Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
neprůbojnost
Jak se bránit Dobrý den, mám 16ti měsíčního syna,je hodně vnímavý a spíš nesmělý.Když mu jiné dítě chce vzít hračku,ještě mu ji jakoby nabídne,teprve pak přijde za mnou a pláče.Před ostatními dětmi spíš couvá a raději jen pozoruje.Hodně se to zlepšilo,chodíme stále mezi děti,nedávno ho ale jedna agresivní holčička uhodila do obličeje,já u toho nebyla a pochopila jsem to,až když to neustále ukazoval a křičel nene.. Teď se opět bojí dětí, dokonce ho to budí i ze spaní a ukazuje,jak dostal facku.Jak mu můžu pomoct?Je to pro mě hodně těžké,já sama jsem byla také vždy spíš neprůbojná,nechci,aby to tak měl taky.. Díky předem za Vaši radu
Klára
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kláro, nejúčinnější je osobní příklad. Pracujte na své vlastní průbojnosti, nebo spíše asertivitě, dělejte to, co chcete, ne to, co se od vás očekává, buďte sama sebou - a syn to od Vás bude přirozeně přebírat. Pokud jde o tu holčičku, vysvětlete mu, že ta holčička se ještě neumí ovládat, že takhle asi bouchá kdekoho, ale většina dětí tohle nedělá, takže se nemusí mezi děti bát - kdyby tam někdy byla zase, tak je lépe si hrát jinde než ona, pokud se mu nechce se jí bránit. Přeji hodně radosti s dcerkou!
neprůbojnost
Dobrý den. Naší dceři je 8 let, chodí do druhé třídy. Problém je, že když má říci před třídou básničku nebo zazpívat, neřekne ani slovo a někdy začne brečet. Paní učitelka s ní má trpělivost, ale bohužel už jí dochází. Doma je vše v pořádku, básničku umí, zpíváme si... Existuje nějaké řešení, jak bychom ji mohli "nakoupnout", aby s tím ve škole už neměla problém? Děkuji za radu.. - otázka upravena poradcem
Zuzana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzano, paní učitelka nemusí dcerku zkoušet před celou třídou, může ji nechat říct to jenom jí. Až to dívka dokáže, potom se s ní paní učitelka může domluvit, že to zkusí před nějakou menší skupinou (chápavých) dětí, a až jí ani to nebude dělat problém, teprve pak může předstoupit před celou třídu. Jiné řešení mě nenapadá.
neprůbojnost
Dobrý den, paní doktorko, chtěla bych se zeptat, mám 2,5 letou dceru a strašně se bojí lidí. Ale i známých. Dlouho jí trvá než se rozkouká a potom se někdy otrká. Poradíte mi, co s tím dělat. Děkuji
Ivana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivano, buďte dcerce k dispozici jako opora, klidně ji nechte se za Vás schovat (nebo ji vezměte do náručí), pokud to potřebuje, a nechte ji se rozkoukávat, jak potřebuje. Nějakým násilným "házením do vody" byste její úzkost jen zvýšila; nechte ji vyvíjet se v tomto směru svým tempem, když bude vědět, že ve Vás má oporu a že jí důvěřujete, časem začne  postupně s druhými sama komunikovat.
neprůbojnost
1 část:: Dobrýden,prosím o radu.Jedná se o dceru (8).Máme ještě syna(5).Děti moc milujeme,dobré vztahy máme i v širší rodině,fyzické tresty nepoužíváme,občas spíše zvýšíme hlas.Syn je pohodový, přátelský,bez problémů.S dcerkou také nemáme žádné problémy.Dcera je introvert,je citlivá,někdy až přecitlivělá,ve společnosti spíše "zaražená",chvíli se musí rozkoukat,ale pak je ráda v kolektivu.Ale v poslední době mě zarazila 1 věc.Opakovaně se mě ptá na některé věci, např. je ve vaně,zeptá se jestli se může potápět,odpovím ano a ona se mě za chvilku zeptá znovu a pak ještě třeba 2x.Na otázku proč se ptá několikrát mi odpověděla,že má strach abych se na ní pak nezlobila.Sama mi řekla,že má strach,aby se na ní ostatní (i učitelka,kamarád) nezlobil.Dcerce se věnuju,mazlím se s ní,často jí říkám,jak moc jí miluju,snažím se jí posílit sebevědomí. Trápí mě to a bojím se o ní.Říkám jí, že jí máme rádi ikdyž se někdy zlobíme,když třeba neposlechne.
Markéta
Mgr. Markéta Klingerová
...
neprůbojnost
2.část: Říkám jí,že se nemusí bát něco říct spolužákům a nemá si od nich nechat všechno líbit, že má svojí rodinu,která jí miluje,i babičky, dědové.Její bráška na ní visí.Vůbec nechápu,kde se to v ní vzalo,nikdy jsem jí třeba ve zlosti neřekla,že jí nemám ráda.Je to tou citlivou povahou?Paní Markéto,prosím poraďte mi,mám o ní strach.Netrápí mě to kvůli sobě,ale kvůli ní.Jak jí mám pomoct,aby se uměla více prosadit,aby se nebála říct svůj názor.Proč má strach,že se na ní bude někdo zlobit? Moc děkuju za odpověď Markéta
Markéta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Markéto, pochopila jsem dobře, že ten strach, aby se na ni někdo nezlobil, je teprve nedávného data? Pak by bylo možné, že někde něco zaslechla, nebo zažila nějakou nepříjemnost ve škole... Nebo jestli je taková odevždycky (nebo od narození bratra), může to být tou přecitlivělostí. Nikdo nemá asi rád, když se na něj někdo zlobí, ale někteří lidé jsou "splachovací" a skoro nic se jich nedotkne, jiní si zase všechno vztahují na sebe a proti sobě. Používáte "zlobím se na tebe" jako výchovný prostředek? Pokud ano, bylo by dobré od toho upustit; může to pro ni být přílišná citová zátěž. Místo "zlobím se" řekněte raději "nelíbí se mi, když..." nebo "očekávám, že se zachováš tak a tak...". Můžete zkusit dcerce vysvětlit, že to, že se někdo zlobí, je naprosto jeho vlastní problém, že se tím vypořádává se svými vlastními emocemi, které ho přemohly, ale nemá to nic společného s ní; někdo jiný by se za stejných okolností vůbec nerozzlobil. A když se na ni někdo bude zlobit, ať si zkusí představit, že už je další den/týden/měsíc - ten člověk už si na to ani nevzpomene, a ona taky ne: to znamená, že jde o bezvýznamnou chvilkovou reakci, ze které si ani v této chvíli nemusí nic dělat. Umění prosadit se s ní můžete procvičovat; můžete se podívat na tento odkaz http://self-edu.webnode.cz/products/manipulace-s-myslenim-deti-jsou-a-mohou-byt-deti-asertivni/. Jestli její strach, že se na ni budou zlobit, je totožný se strachem, že ji nebudou mít rádi, příčina může být hlubší a pokud by Vás to mělo trápit, bude lepší, když s ní zajdete za dětským psychologem, aby zjistil, čeho přesně se bojí a proč. Že se kvůli ní trápíte ona vycítí, ale možná neví, proč, a může si to vykládat všelijak... Přeji Vám, abyste se o dcerku nemusela bát.
neprůbojnost
Dobrý den, obracím se na Vás možná s úsměvně znějícím dotazem na rozmíšky mezi dětmi. Mám tříletou, spíš introvertní holčičku, v mnoha věcech je velmi šikovná (výtvarná tvořivost, vyjadřování, znalost celé škály barev, písmenek, pohybově), ale její slabinou je navazování kontaktů a obecně přijímání nových věcí (od mala problémy s jídlem a odpočinkem). Je bázlivá a nejistá. Chodíme do miniškolky, resp. 2x týdně jsem ji "otužovala" pobytem beze mě (1-3hodiny) a snahou naučit se chovat mezi dětmi. Vše jde pomalu, ale podle učitelek je snaha úspěšná. Nicméně nemůžu asi změnit povahu, takže mé dítě je spíš zamyšlené a plně se realizuje ve výtvarných aktivitách, kdežto kolektivní hry váznou. Dodnes místo pozdravu dělá často grimasy a trvá ji tak 20 min než si začne hrát, je to obtížný projev studu - chtěla by navázat kontakt, ale neumí to a může i odrazovat (stále jí pomáhám)
Petra Kolátorová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, můj syn má podobné problémy se "společenskostí mezi vrstevníky"; plynou částečně z vkladu, který si přinesl na svět (ale neřekla bych, že je introvert - ten by byl v ústraní spokojený, kdežto můj syn by se zapojit moc chtěl, ale jen zvolna se učí, jak), částečně jsem mu nejistotu v navazování kontaktů nechtíc předala - tak to prostě je, dítě přebírá postoje, sklony a strachy svých rodičů, zvlášť maminky, se kterou prociťuje každičký pocit po celých devět měsíců... Proč Vám píšu o svém synovi? Protože jediný recept, který znám, je dát takové dítě do dobře vedeného, spíše menšího kolektivu, a dopřát mu dostatek času, aby se mohlo adaptovat svým tempem. A mám vyzkoušeno, že to funguje - samozřejmě postupně. Přeji dcerce, aby se brzy "otrkala".
neprůbojnost
dobrý den, mám syna, teď mu bylo 5 let a stále se hodně bojí dětí. Do školky zatím nechodí, nechtěl a já to nechtěla lámat přes koleno, doufala jsem, že až bude starší, že bude chtít sám.Od září už půjde a mám z toho docela strach, když jsme někde na návštěvě a je tam dítě, sedí vedle mě a nehne se , nekomunikuje a před dětmi utíká.Když jsou tam jen dospělí, je v pohodě, baví se, povídá si s nima.Třeba někde venku, když se k němu přiblíží nějaké dítě, hned utíká za mnou.Nelíbí se mu, že se děti mezi sebou škádlí, bijou se, nechápe to a bojí se toho, že ho budou bít.Když byl malý, jedna holčička ho tahala za vlasy. On se tomu neumí bránit, jen brečí a utíkáJe jedináček, žijem bez otce u mých rodičů.Jsme z vesnice, takže ani moc příležitostí se denně dostat mezi děti nemáme.Děkuji za radu. marta
marta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marto, některé děti jsou takové (i můj syn takový býval), ale právě ony potřebují pravidelný pobyt mezi vrstevníky, aby se "otrkaly" a ztratily strach s dětmi komunikovat. Ze začátku je třeba, aby se stýkaly s klidnějšími dětmi, které je "nechají žít". Hezky zpovzdálí si okoukají, jak se to vlastně dělá, postupně si zvyknou, a nakonec začnou komunikovat také. Teprve pak budou připraveny na kontakt i s agresivnějšími dětmi. Pokud dítě nemůže chodit pravidelně do školky (1-2x týdně), je možné se navštěvovat s jinými rodinami s přibližně stejně starými dětmi, chodit na dětské hřiště, příp. do mateřského centra. Chápu, že máte situaci ztíženou tím, že bydlíte na vesnici, ale na druhou stranu - jak se chlapec může naučit komunikovat s dětmi, když se s nimi prakticky nestýká? Zkuste ho tedy alespoň nyní dostávat do pravidelného kontaktu s dětmi (kromě těch agresivních); nevadí, že si s nimi hned nebude hrát. Nejprve bude jen pozorovat (např. na návštěvě si sedněte všichni do dětského pokoje; i když bude syn sedět vedle Vás, bude zároveň s dětmi - lepší je, aby byly alespoň dvě, aby mohl pozorovat, jak spolu komunikují). Potřebuje praxi! Přeji Vám i synkovi, aby se mu nakonec ve školce líbilo.
neprůbojnost
Dobrý den paní magistro, mám 2,5 letou holčičku, je šikovná a hodná, ale strašně stydlivá, citlivá a nechá si všechno líbit. CHodíme od jejího necelého roku pravidelně na různé aktivity, plavání, cvičení, nově na hudebku, vše jí baví, těší se, ale ostatní děti ji vždy předběhnou, seberou jí věci, když si má s ostatními vybrat pomůcky, stojí vzadu a čeká, až jí teta cvičitelka podá pomůcku sama. Chodíme i do různých heren, kde si hraje sama, máme známé s podobně starými dětmi. Hodně jí povzbuzujeme, chválíme, když se něco povede, stojíme při ní (obrazně i fyzicky), vysvětlujeme, že se nemá dát, ale tohle se zatím vůbec nemění. Je jedináček, nemusí doma o nic bojovat. Co s tím? Už teď je vidět, že jí to vadí, a do budoucna to bude mít hodně těžké, děti jsou teď většinou vychovávány k "ostrým loktům".
Zuza
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzo, obecně rodiče, kteří mají "ostré lokty", vychovávají děti (vlastním příkladem) k "ostrým loktům". Rodiče v hloubi duše mírumilovní až neprůbojní (i když my dospělí už tuto vlastnost umíme maskovat a snažíme se "nedat se") působí (byť nevědomky) na děti zase v tomto duchu. Samozřejmě také záleží na tom, co si konkrétní dítě navíc přinese do života. Je dobře, že se dcerka stýká s dětmi svého věku, potřebuje sbírat společenské zkušenosti; je dobře, že stojíte při ní, ale pozor, abyste ji nezachraňovali; to by se pak nemohla nic naučit (leda to, že bez vás za zády nic nezmůže). Je dobré říct dítěti, co MŮŽE ("Ty si můžeš tu hračku držet, ty můžeš říct, že teď si s ní hraješ ty") nikoli MÁ dělat, ale nevyjadřovat nesouhlas nebo znepokojení nad její neprůbojností. Snažte se neustrnout na názoru, že je taková a taková, a proto to bude mít v životě těžké; tím byste ji k tomu podvědomě programovali. Je znát, že se dcerce věnujete a přemýšlíte o jejím dobru. Zkuste o ní od nynějška přemýšlet jako o sebevědomé holčičce, která to zvládne, vyzařujte důvěru v její (i společenské) schopnosti, voďte ji mezi děti a nechte "otrkávat", chvalte i nepatrný pokrok v osamostatňování, a obavy pusťte z hlavy. Když si bude dlouhodobě jistá, že vy jí věříte (tím neříkám, že by si teď nevěřila kvůli vám rodičům), začne si časem věřit také. Ještě má pro svůj vývoj čas. Radujte se, že je zdravá, hodná a šikovná. Přeji Vám hodně radosti!





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.