoda, a pak je situace jiná a je třeba ji řešit. Moje dcera spí ve své posteli, ale jsem u ní tak dlouho, dokud neusne, a když se v noci probudí, zavolá mě a jsem zase u ní, dokud neusne. Pro mě je toto nejlepší řešení, potřebuju mít svou postel pro sebe a klid na spaní. Jiní rodiče si zase nemohou vynachválit, že spí se svými (i většími) dětmi pohromadě. Takže - zařiďte si to po svém a přeji příjemné spaní!
rozdilne nazory na vychovu
Dobrý den,
dívám se na dotazy a Vaše odpovědi. Bohužel musím konstatovat, že otázky jsou někdy více než děsivé. Máme 15 měsíční holčičku a např. že chodí tam kam chce ona je snad v pořádku! Že stojí u jídla, protože jídlem zbytečně marní čas, prostě je akční a my jsme rádi, že je temperamentní. Když se začne vztekat, necháme ji a ona je za chvíli klidná. spousta lidí říká, že pořád chodí a posedí, jen když ji něco hodně zaujme nebo je unavená, to je snad normální. Známí mají děti spíše plaché a nedokáží se zatím moc prosazovat. Pro ně je naše malá divoká a hlasitá. Ale my jsme šťastní, že taková je a ona je spokojená a opravdu hodná holčička. Podle nás nezlobí, pouze je zvědavá a je sama sebou. Občas ji samozřejmě řekneme NE , dostala už i přes ručičku, ale to už byla opravdu hodně mezní situace. Proto, jestli můžu, chci apelovat na jiné maminky, mějte své dítě rády takové jaké je, jen milované a pochopené dítě bude šťastné a Vy také! Přeji všem hodně energie na jejich energické děti. - otázka upravena poradcem
Andrea
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Andreo, já bych ještě vynechala to přes ručičku :).
rozdilne nazory na vychovu
2) Nevím, jak máme na ni reagovat, jak ji vůbec uklidnit. V tom nejhorším amoku nás bije, když ji chceme obejmout, je strašně agresivní. Moc děkujem za radu, Eva
eva
Mgr. Markéta Klingerová
...
rozdilne nazory na vychovu
3) ještě chci dodat, že s manželem máme rozdílné názory na řešení těchto nočních vzdorů. Jý chci všechno řešit v klidu, dceři vyhovím (dám nočník kam chce...), manžel tvrdí, že když ji budem ve všem ustupovat, bude si pak dovolovat a umiňovat všechno. Říká jí, že když bude křičet, tak bude sama spat v pokoji, což si myslím že ji ještě víc upíná k nám. Manžel byl take vychováván zákazy a fyzickými tresty a I dle tchyně je dcera rozmazlená a nejsem na ni přísná. Ale snad když s ní sama přes den vycházím v klidu, proč bych měla výchovu měnit, pokud je před manželem nebo babičkou nějaká scéna? Snad to vnímám správně. Ale odůvodnit manželovi to jde špatně...
eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, dcerka nejspíš reaguje na změnu způsobenou přestěhováním (možná i "hrozbou" samostatného spaní, na které ještě není připravena), poskytujte jí dál to, co jí poskytujete, zkuste její noční pláče a vzteky nebrat jako hrůzu (i když znám z vlastní zkušenosti, jak těžké to je, zvlášť když člověk by se sám potřeboval vyspat a může mít na dítě svým způsobem i vztek, zároveň je mu ho líto...), prostě jí dál dopřávejte pocit bezpečí, výpady proti vám si neberte osobně, věnujte všechnu pozornost tomu, aby dcerce bylo dobře a zase usnula - časem to přejde samo. Pokud jde o názory prarodičů, nejsou relevantní; horší je, že ani tatínek nevěří v respektující výchovu (pokud by byl ochoten, podívejte se spolu na stránky www.nevychova.cz, třeba si dá od někoho cizího víc říct :). V každém případě se nenechte zviklat, vy sama víte a každý den si potvrzujete, že váš přístup je v pořádku.  Přeji co nejvíce klidných nocí!
rozdilne nazory na vychovu
Dobrý den, můj přítel vdovec má desetiletého syna. Několik dní v týdnu u nich pobývám. Vařím, uklízím atd. Do výchovy nemůžu zasahovat, ale vadí mi spoustu věcí. Například problémy s jídlem. Syn skoro neobědvá, například říká, že nejí vepřové maso, ale když jsme někde jinde, tak tam ho jí. Doma nejí skoro nic a přítel mu nic neřekne. Je mu to jedno. Za chvíli si vezme něco dobrého(brambůrky, klobásu atd). Podle mě je to špatně, ale já nesmím nic říct. A to si myslím, že by měl správně jíst, protože oba jeho rodiče měli infarkt, jeho matka na to zemřela.Také ho bere sebou na různé oslavy, kde je třeba do půlnoci, někdy i déle.. Když řeknu, že by tam neměl být, mezi opilými a vůbec takhle dlouho, tak jsem ta nejhorší. Nevím co s tím dělat, snažila jsem se to příteli vysvětlit, ale marně. Nechá ho dělat co chce. Děkuji za odpověď.
Milena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Mileno, pokud přítel nebere v úvahu vaše názory, nemůžete dělat nic než jít jeho synkovi osobním příkladem. Můžete také např. odmítnout setrvávat na oslavě dlouho kvůli tomu, že chlapec již by měl jít domů a Vy se na to nemůžete dívat - ovšem to byste mohla ohrozit vztah s přítelem. Vyjasněte si tedy, co je pro Vás podstatné, a pak přijměte vše, co se k tomu váže. Přeji šťastné rozhodnutí!
rozdilne nazory na vychovu
Dobrý den, můj parter je francouz a máme spolu skoro čtyřletého syna. Malý má problémy ve školce se spoluprácí a zapojení se do kolektivu.jde o to že parner si myslí že malej potřebuje pozornost, tak ho třeba obouvá a obléká i když to umí sám nebo ho nosí do schodů, říká že ho taky obouvali a že dítě si samo řekne kdy to chce dělat samo( u něj to bylo v šesti letech). pořád mi předhazuje jeho rodinu rodinu a já nevím co mám dělat.jsem mezi dvoumi mlýnskými kameny ve školce si stěžují. že se malý neumí ani obout.Když nechci aby ho nosil do schodů, což je dost směšný protože je to 18 schodů, tak mi řekne že já ho nosit nemusím že se mu vysvětlí že nejsem tak silná, jenže já když jsem s malým po takovém víkendu tak on stojí pod schodama a natahuje ruce a chce nosit a když mu řeknu ho nosit nebudu tak se vzteká. partner pořád mluví o osobnosti malého, nevím jak vychovávají děti ve francii ale tady jsou nějaká kritéria pro docházku do mateřské školky. nevím co mám dělat.Děkuji za odpověd.
Kristina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kristino, jsem pro respektování osobnosti dítěte, ale také je podle mě třeba dítě učit, že tak jako respektuji já jeho, on zase bude respektovat mě - třeba to, že ho nechci nosit, když má nohy, které mu narostly proto, aby ho nosily, a také ty nohy se potřebují naučit i chodit po schodech. No, vidím to na dvě možnosti: buď se Vám zamlouvá, jaký Váš manžel je, a budete tedy věřit, že i synek při stejné výchově vyroste v takového fajn člověka (a nároky školky budete pokud možno ignorovat), nebo manželovi vysvětlíte, že žije v ČR, kde jsou požadavky takové a takové (že se dítě ve školce bude umět samo oblékat a obouvat), a domluvíte si nějaký kompromis, který těm požadavkům vyhoví a zároveň zachová nejvyšší možnou míru francouzského pohledu na věc. Přeji, aby se to povedlo!
rozdilne nazory na vychovu
Dobrý den, žiju s přítelkyní co má 2,5 letý dítě.Její tatínek jí má každý víkend.Nevíme co máme dělat, jelikož tatínek malou hrozně rozmazluje a ta pak nechce respektovat pravidla co platí u nás doma.Teď jí třeba koupil I phone.Je to normální mít ve 2,5 mobil? děkuji za odpověď
Jakub
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jakube, 2,5leté dítě nerespektuje pravidla ani rodičů, kteří ho nerozmazlují. Je to přirozené, říká se tomu období vzdoru, a i mimo toto období dítě neustále zkouší, jestli dosud nastavené hranice stále platí. Neočekávejte, že dítě poslouchá na slovo - takové neexistuje, a pokud ano, je s ním něco hodně, ale hodně v nepořádku. I phone pro takto malé dítě je zbytečná investice, ale že by mu nějak ublížil (pokud si ho nedává moc často k hlavě), to těžko - je to pro něj jen zajímavost, která ho časem omrzí a svou pozornost přesune zase na něco jiného. Pokud jde o rozdílné přístupy rodičů k výchově, může maminka dcerce říkat, že u tatínka je to takto, ale doma to zase máte takto. Jinak Vaše role je být dítěti spíš společníkem, než vychovatelem - těmi jsou rodiče. Buďte oporou mamince, které doporučuji přečíst si něco z literatury uvedené zde: http://ona.idnes.cz/rodicovska-poradna-mgr-markety-klingerove-f2c-/poradna.asp?p=PRORODICE&t=1072. Přeji příjemnou rodinnou atmosféru!
rozdilne nazory na vychovu
Dobrý den paní magistro, mám s manželem dvojčátka stará 2roky a 4měsíce. Nastává krušné období vzdoru a pomalu zjišťuji, že máme diametrálně odlišné názory na jejich výchovu. Intuitivně jsem vycítila, že na jeho chování k dětem není něco v pořádku, na to konto jsem si přečetla několik knížek o výchově malých dětí a jsem teď velice znepokojená. Ve zkratce - manžel zřejmě aplikuje metody, které byly běžné v jeho původní disfunkční až patologické rodině (od svých tří let žil jen s velmi citově chladnou, sobeckou matkou, byl nechtěné dítě). Dětem se nevěnuje, pokud je s nimi sám, zapíná TV na sportovní kanály a děti ať si hrají sami a nevyrušují. Sám by je třeba nikdy nevzal ven, nevymyslí žádnou aktivitu mimo domov.
Adele I.část
Mgr. Markéta Klingerová
...
rozdilne nazory na vychovu
Pokud se objeví vzdor, křik, nesouhlas v jakékoli formě, děti trestá plácnutím přes zadek a čím silněji, tím je to lepší. Zastává názor, že to dítě musí pocítit. Neumí se radovat z věcí, není optimista, moc legrace si s ním taky neužijeme. Naštěstí je od rána do večera v práci, takže spíš trávím čas s dětmi já a snažím se nějak korigovat co napáchal. Já jsem ale dle něho měkká a dětem budu postupem času jen k smíchu. Začíná mi z toho být smutno, nakonec kličkuji tak, že děti nechci s manželem moc nechávat o samotě, ale to není do budoucna řešení. Přijde mi, že děti už na to taky reagují po svém - chlapec je silně introvertní, holčička cholerická. Myslíte, že půjde ještě z dětské duše tyto chyby vymazat? Jakou knížku mám dát manželovi k přečtení, aby pochopil? Děkuji za radu.
Adele II.část
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Adele, napadá mě otázka, co nabízí soužití s manželem Vám osobně. Pokud ho milujete a on Vás, je naděje, že se dokážete nakonec domluvit – ovšem od manžela to bude vyžadovat velkou námahu, chovat se zcela proti svému nastavení. Samozřejmě ideální by bylo, kdyby podstoupil psychoterapii a vnitřně si vyřešil své krušné dětství. Vypadá to ale, že je spíš přesvědčen o tom, že on je správně, takže zřejmě tudy cesta nepovede. Nedělám si ani iluze, že nějaká knížka, pokud by ji vůbec byl ochoten přečíst, jeho nastavení změní – pokud nebude mít sám dobrou vůli. (Chcete-li to zkusit, tak výborná je knížka http://www.kosmas.cz/knihy/126334/co-rikaji-deti-nez-se-nauci-mluvit/, a můžete vybrat některé kapitoly z knížky Respektovat a být respektován.) Dětem prospívá kromě respektujícího zacházení také přívětivá a milující atmosféra v rodině. Potřebujete nyní kombinaci nenásilné komunikace a jasného vymezení hranic (k tomu Vám mohu doporučit zase jinou literaturu :) - http://obchod.portal.cz/produkt/nenasilna-komunikace/, http://www.navrat.cz/hranice-henry-cloud/d-70297/). Přeji Vám hodně síly a manželovy vůle spolupracovat.
rozdilne nazory na vychovu
Dobry den,chtela bych se zeptat co muzu delat kdyz mame s manželem jine názory na vychovu své 2,5 lete dcery?S manželem jsme spolu v manzelství 5 let.Co se mala narodila,nas vztah k sobe se zmenil.V madí manzel ztratil sveho tatku pri nehode a tak je přílis opatrny na nasí dceru.Strasne moc se o ní bojí.Poslední 1,5 roku jsme se kvuli dceri a nasemu vztahu dost hadali a vypadalo to i na rozvod.Umí si s ní hezky hrat a dokazal by se o ní i postarat.Ale přílis jí rozmazluje,vsechno jí dovolí,kdyz ma nakej problem tak to resí pred ní je sprostej atd.Kdyz mu to vytknu ze se mi to nelibí ze pred ní takhle mluví,tak to vubec nevníma a brbla si svou...Naopak kdyz to ujede vymecne mne a zacnu byt v nake situaci nervozní tak mam prednasku na celej vecer.Nejvíc me trapí,ze to nase dcera vsechno vníma a mysli si ze je to tak normalní se k sobe takhle chovat.Je to strasne hodna holcicka,pomaha mi a cely den si hezky umi hrat.Nevim co delat napominat ho porad nemuzu.Dekuji predem za odpoved
Ivča
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivčo, je třeba komunikovat vstřícně; "Kdyz mu to vytknu", "napominat ho porad nemuzu" - to může být kámen úrazu. Je v pořádku, že se na manžela snažíte působit, aby dcerku "nechal dýchat" a také před ní nemluvil hrubě apod.; je ale opravdu velmi důležité, JAKÝM ZPŮSOBEM to děláte. Doporučuji Vám přečíst si knížku http://obchod.portal.cz/produkt/nenasilna-komunikace/, která Vám ukáže cestu k manželově naslouchání. A může se tím vylepšit i váš vzájemný vztah. Držím Vám palce, aby se to povedlo.
rozdilne nazory na vychovu
Dobrý den,posílám první část dotazu. Mám dceru,5 let.Od jejího otce jsem odešla, když jí bylo 1,5 roku.Vychovávala jsem jí sama.Dcera je hodně citlivá,neprůbojná.Snadno se rozbrečí, stačí, aby na ni někdo zvýšil hlas, třeba učitelka ve školce.Špatně navazuje kontakt s cizími dětmi.Doma to je jiné, to je dominantní,poslední dobou i dost odmlouvá.Nebiju ji, snažím se s ní vždy domluvit, i když je to někdy na dlouho. 2 roky mám partnera,máme spolu 2.měs.syna.Partner si myslí, že to jaká dcera je,je moje vina,že ji rozmazluji.On by třeba to odmlouvání řešil radikálněji, ale dcera není jeho,takže i když se názorově na výchově neschodneme, nechává to na mě. Se synem je to jiné.Podle něho, když dítě brečí, snaží se vynutit pochování.Prý s námi manipuluje.On ho nechává vyřvat.On pak vyčerpaný usne.Mě nadává, že k němu jdu,jen co trochu zakňourá.Syn toho v noci moc nenaspí,tak jsem ráda, že se mi partner snaží někdy pomoci, ale když pak vidím,jaká ta pomoc, bojím se je nechat samotné
Andrea
Mgr. Markéta Klingerová
...
rozdilne nazory na vychovu
bojím nechat samotné. Myslíte si, že by se měli chlapci vychovávat jinak než děvčata?Partner je jedináček, ale otec pro ránu nešel daleko.Partner je za to rád, prý to bylo pro jeho dobro, prý je z něho CHLAP a ze syna chce mít také chlapa. Myslíte si, že s námi takto malé děti umí manipulovat? Jistě brečí proto, že něco potřebují.Lásku, bezpečí, něco je bolí. Je snad v pořádku je pochovat. Nebo se může přílišnou láskou z nich udělat závisláka na mamince a neprůbojného člověka, jako je moje dcera?Zdá se mi to až absurdní, ale už nevím, jak mám partnerovi oponovat. Moc děkuji za odpověď. Andrea
Andrea
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Andreo, nedalo mi to a odpovídám Vám přednostně, kvůli miminku. Pokud jde o dcerku, tak v tomto věku je "druhý odboj" přirozený, mám stejně starého syna a mohu potvrdit z vlastní zkušenosti :). K tomu, aby se uměla zapojit do kolektivu, je třeba citlivé vedení (např. učitelek). K harmonizaci dcerčiny osobnosti můžete vyzkoušet konstituční homeopatii nebo kineziologii. V tomto článku http://www.mamaaja.cz/ActiveWeb/Article/1073/je_normalni,_kdyz_de.html, se kterým se plně ztotožňuji, najdete informace nejen pro sebe, abyste si potvrdila, že to cítíte správně, ale můžete ho také dát přečíst partnerovi. Pro Vaši informaci - Váš partner si zřejmě otcův přístup k sobě podvědomě zracionalizoval, aby se jím nemusel trápit, a je dnes tedy skutečně přesvědčený, že to bylo pro jeho dobro. Ze syna však "chlapa" mít nebude, pokud synek nedostane ujištění o bezpečí tohoto světa - je pravděpodobné, že pak naopak bude bojácný, nejistý, a pro otce bohužel velkým zklamáním. Komunikujte s partnerem seč můžete a nenechte k tomu dojít... K tomu Vám držím palce.
rozdilne nazory na vychovu
Dobrý den, mám spíš takový obecný dotaz. jak si nenechat dítě přerůst přes hlavu.. mám téměř ročního syna, je hodný ale neskučně živý. problém mám ale spíš se svojí mamkou. vše mu neustále zakazuje. stejně to bylo i mě, nikdy jsem nic nesměla, ne že by byla mamka přísná, naopak je hrozně hodná, ale taky hrozně ustrašená. Ikdyž si malý hraje jen s vařečkou, hned k němu běží a volá ne, ne, to nesmíš. má strach z bacilů, že si ji vrazí do krku.. ani nevim, ale je to tak se vším. a jak jsem z toho šílela jako dítě, teď mě to vytáčí snad ještě víc. Někdy říká, že na mě byla asi málo přísná, že jsem strašně svéhlavá, má pravdu, ale především proto, že mě to její ne provokovalo. a opravdu nechci ať to s malým dopadne stejně. Několik let jsem jezdila jako vedoucí na tábory a i z tama mám pocit, že nejlépe se s dětmi člověk domluví, když jim dovolí téměř vše, co neohrožuje je nebo jejich okolí. Nechat je, ať se baví, zkusí atd., že jedině tak pak poslechnou, když se řekne NE, protože ví, že to
hana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hanko, plně s Vámi souhlasím. Určete hranice své mamince - Vy jste zodpovědná za výchovu svého synka, ne ona. Přeji Vám hodně sebedůvěry a radosti ze synka!
rozdilne nazory na vychovu
Dobrý den. Máme 15timěsíční dceru, která je moc šikovná. Každý den je v kontaktu s prarodiči, protože s nimi bydlíme v domě. Má je moc ráda. Nelíbí se mi ale jedna věc. Babička jí jednou plácla přes ruku, když jí dcera chytila za svetr. Ona se opravdu dokáže chytit věcí dost pevně a jen tak nepustí, co má v ručičce. Nelíbí se mi ale, že jí babička uhodila. Já jsem nikdy nic takového nemusela použít, v takových situacích si dokážu poradit jinak. Dcera také jednou seděla dědovi na klíně a hrála si s novinami na stole. Při tom zakvrdlala ručičkama a shodila je na zem. To dělá moc ráda, pak sleduje, co se bude dít. Děda jí řekl, aby šla od něj pryč, že se vzteklýma holkama nekamarádí a postavil jí na zem. Mně se tohle chování prarodičů nelíbí, ale opravdu nevím, jak se v takové situaci zachovat. Vzteklí jsou často především děda s babičkou a ne dcera. Jsou staří a nelze se s nimi v klidu domluvit, zároveň dceru nechci stavět proti nim. Jak takovou situaci řešit? Necítím se v tom dobře.
Isabela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Isabelo, zkuste najít knížku (respektive příslušný úryvek) nebo vytisknout článek (články) z internetu, kde budou vysvětleny projevy a potřeby takto malých dětí, a poproste prarodiče, zda by si to mohli přečíst. Že je má Vaše dcerka moc ráda, a Vy byste nechtěla, aby se vztahy mezi nimi časem zhoršily, což by se snadno mohlo stát, kdyby pokračovali s takovýmto chováním k ní (nesmí to samozřejmě vyznít jako výhrůžka, spíš jako starostlivost a dobrá vůle). Pak jsou dvě možnosti: buď prarodiče "prohlédnou" a začnou si dávat větší pozor, nebo ne - a pak by bylo na místě stanovit hranice. Např. můžete v situaci, kdy prarodiče neadekvátně reagují, říct jim mírným hlasem něco na vysvětlenou dcerčina chování ("Ona si jen tak hrála, nebyla vzteklá.") a holčičce: "Pojď, Aničko, půjdeme spolu pověsit to prádlo /apod./." Prostě po každé nepřípustné reakci prarodičů dcerku odvést; to by je mohlo přivést k "rozumu". Pokud to někdy z nějakého důvodu nepůjde, alespoň si dřepněte ke dcerce, obejměte ji a vyjádřete pochopení: "Ty sis jen hrála, já vím, to je úplně v pořádku." Přeji Vám hodně radosti z dcerky!
rozdilne nazory na vychovu
Dobrý den, s bývylým přítelem mám šestiletou dceru. Asi před půl rokem jsme se ovšem rozešli, přítel se přestěhoval do jiného města. já si našla přítele, a blízké době plánujeme miminko. Malá jezdí na víkendy většinou k příteli nabo k babičce. Právě sem se to tom bavila s mojí sestrou, že bych chtěla ještě miminko a ta mi na rovinu, řekla, že jestli to vůbec zvládnu, když si žiji tak nezávisle a malou dávám o víkendech pryč. Je mi to líto... Nemyslím si že bych byla špatná matka. Jaký názor na to máte Vy?
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Veroniko, co na to říct? Záleží na Vás, ne na mém názoru. Ale chcete-li ho znát, pak dcerka skutečně může mít pocit, že ji odkládáte, a až se narodí miminko, bude to pro ni ještě mnohem těžší. Vaše sestra to zřejmě cítí, a proto se Vám to pokusila naznačit... Přeji Vaší dcerce, aby byla spokojená.
rozdilne nazory na vychovu
Dobrý večer, syn navštěvuje první třídu. Narozen v 32. týdnu. Lékařem nejsme pro žádné vady sledováni. Ve škole je velmi šikovný v matematice. Na to, že je levák je i psaní uspokojivé. Poslední měsíc, když po něm něco chci či není po jeho, tak vyhrožje že skočí z okna či se uškrtí. Tak argumentuje jen v mé přítomnosti. Manžel je často na cestách a já přiznávám, že mi občas ujednou nervy a zvýším na něj hlas. Pak se , ale snažím s ním rozebrat, co ho trápí, proč to říká, ale zatím bez úspěchu. Mám ještě 5 letého syna, kterému stačí říct a uklidí si či poslechne. Manžel tvrdí, že na syna kladu velké nároky a chovám se k němu jako k dospělému. Existuje např. literatura, která se věnuje výchově či vývoji předčasně narozených dětí ve školním věku. Co dělat, abych ze syna nevychovala "neurotika". Díky za každou radu
Nina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Nino, pokud se Váš syn "jen" narodil dřív, v jeho věku už by to samo o sobě nemělo mít žádný vliv. Je zřejmé a přirozené, že syn žárlí na o rok mladšího, zvlášť jestli se vyjadřujete ve smyslu "tomu stačí říct a uklidí si či poslechne". Určitě mu také chybí tatínkova přítomnost, dostává se do věku, kdy otec přebírá hlavní důležitost pro zdárný vývoj dítěte (zvláště chlapce) - a tatínek je na cestách. I když se to otci jistě snadno mluví, když zodpovědnost většinou leží na Vás, přece jen může mít pravdu a bylo by dobré se zamyslet nad tím, jestli skutečně nevyžadujete od staršího syna, aby už byl velký - on totiž ještě vůbec velký není a dlouho nebude. Od Vás potřebuje lásku a jistotu, že je u Vás v bezpečí, a že ho oceňujete - takového, jaký je, ne jenom tehdy, když dělá přesně to, co chcete. Vím, jak se člověk snadno vytočí, když je na všechno sám, rozhodně na to máte právo - ale když přehodnotíte celý přístup k synovi, snadněji se včas zarazíte a vcítíte se do synova prožívání. Dovolte mu být malým chlapcem, uvědomte si, že kdyby Vás poslechl na slovo, byl by to nemyslící robot, oceňujte ho a nesrovnávejte s mladším. Na druhou stranu, když mu přiznáte více práv - je přece už školák (nástup do školy je také velkou psychickou zátěží pro všechny děti - i ty, kterým učení nedělá problémy)- než mladšímu, možná se dočkáte i příjemné změny, pokud jde o plnění povinností. Obecně, když po dítěti něco oprávněně chcete, a jemu se nechce, je dobré mu dát vybrat (jak to udělá, kdy to udělá...O tom "jestli" se nediskutuje) a domluvit se tak, aby to oběma vyhovovalo; při nedodržení určit důsledky, které by další nedodržení přineslo (např. když by nebylo uklizeno do večera, musel by to uklidit zítra místo hraní na počítači - apod.) - důsledky musí být známy předem, aby si dítě mohlo svobodně vybrat. Tatínek by mohl přehodnotit nutnost být často z domova, a když je doma, plánovitě se synům věnovat, také každému zvlášť, a dělat s nimi, nyní zvlášť s tím starším, "chlapské" činnosti (hrát fotbal, vyrábět draka, opravovat rádio...). Literatura - viz odpověď na téma "Literatura o výchově - pro všechny". Přeji Vám rodinu plnou harmonie!
rozdilne nazory na vychovu
NEJEDNOTNÁ VÝCHOVA. Nevím, co mám dělat s manželem, který synovi vše dovolí. Manželovi je 53 let, synovi 4,5 roku. Manželovo je to první a zřejmě i poslední potomek. Moc, moc ho miluje, návzájem mají krásný vztah. Až do té doby, než manžel něco požaduje, něco chce. Malý ho téměř ignoruje. Muž mu to řekne 3x, pak raději odejde. Malý do něj klidně kopne, když se vzteká, manžel to přejde. Maximálně řekne: to se nedělá. Jsme o dost přísnější, tyhle věci mi vadí. Když peskuju malého před manželem, vyjede na mě: ať nekřičím, brání ho, že za to může kamarád, že mu taky házel písek na hlavu atd. Já malému nedám nic k jídlu, jen to, co je k večeři - manžel mu ihned nabídne tři jiná jídla. Přes můj zákaz. Jsem z toho nešťastná, hádáme se, malý kouká z jednoho na druhého. A pokud o tom s manželem mluvím, nemá to cenu. Stejnak si to pak udělá po svém. Takhle ale nemůžu žít. Nevím, jak z toho ven.
Miluška
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Miluško, přístup Vašeho manžela chlapci skutečně škodí. Předškolní věk je také tzv. citlivým obdobím pro vývoj charakteru, takže pokud syn nemá jasno v tom, co může a co už nemůže (a proč), může se téměř nenávratně pokřivit. Pokud manžel syna skutečně miluje, snad by pomohlo, kdyby mu odborník (dětský psycholog) vysvětlil, jak svým jednáním synovi škodí. Hranice můžeme (a máme) vymezovat nejen dítěti, ale i dospělým lidem, se kterými žijeme (viz knihu Hranice - Kde jsou zdravé meze ve vztazích a v osobním životě? - Dr. Henry Cloud, Dr. John Townsend). Samozřejmě „peskování“ a „křičení“ (pokud jde o synka), ani „hádání“ s manželem nejsou efektivní cesty. Jako první krok bych viděla dát do pořádku vztah s manželem, komunikovat (nikoli každý si vést svou) a dojít k dohodě (i kdyby jen na tom, že společně navštívíte dětského psychologa, případně si společně přečtete nějakou dobrou knížku o výchově - viz má odpověď na téma Literatura o výchově – pro všechny). Nakonec mohu jen zopakovat ověřenou (byť svým způsobem dost nemilou) pravdu, že nemůžeme měnit druhé, jen sami sebe; když změníme něco my, změní se i okolí. Jde to pomalu a ztuha (vlastní zkušenost), ale funguje to. Přeji Vám hodně síly!
rozdilne nazory na vychovu
Dobrý den! mám jednu takovou konktétní otázku ohledně chování syna 4r. když přijde návštěva,tedy hlavně moji rodiče,začne být hrozně divoký,předvádí se,pořád mluví a mluví,pak začne zlobit,občas i jen tak přijde a někoho bouchne nebo něco po někom hodí,nevím jak v této situaci reagovat,tedy já to dělám tak ,že mu vysvětluji,snažím se ho zabavit ,mluvit s ním i s ostatními,ale ze strany rodičů slyším jen samé výtky,že mu mám dát na zadek,že už to přehání,proč nezakřičím atd....moje máma ještě vždy uvede nějaký příklad,že tam a tam viděla chapečka jak pekně maminku poslech atd....Já vim že syn je divočejší,má spoustu energie,má 4m.sestřičku tak i na tu může ještě žárlit,taky takhle občas zlobí i když jsme sami doma,ale je i moc hodný,chytrý,vnímaví a citlivý a já si nemyslím,že bitím nebo zákazy něco vyřeším.Taky na něho občas křiknu,párkrát dostal i plácanec na zadek,ale nerada to takhle řeším.Stane se i ,že na něho moje máma zakřičí,nebo mu dá na zadek.mám jí nechat?
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
...
rozdilne nazory na vychovu
pokračování:Sama už začínám být na pochybách jestli ho vychovávám správně,jestli nemám být přísnějši atd.Opravdu už nevím jak se mám zachovat,vím,že to nemyslí zle,že chce jen upoutat pozornost,že je to pro něho doma už dlouhé,teď v zimě a s malím mimi toho zas tak moc nepodnikáme,do školky zatím nechodí,měl by začít od září.Chodí za mím jedna kamarádka od sousedů stejně stará skoro každý den ,někdy si pekně vyhrají ,jindy se pořád jen požďuchují,bouchají ,někdy to začne ona ,někdy syn,jenže on to kolikrát přežene,jako by si neuvědomil,že může opravdu ubllížit(už jsem se mu snažila,tak aby to pekně pochopil vysvětlit,že i když si Káťa začne a bouchne ho ,aby jí to nevracel,že má větší sílu a ju to pak bolí atd.)Bojím se,aby s tím neměl problém i ve školce.Zase vím,že se dokáže i podřídit,pekně si vyhrát.Ale někdy je jak beran a musí být jen po jeho. Děkuji moc za odpověď.Pěkný den.Lucie
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucie, když vyberu některé části z Vaší otázky, možná v nich sama vyčtete, co se asi děje: "tedy hlavně moji rodiče", "ze strany rodičů slyším jen samé výtky", "moje máma ještě vždy uvede příklad....", "stane se, že na něho moje máma zakřičí, nebo mu dá na zadek - mám ji nechat?",, "sama už začínám být na pochybách, jestli nemám být přísnější". Řekla bych, že potřebujete udělat dvě věci: 1)ujasnit si, jak chcete syna vychovávat (nejlépe na základě respektujícího přístupu s vymezením hranic a důsledným uplatňováním přirozených důsledků – viz má odpověď na téma Literatura o výchově-pro všechny), a za svým přesvědčením si stát (Váš syn totiž cítí Vaši nejistotu, a ta mu pocitu bezpečí nepřidá). 2) vymezit hranice svým rodičům; jste dospělá, svéprávná, vzdělaná, a Vaše děti jsou VAŠE děti. je jasné, že Vaši rodiče Vás vychovávali z pozice moci (zřejmě tak byli sami vychováváni), a samozřejmě jsou stále přesvědčeni, že to je ten správný způsob (kdo čeká, že jeho rodiče po létech nahlédnou a přiznají – případně se dokonce omluví – jak nevhodně na něj působili, ten se načeká! :) ). Vy v hloubi duše víte, že to je špatně, ale – právě proto, že jste byla držena (a potíž je v tom, že STÁLE JSTE; teď už ale úplně dobrovolně: můžete to změnit!) v podřízenosti – bojíte se spolehnout na vlastní úsudek a rodiče vykázat do příslušných mezí. Vím, že je velmi těžké zbavit se této psychické závislosti na rodičích, ale je to jediná cesta – pro Vás i Vaše děti. Až si budete jistá, co přesně chcete, můžete se s rodiči sejít třeba v restauraci (tam se snáze udržují emoce na uzdě) a mile, ale pevně jim vysvětlit, jak a proč své děti budete vychovávat, a požádat je, aby Vaši výchovu respektovali (např. je vyloučeno, aby vnuka trestali) a drželi se v mezích své – také velmi důležité – prarodičovské role: na děti mít čas, hrát si s nimi a povídat, vyprávět jim o starých časech... Výchova je však Vaší zodpovědností. Připravte si větu, kterou budete na jejich případné námitky (mocenské, manipulativní) klidně dokola opakovat (např. „Chápu, že na to máte jiný názor než já, ale výchova mých dětí je moje zodpovědnost.“); hlavně se nepouštějte do sebeobhajování (nebo naopak jejich obviňování) – to byste se ocitla zase tam, kde jste byla. Zdá se mi, že chování Vašeho synka nijak nevybočuje z „normálu“; pokud jde o oplácení bouchanců (také „normální“), zkuste ho učit vyjadřovat své pocity verbálně (např. popisovat různé emoce vlastní i lidí, které vidíte kolem sebe. Třeba: „Ten chlapeček pláče, protože mu je něco líto. Asi ještě nechce jít domů, a jeho maminka už ano. Tak je zklamaný, že tu nemůže ještě zůstat.“ Nebo: „Tedy, teď jsem pořádně rozzlobená, to, co mi ten člověk řekl, se mě opravdu dotklo. Půjdu okopat záhony (pustím si hudbu...), to mi pomůže se uklidnit.“ Nebo: „To mám radost! Tralala!“. Můžete si s dítětem i povídat nad fotkami v časopise nebo obrázky v knížkách: Jak se tváří? Co se asi stalo před tím? Jak se teď asi cítí? Kdy ses ty naposled takhle cítila? Proč? - A také popisovat emoce svého dítěte: „Ty jsi teď smutná, že ti tu panenku nekoupím, viď? Moc ráda bys ji měla doma.“, aby se učilo je rozeznávat a popisovat, a také aby vidělo, že jeho pocity chápete.). Efekt nebude okamžitý, ale pokud děti postupně nenaučíme s emocemi pracovat, budou celý život jednat bezmocně pode jejich vlivem, leckdy aniž by si to uvědomovaly. Přeji Vám potřebnou sílu ke změně!
rozdilne nazory na vychovu
Vůbec netuším, kam svůj problém zařadit. Týká se mého muže. Po narození dcerky se na ni velice uplnul a stal se z něj doslova šášula. Nenchá ji ani chviličku samotnou. Nic sama si nerozhodne. Nenechá ji se zmýlit. Šišlání jsem mu mnohokrát rozmlouvala. Marně. Odebírá ji moč, protože dceři kolegy v práci našli cukrovku, také s ní byl na vyšetření jestli nemá náhodou epilepsii, slepé střevo a okonce se vyjádřil, že na ni musíme být pořád hodní, aby, až bude velká nespáchala někdy sebevraždu. To byla opět reakce na kolegyni v práci. Při návštěvě stál hodinu vedle v pokoji, protože ho tam dcera ( má 4 roky) dovedla a pořád se ptal, jestli už může vyjít. Když v Tesku začal skákat žabáky, tak jsem to vzdala. Dívala jsem se na něj, říkala si panebože a slzy mi tekly samy. Když jsme samy dvě, tak je malá skvělá. Veruna
Veruna
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Veruno, myslím, že by nějaký odborník (psycholog) měl Vašemu manželovi vysvětlit, jak svým přístupem dcerce škodí a co by jí mohl způsobit - to by mělo zabrat. Váš muž má v sobě zřejmě nějakou hluboce zakořeněnou úzkost, kterou by bylo dobré odstranit (nejspíš nějakou terapií). Problém je, že by manžel musel sám chtít. Ale třeba když pochopí, že je to v zájmu vaší dcerky... Moc držím palce.
rozdilne nazory na vychovu
Dobry den,ja a manzel mame ponekud rozdilne nazory na vychovu nasi triapulletedcery, ja jsem "demokratictejsi",davam ji vice na vyber, diskutuji sni a neuznavam telesne tresty, manzel by radeji uvital kdyby "proste poslechla" a obcas ji placne. co mne zajima, je to, jestli je vhodne pred dcerou davat najevo, ze nejsme za jedno? mam spise mmlcet, aby videla, ze rodice "drzi basu", kdyz napr. myslim, ze je nadmerne ci nespravedlive hubovana, nebo se mam ozvat, a jakym zpusobem? mam zabranit placnuti? navic v tomto pripade nelze pouzit zadnou diplomacii, ale musela bych pouzit blaskovy zakrok.... dekuji za odpoved
Bohunka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobry den, Bohunko, je dobre davat diteti na vyber ze dvou veci, kdyz nejde o nic, v cem mate jasno, ze tak musi byt. Pokud ale neco od dcerky jednoznacne chcete, neni vhodne pripoustet dlouhe diskuze - pak si nemuze byt jista, ze vite, co je pro ni dobre (a nebude Vam pak prilis duverovat). Je treba byt dusledna - vytycit hranice a dusledky pro pripad jejich prekroceni - pak neni treba zadnych trestu a dite vicemene ( :) ) posloucha. Jinak nejlepsi reseni je zajit si s manzelem do restaurace (bez dcerky), po dobrem jidle mu (bez vycitani) vysvetlit, jak si predstavujete vychovu vasi spolecne dcerky a hlavne PROC - pripravte si rozumove vysvetleni (jake dusledky na formovani osobnosti ma takovy a takovy pristup; a take jake dusledky muze mit urcity pristup na vztah ditete k rodici)- jedine na to muzi slysi. Vysvetlete, ze duslednost vice nez nahradi telesne trestani a podlozte to konkretnimi priklady z Vasi interakce s dcerkou, aby videl, ze to skutecne funguje. Vyslechnete nazory sveho manzela, pokuste se ho pochopit a dat mu to najevo a nakonec se spolecne pokuste dojit k nejake dohode, abyste mohli byt v zasade "zajedno" - mate pravdu, ze je pro dite dobre, kdyz rodice tahnou za jeden provaz. Ovsem to neznamena, ze pokud maji odlisne nazory, musi je skryvat - naopak je dobre, kdyz dite vidi, ze na totez tema se da divat z ruznych uhlu. Ovsem pokud jde o vychovu, na zasadnich vecech (coz telesne trestani je) by se rodice skutecne meli shodnout. Pokud k tomu manzel bude ochotny, prectete si spolecne treba knizku Děti potřebují hranice(Jan-Uwe Rogge) nebo Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly - Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly (Adele Faber, Elaine Mazlish). Preji cele Vasi rodine plno pohody!



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.