Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou. Lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Povoleny jsou fotografie ve formátu JPG či PNG s maximální velikostí 6 MB.

Zasláním fotografie poskytuje jejich autor souhlas k použití fotky v poradně iDNES.cz. Odesílatel prohlašuje, že fotografie je jeho autorským dílem, není v rozporu se zákonem, ani dobrými mravy.

u ničeho nevydrží
Děkuji za odpověď. Máte pravdu, že je malý. Nejspíš přestaneme chodit, nechceme ho do ničeho nutit. Jsem chodíme s ním a jsou tam především jeho kamarádi s kterými jezdíme na dovolené a tak. Samozřejmě na kroužky jako takové ho dávat nechceme. Prostě až si někdy vybere sám, tak půjde. Máme pocit, že to spíš nechce dělat, protože neví jak. Nechceme na něj nijak tlačit. On je takový, že chce být hodně s námi, a tak se snažíme školku co nejvíc oddálit. Má problém i s více dětmi, když je u nás někdo na návštěvě nebo když jdeme do domu dětí. Ale postupně se to lepší. Budou mu 3 a možná bude muset jít do školky, ikdyž ještě nechceme. Ještě jednou moc děkuji.
Alžběta
Mgr. Markéta Klingerová
Asi si potřebuje vše vyzkoušet pomalu a nezávazně... Ale jak sama vidíte, dozráváním se to samo vylepší :). Rádo se stalo :).
u ničeho nevydrží
Dobrý den, mám skoro tříletého chlapce. V září jsme začali chodit do tělocvičny cvičit. Nejdřív 2x na zkoušku. Byl nadšený, a tak jsme začali chodit. Samozřejmě tam chodím a cvičím. Teď už několik cvičení bojkotuje. Dnešní hodinu jsme skoro celou prostáli. Nechtěl nic dělat. Když tam jedeme, tak se těší. Je nadšenej. Ale přijdem do tělocvičny a konec. Když už jsem rozlobená a chceme odejít, tak evidentně nechce jít pryč, ale cvičit nebude. Do ničeho ho nechceme nutit, ale takhle jsme minulý rok skončili s plaváním. Teď jsme to zaplatili. Vím, že je ještě malý a proto nevím, jestli skončit nebo ne, aby to takhle nebylo se vším. Děkuji moc.
Alžběta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, po takto malém dítěti nemůžeme chtít, aby ctilo povinnosti a závazky...a aby se oddaně věnovalo jedné zálibě. Doporučuji nezapisovat ho do kurzů, ale chodit s ním individuálně (nebo na jednotlivě placené lekce) a neděsit se předem, že zase nebude chtít nic dělat - i to ho může rozrušovat a v důsledku způsobovat "blok". Na kroužky má času dost. Přeji spokojeného synka!
u ničeho nevydrží
Dobrý den,prosím o radu pro našeho4,5 letého syna.Od mala je takový samorost.Nikoho moc neposlouchá,c hce si prosadit neustále svou.Je živý,chvíli nevydží sedět,neustále šplhá do výšek,nemá pud sebezáchovy.Ve školce si paní učitelky stěžují,že s nimi nemaluje,netvoří,necvičí.Chválí,že má spoustu vědomostí,dobře se učí básničky.S dětmi si bohužel nehraje,prý do nich spíše strká.Byli jsme v PPL,řekli nám,že je emočně nezralý,ať jsme důslední ve výchově.Ale mám obavu,že je neustále tak neklidný.Vydrží u jedné činnosti 5 minut a už běží zase jinam.Neudrží dlouho pozornost.Stále si prosazuje svou,například dnes byl ve skákacím hradu,děti se měli vystřídat.Říkáme mu,že už musí ven,že půjdou zase jiné děti,že se musí střídat.Opakovali jsme to 3krát a on vůbec nereagoval.Musela jsem ho vyndat.Jak v takových situacích postupovat?Je možné už nyní rozeznat poruchu pozornosti?Má ještě starší sestřičku, s tou vychází velice dobře.Děkuji za rady
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, já myslím, že pět minut soustředění u takto starého dítěte není zas tak málo... Nějaké náznaky poruchy pozornosti se v tomto věku snad dají rozeznávat, ale pokud to opravdu není extrém, což mi podle Vašeho popisu nepřipadá, nevytvářela bych předem katastrofické scénáře. Chlapec by z Vás měl cítit, že ho oceňujete takového, jaký je. Hodně záleží na způsobu komunikace s dítětem - pokud je "silná osobnost", špatně snáší autoritativní přístup a bojuje proti němu (např. odmítáním činností, prosazováním svého). Důslednost ve výchově je opravdu žádoucí, a u těchto dětí ani nic jiného nezbývá. Pokud jde o skákací hrad, tak můj syn nedávno také z něčeho podobného nevylezl, dokud jsme si pro něj nedošli, přestože se jinak celkem dá vést (ale autoritativní styl by z něj rychle udělal zbojníka - např. babička, která ho nevídá moc často, s nelibostí konstatovala, že "se nerad nechává omezovat" :) ) - v té chvíli je dítě prostě tak ponořeno do libosti, kterou mu něco přináší, že se toho nedokáže dobrovolně vzdát. Jde tu však spíš o tu emoční nezralost, než úmysl neposlechnout. Pokud jde o děti, možná prostě neví, jak se mezi ně zapojit, a pokud paní učitelky citlivě nepomohou, jen se to zhoršuje. Zkuste se stýkat s rodinou nebo dvěma, které mají podobně staré děti (možná spíš syny), hlavně aby mu odpovídaly úrovní myšlení (možná je napřed a se stejně starými si nerozumí), a učit ho s nimi vycházet. Kromě knížek uvedených v tématu "literatura o výchově - pro všechny" si ještě můžete přečíst knihu Neposedné dítě: jak pomoci hyperaktivním dětem (Nancy E. O'Dell, Patricia A. Cook) - a podle toho buď zjistíte, že syn hyperaktivní není, nebo pokud je, tak se dočtete, co se s tím dá dělat, a nebudete se toho tolik bát. Stavte na tom, že vychází dobře se sestřičkou a dobře se učí, a užívejte si radosti!
u ničeho nevydrží
Dobrý den paní Klingerová, chtěla jsem vás poprosit o radu ohledně mého 6 letého syna. Nevím si rady s tím, jak ho motivovat, aby vydržel aspoň 10 min. dělat aktivitu, která ho nebaví (kreslení, nácvik psaní, hraní společenských her apod.). Snažím se o to každý den, ale po pár vteřinách je vidět, jak je roztěkaný, odbíhá na WC, chce napít, stěžuje si, že ho bolí hlava atd.. Ráda bych ho naučila hrát třeba karty, zatím zvládnul jenom pexeso a základy Člověče, nezlob se. Při vysvětlování nové hry si začne vytvářet svoje pravidla a pak prostě odejde. Je předčasně narozený z důvodu preeklampsie a hypoxie, do 8 měsíců jsme 3x denně cvičili Vojtovu metodu, má problémy s hrubou i jemnou motorikou. Ve 3 letech jsme byli měsíc v Košumberku, kde absolvoval vyšetření u psycholožky, podle které netrpí hyperaktivitou. Soustředí se jen na to, co ho baví.
Lenka - 1. část
Mgr. Markéta Klingerová
...
u ničeho nevydrží
Jinak je velmi citlivý, šikovný, upovídaný, kamarádský, sám se naučil číst, umí si najít něco na internetu. Hrubou a jemnou motoriku má horší, kvůli tomu jsme byli v Košumberku a pořád posilujeme a cvičíme rovnováhu. Ve školce z kolektivu trošku vyčnívá svými dospělejšími zájmy, vyjadřováním, prostě je takový rozumbrada :-). S učitelkami spolupracuji, ale mám pocit, že jim vadí, že je jiný než ostatní děti. Upozorňovaly mě na to, že je dost upínavý, týdny třeba vydržel mluvit o mobilech, špercích, doktorech atd. Mně a manželovi to ale nevadí, někdy je sice dost vyčerpávající to probírat pořád dokola, ale když jsou to jeho zájmy, tak mu přece nebudeme říkat, ať o nich nemluví. Ještě k té motorice - snažím se s ním každý den kreslit, vybarvovat omalovánky, ale musím být pořád u něj. Když odejdu, o hodně víc přetahuje a zjednodušuje si to. Má 2 letou sestřičku, kterou má moc rád a ona jeho taky. Děkuji a hezký den
Lenka - 2. část
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, aktivity, které popisujete, syna nejen nebaví, ale asi mu také přinášejí pocit selhání, protože má problémy s motorikou, a tím jsou pro něj nadmíru obtížné. Zvlášť když je nadaný, má na sebe vysoké nároky a co mu nejde, to raději nechce dělat vůbec. Pokud jde o hry, zkuste nejdřív hrát tak, jak si to syn vymyslí. Hrajte takové hry, aby mu jeho špatná jemná motorika tolik nepřekážela (např. aby nemusel držet v ruce vějíř a z něj vytahovat jednu kartu). Pokud s ním máte kreslení a uvolňovací cviky (psaní snad ne?) cvičit, využívejte jako motivaci náměty, které ho zrovna baví (mobily, šperky, doktoři atd.), neříkejte třeba „Tak Pájo, jdeme cvičit psaní“, ale „Tady ten mobil má obrovský displej. Co kdybych na tom mobilu něco ,namačkala´a ty bys to ,zobrazil´na tom displeji?“ apod. Některé paní učitelky se ve společnosti nadaných dětí necítí dobře, protože jaksi nevědí co s nimi, a pak je hodnotí jako „upínavé“ apod. Podívejte se na různé internetové stránky o nadaných dětech, uvidíte, že s podobnými problémy nejste sami. Nejsem odborník na nápravu motoriky, nevím, kolik času denně je nutné cvičit, ale ze svého pohledu bych řekla, že je důležité chlapce snahou o co nejdokonalejší výtvory neotrávit – je to pro něj velmi těžké (viz výše). Na výtvorech (např. omalovánkách) nekomentujte nezdary (např. přetahování), ale zdary (např. nějaké místo, kde nepřetáhl), oceňujte každý pokrok. Hodnoťte jednotlivé výkony („u té čepice se mi moc líbí, že je vybarvená tak, že vypadá opravdu jako upletená z vlny“), ne chlapce samotného („Ty jsi šikovný/nešikovný“ apod.). A uvolněte se, aby z Vás chlapec necítil, jak moc Vám záleží na jeho výkonech. Mnoho rodičů si myslí, že dítě nebude v životě úspěšné, pokud nebude úspěšné ve škole, ale tak to vůbec není. Hlavní je, aby si dítě věřilo a dokázalo překonávat překážky. Co si o něm přitom myslí okolí (např. učitel), je úplně fuk – o tom jsem pevně přesvědčena. Bohužel učitel svým hodnocením působí na sebehodnocení dítěte. Protože učitele neovlivníte, je na vás rodičích, abyste synkovi vštípili sebedůvěru nezávislou na hodnocení druhými lidmi (např. známkami). Jde o to, aby se postupně naučil to, co potřebuje, ne o to, aby s ním byli učitelé spokojeni. Píšu Vám to proto, abyste už předem nastavili svá očekávání ne na školní výkon, který zřejmě bude místy problematický (vzhledem k motorice), ale na synkovo prožívání úspěchu, které je třeba mu umožnit. Přeji celé vaší rodince hodně radosti!
u ničeho nevydrží
Dobrý den, moc Vás prosím o radu. Mám 12-ti letou dcerku, jsem s ní od narození sama, nechodila ani do školky a ve škole se jí nelíbí. Je moc chytrá, přála bych si, aby z ní něco bylo, to asi každý rodič. Ale ona má nulovou ctižádostivost. Začala chodit na klavír, na kytaru, na balet, učila se jezdit na koni, ale všechno jí začalo brzo nudit, přesto, že měla úspěchy. Škola je pro ní také jen jedna velká nuda, baví ji jen počítač, nic jiného. Je fakt, že počítač ovládá na úrovni středoškoláka. Každá kamarádka jí vydržela jen na chvíli, pak ji omrzela. Moc ráda bych jí našla nějakou činnost u které by vydržela a bavila jí, nejen počítač, ale nedaří se mi to. Je hrozně pasívní. Vím moc dobře, že v dnešní době člověk bez ctižádostivosti a určité dravosti nic významného nedosáhne a dcerka je chytrá, všechno jí jde dobře, rychle se učí, byla by hrozná škoda, kdyby si díky své laxní povaze zničila život. Jak bych měla postupovat, abych v ní vzbudila chuť po poznání a ctižádostivost? Děkuji.
Sabina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Sabino, máte velmi určitou představu o tom, jaká by dcera měla být a co by měla chtít, možná až příliš určitou - už v tom by mohl být "zakopaný pes". Zdá se, že máte pocit, že dcera je sice chytrá, ale protože odmítá brát se za úspěchem, je ve Vašich očích v podstatě nula a bojíte se, že nulou zůstane. Je to možná tvrdě řečeno a Vy určitě namítnete, že Vám jde jen o dcerčino blaho. Píšete: "...přála bych si, aby z ní něco bylo...". Co máte přesně na mysli? Věhlasnou lékařku, baletku ND, bohatou podnikatelku? Pokud Vám jde o něco takového, nemyslím si, že by si zrovna tohle přál každý rodič. Mnoho z nás si přeje, aby jejich dítě prostě bylo spokojené samo se sebou, mohlo dělat to, co ho baví, a umělo mít radost z každodenního života. Jestli je dcerka opravdu chytrá a chodí do běžné základní školy, nedivím se, že se tam nudí. Ona si svého koníčka našla - počítač (podle toho, co píšete, ho zřejmě nepoužívá jen na krafání na Facebooku nebo hraní slaboduchých PC her). Věta "Vím moc dobře, že v dnešní době člověk bez ctižádostivosti a určité dravosti nic významného nedosáhne..." vyjadřuje Váš názor. Dovolím si teď vyjádřit svůj: Říká se sice, že společnost je tak nastavena, ale kdybychom měli možnost proniknout do vnitřního života mnohých z oněch ctižádostivých, dravých a "úspěšných", viděli bychom, že nejsou šťastní (přestože třeba v časopisových rozhovorech říkají něco jiného), žijí jen na povrchu, v poklusu, jsou osamělí nebo zanedbávají své děti, něco si nalhávají, pořád se ženou dál, protože stále nemohou dosáhnout očekávaného pocitu štěstí - aniž by je kdy napadlo, že ten pocit není možné dohonit, protože je přímo v našem nitru: jen ten, kdo se nebojí a dopřeje si čas zahloubat se do svého nitra, poznat ho, přijmout ho a rozvíjet, jen ten může být skutečně šťastný - nezávisle na vnějších okolnostech. Na druhé straně vím o mnohých lidech, kteří jsou špičkami ve svém oboru (ovšem běžně se o nich nedočteme, protože jsou skromní a žádnou publicitu ke štěstí nepotřebují), kteří se dostali tam, kde jsou, díky své lásce k oboru, a nikoli ctižádosti či "ostrým loktům". Jak jsem podotkla na začátku, je tady možnost, že dcerka podvědomě "bojkotuje" VAŠI ctižádost, aby v něčem vynikla - a proto vždy do všeho ztratí chuť. Pokud by tomu tak bylo, nejlepší způsob, jak v ní vzbudit touhu po poznání, je nechat ji dělat, co ji baví a do ničeho ji "neverbovat". Třeba si pak jednoho dne najde sama i jiný zájem, než počítač (mimochodem, pokud ji bude bavit dál, coby počítačová expertka může být velice úspěšná, a to i finančně). Máte pravdu, že menší dávka ctižádosti může být jakýmsi motorem, ale dcerka ji v sobě musí objevit sama (a má na to ještě čas). Vy jí můžete nejlépe pomoci tím, že ji přijmete takovou, jaká je, budete ji oceňovat a podporovat její sebeúctu, a budete udržovat radostné rodinné prostředí, plné bezpečí a důvěry. Věřte, že Vaše dcera si svou cestu najde. Přeji Vám mnoho spokojenosti s Vaší dcerkou!
u ničeho nevydrží
dobrý den paní magistro, chtěla bych se vás zeptat. mám dcerku, za pár dní jí bude sedm let. chodí do první třídy. ve škole problémy nemá, jen občas něco zapomene, občas všechno, nechává ležet věci kde upadnou a hned na to zapomene. taky u ničeho nevydrží. všechno jí baví chvilku.psaní jí někdy jde mistrně, jindy to odflákne, že to není k přečtení.myslíte, že je to věkem? druhým rokem chodí na tenis, ze začátku sabotovala, ted už chodí ochotně a ráda, baví jí to, já mám strach, aby našla svoje místo na světě s tou svou přelétavostí..taky nevím, jak poznám, že ke mně má důvěru? občas mi přijde, že tíhne spíš ke kamarádkám, než ke mně. taky mi přijde často bezradná, že neví, co dělat. občas je jak andílek, zlatá, občas dábel, který trucuje, vzteká se a není s ní řeč, vůbec nevnímá. její otec má schizoafektivní psychozu(nežije s námi) mám jiného přítele.je její chování v normě? dělám něco špatně? děkuji za odpověd na chaotickou otázku...káča
káča
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Káčo, důležité je, aby dcerka od Vás dostávala dostatek pochval, abyste se soustředila na její dobré stránky a momenty - a ty vhodně komentovala. Potřebuje také od Vás jednoznačné vyjádření toho, co od ní očekáváte (aby se nemusela domýšlet, jak to vlastně myslíte nebo hádat, co si asi tak ve skutečnosti přejete, aby udělala). Snažte se, aby se nemusela zbytečně stresovat (tím nemyslím "umetat jí cestičku" a všechno dělat za ni, ale aby z Vás vyzařovala bezpodmínečná láska a bezpečí). Trochu nerozumím tomu s tím tenisem - zapsala jste ji tam proti její vůli? V každém případě ji to teď baví - není to důvod k radosti? Buďte ráda, že má kamarádky, že se dokáže mezi dětmi uplatnit - to je velký dar. Napadlo mě, jestli Vaše obavy neplynou hodně z Vás samotné: Máte sama k sobě důvěru? (a k dcerce?) Nemáte trochu strach ze světa, ve kterém žijeme? Pokud jsem úplně mimo, omlouvám se, pokud ne, můžete dcerce hodně pomoci prací na své vlastní sebedůvěře a víře v dobrý život, nahradit strach láskou (také sama k sobě). Nepíšete, jaké jsou rodinné vztahy; ty mají na vývoj dítěte také nezanedbatelný vliv. Bohužel nemohu posoudit, jestli něco děláte špatně, protože nevím, jak to děláte. Pokud byste měla pocit, že s psychikou Vaší dcerky to není v pořádku, určitě neuškodí navštívit dětského psychologa. Jinak - když pominu otcovu chorobu - z Vašeho popisu mi Vaše dcerka přijde jako "normální" děvče. Přeji vám oběma dostatek sebedůvěry, vzájemné důvěry a pocitu, že jste milovány.



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.