Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
problémy s kamarády
Dobrý den, mou sedmiletou dceru využívá ve třídě spolužačka Jitka. Když má svou nejlepší kamarádku, tak se mé dceři posmívají, urážejí ji a když pak Jitka nemá svou kamarádku, tak je jí moje dcera dobrá. Dcera si mi stěžovala, plakala. Snažila jsem se jí vše vysvětlit, navést jí, aby si našla jiné kamarády, že takto se dobrá kamarádka nechová a ať se radši od nich drží dále. Také jsem se jí snažila vysvětlit, že si od nich nemusí nechat nic nařizovat a nenechávat se využívat. Chtěla jsem dceři pomoci, mnohokrát jsme to probíraly. Zdálo se, že vše chápe. Bohužel výsledkem je to, že mi dcera lže. Když se jí ptám s kým dnes byla v družině, s kým seděla atd., vždy mi řekne jméno nějaké holčičky, ale dlouze u toho přemýšlí, poznám, že lže. Když jsem na ni uhodila, řekla mi, že s Jitkou a že za ní sama chodí, když Jitka nemá svou nej. kamarádku. Proč mi dcera lže? Snažila jsem se jí přece pomoci. Můžete mi, prosím, poradit, co s tím? Děkuji.
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, všechno řešíte za svou dcerku, říkáte jí, co má a co nemá dělat, aniž by to třeba souznělo s tím, jak to cítí ona. Lépe je si s ní o věcech povídat způsobem, kdy se různě ptáme (tím nemyslím výslech, spíš třeba návodně "A kdybys udělala to a to, jak myslíš, že by ona reagovala? Myslíš, že by to nějak pomohlo?"), přizvukujeme tomu, co říká a necháváme dítě, aby si samo postupně našlo řešení situace, které bude pro něj nejlepší, protože si na ně přišlo samo a souzní s ním. Pak nebude mít dcerka potřebu Vám lhát. Přeji dcerce brzké zvládnutí situace!
problémy s kamarády
Dobrý den, mám tříletého syna, který právě začal chodit do školky. Nedávno jsme na hřišti potkali sousedku s 5letým synem, který byl na syna dost agresivní - strkal do něho, až upadl, pral se s ním o hračky. Na moje výtky, ani vlastní matky moc nereagoval. Můj syn, ale společnost ostatních dětí má velmi rád a, i když plakal, určitě by si s chlapcem hrál dál (po chvíli jsme obě rodiny šly z hřiště domů). Zjistila jsem, že vůbec netuším, co synovi říct, jak by měl na takové chování reagovat (hlavně, když u toho nebudu já, nebo učitelka) . Žádné řešení z následujících mi nepřipadá ideální: ránu vrátit, žalovat učitelce, nebo matce, říkat agresorovi, že se mu to nelíbí, místo opustit. Snažím se, aby si drobné konflikty s dětmi řešil sám a celkem se daří. Nicméně se určitě s agresivním chováním ještě setká - co mu poradit? Děkuji mnohokrát.
Ivana31
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivano, ideální řešení existuje málokdy... Tříletý a pětiletý - to je velký váhový i jiný rozdíl, proto buď nezbývá než být přítomna a jejich interakci korigovat, nebo dát malému instrukce (příp. i nacvičit), aby nejprve řekl své (vrať mi moji hračku, teď ji potřebuju, pak ti ji půjčím; nech mě být, já do tebe taky nestrkám) nejlépe s rukama vbok a důrazně, a když to nezapůsobí, došel pro Vás, abyste mu v jednání se silnějším pomohla. Jinak pokud by druhý chlapec se svou agresí přestal, nevidím důvod, proč by si s ním Váš synek nemohl hrát dál - je to dobré pro přijímání druhých i s jejich slabinami (samozřejmě za současného vymezení vlastních hranic). Přeji synkovi samé dobré zkušenosti mezi dětmi!
problémy s kamarády
Dobrý den,můj syn je v sedmé třídě a mají letos jet na lyžařský kurz.Na ten nechce jet ani můj syn a ani já s tím nesouhlasím.Učitelka argumentuje tím,že je to v osnovách a je to povinné.Máme na to sice peníze,ale nehodlám dávat zbytečně 4000Kč když je potřebuj dát na jiné věci.Navíc můj syn nemá se spolužáky příliš dobré vztahy a představa,že by měl být s nimi na pokoji je děsivá.Myslím ,že je zbytečné dávat ho na lyžařský kurz .Stejně lyžovat umí.
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, povinné to jistě není. Pokud syn lyžovat umí, nepotřebuje se to učit. Zaměřila bych se ale na jeho vycházení se spolužáky - to se synek potřebuje naučit do života. K tomu samozřejmě nepotřebuje lyžařský kurz, ale informujte se o způsobech, jak učit dítě sociálním dovednostem, možná je třeba i změnit vnitřní přístup k druhým lidem (který dítě převážně přebírá od svých rodičů), zaměřte se na to. Přeji synkovi, aby našel k vrstevníkům cestu.
problémy s kamarády
část 1: Dobrý den,nevíme rady s dcerou poslední 3 týdny se chová jinakk než doposud. Začalo to tak že večer se mě vždycky ptala jestli pro ni příjdu do družiny co nejdříve atd. To bylo ještě v pohodě. Pak se začala ptát na to stejné, ale 5x do minuty a třeba půl hodiny, brečela u toho. A jestli opravdu atd. Když jsem ji řekla že už jsme se domluvily že už se s ní o tom nebudu bavit, prosila ať ji to řeknu ještě jednou atd. Vždy večer plakala a takhle to omílala dokola. Nyní už si vymyslela že ji bolí hlava aby nemusela do družiny a normálně nám lhala do očí a hrála to na nás. Včera ji údajně bolelo břicho. Pořád se mě ptala jestli když ji bude bolet ráno nemusí do školy - úplně si to přivolávala. Včera u oběda trochu zvracela(ale to myslím že s těch nervů jak pořád myslí na to aby nemusela do školy a družiny).Ráno jen otevřela oči mi řekla že jí bolí břicho, ale nelenila 3x vylézt z postele(takže ji asi moc nebolelo). Manžel mi pak volal že strašně brečela a nechtěla doo školy.
Marta
Mgr. Markéta Klingerová
...
problémy s kamarády
část2:Přitom mi tvrdí že se ji nic nestalo, nikdo ji nic neudělal. Jen ji to tam prostě nebaví.Děsím se toho co je vše schopná si vymyslet, přesto že mi slíbila že mi v tom to nebude lhát.Ve škole ani družině nemá žádnou kamarádku. Moc se s nikým ani nebaví. Je v první třídě. Nevím co s ní mám dělat. Myslíte, že dětský psycholog by nám mohl pomoci? Nikdy se nestalo že by jsme ji někde zapomněli nebo nevyzvedli včas, ale ona to má vsugerované,že co když zapomenu a nepříjdu pro ni. Prostě má z něčeho takového panický strach,ale neznám důvod. Prosím poraďte mi jak na ni, nebo jak ji pomoci. Moc Vám děkuji. Marta
Marta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marto, ano, v tomto případě bych s dcerkou navštívila dětského psychologa. (Předpokládám, že jste ve škole zkusili zjistit, jak se tam cítí a jestli se před udanou dobou něco nepřihodilo, ať už dopoledne, nebo odpoledne v družině.) Jestliže byla dříve více méně v pohodě, něco se muselo stát, nebo se třeba vyhrotily vztahy (pokud ji třeba děti začaly ignorovat nebo dokonce si z ní nějak utahovat, byl by to počátek možné pozdější šikany, které je dobré předejít). Určitě to řešte, nespoléhejte na to, že v novém školním roce bude vše samo od sebe OK. Přeji dcerce, aby ve škole mohla být spokojená.
problémy s kamarády
Dobrý den, prosila bych poradit ohledně mé 11-ti leté dcery. Její nejlepší kamarádka ze třídy se má zanedlouho odstěhovat poměrně daleko od našeho bydliště, tzn. že se už holky nebudou vídat. Naše dcera s touto kamarádkou tráví spoustu času, dobře si rozumí, navštěvují spolu kroužky, jsou nerozlučná dvojka. Proto jí tato zpráva velmi zasáhla, je i jindy dost přecitlivělá. Pořád doma brečí a já nevím, co si počít, chtěla bych jí nějak pomoci, je mi jí líto. Je nekonfliktní, dobře se učí. Ve třídě se sice s ostatními také trochu baví, ale kamarádství to přímo není. Když jí říkám, že si určitě zase nějakou kamarádku najde, tak říká, že už to stejně nebude ono, že ve třídě už každý nějakou nejlepší kamarádku má, atd. Prosím poraďte, děkuji.
Linda
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lindo, buďte Vaší dcerce uchem a ramenem, empaticky naslouchejte, zkuste formulovat její pocity, aby viděla, že jí rozumíte. ("Tebe mrzí, že... Možná máš strach, že už zůstaneš sama..."apod.) Pokud o to nepožádá, nedávejte žádné rady. Vy sama se tím netrapte; Vaše dcerka dostává příležitost začít se v životě stavět na vlastní nohy, nebýt závislá na jednom člověku; začne si všímat věcí, které dosud ignorovala, chtě nechtě bude poznávat další spolužačky, učit se mezilidským vztahům. Nic se neděje náhodou, a i když se nám dnes něco jeví jako jednoznačně negativní, za kratší či delší čas poznáme, že to mělo velký význam pro náš další vývoj. Tedy - naslouchejte a Vy sama buďte přesvědčená, že bude dobře - pak to z Vás bude vyzařovat a dceru podporovat. Držím palce, aby brzy potkala další spřízněné duše!
problémy s kamarády
Dobrý den, syn navštěvuje druhým rokem školku, nyní jako předškolák. Od září mu odešli jeho "nej" kamarádi do školy (sám má odklad). Ve třídě zůstali o cca rok až dva mladší spolužáci, kteří však mají již "své nejlepší" kamarády (většinou věkově). Syn oproti loňskému roku si nemá s kým hrát z výše popsaného důvodu (věkový rozdíl, každý již má "svého" nej-kamaráda. Cítí se osamělý, na zahrádce, kde běhával se svými kamarády (t.r. školáky), s ním nikdo běhat nechce, děti si většinou hrají ve dvojici či na pískovišti. Loni se do školky těšil, t.r. chodí do školky s brekem, těší se domů, protože si s ním mladší děti nechtějí hrát. Co s tím máme dělat, syna je nám velmi líto, ale doma ho nechat nechceme (kolektiv, zvykání na režim atd.)Děkuji za radu
eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, myslím že pomoc by mohla a měla přijít od paní učitelky - mluvili jste s ní o pocitech Vašeho syna? Ještě mě napadá uspořádat u vás doma nějakou slavnost s hravým programem (synovy narozeniny, Mikuláš apod...) a pozvat na ni několik nejstarších dětí ze synkovy třídy, aby se mohli více seznámit. Pokud je to tak, že z této školky odcházejí děti většinou na stejnou školu, jeho problém osamělosti by mohl přetrvávat... Kdyby nic ani po delší době nezafungovalo, je možné dávat synka do školky jen na část dne, a aspoň některé dny v týdnu s ním pak navštěvovat nějaké kroužky, kde by se sešel se svými vrstevníky. Ale řekla bych, že paní učitelka by chlapce měla umět do kolektivu začlenit - zkuste se s ní domluvit. Přeji synkovi, aby se mu ve školce zase mohlo líbit.
problémy s kamarády
Dobrý den, prosím o radu týkající se mojí 8leté dcery.Je hodně citlivá,důvěřivá,bezelstná,přátelská.Je ve 2 třídě.V poslední době někdy řekne něco co mě zarazí.Jedná se o její 2 kamarádky ze třídy, které s ní kamarádí, ale občas mají na ní nepříjemnou poznámku.Např. na dceřinně oslavě se v jednu chvíli držely stranou,s nikým si nehrály a dceři řekly,že její oslava je ošklivá.Na škole v přírodě spolu spali na pokoji a tvrdily dceří,že hrozně chrápe,že si musejí vzít prášek na spaní apod.Přijde Vám to v 2.třídě normální?Manžel říká,že to moc řeším,že je to takové dětské rýpání a že se musí dcera otrkat!Opravdu si to hodně beru,protože jsem na základní škole ve třídě psychickou šikanu zažila a tohle mi to připomělo!Co mám dělat?Promluvit si s rodiči nebo s učitelkou nebo přímo těm holkám říct,proč jí říkají takové věci?Co mám říct a poradit dceři,jak na to má reagovat,když se mi svěří?Jinak ve škole je spokojená,žádné problémy s dětma nemá,jak posílit její sebevědomí?Děkuju moc za radu!
Markéta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Markéto, zatím to opravdu vypadá na dětské rýpání, ale z vlastní zkušenosti vím, že to, jak se to bude dál vyvíjet, hodně záleží na reakci Vaší dcerky. Když bude dávat najevo, že jí to vadí, když bude vypadat nešťastně, zadělává si na první stupeň šikany (a holčičky umějí být rafinované - žádný dospělý Vám neuvěří, že někomu ubližují), i když k tomu nemusí dojít - záleží také na klimatu její školní třídy. Promlouvat si v této chvíli s rodiči nebo s učitelkou nebo s příslušnými dívkami by asi nebylo nejšťastnější; nejspíš by to přispělo ke zhoršení situace. Takže je třeba, jak jste sama správně usoudila, posilovat dívčino sebevědomí a nabídnout jí způsoby, jak může na nepříjemné poznámky reagovat (např. se zasmát, souhlasit s nimi nebo to dokonce přehnat na druhou stranu, říct "Můžeš si to myslet, a já si zase myslím něco jiného." a hned na to zapomenout a chovat se, jakoby nic nepříjemného neřekly; nebrat si nic osobně, nevidět za vším nepřátelství ke své osobě - jak to bude brát ona, tak se k ní budou chovat). Seznamte se s pravidly a technikami asertivity a nějak to dcerce přetlumočte. A hlavně podporovat sebedůvěru: přečtěte si prosím mou odpověď Evě na téma "nízká sebedůvěra". Přeji holčičce, aby ji už nic nerozházelo!
problémy s kamarády
Dobrý den, moc bych potřebovala radu ohledně 13-ti leté dcery. Na prvním stupni vycházela se spolužáky celkem dobře, dokonce měla dost kamarádek,ale počínaje 6 třídou nastal obrat, asi nástupem puberty, jinak nevím. Děcka ve škole ji ustavičně provokojí, zasedla si na ni, mají hloupé poznámky k jejímu vzhledu...nechápu to, je velmi hezká a umí se chovat, na rozdíl od nich. Učitel má pro ni jen slova chvály, ale pomoct jí nemůže. Říká, že většina děcek je špatně vychovaná a on to změnit nedokáže. Kdyby byla všechna děcka jako moje dcera, byl by takřka bez práce, to jsou jeho slova. Ona byla skvělá už jako malá, v noci se nebudila, v roce byla bez plen, uměla v pěti letech plynule číst a taky ve škole vždy excelovala. Bohužel, hrozné chování děcek ji deprimuje, má žaludeční problémy a začíná mě dělat velké starosti. Co byste mi poradila? Moc děkuji.
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Veroniko, gratuluji Vám k Vaší dceři! Máte ji zřejmě za odměnu (to myslím vážně). Děti v pubertě může dráždit už to, že je Vaše dcerka hezká, chytrá, učitelé ji chválí a umí se chovat - je tedy odlišná a to je dráždí, protože si – přestože vědomě by to pokládali za nesmysl - podvědomě připadají horší, a kdo se chce cítit horší? Může se to ještě stupňovat, pokud dívka vyzařuje něco jako "jsem skvělá a na rozdíl od vás se umím chovat"; to nemusí být vědomé, prostě pokud si toto o sobě myslí, ostatní to vycítí a samozřejmě jí to "dají sežrat". Sympatie a antipatie bývají vzájemné; v mladším věku dívčiny vlastnosti a schopnosti kamarádky přitahovaly, v pubertě – pokud „nejde s davem“, což je podmínkou přijetí vrstevníky v tomto věku, jsou přítěží. Velmi pomůže, když dceru povedete k ochotě a snaze hledat na každém to dobré, a také co se od koho může naučit. Každý jsme originál a každý přinášíme tomuto světu něco, co mu nikdo jiný přinést nemůže. Často máme sklon všímat si na druhém jen jedné vlastnosti, která „trčí“, a třeba se nám nelíbí, a to ostatní už nevidíme a nechceme vidět. Mám ale životem ověřeno, že když se na toho druhého podívám s úmyslem vidět dobré, a také se tak k tomu člověku chovám – že na něm to dobré vidím, vysílám k němu úplně jinou energii (na kterou podvědomě pozitivně reaguje), než když na něj koukám svrchu nebo se strachem. Pak se také změní vzájemný vztah – k lepšímu. Takže moje rada zní: ať dcera „jde s davem“ všude, kde se jí to nepříčí, a jinak ať zkusí přemýšlet (je chytrá, takže věřím, že to dokáže), proč se ten konkrétní kluk nebo holka takhle chová: něčeho se bojí? má malé sebevědomí? chce se někomu zalíbit? - a až na to přijde, neodsuzovat, ale třeba se zaradovat, že ona sama tyto problémy nemá. Celkově vysílat vstřícnost a dobrou vůli. A vůbec se tím nemusí stát jednou ze stáda, může zůstat sama sebou – jde jen o změnu postoje k druhým a energie, kterou vysílá. Kdyby se zdravotní potíže stupňovaly nebo trvaly dlouho, navštivte s dcerou psychologa. Učitel sice nemůže zlepšit chování jednotlivce (bez spolupráce s rodiči), ale může pracovat na změně klimatu třídy; pokud si s tím neví rady, měl by se poradit s výchovným poradcem, případně dalšími odborníky. Pokud byste měla pocit, že se už jedná o šikanu, obraťte se na výchovného poradce školy, který by měl vědět, jak dále postupovat. Přeji dcerce, aby mohla být ve škole spokojená.
problémy s kamarády
Dobrý den, můj 7,5 letý syn se těžko kamarádí se svými spolužáky v první třídě, co to může zapříčinit a jak mu pomoci?
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, příčin může být více, přečtěte si prosím mé odpovědi na toto téma, příp. tento článek http://www.mineralfit.cz/rodina-clanek/kdyz-dite-nema-kamarady-229/. Krátce - posilujte jeho sebevědomí, buďte mu vzorem v komunikaci, podporujte jeho zájmy, pomozte mu najít jeho "parketu", zapište ho do kroužku, uspořádejte oslavu narozenin s programem, kam si může někoho pozvat... Konkrétněji odpovědět na Váš stručný dotaz nelze. Přeji synkovi, aby si brzy kamarády našel.
problémy s kamarády
Krásný den přeji,moc děkuji za rychlou odpověd'...!Nyní k mému dotazu,můj syn 8 ,velmi šikovný,ve šklole i na sport má docela problémy s kamarády ! Odmítá děti co se s ním chtějí kamarádit a v podstatě dolézá za jinými, kteří jak se mi zase zdá, nestojí o něj...! Nemám z toho dobrý pocit,také proto, že je vlastně občas dost sám..!Snažila jsem se vysvětlovat ..chvíli se kamarádil ,jak se ale vynořil ten nepravý kamarád okamžitě převlékl kabát... Asi to moc normální není,ale nevím co s tím ! Slyší , ale nedbá....Děkuji za odpověd'
Jana4
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, vysvětlování asi v tomto případě nemá smysl. Zdá se mi, že Váš syn (přes svou šikovnost - ale možná i právě kvůli ní, protože výborní žáci se často ocitají na okraji kolektivu) má nižší sebevědomí a rád by si ho zvýšil třeba příslušností k nějaké skupině chlapců s "vyšší prestiží". Pokud se nemýlím, bylo by tedy třeba pracovat na synově sebevědomí; můžete si přečíst knížku Jak nevychovat dítě s pocitem méněcennosti (Berneová Patricia H., Savary Louis M.). Jinak bych asi nechala na synovi, jestli chce být sám, nebo s kamarádem. Přeji Vám hodně radosti ze synka!
problémy s kamarády
Dobrý den.Mám 3-letého syna. Prochází si obdobím vzdoru, děkuji za vaše rady. Máme jiný problém, se kterým si nevíme rady. Kdykoli přijdeme třeba na pískoviště, syn okamžitě bere věci jiným dětem a své půjčí po dlouhém přemlouvání. I když o tom mluvíme, že by měl poprosit a nervat všem dětem věci z ruky a na vše říkat, že je to jeho, mám pocit, že nic nepomáhá. Tyto situace jsou dost nepříjemné,pak si připadám, že mám velmi lakomého synka... Děkuji za odpověď.
Alžběta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Alžběto, v tomto věku je ještě "normální", když má dítě pocit, že je všechno jeho (do tří let dokonce považuje objekty svého zájmu za součást sebe sama). Díky Vašemu působení časem pochopí, že to tak není. Zkuste chvilku před tím, než dorazíte na pískoviště, zopakovat pravidlo, že jakmile někomu něco vezme bez dovolení, půjdete domů - a dodržte to, i kdyby to takto dopadalo opakovaně. Až mu dojde, že to myslíte vážně, budete mít po problému, proto vytrvejte. V jeho věku bych se spokojila s tím, že si bude hrát se svými věcmi a nebude nikomu nic brát, a nenutila bych ho svoje hračky půjčovat - leda když někdo půjčí něco jemu, zeptat se synka, kterou svoji hračku půjčí zase on. Určitě mu ale neříkejte, že je lakomý apod. - to byste mu tuto vlastnost přímo vsugerovala. Přeji hodně radosti z Vašeho synka!
problémy s kamarády
Dobrý den, dceři budou v květnu 4 roky. Od září loňského roku chodí každý den do školky. V lednu jsme získali místo ve státní školce, takže začala chodit tam. Moc se jí tam líbilo, těšila se, děti má ráda. Občas nám říkala, že tam majím holčičku, která děti mlátí. Před 14 dni jely na výlet, dcera vedle této holčičky seděla a od té doby ráno strašně pláče a nechce chodit do školky. Už jsem to řešila s maminkou, učitelkami (ty si nejsou ničeho vědomi), snažím se vysvětlovat dceři, ale nic nepomáhá. Myslela jsem si, že bych danou holčičku s maminkou pozvala domů, aby si holčičky pohrály u nás, ale nevím, jestli je toto správné řešení. Jaký přístup ve vysvětlování zvolit? Co s tím? Děkuji za odpověď.
Marta Kračmarová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marto, zaráží mě, že paní učitelky o ničem nevědí.... Nepíšete, jak jste to řešila s maminkou holčičky, jestli je vstřícná apod. Bohužel Vám toho mnoho neporadím, protože neznám Vaši holčičku ani přesnou situaci. Nejlépe by bylo mluvit s dcerkou o jejích pocitech a přáních (jestli by si chtěla s tou druhou holčičkou vůbec doma hrát) a reagovat tzv. empatickou reakcí spíše než vysvětlováním, které může působit jakože máte dojem, že by to dcerka měla chápat a zvládat, leč nezvládá - a tedy není v pořádku. Můžete ji vyzbrojit nějakou asertivní metodou, jak případný další fyzický útok odrazit. Nakonec dejte dcerce znát, že věříte, že to zvládne. Pokud ta druhá holčička neprovozuje skutečnou šikanu, je to pro Vaši dcerku příležitost, jak se něco naučit. Přeji Vaší holčičce, aby se do školky opět těšila.
problémy s kamarády
Dobrý den, moc Vás prosím o radu. Mám 11-ti letou dceru se kterou jsem od začátku sama. Je šikovná, bystrá, ale velmi přecitlivělá. Nechodila ani do školky, /neměla jsem to srdce nutit ji, když se tam necítila dobře. Ve škole nezapadla, protože jí lezou na nervy její nevychovaní a hluční spolužáci /její slova/. Já si osobně také myslím, že většina současných dětí je velmi drzá a nevychovaná, ale co s tím??? Ona je typický introvert, chce mít klid , nikoho neobtěžuje a totéž očekává od jiných. Jak jí pomoct? Je mi jí hrozně líto. Snad nějaká církevní škola,tam se dají očekávat poslušné děti, ale bydlíme na vesnici, do města je to dost daleko. Co byste nám poradila? Děkuji moc.
Dana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dano, řekla bych, že dcerka (zcela přirozeně) přejala váš postoj ke světu. Já si např. nemyslím, že by VĚTŠINA současných dětí byla velmi drzá a nevychovaná; je pravda, že „disciplína, kázeň, poslušnost, podřízenost“ byly dosažitelné v dřívějších společenských podmínkách, které se ovšem změnily. Dnes je spíše aktuální partnerský přístup, dohoda, vedení k zodpovědnosti, právo na sebevyjádření... K čemuž jsou samozřejmě třeba zralí vychovatelé; pokud nejsou, může se např. právo na vyjádření zvrhnout v drzost apod. Je možné, že Vaše dcera je typ samotářky, ale je také možné, že jen neví, jak mezi děti zapadnout (přestože by si to v hloubi duše přála – znám z vlastní zkušenosti), a její slova pramení z hrdosti a snahy zachovat si tvář; ví, že s ní budete souhlasit a podpoříte ji v tom. Pro Vaši dceru by bylo dobré, aby se naučila se svými vrstevníky žít (ne jen vedle nich)- nemůže strávit celý život v církevní škole a se svými vrstevníky se bude stýkat i v dospělosti; pro začátek třeba v nějakém kroužku s podobně zaměřenými dětmi. Velmi jí také pomůže, když ji povedete k ochotě hledat na každém to dobré, a také co se od koho můžeme naučit. Právě lidé, kteří nám něčím vadí, jsou našimi nejcennějšími učiteli (mohou nám zrcadlit nějakou naši vlastnost, kterou si nechceme přiznat, nebo třeba dovedou něco, co bychom také chtěli, ale myslíme si, že nemůžeme)! Přeji Vám i dcerce hodně lásky!
problémy s kamarády
Naše omiletá Janička, když si hraje, je jedno s kým neustále druhýnu, ať je to dospělý nebo dítě vkládá do úst co má ten protějšek říkat. Zdá se mě to zvláštní .Mě to tedy obtěžuje stále po ni opakovat . Ostatní děti to také vydrží chvíli a pak přejdou raději na jinou zábavu. Přitom není zakřiknutá, naopak v menším kolektivu stále udržuje vůdčí postavení.
Dannnula
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dannnulo, jestli jste na opakování přistoupila (přestože Vás to obtěžuje), dcerčino chování jste tím posílila. Kdyby byla zakřiknutá, vůbec by ji nenapadlo někoho nutit opakovat, co si sama vymyslí. Bude jí ku prospěchu, když jí vlídně vysvětlíte, jak její "soustavná instruktáž" na Vás působí, a jak může působit i na ostatní děti. Učte ji při společné hře přizpůsobit se druhému, který má také právo na svobodný projev, učte ji reagovat na druhého. Zkuste ji přivést k poznání, že je větší dobrodružství nechat hru rozvinout za přispění druhého, než všechno vymýšlet sama. Myslím, že je důležité na tom teď zapracovat; nebudou v životě vždycky všichni tancovat, jak Janička píská, a z toho by jednou mohla být těžce zklamaná. Přeji Vám mnoho radosti!
problémy s kamarády
Dobrý den, mám skoro 9 letého syna. Teď šel do třetí třídy. Náš problém je, že ho nemají bohužel děti rády, nejsou na něj naštěstí zlí, ale když se k nim snaží přiblížit, tak mu řeknou ,,odpal" nebo mu utečou. Je sám. Jako jeho mamince je mi to líto moc líto, každé dítě by mělo mít kamarády. A bojím se, aby to na něm nezanechalo špatné následky. Volala jsem jejich paní učitelce, abych se optala, zda si něčeho nevšimla, nebo zda neví v čem je problém. Říkala, že to zmonitorováno nemá, ale že se jí zdá, že syn je dost generál a dominantní a děti to nemají rády a tak se s ním dle toho co brali v prvouce nebaví. Brali, že pokud nám někdo nesedí, tak mu v žádném případě neubližujeme, ale nebavíme se s ním a tak to zřejmě dělají. Moc bych chtěla synovi pomoct, aby se mezi děti zařadil. Můžete mi prosím něka poradit? Děkuji
Marti
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marti, trochu mě mrazí z toho, co třída Vašeho synka "brala v prvouce". Paní učitelka Vám se svým názorem (hrůza, že ho může vyučovat jako normu) tedy nepomůže. Přečtěte si prosím mou odpověď Janě Č. na stejné téma, snad tam najdete inspiraci. Můžete také třeba synka (po dohodě s ním) přihlásit do nějakého kroužku nebo oddílu, aby se dostal někam, kde ještě nemá "nálepku"; je ale potřeba ho nejdřív trochu přivést k uvědomění, jak s dětmi jednat, aby je proti sobě nepopuzoval. Přeji Vašemu synkovi, aby nakonec cestu k vrstevníkům našel.
problémy s kamarády
Dobrý den, má dvě děti - 5ti letého syna, a 9vítiletou dceru. S dcerou máme docela trápení. Je pořád bez kamarádů. Není to proto, že by byla samotář, ale nedokáže si kamarády získat. Problém je v tom, že si chce jejich pozornost získat za každou cenu. Logicky z toho vyplývá, že ji nikdo mezi sebe nechce............. Tento problém trápí nejen ji, ale i nás, protože vidíme, jak je pořád odstrčená. Zkoušli jsme to s ní rozebírat, vysvětlovat, ale změny nevidíme. Nevím jestli je to povahou, nebo čím, ale už si nevíme rady. Potřebovali bychom pomoc, nebo radu. Děkuji za Vaši odpověď a hlavně snad radu?????
Jana Č.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, děti přicházejí na svět s různými dispozicemi, některé si přinášejí nejistotu, která jim pak brání být přirozené a otevřít se vztahům, přestože po nich nesmírně touží; hodně může pomoci (nebo naopak) příklad rodičů (jak oni zvládají mezilidské vztahy a komunikaci) a také výchova. Je dobré dítě upozornit na chování, které mu brání dosáhnout toho, po čem touží; je ale možné, že "je to silnější než ona". Můžete zkusit buď požádat o pomoc třídního učitele (je v jeho popisu práce dbát o to, aby jeho třída byla dobrým kolektivem a děti se dobře cítily) ve spolupráci s výchovným poradcem školy, nebo - pokud by se úspěch nedostavil - s dcerkou zajít k dětskému psychologovi. Také Vám doporučuji přečíst si mé odpovědi na téma "nízká sebedůvěra" a literaturu tam uvedenou. Máte totiž pravdu, že pokud by se nenaučila s vrstevníky vycházet a neměla vůbec žádné kamarády, mohlo by ji to do budoucna dost negativně poznamenat. Držím Vám i dcerce palce!
problémy s kamarády
Pěkný den, můžete mi prsím poradit ,nebo alesponˇ naznačit jak se zachovat ? Moje 7letá dcera chodí do sportovního oddílu,je veliče šikovná. Na žádost jsem tam přivedla i hočičku mé kamarádky.Holky si moc rozuměly !!!!.Pak moje dcerka onemocněla a když se tam vrátila, tak ta její (rádoby kamarádka)se k ní nezná ! ? Nechápu to,nebo spíš si myslím, že když ta moje tam nechodila, byla nejlepší ona....a vlezlo jí to do hlavy , nebo spíše její mamince.(Zrovna tak se chová i její maminka ke mě )Dcerka je najednou zakřiknutá, je jí to líto.Mě jako mámu to samozřejmě také trápí....za dobrotu na žebrotu.Myslíte,že se s tím dá něco dělat ?Promluvit si o tom s oběma ? Či směřovat moji holčičku na jiné kamarádky ?Není zase až tak průbojná.V podstatě ztratila svoji pozici ,kterou tam měla.Vidím na ní ,že se trápí ! Sama jsem z toho zaskočená...a nechci nic hnát do krajnosti .Děkuji
Marta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobry den, Marto, dovolte mi nejprve se chvili venovat Vasim pocitum: zda se mi, ze Vam hodne zalezi na one pozici, postaveni mezi ostatnimi, mozna jste s necim takovym kdysi sama zapasila? "Za dobrotu na zebrotu" vyjadruje ublizeny postoj, zaroven jakousi nadrazenost (tohle jsem pro ne ze sve vyse udelala, a oni takto oplaceji!). Prosim rozumejte, ze nic neposuzuji, pouze analyzuji. Pokud Vas jeji maminka znicehonic zacala prezirat, zrejme Vam nebyla skutecnou kamaradkou? A navic by si to k Vam nedovolila, kdyby nevedela, ze muze. Nekteri lide (znam z vlastni zkusenosti :) ) vyzaruji malou sebejistotu, a jini lide (kteri take nejsou sami se sebou spokojeni) toho vyuzivaji a svoje sebevedomi si na nich zvysuji. Nejprve bych Vam tedy doporucovala vyresit si tuto situaci sama pro sebe, abyste uz nebyla zaskocena a aby Vas to netrapilo. Vase pocity se prenaseji na dcerku, ktera ma sama co delat se sebou. Naopak potrebuje citit, ze situace, ktera nastala, sice neni prijemna, ale neni to zadna tragedie a je v jeji moci se s ni vyporadat. Pokud budete jednat za ni, nenauci se resit konflikty vlastnimi silami. Samozrejme ji muzete pomoci: v prvni rade vlastnim prikladem (pokud jde o maminku te divky), dale muzete vypravet pribehy podobne tomu jejimu (pokud nejake znate), muzete se ji zeptat, jestli o tom chce mluvit - a pak spise nez ji radit neco konkretniho, vedte rozhovor (pomoci hmm, aha, pripadne otazkami) tak, aby sama prisla na reseni, ktere ji bude nejvic vyhovovat. Verte sve holcicce, ze to zvladne. Kdyz vyciti, ze ji verite, bude si sama take verit. Preji vam obema hodne sebejistoty a radosti!
problémy s kamarády
dobrý den, děkuji za odpověď ohledně dcerčina chování (cucání, atd.)-ad článek nízké sebevědomí. Ptáte se, zda dcerka má kamarádku. Ve školce nebo v jakémkoli kolektivu myslím problém nemá, s dětmi se umí začlenit,je hravá. Jediný problém je, že téměř od narození jsme se stýkali s kamarádkou a její dcerou,která je o 9 měsíců starší, holky si rozuměly, hrály si a bylo to fajn, ale časem ,zřejmě z důvodu rozdílného pohledu na výchovu, nám přátelství vyprchalo. (pokráčování v další zprávě).
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
...
problémy s kamarády
Bohužel spolu chodí do jedné třídy ve školce. Ihned po nástupu jí "bývalá" kamrádka(Petra)hlásila, že si s ní hrát nebude, že už má jiné kamarády. Má dcerka(Lucka) to myslím špatně nese, ve školce se kamarádí s jinými, hlavně s předškolačkami, ale chtěla by si hrát i s Petrou,má ji moc ráda a kdyby bylo na ní, tak se kamarádí jen s ní. občas si hrají, ale je to velmi zřídka a potom se mě doma ptá, proč si spolu nehrály a tak. Naneštěstí ještě ke všemu bydlíme kousek vedle sebe, takže se holky vidí i přes zahradu. Lucka na ni vždycky volá, Petra jí odsekává. Občas se ještě tak nějak ze setrvačnosti sejdeme a potom si holky docela vyhrají, ale je mi Lucinky líto. Uvažovala jsem dokonce o tom, že ji přendám ve školce do jiné třídy, ale manžel mi to rozmluvil se slovy, že ji to do života posílí a že v jiné třídě by zase bylo třebas jiné dítě a jiný problém a že to není tak strašné, možná se v tom příliš patlám. A tak nějak nevím. Můžete mi prosím napsat Váš názor? Moc děkuji.
Lenka-ad pokračování
Mgr. Markéta Klingerová
Milá Lenko, moc dobře rozumím tomu, že byste ráda uchránila Lucinku zklamání, někdy to člověku může srdce utrhnout, viďte? Takto z odstupu myslím, že tento případ nepatří mezi takové, kdy je třeba zakročit (jako např. při šikaně). Řekla bych, že Váš manžel to celkem vystihl. Zkuste Lucince Petřino chování nějak vysvětlit (aby věděla, že to není její chyba), a zkuste se tím přestat trápit. Když má Lucka i jiné kamarádky, tak to zvládne.





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.