Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
dospělé děti se ptají
Dobrý den,je mi 21,studuji VŠ pedagog.směru,můj problém je,že se mi nechce při studiu pracovat.Nějaké zkušenosti jsem posbírala,ale málo.Každá práce krom škol a letních táborů mi časem přijde ubíjející.Cítím to doma na rozpočtu,máma mě za to,že přispívám málo či vůbec netrestá,ve studiu mě podporuje,ale z její výplaty se žije těžko.Otec se nezajímá.Dostávám prospěchové stipendium,jiný příjem nemám.Kamarádi mi ve snaze pomoct něco poradí,já je vyslechnu,moje odhodlání napsat,zavolat vyprchá rychle,myslí si o mně,že jsem flákač.Z brigád jsem si odnesla negativní věci,špatně jsem se vyrovnávala s problémy,nečekanými situacemi,namátkovými kontrolami atd.Zažívala jsem fyz.úzkost,bušení srdce,pocit že se dusím,„tunelové vnímání“,následoval strach se do práce vracet,nesoustředěnost a chyby,po nichž jsem většinou odešla.Tyto stavy se mi nyní vracejí před každým telefonátem,pohovorem...Co se sebou dělat? Reagovat takto na tak obyčejnou a samozřejmou věc mi přijde absurdní.Děkuji za odpověď
Kristýna
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kristýno, zkuste hledat práci v oboru, který Vám je vlastní.
dospělé děti se ptají
Dobrý den .
Je mi 17 let za 5 měsíců 18 .
Mám přítelkyni a té je 19 let a dnes jsem se dozvěděl že je těhotná a je rozhodnutá si miminko nechat . Její rodiče to vědí ale nevím jak to říct těm mým .
A také nevím jak se zachovat .
Radovan
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Radovane, nejprve si promyslete důsledky různých možných rozhodnutí v takovéto situaci. Zkuste přijít na to, které z promýšlených řešení je Vám vnitřně nejbližší, při kterém se cítíte nejlépe. Potom proberte situaci s Vaší přítelkyní, měli byste to řešit společně. Svým rodičům pak řekněte v klidu, že vaše přítelkyně čeká miminko a co se bude dít (na čem jste se s přítelkyní dohodli). Sice nejste ještě plnoletý, ale za 5 měsíců (pravděpodobně dříve, než se miminko narodí) budete, proto si myslím, že máte otevřené různé možnosti. Pro kterou se rozhodnout Vám ale nemohu poradit, to musíte sám (s přítelkyní), a vzít v úvahu i případné postřehy životem zkušenějších rodičů (jako poradní, nikoli rozhodující hlas). Pokud byste měl pocit, že byste se předem rád s někým poradil, můžete třeba zde https://www.linkabezpeci.cz/. Přeji miminku co nejlepší start do života.
dospělé děti se ptají
Dobrý den, mám na Vás jednu otázku, která se týká mého vztahu s otcem. Je mi již 20 let a momentálně bydlím s matkou. On je na mě velice fixovaný a já nevím, co s tím mám dělat. Volá mi skoro každý den a chce si povídat klidně půl hodiny o tom, co jsem dělala apod. Chce abych za ním chodila aspoń jednou za 14 dní a zůstala celý víkend. Já ale nemám zájem o to trávit s tátou každý druhý víkend, kde nemám ani vlastní pokoj ani vlastní postel, protože má "novou rodinu." Vrcholem všeho je, že chce abych s ním spala v posteli, což rozhodně není normální. Nejde o to, že by mne nějak sexuálně obtěžoval, nikdy na mě nesáhl jinak než milující táta, ale je mi to nepříjemné a vždy se mi vybaví všelijaké úchylnosti a mám z toho příšerné sny. Vůbec nevím, co s tím mám dělat, protože ho nechci ranit. Vím, že po rozvodu jsem to jediné, co miluje. Ale zároveň při představě, že mě bude přemlouvat abych u nich přespala a sdílela s ním lože mi běhá ráz po zádech. Poraďte mi, co mám dělat prosím. - otázka upravena poradcem
Anonymka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, vysvětlete svoje pocity otci - řekněte mu, že ho máte ráda a chcete s ním být, ale nemít svou postel na spaní je pro Vás nepřijatelné. Pak společně hledejte řešení - buď se vídat jen přes den, nebo otec pro Vás pořídí postel. Také častost stýkání záleží na Vás. Dělejte to, co cítíte jako správné, nemáte žádnou povinnost jít proti svému přesvědčení nebo pocitu; s tatínkem zůstaňte v kontaktu, ale vysvětlete mu, za jakých okolností se s ním budete cítit nejlépe a budete s ním ráda. Přeji vám oběma oboustranně příjemný vztah!
dospělé děti se ptají
Dobrý večer, Měl bych jednu otazku mám přítelkyni je ji 18 do konce školy ji zbýva rok a pul. Rádi bychom se přestěhovali do svého a žili spolu finančně v tom není problem přítelkyne žije s matkou a ta ji řekla že neodejde dokud nedodela skolu chci se zeptat zda je v tom nejaký problem.
Lukáš
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lukáši, maminka Vaší přítelkyně má pravděpodobně obavu, že by dcera po přestěhování přestala věnovat pozornost učení a školu třeba ani nedokončila. Pokud je přítelkyni 18 let, je právně zodpovědná sama za sebe. Ovšem pro všechny zúčastněné by bylo dobré, kdybyste se snažili najít nějaké východisko společně a v dobré vůli. Držím palce, aby se to povedlo.
dospělé děti se ptají
Dobrý den,
Je mi 17 let a i přes relativně dobrý vztah s rodiči neustále narážíme na jeden problém. Tím je to, že mě rodiče nechtějí nechat pracovat i když to nějak nezasahuje do mých školních povinnosti, ba naopak spis vyplňuje volný čas, který jinak strávím venku poflakovanim. Na zábavy a do hospody, to není problém, ale jakmile se pokusím někde pracovat, hází mi klacky pod nohy. Nemohu se zbavit pocitu, ze trpí pateticky strachem z jakékoli formy mého osamostatnění ... 18 mi bude během pár měsíců.
Radovan
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Radovane, na co se ptáte?
dospělé děti se ptají
Dobry den, mam dotaz. Je mi 22 let, mam pritelkyni o 9 let starsi, rozvedenou s malou dcerou. Rodice ji neprijali. Po tom co se dozvedeli o nasem vztahu, donutili me se s ni rozejit. Ze nikdy neprekroci prah naseho domu. U rodicu stale bydlim a uz pracuji. Vidame se dal ale tajne a rodice me hodne hlidaji co delam a kam jdu. Pro oba je to takto hodne stresujici. Mam ale velky stach. Nechci o rodice prijit ale o tom, ze ji mam skutecne rad nechteji ani slyset. Jsem ve slepe ulici. Nevim co delat.
Jirka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jirko, jestliže je Vám 22 let a pracujete, nevidím důvod, proč byste se neměl postavit na vlastní nohy a odstěhovat se od rodičů. Pak si můžete žít svůj život přesně tak, jak chcete. S rodiči můžete mít nadále pěkný vztah, navštěvovat je. Pokud se cítíte dostatečně zralý na vážný vztah s ženou a jejím dítětem, nepotřebujete se schovávat za rodiče a využívat jejich servisu. Jestliže jste na nich dosud závislý, Vaší přítelkyni a její dcerce by vztah s Vámi nebyl k dobrému. Rozmyslete si, co v životě chcete, co chcete zrovna teď a jaký to bude mít dopad na další zúčastněné osoby (Vaši rodiče už ale o Vás nerozhodují, jste plnoletý a pokud pracujete, tak zřejmě i finančně nezávislý; jakýmkoli svým rozhodnutím o rodiče nepřicházíte, a i kdyby Vás chtěli takovým způsobem manipulovat, nemusíte se nechat - časem se jistě vztahy urovnají, pokud budete jednat s láskou), a podle toho se rozhodněte. Vztah založený na strachu nemá budoucnost - kde je strach, nemůže být láska. Přeji Vám sílu k dospělému konání!
dospělé děti se ptají
Dobrý den, chtěla bych Vás poprosit o radu. Je mi čerstvě 19 let a bydlím u rodičů. Matka mě psychicky i fyzicky napadá. Nejsem na nich nijak finančně závislá, vše mi platí moji milovaní prarodiče (rodiče matky). Vždy,když jsme uprostřed hádky,jako třeba teď, mám chuť se odstěhovat. Padají velmi sprostá slova. Vždy se do toho dá i mladší sestra,která je také proti mě. Otec je v pohodě,ale někdy je na mě dost brutální. Při prvním a zatím posledním pokusu o vystěhování mě matka chytla pod krkem a hodila se mnou na postel. Prarodiče o všem ví,ale mých rodičů se také bojí,díky konfliktu před 13-ti lety. Spíme v jedné místnosti a to je pro mě velmi nepříjemné z několika důvodů,které raději nebudu psát. Kdybych se odstěhovala,můžu bydlet u prarodičů. Ale nevím, jak to mám udělat,když mi potom hrozí fyzické napadení od rodičů. Jsem holka bez problému a tohle mi dělají. Prosím pomozte mi.
Tereza
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Terezo, poraďte se zde: http://www.linkabezpeci.cz/.
dospělé děti se ptají
Dobrý den,
Chtěla bych se zeptat jak se jako dcera mám zachovat v této situaci: Je mi 20 let jsem se svým přítelem již 5 let ale bohužel bydlím u rodičů kteří mi také platí posledním rokem střední školu.Můj problém je bohužel ten, že mi určují kdy mám chodit domů a jestli vůbec mohu jít ven a také mi zakazují spát u svého přítele. Jejich jediná odpověď na jejich chování je : Dokavaď bydlíš pod touhle střechou budeš se chvat podle našich pravidel.Proto se ptám jak tuhle situaci změnit? Připomínám že momentálně nejsem schopna se odstěhovat a živit se sama..Prosím o radu.
Děkuji - otázka upravena poradcem
Karla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Karlo, za daných okolností mám radu jedinou - vydržet poslední rok školy, kterou Vám rodiče štědře platí. Situaci můžete změnit jedině dohodou, a pokud k ní rodiče nemají chuť, máte jen dvě možnosti - odstěhovat se a převzít za sebe zodpovědnost, nebo se nechat živit a platit si školu, ale pak také respektovat pravidla svých rodičů.
dospělé děti se ptají
Dobry den,chtela bych se zeptat.Je mi 18 let,bydlim s rodici,chodim do skoly tak jak mam,dobre se ucim a nedelam problemy. Mam stejne stareho pritele 1rok a smime spolu spat jen o vikendy a prazdniny(rodice vi ze spolu mame styk a berou to). O skolu to spani mam ale zakazane. Dost me to stve,mam to od nej i bliz do skoly nez od nas. Maji pravo mi rodice zakazat u nej spat o skolu,kdyz jsem plnoleta?
klaris
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, právně jste již zodpovědná sama za sebe. Pokud však chcete bydlet u rodičů a využívat jejich podpory, mohou určit pravidla, za jakých je to možné. Myslím si, že vaši rodiče ta pravidla nevytyčili jen tak z touhy po uplatňování své moci, ale proto, aby vám umožnili ideální podmínky pro studium. Je na vás, zda ta pravidla přijmete, nebo ne. Na vás je i přijmout důsledky svého rozhodnutí. Přeji příjemný start do dospělého života!
dospělé děti se ptají
Dobry den Je mi 19 let , Me pritelkyni je v kvetnu 2014 17 let .
Jsme spolu pres rok , De vo to že moje maminka ji ma moc rada a da ji co ji na očich uvydi jeji rodice o nas pak rikaj ze si ji kupujeme . Chtel bych se spiš zeptat je nejaka možnost aby jsemnou bydlela mam dve prace svuj byt , a milujeme se jako mali deti . Jeji rodiče ji vyhodily na ulici a šla bydlet ke me ale po dvou tejdnech poslalily na nas policii a odvezli ji Ten den omdlela a skončila v nemocnici je je skoro 17 let meři 1,57 m a važi 44 kg Než ke me šla a než ji rodiče ublyzovali važila 50Kg jak ji rodiče deptaly vyhrozovaly tak za 3 tejdny zhubla 6 kg Tudiš je psichycky na dne je naka moznost abych si ji vzla k sobe ? Jelikož koukam jak ji mučí ma same 1 nekouři nepije a jeji rodiče ji chtej porad davat do deckeho domova a rikaji jí že radi koukaj na to jak se trapy ?? Napadla nas jedna možnost Miminko ? Co by mohli jeji rodiče když by prišla do jinyhe stavu mohli by ji nutit potrat ? Nebo ne . Mohla by u me bejt ? Mel mych na ni narok a na to miminko ? Pri nejhoršim sme si rikaly ze by jsme spolu utekly do Anglie ale to sou same potiže Poradte co mame delat - otázka upravena poradcem
Petr
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petře, zavolejte na Linku důvěry (http://www.modralinka.cz/?page=ld) a popište odborníkovi, který s vámi bude mluvit, celou situaci. Společně jistě najdete vhodné východisko.
dospělé děti se ptají
Dobrý den paní Klingerová, ráda bych Vás požádala o radu, coby "dospělé dítě". Jde o vztah s otcem. Je mi třicet let, mám o 2 roky mladší sestru. Rodiče se rozvedli, když mi bylo 11. Otec se o nás od té (ani příliš do té) doby nezajímal, vídali jsme se třikrát - čtyřikrát do roka, a to na nátlak jeho matky (naší babičky). Jednalo se o tři rodinné akce ročně - naše a jeho narozeniny plus Vánoce. Tento stav stále trvá. Vždy byla a je přítomná jeho druhá partnerka. Všichni se na sebe usmíváme a jsou to takové zdvořilostní návštěvy. Se sestrou už asi osm let vedeme dialog o tom, že nám tento vztah nevyhovuje (ona se s ním vídá někdy i mimo tyto akce sama, rozumějí si lépe). Plánuji založení rodiny a s tím souvisí i to, že si třídím své životní priority a v návaznosti na to jsem letos opravdu vážně zvažovala, že už tento druh vztahu ukončím, protože pro mi není ničím. Na otce nemyslím, už ani ve zlém. Tím, jak v mém životě nefiguroval, jsem si k němu nevytvořila dobrý vztah
Líba
Mgr. Markéta Klingerová
...
dospělé děti se ptají
(mnoho věcí jsem mu dřív vyčítala), ale s postupující dobou se to vyvinulo v lhostejnost. Pro mě byl mým mužským vzorem dědeček (jeho otec), který se společně s babičkou snažili nám dát to, co jsme od otce nedostávaly (svoji přítomnost, volný čas, historky z mládí, podporu). I otec měl své rodiče hodně rád, hezky se o ně před jejich smrtí staral a péče o ně bylo to jediné, co nás na chvíli svedlo dohromady (zemřeli asi před 5 lety). V té době jsem se i snažila se s otcem zase sblížit, jeli jsme na běžky, jezdili jsme k němu domů, zvala jsem ho na návštěvu (to trvalo asi 2 roky). Pak se vše vrátilo do starých kolejí. Chci říct, že jsem se poměrně dlouho snažila náš vztah nějak posunout. Nevidím to ale jako možné, protože můj otec je velké dítě, které potřebuje zejména obecenstvo, kterému může vykládat o tom, co on dělá. Vpodstatě není jiného než vztahu, kde je středem pozornosti, schopen (dobře proto funguje se svojí druhou partnerkou, které to vyhovuje).
Líba
Mgr. Markéta Klingerová
...
dospělé děti se ptají
Abych se konečně dostala k jádru pudla. Sestra na otci lpí víc než já. Na druhou stranu tím, že jí na něm záleží, je na něj často naštvaná, protože se o ni nezajímá a při jejich setkání mluví pořád o sobě. Když jsem jí letos na podzim řekla, že vážně uvažuju, že už se s otcem na Vánoce nechci vidět, rozrušilo ji to. Pak řekla, že když se s ním už nechci vídat, měla bych mu to nějak oznámit (aby se prý jí nevyptával, co se děje). Naše setkání domlouvá totiž už roky ona. Já jsem jí řekla, že si myslím, že mu nic vysvětlovat nemusím, on nám také nevysvětlil, proč se s námi v době, kdy jsme ho potřebovaly, prakticky nestýkal. Abyste chápala, nechci se mu nijak mstít, ale ani nevím, proč bych mu měla něco zdůvodňovat. Moje sestra si myslí, že je to ode mě zbabělé. Se sestrou máme hezký vztah, tak i proto vždycky hodně přemýšlím nad tím, co mi řekne. Ale nevím, nepřijde mi to tak. Prosím poraďte, co je podle Vás vhodnější v této situaci. Děkuji mnohokrát. Líba
Líba
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Líbo, mám pocit, že je ve Vás mnoho ukřivděnosti (samozřejmě založené na tom, co jste prožila jako dítě), pocit odmítnutí Vaším otcem je ve Vás hodně zakořeněný; přála jste si, aby Vám aspoň v dospělosti vynahradil to, co zmeškal, očekávala jste z jeho strany zájem o Vás, a on místo toho mluvil o sobě (což ovšem objektivně nazíráno nemuselo znamenat, že zájem neměl – to by aktivity s Vámi odmítal, což neodmítal) – pro Vás velké zklamání. Vaše rozhodnutí, že ho už nechcete vídat, asi nebude pramenit z racionálních důvodů, které uvádíte, ale spíš jako ochrana před dalším zraňováním, které Vám – z jeho strany jakoby lhostejné - stýkání s ním (v hloubi srdce) působí. Máte právo na své rozhodnutí, jehož důsledky si ponesete jen Vy sama. Pokud ale setkání vždy domlouvá Vaše sestra a měla by to být ona, kdo by otci měl říct, že už ho nechcete vidět, pak byste svou zodpovědnost svalovala na ni. I kdyby mu to nemusela předem oznámit, až byste nepřišla, jistě by se obrátil pro vysvětlení na ni, což by pro ni nebylo příjemné a možná by si říkala, proč by za Vás měla něco vysvětlovat – proto Vám asi řekla, že je to zbabělé. Radu, o kterou mě žádáte, Vám dát nemohu: je to jen na Vás. Přeji Vám šťastné rozhodnutí.
dospělé děti se ptají
Dobrý den, nejsem si jistá zda se obracím na správnou poradnu, ale nic jiného mi nepříjde moc vhodné. Je mi 17 let, rodiče se rozvedli před 5ti lety. Nebylo to až tak dramatické jelikož se snažili si vše řešit spolu v tajnosti mimo mě a mou 24 letou sestru. Poslední rok jr Můj táta pro mě spíš jako kamarád. Nebojím se mu vše říct a poradit se s ním o čemkoliv, má sestra to má podobně jenže je o dost problematičtější takže se to mezi ní a tátou mění. Problém je v mě matce, má nového přítele cca 3roky a od té doby se ode mne čím dál tím víc odcizuje. Dříve byla jako moje nejlepší kamarádka, ale teď. Já jí říkám vše ale ona mi nijak nedává na jevo že by si toho třeba cenila nebo mě za to nijak "neodměňuje" jako dříve (př.: přišla jsem domů přesně na čas a jindy jsem mohla být venku déle). Spíš naopak, zakazuje mi aktivity které jsem dřív mohla, neustále mě kontroluje a hledá co by mi mohla vytknou a jak by mi mohla něco zakázat. Začalo to asi s příchodem jejího partnera.
Ter
Mgr. Markéta Klingerová
...
dospělé děti se ptají
Když jsem jí tento problém už několikrát na rovinu řekla, snažila se trochu to dát dohromady, ale trvalo to maximálně 14 dní. Její přítel jí mám dost ve své moci, jednoho dne když jsem s ním byla sama doma oznámil mi že má sestra má svou hlavu a s ní se už nic neudělá, ale že já se převychovat dám. On sám děti nemá s je o 8 let starší než má máma. a ho ale poslouchá jek cvičený psík. Už si nevím rady, matka se kvůli němu nebaví ani s mou sestrou a ani s babičkou (její mámou). Vztahy mezi námi jsou dost napjaté. Do teď jsem se to snažila nějak přejít a prostě poslouchat, jenže to nejde. Cítím že se to začíná podepisovat na mé psychice, málo spím, věčně trpím migrénami a nedokážu se soustředit, což se samozřejmě podepisuje i na mých výsledcích ve škole. Což nepřidává vztahům u nás doma. Pokud mamce naznačím, že za to může otčím, rozbrečí se a opakuje že nechci aby byla šťastná.. Alternativa nastěhovat se k tátovi není možná, bydlí u své nové přítelkyně která by to nesnesla.
Ter
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ter, Vaše maminka má zřejmě strach, že by už v životě zůstala sama, kdyby přítele opustila, nebo kdyby mu nevyhověla a opustil proto on ji. Maminka si nejspíš neuvědomuje, jak těžké je soužití s jejím partnerem pro její dcery, a podvědomě si to uvědomit ani nechce, protože by to pak musela řešit, a tím by se vystavila nebezpečí doživotní samoty. Další věc je, že z Vás vyrostla slečna a maminka o Vás může mít starost – a proto se Vás teď snaží mít víc pod kontrolou (tedy i když to může zamrzet jako projev nedůvěry, nemusí to tak být – maminka jen může mít nepříjemné zkušenosti, kterých Vás chce uchránit). Ter, jestli Vám dobře rozumím, stojíte o to udržet dobré vztahy a zároveň chcete být sama sebou: nemám pro Vás jinou radu než sama sebou se stát; k vymezení hranic Vám pomůže třeba seznámit se s podstatou asertivity a knížka http://www.paulinky.cz/obchod/detail/Hranice, k udržení dobrých vztahů efektivní komunikace (http://obchod.portal.cz/produkt/nenasilna-komunikace/, http://knihy.hledajici.cz/detail.php?id=7584&action=kniha). Moc Vám držím palce, abyste dokázala vzít svůj život do vlastních rukou!
dospělé děti se ptají
Dobrý den, Už ráno jsem vám psala, ale až teď jsem si všimla, že je tu taky sekce Dospělé děti se ptají. Proto taky přidávám dotaz. Nejprve krátce nastíním problém. Jsem starší ze sourozenců (můj bratr je o 4 roky mladší). Nepamatuji si, že by byl v prvních letech preferovaný. Nicméně na výchově nás obou se taky mohl podepsat fakt, že jsme měli mít ještě jednoho sourozence (měl být "prostřední", tj. mezi mnou a bratrem), ale máma potratila, což jsem zjistila až při odebírání anamnézy u lékaře.
Sandra
Mgr. Markéta Klingerová
...
dospělé děti se ptají
Nevím, nakolik je tato skutečnost podstatná, avšak pokud o tomto problému přemýšlím, skutečně mohl naši rodinu ovlivnit. Ve školce jsem žádný větší problém neměla. Horší to bylo až když jsem přišla do školy. Měla jsem značné problémy se psaním a důsledkem toho taky psychosomatické projevy jako např. zvracení. V PPP zjistili, že jde o dysgrafii. Na druhém stupni pak přišel další problém, bohužel taky spojenýse školou, a to šikana. Tu jsem zažila hned dvakrát, jednou v roli oběti (což rodiče zcela mylně označili jako provokaci, ale příčinou bylo, prostě jen velmi špatné kolektivní klima jak konstatovala výchovná poradkyně). Později jsem totéž viděla v roli pozorovatele a dívky, která chodila o berlích a kterou kluci chtěli strčit ze schodů, jsem se zastala.
Sandra
Mgr. Markéta Klingerová
...
dospělé děti se ptají
Poté jsem ze školy odešla a šla na velmi dobrou výběrovou školu s rozšířenou výukou cizích jazyků. V tomto mě rodiče podporovali, ale přestože jazyky zvládám, nebylo to to pravé, čím bych se chtěla zabývat. Daleko více mě zajímalo zdravotnictví. Nicméně já chtěla být zdravotní sestřička a jít na zdravotní školu, ale naši trvali na tom, že půjdu na rovněž velmi náročné gymnázium. To jsem protrpěla, doma byli a jsou denodenní konflikty, kdykoliv se pokusím naznačit, že jsem tam měla problém, že jsem tam trpěla. Už stal, kterým mě na gympl dá se říci donutili jít byl pravděpodobně citovým vydíráním. Dodnes mi zní v uších věta: "Buď půjdeš na gympl, nebo se u nás doma neukazuj!" Několikrát jsem taky byla zbita, a dokonce do krve. Avšak na denním pořádku byly spíš psychické rány. Jediné, co mě drží a drželo nad vodou, je můj pes.
Sandra
Mgr. Markéta Klingerová
...
dospělé děti se ptají
Kvůli němu jsem taky neodešla studovat někam daleko, jsk jsem to původně zamýšlela, ale studuji ve vedlejším městě, kam dojíždím. Na Fakultě zdravotnických studií se mi líbí, ale bohužel jsem nezvládla třikrát praktickou zkoušku, která je podmínkou pro další setrvání a v případě neúspěchu jako se stal mě je nutné opakovat. Co všechno lze za rok, který strávím pouze plněním jediného předmětu, změnit, zlepšit, zvládnout? Jak s rodiči jednat, aby pochopili, že mě jejich chování mrzí? Jsou to přece moji rodiče a ve skrytu duše je mám vlastně ráda, proto mě tak bolí jejich urážky na mou osobu a nerespektování mých přání.
Sandra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Sandro, maminčin potrat ji určitě nějakým způsobem poznamenal, a nejen ji – i vy děti jste podvědomě tušily, že je tu „něco“, ale protože se rodiče rozhodli událost tabuizovat, nikdy se atmosféra nemohla pročistit. Někteří rodiče se snaží realizovat své vlastní nenaplněné ambice alespoň skrze své děti, jiní jsou zase přesvědčeni, že jedině absolvováním prestižních škol může jejich dítě dojít životního štěstí... Obecně velká část rodičů nedokáže předat zodpovědnost za život svého dítěte jemu samotnému, a snaží se ho řídit a mluvit mu do života tak dlouho, dokud to „dítě“ (leckdy třeba třicetileté nebo i starší) dovolí. A tady začíná odpověď na Vaši otázku. To nejlepší, co člověk může udělat pro sebe a zároveň i pro vztahy s jinými lidmi, je: 1) Vybít negativní emoce, které máme uložené v každé buňce našeho těla : zajeďte si sama třeba někam do lesů a na opuštěném místě vykřičte všechno, co Vám kdy rodiče udělali, vyčtěte jim všechno, mlaťte přitom klackem do pařezu, ječte a plačte tak dlouho, dokud to půjde. Teprve až to ze sebe všechno dostanete, vytvoříte si místo pro jiné, pozitivnější pocity. 2) Zjistit, kdo jsem. 3) Přijmout se bezvýhradně takový, jaký jsem (to neznamená, že na sobě už nebudu pracovat, právě naopak, ale bude to z důvodu, aby se mi lépe žilo, nikoli proto, že takto jsem nemožný a nepřijatelný) a milovat sám sebe (dobrá zkouška: stoupněte si před zrcadlo a řekněte si nahlas: „Sandro, miluju tě.“ Jde to?); dokud nemilujeme sami sebe, nedokážeme opravdově milovat ani nikoho jiného (místo lásky pak jde o majetnictví, sobeckost, závislost, strach ze samoty). Mohu Vám doporučit knížku Miluj svůj život od Louise L. Hay. 4) Převzít zodpovědnost za svůj život do svých rukou (tzn. neobviňovat vnější okolnosti, druhé lidi, ale být si vědom, že svůj budoucí život si tvořím sám tím, co dělám právě v této chvíli – a podle toho jednat). 5) Až přijmete sebe sama, čeká Vás další velký úkol: přijmout své rodiče. Ať dělali, co dělali, v dané chvíli dělali věci tak, jak nejlépe uměli. Spousta lidí v dospělosti stále čeká, že si jejich rodiče konečně uvědomí, jak jim ubližovali, přiznají to a omluví se; toto očekávání JE MARNÉ. Je třeba rodiče přijmout tak, jak jsou; vím, že je to leckdy nesmírně těžké. Z vlastní zkušenosti vím, že to všechno je práce na dlouhá léta, pro mnohé z nás na celý život – ale není čeho se bát: s každým krůčkem vpřed se člověku žije lépe a radostněji, takže opravdu stojí zato se vydat na cestu. K tomu Vám velmi pomůže absolvovat základní seminář Modré Alfy Objevování skrytých schopností (www.modraalfa.cz). Držím Vám palce!
dospělé děti se ptají
Dobrý den, možná bude můj dotaz znít hloupě, ale zkusím to... je mi devatenáct, vystudovala jsem naprosto bezproblémově gymnázium, na VŠ v přijímacím řízení jsem se umístila na prvních místech, nikdy jsem nepřišla domů opilá a snažím se, aby mě rodiče konečně začali brát jako dospělou... ten výčet není důležitý, jde mi o to, že mám přítele už přes dva roky, v jeho rodině mě mají rádi a stále mě zvou, abych přespala, když je nějaká příhodná oslava či podobně... Rodiče mě nechali přespat po roce a půl a to jen proto, že pro mě neměli jak přijet na ples; od té doby už jsme spolu byli i na dovolené, ale jinak se nic nezměnilo... vždycky, když se o tom pokusím s nimi rozumně promluvit a u přítele přespat, vytočí se doběla a veškerá diskuze je marná... problém nastává už jen když se pokusím zůstat déle než do devíti večer... už nevím, co s tím, říkám si, že třeba s VŠ pochopí, že už jsem samostatná a rozumná... co myslíte?
Hanča
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hančo, Váš dotaz vůbec nezní hloupě, ale takový úvod napovídá, že se sama v hloubi duše necítíte být dospělou, i když máte pocit, že byste měla, protože už jste plnoletá a máte vážnou známost. Celkem chápu Vaše rodiče, že dokud Vám nebylo 18 let, snažili se Vás "ochraňovat"; a z Vašeho líčení vyplývá, že jejich přístup se nemusí změnit, ani až Vám bude třeba 25, pokud budete bydlet s nimi (vlastní zkušenost :) ). Nyní máte samozřejmě zákonné právo nakládat se svým životem jak uznáte za vhodné. Máte několik možností: 1) podvolit se až do chvíle, kdy se odstěhujete 2)odstěhovat se hned 3) promluvit si s rodiči nikoli ve chvíli, kdy chcete svolení (proč vlastně?) přespat u přítele, ale jindy, a to o jejich názoru na Vás, na Vaši důvěryhodnost, inteligenci a schopnost postarat se o sebe, o jejich skutečných důvodech, proč nechtějí, abyste u přítele přespávala, a pokusit se dospět k nějaké dohodě o vzájemném respektování. Podívejte se v této poradně prosím na téma "dospělé děti se ptají" a na mé odpovědi Markétě a Magdě - snad Vám to trochu pomůže. Držím Vám palce!
dospělé děti se ptají
Dobrý den, píši tak trochu z opačného břehu tj.ze strany dospělých dětí.Je mi 38 let a mám o sedm let mladší sestru. Naši se rozvedli když mi bylo 14let.Otec s námi po té omezil styk na jednou dva krát do roka, bylo to tak pohodlnější pro jeho novou rodinu. Vztah s námi obnovil až když jsme byly vdané a každá z nás měla vlastní zázemí.Přijaly jsme jeho i jeho novou rodinu, a uvěřily, že rozpor s naší matkou mu neumožňoval častější styk s námi po rozvodu ačkoliv by chtěl. Odpustily mu, že na nás psal potupné dopisy do škol ve smyslu že nejsme mentálně způsobilé toto studium dokončit včetně skutečnosti že nám nikdy nekoupil ani zmrzlinu a na prosbu mé tehdy osmileté sestry, že má hlad odpověděl že nají se u mámy doma.Naše vztahy byly dost dobré navštěvoval nás dělal si záznamy na kameru našich domovů, dětí a přátel a my se sestrou jsme se předháněly která z nás uctí otce s jeho manželkou vícechodovým pohoštěním a to i přes odpor naší matky.
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
...
dospělé děti se ptají
Trvalo nám více než deset let než jsme pochopily k čemu jeho záznamy slouží. Jejich účelem bylo ukazovat v jeho rodině jak retardované jsou naše děti, jak neschopné jsme matky a jak jeho vysoceúrovňové geny přišly úplně nazmar.Záměrně točil nepořádek, posílal děti si hrát na nebezpečná místa aby měl důkaz svého tvrzení. Před čtyřmi lety jsem s ním ukončila kontakt protože psychicky srážel mého syna před přijímacími zkouškami na střední školu a nestyděl se t svá moudra že jeho inteligence je na příliš nízké úrovni šířit na veřejnosti. má sestra s ním ukončila styky o rok později po té co začal ohrožovat její děti tím že je záměrně posílal hrát na nebezpečná místa za účelem natáčení.Obě se sestrou jsme celkem úspěšné samostatné ženské.Obě zastáváme manažerské pozice a jsme naprosto soběstačné. Náš otec nám i přes ukončené styky otravuje život a to čím dál hnusnějším způsobem.
Jana II
Mgr. Markéta Klingerová
...
dospělé děti se ptají
Letos jsem prodělala aneurisma, které jsem díky Bohu přežila a mohu dál žít tak jak jsem byla zvyklá. Můj otec mé matce a mně před operací napsal, že Boží mlýny melou pomalu ale jistě a že budu ráda když přežiji jako dement nebo s omezenou hybností.Poslal neurochirurgovi knihu s poděkováním a CD na kterém byl upravený záznam veškeré naší vzájemné rodinné komunikace aby se tzv.očistil. Po operaci mi neváhal napsat SMS že přesto že je mi 38 let teď jsem psychicky ns jeho úrovni tzn.68 let a konečně si budu vážit každého prožitého dne jako on.Sestře otravuje život přes děti které za jejími zády chodí avštěvovat na pionýrský tábor kde je točí a vykládá jim ty své hrůzy hodného dědečka jemuž maminka brání ve styku s nimi. Spojil se sestry tchýní se kterou měla vždy problematický vztah a se kterou žije v jednom domě a přesvědčil jí že jí chce sestra vystěhovat a připravit o střechu nad hlavou.
Jana III
Mgr. Markéta Klingerová
...
dospělé děti se ptají
Mohla bych tady psát nekonečnou storry na téma náš hrůzostrašný otec, ale to není účelem. Chtěla bych se zeptat jak řešit tuto situaci náš otec je pro nás noční můrou který neustále otravuje a někdy i ohrožuje naše životy, přitom jsme mu nikdy neublížily a vztah s námi měl tzv.zadarmo a přesto měl potřebu ho úplně zničit a jeho intenzita ničení neustále nabírá na obrátkách. A já se ptám existuje způsob jak ho zastavit?Obyčejné nereagování na jeho akce totiž nefungují, pokaždé si najde jinou ještě podlejší cestu jak se k nám a našim dětem přiblížit a údery jsou čím dál silnější. Existuje vůbe nějaké řešení? Právně totiž nikoliv.Děkuji za odpověď
Jana IV
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den Jano, děkuji Vám za důvěru, se kterou se na mě obracíte, přestože Váš problém se týká spíše psychologie osobnosti a mezilidských vztahů, než výchovy dětí. Podělím se s Vámi o svůj pohled, ale možná by neuškodilo, kdybyste se s Vaším trápením svěřila psychologovi. Pokud mohu takto na dálku soudit, odhaduji, že váš otec trpí psychopatií. Bohužel takovéto lidi nikdo nemůže nutit léčit se, pokud sami nechtějí; často si svou poruchu nepřipustí a ze všeho obviňují své okolí. Jiná věc je, že záleží také hodně na tom, jestli takovou osobu necháme ovlivňovat náš život, nebo ne. Lidé se k nám chovají tak, jak jim to dovolíme. Píšete, že jste zpřetrhali styky. Odkud se tedy dozvěděl o Vašem zdravotním stavu? Možná od oné tchýně, před kterou se to nepodařilo utajit? (Také to, že Vaše sestra žije s tchýní, se kterou nemá dobré vztahy, je její volba.) Divím se, že vedoucí na táboře umožnili cizímu člověku vstoupit do tábora, neřkuli natáčet! Pokud měli návštěvní den pro rodiče, mohla Vaše sestra předem výslovně zakázat přístup kohokoli jiného ke svým dětem. Do budoucna můžete vybírat takové tábory, kam cizí osoby nemají přístup. Zkrátka chraňte své děti předvídavostí (nemusíte mít výčitky, že jim bráníte ve styku s ním, protože by opravdu mohl být nebezpečný). Podle jejich věku s nimi o dědečkově nemoci promluvte, jaké má projevy, a vysvětlete, proč nechcete, aby se s ním častěji stýkali. Dejte najevo lítost, ale ne zášť. K pocitům Vás a Vaší sestry – nemůžeme přimět druhé, aby se změnili; můžeme změnit jen sami sebe. Zkuste se na svého otce dívat jako na prostředek, díky kterému si snáze uvědomujete, kde jste zranitelná, a můžete se na to zaměřit. Když se Vám podaří pochopit a odstranit příčinu (např. se zkuste zamyslet nad touto Vaší větou: „se sestrou jsme se předháněly která z nás uctí otce s jeho manželkou vícechodovým pohoštěním a to i přes odpor naší matky" nebo nad tím, proč jste potřebovala sdělit toto: „jsme celkem úspěšné samostatné ženské.Obě zastáváme manažerské pozice a jsme naprosto soběstačné"), změníte se Vy a tím pádem se změní i něco ve Vašem životě. Zní to možná neuvěřitelně, ale mohu potvrdit z vlastní zkušenosti, že to tak funguje: dříve jsem žila bezmocný postoj „Proč zrovna mně se tohle musí dít? Vždyť jsem tak hodná! To je nespravedlivé!“ ; dnes si řeknu: „Proč se tohle děje? Na co mě to upozorňuje? Co mě to má naučit?“ – a když na to přijdu, problém se časem ztratí sám. Zkuste pohlížet na svého otce jako na nemocného, kterého máme rádi, ale musíme se mu vyhýbat, abychom se nenakazili. Vím, že radit je snadnější než se přímo s něčím potýkat. Přeji tedy Vám i Vaší sestře hodně sil a chuti do života!
dospělé děti se ptají
Dobrý den, nevím jestli píšu do správné poradny, ale snad ano. Neustále musím poslouchat od mé matky, že mám mentálně anorexii. Ano jsem štíhlá, ale normálně jím a nikdy by mě ani omylem nenapadlo pomýšlet na nějakou dietu. Měřím 158cm a vážím 48-49 kg.
Magda Novotná,19 let
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Magdo, v 19 letech jste dospělá a svéprávná, takže nejste „bezbrannou obětí“ slovních „útoků“ své maminky. Můžete sama vědomě ovlivňovat váš vzájemný vztah. V jejím „osočování“ se možná zobrazuje její starost o Vaše zdraví; jestli skutečně žádnou dietu nedržíte a jíte zdravě, je její starost zbytečná a bylo by dobré ji o tom ujistit. Hodně záleží na způsobu komunikace. Když se Vám podaří promluvit si s maminkou bez negativních emocí (pocit ublížení, ukřivdění, zlost, strach...), pouze s láskou a pochopením, pozná, že už jste skutečně dospělá a nemusí o Vás mít obavy. Vím, že to bolí, když nám vlastní rodiče nedůvěřují a neprávem nás obviňují (ještě štěstí, že anorexií skutečně netrpíte, to by maminčin přístup byl skutečně nešťastný). Považuji za dost pravděpodobné, že Vaše maminka si ve skutečnosti nemyslí, že trpíte anorexií, ale tímto způsobem vyjadřuje svůj nesouhlas s Vaším - zřejmě odlišným – stravováním, a možná nejen s ním. Můžete si s maminkou promluvit – přečtěte si prosím mou radu Markétě a její zpětnou vazbu: klikněte na „všechny dotazy“ této poradny a najděte téma „dospělé děti se ptají“ . Věřím, že se vaše vztahy mohou hodně vylepšit. Kdyby ale přesto maminka svůj přístup nezměnila, je na Vás, jak se rozhodnete: 1) můžete se cítit ukřivděně nebo rozzlobeně 2) můžete si uvědomit, že nejste zodpovědná za pocity své maminky (která je též dospělá, svéprávná a může si také vybrat, jak se chce cítit), můžete se zbavit potřeby obhajovat se a dosáhnout maminčina souhlasu. Na její poznámky můžete reagovat třeba jen úsměvem... Držím palce, abyste s maminkou dokázaly najít společnou řeč.
dospělé děti se ptají
Dobrý den. Pro připomínku - Markéta (studentka medicíny) - problémy s matkou. Moc Vám děkuji za vaše rady, byly velmi užitečné. Vztahy mezi námi se skutečně zlepšily. Maminka mě teď bere jinak než předtím - konečně, mám pocit, jako zodpovědnou. Musím se přiznat, měla jsem trochu bouřlivější pubertu a proto jsem jí přehnanou starost v poslední době ani nemohla mít za zlé. Možná jsem to prve špatně vysvětlila - mám samozřejmě i otce, kterého mám velice ráda, takže mě neživí pouze matka. Skutečně je ale vše na dobré cestě. Konečně se cítím být dospělá. Ještě jednou děkuji.
Markéta
Mgr. Markéta Klingerová
Milá Markéto, tak to mám obrovskou radost!!! Děkuji Vám, že jste mi o svém úspěchu dala vědět. Přeji Vám i Vaší rodině život plný harmonie.
dospělé děti se ptají
Dobrý den, je mi 21 let a poslední dobou si přestávám rozumět s matkou. Studuji medicínu s nejlepšími výsledky, ale od té doby, co jsem odešla z domova mi matka přes týden neustále volá, jestli dělám to či ono, jestli se učím a když někam jdu, v kolik se vracím domů. Několikrát jsem jí vysvětlovala, že nejsem malá a (doufám) už ani v pubertě. Vždy se mi dostane odpovědi, že pokud mě živí, má právo vědět, co provádím. Je pravda, že na tento argument jí nemám co říct, protože má pravdu a další 4 roky na ní budu zcela závislá, neboť při své škole opravdu pracovat nemohu.
Markéta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Markéto, gratuluji Vám ke skvělým výsledkům v tak náročném studiu. Já bych řekla, že když Vás maminka živí, abyste mohla v klidu studovat, má právo požadovat, abyste studovala svědomitě - což děláte. Jinak jste ale plnoletá, svéprávná a navíc zodpovědná osoba, proto ze svého osobního života nemusíte nikomu skládat účty (jen sama sobě :) ). Můžete k telefonátům své maminky přistupovat různými způsoby, a který je pro Vás a Vaši maminku ten nejlepší, můžete rozhodnout jen Vy sama. Dám Vám několik příkladů pro inspiraci, to pravé napadne Vás samotnou - důvěřujte si. 1) Můžete maminku pozvat do kavárny, říct jí, že ji milujete a zeptat se jí, jakou má vlastně o Vás představu: jste podle ní spíš zodpovědná nebo nezodpovědná? hloupá nebo chytrá? samostatná nebo nesamostatná? pracovitá nebo líná? důvěryhodná nebo nedůvěryhodná? Co ji vede k obavě, že něco provádíte? Můžete mamince poděkovat za to, že Vám umožňuje studovat, a můžete (?) jí nabídnout, že ji budete častěji navštěvovat, jestli se jí po Vás stýská. Můžete jí vysvětlit, že ji máte moc ráda, ale její telefonní výslechy vás od sebe oddalují. 2) Můžete to brát s nadhledem, a v klidu a s úsměvem (neospravedlňovat se, ale ani "neodsekávat") krátce mamince všechny dotazy zodpovědět (Učím se. Dělám to. Nedělám to. Proč? Protože to takhle dělat chci (nechci)...). 3) Můžete také otázkám učinit přítrž tím, že se budete maminky (mile a se zájmem) vyptávat Vy (připravte si třeba předem seznam témat). 4) Nebo můžete mít připravenou "souhrnnou zprávu" z posledních dnů (tedy si sama vyberete, o čem Vám mluvit nevadí) třeba i s veselými příhodami apod., kterou mamince podáte sama od sebe. Třeba jí jen chybíte, třeba má o Vás strach, a proto se vyptává. Můžete se dohodnout, že jí dáte 1(2,3)x týdně vědět, jak se Vám daří. 5) Můžete si vypnout telefon :). Držím Vám palce, aby Váš vztah s maminkou brzy nabral ten správný směr!





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.