Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou. Lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Povoleny jsou fotografie ve formátu JPG či PNG s maximální velikostí 6 MB.

Zasláním fotografie poskytuje jejich autor souhlas k použití fotky v poradně iDNES.cz. Odesílatel prohlašuje, že fotografie je jeho autorským dílem, není v rozporu se zákonem, ani dobrými mravy.

malá sebejistota
Dobrý den, dovolte mi dotaz ohledně usínání a spaní 2,5měsíčního miminka, Miminko spi pouze se mnou v posteli, v noci k němu nemussím vstávat na kojení, kojíme vleže, pokud není miminko pokakané vlastně se za celou noc skoro neprobudí.. střídám pouze stranu ze které si k miminku lehnu, prso si najde samo. nevstáváme ani na krkání, je to chyba?? nebo mám na kojení miminko probudit?? Ptz ono vlastně skoro celou noc spí, kromě pokakané pleny. \to se vždycky probudí úplně a spustí hrozný pláč. Vím, že všechny děti nejsou stejné, ale víte jak, mám pocit, že všechny kamarádky mají učebnicové příklady bezchybných dětí..
děkuji
Denisa
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Deniso, jediná dvě kritéria toho, co je pro dítě a maminku správné, jsou tato: 1) je dítě spokojené? 2) je maminka spokojená? Pokud jsou obě podmínky splněny - pokud jsem vyrozuměla z Vašeho popisu tak ano - není co řešit. Váš pocit ohledně kamarádek a jejich dětí je skutečně jen pocit. Nebo jinak - děti jsou bezchybné všechny.
malá sebejistota
Dobrý den, máme dcery 9 a 7.Mladší začala chodit do školy kde je celkem vše v pořádku, jen když má vybarvovat obrázky pastelkami začne paní učitelce hlásit bolení bříška a hlavy. Za okamžik je vše v pořádku.Když to s ní probíráme tak říká, že má strach, že nebude kreslit tak hezky jako starší dcera. Jinak je na prstíky velmi zrušná (keramika, lepení, vodovky). Paní učitelka je velmi milá a do ničeho jí nenutí, ale ráda bych jí to nějak vysvětlila, že strach mít nemusí, ale nevím jak na to. Děkuji A.
andrea
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Andreo, možná je starší dcera před mladší za kreslení chválena? A mladší si to vykládá tak, že ona to neumí. Mladší sourozenci, zvlášť stejného pohlaví, mívají takový pocit nedostatečnosti často, protože vidí, že ten starší umí všechno lépe, a neuvědomují si, že je to jen tím, že je starší. Ti citlivější pak celé dětství klopýtají za starším v marné snaze se mu vyrovnat, jiní se zase záměrně profilují zcela odlišně, aby se starším nemuseli soupeřit (např. je-li on premiant, oni na školu kašlou). Veďte tedy mladší dcerku k poznání, že každý máme na všechno dost času, abychom se naučili, že starší se narodila dřív, proto měla na učení o dva roky déle, proto je v něčem dále, a mladší za dva roky bude také umět to, co teď ta starší. Nikdy dcery nesrovnávejte mezi sebou ani s nikým jiným. Veďte je k uvědomění, že každý z nás je jedinečný a má v tomto světě stejnou důležitost, ať je jakýkoli, ať umí nebo neumí cokoli. Když mladší dcerka něco nakreslí, povídejte si s ní o jejím obrázku, popište co vidíte, oceňte konkrétní věc ("Líbí se mi, jaké jasné barvy jsi použila, působí to na mě vesele, hned mi to zlepšilo náladu." "Jů, toho psase úplně bojím, jaké má ostré zuby!"). Tak dcerka uvidí, že se vám obrázek líbí, aniž byste to přímo řekla (čemuž by dcerka nemusela uvěřit). Přeji dcerce, aby ji už bříško nebolelo.
malá sebejistota
Dobrý den, chtěla bych poprosit o pár rad, jak vytvořit dcerce citově bezpečné prostředí. Když jsem byla dítě, tak to tak doma vůbec nebylo (opilý otčím na denním pořádku) a teď, i když nechci, to předávám dcerce dál - jsem nervozí a nejistá, občas křičím a vyhrožuji, těžce se se pak po našich výstupech smiřujeme( i když dnes se mi to povedlo!), zkrátka nikdo mne to nenaučil, tak prosím jen pár drobných rad.Knihy na toto téma mám a čtu ale do praxe to má daleko. Možná by mi stačilo vědět, jak se zbavit nejistoty a nervozity, odtud to všechno pramení. Děkuji a přeji hezký den
Sýkorka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Sýkorko :), všichni předáváme dál, v čem jsme vyrostli, i když to nechceme, a i když to samozřejmě v mnohém zvládáme mnohem lépe než naši rodiče. Máme v sobě zažité vzorce chování, které je hrozně těžké přepsat a trvá to léta práce na sobě. Tak i já vám tady všem radím, jak se k dítěti chovat, a přece mi to doma leckdy ujíždí a na syna zakřičím, hlavně když jsem v nepohodě z nějakého důvodu, který s ním vůbec nesouvisí, a jeho momentální chování je pro mě ta poslední kapka... Důležité je si to uvědomit - což Vy děláte, v případě našeho chování, které posléze shledáme nevhodným, se dítěti omluvit, a celkově na sobě pracovat. Je dobré číst chytré knihy, ale jen tehdy, když dobré rady uvádíme do praxe. Jenom číst je málo, nebo spíš úplně nanic. Je lepší vybrat si jednu knihu, která nám "sedne", a krůček po krůčku pak pracovat na uvedení teorie v praxi. Nechtít všechno hned a najednou. Neříct si po prvním neúspěchu, že to nefunguje a nemá tedy cenu v tom pokračovat. Základ je brát dítě - a uvědomovat si to zvlášť při konfliktu - jako rovnocennou a navíc milovanou bytost - takové nemůžeme vyhrožovat a ubližovat. A abychom mohli opravdu milovat někoho jiného (např. naše dítě), musíme nejprve milovat sami sebe. Milujete sama sebe? Nejistota, nervozita... cosi napovídají (nejste v tom sama, vítejte v klubu :) ). Chcete-li, podívejte se sem: http://karolinaloskotova.blog.cz/1101/1-kurz-sebelasky-proc-je-nezbytne-mit-se-rad. Držím Vám palce!
malá sebejistota
Přeji hezký den paní magistro. Prosím, můžete mi poradit jak přistupovat k mé dvouleté holčičce? Velice hodná, milá, samostatná. Já sama jako dítě jsem byla velice úzkostná, citlivá a toto se projevuje i u ní. Tedy - jak jí pomoci, jak se má naučit v kritické situaci (např. jiné dítě jí vyrve bábovku z ruky apod.) reagovat jinak, než spustit úpěnlivý pláč a utíkat za maminkou? Tedy aby sama získala sebejistotu a byla schopná tyto situace ustát sama za sebe? Snažím se jí to ukazovat - např. stylem :ty ty ty, tohle mi nedělej, tohle se mi nelíbí... Na druhé straně pak vzniká konfrontace s matkou druhého dítěte :-) Tudíž vlastně si sama nejsem jistá, jak postupovat. Děkuji za odpověď.
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, děláte to dobře; pokud - což nepředpokládám - Vaše dcerka druhému dítěti neubližuje, má právo se asertivně ohradit, a matka toho dítěte nemůže nic namítat; pokud se chce hádat, je to její problém, ne Váš. Ten Váš ale bude asi v tom, že Vám úzkostnost a citlivost zůstala, a proto se konfrontací s druhými maminkami obáváte. Máte zde krásnou příležitost naučit se takové situace přijímat, zvládat a získat sebejistotu, kterou si přejete i pro svou dcerku. Z Vašeho příkladu si vezme víc než z návodů, jak se má chovat (i když i ty jsou samozřejmě užitečné); dokud jste Vy sama nejistá, Vaše dcerka asi moc sebejistoty nezíská. Takže: hlavu vzhůru, s úsměvem a asertivně :) ! Přeji vám oběma samé příjemné zkušenosti!
malá sebejistota
Dobrý den,chtěla bych poradit.Mám dceru 4,5 roku,stále nevím jak se mám postavit v případě neshod např. na na pískovišti kdy si nechá vzít hračku,či jiné dítě ji nějak praští, a ona přiběhne si postěžovat. Musím podotknout,že ona sama dětem hračky nikdy nebrala a ani jim neubližovala. A samozřejmě to doprovází patřičný křik. Mám to nějak řešit s tím druhým dítětem,nebo to nechat a nabádat ji ať si to vyřeší sama.Poznámka:narodila se v 8.měsíci a je od malička dost ukřičená.Děkuji
Eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, ve chvíli, kdy dcerka u Vás hledá útěchu, je dobré ji krátce poskytnout, a pak ji nasměrovat ke zdárnému řešení situace (např. "Ten chlapeček si půjčil tvůj kyblíček, zrovna když sis s ním chtěla sama hrát? To tě mrzí/rozzlobilo, viď? No, jestli chceš ten kyblíček zpátky, máš právo si o něj říct:"Už mi ten kyblíček vrať." a můžeš si ho vzít; kyblíček je tvůj a chlapeček se tě předem nezeptal."). Dcerka potřebuje získat zásobu asertivních reakcí (když ji někdo praští, může si třeba dát ruce v bok, dupnout si a křiknout: "Nebouchej mě!") a s ní sebedůvěru, že situaci zvládne (můžete třeba i nacvičovat doma). Kdybyste neustále zasahovala, nikdy nepozná, že se o sebe může postarat sama. Přeji dcerce, aby to brzy zvládla!
malá sebejistota
Milá paní lektorko, dceři bude v únoru šest let. Jelikož je sportovně nadaná přihlásili jsme ji do tenisové školičky, poté do gymnastiky. Po pár lekcích však vždy začne brečet a do kroužku chodí se strachem. Nejradějí je doma. kde si je jistá, popř. se sportům věnuje se mnou. Ve školce problémy nemá. Nevím jestli to s tím souvisí, ale uvedu to také: Pokud je např. u babičky a to i s bratranci či sestřenicemi stejně starými, neustále chodí a kontroluje, zda je přitomen nějaký dospělý a hned se ptá, kdy pro ní přijedu a jestli na ni nezapomenu. Je toto normální? Máme ji dále do kroužku posílat? A pokud ano, co kdybychom jí tam nechali samotnou? Doposud jsme tam vždy byli přitomní a potom ten pláč. Děkuji za pomoc a odpověď.
Tomáš Kramný
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Tomáši, nepíšete, čeho se týká ten strach. Čeho se bojí, proč pláče? Jestliže nemá problémy ve školce, bude to spíše souviset se sebejistotou; takže tu posilujte. Tím, že budete vyjadřovat přesvědčení, že to zvládne, tím, že se budete zajímat o její pocity, tím, že budete celkově posilovat její sebevědomí (o tom si můžete přečíst v mých odpovědích na podobné téma). A také tím, že jí nebudete odstraňovat všechny překážky - tzn. po dohodě s ní bych ji alespoň do jednoho z kroužků posílala, pokud ji ovšem jejich náplň baví. A začala bych ji učit být tam sama - zkracujte svůj pobyt tam, až ji tam nakonec budete nechávat samotnou a VŽDY VČAS si ji vyzvedávat. Přeji Vaší dcerce hodně radosti ze sportování.
malá sebejistota
dobrý den paní magistro, prosím vás o radu..dceři je téměř osm let. chodí do druhé třídě, a ve škole mi přijde celkem zakřiklá (na ukázkových hodinách). na školu si nijak nestěžuje, věci bere jak jsou, ale ve škole mluví hodně tiše (doma je halasná až k nevydržení). hlavně má problém, když chce něco říct, tak se až zajíká a zadrhává (neřekla bych, že je to klasické koktání) prostě chce to říct rychle a neřekne to plynule..podobné je to i se čtením. lapá po dechu, chce to přečíst rychle, takže nečte plynule, ale přečte třeba první písmenko, nadechcne se, přečte první slabiku, zase se nadechne a třeba až napotřetí přečte celé slovo. . myslíte, že to je problém, nebo je to jen vývojové období, které přejde? stejné je to se psaním, někdy píše jako bůh, jindy škrábe a odflákne to, jen aby to měla za sebou, i když ví, že to píše ošklivě.je i toto vývoj, nebo něco není v pořádku? mám s tím něco dělat, nebo si toho nevšímat? děkuji za odpověď...kateřina
kateřina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kateřino, jestli je dcerka spokojená, moc bych to neřešila. Jen to "dvojité" čtení je docela problém, k tomu nemá docházet, děti mají číst klidně pomalu, ale plynule ("pořád pryč"), protože takové čtení je bude v budoucnosti zdržovat. Paní učitelka by tomu měla zamezit nebo alespoň informovat rodiče, na co dbát, a ve 2. třídě už je docela pozdě. Jestli je to ale způsobeno pouze snahou mluvit a číst rychle, zkuste zjistit, proč se dcerka snaží o RYCHLE. Třeba když pochopí, že to po ní nikdo nechce (pokud to po ní ovšem někdo nechce - pak by bylo třeba řešit to s ním), vše se upraví. Možná nezaškodí s ní zapracovat na sebejistotě... Přeji hodně štěstí!
malá sebejistota
Dobrý den. Mám syna, chodí do druhé třídy, měl odklad. Od malička je velmi citlivý a málo přizpůsobivý. Má diagnistikované ADHD, disgrafii, nespolupracují mu hemisféry. Navštěvujeme spec. ped..Jeho otec již 4 roky s námi nebydlí, ale pravidelně se vídají.Nechávám tomu volný průběh. Ještě nejsme rozvedení, už se na tom pracuje.Má velmi malé sebevěbomí, vše vzdává dřív než to začne, většinu negativně odbyde a tím je to pro něj odbyté. Děláme domácí přípravu, ale při jeho tempu a neposednosti trvá hodinu. Jak kdy.Chtěla bych mu nějak pomoci, aby se měl rád a bral se takový jaký je. Napadlo mě, že na něj kladu velké nároky. Mají nového učitele, který je velice, velice mírmý a tak sice Matouš má dva předměty mezi jedna dvě, ale u bývalé učitelky by to bylo jinak .Měli jsme jednu trojku a dvě jednicky ,jinak dvojky. Zhoršil se teď v chování a já si s ním nevím rady. Vím, že rozchod rodičů má vždy negativní následky, ale jak mu pomoct, aby se měl rád a více si věřil?děkuji
Iveta Zeidlerová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Iveto, je možné, že si chlapec klade za vinu, že otec od vás odešel. Nepíšete, jak často se vídají, jaký má otec k němu vztah, jaká atmosféra panuje mezi vámi rodiči. Základ pro to, aby Matouš získal sebedůvěru, je: 1) aby věděl, že není jeho vina, že jste se rozešli 2) aby věděl, že ho oba dále milujete a vy - která jste mu zůstala - ho nikdy neopustíte 3) aby mezi Vámi a jeho otcem byl přátelský vztah a spolupracovali jste 4) aby věděl, že ho přijímáte takového, jaký je. Pokud Vás samotnou napadlo, že na něj kladete velké nároky, nejspíš to tak bude. S novým učitelem dostal Matouš šanci; jestli od vás dostane zprávu, že jeho lepší výsledky nic neznamenají, protože od bývalé paní učitelky by takové pěkné známky nedostal, tuto šanci zmaříte a možná, že další už nikdy nepřijde. Teď máte příležitost ho chválit, podpořit - "Vidíš, jak ti to jde!" (Mimochodem, jste si jistá, že naopak bývalá paní učitelka nebyla velice, velice přísná? Brala vůbec ohled na to, co jste uvedla ve 4. větě?)Jeho "vzdávací" postoj vyjadřuje: "Stejně to nemá cenu. Stejně nebudu dostatečně dobrý." Teď jde o to, pro koho? Zdá se, že pan učitel by mohl - ve spolupráci s Vámi (a tatínkem!) - Matouše přivést k jinému postoji (můžete ho požádat o pomoc). Jako rodiče můžete Matoušovi všemožně vyjadřovat bezpodmínečnou lásku, absolutní přijetí, dobré mínění o jeho osobnosti, schopnostech... a důvěru. Zvažte, nakolik je teď důležité, jak se Matouš učí. Možná by čas dosud trávený dlouhou přípravou do školy šel věnovat budování pevného citového vztahu (tzn. spolu si hrát, povídat, vařit, jít do kina...) - teprve na jeho základě je totiž dítě schopno plně rozvinout svůj potenciál. Má Matouš nějaké koníčky? Pomůže, když se dítě věnuje něčemu, co mu jde a baví ho to. Pokud byste měla možnost vyhledat DOBRÉHO kineziologa, mohl by Matoušovi pomoci hemisféry propojit. Na závěr mohu jen zopakovat, že nejdůležitější pro Matoušovu budoucnost je, aby z vaší (a otcovy) strany cítil lásku, přijetí, důvěru a radost, že ho máte (určitě to tak cítíte; někdy se ale jazyky lásky míjejí...). Držím palce!
malá sebejistota
dobrý večer,měla bych na Vás dotaz ohledně téměř 4-leté dcerky. Přijde mi,že je občas velice stydlivá,nejistá.Pořád musí něco ocucávat, nejdříve to byl dudlík,ktrerý vzal ve 2 l. mikuláš,potom si cucala oblečení nebo plyšáky,dále ruce,teď přišly na řadu vlasy.Dále mě trápí, že když někoho potkáme tak se za mě schová, jednou dokonce omylem místo na babičku vybafla na někoho jiného a měla z toho snad 20-ti minutové trauma, kdy jsem jí nemohla dostat z pod kočárku, její sestry.Když jde do školky, musí pro ni někdo přijít nebo by do třídy vůbec nevkročila. Naopak,když se otrká, tak je to velmi živé dítě.Teď měli ve školce besídku a když měla říct básničku, málem si snědla ruku.Já ji v takovýchto situacích stejně pochválím, protože si myslím, že nadávání vše přihorší. Jinak je velice chytrá,bystrá, ve svých ještě ani ne 4 letech už zná téměř všechna písmena,pořád se na něco ptá,je velice zvídavá, rozhodně ji nikdo do ničeho nenutí.Jde mi o to jí pomoci, aby tohle neprožívala,ale nevím jak.
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý večer, Lenko, skutečně popisujete příznaky vnitřní nejistoty. Tu si nejspíš holčička přinesla na svět, pokud má mladší sestru, i to může k její nejistotě přispívat. Takové děti je třeba vést k tomu, aby si věřily. Chválit (což děláte) každý pokrok, "nechránit" děti před obtížnějšími úkony, pokud se o ně samy pokoušejí a vyjadřovat důvěru, že to dokážou, nenutit je ale do výkonů, na které se ještě necítí (např. když třeba tatínek tlačí na to, aby se dítě sklouzlo na klouzačce). Přijmout, že dítě je takové, jaké je, a netrápit se tím - protože dítě vycítí naši nespokojenost a to mu sebejistoty nepřidá. Pokud dítěti dáváme najevo, že je v pořádku přesně takové, jaké je, necháme ho se schovat a vyzařujeme, že na to má právo a že víme, že jednoho dne, až se k tomu rozhodne, už to nebude potřebovat, a necháme zcela na něm, kdy to bude, dítě časem získá potřebnou jistotu a schovávat se přestane. (Je důležité, aby se takto k němu chovali oba rodiče, příp. i prarodiče.) Vlásky zatím můžete česat tak, aby cucat nešly; pokud dcerka něco cucá, je dobré neříkat: "Necucej si vlasy.", spíše od toho odvést její pozornost - dát jí něco do ruky, požádat ji o pomoc, pohladit ji a při tom odhrnout vlasy apod. Nepíšete, jestli má ve školce kamarády. Pokud ne, stálo by za to ji s některým dítětem spřátelit u vás doma. K její sebejistotě může přispět i "posílení identity", tj. vymezení prostoru, který bude jen její, a také pravidelné trávení času jenom s ní, bez mladší sestry. Mám pocit, že ve Vás má moudrou maminku a držím jí palce, aby časem našla svou vnitřní sílu a sebejistotu.



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.