Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
sportování
Dcera má 9 let. Dlouho jí trvalo, než začala chodit do nějakého kroužku. Vždy bojovala s tím, že zůstane sama v neznámém prostředí. Nenutili jsme ji a nechali jsme jí její čas. Až v 6 letech se zamilovala do cvičení a začala dobrovolně chodit do hodin baletu. Loni si strašně přála začít ještě gymnastiku. Nastoupila do přípravky moderní gymnastiky. Byla tam spokojená. Po čase se ukázalo, že je nadanější než ostatní a hlavní trenérka nás požádala, abychom zauvažovali o přechodu do nadanější skupiny. Dcera to zkusila jednou a odmítla dál chodit. Udělala po čase druhý pokus, ale od té doby zarytě bojuje s tím, že do pokročilých nechce. V přípravce je obdivovaná. Ve starších se bojí konkurence a taky řeší, že tam nemá kamarádky. Přijde nám velká škoda, že by na sobě nepracovala. Zkouším s ní o tom mluvit, ale zarytě si stojí na svém. Ne a ne, to raději nebude chodit vůbec.Trenérka nám navrhla v létě soustředění. Už jsem uvažovala, že pojedu s ní, aby se tam necítila sama. Bez úspěchu!
Broňa Všetýčková
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Broňo, rozumím, že Vás trápí dceřiny možná zmařené šance, ale z toho, jak situaci popisujete, mi vychází, že bude lépe nechat dceru, aby si sama vybrala, co jí dělá dobře. Třeba jednoho dne sama bude chtít přestoupit. A když ne, tak zřejmě není psychicky vybavená na sportovně soutěživé prostředí, a může prostě dál "jen" prožívat radost z pohybu, což nakonec nemusí být horší prožitek než vyhraná soutěž...
sportování
Dobrý den,
chtěla bych požádat o radu, zdali má smysl téměř 14-letého syna přemlouvat v pokračování ve sportu, ze kterého byl 2 roky nadšený a byl v něm šikovný. Najednou se zaseknul a nechce v něm pokračovat. Tento sport si před dvěma lety vybral sám, nikdo ho do něj nenutil a nikdo po něm nechce zázračné výsledky. Zkoušela jsem si se synem několikrát promluvit, vysvětlit, že by to byla škoda, ale nemůžu se s ním ani na tohle téma začít bavit, myslím, že to má v sobě již jako uzavřenou kapitolu. Důvodů může mít více (náročnější tréninky, přestup dosavadních kamarádů do staršího oddílu), ale i přesto si myslím, že je škoda házet flintu do žita a obávám se, že toho v budoucnu bude litovat. Ale nevím si rady jak se mu to snažit podat tak, aby to viděl i z trochu jiného pohledu.

Prosím o radu.
Děkuji
Hanka
Hanka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hanko, v tomto věku mnoho dětí sportu zanechává. Přemlouvání asi bude spíš kontraproduktivní, můžete zkusit synovi jen naposledy říct, že už na něj nechcete naléhat, že rozhodnutí už ponecháte na něm, že věříte, že zvážil všechna pro a proti a že mu přejete, aby ho v budoucnosti jeho rozhodnutí nemrzelo. Pak už bude na něm, jestli si to rozmyslí, nebo ne. Vy už byste ale neměla nějak naléhat, když jste řekla, že jeho rozhodnutí respektujete. Ani v případě, že si to nerozmyslí. Sice nebude pokračovat ve sportu, ale stoupne jeho důvěra ve Vás a Vaši důvěru k němu, a to má také svou cenu, zvlášť v tomto věku. Přeji pěkný vztah se synem!
sportování
Dobrý den, prosila bych o radu. Mám přitele který si myslí že vodění dítěte do posilovny je dobré. Co si o tom myslíte?
Šárka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Šárko, myslím si, že nejlepší pohyb jak pro dítě, tak pro dospělého, je ten přirozený (chůze, chůze do schodů, běh v přírodě, šplhání po stromech, plavání apod.). Do posilovny nechodím, proto nevím, co tam na děti čeká.
sportování
Dobrý den, chtěla bych se s Vámi poradit ohledně drobného problému, který v současnosti řešíme se synem. V červnu mu bude 5 let, chodí do školky, od malička nemá problém s dětmi, cizími lidmi. Velmi ho baví fotbal. Stále někoho přemlouvá ať s ním hraje (je šikovný,jde mu to) stále mluví o tom, že chce chodit na tréninky a hrát fotbal. Nyní jsme přišli na trénink, předtím obřadně koupili nové kopačky, syn se strašně těšil. Jakmile však přišel první neúspěch, kdy se mu nedařilo udělat přesně to,co bylo požadováno,rozbrečel se a přišel si sednout na lavičku, s tím, že hrát nebude, že mu to nejde a že to nezvládne. Vysvětlovala jsem mu, že se nic neděje, ostatní kluci se to všechno také učí a někdo je obratný, jiný rychlý atd.atd. Nepomohlo to. Druhý trénink také proseděl na lavičce a celý probrečel. Nevím, co s ním. Je hodně lítostivý, nejistý, bojí se, že neuspěje. Rozhodně ho do ničeho nenutíme, ani přehnaně nehecujeme, myslím, že o maximálně podporujeme, ale očividně to nestačí.Děkuji
Bětka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Bětko, byli jste se na tréninku podívat dříve, než jste zakoupili kopačky? Děti mají svou představu, která se od skutečnosti často značně liší, a pak přijde rozčarování. Váš synek bude nejspíš perfekcionista, který dělá věci buď dokonale, nebo vůbec. Ne každému dítěti vyhovuje sportování skrze tréninky, kde dostávají příkazy, jsou neustále hodnoceni (leckdy nevybíravě), srovnáváni s ostatními... Podle Vašeho popisu bych kopačky obřadně uložila do skříně (pokud by byl proti, dejte jako podmínku, že se bude tréninku účastnit aktivně) a třeba rok počkala. Váš synek může k tréninkům dozrát. Nebo taky ne, a jeho cestou bude hrát si fotbal s kluky za domem... Obecně podporujte synovu sebedůvěru, ale bez důrazu na výkon, úspěch apod. Hlavní je, aby dělal, co ho baví, a věřil si. Přeji hodně radosti ze synka!
sportování
Dobrý den,je možné aby můj syn 13let, premiant třídy,měl nějak porušenu pohybovou pamětˇ ? Jedná se o to, že je také talentovaný na sport,dělá karate. A když nacvičují různé tvary pohybu, třeba i ve formaci..je považován za nechápavého. Trápí nás to všechny doma. Nejvíce jeho. Trenér šíří,že vše jen kazí, že je s ním hrozná práce....Děkuji za názor.
Pavlína
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlíno, je možné, že syn jde na všechno levou hemisférou, která mu funguje výborně (viz premiant), a nenechá pracovat tu pravou, která si "pamatuje" pohyb, rytmus apod. Ať zkusí při cvičení méně přemýšlet, nesnažit se zapamatovat si všechno rozumem, uvolní se a dovolí tělu, aby si pamatovalo samo. Pokud se s trenérem dá mluvit, můžete ho v synově nepřítomnosti požádat, aby se zdržel takových negativních soudů, protože tím synovi k lepším výkonům zaručeně nepomůže; spíš by pomohlo oceňování malých pokroků. Přeji synovi radost z pohybu!
sportování
Dobry den,chtela bych se zeptat,co si myslite o nuceni deti chodit na krouzky. mame 5letou dceru, ktera vykazuje velky sportovni talent, proto jsme s manzelem chteli, aby chodila alespon na jeden sportovni krouzek. loni uz chodila na tanecky, letos zkusila micove hry, ale po nekolika navstevach vzdy prestane bavit a potom uz tam nechce chodit vubec. kdyz ji dam na vyber, aby si sama vybrala 1 libovolny krouzek(vcetne kresleni, zpivani, opravdu libovolny), nechce chodit nikam.myslite, ze ji mame nutit? velmi me prekvapilo a zarazilo, ze jsem nedavno cetla anketu, kde 100%dospelych respondentu vicemene vycitalo rodicum, ze je neprinutili v detstvi delat cinnosti ,ktere nechteli......dcera chodi v pohode do skolky,ma bratra o tri roky mladsiho. dekuji za nazor
blanka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Blanko, předškoláka bych posílala jen tam, kam sám chce; pro předškolní děti je nejdůležitější spontánní hra a pohyb v přírodě. Pokud dcerka cítí tlak (na jeden kroužek chodit musíš, jinak nesplňuješ naše představy), může se podvědomě bránit. Je ale normální, že děti hledají a vymění několik kroužků než zjistí, co je opravdu baví. A jestli jste doma se synkem, možná se jí prostě po školce už chce být s vámi... Teprve ve škole je obvyklý věk pro kroužky; pokud si nějaký sama zvolí, je dobré ji v něm udržet alespoň celé pololetí; jednak si bude moci skutečně ověřit, že už tam nechce chodit, jednak tím dítě vedeme k jisté zodpovědnosti za svá rozhodnutí. Nikdy bych ale nenutila dítě do kroužku, který si samo nevybralo (i kdyby pro něj bylo sebenadanější). K té anketě jen mohu říci, že mě rodiče donutili dochodit celý cyklus = 7 let = klavíru (jako šestiletá jsem tam chodit chtěla, ale pak jsem zjistila, že mě nebaví doma cvičit, dokonce jsem musela cvičit sama) a stejně mi to k ničemu nebylo; protože jsem to dělala s nechutí, nedošla jsem tak daleko, abych se naučila hrát z listu nebo improvizovat, což jediné by se mi dnes hodilo. Nutili mě se slovy "Jednou nám za to poděkuješ!" Nepoděkuji, ty nervy za to nestály... Líbí se mi tento článek: http://ona.idnes.cz/chcete-li-mit-spokojene-deti-budte-lini-rodice-fo2-/deti.asp?c=A090211_183447_ona_deti_ves. Přeji Vám spokojenou dcerku!
sportování
Dobrý den paní Klingerová, obracím se na Vás s možná banálním problémem. Mám osmiletého syna, chodí do druhé třídy. Ve škole problémy nemá, je to normální celkem šikovný kluk. Už druhým rokem chodí na fotbal, sám se rozhodl, že chodit chce, má tam spoustu kamarádů, na tréninky i zápasy se těší, ale takový ten pravý zájem u něho nějak postrádáme. Samozřejmě, že každé dítě je jiné a jinak šikovné, ale u něho nějak nevidíme motivaci. Když trénují nemá problém, udělá všechno co má, snaží se, ale když hrajou, spíš čeká až se k němu míč dokoulí, zdá se, že vůbec nemá snahut bojovat. Přitom není nešikovný - dobře lyžuje, plave, když hrajeme nějaké hry, jdeme na výlet apod. má snahu být vždycky první. Na fotbal se těší, do ničeho ho nenutíme, ale není to ono. Je nějaká možnost, jak se pokusit ho motivovat? Vím, že nejde o výsledky, jsem ráda, že má pohyb, kamarády a nesedí celé dny, ale nějak víc bychom chtěli vzbudit jeho zájem. Děkuji za odpověď. Renča
Renata Novotná
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Renato, jestliže se syn pro fotbal sám rozhodl, těší se tam, má tam kamarády a snaží se, tak není třeba ho k ničemu motivovat, vždyť je spokojený! Pokud je pocit, že "to není ono" jen váš (rodičů), nejlepší pro vašeho synka bude, když se tohoto pocitu zbavíte - pokud skutečně netrváte na výsledcích (což by bylo spíše demotivující). Ještě mě napadá, že při zápase může být "svazován" očekáváním druhých nebo svými vlastními nároky. Tady by nepomohla motivace, ale dávat mu najevo důvěru v jeho schopnosti (bez tlaku na výsledek) a zvyšovat jeho sebedůvěru.
sportování
Dobrý den, má dcera se věnuje již od 1. třídy vrcholově běhu na lyžích, ve kterém je velmi úspěšná. Trénují 3 x týdně a víkendy jsou závody přes zimu, pak mají trochu volněji, ale trénují celý rok. Teď oslavila 13. narozeniny a začala stávkovat, že jí to už nebaví, nemá na nic čas..... Jak to máme řešit, všechny ty roky hodit za hlavu a ustoupit jí, nebo dát na radu trenérůa v tomto období dospívání jí podržet a nepovolit. Mám z toho smíšené pocity, nebaví mě ty denní dohady, že jí tam nutíme, ale zároveň mám strach, že bude mít teď čas na icq a blbosti a my budeme litovat.
Stanislava
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, právě v pubertě se rozhodne, zda dítě zůstane u vrcholového sportu, nebo ne. V tomto období děti často rebelují proti všemu včetně pohybu, klesá autorita nejen rodičů, ale i trenérů a vzrůstá vliv kamarádů. Buď má dítě sport opravdu rádo a v povaze touhu vyhrávat, pak by bylo "podržení" podle rady trenérů namístě. nebo dítě nemá "závodnickou" náturu, a pak by se ve vrcholovém sportu zbytečně trápilo. Nemohu Vám poradit tak nebo tak, protože Vaši dcerku neznám. Kompromisem by mohlo být omezit tréninky na 2 v týdnu, aby měla jeden den volna navíc, ale to by musel být vstřícný trenér. Chápu Vaše dilema a omlouvám se, že Vám ho nevyřeším. Můžete zkusit někdy, když bude doma všeobecná pohoda, sis dcerkou sednout a mluvit s ní tak, aby se cítila jako rovnocenná osobnost, na jejímž štěstí Vám nesmírně záleží. Můžete se jí zeptat, jaká přání má teď a jakou má představu o své budoucnosti. Co by ráda? Třeba se vám spolu tímto způsobem podaří přijít na řešení, aby "se vlk nažral a koza zůstala celá". Přeji vám všem šťastnou volbu!





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.