Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou. Lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Povoleny jsou fotografie ve formátu JPG či PNG s maximální velikostí 6 MB.

Zasláním fotografie poskytuje jejich autor souhlas k použití fotky v poradně iDNES.cz. Odesílatel prohlašuje, že fotografie je jeho autorským dílem, není v rozporu se zákonem, ani dobrými mravy.

perfekcionismus
Dobrý den, chtěla bych se Vás zeptat na otázku ohleně mého syna. Je mu 12 let a zjistila jsem dnes ve škole po rozhovovru s paní učitelkou, že má syn problém s výbušnou povahou. Takhle reaguje ale jen vždy, když dostane špatnou známu a nebo neodpoví správně. To vždy buď bouchne pěstí do lavice nebo hodí sešit na lavici a ještě má slovní připomínky ty snad raději ani psát nebudu. Když dostane špatnou známku tak jakoby měl strach co bude doma ( To si myslí paní učitelka ) ale já nejsem zastáncem fyzických trestů z důvodu, že sama osobně vím že to stejně žádný efekt nemá. Jinak je v kolektivu oblíbený a paní učitelka tvrdí že je srdcař, pro ostatní by se rozdal. Takže nevím jak dál a docela mě to trápí. Občas mi to udělal i doma ale nepřikládala jsem k tomu větší význam asi to byla chyba.Vím že každý případ je jiný a proto bych se Vás chtěla zeptat, jestli bych se synem neměla zajít za odborníkem. Děkuji za odpověď.
Jiřina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jiřino, trochu mě zaráží, že v synových 12 letech zjišťujete, že má výbušnou povahu, a že je "srdcař" se také dozvídáte až od paní učitelky - nebo jste to možná jen tak nešťastně formulovala... Váš syn je zaměřený na výkon, a pokud má paní učitelka dojem, že má strach, co bude doma, je možné, že jste na výkon zaměřená vy sama (nebo tatínek, pokud se synem tráví čas a klade na něj velké nároky). Že sice syna nebijete (což naprosto schvaluji), ale třeba mu - byť neuvědoměle - dáváte najevo, že když udělá chybu, je neschopný, jste z toho zklamaní, nechápete, jak něčemu může nerozumět apod. Řekla bych, že syn nemá ani tak problém s výbušnou povahou, jako spíš s pocitem nedostačivosti, méněcennosti. "Jen pokud mám dobré známky, jen pokud vždy odpovím správně, jsem v pořádku." Možná to má propojené i vztahově: "Jen když jsem v pořádku, můžou mě mít rádi." Potřebuje vědět, že ho milujete ať je jaký je, ať má jakoukoli známku, že je pro Vás i obecně vzato dost dobrý přesně takový, jaký je. Také vstupuje do puberty a s tím se pojí zvýšená citlivost na jakékoli znevažující poznámky, na přístup z pozice moci, bagatelizování jeho problémů nebo pocitů apod. Myslím si, že návštěva odborníka určitě neuškodí - poradí Vám, jak k synovi přistupovat, aby se cítil lépe a neodvozoval svoji hodnotu od výkonu, který podá (nebo nepodá). Přeji Vám i synovi, aby se to povedlo.
perfekcionismus
Hezký den, náš syn (9let) strašně špatně prohrává, nedávno jsme dokonce hráli jednu hru a když mu trochu nešla, tak se úplně rozklepal a brečel. Nestresujeme ho, podporujeme, nemáme na něj přehnané nároky, tak nevíme, proč tak špatně snáší jakýkoliv neúspěch. Nevíme, jak mu pomoc. Chápeme, že má asi v sobě nastavenou hodně vysokou laťku, musí být vše na 100%, také je starší sourozenec, ale přesto se nám zdá, že už je to opravdu moc. Jak mu pomoct, aby se tak strašně přísně nehodnotil, aby se přijímal, jaký je, i s drobnými neúsoěchy? Při hře dbáme spíš na legraci, zábavu, ale stejně on se soustředí jen na vítězství... Děkuji za radu. Pepa F.
Pepa
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pepo, vím o Vašem synovi příliš málo, ale kdyby byl dejme tomu vysoce nadaný, může jít o tzv. perfekcionismus, který se často vyskytuje (a bývá přehlížen; bohužel - postižení totiž žijí v neustálém vnitřním stresu, který může být i příčinou mnoha zdravotních problémů) u nadprůměrně inteligentních lidí. Mají na sebe nesmyslně vysoké požadavky, svou cenu odvozují od hodnocení okolí a mají sklon usuzovat, že svými chybami ztrácejí jeho respekt. Buď je to, co dělají, dokonalé, nebo to podle nich nestojí za nic. Jejich život je jedna úzkost ze selhání, a i když uspějí, stejně nejsou nikdy spokojeni. Nebo je tu také možnost, že má chlapec z nějakého důvodu trvalý pocit, že je svět proti němu, a v každé nepřízni osudu při hře vidí jen potvrzení, že je tomu tak (znám z vlastního dětství) - to by svědčilo o nízkém sebevědomí a negativistickém smýšlení. Jak můžete pomoci? 1) Vlastním příkladem (píšete, že na něj nemáte přehnané nároky - je otázka, co kdo bere jako přehnané, ale dejme tomu, že skutečně objektivně přehnané nejsou; jak jste na tom vy rodiče s nároky na sebe sama? Nejste příliš nároční sami na sebe?). 2) Projevováním bezpodmínečného přijetí bez ohledu na výkon, každodenní projevování lásky nezávisle na čemkoli. 3) Budováním sebevědomí. 4) Věnujte každý den chvíli jenom jemu bez přítomnosti mladšího sourozence. 5) Zkuste se s ním před hrou domluvit, co by mu pomohlo v případě, že by se mu nedařilo, jak se máte chovat, jestli mu můžete nějak pomoct překonat tíživé pocity. Pokud to přesto nezvládne, nepozastavujte se nad tím, nekruťte hlavou, neříkejte, že je to jenom hra a legrace... Spíš projevte pochopení: "Tebe hodně trápí, že jsi prohrál, viď. Vzpomínám si, jak mi bylo líto, když... Víš co? Teď spolu uděláme..." 6) Jednou možností je také hrát ve dvojicích, takže případná prohra nebude ležet jen na něm, a jeho spoluhráč mu svým (neokázalým) příkladem může ukázat, jak se dá prohra snášet. Přeji Vašemu synkovi, aby se měl rád a věřil si.
perfekcionismus
Dobrý den, chtěla bych poradit, jak řešit starosti 12 leté dcerky, která je přehnaně ctižádostivá. V šesté třídě má samé jedničky(v žákovské knížce jen pár dvojek). Každý den se pilně učí, chce, abych ji zkoušela, pláče, když to neumí dokonale.Nevěříé si, brečí opravdu několikrát za týden.Mám pocit, že chce být ve všem nejlepší a má starch, že něco neumí-i když pak stejně přinese jedničku. Hraje na flétnu a i tam chce být nej-trénuje hodinu denně(aby se pan učitel nezlobil). Je mi jí líto, je unavená, ale jak sama říká, neumí se to naučit jen tak nějak, potřebuje to umět dokonale. Je to sice hetké, ale mám strach, aby se nepřetěžovala.Jediné co jí nejde, je tělocvik a to je taky problém-bojí se chytit míč, při vybíjené je hned první vybitá a děti se jí prý smějí.Jak jí mám pomoc? Mám ji odhánět od učení, aby měla čas i na hraní si, proběhnutí, uklidňovat ji, že mi horší známky nevadí, nebo co dělat, aby se pořád nestarchovala, že něco neumí? Děkuji, Ivana G.
Ivana G.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivano, zřejmě nepůjde o přehnanou ctižádostivost, ale tzv. perfekcionismus, který se často vyskytuje (a bývá přehlížen; bohužel - postižení totiž žijí v neustálém vnitřním stresu, který může být i příčinou mnoha zdravotních problémů) u nadprůměrně inteligentních lidí. Mají na sebe nesmyslně vysoké požadavky, svou cenu odvozují od hodnocení okolí a mají sklon usuzovat, že svými chybami ztrácejí jeho respekt. Buď je to, co dělají, dokonalé, nebo to podle nich nestojí za nic. Jejich život je jedna úzkost ze selhání, a i když uspějí, stejně nejsou nikdy spokojeni. Takže problém je to celkem vážný. Co s tím? Čím víc budete dcerku přesvědčovat, že dvojka je také pěkná známka, tím víc bude proti. Kdybyste jí říkala "neměla bys...", uzavře se. Zkuste se zaměřit na její pocity a vyjádřit pochopení. Nabídněte dcerce, že si o tom můžete popovídat. Potom ji mějte k tomu, aby si představila, že zítra ve škole bude zkoušená a nebude to umět. Co se stane? (Dostane pětku.) Co se stane, když dostane pětku? (Budou se jí smát, učitel se bude zlobit.) Co se stane, když se jí budou smát? Atd. - proberte to až do úplného konce. Vy budete mít možnost dozvědět se něco o jejím prožívání, ona si možná uvědomí, že i kdyby došlo k úplně nejhoršímu - pětce, což je naprosto nepravděpodobné - nic tak hrozného se vlastně stát nemůže (nejvíc se bojíme neznámého; když si to prožije, už to neznámé nebude). Nebo také ne. Můžete jí říct: "Je v pořádku, že toho chceš co nejvíc umět a je v pořádku, že tě mrzí, když to někdy nevyjde úplně tak, jak by sis přála. Ale brát to tak tragicky, že kvůli tomu předem pláčeš, to v pořádku není." Jak říká psycholog Dan Millman:"Dokonalost neexistuje - dosáhnout můžeme nanejvýš znamenitosti, a to vyžaduje čas a cvik." I znamenitým člověk může ale být jen v jedné - dvou oblastech, na které má zvláštní nadání a chuť ho rozvíjet. Ať si třeba zvolí dva předměty, nebo jeden předmět a flétnu, a těm se věnuje podle svého svědomí. Ostatní ať nechá být - sama bude asi překvapená, že i tak bude dostávat dobré známky. Můžete spolu sepsat dohodu, že to tak vyzkouší třeba na 14 dní a uvidí, jestli to přežije (můžete si předem domluvit, jak to pak oslavíte). Můžete jí také navrhnout, že se spolu "podíváte" na ten tělocvik. Proč byste si nemohly chodit ven házet s míčem? Časem by třeba mohla i chodit do Sokola nebo tak, aby získala větší sebejistotu v pohybu - i to je pro zdraví důležité (a je možné, že pak nebude potřebovat tento nedostatek tolik kompenzovat v jiných předmětech)... A samozřejmě (ale to víte) je důležité, aby věděla, že vy rodiče ji skutečně neposuzujete podle jejích výkonů, že byste ji měli úplně stejně rádi, i kdyby propadala, protože je prostě vaše milovaná dceruška. Pokud by její přístup zůstal stejný jako dosud, asi bych Vám doporučila navštívit dětského psychologa. Držím palce, aby to nebylo třeba.



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.