Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
vyžaduje pozornost
Dobrý den, předem děkuji za odpověď. Mám doma téměř tříletou holčičku a vychovávám ji jen já. Od malička je velice náročná a vyžaduje pozornost. Měla jsem zato, že se to zlepší, ale není tomu tak, přibyl jí strach ze tmy a nechce ani beze mě jít teď sama třeba pro něco do jiného pokoje. Snažím se s ní hrát, ale bohužel, tím, že jsem sama, jí její potřebu nějak nedokážu pokrýt. Teď jsem s ní stříhala sněhové vločky, ale jí to přestalo za chvíli bavit a chtěla jít stavět kostky, já se jí snažila vysvětlit, že bych si to ráda dostříhala a pak půjdem na ty kostky, jenže mne vůbec nenechala a začla mi schovávat věci. Jak se mám v takových situacích zachovat nemůžu neustále dělat vše podle ní.Děkuji.
Janča
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jančo, tříletá holčička nevydrží u jedné činnosti tak dlouho jako starší dítě nebo dospělý (leda by byla v tomto směru vyzrálejší než průměr). Pokud si chcete něco dodělat, dodělejte, ale berte jako v pořádku, že vaše dcerka má jiný názor na to, co byste zrovna měla dělat (a dává ho najevo, protože takto malé děti ještě nedokážou odkládat své požitky) :). Zachovejte se vždy tak, jak to v té situaci lze, abyste OBĚ byly v co největší pohodě. Přeji Vám hodně radosti s dcerkou!
vyžaduje pozornost
Dobrý den, někde jsem ve výchově udělala chybu a nevím kde. Naše 6-ti letá dcera se dost předvádí , ve školce v šatně, na návštěvě, na kroužku. Vím, že to dělá schválně. Po očku kouká, jestli se na ni ostatní dívají. Řekla jsem jí, že se mi to nelíbí. Její reakce je, že mě poplácá po zádech a přidá, pro ni vtipnou, poznámku. Pozornosti od nás má, myslím si, dost, hrajeme s ní hry, tvoříme, čteme před spaním pohádky. Pravda je, že dva dny v týdnu máme kroužky do večera, takže jde hned spát a už nic nestihne. Také mě trápí, že ostatním dětem závidí. Závidí ale věci, které nemůže(me) ovlivnit (narozeniny, výhru v tombole, bazén na zahradě, sourozence..). Snažíme se vysvětlovat, hledáme pozitiva, a když už vypadá, že tomu rozumí, začne nanovo. Teď už začíná i s maličkostmi (více pití ve skleničce, více hvězdiček na dortu..). Když o tom přemýšlím, pozoruji to hlavně s její nejlepší kamarádkou. S tím souvisí i třetí problém. Jak ji mám naučit, bránit se urážkám a posměškům. Např. houpala se
simona
Mgr. Markéta Klingerová
...
vyžaduje pozornost
...se na hřišti na koníku, že je popelka. Kamarádka (nejlepší) ji řekla, že není, protože nemá šaty. Začaly se „hádat“, dcera už začínala být nešťastná, tak jsem řekla, že je má, že je vidím. Není to dobře, vím to, ale dcera pak už nemá chuť si hrát. A každý den řešit, že ji někdo „ubližuje“ je i pro mě vysilující. Chce po mně, abych jí řekla, co má dětem říct. Jenže já nechci, aby tlumočila moje slova, ale aby to uměla sama. Poradíte mi, prosím, třeba i nějakou literaturu. Děkuji moc
simona
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Simono, sama cítíte, že se dcerka předvádí „schválně“ – čímž Vám něco sděluje. Je potřeba přijít na to, co. Možná má pozornosti dost (pokud se jí věnujete i ve chvílích, kdy vám něco chce říct nebo ukázat, přestože už jste si s ní hráli), možná jí chybí ocenění, možná jí chybí přijetí takové, jaká je (momentálně i s tím předváděním), možná potřebuje ještě něco jiného. Dva tipy na reakci na závidění: „To by bylo fajn, viď, kdybychom měli na zahradě bazén, každé ráno bychom tam mohli hupsnout!“ (tzn. přijetí té touhy a její splnění alespoň v představě) „Ty bys chtěla narozeniny ve stejný den jako má Zuzka? To bys ale musela přijmout i všechno ostatní, jak Zuzka žije, úplně všechno (možno uvést konkrétní příklad něčeho, co by se jí nelíbilo), a neměla bys nic z toho, co máš ty a ona ne. Jé, ale to bys byla někdo úplně jiný, to bychom nechtěli, my chceme tebe, ty jsi naše milovaná dceruška!(objetí)“ Přiznám se, že když jí kamarádka řekne, že není Popelka, protože nemá šaty, nepřijde mi to jako urážka nebo posměšek, ale úplně běžný způsob, jakým se spolu děvčata baví. Je to jednoduché – naučte dcerku, že neexistuje jeden správný názor, ale každý má právo na svůj úhel pohledu – pak se s kamarádkou nemusí hádat, protože jí ponechá její názor, a sobě svůj („Jé, ty je nevidíš? No, to nevadí, hlavně že já vím, že je mám.“). Učte dcerku nebýt závislá na mínění ostatních a nesrovnávat se s nimi (důležitý je Váš osobní příklad – nesrovnávat dcerku ani nikoho jiného, neříkat „Co by tomu řekli...“ „Podívej se na...“ apod.). V 6 letech už opravdu není dobré zasahovat do slovních přestřelek s kamarádkami – jednak to dcerku v jejich očích snižuje, jednak se nenaučí jednat sama za sebe. Když jste něčeho svědkem, můžete jí potom v soukromí poradit, jak by příště mohla reagovat, ale na místě se nezapojujte (pokud jde pouze o slova). Přeji dcerce spokojenost!
vyžaduje pozornost
Dobrý den, na Vaši poradnu jsem narazila náhodou a moc se mi to zrovna hodí. Taky bych poprosila o radu. Vždycky jsem věřila, že budu jednou mít děti, ale od té doby co hlídám kamarádce tříletou holku si jista nejsem.....je hodně často nemocná a proto nemůže do školky, kamarádka pracuje na 4 hodiny a já pracuju doma, tak jsem se uvolila....holka vyžaduje ustavičnou pozornost, jak si jí chvilku nevšímám, začne na sebe nevhodně upozorňovat, např. kopat mě do nohou. Nevím, jak mám v tu chvíli reagovat, domlouvala jsem jí, že je to ošklivé a že to pěkné holčičky nedělají...bez výsledku, zkusila jsem ji ignorovat a čekala, že ji to přestane bavit, ale místo toho, začala zuřit a kopat ještě víc. Neudržela jsem se a dala jí facku. Jsem v zásadě proti bití dětí,ale ruka mě neposlechla...holka chvilku řvala, pak fňukala a byl klid. Od té doby mě nekopla. Jak se mám zachovat příště, kdyby se to opakovalo? Hodně se jí věnuju, kreslíme si, tancujeme, čtu jí, mrzí mě, že je tak nevděčná.
Zuzana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzano, v zájmu holčičky Vás beru přednostně :). To, že jste se uvolila k něčemu, k čemu sama nemáte vztah (jsou i /zatím/ bezdětné ženy, které děti milují jako takové /nejen ty své/ a buď o výchově něco vědí, třeba ze školy, nebo mají přirozený "mateřský instinkt"), možná prospěje Vaší kamarádce, ale nejsem si tak jistá, že té holčičce. Je dobré, že se holčičce věnujete aktivitami, které ji zabaví, ale co má dělat, když se jí věnovat přestanete? Trávit 4 hodiny denně s někým, kdo k ní nemá žádný vztah (to ona dobře vycítí), kdo o ní uvažuje jako o "holce", bije ji a myslí si, že by mu měla být vděčná za něco, co si sama nevybrala (určitě by raději byla s maminkou nebo mezi dětmi), pro ni musí být trápením. Abyste s holčičkou mohla dobře vycházet, musela byste k ní změnit vztah, přestat ji považovat za něco podřadného, co může být rádo, když se mu věnujete, a po zbytek času musí vděčně zmizet z obzoru, a také si zjistit něco o potřebách a projevech takto malých dětí. Pro začátek si můžete přečíst mé odpovědi na téma "univerzální odpověď" a "vyžaduje pozornost". Pokud svůj přístup změnit nechcete nebo nedokážete, pevně doufám, že holčičku budete hlídat jen po krátkou dobu, Váš současný přístup by jí mohl psychicky ublížit. Přeji vám oběma co nejpříjemněji strávený společný čas.
vyžaduje pozornost
Dobrý den, jsou děti 2 a 5 let schopné pochopit, že i jeho rodič má své potřeby. Poslední dobou se svými dětmi "bojuju", aby mě nechali třeba najíst, nachvíli si sednout? Děkuji za odpověď
Martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, nejsou (resp. ten starší rámcově ano, ale když má mladšího sourozence, tíhne spíš k nižšímu věku než k vyššímu). Zkuste nařídit budíček, nejprve jen na pár minut, postupně můžete dobu prodlužovat až na takových 20 minut - dokud nezazvoní, nebudete dětem k dispozici (nejdřív krátce vysvětlete, proč potřebujete mít klid). A vůbec s nimi nekomunikujte, dokud nezazvoní (je ale dobré je předem nasměrovat na nějakou činnost, která jim po danou dobu vydrží, aby se nenudily). Jakmile budíček zazvoní, buďte naopak na chvíli "jejich" (tzn. nesnažte se získat víc času, např. "No, ještě jsem nedojedla, tak ještě chvíli počkejte, to už vydržíte" apod.), aby viděly, že skutečně stačí počkat na zazvonění. Přeji Vám více času pro sebe!
vyžaduje pozornost
Dobrý den, jak vysvětlit 4 letému dítěti, že se svět netočí jen kolem něj, že když zrovna např. vařím, že musí chvíli počkat a pak na něj budu mít čas? On chce ale všechno hned! Děkuji za odpověď
M.R.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, přečtěte si prosím mou odpověď Michaele na téma "vyžaduje pozornost".
vyžaduje pozornost
Dobrý den, dcera 21 měsíců vyžaduje moji naprostou pozornost. Neustále mě vodí za ruku po bytě, neumí si sama hrát, když staví např. puzzle, tak u ní musím sedět a dívat se jak si hraje, když vstanu a jdu si uvařit kávu nebo si potřebuji odskočit na toaletu ihned vstane a vede mě zpět. Když jí nevyhovím tak začne plakat nebo se vztekat a křičí tak dlouho dokud se jí zase nezačnu věhovat. Toto se opakuje téměř u všech činností,třeba při sledování krtečka na DVD, pokud se dívám s ní vydrží se dívat, ale pokud si odběhnu jen na malou chvilku začne se vztekat. Snažím se jí vysvětlit že hned příjdu, ať se zatím dívá sama ale marně. Pokud moje nepozornost k ní trvá déle začne mě kousat nebo něco hodí na zem aby přitáhla mojí pozornost. Když je s manželem nebo s babičkou, tak se vydrží sama hrát a chová se uplně jinak. Poraďte mi prosím jak v této situaci postupovat, nerada bych aby jí můj přístup nějak uškodil. Většinou se jí snažím vyhovět, ale poslední měsíc je to pro mě velmi náročné.
Michaela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Michaelo, takto malé děti si málokdy chtějí hrát samy. Potřebují dospělého, a nejlépe maminku, aby jim dodával pocit bezpečí, aby každý jejich pokrok hlasitě ocenil, aby s nimi sdílel radost ze hry. Možná také, že jazykem lásky Vaší holčičky je právě soustředěná pozornost (tzn. že ji od Vás potřebuje, aby se cítila milovaná). Je možné i to, že Vámi takto manipuluje, protože se necháte. Tím nemyslím, že máte její potřeby ignorovat, ale že by bylo dobré vymezit hranice, dát dcerce vědět, jaké chování už nebudete tolerovat. Když Vás například kousne, dřepněte si k ní, vezměte ji za ramena nebo ruce a řekněte pevným (ale ne rozzlobeným) tónem: "Kousat mě nebudeš." Pak už nic nevysvětlujte a jděte si uvařit tu kávu nebo něco. Dlouhým vysvětlováním by dosáhla, čeho chtěla - Vaší pozornosti. Zároveň je ale třeba během celého dne slovně vyjadřovat pocity, které na své dcerce pozorujete, např. "Teď se zlobíš, protože by sis přála, abych od tebe neodešla ani na chviličku." "Ty máš asi strach, že budu pryč moc dlouho." To ze dvou důvodů: jednak uvidí, že ji chápete, a to jí pomůže se uklidnit, jednak proto, aby vyjadřování pocitů přirozeně přibírala do svého slovníku a uměla je v budoucnu vyjádřit slovy - teď jí totiž nic jiného než pláč, křik nebo kousání nezbývá. Můžete také zkusit, když potřebujete na chvilku odejít, dát dcerce jednoho plyšáčka, druhého si vzít sama a mluvit za něj k dcerčině plyšáčkovi: "Myšáčku, víš co? Já se teď půjdu podívat do kuchyně, jak se vaří káva, abych ti ji mohl potom taky uvařit, a ty se tu zatím s Aničkou pěkně dívej, až se za chviličku vrátím, povíš mi, co ten krteček mezitím dělal, ano?" (pak musíte ale opravdu přijít za chviličku a oba pochválit, že tam pěkně vydrželi; začněte chviličkami, postupně svou nepřítomnost budete moci prodlužovat). Zkuste také, i když něco potřebujete udělat, najít si okamžiky, kdy holčičce něco řeknete, pohladíte ji, když procházíte kolem ní, komentujete na dálku, co dělá (třeba při stavění kostek). Můžete jí chvilkami věnovat pozornost, aniž byste musela u ní sedět. Pak nebude cítit potřebu získávat si Vaši pozornost vztekáním. Osvědčuje se mi také, když můj syn vyžaduje něco, co mu nechci nebo nemohu dát, že mu dám vybrat ze dvou možností; např. když chce, abych si s ním šla hrát, ale já potřebuji něco udělat, zeptám se ho: „Mám si s tebou chviličku hrát teď, a pak jít dělat to a to, nebo mám nejdřív udělat to a to, a pak si s tebou přijít hrát?“ Něco si vybere a tak to uděláme; pět minut věnovat mohu, a pak bez výčitek jdu za svou prací. I když se mu to nelíbí, ví, že si to tak vybral. Z dálky k němu pak občas mluvím, nebo se přijdu na moment podívat co postavil apod. Tedy: holčičce věnujte pozornost, kdykoli můžete, ale učte ji, že někdy prostě nemůžete; popište jí, co všechno musíte udělat, než se jí zase budete věnovat (např. ne „za chvilku se vrátím“, ale „půjdu teď do kuchyně, postavím vodu na čaj, nasypu kávu do hrnečku, zaleju to horkou vodou a zase přijdu za tebou“). Přeji brzký úspěch!





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.