Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou. Lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Povoleny jsou fotografie ve formátu JPG či PNG s maximální velikostí 6 MB.

Zasláním fotografie poskytuje jejich autor souhlas k použití fotky v poradně iDNES.cz. Odesílatel prohlašuje, že fotografie je jeho autorským dílem, není v rozporu se zákonem, ani dobrými mravy.

strach z odloučení
Dobrý den,chtěla bych se poradit,zda nutit předškolní děti,aby se zúčastnily školky v přírodě? Synovi je 4,5,od září navštěvuje novou školku (státní). Minulý rok navštěvoval soukromou školku (méně dětí). Obecně je na nás více fixovaný,dáno již jeho povahou(citlivý, apod.)I v současné chvilí se stává,že někdy po ránu zaplače,že do školky nechce, apod.(že paní učitelky pořád křičí..),přesto kamarády ve školce má a vypráví o nich s úsměvem. Mimo domov přes noc již byl (u babičky-nejvíce 5 dní),není z toho nadšený,ale zvládne to.V létě mají jet na 5dní na školku v přírodě. Vždy když na to zavedu řeč, že tam pojedou jeho kamarádi,rozbrečí se a tvrdí, že tam nechce a ujišťuje se,že ho tam nedáme.Vzhledem k tomu, že i já vnímám přístup paní učitelek ve školce za ne moc vydařelý,nechce se mi ho tam nutit.Paní učitelky ještě přišly s nápadem,že děti přespí na zkoušku jednu noc teď ve školce,což si samozřejmě také nedokážu představit. Ale nevím,zda ho nemám přinutit alespoň toto zkusit.Děkuji
Pavlína
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlíno, nutit ne. Snažit se, aby jednu noc ve školce zkusil, by bylo dobré, ale v tomto věku bych to ještě nelámala přes koleno, kdyby se prostě nedal přesvědčit.
strach z odloučení
Dobrý den, dceři bude v květnu 6 let. Je to šikovná holčička, která půjde do školy. Už od malička je zvyklá, že když je potřeba, tak ji hlídá tatínek, tchán i moji rodiče. Problém je, že nechce spát mimo domov. Bylo období, kdy třeba 2krát do měsíce to zvládla (víc ani nebylo potřeba), ale čím je starší tím víc nechce. Vždy řekne, že jí bude po mě večer smutno a rozpláče se, rozbolí břicho a je z toho ve stresu. Mám to lámat přes koleno? Ještě nutno dodat, že dceru máme pořád v ložnici a vůbec nám to nevadí. Rádi se večer tulíme, špitáme si a tak...Babička zastává názor, že to je opičí láska a já jsem rozpolcená, jestli mě dcera vydírá nebo ne, protože ráno, když jí volám, tak je veselá a vše je v pohodě. Děkuji
Monika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Moniko, já osobně bych se dceru nesnažila trénovat spát mimo domov jen proto, že "by to už měla umět". Pokud ale někdy opravdu potřebujete (nebo chcete) jít večer z domova, v tomto věku bych už se dítě nebála nechat přespat u jiné blízké osoby, i kdyby plakalo (řekla bych, že je to forma jakési nevědomé manipulace). S dcerkou se klidně tulte, dokud to bude všem zúčastněným vyhovovat. Přeji spokojenou rodinku.
strach z odloučení
Dobrý den, chtěla bych se poradit ohledně dcery. Bude jí šest let a má jet do školky v přírodě. Problém je v tom, že bez nás spala pouze jednou mimo domov u babičky v cca 3 letech a od té doby nechtěla, že se jí bude stýskat. V poslední době jsme udělali dva pokusy, které skončily pláčem a telefonátem babičky, ať si pro ni přijdeme, že říká, že to nezvládne, že se jí stýská. (Bydlíme ve vedlejším domě.) Paní učitelky jsme o tom informavali, nemají s tím problém, ale chtějí, aby to předtím u babičky zkusila, což se nedaří. Jinou možnost, kde by přes noc mohla být bez rodičů nemáme. Dcera na mně byla vždy dost závislá, ve školce si obtížně zvykala, ale teď problém nemá, líbí se jí tam. Do školky v přírodě by jela, ale nedokáže si představit, že tam musí být přes noc, asi měla představu, že tam budou jen přes den. Poradíte nám co s tím? Děkuji za odpověď.
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Veroniko, máte dvě možnosti - buď dcerku necháte u babičky s tím, že se předem dohodnete, že vám babička zkrátka nebude volat a že to holčička prostě zvládne. I kdyby s pláčem. Jinak si nikdy neověří, že se to zvládnout dá, když stačí zaplakat a už babička volá. Jedině když zažije, že lze přespat jinde a "nezemřít", může se v jejím postoji něco změnit. Nebo přijmete to, že bez vás být nechce, a na školku v přírodě nepojede. Můžete jí to také takto vysvětlit; mohu z vlastní zkušenosti potvrdit, že paní učitelky budou mít dost práce a starostí i bez extrémně stýskavého dítka. Ať se rozhodne, jestli to u babičky zkusí "přežít" (ale v tom jí musí pomoct babička tím, že vám volat opravdu nebude), aby na školku v přírodě mohla jet, nebo jestli raději zůstane doma. Přeji dcerce hodně odvahy!
strach z odloučení
Dobrý den, mám 16 ti měs. syna a 1x týdně ho dávám na 4 hod. do baby clubu do skupinky 4 dětí, kde se jim plně věnuje kvalifikovaná chůva. Zatím tam byl 3x a při mém odchodu plakal.Chůva mi sdělila ať odchod neprodlužuji,že pak je to pro dítě ještě horší, takže syna předám a jdu rychle pryč. Když si pro synka přijdu, syn mě v první chvíli jakoby ignoruje a jde ke mě až po chvilce. Naposledy když jsem ho vyzvedávala začal litostivě plakat, vycitila jsem jak moc je rad ze jsem přišla a jak moc smutno mu bylo. Přitom chůva tvrdí, ze je syn v pohodě, hraje si atd. Zajímalo by mě proto:Je dítě v 1,5 roce zralé na odloučení od matky? Dělám dobře, že ho tam dávám?Dělám to hlavne kvůli němu,protože se tam učí samostatnosti, má tam plno zajímavých hraček,ale hlavně žena která se jim věnuje dělá tuto práci s láskou a chce děti hodně naučit. Měla jsem v plánu dávat syna do baby clubu 2x týdně, ale bojím se abych nějak nenarušila náš vztah, který by měl za následek změnu jeho chování. Děkuji.
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, myslela jsem nejdřív, že tam syna dáváte proto, abyste si mohla dopřát nějakou aktivitu, která je důležitá pro Vaše duševní/fyzické zdraví, což je určitě důležité. Jestli to ale děláte "kvůli němu,protože se tam učí samostatnosti, má tam plno zajímavých hraček,ale hlavně žena která se jim věnuje dělá tuto práci s láskou a chce děti hodně naučit", tak to mi přijde v 1,5 roce poněkud přehnané, když to dítě samo nechce. Některé dítě na takové odloučení být zralé může, to vaše evidentně není. Možná v tom jeho smutku hraje velkou roli to, že ho tam nedáváte proto, že musíte, ale proto, že chcete - z čeho jste nabyla dojmu, že nějaká cizí žena, která chce 1,5leté děti hodně naučit(!), je pro něj lepší než Vy, jeho maminka? (Nebo se jedná o výuku angličtiny? V tom případě pokud ta žena není rodilá mluvčí, může spíš nadělat škodu...) Samostatnosti se může učit dítě, které se cítí bezpečně - a to je v tomto věku nejspíš v dohledu maminky, od které se pouze chvílemi samo odpoutává na tak dlouho, jak snese, a pak si k ní zase přichází pro "dobití" pocitu bezpečí. Osobně se domnívám, že čtyři hodiny v kuse je v tomto věku (zvlášť při určitém založení dítěte) skutečně příliš. Myslím, že hodina by stačila, když už to musí být. Máte pochybnosti, naslouchejte si - držím palce!
strach z odloučení
Dobry den, pani Klingerova, potrebovala bych radu ohledne nasi dcerky. Dcerce je 10 mesicu, je to obecne krasne a hodne dite. Ovsem mam pocit, ze uz v tomto veku jsme si ji cela rodina "rozmazlili". Uvedu priklad......jsme s malickou na prochazce, mala se zacne po chvili docela nudit, zacne natahovat na plac a dava najevo, ze chce do naruce. Ve chvili kdy ji vezmeme do naruce ve vterine plakat prestane. Takze ji nosime v naruci a kocarek vozime pred sebou. Kdyz uz si myslim, ze je fajn, ve chvili kdy ji priblizim ke kocarku tak abych ji tam znovu dala, zacne okamzite zase plakat.. K tomu malokdy se necha pochovat od nekoho jineho nez ode mne a od manzela. Kdyz ji dam do naruce nekomu jinemu za par vterin place a kdyz si ji vezme zase k sobe okamzite prestane. Priznam se, ze mam pocit, ze uz ted si placem vynucuje aby dosahla sveho, muze to tak byt? A jak vubec tady s timto bojovat? Mam strach, ze to bude jeste horsi jak bude rust. Muzete mi prosim poradit? Dekuji, Monika - otázka upravena poradcem
Monika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Moniko, v tomto věku bych dcerce ještě dopřávala osobního kontaktu, kolik chce=potřebuje. Potřebuje pocit bezpečí, který má přirozeně u svých rodičů; proč by měla chtít být u cizích lidí? Zvláště v tomto věku dochází k tzv. "období strachu z odloučení", pokud byste dcerce blízkost odpírali, mohli byste ji hodně znejistit a dosáhnout opaku toho, co si přejete (tj. samostatnost). Pokud jde o kočárek, některé děti ho prostě nechtějí (např. obě mé děti), chtějí být u maminky a taky se rozhlížet po světě a ne ležet osamoceně v nějaké kobce... Ideální je nosit takové dítě v šátku - maminka má volné ruce, dítě vše, co potřebuje. Obecně nehledejte v dcerčině pláči nějakou vychytralost, spíše se snažte přijít na to, co jí vadí, a pomoci jí se s tím vypořádat - vždyť je úplně bezbranná. Samozřejmě, že pláč je jediná možnost, jak přivolat změnu - chcete to považovat za snahu vás ovládnout? Ona vám nemůže podrobně vysvětlit slovy, co jí je, jako byste nějakou svou nepohodu vysvětlila Vy svému manželovi nebo on Vám; ona může jen plakat. Důvěřuje vám, tak ji nezklamte a užívejte si její potřeby být ve Vaší náruči. Jednoho dne na to budete s láskou vzpomínat...
strach z odloučení
Dobrý den, chtěla bych se poradit, zda jsem udělala dobře. Dceři bude 6 let a do této doby spala ve společné místnosti se mnou. Nyní jsme ji zřídili pokojík (tam kde spala) a my jsme se odstěhovali. Dcerka to kupodivu bere dobře - večer čteme pohádky - ležíme spolu. Poprosí ještě abych tam spala, ale když jí řeknu, že tam budu než usne - v klidu usíná. V noci se nebudí, ani jsem nezaznamenala žádné negativní změny. Mně jako matce je ale úzko, jako kdybych to dělat ještě neměla. Rozum mi ale říká, že byl nejvyšší čas, protože příští rok bude změn až dost - půjde do školy. Malá taky nechce moc chodit do školky. Při loučení nejsou žádné slzy, scény apod.(vodí ji moji rodiče), ale nechodí tam ráda. Má tam ráda pár dětí - děvčata i chlapce, hodné paní učitelky, ale nejraději jde po obědě nebo vůbec nechce. Doma ji hlídají moji rodiče, protože mi to zaměstnání neumožňuje ji tak brzo vyzvedávat. Co mám dělat? Děkuji za odpověď. Hanka
Hanka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hanko, když je dcerka se samostatným spaním spokojená, buďte i Vy (Vaše úzkost by mohla znamenat, že jste na dcerce závislá). Pokud jde o školku, asi nemáte jinou volbu než chodit do zaměstnání, tím pádem ani jinou možnost než dcerku do školky dávat, i když se jí to moc nelíbí. Když tam ale netrpí, má tam někoho, koho má ráda, a za rok už jde do školy, nezdá se, že by Vaše nejistota byla opodstatněná. Děti toho zvládnou víc, než si myslíme; strach z odloučení v nadpisu tohoto dotazu je Váš, ne Vaší dcerky; kdyby ji to negativně poznamenávalo, poznala byste to. Přeji Vám sílu k postupnému uvolňování silné vazby na svou dcerku!
strach z odloučení
Dobrý den, i já chci poprosit o radu. Můj syn má čerstvých 9 let je úzkostný od malička. Ale mám strach jestli to nepřerůstá v psychickou nemoc bojí se být sám doma nepobude ani 10min.bojí se že se nevrátím. Do školy i ze školy pro něj chodím bojí se sám dojít. Včera jel k babičce na prázdniny a stále vypisuje sms že se tam bojí bojí se ,že by babička mohla umřít a on by tam byl sám. Jsem bezradná nevím jak na něj nechce ani sám spát. Já sama trpím úzkostmy a panickou poruchou předním si ale dávám pozor nemluvím o tom. Je hodně závislý na pc hraje hry ale ne nic strašidelného ani nic o smrti. Děkuji Jana
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, zajděte se synkem k dobrému dětskému psychologovi. A jestli se svými potížemi nenavštěvujete terapeuta, velmi Vám to doporučuji. Držím palce.
strach z odloučení
Dobrý den, za měsíc bych měla jet k moři ze zdravotních důvodů na tři týdny a zvažuji, zda brát syna (2 a čtvrt roku, na mě docela vázaný) sebou. Mám i možnost 2 týdny nechat hlídat prarodiči (které miluje a je na ně zvyklý) a týden manželem. Pro mé zdraví by bylo určitě lepší ho nebrat, abych si maximálně odpočinula a ten třítýdenní pobyt měl smysl (částečně moje zdravotní problémy pramení i ze stresu a únavy při péči o dítě). Před půl rokem byl beze mě týden a zvládl to v pohodě, ale ze třech týdnů mám strach a vyčítala bych si hodně, kdyby to mělo zanechat nějaké následky, či kdyby to protrpěl, zdá se mi ještě malý na tak dlouhé odloučení (a asi i já jsem na něj ještě dost vázaná). Děkuji za radu.
Kateřina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kateřino, nemůže jet někdo s vámi, kdo by se o synka staral přes den (s jiným programem než budete mít Vy), abyste měla volno, a večer a v noci abyste měla chlapečka u sebe? Jinak samozřejmě rozhodnutí je na Vás - jen Vy svého synka znáte a víte, nakolik Vás péče o něj vyčerpává, jaké máte pocity, a jaké byste měla, kdybyste jela sama. Držím palce, ať vše dobře dopadne!
strach z odloučení
Dobrý den, již čtvrtým dnem je dcera (bude mít 4 roky) jako vyměněná. Nechce si hrát sama, pořád chce abych byla s ní, dokonce když jdeme třeba i na wc, musíme se držet za ruce. Je plačtivá. Vrátila se k nám do ložnice na noc (přitom spí již více jak rok v pokojíčku). Na dotaz čeho se bojí mi odpoví, že se bojí o mě a na další dotaz proč, tak abych prý neodešla. Vůbec to nechápu, nic takové jsem jí nikdy neřekla. Zkoušeli jsme změnu prostředí, byli jsme na návštěvě, celou dobu mi seděla na klíně a kňourala, že chce jít domů.
Dáša
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dášo, vypadá to, že se dcerka někde setkala se smrtí nebo s odchodem něčí maminky (školka?). Mezi čtvrtým a šestým rokem si děti obecně začínají uvědomovat smrtelnost a mívají o své blízké (i sebe) strach. Zkuste zůstat klidná a trpělivá. Můžete dcerce podávat červený kaštan (http://www.bachovyesence.eu/index.php?option=com_content&view=article&id=54&Itemid=60). Pokud by se situace časem nelepšila, bylo by asi dobré navštívit dobrého psychologa nebo dobrého kineziologa. Držím palce!
strach z odloučení
Dobrý den, zvažuji cestu do zahraničí na 4 dny, v té době bude mému synovi 5 měsíců. Mohu ho doma nechat samotného s tatínkem, se kterým je také každý den a umí se o něj perfektně postarat? Zvládne takové malé dítě odloučení od matky? Bude mne po návratu chtít? Když bude čtyři dny dostávat mléko s lahvičky, dokáže se pak vrátit k prsu? Děkuji za odpověď.
Martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, nechat ho doma samozřejmě můžete, nemusíte mít obavu, že by Vás po 4 dnech už nechtěl :). Jestli se dokáže (nebo bude chtít) vrátit k prsu Vám nikdo nezaručí, může nastat obojí. Jiná věc je, že ho takové odloučení skutečně může poznamenat, může pak být úzkostlivý, ztratit základní pocit bezpečí. Tatínek se určitě umí výborně postarat, ale pětiměsíční dítě je spojené s maminkou, a když maminka na několik dní (což mimino neví, že "jen" na několik dní) zmizí, může to zanechat (těžko určit, jak velké) psychické následky. Takže rozhodnout se nakonec musíte sama...:)
strach z odloučení
Dobrý den, chtěla bych poprosit o radu. Dcerce jsou teď dva roky, je živé aktivní dítě, ale poslední tři týdny se bojí kamkoli s ní přijdu do jiného prostředí a mezi cizí lidi. Drží se mě, chce do náruče, když ji nechám chvilku samotnou a poodejdu, ale vidí mě, tak hned začne plakat a musím ji vzít do náruče. Byla od malička plaší povahy, ale nevím, proč takto přehnaně reaguje až teď. Žádnou špatnou událost teď nezažila, tak nevím, čeho se tak pořád bojí. Děkuji za odpověď.
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, děti procházejí různými vývojovými etapami, přijměte, že teď je etapa strachu z opuštění a cizích lidí, a dopřejte dcerce pocit bezpečí. Nevystavujte ji zbytečně odloučení a berte ji do náruče, kdykoli je třeba, aniž byste jí dávala najevo něco ve smyslu "Ty ostudo" apod. Až toto období pomine, vyjde z něj silnější a klidnější; pokud byste jí útěchu a pocit bezpečí odpírala, nemusela by se z toho dostat nikdy. Přeji dcerce jen samé dobré životní zkušenosti!
strach z odloučení
Dobrý den, moc prosím o radu, už jsem zoufalá a nevím jak dál:(.S manželem máme roční holčičku a ta je na mě v poslední době tak závislá,že už když se zvedám,že chci jít třeba jen do kuchyně,prostě jí ukážu záda,tak nastává šílený řev,krokodýlí slzy a nikoho jiného prostě nebere a dožaduje se mě.Když si jí vezme manžel a chce jí utišit,tak ho odstrkuje.Nikdo jiný také nepřichází v úvahu.Dřív to tak bylo jen na večer,což jsem tak nějak chápala,že už byla unavená a tak jsme se pomazlily a byla u mě ale během dne jsem se snažila s ní moc nemazlit,aby si na to nezvykla.Pohlazení bylo,tulení se taky,ale nějaký velký chování nebo tak něco to ne,protože mám problémy se zády,takže i z tohohle důvodu to prostě nešlo.Dopol,když jsem vařila oběd,tak si krásně hrála sama,nebo za mnou dolezla,když chtěla být u mě a po dovaření jsme si hrály spolu.Usínala sama,ale teď,jak jí dám do postýlky a odcházím,tak je řev.Když usne,tak mě ale pořád hlídá:(Dokáže řvát i půl hodiny,což já už pak nevydržím:(
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, vývoj dítěte prochází různými etapami, a roční dítě (může to začít už tak od 7.-8. měsíce, ale je to individuální) může trpět úzkostí z odloučení - a je to normální součást vývoje. Je dobré tuto potřebu co nejvíce uspokojovat, i když je samozřejmě dobré vyhradit si i chvilky pro sebe; pokud dopřejete dcerce každý den dostatek mazlení ("snažila jsem se moc nemazlit, aby si nezvykla" - právě toto možná zhoršuje situaci, dcerka je nedomazlená, ona to prostě potřebuje pro svůj zdárný vývoj), třeba vsedě nebo vleže, můžete pak s klidným svědomím strávit i chvíle bez ní. Tedy, zkuste naplnit její citovou nádrž, dopřejte jí mazlení a svou blízkost, přijměte její chování jako přirozenou součást vývoje, a uvidíte, že se situace časem uklidní. K tomu vám oběma držím palce!
strach z odloučení
Dobrý den, mám 6ti letého chlapečka - bojí se jet na tábor, nebo jen přespat u blízkého kamaráda (přes ulici). Jet se skautem na výlet. Mám ho nutit? Děkuji a přeji hezký den M. J.
Monika Jägerová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Moniko, nenuťte. Zkuste ho namotivovat na jednodenní výlet bez přespání, nechte ho u kamaráda až do večera a pak mu dejte vybrat, jestli tam přespí, nebo ne. Navozujte situace, které mu umožní se "otrkat", ale nenuťte ho do něčeho, na co není ještě připraven. Přeji spokojeného chlapečka :).
strach z odloučení
Dobrý den obracím se na vás, protože už jsem bezradná. Máme 6letého klučinu, moc šikovného, nejlepší ve školce a od září půjde do školy. Naším problémem je spánek. Jako miminko spal sám v postýlce, někdy s námi, ale nebyl nějaký problém. Pak jsme mu zařídili pokojíček, ve kterém usínal, v noci třeba přišel za námi, celou noc tam spal možná 2krát. Pak byl zlom, protože manžel ho uspal v ložnici v naší posteli a šel na zahradu. Zamkl dveře, aby malý náhodou nevyšel ven, máme tam dost příkré schody. Venku byl chvíli, pak se vrátil a syn stál celý uplakaný doma, že nikoho nenašel. No a od té doby, jsou to asi 2 roky ho nemůžeme přimět spát samo. Nepomůže ani po dobrém ani po zlém. Zkoušeli jsme různé plyšáky, nebo s ním spát, prostě to nejde. On pořád potřebuje náš kontakt. Večer když jdu s ním spát tak se nemůžu zvednout ani na záchod, i když vím, že už spí. Je ve vteřině vzhůru. Můžete mi nějak poradit, zda navštívit nějakého odborníka nebo to přejde samo. Děkuji moc za odpověď
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucie, jestliže to trvá už dva roky, raději s chlapcem navštivte dětského psychologa; může to být trauma, které je třeba zpracovat. Kdyby psycholog nepomohl, ještě je tu homeopatie a kineziologie. Přeji klučinovi brzké klidné spaní.
strach z odloučení
Dobrý den, mám velký problém s mojí 6-ti letou dcerou. Začalo to už minulý rok. Dcera začala brečet ve školce, začala mít strach, že si pro ni nepřijdeme, začala nás nepřiměřeně s manželem hlídat, nechce jezdit k babičce a k dědečkovi..Bohužel tyto stavy má i nyní, kdy začala chodit do školy. Je výborná žákyně, svědomitá, šikovná, ale jak skončí vyučování a má jít do družiny, tak to začne nanovo. Brečí v jídelně, ptá se stále paní vychovatelky na hodiny, má strach, že si pro ni nepřijdeme, že jsme na ni zapomněli. Jsem z toho zoufalá, zkoušela jsem to po dobrém po zlém, ale nic nepomáhá. Když se loučíme, vidím v jejich očích a chování, že je ve stresu a smutná.. Vůbec nevím jak ji mám přesvědčit, že její myšlenky nejsou správné, přesvědčit ji o pocitu jistoty, který ztratila... kde se tala chyba..
Klára
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kláro, jestliže dcerka byla dříve ve školce v pohodě, a pak se to změnilo, pravděpodobně došlo k nějaké události nebo dcerka mohla něco zaslechnout a špatně si vyložit, nebo ji třeba ve školce někdo nějak postrašit (např. vyprávět o dítěti, pro které si nikdo nepřišel a muselo do dětského domova)... Nepíšete, jestli to něco mohlo spustit (Neopozdili jste se nějak před tím rokem? Nemáte nebo nepokoušíte se o miminko? Nepostrašili ji nějak prarodiče?). Dcerce můžete dát nějaký talisman, který bude mít v tašce a kdykoli si ho vezme do ruky, budete v tu chvíli s ní. Můžete jí dát hodinky (z digitálních by už mohla poznat, jak čas postupuje). Můžete jí dát laciný mobil (pouze na to, abyste volali vy jí, ne ona vám), a každý den po skončení školy poslat SMS, že na ni myslíte a včas si pro ni přijdete (stejně tak při pobytu u babičky a dědečka). Po nějaké době se můžete domluvit, že už zkusí zvládnout pobyt ve družině bez SMS, ale mobil bude mít u sebe, a kdybyste se náhodou měli zpozdit, určitě jí zavoláte (a hned několikátý den nato to udělejte - zavolejte jí, že se zpozdíte o 10 minut - aby viděla, že to funguje; jinak se ale neopožďujte). Celkově jí dávejte najevo, že je pro vás velmi důležitá a nenahraditelná. Ne jenom slovy, ale i skutky - zajímejte se o ni, zaveďte třeba týdně rodinné porady (také jsme s pětiletým zavedli a mohu doporučit), kde každý řekne, co se mu v uplynulém týdnu líbilo, co ho potěšilo, potom co se ho třeba dotklo, co by si přál změnit (i za přispění ostatních členů rodiny), nakonec plány na další týden - tím dítě dostává zprávu, že se s ním prostě počítá (a navíc se vyřeší třeba nedořešené pocity, o kterých jste vůbec netušili). Přeji Vám i dcerce, aby ztracený pocit jistoty zase nalezla.
strach z odloučení
máme 9,5 měsíční dceru a tatínek musí na měsíc odjet. Lze nějak zařídit, aby na něj dcera nezapomněla?
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, můžete s tatínkem nahrát krátké video, kde na dcerku bude mluvit, a pak jí ho třeba jednou denně pouštět, můžete se o něm zmínit každý den nad fotografií, nějakou jeho věcí... Může jí dát k uchu telefon, když tatínek bude volat, aby jí něco řekl. Kdyby se k němu po návratu hned neměla, nic si z toho nedělejte, ona se rozpomene; hlavně jí to nesmíte ani jeden zazlívat a dávat najevo třeba lítost, že k němu nechce. Děti jsou v tomhle různé - např. můj syn nechtěl k otci po dvou dnech odloučení, dcera po týdnu vůbec nemá problém. V každém případě se dřív nebo později vše vrátí do starých kolejí, nemějte obavy!
strach z odloučení
Dobrý den paní doktorko. Máme 16ti měsíční holčičky a s jednou si nevím rady. Je to velmi citlivá bytost, narodila se menší, měla problémy s příjmem potravy (po zdravotní stránce však byla naprosto v pořádku), chtěla pouze k nám, ani babičky, které se tolik snaží o její přízeň mají jen občasné šance. My s přítelem jsme se snažili její potřeby respektovat. Zřejmě tak moc, že nyní je z ní naprostý uplakánek. Cítí se dobře jen pokud jí nosíme. Jinak pláče, vzteká se, není k utišení. Nestačí jí obejmutí a vysvětlení, že není vhodná doba (vařím, má sestru o kterou se musím také postarat atp.). Snažila jsem se být tvrdá a ignorovat její prosby, ale ona je vytrvalá. Moc prosím o radu, jaký postoj mám vlastně zaujmout. Přesvědčovat jí, že nemůže být stále v náručí, nebo naopak má-li tu potřebu...Děkuji moc a přeji hezký den. Monika
Monika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Moniko, je třeba vzít v úvahu také druhou holčičku - jak ona přijde k tomu, že sestra se pořád nosí a ona nic? I když vypadá v pohodě, pokud byste se nadále věnovali hlavně té druhé, mohlo by to na ní také zanechat nějaké následky. Ta, co se narodila menší, měla asi horší start do života a je dobře, že jste se jí hodně věnovali a dopřáli jí komfort vašeho náručí, když to potřebovala. (Možná má v podvědomí strach z odloučení; můžete jí každý večer, až bude spinkat, šeptat, že je v bezpečí, že ji milujete a jste s ní; potom totéž udělejte u druhé dcerky.) Od půl roku je ale dobré začít dítě chvílemi dávat na deku apod., aby se pohybově rozvíjelo a osamostatňovalo. Není dobré nechávat dítě v postýlce, dokonce v jiné místnosti, když nespí - dítě chce být s námi. Není ale také dobré dítěti otrocky podřídit svůj život - z toho nemá prospěch ani jedna strana. Samozřejmě ta holčička vaši náruč potřebuje, ale ne po celý den - přece také leze nebo už chodí, má hračky, má sestřičku... Zkuste tedy s partnerem vymyslet nějaký plán, časový rozvrh, kdy se kdo bude holčičkám věnovat tak, aby dostaly obě dostatek pozornosti, určitě několikrát za den holčičky můžete chvíli nosit v náručí, a jinak je učte, aby se zabavily hračkami, nebo když vaříte, "vařily" s vámi (nechte je třeba vytahávat hrnce apod.), při úklidu mohou zametat malým smetáčkem, otírat povrchy hadříkem... Prostě aby se holčička zabavila a nemyslela tolik na chování. Je mi jasné, že to jde těžko, že je na vás fixovaná, ale ani pro ni už teď není dobré, abyste jí v tom beze zbytku vyhovovali. Je potřeba, abyste si v sobě vyřešila a ujasnila, co je k dobru holčičky, a to pak dodržovala, a necítila se přitom špatně (ona to vycítí a využívá toho). Až budete vědět, že jste jí náruč nějakou chvíli dopřála (upozorněte ji předem, že je to jenom na chvíli, a pak půjdete dělat to a to, jestli chtějí, mohou Vám pomáhat) a je čas dělat něco jiného, dojděte tam, kde budete, holčičku postavte na zem a ukažte jí, co by mohla dělat, aby Vám pomohla (oběma holčičkám, aby Vám pomohly, budou-li chtít). Je na ní, jestli Vám bude chtít být nablízku, nebo si se sestřičkou půjdou hrát. Zezačátku se bude vztekat a plakat, protože má zkušenost, že to funguje, ale Vy vytrváte (ovšem buďte na ni stále milá, řekněte jí, že vidíte, že by se chtěla nosit, ale Vy teď budete dělat to a to; až to doděláte, zase si ji na chvíli vezmete; pak už ji neutěšujte a dělejte naplánované - když půjdete kolem, můžete ji pohladit, usmát se na ni - a jakmile skončíte, vezměte ji na chvíli do náruče - zase ji upozorněte, na jak dlouho a co pak budete dělat atd.). Po nějaké době, když uvidí, že ji nenošením neodvrhujete, a že si vztekáním nic nevymůže, mělo by se to lepšit. Důležitá je důslednost; jak jednou povolíte, jste na tom hůř než předtím. Nebuďte tvrdá, ale pevná, neignorujte ji, ale dodržte naplánované. Přeji Vám pevné odhodlání a brzkou radost z úspěchu!
strach z odloučení
Dobry den, mam syna, budou mu 2 roky. Se starsi dcerou bych mela jit do nemocnice na planovany zakrok na 3 dny. mam trochu strach z toho, aby jak to syn prijme, ze maminka najednou na 3 dny zmizi. samozrejme mu reknu kam jdu a ze se vratim, ale myslim ,ze ve svem veku neni schopen pochopit casovy ramec 3 dnu, ani kdybych to prevedla na pocet spinkani o). je rad, kdyz ho hlidaji prarodice, skoro kazdy den, ale byvaji to tak max 2 hod v kuse.v posledni dobe si me dost hlida a je velky mazel.manzel si s detmi hraje, ale koupani, uspavani krmeni atd. je 100% na mne. tedy nebojim se, ze to manzel nezvladne,to samozrejme ano, jen aby to syn nebral snad jako nejakou zradu od maminky, ze zmizela. lze ho na to nejak pripravit?dekuji
beata
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Beáto, myslím, že by bylo dobré, aby manžel se synkem "trénovali" předem, aby to nebyla pak taková změna. Tedy jeden den se manžel postará o koupání, druhý den o krmení, třetí den o uspávání... Pokud není nemocnice příliš daleko, zvážila bych i možnost návštěvy uprostřed pobytu. Jinak je dobré o tom synkovi říct pár dní předem (on stejně něco tuší), co nejpodrobněji mu popište, kde budete (ukažte třeba mapu, obrázek nemocnice apod.) a co tam budete dělat... Vyličte mu, co budou mezitím s taťkou podnikat za zajímavosti (plány je pak třeba dodržet). Můžete nahrát na kazetu láskyplný a optimistický vzkaz pro synka, který mu pak tatínek pustí, když se chlapečkovi bude stýskat. Můžete vyrobit nástěnný rozvrh dní (pokud spinká po obědě, každý den rozdělit napůl) a každý z těch tří dnů si pak synek po spinkání do příslušného okénka nalepí samolepku - tak uvidí, jak se blíží váš návrat. Pokud by náhodou po vašem návratu k Vám hned nechtěl nebo se choval odmítavě, nic si z toho nedělejte, netvařte se nešťastně nebo ublíženě, ale usmívejte se na něj, a pomalu krůček po krůčku si na sebe zase zvyknete. Přeji šťastné shledání!
strach z odloučení
Dobry den, potrebovala bych poradit se svym 2letym synem .... je na mne a manzela velmi fixovany a prestoze jiz skoro rok chodim 2x tydne do prace, nemuze mne videt odchazet .... drzi mne za nohu, hystericky place a bohuzel mu tu vydrzi i treba dalsi pul hodinu po mem odchodu .... zkousim mu trpelive vysvetlovat ze jdu do prace, ze se odpoledne vratim, ze bude s babickou nebo dedeckem (hlida pouze rodina) .... ale nic nepomaha .... pokud se mi podari odejit pred jeho probuzenim a nalezne v byte pouze babi/dedu je vse v poradku .... bohuzel se budi nepravidelne mezi pul 7 a 9 a ja nejsem schopna odejit vzdy pred jeho probuzenim ..... uz nevim co dal .... Diky
Andrea
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Andreo, přestože, nebo protože? (Možná znáte mé přesvědčení, že dítě do tří let patří k mamince...) Takto malé děti žijí v přítomnosti, proto vysvětlování, že přijdete odpoledne, je spíše zbytečné. Jediné, co Vám mohu poradit, je být sama klidná, dát mu s úsměvem pusu na rozloučenou, říct třeba "Za 9 hodin se vrátím, miluju tě, papa", loučení neprodlužovat a odejít. Jestli Vás to trápí, on to vyciťuje. Pokud tedy chcete (nebo musíte) chodit do práce, musíte být sama přesvědčená, že je to správné, a přestat se trápit. Jinak byste mohla jen vstávat dřív a odcházet tak brzo, aby Vás synek určitě nezastihnul. Přeji vám oběma co nejméně trápení.
strach z odloučení
Dobrý den. Mám 4 letého syna a nyní jsem v 5. měsíci těhotenství. Syn se na miminko těší. Já chodím do práce na 6 hodin a syn od 3 let chodí do školky. Vždy to zvládal skvěle. Domů chodí většinou po obědě, vyzvedává ho babička u které také spí a já jezdím domů kolem 15.00. V poslednch měsících pozoruji, že začal být více úzkostlivý, začal se více bát , vrátil se k věcem, které dělal jako malý - chodí se mnou na toaletu, do sklepa, na půdu (odmítá zůstat sám v místnosti, bydlíme v rodiném domě). Jeho úzkostlivost vyvrcholila plakáním ve školce. Několikrát během dne tam pláče. Říká, že má strach, že ho tam necháme, že pro něj nepříjdeme. Všichni mu samozřejmě vysvětlujeme , že se to nikdy nestane. Je mi ho moc líto a i přez všechny naše ujišťování a vysvětlování stále pláče. Já se trápím a stále řešíme co může být příčinou. Je možné, že jeho změna v chování (úzkostlivost, přecitilivělost, strach....) může být spojená s mým těhotenstvím? Děkuji předem
Romana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Romano, může to být Vaším těhotenstvím. Přečtěte si prosím mou odpověď na toto téma Denise. I když Vaše situace není úplně totožná, snad tam najdete nějakou inspiraci. Můžete mu také zkusit vyprávět pohádky např. o zvířátku, které prožívá něco podobného jako on, a jak to zvířátko nakonec zjistilo, že vůbec není čeho se bát, že ho mají všichni rádi a za nic na světě by ho neopustili. Zkuste se přestat tolik trápit, protože tím synkovi nemůžete prospět, spíš naopak. Vždy ho krátce a přesvědčivě ujistěte, o čem potřebuje, ale jinak se jeho úzkostí nezabývejte a snažte se spíš spolu dělat různé zajímavé aktivity. Je tady totiž možnost, že když syn vidí, jak Vás to "bere", podvědomě to používá, aby si získal Vaši pozornost. Jedině kdyby se stav zhoršoval, bylo by asi lépe navštívit dětského psychologa. Přeji Vám radostné očekávání!
strach z odloučení
DObrý den mám 4,5 letého syna přijde večer a on vyžaduje pouze mě nikde nechce spát jen doma a to ve své posteli ani ve školce zkoušela jsem to několikrát - hrozně pláče.Nyní mám jít do nemocnice a mám obavu jak to zde zvládne s manželem a synem .Jak ho nato připravit -nechce o tom slyšet řekne, že já musím být doma sním ,že koupí veliký zámek a zamkne mě .Děkuji .
Martinna
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, zkuste se na to podívat jako na příležitost, jak synek může poznat, že to zvládne i bez Vás. Zkuste se co nejvíc oprostit od obav - přenášejí se i na synka. Vyrobte speciální kalendář na tolik dní, kolik budete pryč, přiložte k němu samolepky, které si synek bude každý den ráno do tohoto kalendáře nalepovat, aby viděl, jak se blíží den Vašeho návratu. Pokud můžete, telefonujte mu pak krátce každý den (a mluvte při tom vesele, můžete mu říkat, že se na něj těšíte, ale ne, že se Vám po něm stýská)- ale ne kvečeru. Odteď vyzařujte, že ani v nejmenším nepochybujete, že to mužští spolu zvládnou. Důvěřujte svému manželovi!:) Držím palce, aby vše dobře dopadlo.
strach z odloučení
Dobrý den,máme 4 letého syna a 2měsíční holčičku,Adámek má malou velice rád,pořád ji hladí,pusinkuje,ale problém je v tom,že od té doby co jsem se vrátila z porodnice je strašně úzkostný a nechce být ani nachvilku beze mne,pořád kontroluje jestli jsem doma a pokud má jít někam s tatínkem nebo babičkou strašně pláče a když mu řeknu ať teda zůstane doma,tak je vidět ,že tam hrozně chce jít,ale jedině se mnou,vždy byl hodně fixovaný na mě,ale k babičce chodil rád,párkrát tam i spinkal,s tatínkem chodil taky rád.Pokud už tedy někam beze mne jde pláče i tam,do školky nechodí ,jen 3x týdnně do kroužků.Večer chce uspávat a číst pohádku taky jen ode mne,já ale spím v malou ve vedlejším pokoji,v noci se budí s pláčem...už nevím jak to řešit,abych mu nějak tím neublížila a nezhoršila to.děkuji moc za odpověď Lucie
LucieF
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucie, řekla jste synkovi, jak to bude s Vaším dočasným "zmizením" z domova? Věděl, co se děje? Zkuste mu nějakou dobu vyhovět a věnovat mu svou pozornost, jak jen můžete. Zvažte možnost, že by na nějakou dobu spal synek s vámi. Časem, až se trochu uklidní, můžete ho zlehoučka začít otužovat tím, že ho někam pošlete s tatínkem, že bude uspávat tatínek apod. Přeji Vám hodně trpělivosti a sil!
strach z odloučení
Dobry den, mam 8mes syna,ktery zrejme proziva uzkost z odlouceni. Vim, ze je to normalni faze vyvoje. Ale nevydrzi ani s tatinkem, na ktereho je zvykly, nemuzu se vzdalit od nej ani na par minut. Pokud musim odejit (napr. k lekari), vydrzi brecet i 2 hod., odmita jidlo, hrani... proste vsechno. Muj dotaz zni, zda ho lze nejak "ucit", tzn. opoustet ho i kdyz nemusim (rada bych napr. 1x tydne chodila cvicit) nebo byt stale s nim? Podle mne to nic neresi, ale nechci ho prilis stresovat.... Jaky by mel byt pristup k diteti, ktere takto intenzivne proziva strach z odlouceni od matky? dekuji.
Martina J.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, věk Vašeho synka je "mimo můj obor" (zkuste třeba porodnice.cz nebo rodina.cz). Zajímá-li Vás můj názor, já osobně jsem pro to, aby maminka měla dítě u sebe, jak jen to jde (třeba v šátku); po uplynutí období strachu z odloučení je pak dítě samostatnější, protože má zkušenost, že tu pro něj maminka je. Vím ale také, že maminka potřebuje občas volno, aby mohla načerpat síly. Můžete to zkusit nejdřív s těmi minutami: vysvětlete synkovi (dívejte se mu přitom ve stejné úrovni do očí), co a kam jdete udělat, a že se vrátíte za dvě minuty (zpočátku za přítomnosti tatínka) - ale pak to opravdu dodržte. Párkrát to zopakujte, pak přidejte minutu... Vždy chlapečkovi vysvětlete, proč jdete pryč a za jak dlouho se vrátíte, a vždy to dodržte. Snad si časem vštípí, že se mu skutečně vždy vracíte, a nebude tolik trpět, až budete chodit cvičit.
strach z odloučení
Dobrý den, myslíte si, že jsme udělali chybu, když jsme našeho 7 letého syna přihlásili na týdenní letní tábor? O víkendu spal u babičky a říkala, že mu bylo večer smutno, přes den ne, ale večer se mu stýskalo. Na tábor by jel poprvé a sám, nikoho tam nezná. Chtěla jsem, aby měl nějaký pěkný program na prázdniny (manžel dost pracuje a se mnou by se syn doma nudil - neřídím totiž auto, tak bysme většinou byli doma), tady má krásný program, jemu se také líbí. Ale teď si říkám, jestli mu tam nebude smutno, píší tam, že nedoporučují návštěvy rodičů, ale hodně psát dopisy. Nebo mu máme s sebou dát mobil? Má doma takový starší, zatím ho nikam nenosí.Teď se na tábor těší, ale neumí si asi představit, že tam budou cizí lidé a večer tam bude také bez rodiny...Žádného kamaráda, který by jel s ním bohužel nemá.Děkuji za odpověď.Máte bezva poradnu, jsem pravidelnou čtenářkou.
Eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, těší mě, že z této poradny máte užitek. Večer se stýská mnoha dětem, když jsou mimo domov. Jestliže se Váš syn na tábor těší, těšte se s ním (a babička také) a netrapte se předem. Je pro něj důležité, aby získal zkušenost, že bez vás dokáže pár dní přežít - týden je napoprvé tak akorát, to jste vybrali dobře. I kdyby třeba po večerech plakal (to dělají i děti, kterým se na táboře líbí a rády na něj vzpomínají), až se vrátí domů, bude už navždy vědět, ŽE TO DOKÁZAL! Opravdu pomáhá, když děti dostávají hodně pošty, třeba denně několik pohledů (a tam pište, že se na něj těšíte, ale ne, že se vám po něm stýská!). Mobil, to je sporná záležitost. Mohl by vás třeba prosit (ve večerním smutečním rozpoložení), abyste si pro něj přijeli - co na to budete odpovídat? Některým dětem tato možnost kontaktu snad může odloučení ulehčit... Zvažte všechna pro a proti, rozhodnutí je na vás. Pokud máte zjištěno, že tábor je kvalitní a vedoucí zkušení a zodpovědní, pusťte z hlavy všechny obavy; Váš syn by je z Vás vycítil a to by mu neprospělo. Přeji Vám i synkovi pěkné a bezstarostné léto!
strach z odloučení
Dobrý den, mé dceři Terezce je 4,5 roku. S manželem a s Terčou se těšíme na miminko, které se má narodit v srpnu. S Terčou chodíme na aerobik a na plaváníčko, kam již docházíme delší čas. Vše bylo bez problému, do doby než se mi poprvé stalo, že jsem pro Terču přišla o 5 minut později na cvičení. Plakala a myslela, že ji tam nechám. Od té doby když jdeme na nějaký kroužek,nebo teď už také do školky pláče a pokaždý si nachází jiný a jiný důvod /že se jí nechce, jestli přijdu, jestli ji tam nenechám, že se o mě bojí atd./. Paní učitelka se mě ptala, jestli na to nemá vliv narození miminka, ale nepřikládala jsem tomu váhu. Dnes ráno, když jsme šly do školky opět plakala a když jsem jí připravila snídaničku, chtělo se jí zvracet a to mě docela vyděsilo. Snažila jsem se po dobrém, po zlém. Je to pouze týden, ale jsem z toho vyděšená. Nikdy neměla problémy a teď nevím, jestli to mám nějaký čas vydržet nebo co mám tedy dělat, jak se k ní chovat. Děkuji za radu Denisa Loosová loosos@seznam
Denisa Loosová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Deniso, Vaše dcerka opravdu může mít strach, že o Vás přijde, ať už proto, že se Vám něco stane, nebo proto, že se rozhodnete, že už chcete být jen s tím nově příchozím človíčkem. V těch pěti minutách si zřejmě prožila náhlé uvědomění, že byste také už nemusela přijít, a s tím spojenou hrůzu - co by si počala? Psychosomatické příznaky (pocit na zvracení) vyjadřují obrovský strach; není na místě snažit se to řešit po zlém. Je důležité snažit se všemožně obnovit Terezčinu důvěru ve Vaši lásku a spolehlivost. 1) můžete jí vše vysvětlit. Sednout si s ní, zeptat se jí na její pocity (které Vám ostatně sděluje každé ráno, ale v tu chvíli přirozeně nemáte dost času na klidný rozhovor), vysvětlit, proč jste se opozdila, ujistit ji, že ji milujete a nikdy byste ji nikde nenechala. 2) Můžete si s ní popovídat i o miminku. Říct jí, jak jste ráda, že k vám přišla jako první, že to se nikdy nezmění; že miminko může, ale nemusí mít ráda; že Vám s ním bude moci pomáhat - když bude chtít, protože miminko nejdřív nebude umět nic než spát, jíst, čůrat a kakat - a ona už se spoustu věcí naučila. Že i když bude miminko zpočátku vyžadovat mnoho Vaší péče (tak jako jste pečovala o ni, když byla malá - můžete si třeba společně prohlédnout fotky nebo video), každý den si najdete určitý čas jenom pro ni a budete s ní dělat činnost, kterou si vybere. 3) Můžete pořídit levný mobil, vložit do něj své číslo, ukázat dcerce, kterým tlačítkem se Vás dovolá, a dát jí ho vždy, když ji někde zanecháte - aby měla jistotu, že když nedorazíte včas, může Vám zavolat (ale MUSÍTE pak být na příjmu). 4) Nebo můžete požádat vedoucí kroužku (učitelku), kdybyste se náhodou ještě někdy opozdila, aby Vám hned zavolala; když o tomto opatření bude Terezka vědět (nejlépe bude svědkem domluvy), také ji může uklidnit. 5) Snažte se ve všech oblastech vždy dodržet, co jste dcerce slíbila, i kdyby šlo o "hloupost". (Vzpomínám si, že jsme se jednou vraceli autem asi 2km, protože manžel synkovi slíbil, že se zastavíme u jezu, kolem kterého pojedeme, a pak na to zapomněl... :) ).
strach z odloučení
Dobrý den, minulý rok byl syn poprvé na škole v přírodě (1 třída). Bylo to poprvé, co byl sám bez rodičů na týden mimo domov (předtím byl jednou sám u babičky ). Škola v přírodě dopadla tam, že každý večer nám paní učitelka volala, že syn brečí a dávala nám ho k telefonu. ve dne se choval prý normálně, byl veselý, hrál si s dětmi, problém byl vždy až večer v posteli. Letos bude zase škola v přírodě. Syn si velmi přeje jet zase na školu v přírodě. na druhou stranu on sám má velkou obavu: "já nevím, jak to tam zvládnu." Chceme ho podpořit, aby tam jel, aby si taky zvykal bez rodičů (nemáme možnost ho někam jinam dávat, babičky jsou hodně nemocné a spíš potřebují pomoc od nás, nechceme jim přidávat starosti tím, že jim dáme do péče dítě, bylo by to pro ně náročné). Jka s ním mluvit, aby se toho tolik nebál? Do ničeho ho nenutíme, volbu jestli pojede nebo ne jsme nechali na něm, rozhodl se jet, ale i tak se dost bojí. jak ho na to připravit? Slíbit mu odměnu, když to zvládne?
Eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, vybavuji si školu v přírodě se svými prvňáčky, kdy se dvě "stýskalky" (taky to na ně vždycky přišlo až večer v posteli) rozhodly, že prostě jedou domů a když jsem jim přišla zhasnout, měly skoro sbaleno. Na můj zvědavý dotaz, jak se domů dostanou, měly pohotovou odpověď: "Jdeme na stopa!" Byl to jejich způsob, jak se s pocitem odloučení (který každé dítě prožívá jinak intenzívně) vypořádat. Od toho večera už pak neplakaly... Možná paní učitelka v dobrém úmyslu udělala synkovi medvědí službu tím, že mu nedovolila stesk překonat, vypořádat se s ním, dokázat to sám - i za cenu několika proplakaných večerů. Proto má teď chlapec strach, že to zase nedokáže. Zkuste se s paní učitelkou předem domluvit, že vám nebude volat, že vašeho synka jen pohladí a řekne něco v tom smyslu, že už jen tolik a tolik nocí a zase bude s vámi, a zítra že budou hrát tu a tu hru, tak ať se na to pěkně vyspí... Domluvte se i se synkem, že paní učitelka vám tentokrát telefonovat nebude; vyjádřete důvěru, že to dokáže; poukažte na to, že je zase o rok starší, už má víc zkušeností a projevil velkou statečnost, že se sám rozhodl na školu v přírodě jet. Dejte mu nějaký talisman, plyšáčka nebo tak, kterého když k sobě přivine, naváže s vámi na dálku spojení a budete v duchu spolu. Posílejte mu hodně pohledů, třeba několik na den (můžete některé dát paní učitelce předem, kdyby se náhodou pošta opozdila), kde mu vesele a krátce popíšete, co se doma děje a že se na něj těšíte (ale ne, že se vám po něm stýská!). Žádnou odměnu není třeba slibovat, protože váš syn je motivován vnitřně, sám to chce zvládnout, a žádná odměna by ten strach, tu nedůvěru v sebe sama nezmenšila. Nejlépe mu pomůžete, když budete vyzařovat upřímnou důvěru, že to zvládne. Až to zvládne jednou, zvládne už to pak vždycky.



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.