Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou. Lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Povoleny jsou fotografie ve formátu JPG či PNG s maximální velikostí 6 MB.

Zasláním fotografie poskytuje jejich autor souhlas k použití fotky v poradně iDNES.cz. Odesílatel prohlašuje, že fotografie je jeho autorským dílem, není v rozporu se zákonem, ani dobrými mravy.

batolata
Dobrý den, syn 1, 5roku je na mně hodně závislý. V podstatě se nesmím nikam hnout , potom pláče u manžela, babičky, dědy. Pravdou je , že jsme často pouze spolu. Velký problém nastává ve společnosti jinych lidi i deti. Když se ke mne nekdo jiny priblizi nebo k nemu, tak hned pláče nebo je nesvuj. Od mala navstevujeme detske cviceni, plavani, chodime do koutku aj.aktivity, ale je to stejne, snad horší. Jsem z toho smutna a nevim kudy kam. Najde se pro nas nejaka rada? Děkuji moc za odpověď
Jana Vyskočilova
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, a proč jste z toho smutná? Možná by chlapci prospělo, kdybyste přijala jako fakt, že Vás zatím potřebuje, a nevystavovala ho zbytečné nepohodě. V 1,5 roce má rozhodně právo nechtít komunikovat s jinými lidmi, hlavní jste Vy a tatínek (kterého ale pokud málo vidí, přirozeně nepokládá za tak blízkého). Dopřejte mu bezpečí své blízkosti, nedávejte mu najevo, že je závislák, ani si to o něm nemyslete. Jednoho dne se osamostatní, ale kdy to bude, nechte na něm. Přeji spokojenou rodinku!
batolata
Dobrý den,
prosím Vás o radu.Máme dvouletou vnučku,která je zdravá,ale paličatá.Jen naší dceru (tedy maminku) trápí,že malé Ditušce velmi vadí smích ostatních lidí,ať jsou to děti,či dospělí.Jakmile se začne někdo smát,tak Ditušce to prostě vadí a je kvůli tomu nepříjemná.Můžete nám prosím poradit,proč je tomu tak? Moc děkuji za Vaši případnou odpověď. Nosek Jiří
Jiří Nosek
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jiří, může záležet na tom, čemu se ti lidé smějí - pokud třeba něčemu, co Dituška udělala, tak jí to přirozeně vadit může. A jestli se třeba tohle někdy stalo, může si už každý další smích vykládat jako výsměch, nebo si nikdy není jistá, jestli ten smích není výsměchem jí samotné, a proto jí vadí. Ať je to jak chce, zkusila bych přestat se trápit a přijmout momentální stav jako v pořádku a přechodný, a Ditušce to nevyčítat, nemyslet si o ní, že je divná, dovolit jí být taková, jaká je. A samozřejmě si dát pozor, abyste se nesmáli něčemu, co se jí týká. Přeji hodně radosti z vnučky!
batolata
Dobrý den,
moje dcera (18 měsíců) dokáže složit takovéto puzzle
http://www.dracik.cz/galerie/2_24722/krtek-vkladacka-original.jpg

Má trochu problém s natočením dílku pro správné umístění, ale hned na poprvé ví, kam co patří. Když jí koupím jiné, tak je po chvilce hraní začne taktéž ovládat.

Chtěl bych se jen zeptat, zda je to vzhledem k jejímu věku normální nebo to může signalizovat nějaké nadání.

Děkuji
Jirka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jirko,
radujte se z pokroků své dcerky, ale nesnažte se vypozorovat velké či menší nadání pro cokoli. Je ještě brzy a mohl byste jen zbytečně dcerku uvádět do stresu, kdyby si uvědomila, že a proč ji pozorujete. Až jí bude kolem čtyř let, uvidíte, jak to bude, a pak teprve má smysl zvažovat případné důsledky pro vás jako rodiče - např. hledání vhodného způsobu vzdělávání. Teď se jen radujte a neměřte :).
batolata
Dobrý den paní Markéto,
moc Vás prosím o radu. Mám 14 měsíčního chlapečka, který je velmi živý, běhá (to by nevadilo), ale hlavně stále někam vylézá, např. na stůl v kuchyni a pod. Nedá se při něm opravdu nic udělat. Navíc má velkou sílu a začal velmi bolestivě ubližovat, štípat, bouchat, má sestru 3,5 roku, ubližuje také jí. Nepomáhá domluva, křik, dostat na zadek, to vše u něj vyvolá ještě silnější odpor. Spí velmi málo, pouze 1 x za den dopoleně asi 1,5 hod. V postýlce spát vůbec nechce, stále kojím, takže je s námi ve velké posteli. Vím, že je zde několik chyb, které jsem udělala, ale vůbec nevím, jak z toho všeho ven. Moc Vás prosím o radu.
Děkuji Lenka
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, také mám takové děti (když byly malé) - nedalo se při nich nic dělat. Nejlepší je se s tím smířit a přizpůsobit se (tj. netrápit se tím, že nemám uklizeno, naplánovat si - pokud to jen trochu jde - výměnu s partnerem nebo prarodičem na chvíle, kdy si trochu odpočinete od toho zápřahu, kterým věnovat se aktivnímu dítěti bezesporu je, což rodiče klidnějších dětí nikdy nepochopí, neb si to neumějí představit), také mu dopřát lezení tam, kde je to bezpečné (tj. vytvářet příležitosti), a vůbec fyzické vyžití. O ubližování batolaty jsem už napsala hodně, vyhledejte si prosím mé odpovědi - batolata nebo agresivita, kousání... Přeji Vám hodně sil a vězte, že současný stav nebude trvat věčně...
batolata
Dobrý den,
máme 18-ti měsíční dcerku, je to docela zvídavá a šikovná holčička. Občas se vzteká, ale není to nic hrozného, někdy si to nechá vysvětlit, občas jsem odvedla pozornost, ale neustupovali jsme ji. Když někdy neposlechla na "tytyty" trošku jsme ji pleskli přes ručičku, aby věděla, že se na to nesahá - je to "hajs" a atd....a teď se nám začala sama pleskat přes hlavu, když ji nevyhovíme :-(....Jakmile něco chce a my řekneme "ne" nebo "tytyty", tak reaguje plesknutím přes hlavu a kouká, jak budeme reagovat, ale my právě nevím, jak reagovat....můžete nám poradit? Vše se ji snažíme vysvětlit, říkáme, to se nedělá...hlavičku to přece bolí, nebo ji hladíme.....moc děkuji, za jakoukoliv radu. - otázka upravena poradcem
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, stále mě znovu překvapuje, že někoho překvapuje, že když plácá své dítě, tak si z něj dítě bere příklad a dělá to také. Jak byste se cítili, kdyby pokaždé, když budete dělat něco, co se někomu jinému nelíbí, vás plácl nebo na vás dělal tytyty? Zkuste si takto popřemýšlet a určitě dospějete ke způsobu, jak se svou holčičkou jednat, aby si z vás mohla brát příklad. Přeji hodně radosti!
batolata
Dobry den, mam dvou letou dcerku je velmi sikovna a chytra ale velmi dominantni.Hrozne se vzteka nevim co s ni mam delat kdyz ji neco zakažu tak se hrozne vzteka odmlouva ze nechce a rika mi nech me mamo.Cejtím se bezmocná a kdyz jsme nekde ve spolecnosti prijde mi ze nemam zadnou autoritu ale nevim jak na to obcas me i placne.. budu rada za nejakou radu Dekuji
Sabina Sokoliová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Sabino, podle popisu máte zcela normálně se vyvíjející batole :). Můžete si pročíst témata v mé poradně, uklidní Vás, že v tom nejste sama, že Vaše dcerka je ok, a třeba i najdete nějakou radu, jak to přežít :).
batolata
Dobrý den, mam holku, která je mladá a má dva a pul letýho syna, kterej zlobí,jeho otec byl porad u pc a nevenoval výchove pozornost, a kdyby jen chtel druhy dite tak až vtedy by se začal starat. Moc se milujem a chceme syna prevychovat, delá vše špatné mamce co videl u tatinka co ji delal špatne, existujou nejaky knihy jak prevychovat takové díte aby poslouchalo ale melo svý svedomí, je to prosim možné prevychovat spratka na slušnáka, kterej pomáha mamce a nechá ji žit i svuj život ? Budu moc vdečnej za jakoukoli radu, už skoušela po dobrým i po zlým, ale malej si delá co chce a nikoho nerespektuje.jde to vše zmenit ? Predem dekuju za odpovedi.
Radek
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Radku, dvouleté dítě není žádný spratek, to je první věc, kterou byste měl vzít na vědomí, pokud na něj chcete jakkoli výchovně působit. Dále dvouleté dítě málokdy matce pomáhá (když, tak chviličku a svým vlastním způsobem, který většinou jen přidělá další práci - což neznamená, že by mu maminka neměla "pomáhání" umožnit, naopak, ale nemůže čekat, že jí nějak ulehčí), a velmi málokdy ji "nechá žít i svůj život" - minimálně do tří let je s maminkou nerozdělitelně propojeno a potřebuje ji mnohem víc, než ona "svůj život". Že si malý "dělá co chce a nikoho nerespektuje" znamená jen to, že se chová přiměřeně svému věku. Úplně bych upustila od snahy svádět veškeré jeho pro vás nepříjemné projevy na jeho otce - je to sice velice jednoduché, ale nemístné. Dala bych si vůbec pozor na to, abych mu otce nezošklivovala. Pokud chcete, aby z chlapce vyrostl psychicky zdravý člověk. Chcete-li vychovávat k respektu, musíte jít vlastním příkladem. Zkuste si přečíst knihu Respektovat a být respektován. A pokud chcete chlapečka vychovávat, musíte ho mít rád. Jinak to nebude fungovat. Přeji chlapečkovi, aby ho dospělí kolem něj měli rádi.
batolata
Dobrý den, chtěla bych se s vámi poradit ohledně chování dvouleteho syna k manzelovi. Snaží se ho skrabast do obličeje, trvas to asi půl roku, ale stále se to zhoršuje. Dříve to dělal např. při hře, dnes už se snaží zasáhnout ho skoro pokaždé, když má tatu na dosah. Když to dělal při hře, byla hned ukončena s tím, že tohle se nedělá. Nevíme si už řady, manžel je z toho zklamaný a mne je to také nepříjemné. Dříve syn také hodne kousal, pro změnu mě, také to neby o vyloženě ve vzteku, spíše při hře nebo "jen tak" ale už to téměř zcela přestal . dělat.děkuji za radu - otázka upravena poradcem
Klara
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kláro, je možné, že chlapec má zvýšenou potřebu dotyků, které ale získává takovouto nešťastnou formou. Možná má od vás rodičů doteků dostatek, možná ne - v tom případě by mohlo pomoci, kdybyste mu jich dopřávali víc. Je také možné, že zkoumá vaše reakce, a protože vidí, že to tatínka nějakým způsobem "bere", zkouší to znova. V každém případě je třeba ho vždy zarazit, chytit mu ručičku, říct ne, to by mě bolelo, a že jestli chce v tu chvíli zůstat s vámi, tak toho musí nechat. Nebo mu do napřažené ručičky vložit něco, co by ho zaujalo. A vytrvat a nezoufat. Nebrat si škrábání jako výraz vztahu, ale jako průvodní jev momentálního věku - zkouší, zkoumá, dotýká se. Rodiče s trpělivostí usměrňují. Je pochopitelné, že to tatínka mrzí, ale ať přistupuje k synkovi s tím, že ano, nejspíš po něm zase ručička vyjede, ale to není tragédie, prostě mu tu ručičku chytím a znovu budu trvat na tom, že NE. Věřte, že když budete takto postupovat, jesdnoho dne škrábání nechá stejně jako se to stalo s kousáním. Přeji hodně radosti ze synka!
batolata
dobrý den, 2,5 letý syn se vzteká od svých 2 let, nechce a nechce a uráží se, tříská dveřmi. neposlechne na slovo. zůstane mu to? děkuji.
leontýnka 40
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Leontýnko,
váš syn se projevuje přiměřeně svému věku, je důležité ho pochopit a umožnit mu objevovat svět a rozhodovat o sobě do nejvyšší možné míry. Pokud toto uděláme, postupně se s narůstajícím věkem naučí své emoce projevovat kultivovaněji. Poslouchat na slovo umí robot nebo zlomené dítě, to předpokládám nechcete. Určitá míra svéhlavosti v tomto věku svědčí o zdravém rozvoji osobnosti. Pochopením pro jeho potřeby a trpělivostí nejdál dojdete :). Přeji příjemné dny se synkem!
batolata
Dobrý den, ráda bych se zeptala, jak mám reagovat, když mne syn při záchvatu vzteku bije (je mu 2 a třičtvrtě roku). V poslední době to u něj vygradovalo až tolik, že kdykoliv ho vztek popadne, řve, že mě chce mlátit, rozběhne se, praští mě a takhle znova a znova. Klidně by mě takhle bil hodinu, kdybych mu to dovolila. Chvíli vydržím, chytám ruce, odcházím, načež mě hned doběhne do jiné místnosti a nakonec se musím zamknout do jiné místnosti, protože syn by jinak nepřestal. Když to udělám, syn mlátí a kope do dveří klidně dalších několik minut. Potom se uklidní a stěžuje si, že ho bolí kolínko nebo ruka, protože bouchal do dveří. Když neodejdu z místnosti, aby mě syn nebil, dopadne to tak, že to už nervově neustojím a dám mu na zadek, což není řešením, protože ho to ještě více popudí a samozřejmě mě bije dál. Nevím, proč to dělá, sám to nedokáže vyjádřit a v záchvatu vzteku vůbec neví, co dělá. Vím, že řešením není ani zamknout se do místnosti, ale nic jiného mi nezbývá, když mě syn jinak nepřestane bít. Jak mám v této situaci reagovat? Děkuji za radu. Hezký den.
Martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino,
pokud vypozorujete, jak záchvatu předcházet, je to nejlepší řešení. Bije vás, protože neví jak jinak ze sebe dostat zoufalství, že nad ním máte moc, kterou jste v dané chvíli projevila, že nemůže být sám sebou a dělat to, co chce. Zkuste mu umožnit vše, co umožnit lze. A když se začne vztekat, zkuste zůstat v klidu a říct mu, že vidíte, že je rozzlobený, že na to má právo a že můžete zůstat s ním, když se zkusí vyvztekat jiným způsobem, než vás bít (může mlátit do něčeho jiného); když bude chtít dál bít Vás, můžete mu říct, že tomu musíte zabránit tím, že se zamknete, dokud ho vztek nepřejde, a že pak budete ráda zase s ním. Neberte si jeho chování osobně, ale zkuste ho pochopit, vypozorovat, co ho vyvolává, a předcházet mu. Přeji pěkné dny se synkem!
batolata
Dobrý den ,
před půl rokem jsem se seznámil s přítelkyní která ma teď 2,5 letou dcerku,bydlíme zatím u nich.Přijde mi že ji nechávají příliš moc prostoru.U všeho začíná byt problém jelikož "Ne" je čím dál častější.Holčička kolikrát vidí že slaví uspěch,třeba u jídla,když si má sednout a jíst několikrát přijde ne nakonec odmítá i to co má sníst,na což pokračuje výčet jídel se stejným výsledkem a nakonec dostane to co vymyslí,já když to okomentuji dostane se mi odpovědi že to děti v tomto období dělají.Ráno si měla umýt pusu,ne zaznělo asi pětkrát,na výzvu že se umyje sama nereagovala a začala trucovat.Dovedl jsem tedy do koupelny a pusu jí umyl na čež mně uhodilia.S citem jsem ji tedy klepl přes ručičku že se to nedělá coč se nesetkalo s úspechem a s velkým křikem odeběhla řvoucí do pokojíčku.Po delsí době když jsem za ní přišel a snažil se jí nalákat že si poůjdem hrát několkrát jsem slyšel NE až se po mně opět ohnala,tak jsem ji zase klepl přes ruku , - otázka upravena poradcem
Jaroslav
Mgr. Markéta Klingerová
...
batolata
s tím,že se to nedělá,poté mi bylo vysvětleno že sní neumím pracovat,že na ni musím jinak.Je mi třicet byl jsem zvyklý na jinou výchovu.Nerad bych nějak potlačoval její ego na druhou stranu nechci aby si dělěla co chce. Co si o tom myslíte ?
Dekuji ..
Jaroslav
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jaroslave, v žádném případě holčičku neklepejte přes ručičku, vůbec ji netrestejte. Doporučila bych Vám přenechat její výchovu mamince, a holčičce se věnovat pouze hraním, když se jí bude chtít. Pokud Vás zajímá, jak lze s dětmi pracovat jinak, než jak jste byl vychováván, můžete se podívat na www.nevychova.cz. Přeji Vám pěkný vztah s holčičkou i její maminkou.
batolata
Dobrý večer, dcera, které je 2,5 roku je velmi bystrá, aktivní, umí říkanky, písničky/ i jednoduché v angličtině/.Občas neposlouchá, běhá skáče, dělá nepovolené věci- skok z křesla a pod. V jeslích si ztěžují, že je neposlušná, že měla být asi kluk, chodí " na hanbu" a doma pak předvádí, jak seděla na hanbě. Občas má ještě dudlík, ale v jeslích jí jej nepovolují. Doma si jej však vyžádá a pokud jej nedostane, pláče a křičí. Lze její chování pokládat za ukázkou období vzdoru? V září půjde do školky, kde se již dudlík nebude tolerovat. - otázka upravena poradcem
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, v jeslích zřejmě nejsou zařízeni na děti, ale na loutky. Doporučila bych najít takové zařízení, kde se děti mohou chovat jako děti. Dudlík bych doma ještě nechala, do školky ho nosit nebude, uvidíte, jak se to bude vyvíjet.
batolata
Dobrý den, máme 2,5 letého chlapce. Je šikovný, pěkně mluví, období vzdoru neprobíhá nijak bouřlivě. Od malička se vůči okolí projevuje spíš plaše a stydlivě, doma se chová uvolněně a sebejistě. Navštěvujeme spolu mateřské centrum, chodíme na hřiště a občas se navštěvujeme s přáteli a jejich dětmi. Chci tím říct, že ačkoliv je převážně se mnou a manželem, snažím se ho neizolovat a umožnit mu kontakt s okolím. Nikdy nebyl z těchto kontaktů vyloženě nadšený, ale v poslední době (cca 2 měsíce) návštěvy vyloženě protrpí. Když se zmíním, že někdo přijde, pláče a křičí, že nechce. Během návštěvy je úplně paralizovaný, někdy i zavírá oči. Snažím se ho do zábavy nebo povídání taky zapojit, dát mu najevo, že tam jsem a že se nemusí bát, ale je to marné. Uvolní se, až když všichni odejdou. Všimla jsem si, že hůř reaguje na muže obecně. S otcem má vztah pěkný, manžel je citlivý a se synem to umí. Taky babičku má moc rád, občasné hlídání zvládá naprosto bez obtíží. Při mém odchodu se nekonají žádné scény.
Zajímavé je, když naopak jdeme někam my. Zajímá se o hračky a nějak lépe situaci, kde se setkává s cizími lidmi i dětmi zvládne.
Vzpomínám si, že kolem 18 měsíců, když už byl jistý v chůzi a běhání děti naopak vyhledával, běhal za nimi a zajímaly ho. Stejně tak i návštěvy, nejdříve se styděl a potom se začal předvádět a byla legrace. Nejsem si vědoma žádného špatného zážitku či zkušenosti, která by ho takto ovlivnila.
Momentálně nedokážu objektivě posoudit, zda je jedná o vývojovou fázi či o patologii, zda bych měla dát synkovi čas a být trpělivá nebo navštívit odborníka.
Vím, že děti mají různé charaktery, nechci svého syna nějak měnit k obrazu svému, jen mě toto chování znepokojuje. Chtěla bych synkovi pomoc, ale jsem bezradná.
Děkuji za názor.
Klára
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kláro, vyčkala bych. Synek je ještě malý, může mít teď pocit, že návštěvy narušují jeho bezpečí domova, může to být jen období, když píšete, že dřív bylo vše ok. Zkuste se neznepokojovat a v klidu počkat tak půl roku, jak se to bude vyvíjet. Hodně pohody!
batolata
Dobrý den,paní Klingerová,
přes asociaci Capard jsem se dostala na Vaši poradnu. (A doufám, že je stále aktuální...?)
Chtěla bych znát Váš názor ohledně mé situace. Mám 15 měsíční dcerku. Je v pohodě, hodná, ale noci jsou pro mě celkem nevyspané. Chodí spát o půl 8. Ve 23 hod. se vzbudí poprvé a pak se budí skoro každou hodinu. Spíme spolu v posteli. Pláč končí spolu s kojením.
Kojení mi nevadí, ale myslím si, že musí být za tu noc "přecpaná" a že si žaludek neodpočine. Zkoušela jsem kojení vynechat, ale nechce se mi trápit dcerku hodinovým pláčem (což mi radí i pediatr). Přijde mi to takové zlomení dětské dušičky, což je v rozporu s Vašimi slovy o vlídnosti a vstřícnosti směrem k dítěti. Čajíčky odmítá. Dudlík používáme.
(Během dne spí dcera 2x po hodině, venku v kočárku. Doma neusne.)
Děkuji Vám za odpověď! - otázka upravena poradcem
Zuzka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzko, jestli Vám noční kojení nevadí a dcerka je díky tomu v pohodě, není žádný důvod ho rušit. Věřím tomu, že děťátko samo ví, co mu dělá dobře a co ne. Myslím, že mateřské mléko je lehce stravitelné. (Svoje děti jsem kojila do necelých dvou let a obě jsem musela odstavit, protože ony by pokračovaly dál, ale já už jsem toho právě kvůli těm nocím měla dost - ale protože jsem k tomu byla vnitřně rozhodnutá, že to tak bude lepší, přijaly to do dvou dnů úplně v pohodě.) Dokud to cítíte takto, kojte a na rozumové obavy zapomeňte. Dušička je stejně důležitá jako žaludek :).  Dejte na svůj instinkt!
batolata
Předem se omlouvám za minulou neúplnost. Mám pocit, že to je na malého moc brzo(spát s bratrancem). Tchýně tam má druhého vnuka už od roka proto chce i našeho syna jenže mě příjde zbytečné aby tam přespával. Říká aby jsme si odpočinuly ale já si syna spíš uživám nepotřebuji ho dávat na noc jinam.
Šárka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Šárko, pořád mi nedochází, v čem je potíž. Syn může u babičky spát sám (psala jste v minulém dotazu, že tam jednou za měsíc spí), ale kdyby v místnosti spal i jeho bratranec, tak Vám to vadí? Tomu nerozumím. Pokud nechcete, aby syn u babičky přespával, tak ho tam přespávat nenechávejte.
batolata
Mám dvou a pul letého syna. Jednou za měsíc ho dáváme k babičce(asi půl roku). Jenže ona se rozhodla, že na tu noc kdy tam spí syn si vezme i druhého vnuka od švagra. Je o rok starší. Nemám z toho dobrý pocit. Doma spí sám v pokoji a tam by spal s babičkou a bratrancem v jedné ložnici. Je to jen můj pocit?
Šárka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Šárko, není mi moc jasné, co přesně za Vaším nedobrým pocitem je, k tomu jste neuvedla žádné bližší informace.
batolata
Dobrý den, syn bude mít v červnu 3 roky a od dvou let chodí do jesliček. Myslím, že vše proběhlo v normálu. Ze začátku (nebo po nemoci) se mu tam nechtělo, pak už bez problému. Odpoledne se mu nechce zase domů. Včera mi "teta" v jesličkách řekla, že syn je velice šikovný, hezky spinká, jí, je strašně upovídaný, ale moc nechce mezi ostatní děti. Když si jdou hrát, on raději povídá s tetama, "vaří" jim kafíčko atd. Je to jedináček, chodíme ven, věnujeme se mu, jednou týdně chodíme do MC na cvičení. Dětem se nevyhýbá, nevadí mu, ale sám je nevyhledává. Je to normální a zlepší se to? Máte nějakou radu, aby se víc "odvázal" mezi dětmi. Děkuji za odpověď. - otázka upravena poradcem
Iva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivo, syn je ještě malý (teprve od tří let si děti začínají hrát spolu a ne jen vedle sebe), každý jsme jiný, stačí, že chodí mezi děti, zbytek přijde časem.
batolata
Dobrý den,děkuji za odpověď, ale spíše šlo o to poradit nám ohledně psychologického vyšetření u takto malého dítěte , kterému jsou teprve 2 roky a zda je možno toto naše tvrzení nějak skrze chování vnuka ,otci dokázat.Právník neví, v psychologii se nevyzná a pracovnice OSPODu tvrdí, že s tím nejde nic dělat. Na internetu čtu, že je ještě příliš malý na nějaké takovéto vyšetření. Je mi vnuka líto, vidím na něm ,že má v hlavě guláš A také kdy by bylo možno dle jeho věku navštívit psychologa. Děkuji Dana P.
Dana Paulová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dano, pochybuji, že by se dalo dvouleté dítě psychologicky vyšetřit v tom smyslu, který uvádíte. Tzv. psychologické vyšetření u takto malých dětí spočívá pouze v diagnostice rozvoje různých schopností, dovedností a návyků, nejde o rozbor osobnosti nebo vztahů. Pokud vůbec existuje metoda, jak toto zjišťovat i u takto malých dětí, nebude v žádném případě neomylná a já bych se výsledky takového vyšetření zdráhala považovat za určující. Upřímně řečeno jsou často pomýlené i u vyšetření mnohem starších dětí... Pokud jde o návštěvu psychologa, záleží na tom, za jakým účelem. Na internetu u jednotlivých psychologů můžete vyčíst, kým a čím se hlavně zabývají. V ped.-psych. poradnách se zabývají předškoláky 3-6 let.

batolata
dobry den dcera bude mit zitra 17mesicu,je hodne fixovana na me .Stava se za kdyz nedostane co chce zacne hodne brecet .otec a jeho rodina mi rikaji at ji necham a nevsimam si ji al me to trha srdce kdyz vudim jak na me kouka a kouli se ji slzy a dokonce mi rekli zebby ji dali studenou sprchu.
Eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, řiďte se svým citem, vaše dcerka potřebuje pochopení a zastání. Dělejte to, co cítíte jako správné. Přeji hodně radosti s dcerkou!
batolata
dobrý den,
mame ročního kloučka.Nevim jak ho naucit aby mě "neignoroval",slyší dobře akorat když ho zavolam jmenem tak nereaguje,jen když se jemu chce.
Děkuji za Vaší odpověd - otázka upravena poradcem
vicka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Váš klouček není robot ani loutka - reaguje jen když chce prostě proto, že jinak je zaujatý něčím jiným, z jeho hlediska v té chvíli mnohem zajímavějším a důležitějším :). Když chcete, aby Vás vzal na vědomí, jděte až k němu, dřepněte si na jeho úroveň a pak teprve k němu mluvte (a nečekejte, že bude poslušný, roční dítě chce hlavně objevovat a zkoumat okolní svět, a je na nás, abychom mu to v maximální možné míře umožnili). Přeji hodně radosti se synkem!
batolata
Dobry Den, sleduji Vasi rubriku skoro kazdy den a velice se mi libi Vase odpovedi a rady. Prosim o radu ohledne me 2 a 3 mesicni dcerky. Je to zlate dite, velice stastna, hrava a vesmes hodna. pred asi mesicem nam zacalo obdobi vzdoru a tak jsme doma nastolili "cas v koute" ktery pouzivame kdyz neposloucha nebo zlobi. musi tam premyslet o svem chovani a pak se omluvit. funguje to s ni krasne jenze dneska rano jsem zjistila ze taky ve skolce (zijeme v Jizni Africe a mala chodi do montesori skolky) se toto obdobi vzdoru projevuje. pani ucitelka mi dnes rekla ze Thalia zducha ostatni deti kdyz uz si s nimi nechce hrat nebo maji hracku co chce ona. a ze taky obcas jim placne. ve skolce s ni o tom taky mluvi a disciplinujou ji ale jak to mam resit? je neco co muzu udelat doma aby tohle uz nedelala? - otázka upravena poradcem
Pavli
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavli, řešte chování, jehož jste svědkem, dělá to i když je s vámi mezi jinými dětmi? Chování ve školce by měly zvládnout paní učitelky. Jinak dvouleté dítě a čas v koutě... inu když vám to funguje a jste s tím obě spokojené...:) Jen jestli se neomlouvá proto, že už má kouta dost, tak abyste jí s tím už dala pokoj...:) Přeji hodně radosti s dcerkou!
batolata
Dobrý den. Učím svého syna 2 roky, že si bez svolení kamaráda nemůže brát kamarádovy hračky - zeptej se a uvidíš. Ale - situace - jeden chlapeček přinesl na plavání autíčka. Můj syn sel (s mojí asistencí) a kluka poprosil, jestli si může s autíčky hrát - NE. Tak jsem synovi vysvětlila, že to musí přijmout. Byl smutný, ale v pohodě. Vteřinu na to si autíčka bez ptaní vzal jiný chlapeček a prostě si s nimi hrál. Jeho matka tomu pouze přihlížel a nechala ho. Tak nevím, jestli mám svého syna tak "buzerovat", nebo ho prostě nechat. Bylo mi ho lito. - otázka upravena poradcem
tatana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, obdivuji Vašeho chlapečka, že je ve dvou letech schopný toto přijmout. Myslím, že bych ani nezazlívala mamince toho chlapečka, který se nezeptal a rovnou si hrál, že nezasahovala - pokud to tomu vlastníkovi autíček nevadilo (to by se asi byl ohradil). Možná byste mohla zatím nechat synka vykomunikovat si to po svém, a teprve kdyby šlo do tuhého (tj. hračky by si půjčil a majitel by se začal silně ohrazovat), do věci se vložit. Majitel mohl svým NE reagovat třeba i na vaši asistenci, nebo by tak odpověděl každému, kdo by se zeptal (ale když si to někdo jen tak vezme, nijak mu to v daný okamžik nevadí, protože se zabývá zrovna něčím jiným). Takže můj názor - "nebuzerovat", jen učit komunikovat, když dojde ke kolizi. Přeji radost se synkem!
batolata
Dobrý den, od září budu nastupovat do prace na 22 hodin týdne, s tim, ze jeden den budu mit volno. Dcerce bude v te dobe 1,5 roku. Budu ucit, takze se jedna o hlídání mezi 8-13 hodinou, bude hlidat babicka, moje mamka. Problém je, ze z toho mám výčitky, muze to nejak změnit osobnost dítěte? Do prace se tesim, ale zároveň bych chtela byt s malou. Je na místě mit obavy z toho, ze dceru bude vychovávat babicka? Budu s ni každý den od 13 hod a jeden den cely. Dekuji za odpověd, kateřina
katerina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kateřino, musíte si sama v sobě vyřešit, jestli do práce jít chcete, nebo nechcete. Právě tento rozpor může Vaši maličkou zneklidňovat a poznamenat. Jestli opravdu do práce chcete, jestli je dcerka na babičku zvyklá a má ji ráda, stačí, abyste byla s tímto řešením vnitřně spokojená a dcerka to zřejmě přijme v pohodě (předpokládám, že pokud by byla nějak extrémně závislá na Vaší přítomnosti, nástup do práce byste neplánovala) a nijak ji to negativně nepoznamená. Pokud do práce půjdete, ale budete si dělat výčitky, nebude to dobré ani pro jednu z vás. Přeji klid v duši!
batolata
Dobrý den paní magistro,
obracím se na vás s dotazem ohledně mého syna, který má 2,5 roku. Absolvoval dvě vstupní hodiny tzv. adaptačního kurzu pro děti před školkou - je to jednou týdně na dvě hodiny bez rodičů (děti zde zpívají, cvičí, malují atd), jelikož od září by měl začít chodit a myslela jsem si, že mu to pomůže začlenit se mezi děti, naučí si hrát s dětmi a víc se rozmluví. S dětmi se potkáváme jen na hřištích či na procházkách a to má vždy obrovskou radost, hned začne poskakovat, smát se, vrhá se k nim, je zkrátka rád v dětské společnosti. Nyní mi paní vychovatelka sdělila, že syn je zcela nevyzrálý, nechápal, co se po něm chce, jen tam stál, byl jakoby ztracený, nespolupracoval. Dohodli jsme se, že to nebudeme lámat přes koleno, a chodit nebudeme, nicméně paní vychovatelka podotkla, že se mu zřejmě moc nevěnujeme, neumí udržet pozornost, neumí si hrát atd. Velmi mě to zamrzelo. S manželem i babičkami se mu samozřejmě věnujeme, ale je pravdou, že pozornost udržet neumí. ....(1.část.)
Veronika F.
Mgr. Markéta Klingerová
...
batolata
(2.část)...když si s ním hrajeme, jakoby nechápal účel hry (malování - pastelky raději rozházel po zemi a pak zase skládal zpět do kelímku, puzzle ho nezabaví, kostičky lego ovládal už v 1,5 roce a nyní se u nich nudí, společné cvičení už vůbec ne, to vždy odběhne, moc nemluví, ale zpívá si sám pro sebe melodie skákal pes atd, jízda na odrážedle ho nebaví, ale neustále běhá...) Baví ho poznávání čísel, písmenka, dopravní značky, obecně knížky s obrázky a pak zvláštní jednostranné činnosti jako zavírání a otvírání dveří, jezdí z židlemi sem a tam i třeba hodinu. Má oblíbené seriály jako je prasátko pepa, u toho se moc směje a začal podle toho opakovat slova. Chodili jsme na plavání, tam byl jeden z nejlepších.Snažím se mu věnovat, ale jakoby o to nestojí. Nechci ho nechávat růst jako dříví v lese, ale nevím, jak na něj, když ve výsledku působí, že je jiný. Obávám se, že bude mít problém ve školce, ale nevím, jak mu pomoci, aby více poslouchal a hrál si tak, jako ostatní děti. Děkuji za vaši reakci.
Veronika F.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Veroniko, musela jsem se znovu podívat, kolik je Vašemu synkovi let - proč by probůh měl ve 2,5 letech dělat všechno to, co uváděla paní vychovatelka, ve zcela neznámém prostředí? Jak by paní vychovatelka mohla z 2x dvou hodin, které ve školce strávil, poznat, jestli se mu věnujete, a vlastně vůbec jak by o něm mohla něco poznat? Zřejmě vlastní křišťálovou kouli... Chápu Vaše přání, aby "byl jako ostatní děti", myslíte to dobře, aby "zapadl" a necítil se špatně - ale opravdu chceme, aby naše dítě bylo jako přes kopírák s těmi ostatními? Je to vůbec možné? Popisujete, kolik toho ve 2,5 letech! umí, co ho baví, zajímá, v čem je dobrý - a pochybujete o tom, jestli pro něj děláte to, co máte? Umět udržet pozornost u něčeho, co si dítě samo nevybralo, je požadovaná kvalita u předškoláka, nikoli u 2,5 letého dítěte! Radujte se ze svého synka, nechte ho rozvíjet se podle svého, a pokud ho v září musíte dát do školky, dejte, pokud nemusíte a synek by tam nebyl spokojený (to se ale jistě nepozná za dvě návštěvy; nicméně pokud máte ze školek na výběr, tato by mi byla svým přístupem poněkud podezřelá), nedávejte. Jestli bude Váš synek v něčem jiný než většina ostatních dětí se teď ještě nedá určit, tak se tím zatím nezabývejte a těšte se ze všeho, z čeho jste se těšila, než k Vám pohovořila zmíněná paní vychovatelka... Přeji Vám hodně radosti se synkem!
batolata
Dobrý den,
máme ročního chlapečka, je hodně veselý a živý, rád si s námi hraje, ale najednou nás s přítelem začal bít rukou a potom i kladívkem od dřevěného zatloukadla. Když jsme se mu snažili dát najevo, že se nám to nelíbí a vysvětlovali, že to nesmí, tak nás bil dál a směje se tomu. Nevím, jestli si testuje naše hranice nebo čím to může být. Ani mě nenapadá, kde by to mohl vidět. Je pravda, že ho některé větší děti občas maličko trápili, ale jen tím, že ho třeba valchují nebo do něj strčí a nebo mu seberou hračku, ale z toho si nikdy nic nedělal a určitě ho nikdy žádné dítě neuhodilo. Hlavně nerozumím tomu, proč nás bije, když si s ním hrajeme. Zkoušela jsem se zlobit, dělat, že pláču, protože mě to bolí, nevšímat si ho nebo ho dát do ohrádky a stejně to udělal znovu. Jsme z toho oba vyřízení, nevím, jestli s ním nemáme jít k nějakému psychologovi, jestli je s ním všechno v pořádku, aby nebyl třeba časem zlý i na děti. K dětem se zatím chová moc hezky. Děkuji.
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko, je to v tomto věku úplně "normální", reagujte přirozeně, nehrajte žádná divadélka, prostě mu řekněte, že se vám to nelíbí a nepřejete si, aby to dělal, můžete mu zachytit ručičku dřív, než to udělá, vysvětlit, že kdyby to dělal dál, přestanete si s ním hrát, protože vás to bolí, a pokud by pokračoval, prostě odejít. Nečekejte, že to zázračně zafunguje a příště už to nezkusí. Zkusí. Postupujte stále stejně, je to jen přechodné období, brzy si najde jinou zábavu :). Přeji spokojenou rodinku!
batolata
Dobry den, rada bych se zeptala na vasi zkusenost, pripadne poprosila o radu. Vyhrali jsme zajezd na 10 dnu mimo CR. Mame 3,5 a 1,5 lete syny. Jelikoz s muzem nemame temer zadny cas pro sebe, 2 roky jsme nemeli dovolenou a detmi milovana babicka (kterou ale vidaji 1x za mesic) nabidla hlidani, rozhodli jsme se jet. Starsiho syna jsme dobre pripravili a zvladl to skvele, ani mladsi pry nezaplakal, parkrat se pry jen po me zeptal, ale jinak ok . Dnes jsme prijeli. Starsi se hned bezel privitat, ale mladsi v naruci dedy a nasledne babi jen na me vazne valil oci, nechtel pochovat, odstrkoval mne, vylozene odmital kontakt se mnou. Muze prijal jako vzdy. Se synkem jsem mela velmi uzkou vazbu, verim, ze ale ne zavislost, zdrave pouto mama dite rekla bych. Ublizila jsem mu? Zapomnel? Nebo naopak nezapomnel, ale citi, ze jsem ho opustenim zradila a to si zapsal do srdce i hlavy? Casto jsme volali, aby chlapci slyseli nas hlas, navic, to ze zustali spolu jsme brali jako podporu jeden druheho.
Alice
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Alice,
je to jeho reakce na Vaši nepřítomnost, ale nejlépe toto krátké období překlenete tak, že si nebudete nic vyčítat, nebudete se strachovat o váš vzájemný vztah ani o synkovu psychiku (to všechno je přirozené a pochopitelné, ale kontraproduktivní), nebudete si brát osobně, že k tatínkovi chce a k Vám ne. Pomozte mu tím, že budete láskyplná, klidná a dovolte mu, aby se Vám přiblížil, až se na to bude cítit.  Věřte, že se to brzy "utřepe", nebuďte jako na trní, jestli už tentokrát Vás přijme nebo ještě ne, nebuďte smutná atd. Prostě se soustřeďte se na vyzařování lásky z Vašeho srdce směrem k němu a na nic jiného nemyslete. Prošla jsem si něčím podobným se svým synem, byl už starší, ale odjela jsem na delší dobu, takže výsledek byl stejný. Bude to zase dobré, uvidíte. Hlavu vzhůru :)!
batolata
dobry den chci poradit z vychovou ročni ho chlapecka, porad se bezduvodne vzteka, leze kolem nabytku, když papa takse v židličce zveda a skoro leze po stole a vůbec neposloucha, občas ho placnu přez ruku a on nic akorát se mi vysmeje, tej jsem ho zacala davat do postilky když se začne vztekat a řeknu mu až se uklidni tak pujde ven ale to neplati furt řve a přitom nemá důvod, ma vztekly zachvaty nemůže byt třeba nemocny?
verca
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Verčo, Váš chlapeček je úplně normální zdravě se vyvíjející dítě.Chce poznávat svět a Vy mu to buď neumožňujete, nebo mu v tom dokonce bráníte. Potřebuje, abyste pro něj měla pochopení. Přečtěte si prosím třeba mé rady v kolonkách "univerzální odpověď", "batolata", "období vzdoru"... Mějte vždy na paměti, že dítě se nikdy nevzteká bezdůvodně, to jen my dospělí nejsme vždy schopni si uvědomit, co mu vadí, a připadá nám z našeho dospěláckého pohledu, že žádný důvod nemá. Zkuste ho neplácat a nedávat "do vězení", ale vcítit se do něj a společně s ním se dobrat podstaty problému a ten řešit (případně příště mu předcházet). Přeji hodně radosti se synkem!
batolata

Dobrý den.
S manželkou bychom se vás chtěli zeptat, jak řešit problém s naším dvouletým synem. Tento problém nás velmi trápí.
Náš syn (Štěpán) je starý 2,3 roku a myslíme si, že u něj začalo období vzdoru. Štěpán se většinu času projevuje jako hodně živé, radostné dítě. V poslední době se občas stává, že se dostane do hysterického stavu. Do toho stavu se dostává občas když mu chceme s něčím pomoci a on to chtěl pravděpodobně udělat sám (náhodně, jindy s pomocí nemá problém) a nebo vůbec neznáme příčinu. Během toho stavu opakuje stále dokola chceš, nechceš (mluví o sobě ve třetí osobě).
Příklad s nechtěnou pomocí: Otec začal sundavat boty, Štěpán si je pravděpodobně chtěl sundat sám. Opakoval sám sudá boty, táta sundá boty. Moje reakce na sám sundá boty byla dobře, sundej si je sám, začne křičet táta sundá boty. Moje rekce dobře sundám ti je, začne křičet sám sundá boty. Není z toho východisko, nevím jak situaci ukončit.
--- pokračování dále ---
David
Mgr. Markéta Klingerová
...
batolata
--- Pokračování ---

Není z toho východisko, nevím jak situaci ukončit. V tomto případe jsem mu je pak sundal násilím, protože se začal dávit a chtěl jsem to nějak ukončit. Tento případě se stává náhodně, u věci se kterými mu předtím nebo potom nevadí když mu pomáháme.
Druhý příklad kdy nevíme důvod: sám se rozhodne že něco chce a když mu to umožníme (podáme), tak začne křičet že to nechce. Dáme to pryč, ale začne křičet že to chce. Následující scénář je podobný jako v prvním případě.
Nebo sedím u něj na posteli a řekne 'Táta půjde pryč'. Řeknu 'OK, tak já jdu'. On na to: 'Táta tady bude' a už pláče. Řeknu 'Dobře, tak já tady zůstanu' Atd..
Zpočátku se mu snažíme vyhovět, ale jelikož to nemá žádný účinek, tak ho necháme než přestane sám, většinou ho zaujme něco jiného. Je schopný takhle brečet i hodinu. Jsme už z těchto situací zoufalí, jelikož nechceme aby se trápil a bojíme se aby naše postupy na něj do budoucna neměly špatný vliv.
Mate pro nás nějakou radu?
Děkuji David
David
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Davide, synek může být sám rozpolcený, možná má na jednu stranu potřebu si potvrzovat, že má na svět okolo sebe vliv, na druhou stranu si to třeba potvrzuje i "navzdory" sám sobě, tj. vyžadováním něčeho, co vlastně ve skutečnosti nechce, a nakonec se do toho sám tak zamotá, že je z toho v afektu a ani už si nemusí uvědomovat, jak to vůbec vzniklo. Můžete zkusit těmto stavům předcházet tím, že nezačnete sundavat boty, ale zeptáte se "Mám ti pomoct, nebo si sundáš boty sám?", to dost často stačí; když se k něčemu rozhodne a pak chce po vás to druhé, zeptejte se "Opravdu to tak chceš? Opravdu ti mám pomoct/si je chceš sundat sám?" - tím mu dáte šanci rozmyslet si, jestli opravdu chce to, co říká. I tak se připravte na to, že k těmto situacím může dál docházet - mám stejnou zkušenost se svou dcerkou, která si prošla stejným obdobím, takže vás mohu uklidnit zkušeností, že to časem samo přejde :).
batolata
Dobrý den.
Už dlouho mám v sobě několik otázek. Dcera přes půl roku (nyní 2 roky a 4 měsíce) vidí ve všech sebe, mě a manžela. Ona ví, že to nejsme my, ale hraje si, že je to Eli, maminka, tatínek, jak sama říká. Občas přidá i babičku. Abyste mě pochopila, v knížce vidí tři káčátka a hned jim dá naše role. Nebo si přinese 3 zvířátka a opět je to Eli, maminka, tatínek. Nevíte, proč to dělá? Nedokážu si to nějak vysvětlit. A není problém v tom, že sebe dává do nejmenšího obrázku, zvířátka nebo plyšáka? Čekala bych, že jako batole bude sebe vidět jako největší hračku. Říkala jsem si, aby nás neměla jako moc velkou autoritu a nebrala nás jako něco víc než je ona.
V tomto věku má prožívat jakýsi vzor. Co si pod tím mám představit? Dcera se nevzteká. Občas zakňourá, když jí nemohu vyhovět, např vzít si v tomto počasí ven sukni. Ale nechá si vše vysvětlit nebo je svolná kompromisu a sukni se vezme, až přijdeme domů. Není špatně, že nevzdoruje jako ostatní děti? Ona je oproti jiným moc hodná.
Lucka
Mgr. Markéta Klingerová
...
batolata
Pokračuji.
A poslední otázka.
Je v něčem špatné vyhrožování? Večer dcera usíná s námi. Nám nevadí, že jí stále uspáváme. Před spaním jí střídavě čteme, povídáme si a běžně po zhasnutí usne do čtvrt hodiny. Občas ale i po zhasnutí chce dělat blbosti a tak jí řeknu, že pokud nepřestane, tak odejdeme. Zabírá to, ale není to špatná reakce? Neměla bych v takové situaci zareagovat jinak? Nerada bych jí tím nějak ubližovala.
Stejně tak, když od dcerky chci, aby mi dala pusu. Není to také špatně? Ona mi jí vždy dá, netváří se nuceně, ale přece jen, neměla bych čekat, až ona přijde sama?


Moc děkuji za odpověď.
Lucka.
Lucka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucko,
řekla bych, že dcerčiny fantazie jsou zcela "normální" a to, že sebe dává do nejmenšího obrázku neznamená nic jiného než že vnímá, že jste vyšší než ona :). Zkuste tolik neanalyzovat její chování, přemýšlet, jak něco "má" být (např. "má prožívat vzdor"), jen se nalaďte na ni, abyste cítila, jestli je spokojená - pokud ano, nepotřebujete nic měnit. Je možné, že začne "vzdorovat" později, ale je také možné, že kombinace jejího založení a vašeho vedení je zkrátka vzájemně vyhovující a že se vždycky nějak domluvíte - což je ideální. Večer dcerce můžete říct, že jestli se jí ještě nechce spát, tak vy zatím půjdete něco dělat a když bude chtít už spát, tak že za ní zase přijdete, aby mohla usnout ve vaší přítomnosti. Pokud vám nevadí, že třeba bude za vámi chodit po bytě. Kdybyste to cítili tak, že má zůstat v posteli a opravdu už být v klidu, myslím, že je v pořádku jí říct to, co říkáte - jen snad by bylo lepší to formulovat obráceně - že jestli chce, abyste zůstali, tak aby byla v klidu, protože jinak neusne. Vyhrožování by podle mě bylo, kdybyste jí řekli, že ji nějak potrestáte. Pokud jde o pusu, můžete dát pusu vy jí nebo se jí zeptat "Dáš mi pusu?" a spokojit se s jakoukoli odpovědí. Přeji dny plné pohody!
batolata
Dobrý večer paní magistro,
předem chci poděkovat za báječnou poradnu, vaše odpovědi mi jsou velmi sympatické a často sem zajdu pro inspiraci. Na vaše doporučení jsem přečetla několik zde zmiňovaných knih o výchově a zase si tak rozšířila obzory v tomto nelehkém oboru :)
Máme téměř dva a půl roku starou holčičku, která je velice paličatá a už zhruba rok velmi intenzivně prožíváme její období vzdoru, což je velká lekce i pro mě. Mám bohužel problém v konkrétních situacích rozlišit, kdy jde o vzdor a kdy bych měla "povolit". Běžné situace jsou například tyto: na procházce se opozdí, čekám na ni, ale ona mě volá a chce abych se vrátila a vzala ji za ruku. Když odmítnu a vesele jí pobízím, aby mě dohonila, ztropí scénku. Odejít sama domů pochopitelně nemohu a schovávat se za rohem mi nepřijde jako adekvátní řešení. ...1. část - otázka upravena poradcem
Bára
Mgr. Markéta Klingerová
...
batolata
Problémy také často nastanou při oblékání - dcera je samostatná, v čemž ji podporuji, Ale někdy se zkrátka nedaří, např. jí nejdou nazout boty. Na můj dotaz, jestli chce pomoci, rezolutně křičí NE! Ale přitom se dál vzteká, hází s věcmi, brečí..nikam to nevede. Je schopná v takové patové situaci setrvat třeba půl hodiny, nakonec si přeci jen nechá pomoct. Přála bych si mít vždy dostatek času, abych mohla jednat bez stresu, naléhání, křiku nebo dokonce plácnutí, když už nevím jak dál. Bohužel jsem ale na výchovu po většinu času sama a mám na starosti také pejsky, kteří se musí několikrát denně venčit a potřebuji, aby dcerka alespoň v určitém časovém rámci spolupracovala. Vím, že žádná univerzální rada neexistuje, ale pokud pro mě máte nějaký postřeh, který by mi usnadnil to rozhodování -kdy už nekompromisně zakročit - budu vám velmi vděčná! 2.část
Bára
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Báro, minimalizovat výskyt takovýchto situací Vám umožní tento přístup: www.nevychova.cz. Jinak nejeefektivnější je vždycky směřovat k vyřešení situace přijatelnému pro obě strany, spíše než se snažit o tu "správnou výchovu". když se podaří rodiči s dítětem sladit se na spolupracující notu, nejeví se pak už výchova tak nelehkým oborem :). Problémem bývají ovšem negativní emoce, které dítě ještě ovládat neumí, a rodič je v sobě dusí, čímž se taky nic neulehčí; proto je dobře stále se vracet k otázce" "Co teď mohu udělat, aby nám oběma bylo dobře?" Držím palce!
batolata
Dobrý den, podle odpovědí vidím, že jste spřízněná duše. Snažím se opravdu vyjít vstříc potřebám své 1,5 leté dcery. Nemyslím si, že děti by MĚLY jít spát v tolik a tolik.. Jenže už jsem unavená z nočního vstávání, většinou 4-5x. Kojím pořád skoro plně, nemá zájem o jinou tekutou potravu než o m.mléko. Myslím, že kdybych to nechala na ni, kojila bych ji tak do 5ti let. Je mi jedno, zda je to podle někoho dobře či špatně, ale prostě už mě to v noci, a někdy i přes den vyčerpává. A teď váhám, co dělat. Myslím totiž, že kdybych ji v noci prostě nedala napít, bude z toho hrozný řev. Už jsem to zkoušela a nevydržela jsem to, mám z toho breku pocit, že ji tím ubližuji.... Navíc bývá vzhůru dost dlouho večer, takže nám s mužem nezbývá téměř žádný čas na sebe... Prosím,jaký z toho máte Vy pocit? Moc si vážím Vašeho času na odpověď.
A prosím, zajímalo by mě, jaký máte názor na metodu pevného objetí? Lze ji použít v takových chvílích, kdy dcera ječí, že chce napít?
Děkuji. K. - otázka upravena poradcem
Kamínek
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kamínku, sama jsem tento problém řešila tak, že jsem kojila kdykoli dle přání dítěte do necelých dvou let, kdy už jsem opravdu nemohla podobně jako Vy, a pak jsem přestala ze dne na den úplně. Neuměla jsem si představit, že bych dítěti někdy kojení odpírala a někdy ne. Takže kojila bych tak dlouho, dokud mám pochybnosti, jestli skončit nebo ne, a až si budu jistá, že už opravdu ne, mohu skončit a dítě to (do několika dnů) přijme, protože cítí můj jasný postoj. Žádné jiné mléko jsem po odstavení nedávala, jen denně jogurt Hollandia a lžičkou mléčnou kaši před spaním, k pití vodu. Myslím si, že když dítě chce kojit, žádné objímání ho v tu chvíli zajímat nebude. Jinak obecně jsem pro objímání, kdykoli o ně dítě stojí (tedy násilně bych já osobně neobjímala, ale je to jen můj názor).
batolata
Dobrý den, máme 7,5 měsíčního chlapečka, který se pravidelně budí půl hod po usnutí a pláče, poté se situace opakuje ještě jednou. Někdy pomůže dudlík, jindy jej pochovám, chlácholím.
Pak již spinká delší časový úsek cca 1,5 hod pak kojení. Syna kojím dle jeho potřeby. Spinká s námi v posteli. Po usnutí zůstávám u něj. Přes den spinká jen v kočárku venku. Doma spí cca 40 min v kočárku i 1,5 hod. Co muže způsobovat probouzení po půl hodině? Potíže začaly zhruba v půl roce.
Děkuji za rady! - otázka upravena poradcem
Adéla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Adélo, může to být buď nahromaděný vzduch v bříšku, nebo nějaké napětí nebo třeba špatné sny (je také v období strachu z odloučení, mohlo by to pramenit i z toho)... V každém případě to berte jako přechodnou etapu, takových různých ještě nastane... Děti se vyvíjejí a jejich projevy i případné potíže se mění souběžně s vývojem. Pokud chlapeček pak pokojně usne, netrápila bych se tím a přijala to jako dočasný stav. Přeji hodně radosti se synkem!
batolata
Dobry den,chtela bych se zeptat,zda lze u dvouleteho ditete diagnostikovat hyperaktivitu. Syn je velice zivy, neposedi ani chvilku, pokud ho zrovna nedrzim za ruku,utika stale a vsude...jsem uz se silami u konce. Poradte mi prosim nejaky vhodny doplnek stravy,ktery by ho alespon trochu zklidnil. Navic ma vzdorovite obdobi ,ktere spolu s jeho neskutecnou aktivitou jsou pro me velmi vycerpavajici.
Pavla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlo, nelze. A i kdyby ano, k čemu by to bylo dobré? Stejně potřebujete najít způsob, jak synkovu aktivitu přežít :). 1) Berte jako klad, že když synka držíte za ruku, nevytrhává se a neutíká (i tací jsou). 2) přijměte fakt, že máte živé dítě a že to neznamená, že je "porouchané". 3) Snažte se uzpůsobit denní režim a prostředí tak, aby syn měl co nejvíc příležitostí běhat jak se mu zachce. 4) Z jeho stravy vynechte nadbytečný cukr, barviva a jiná škodlivá "éčka", podrobně zde http://www.trade4u-pocitace.cz/kniha-varime-malym-neposedum-zdrava-strava-pro-neklidne-a-hyperaktivni-deti_d99600.aspx. 5) Pokuste se domluvit s někým z rodiny (tatínek, babička), kdo by se o synka ideálně každý den na nějakou chvíli postaral a Vy si odpočiňte. Přeji brzké zlepšení situace!
batolata
Dobrý den, potřebovala bych poradit a vysvětlit co se může dít v hlavě mé 19m dcery. Nikdy na mě nebyla závislá. V roce prošla separačkou, ta brzy odezněla, ještě čas mě preferovala, ale v posledním měsíci se začíná čím dál víc upínat na tatínka. Vše jen táta, kde je táta, koupat táta, tancovat s tátou, utěšuje též on. Během posledního měsíce se téměř přestala stydět před lidmi, za každým běží, chce s ním komunikovat, že mámu nemá jí nevadí. Před 14 dny jsem musela na 1,5 dne odjet k lékaři a od té doby ke mě chce ještě méně. Vlastně mě preferuje jen při usínání, pokud se jí v noci škaredého něco zdá, tak volá mě. Jinak si připadám opravdu nepotřebná. Bohužel bude chyba určitě i v tom, že když měla dcera 4,5 měsíce, začala jsem trpět velkými depresemi, které trvaly 6 měsíců. Dcera byla vždy nakrmená, přebalená, ale jinak jsem spíš jen seděla vedle ní a snažila se neusnout, protože jsem dlouhodobě nespala více než 4h/den.
Moc mě tato situace mrzí, hodně se tím trápím, jak to zlepšit? - otázka upravena poradcem
Anežka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Anežko - přestat myslet na minulost a nebát se budoucnosti. Prožívejte s dcerkou vždy jen přítomný okamžik - sdílejte, nalaďte se na ni, posílejte jí třeba mlčky svou lásku. Neočekávejte za to žádnou odezvu z její strany, nedělejte to kvůli sobě, ale pro ni. Těšte se z chvilek, kdy jste spolu, tšte se z jejích pokroků, z toho, že je zdravá, že má ráda i tatínka... Buďte si jistá, že Vás miluje, a nechtějte to vidět, nemyslete na to, že Vám to zrovna v tomto období nedává najevo. A potřebuje Vás, v nouzi se obrací k Vám, buďte tu pro ni a věřte, že až po delší čas pocítí Vaši náklonnost a něhu bez strachu, jestli ji bude opětovat, bude jí s Vámi fajn. Přestaňte se trápit a radujte se ze všeho, z čeho lze. Držím palce!
batolata
Dobry den.Dcera 2,5 roku je sice rozumna,ale taky drza,nerespektuje co rikam a vsemu se jen smeje,je zivejsi, neposloucha!Prosim poradte co delat,protoze mam pocit,ze bude nevychovana.Dekuji za radu.
Sarka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Šárko, Vaše dcera je batole. Není robot, není loutka. Také "drzost" jako postoj jí přisuzujete Vy, takto malé dítě nic takového nezná. Nesnažte se, aby Vaše dcera byla vychovaná, snažte se, aby věděla, že ji milujete a že ji respektujete. Nesnažte se jí diktovat a řídit jí život, snažte se o to, aby vám bylo společně hezky (tedy ne že si necháte např. ubližovat, ale že s ní budete hledat cestu, jak to udělat, abyste byly spokojené obě). Když bude vědět, že ji milujete a respektujete, naučí se to od Vás, bude respektovat ostatní lidi a tím pádem se v budoucnu chovat tzv. "vychovaně". Přeji pěkný vztah s dcerkou!
batolata
Dobry den, mam skoro 16ti mesicni dceru,kterou se jiz par mesicu snazim odstavit, uz sice kojim jen vecer a rano,ale pres den se mi stejne porad hystericky dobyva do vystrihu. Dcera je na me hodne zavisla, i kdyz ji od malicka berem mezi lidi, od nikoho na sebe neda sahnout nebo se vzit do ruky jen ode mne, manzela, babicky a nekdy dedy kdyz ma naladu. Za mesic bych potrebovala odjet na vikend, chtela jsem se zeptat zda muze dceri uskodit nebo spis prospet pokud ji necham od soboty do nedele s rodici na chate? Rodice ji jiz ji parkrat hlidali v noci,nekdy brecela, posledni dobou spala bez problemu, ale rano jsem tam vzdy byla. Chtela bych aby byla samostatnejsi a timto vikendem i ukoncit kojeni, ale nevim, zda ji to spis nemuze ublizit. Dekuji mockrat za odpoved.
Daniela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Danielo, toto dilema Vám nevyřeším. Jen bych si zkusila ujasnit, jestli dcerku opravdu už kojit nechci, nebo rozumově nechci, ale vnitřně cítím, že by to ještě bylo dobré. Až sama sobě odpovíte, pak jednejte. Buď přestaňte kojit (ale musíte být skutečně rozhodnutá, je možné, že až se vrátíte z víkendu, bude se dcerka do výstřihu dobývat stejně), nebo kojte dál, ale bez neustálého pocitu, že byste toho měla nechat. Přeji příjemné časy s dcerkou!
batolata
Dobrý den, moje holcicka ma 18 měsíců a velmi si padli do oka s hochem od sousedu (2,5 roku). Chodí spolu na houpacky a vždy chce jit jeden vedle druhého. Také se objimaji a dávají si pusinky na rty. My jsme vždy učili naši holčičku dávat pusinky na tvar - ale určitě to obkoukala od rodičů. Jen bych se chtěla zeptat, zda je taková náklonnost v tomto veku normální nebo se máme snažit tomu nějak bránit. Děkuji
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, v tomto věku mi to přijde opravdu nevinné... Zkrátka napodobují...
batolata
Vazena pani Klingerova, s manzelem jsme se prestehovali na nekolik let (cca3-4) do Nemecka. Mame cerstve 2 letou dceru a v dubnu cekame druhe dite. Zacala jsem s dcerou navstevovat miniskolicku na 3 hodiny, dva dny v tydnu. Prvni dva dny jsem zůstávala po celou dobu v mistnosti. Treti navstevu tam zustala 20 min sama. Neplakala. Pri ctvrte navsteve z pocatku lehce plakala (vzlykala), asi 20 min, pak snedla svacinu a uz neplakala a hrála si dalsi hodinu. Ovsem pri dalsi navsteve plakala temer hodinu a nenechala se uklidnit ani zatahnout do hry, ani nejedla. Dalsi 2 navstevy probihaly stejne, po cca hodine jsem byla zavolana k dcerce, ze je velmi nestastna. Kdyz se ale o skolce bavime odpoledne, rekne, ze tam pujde a nebude plakat. Kdyz odchazim, vidim, ze plakat nechce, bojuje s tim, ale nedokaze ten smutek asi premoct. Zajimal by me Vas nazor, zda pokracovat v dochazce a nebo radsi prestat. Handicapem je samozrejme i to, ze dcerka vychovatelce nerozumi. Mnohokrat dekuji za odpoved.
Helena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Heleno, dvouleté dítě bych nenutila ani do české školky, natož někam, kde nerozumí ani slovo. Některé dítě by to třeba zvládlo nez potíží, ale když dcerka nechce, nenutila bych ji. Vodila bych ji spíš někam do mateřských center, kde bych byla s ní a mohla by se tam mezi dětmi rozkoukávat a poslouchat tu neznámou řeč. Přeji šťastnou rodinku!
batolata
Dobrý den, nejprve děkuji za vaši skvělou poradnu.Měla bych otázku ohledně jídla. Synovi je 13 měsíců. Jídlo ho zdržuje. Nemá čas sedět v židličce, neustále si stoupá, něco nebo někam chce. Musím ho vždy nějak zabavit, aby vůbec otevřel pusu. Buď zpívám, nebo mu dám nějakou kuchyňskou "hračku" a přitom ho krmím. Také jsme zavedli krmení magnetických zvířátek z lednice. Ukáže, které jako nakrmím a pak si vezme on, pak ukáže další...Ale i to už přestává zabírat a mně dochází nápady. Chtěla jsem se zeptat, jestli je to vlastně dobře, že tohle dělám, on pak ani nevnímá, že jí. Ale když ho nezabavím, sní jednu lžíci a víc do něj nedostanu. A pak jsem se ještě chtěla zeptat na házení věcí, hrozně ho baví všechno házet na zem, koukat, kam to letí a když mu to podám, hodí znovu a znovu. Různě mu to komentuju, jak to krásně letí a podobně, líbí se mu to, ale hází to pak pořád dokola. Mám mu to stále podávat? Jak dlouho trvá tohle období, kdy se vším hází? Mocděkuji za odpověď.Lenka
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, některé děti mají prostě takový temperament, jsou živé a zvídavé, a jídlo je - přesně jak říkáte - zdržuje od toho podstatného. Také mi dcerka stále někam utíkala - myslím, že Vás mohu potěšit, nyní ve třech letech ji jídlo zajímá velmi, je kvůli němu ochotná i vydržet chvíli sedět u stolu a plně se soustředí na obsah talíře :). Pokud jde o podávání hozených věcí, hrajte si s ním tak dlouho, dokud to vydržíte. Když máte dost, prostě mu to řekněte - teď ti to podám naposled, už mě to nebaví (už mě bolí ruka/ už musím jít dělat něco jiného). Přeji hodně radosti ze synka!
batolata
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu jak 14 měsíčního syna odnaučit jíst a vyhazovat hlínu z květináče, máčení se v misce s vodou našeho psa, vytahování kabelu z elektriky a následná hra se zásuvkou atd situací je nepočet. Nereaguje na vysvětlování že elektrika je nebezpečná a mám o něj strach když si s ní hraje, že mi vadí když vyhazuje hlínu nebo že pejsek nemůže vodu pít když jí permanentně vylívá. Taky mě zajímá Vás názor na lhaní dětem o miluláši a dárky od ježíška. Chtěla bych se tomu vyhnout a zároveň nezkazit kouzlo vánoc a rozdávání dárků. Děkuji předem za Váš názor Miriama
Miriama
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Miriamo, takto staré dítě to odnaučit nelze - je to jeho přirozenost se takto chovat. Je třeba uspořádat okolí dítěte (případně organizaci přesunů apod.) tak, aby se omezily možnosti vzniku takových situací. Pokud jde o Ježíška, přečtěte si prosím mé odpovědi na toto téma (Ježíšek).
batolata
Dobry den. Mame syna, 2 a ctvrt roku, zatim jedinacek, a zda se nam, ze je extreme majetnicky az lakomy. Kdyz po dlouhem premlouvani (udelas Adamkovi radost, pohraje si a vrati ti to) neco pujci, je z toho jak na trni, hracku nespusti z oci a porad se pta, jestli mu to vrati. Jak k nam nekdo prijde a bere si jeho hracky, tak se muze zblaznit. Jak si nekdo neco veme, hned to chce samozrejme taky. Nam s manzelem sice obcas neco pujci (snazime se ho "trenovat"),ale ujistuje se, ze mu to vratime. Chapu, ze je v obdobi, kdy se vymezuje, ale kdyz je s jinym ditetem tak je to dost stresujici, vytrhava hracky a vyvadi. Poradte mi, prosim, jak mam v takove situaci postupovat nebo jak mu to efektivneji vysvetlit? Dekuji za odpoved.
Michaela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Michaelo, Váš syn se chová naprosto běžně s ohledem na svůj věk. Nenuťte ho půjčovat to, co půjčit nechce. Můžete s ním vyjednávat, pokud Vám záleží na tom, aby hračku poskytl; dejte mu najevo, že chápete, jak se cítí, a že respektujete, že hračka je jeho a on sám se může rozhodnout, jestli ji půjčí nebo ne. Pro jeho zdárný vývoj by nebylo dobré, kdybyste mu přilepili nálepku "lakomec". Přeji hodně radosti ze synka!
batolata
Dobry den, mam 15mesacnu dceru, je podla mna velmi sikovna, povedala by som niekedy az velmi. Najnovsie zacala vyliezat na stol, obyvackovu stenu pod televizorov a podobne. Prvykrat sme si to ani neuvedomili a smiali sa tomu, lenze teraz jej vzdy poviem, ze nikoho znas to nevidela robit a ze sa to nerobi, povieme jej sup sup dole a podame jej ruky., obcas zvysime aj hlas, lebo na piaty krat uz aj nasa trpezlivost preteka. Mozno sme spravili chybu, ze sme jej to dovolili a teraz jej to zakazujeme. Je mozne, ze sa citi zmatana? Ako docielit toho, aby sa to odnaucila? Pravidelnym vysvetlovanim, ze sa to nerobi a davanim ju dole docielim toho, ze to prestane? Dakujem, Janka
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, především byste si měli sami ujasnit, proč to dcerka nemá dělat. Až to budete vědět, je třeba to dcerce vysvětlit - PROČ to nemá dělat. Že to nikdo koho zná nedělá nebo že se to nedělá - to není žádný logický důvod, proč by to neměla dělat ona. Ano, je zmatená, protože zaprvé jste jí to už dovolili a smáli se, zadruhé protože nechápe, proč by to nemohla dělat i nadále. Musí vědět, že je to nebezpečné, můžete i názorně ukázat, jak by mohla z výšky spadnout (přidržet ji tam a pak povolit, aby "spadla"). Nebo pokud toto není ten důvod, ale jde o to, aby něco nerozbila, zase je třeba to vysvětlit i s případnou ukázkou (jak by mohla něco shodit a co by se stalo), a že si nepřejete mít ty věci rozbité. Až jí to vysvětlíte, napříště už stačí se odkazovat na vysvětlené ("Víš, že jsem ti říkala, že je to nebezpečné") a sundavat (nebo ještě lépe nenechat vylézt) tak dlouho, dokud si nenajde nějakou jinou zábavu...:) Přeji spokojenou dcerku!
batolata
Dobry den chtela bych se zeptat, dnes me ve skolce upozornila pani ucitelka ze maly je moc rozlitany,neumi si hrat s jednou hrackou hracky da tam a zase jinam a starsi deti to zanej musi uklizet. Nebo pri jidle neposedi u stolu protim doma sedi a ji, venku se nedrzi za ruku, jak ma, pri oblikani je lenosny se oblict sam, pritom ho to doma ucim rekla mi ze to chce duslednost, poradite mi jak na nej v listopadu mu budou 3 roky, doma ma volnost ale poslouchat musi, je pravda ze kdyz ma doma uklizet hracky je to obcas krikem . nevim jak mam zmenit aby udelal kdyz mu ja nebo ucitelka neco rekneme dekuji za radu.
Marketa
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Markéto, z Vašeho popisu mám pocit, že by nejlépe pomohlo změnit paní učitelku/školku... Chlapeček prostě není ovce, je samostatná osobnost a režim ve školce a vnucená autorita učitelky jsou mu proti srsti. Ještě mu ani nejsou tři roky a už na něj kladou takové nároky? Chtěli by děti vtěsnat do krabičky, aby nikde nepřečuhovaly? Samozřejmě že svého synka postupně vedete k samostatnosti (úklid hrou, ocenění jakéhokoli pokroku při samostatném oblékání apod.), ale popisované stížnosti mi přijdou v jeho věku opravdu nemístné... Nedokážu Vám poradit, jak přimět ani ne tříleté dítě poslouchat na slovo - žádné takové ani neznám...
batolata
Dobrý večer přeji :) Mám šestnáctiměsíční dceru a nemám ani tak problém (zatím), spíš bych se chtěla ujistit o správnosti svého stylu výchovy, protože spousta lidí z mého okolí mě poměrně dost kritizuje. Abych objasnila, o co se u malé snažím... Chci ji vést k samostatnosti, k rozumnému uvažování a k nepřílišné fixaci na mě (v tom smyslu, že zkrátka nechci mít doma "mamánka"). Malou od cca dvou měsíců beru poměrně hodně mezi lidi, zvykám ji na to, aby se cizích lidí nebála (což budu muset časem trošku střihnout a vysvětlit jí, že ne se všemi kamarádíme :) ). Poprvé beze mě strávila noc v půl roce, první víkend přišel v jedenácti měsících a od té doby průměrně jednou měsíčně tohle praktikuju. Také bych byla ráda, kdyby sama poznala důsledky svého jednání, takže když kupříkladu spadne na kolena, neběžím hned za ní, ale zastavím se a řeknu jí, aby se zvedla zase na nožičky a šla dál... Pochopitelně, že když vidím, že musel být dopad skutečně bolestivý, utěším ji... 1/1
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
...
batolata
...ale snažím se hodně rozlišovat, kdy je to třeba a kdy ne. Je to poměrně nebojácné dítě, takže je to někdy celkem složité, ale dá se to, ačkoli pohoršených pohledů od ostatních lidí si užívám spousty. Stejně tak se na mě sypou výtky, když malé zakazuju, aby si např. sama vzala něco ze stolu, když na ni zvýším hlas, pokud jde, kam nemá, když dává nohy na stůl, když bere věci, které nejsou její (včetně hraček)... Zatím mám pocit, že se mi to vyplácí, dcerka poslouchá, když něco chce, ukáže na to a kýve hlavou, že jako ano (což bývá hodně legrační :) ), a i když se někdy vzteká, pokud jí požadovanou věc nedám, nechá se celkem snadno odlákat věcí jinou, sama si nic obvykle nevezme, i když na to dosáhne, když zakopne a spadne, tak se nerozpláče, ale vstane a jde dál... 1/2
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
...



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.