Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou. Lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Povoleny jsou fotografie ve formátu JPG či PNG s maximální velikostí 6 MB.

Zasláním fotografie poskytuje jejich autor souhlas k použití fotky v poradně iDNES.cz. Odesílatel prohlašuje, že fotografie je jeho autorským dílem, není v rozporu se zákonem, ani dobrými mravy.

plačtivost
Dobrý den,mám dotaz...Mám 9 letou,do nedávna bezproblémová a ted poslední dobou kvuli všemu brečí...Např.říkám jí,aby se před snídaní nejprve převlékla a pak se nasnídá a ona,že se chce nejdřve nasnídat a pak převléknout a když to nebylo podle ní,tak asi půl hodiny brečela,brečí po každé,když jí něco nedovolím...Dřív tohle nedělala.Nevíte čím to může být?Děkuji za radu.
Andrea
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Andreo, možná dcera potřebuje více možností řídit si svůj život sama. Zkuste si s ní o tom popovídat, třeba si dokážete dohodnout způsob komunikace, který vám bude oběma vyhovovat.
plačtivost
p.doktorko moje pravnučka 6 měs.když brečíani nevíme něky proč tak se při tom hrozně třepe hlavně ruce,mám obavy o její psychiku,co stím? děkuji
Hana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hano, hlavně je dobré pláči u miminka předcházet. Některá miminka prostě potřebují být stále u maminky, jinak se necítí bezpečně - takže i když se zdá, že jim nic nechybí, je to právě maminka, kterou potřebují (je možné např. nosit v šátku). Pokud máte podezření na nějakou odchylku, upozorněte pediatra.
plačtivost
Dobrý den,
potřebovala bych poradit ohledně mého teprve 4 týdenního syna. Je tomu tak týden až dva kdy mi začal přes den plakat, myslela jsem si, že pláče kvůli prdíkům, tudíž jsem masírovala bříško atd.. Bohužel jsem přišla na to, že kvůli prdíkům nepláče, nýbrž si pláčem vyžaduje moji pozornost a mé prsa (ne však kvůli jídlu - bývá často přepitý a hodně blinká), kdyby pláč byl v rámci mezí tak tuto situaci neřeším, ale přes den se nestíhám pomalu ani najíst či zajít na záchod. Zkoušela jsem ho nechat vybrečet i 10 minut to však bylo bez úspěchu a zas se mi nechce ho nechat brečet delší dobu, cítila bych se hrozně. Zkoušela jsem i dudlík, ten zabírá, ale jen do té doby než ho vyplivne, poté zase pláče a já mu dudlík musím do pusinky zase dát a je klid (někdy dudlík vydrží cumlat 3 minuty někdy 10 jak kdy),to však podle mě neřeší mou situaci, a proto bych se s Vámi chtěla poradit jak mám postupovat ať mohu přes den fungovat a hlavně ať u něj nevypukne totální závislost na mámu.Děkuji. - otázka upravena poradcem
Anna
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Anno, vaše miminko vás potřebuje - buďte s ním a jemu k dispozici, kdykoli si řekne. Nenechávejte ho plakat zbytečně ani minutu, v tomto věku pláče opravdu proto, že něco potřebuje. Můžete si pořídit šátek a nosit ho u sebe, abyste mohla i něco dělat. Ale první půlrok dělejte v domácnosti jen to nejnutnější, hlavní je, aby se Vaše miminko cítilo v bezpečí a pohodě. Závislé bude právě v tom případě, že mu teď nebudete jeho potřeby naplňovat - pak nabyde přesvědčení, že nic není jisté, ani Vaše láska, ani Vaše přítomnost v jeho životě, a bude se Vás stále držet, aby o Vás nepřišlo. Děti, které mají od začátku naplňované své potřeby, se v pravý čas samy od sebe od maminky odpoutávají, nemusíte mít strach. Ještě nemáte za sebou ani šestinedělí, což je doba, kdy většina maminek nedělá prakticky nic jiného, než že se seznamuje se svým miminkem a věnuje se - pokud nemá další děti - jen jemu. Obě mé děti byly první rok až dva na mně z pohledu cizích lidí "závislé" (neustálé kojení, také jsem nějakou dobu nestíhala své jídlo ani záchod), ale protože jsem jim to dopřála, jsou z nich nyní nezávislé osobnosti, se kterými mám vřelý vztah, ale dokážou být bez problémů beze mě. Moc Vám přeju, abyste se svým děťátkem nalezla společný krok, kdybyste měla chuť, hodně by Vám mohla pomoci kniha https://www.kosmas.cz/knihy/126334/co-rikaji-deti-nez-se-nauci-mluvit/.
plačtivost
dobry den moje mimino ma pet mesisu ale neda sa ho vydrzat furt breci uz som mu koupila kousatko vsetko ked ho dam spat aj vecer aj cezden voubec nechce usnut co mam robit
timea kallaiova
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Timeo, zkusila jste ho mít u sebe v šátku? Některá miminka prostě potřebují pro pocit bezpečí být stále u maminky, cítit její blízkost. Pokud se mu prořezávají zoubky, podívejte se sem http://www.jaknamiminka.cz/prorezavani-zoubku-jak-ulevit-bolesti-a46.html a nechte se inspirovat. Dávejte svému miminku najevo, že ho milujete a že jeho potíže brzy ustanou. Přeji, aby se tak stalo!
plačtivost
Dobrý den, mám problém s tím, jak utišit vlastní dceru (3 měsíce). Často se stane, že pláče, vzpouzí se, vzpíná (bolí ji bříško). Já ji chovám v klubíčku a někdy utiším poměrně rychle, ale jindy ji chovám třeba i 15 minut, konejším, povídám, houpu, zpívám a ona pořád pláče. Jakmile ji ale vezme do náručí tatínek, je okamžitě klidná a spokojená. Já nevím co s tím, jsem z toho čím dál tím smutnější. Na jednu stranu je krásné, že to tatínkovi jde, na druhou jsem z toho nešťastná, že to nezvládám i já. Jinak je dcera zdravá, reaguje, směje se na mne, povídáme si, hajeme si, ale ve chvílích pláče jsem bezradná. Můžete mi prosím poradit, co a jak bych mohla pro zlepšení situace dělat?
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, je možné, že když dcerka začne plakat, vy sama začnete být neklidná, děláte si starost, možná přijdou i pocity, že jste jako maminka neschopná - pokud je to tak, dcerka to z Vás vyciťuje a necítí se tím pádem u Vás v bezpečí (něco jako "když si máma neví rady sama se sebou, jak by mohla pomoct mně?"). Tatínkové si většinou dětský pláč nekladou za vinu, přicházejí tedy k dítku "čistí", myslí na ně (a ne na svoje pocity) - proto se dítko u nich cítí bezpečně a zklidní se. Nebuďte z toho smutná, buďte šťastná, že je dcerka u tatínka spokojená, a postupně zapracujte na své sebedůvěře. A když držíte dcerku v náručí, snažte se mít v sobě klid a mír, nalaďte se na ni a posílejte jí lásku, která to její bříško vyhojí... Držím palce!
plačtivost
Lítostivé dítě:Dobrý den, mám problém s 8 letou dcerou. Je hrozně lítostivá, brečí kvůli hloupostem. Například, že nemůže najít boty. Místo toho, aby se mne zeptala, začne brečet. Ve škole s ní moc holek nekamarádí a já si myslím, jestli to není právě kvůli tomu. Na druhou stranu je zase tak hrdá, že když za něco dostane na zadek, tak nebrečí. Můžete mi prosím poradit, jestli se dá s tím něco udělat? Předem děkuji
Mirka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Mirko, v první řadě dcerce nedávat na zadek. Je to skutečně ponižující a pozitivní účinek to nemá. Ona lítostivost může být následkem nevhodného trestání; vřele Vám doporučuji přečíst si knížku Respektovat a být respektován. Pokud ve škole nějaké kamarádky má, není třeba se z tohoto důvodu znepokojovat - není výhrou mít spousty kamarádek, ale mít jednu až dvě opravdové. Přeji Vám i dcerce pěkný vztah plný vzájemné důvěry.
plačtivost
Dobrý den, Markéto, prosím Vás o radu s naší dcerkou, tři a půl roku. Je velmi šikovná, moc milá k dětem a společenská, ale také velmi plačtivá a urážlivá. Krásně mluví, bez problémů se domluví s každým, přesto několikrát denně pláče- například proto, že jí něco nejde, nechci ji v něčem vyhovět atp. . Často ani nevím, co bylo spouštěčem-sednu si k ní,trpělivě se ptám , v čem je problém a ona brečí tak, že není schopná vydat hlásky. Přiznám se, že po několikáté za den mě to už občas vytočí, přijde mi,že pláče víc než miminka... Pokud není po jejím- například jí nedovolím vzít si v -5stupních letní šaty ( vždy jí ale nabízím alternativy-může si je obléct až přijdeme domů, nebo si je může vzít s sebou nebo si může vybrat sama vhodnější oblečení) urazí se a vleze si pod stůl,kde vydrží i několik desítek minut. Dříve jsem za ní chodila- domluvit se,ale nemělo to efekt, tak ji tam ted nechávám dokud sama nepřijde, má ale skutečně výdrž...Jak správně se při jejím pláči a urážení chovat?Děkuji
Nina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Nino, tento článek je natolik obsáhlý, že v něm jistě najdete to své: http://www.rodina.cz/clanek7815.htm. Přeji Vám pevné nervy :)!
plačtivost
Dobrý den, paní Markéto, chtěla bych poradit ohledně syna, 10 let, 4. třída, jedináček. Poslední dobou (asi půl roku zpět) se dozvídám od jeho paní učitelky, že ve škole v případě selhání, nezdaru reaguje pláčem nebo mu vyhrknou slzy. Syn má diagnostikovanou dyslexii, dysgrafii a dysortografii. Je integrovaný. Škola je malá, prostředí přátelské. Doma ho maximálně podporujeme, chválíme. Učí se dobře, je chytrý, i když ho školní práce stojí hodně úsilí (2 dvojky na vysvědčení Čj a Aj). Pomáháme mu, učíme se s ním, já i manžel. Rozhodně ho netrestáme nebo nekáráme za známky, ostatně je má hezké, jen vyjímečně přinese trojku. Jinak je veselý, pohodový, tvořivý, občas se sklonem k předvádění se a nepozornosti. A to někdy zapříčiní problém při výuce a pak následují slzy. A nebo se doma pečlivě připravuje a pak ve škole se mu nezadaří a už pláče. Chtěla bych mu pomoci, na jednu stranu mu rozumím, ale zase bych ho chtěla uchránit posměchu ostatních. Jak bychom to měli řešit? Děkuji.
Magda
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Magdo, možná Váš syn přikládá školnímu úspěchu příliš velkou důležitost - nemá to od vás (rodičů)? Když má poruchy učení, je pro něj škola velmi namáhavá - to sama píšete. Neuvažovali jste o slovním hodnocení češtiny a angličtiny? Zřejmě na něj učivo klade čím dál větší nároky a chlapec je zoufalý, že přes svoji obrovskou snahu nedosahuje kýžených výsledků, možná mu to vadí nejen kvůli němu, ale i kvůli vám, že vás nechce zklamat. Výraz "selhání" (může to být pohled paní učitelky, může to být Vaše vyjádření) na mě působí dost nekompromisně; zkuste ho nejen podporovat (je otázka, jak přesně ta podpora vypadá, možná i z ní chlapec vyciťuje vaše přání, aby měl co nejlepší výsledky), ale celkově slevit ze svých představ, jak dobře by se měl učit, aby sám na sebe nevytvářel tlak. Škola není všechno, a už vůbec to neplatí o známkách. Měl by to vědět. Najděte si na internetu, kolik úspěšných lidí má dyslexii, a úspěchu rozhodně nedosáhli dřením čtení a psaní... Měl by to vědět. A také to, že spousta lidí je v životě úspěšná naprosto nezávisle na školních známkách (mnohdy velmi špatných). A také to, že ani úspěch nezaručuje člověku pocit spokojenosti; ten se odvíjí od vědomí vlastní hodnoty, radosti z tvoření a dobrých mezilidských vztahů. Přeji synkovi, aby byl se sebou spokojený.
plačtivost
Dobrý den, dceři je 4,5 roku a dost často kňourá. Když je zklamaná, když jí třeba na hřišti někdo nechce půjčit hračku nebo jí vezme tu její, když si něco vynucuje a nedosáne toho, začne kňourat nrbo brečet. Snažila jsem se jí vysvětlit, aby místo toho řekla, co se jí nelíbí, ale nějak se nedaří. Prosím, poraďte jak jí to mám odnaučit. Děkuji
Bára
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Báro, pokud jde o kňourání, ztotožňuji se s radou na této adrese: http://psychologie.cz/poradna/dite-otravne-knoura-jak-ho-zlozvyku-zbavit/. Když brečí, zkuste s pochopením vyslovit nahlas její pocity (např. "Ty jsi zklamaná, že... Tobě je líto, že..., viď? Tak až se vypláčeš, zkusíme vymyslet, co s tím."). Neříkat "Přestaň brečet", protože tím popíráte její právo vyjádřit své pocity, nebo dokonce vůbec takové pocity mít, a jen tím přiléváte oleje do ohně. Až dcerka zjistí, že "jste s ní na jedné lodi", budete moci často situaci zachránit v zárodku třeba jen humorem (vlastní zkušenost). Přeji Vám hodně radosti z Vaší dcerky!
plačtivost
1/Ahoj, prosím poraďte. Naše šestiletá dcera (nejstarší dítě) je podle mého názoru hodně vyspělá, zodpovědná a citlivá. Po mnoha stránkách je bezproblémové dítě. Jediné co s ní řeším je neustálá nespokojenost se vším. Jako by se neuměla radovat, stále jen řeší co nemá a co by chtěla, co nemůže a co by chtěla, závidí jiným dětem (takto to sama formuluje) že se mají líp. Nechce chodit do školky, už by radši do školy. Momentálně je se mnou kvůli nemoci už druhý měsíc doma a každý den pláče, že nechce do školky, i když je to zatím v nedohlednu. Přitom ve školce je ráda, s dětmi má dobré vztahy, občas je i vůdce smečky. Když ji vyzvedávám ze školky, je nadšená.
Jitka
Mgr. Markéta Klingerová
...
plačtivost
2/Některé dny pořád jen pláče neuspokojením. Pláče že nemá to a tohle, že se nemůže celý den koukat na pohádky (máme domluvu), že nemá to nebo ono jídlo. Máme za sebou kurz respektování, myslím, že umíme poskytnout empatickou reakci, vlastně je mi jí i líto, ale někdy to snáším špatně, prostě ty breky jsou nesnesitelné. Pomáhá nám "uspokojení v představách", zkoušíme si představovat jaké to bude až bude mít narozeniny, až bude léto a dostane zmrzlinu, až bude velká apod. Ale nejde to dělat pořád, jednak na to nemám nervy a taky mi to nepřijde normální. Abych to shrnula, já tohle chování vidím i u ostatních dětí stejného věku (hlavně mám pocit u těch prvorozených), ale myslím že ne v té míře. U nás je to permanentní stav neuspokojení, řekla bych špatná schopnost radovat se z přítomnosti, žít v přítomnosti. Mám strach, jestli to třeba nepřeroste v deprese. Ale hlavně potřebuji poradit co s tím mám dělat já, abych na ni nebyla nevrlá, abych jí poskytla nějakou útěchu.
Jitka
Mgr. Markéta Klingerová
Ahoj :) Jitko, píšete, že je dcerka nejstarší dítě, ale nepíšete nic o mladších sourozencích, což může být významné opominutí. Dcerka může mít pro své prožívání různé důvody, kromě ztráty „jedináčkovství“ i vklad z počátku života (těhotenství, porod, hodiny po porodu, kojení...), i mnohem vzdálenější minulosti, a těžko takto určit jasnou příčinu. Co můžete dělat? 1) podporujte dcerčino sebevědomí (pozice v rodině – ona k vám přišla jako první a to se nikdy nezmění, každý člověk má hodnotu, každý je něčím vyjímečný a má co přinést tomuto světu...) 2) povídejte si hlavně o tom, jaký kdo je (bez odsuzování), co kdo přináší ostatním a co by mohl přinášet ostatním (a ne o tom, co kdo má) 3) přečtěte si článečky na mých stránkách, které se radí, jak vést děti k pozitivnímu přístupu k životu: http://www.hra-skolou.cz/pro-rodice-a-skoly/mami-tati.htm 4) ukažte dcerce, jak se mají děti v méně šťastných zemích (třeba ve filmu o dětech v Africe) 5) umožněte dcerce, aby se mohla rozhodnout (buď sama od sebe, nebo po nenápadném nasměrování – pokud by však nereagovala, nemanipulujte s ní), že už teď někomu bude pomáhat (ať už v nějaké dobrovolnické činnosti – s Vámi, nebo navštěvováním někoho, nebo...), a umožněte jí to realizovat: pozná, že pomáhat druhým přináší mnohem víc radosti, než sama něco získat 6) využijte přístupnosti podvědomí před usnutím a vyprávějte jí pohádky/příběhy obsahující to, co dcerka během dne prožívá a pomáhající jí se s obtížemi vyrovnat a sama sebe i druhé milovat (neboť můžeme dostat jen to, co sami dáváme) 7) Můžete na to také jít z opačné strany: není náhoda, že je právě Vaší dcerou, a stejně tak jako potřebuje za maminku Vás, její chování má cosi ukázat Vám osobně. Zkuste se ponořit do svých vlastních pocitů: 1. Žijete Vy sama s radostí teď a tady? 2. Nemáte pocit, že život dává jiným víc než Vám? 3. Pojmenujte si všechny pocity, které ve Vás vyvolává dcerčino stěžování a pláč; pak jděte hlouběji a zkuste si odpovědět, proč se takto cítíte; pak si zkuste vybavit, kdy jste se v minulosti cítila stejně, zkuste jít postupně třeba až do svého dětství; pokud něco objevíte, je potřeba se nejprve vypořádat s těmito Vašimi zážitky, abyste mohla k dcerce přistupovat bez zátěže a vnímat spíš její pocity než Vaše vlastní (právě ony vedou k Vaší nevrlosti). 8) Pokud by se situace během roku nezlepšila, asi by bylo dobré pro jistotu navštívit dětského psychologa. Přeji Vám i dcerce hodně radosti ze života!
plačtivost
dobrý den.Potřebovala bych poradit s 2 letým synem.Když jdeme odpoledne na procházku a já mu něco zakážu např.kaluž tak hned začne brečet a chce vzít do náruče.Zkoušela jsem ho nebrat jenže brečel celou cestu až domů.Když už jsem to jednou nevydržela a vzala jsem ho do náruče tak chtěl nosit celou cestu.Jen jak jsem ho dala na zem tak začal brečet a chtěl vzít.V kočárku taky bohužel nechce být .Děkuju za radu
simona
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Simono, v první řadě je třeba přestat zakazovat tak zajímavé věci jako je louže. Když jdete na procházku, můžete ho na to obléknout a obout, a dovolit mu si procházku užít a objevovat svět. Můžete jeho aktivity usměrňovat, např. do kaluže může házet kamínky, šťouchat klacíkem, ale ne strkat prstíky. Dovolte mu všechno, co jen trochu lze. Pokud mu už musíte v něčem zabránit, dřepněte si k němu a vysvětlete: "Ty bys teď moc rád ochutnal tu bílou kuličku, viď. Ptáčkové si na ní pochutnají, ale pro nás lidi je jedovatá, to by tě potom moooc bolelo bříško, a to já nechci. Ale podívej, tamhle je šípek, vidíš ty červené bobulky? Z toho si lidi vaří čaj, ten ochutnat můžeš, pojď!" Když pláče a chce vzít do náruče, dřepněte si a obejměte ho, zatímco stojí na zemi. Po chvíli zkuste jeho pozornost zaujmout něčím zajímavým v okolí, s čím by si mohl pohrát. Kdybyste mu nedopřála dostatek volnosti v prozkoumávání světa, mohla byste se později divit, proč synek nemá o nic zájem a proč ho třeba nebaví učení. Teď pokládáte základy... Přeji Vám hodně radosti z Vašeho synka!
plačtivost
Dobrý den.Máme s přítelem 5,5 letou holčičku a ona je moc citlivá.Cokoli se jí řekne,vytkne a podobně hned brečí.Problém máme i v jídle.Zavolám jí na oběd a ona zase brečí.Když se vzpamatuje vydrží sedět u jídla i hodinu.Už nevím co mám dělat.Nejde to po dobrém ani po zlém.Stejný problém má i ve školce a to má jít příští rok do školy.Prosím o radu.Děkuji.
Jitka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jitko, přečtěte si prosím mou odpověď na stejné téma Petře.
plačtivost
Dobrý den, dceři je téměř 8 let a je ve 2. třídě. Vždy, když se jí něco nepovede nebo jí něco nejde, vše řeší pláčem. Ve školce to nebylo tak intenzivní, ale nyní mi to přijde už neúměrné věku. Stěžovala si na to i paní učitelka ve škole, že má pocit, že ji nemůže nic vytknout. I doma, když jí třeba nejde pověsit bunda nebo má problém s oblečením, vždy začně fňukat. Někdy brečí i déle a začně si vymýšlet, že brečí úplně kvůli něčemu jinému. Spouštěcí impuls je ale téměř vždy "drobnost".Snažila jsem se jí to mockrát vysvětlit, zvýšila jsem na ni hlas, nic nepomáhá. Poradíte mi prosím co s tím?
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, zkuste si nejprve přečíst tento článek: http://www.rodina.cz/clanek3744.htm. Potom si zkuste uvědomit, jestli má dcerka dostatečné sebevědomí, jestli jí ho třeba od dětství někdo z blízkých "nepodkopává" přílišnými nároky na dokonalost, případně necitlivými komentáři její třeba neúspěšné snahy. Kdyby tomu tak bylo, je třeba takové chování změnit a v holčičce začít sebedůvěru a sebevědomí cíleně pěstovat. Pokud by se časem situace nezlepšila, doporučuji Vám navštívit dětského psychologa. Některé plačtivé děti, když se jim nedostane odborné pomoci, pak v dospělosti trpí depresemi, a to opravdu není žádná banalita. Držím palce, abyste brzy našli cestu, jak dcerce pomoci.
plačtivost
Dobry den mam 7 mesicniho syna rayana a tet mi uz ctyri jen breci vim ze je zdravi ale myslim si ze mu neco vadi je porad nervozni muzete mi poradit cim to muze byt dekuji za radu
janina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Janino, obraťte se prosím na "miminkovskou" poradnu (např. www.porodnice.cz). A do svého dotazu napište více podrobností. Pokud už to trvá několik dní, doporučovala bych Vám spíše než internet návštěvu "živé" paní doktorky, ke které s malým chodíte.
plačtivost
Dobrý den paní doktorko.Dělá mi starosti můj 4letý syn.Je hodný,mazlí se ani nějak nezlobí.Jen je takový dost ubrečený,cokoli mu řeknu-brečí,když není po jeho-brečí.Je takový samotář,mezi dětmi se straní a nezapojí se moc často mezi ně.Chvíli je bez breku,stačí nějaká maličkost a je jako vyměněný.Kamkoli přijdeme,chce jít domů,je protivný.Nevím jak je to s ním ve školce,ale ze strany učitelek nic od nich neslýchávám.Od malička byl takový uřvanější,ale přijde mi čím je starší,tím je to horší.Jsme kompletní rodina a máme ještě 5měsíční holčičku.Nevím co s ním,mám vyhledat nějakého psychologa?
Renata Veselovská
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Renáto, takto na základě pár vět, které jste mi napsala, nemohu poznat, zda Váš synek potřebuje pomoc psychologa, nebo ne. Mohu Vám napsat, co mě napadalo při čtení Vaší otázky. Píšete, že je hodný, mazlí se, nezlobí a ve školce také nemá žádné problémy. Tedy to vypadá, že není co řešit? Vás ale znepokojuje, že je "uřvaný" a nespolečenský. Je tu možnost, že přecitlivělost Vašeho synka se zvyšuje Vaším pohledem na něj. Jestli z Vás vyciťuje nespokojenost s tím, jaký je, není divu, že jak píšete, je to s ním stále horší. Může být založením introvert, takže mu vyhovuje spíše klid a samota. Nebo nemusí být introvert, ale může mít velmi nízké sebevědomí, se kterým se neumí prosadit a proto se dětí raději straní. Narození mladšího sourozence je pro něj také velkou psychickou zátěží (pro každého prvorozeného). Píšete, že "stačí nějaká maličkost" - může to být maličkost z Vašeho pohledu, ale pro něj to může znamenat velmi mnoho. Nevím, odkud jste, ale mám pocit, že by Vám mohlo pomoci, kdybyste někdy navštívila můj seminář "Jak vést děti k pozitivnímu přístupu k životu" (nejbližší 22.3. v Praze). U takto malých dětí je totiž většina potíží způsobena problémem v komunikaci rodiče s dítětem.



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.