Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
agresivita
Dobrý den,mám problém se synem.Je mu 15let a je velmi agresivní.Nevychází ve škole s jednou učitelkou která ho dokáže příšerně vytočit a pak je drzí.Nejraději by jí zabil a pak sebe mam strach.Kam s ním mám zajít aby nám pomohli??!!
Markéta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Markéto, k dobrému psychologovi, který rozumí dospívajícím.
agresivita
Dobrý den Markéto, chtěla bych Vás opět poprosit o radu. Minulý týden jsem Vám psala dotaz ohledně agresivity dcery mé sestry. Bohužel o víkendu, kdy jsme slavily narozeniny jí-mé neteře i mého syna a celý den byl relativně v pohodě, ukončilo ho shození mého syna z palandy proto, že nechtěla aby se díval na její dárky. Naštěstí dopadl dobře a nic se mu nestalo. Byl to mžik, kdy jsem odestýlala pro něj postýlku. Slavila 5. narozeniny, on 3. Kdy si děti začínají uvědomovat nebezpečnost svého jednání? Ono jí ani po vysvětlení nedošlo, co se mohlo stát. Stále si asi myslí, že máme 7 životů a když umřeme, obživne nás víla. Toto mi jednou říkala, když si se mnou hrála. Mám ji moc ráda, od narození spolu hodně blbneme a vymýšlíme různé hrátky. Proto mě její nulová empatie znepokojuje. S mým synkem se mají rádi. Když jsme spolu u babičky, tak je uspávám a občas spím s nima v jedné velké posteli. Další den pak řešíme min. 4 vážné konflikty-útoky jak na dospělé, tak na syna. Děkuji Vám za radu.
Petra S
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, empatii můžeme od dětí začít očekávat teprve v 5 - 6 letech, a je třeba je k ní vést, hlavně vlastním příkladem. Neteř může mít výbušnější temperament, je třeba učit ji s ním zacházet - to je hlavně na jejích rodičích, i když samozřejmě můžete přispět i Vy, pokud se stýkáte často. Tedy přiznat dítěti právo být rozzlobený, dovolit mu vztek nějakým způsobem ventilovat (nabízet vhodné způsoby, které přesto umožní vztek uvolnit), postupně vést k verbalizaci vzteku a samozřejmě také uvědomování si, co za vztek stojí a s čím se lze prostě smířit, také jak lze komunikací řešit konflikty. Přeji příbuzenskou pohodu!
agresivita
Dobrý den, mám problém se svým dvouletým synem. před pár měsíci začal kousat při rvače děti. Je to vždycky když se hádají o nějakou hračku, nebo když se brání. Kousne je vždy opravdu hodně, že mají dlouho modřiny. Vždycky mu ( většinou zvýšeným hlasem ) vysvětlím, že ho to bolí a že chápu že ho rozlobil tím a tím ale že kousat se nesmí. Bouhužel mě nenapadá, co mu mám jiného poradit, obzvlášť když je pak v té nepříčetnosti. A pak mu jde udělat malá a pofoukat, kolikrát i sám od sebe, což dokazuje, že ho to mrzí a uvědomuje si že ublížil. Dokonce si s ním o tom povídám i v průběhu dne a říkám mu že má říct "ty ty, Ondro" místo kousání, ale vím že je to asi nesmysl. Dále bych se chtěla zeptat , jak mám syna odnaučit skákat po gauči hodně nebezpečným způsobem. Nabýzela jsem mu i skákat v ložnici do peřin, ale to ho omrzelo. A ještě, co dělat když vám dítě dělá naschvály. bojím se jestli něco nezanedbávám jestli se mu málo věnuju. Děkuji moc za odpovědi.
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucie, pokud jste přítomná, je třeba zasáhnout dříve, než dojde ke kousnutí. Když je dítě v afektu, není schopné se kontrolovat. Ve dvou letech také dítě nechápe, že ublížilo, a nemrzí ho to - ještě na to nemá "vybavení"; jde pofoukat a pohladit prostě proto, že má naučeno, že se to v takovém případě dělá. Je dobré, že synkovi vysvětlujete, že mu vyjadřujete porozumění a nabízíte alternativy. Můžete mu také říct, že jakmile někoho kousne, okamžitě půjdete domů (nebo pokud jste doma, že půjde do jiné místnosti), aby už nikomu nemohl znovu ublížit - a také to dodržet. Když se to párkrát zopakuje, mohl by si časem začít dávat pozor. Pokud jde o gauč, udělejte z něj tabu - nemůže na něj jinak než si sednout a sedět (pokud by ani to nepomohlo, pak na něj nesmí vůbec) - opět s vysvětlením, proč toto opatření zavádíte, proč je takové skákání nebezpečné. Když dítě dělá naschvály, buď není naplněná nějaká jeho základní potřeba (může mít hlad, žízeň, být unavené, žárlit...), nebo se jedná o boj o moc - v tom případě je třeba vypátrat, čím tuto potřebu boje my rodiče probouzíme. Přeji Vám hodně radosti ze synka!
agresivita
Dobrý den, psala jsem vám dotaz, ale asi nedorazil. Jsem maminkou dvou kluku (4 a 2 roky) A ano, řešíme u nás sourozeneckou rivalitu. :-) I když moc do smíchu mi není. Náš starší syn vyrustal v milujícím prostředí, do nedávana nebyl vůbec problém. Žádne velké projevy žárlení po příchodu mladšího do rodiny nebyly. Až teď. Starší začal chodit na dva dny v týdnu do školky. Vím, že je tam pár agresivních dětí (vyjadřují emoce násilím). Začíná mi to dělat doma a mladší je jako opička - takže tím mi vznikají situace, o kterých jsem si myslela a doufala, že se nás nebudou týkat. Kříčí na sebe, obačas se praští...Nevím proč, ale strašně mi vadí křik, a i dětské šarvátky, protože vždycky skončí tím, že někdo z nich brečí. Uplně to ve mě v tu chvíli vře. Dokonce jsem začala taky zvyšovat hlas, křičet. Na tom teď pracuji a snažím se být víc v klidu, ale i tak je mi z toho na nic. Nemůžete mi doporučit nějakou knížku pro rodiče - jak pracovat sám se sebou. Jinak já mám "vše načteno :-)
zuzka
Mgr. Markéta Klingerová
...
agresivita
pokračování: Respekt. a být..., Jak mluvit, aby... Sourozenci bez rivality, Děti pořebují hranice...Koncept kontinua... Myslím, že se nám to snad docela daří - stanovujeme hranice, děti se na tom podílejí, nepoužíváme tresty, odměny, myslím, že nejsou v nějakých rolích, nesrovnáváme je... Ale nevím. Něco musíme asi dělat špatně. s manželem se vůbec nehádáme. Televizi nemáme - koukáme jen max. jednou denně na nějaké hezké pohádky. Nevím, jak tato situace vznika, a jak s ní naložit. Starší syn hodně diriguje mladšího - musí si hrát přesně jak on chce, ale ten si to nenechá líbit a už oba křičí. Jak staršímu vysvětlit? Přemýšlela jsem, jestli to nemá ode mě, tak se snažím na to víc soustředit. Myslím, že nejsem tak autoritativní... :-( Když jsou každý sám, je to pohádka :-) Mám také problém s tím, naučit je vybít emoci. Tím, že dokázeli zvládat věci v klidu, tak mě najednou děsí, že by měli nejednou být jako "ty děti"(to zní divně) které se musí vymlátit do polštáře.
zuzka
Mgr. Markéta Klingerová
...
agresivita
pokračování 2 - Ale asi je to ta cesta, že? Prostě jsem měla klidné, děti, co si spolu dokázali hrát a teď se to změnilo a já se s tím nedokážu vyrovnat. :-( Nenutím je aby se milovali. Učím je, že to že se jm něco nelíbí se dá dobře dát najevo i tím, že to řkneme. Ale asi to nestačí. Prosím poraďte mi cokoliv :-) Budu moc vděčná! Čekáme za dva měsíce třetí mimi a bude to kluk a já mám co dělat s pocitem strachu, co další raubíř přinese do rodiny :-) Děkuji mockrát a omlouvám se za zdlouhavý dotaz!!!
zuzka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzko, opravdu žádný Váš dotaz před tímto nedorazil. "Nevím proč, ale strašně mi vadí křik, a i dětské šarvátky, protože vždycky skončí tím, že někdo z nich brečí. Uplně to ve mě v tu chvíli vře." - přijďte na to, proč Vám to vadí, proč Vás to tak dostává; až se tomu dostanete na kloub a sama se sebou si to vyjasníte, budete reagovat klidněji - a pravděpodobně to (kladně) zapůsobí i na chování synků. Pokud se s manželem vůbec nehádáte, a jste přitom skutečně v pohodě, je to v pořádku; kdyby ale aspoň jeden z vás v pohodě nebyl a jen se "z principu" nebo obavy hádkám vyhýbal, přičemž svoji momentální nespokojenost by v sobě dusil, může i tady být jedna z příčin, proč vám kluci předvádějí to, co předvádějí. "mě najednou děsí, že by měli nejednou být jako "ty děti"(to zní divně) které se musí vymlátit do polštáře." - to je další látka k přemýšlení :). Jestli Vy náhodou nechcete být dokonalou matkou, co říkáte? Z vlastní zkušenosti vím, že to je ta největší past, do které se můžeme dostat. Starší svou autoritativností odkazuje mladšího do podřízené pozice, která mu podle něho náleží (a ze strachu, aby o tu svou první nepřišel). Agresivita je v každém z nás, kluci ji jen teď dávají ven. Jestli mají choleričtější temperament, bez těch bouchacích apod. projevů se neobejdou, to by pro ně nebylo zdravé. Vaším úkolem je směrovat tyto projevy do neškodna, a postupem času, jak budou dozrávat, se to bude lepšit (někdy ve školním věku :) ). Zuzko, děláte to výborně, projevy dětí v tomto věku se stále mění, to je naprosto přirozené - vždycky, když zvládnete jedno, objeví se něco jiného, s tím se smiřte! Kdybyste věděla, kolikrát si říkám, že si budu muset napsat dotaz do své vlastní poradny, abych si věděla rady se synem :) - což mi ovšem umožní podívat se na problém z odstupu a řešení je hned vidět - o to jde; dokud jsme emocionálně zasažení, dokud se nás chování dětí osobně dotýká, vznikají v nás obranné mechanismy a ty řídí naše reakce. Když se od toho oprostíme a zabýváme se pouze chováním dětí, a ne svou bolístkou, můžeme reagovat přiměřeně a efektivně. Ale kdo to dokáže bez perného tréninku? Já ne. A to třetí mimi, navíc další konkurence stejného pohlaví, kluky přirozeně zneklidňuje a přispívá k jejich chování. Přijímejte je takové, jací jsou v této chvíli, a dejte jim znát, že jejich pozice v rodině je neotřesitelná. Neškodil by koutek pro každého z nich (později i pro toho nejmladšího), místo, kam může jen jeho majitel. Přeji Vám mnoho radosti na Vaší cestě!
agresivita
Dobrý den Markéto, děkuji Vám za perfektní poradnu, ze které sama čerpám. Ráda bych se zeptala, zda je v rámci normálního vývoje chování syna (3 rokya 3měsíce ) mé kamarádky. Mám dceru 2,5 roku, kterou chlapeček neustále napadá. Strká zezadu když ho nevidí, sype jí písek do očí, z cca 3 cm jí křičí do obličeje aby se rozplakala. Když ho maminka napomene, tak odběhne a jen co vidí příležitost vše se opakuje. Jeden z příkladů: děti si máčely ruce ve fontánce s železnou mříží a chlapeček přišel k dceři a ruku jí vší silou přišláp do mříže, maminka ho vyhubovala a on do 1 min. vlezl zpět do fontánky a vše se opakovalo. Naposledy ji shodil z 1,5 m vysokého domečku se skluzavkou, když se sama snažila slézt. Zdá se mi, že na žádnou domluvu neslyší. Kamarádka ho pak často potrestá fyzicky, ale to je také pouze dočasné. Dcera je o hlavu menší a neumí se ještě bránit. I přes všechno bere chlapečka jako kamaráda a ráda ho vidí, i když se ho trochu bojí. S jinými dětmi tento problém nemáme.
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
...
agresivita
cast 2. Kamarádka má kromě syna ještě dcerku 1 rok. Tu prý občas napadá také. Pokud však napadne stejně silného chlapce, který se brání, tak se stáhne. Napadá občas i jiné děti, ale s dcerkou se vídá téměř denně a tak je oblíbeným cílem. Můžete mi prosím poradit zda je jeho chování ještě v normě nebo zda by bylo vhodné to řešit s odborníkem. Případně co mohu udělat já, abych dcerce pomohla? Občas se už jedná o dost nebezpečné situace. Moc děkuji a přeji krásné prázdniny. Petra
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, (jsem ráda, že Vám poradna pomáhá) chlapeček může žárlit na sestřičku a bojovat o (byť negativní) pozornost svých rodičů. Hubování a fyzické trestání věc nevyřeší. Je třeba změnit výchovné postupy (možná i vzájemný vztah) - to by ale musela chtít Vaše kamarádka; k tomu by jí mohla pomoci i návštěva odborníka. Vzhledem k tomu, že dotaz píšete Vy a ne ona, nebude to asi s její ochotou ke změně tak horké... Co můžete udělat pro svou dcerku? 1) s chlapečkem nikam společně nechodit 2) sledovat chlapečka jako ostříž a při náznaku nějakého násilí k němu přiskočit a přidřepnout, chytit za ruce, dívat se mu do očí a velmi důrazně mu říct, že tohle dělat nebude, a pokud by nespolupracoval, odnést ho od dcerky pryč 3)koordinovat jejich hraní tak, aby byl každý jinde 4) pořídit dcerce "bodyguarda" v podobě většího dítěte. Je opravdu ještě malá, aby se s agresivním napadáním mohla vyrovnat sama. Přeji Vám i dcerce klidnější časy!
agresivita
Dobrý den prosím o radu mám 6 letou dceru , která ted chodí do 1. třídy. Mají ve třídě chlapce , který je velmi agresivní a praštil mou dceru pěstí do rozkroku - úmyslně, další následovalo a zase jí tahal za prso. Ubližuje všem dětem.Takové a podobné věci se dějí denně. Nyní byl chlapec dignostikován , že má poruchu chování. Když si rodiče ztěžovali tak otec dotyčného jim řekl , že je rád at je seřeže .To je sice hezké , ale přece nejde čekat až opravdu někomu ublíží pořádně. Nevím jak to řešit. děkuji Katka
Kateřina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko, toto nemůžete vyřešit sami, škola musí spolupracovat! Spojte se s ostatními rodiči a hromadně žádejte školu, aby přijala opatření, která ochrání vaše děti. Pedagogicko-psychologická poradna, výchovný poradce a třídní učitel mohou ve spolupráci s rodinou dítěte agresivnímu chlapci pomoci (např. terapie, změna výchovného působení rodičů atd.)a usměrnit jeho chování, a také přijatými opatřeními (např. zvýšený dohled o přestávkách) minimalizovat dopad chlapcovy poruchy na jeho spolužáky. Pokud k tomu škola nepřistoupila sama, je třeba ji k tomu přimět. Držím palce, aby se to povedlo.
agresivita
1|2Dobry den, rada bych Vas poprosila o radu. Mame 4.5 letá dvojčata, kluk a holka. Ted byly skoro 14dnů nemocni, takze doma, no zkratka uz to bylo na vsechny dost. Od návratu do skolky se ale neustále hádají, jsou na sebe agresivní- kopání a výkřiky : já tě zabiju ! neberou konce. Kopali a kriceli to i na prarodiče, kteří je odpoledne hlídali- odjeli nastvani a v slzách s tím, ze takhle hlidat deti nebudou a já bych je mela potrestat ( zákaz vecerni pohadky a tak). .
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
...
agresivita
2|2Nevim si rady. Driv to udelali výjimečně, ted prakticky neustále. Vim, ze ve skolce je chlapeček, který dle slov p. ucitelky „ spotřebuje 90% meho casu ale mohu s nim jen pohovořit“, vyhrožuje zabitím detem i učitelce. Co mam delat? Jak odnaučit deti vzajemne agresivite a slovu zabiju Te? Snažila jsem se o vysvětleni s tim, ze tohle je moc osklive slovicko a my ho doma nepouzivame, ale bez uspechu. Moc dekuji.
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucie, to je dost obtížná situace, chlapečka ve školce by měli buď usměrnit, nebo vyloučit, protože ohrožuje vývoj ostatních dětí (i když samozřejmě on ke svému chování nějak přišel a má to doma možná hodně těžké). Kdybyste měla možnost spojit se s dalšími rodiči, kterým to vadí, možná byste mohli v tomto směru komunikací s vedením školky něčeho docílit? Jinak zkuste s dětmi, až bude pohoda, domyslet do důsledků, co to vlastně říkají, a zkuste společně vymyslet lepší způsob, jak ventilovat svůj vztek. Jedině takovým pozvolným vedením a vlastním příkladem může časem dojít ke zlepšení - ze dne na den to asi nebude. Ocenit dítě pokaždé, když použije onen způsob, na kterém jste se dohodli. Je tu také možnost zavést v pravidelný čas desetiminutovku denně, kdy děti mají dovoleno říkat "Já tě zabiju!" kolikrát budou chtít - tím, že to bude dovoleno, to časem ztratí na přitažlivosti a možná je to přestane bavit dřív, než za 10 minut. Přeji Vám úspěch!
agresivita
Mila pani Marketo!Dekuju za Vase rady a vubec za vasi skvelou poradnu. Mam problem se synem, 3 roky, a s jeho agresi. Ze skolky si domu prinasi agresivni chovani (predtim tohle nedelal), rozbiha se na me s rukou a chce placat, kopat, plivat nebo krici takove fraze co slysel jako prestan! jses blbej! to staci!atd. take se odvraci ode me,kdyz ho chci obejmout.Uplne se zmenil.Ve skolce se mu na zacatku libilo,ale az ted se zacalo projevovat toto chovani.Jako by si na nas vylival zlost, nebo prozival zpetne neco nepekneho ze skolky?nevim.Ucitelka se ze vseho vymlouva,nebere odpovednost,prijde mi ze tam deti nevychovava,asi jen krici.Nemam zadne informace o tom,co se ve tride deje.Syn je bilingvni a ma tudiz oproti ostatnim handikep s vyjadrovanim.Mozna proto je obeti agrese?Jinak vsimla jsem si, ze ve tride jsou deti agresivni k sobe,casto placici rano po prichodu.Nesveruje se mi,nedokaze jeste vyjadrit.Nevim jak tu agresi z nej dostat,jak mu to vysvetlit,zle chovani deti..?Prosim,poradte.
Aurore
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aurore, malé děti se nápodobou učí, takže je třeba, aby v tomto věku měly ve svém okolí vzory co nejnásledováníhodnější... Proto je důležité, kam dítě dáme do školky; pokud je to tam takové, jak píšete, a paní učitelka nezvládá, těžko to nějak zásadně doma zvrátíte - příklady táhnou! A je také možné, jak píšete, že synek může mít mezi dětmi ztíženou pozici kvůli svému (byť dočasnému - později mu budou závidět...) hendikepu - ale opět záleží na paní učitelce, jak děti vede; samo o sobě to není důvodem, proč by děti měly k němu být agresivní. Můžete se synkem zkusit kreslit obrázky s nějakým zadáním, a takový třetí se může týkat školky; k tomu Vám třeba řekne víc než při pouhém vyptávání; rozhodně byste měla vědět, co se ve třídě děje - neumožní Vám školka "náslech"? Jinak plivání či plácání, pokud nepřekročí určitou mez, k tomuto věku také patří (dělal to ještě celkem nedávno i můj 4,5letý syn, jinak naprosto neagresivní) - jde o odreagování frustrace ze zjištění, že svět se netočí jen kolem něj. Řekla bych, že by bylo dobré 1) zjistit, co se ve školce děje a případně učinit kroky k nápravě věcí 2) vydržet a nebrat si jeho útoky a odmítání objetí osobně (neříkat např. "To jsem ale smutná..." apod., to by bylo citové vydírání), být v klidu a nadále vyjadřovat svou lásku 3) dát najevo, že tímto chováním nic nezíská, a ukazovat správnou cestu (např. říct: "Vidím, že jsi na mě rozzlobený. Na to máš právo a můžeš mi to říct. Můžeš zadupat nebo zabouchat do polštáře, aby sis ulevil od zlosti. Ale mě bouchat nebudeš. Teď jdu pryč, až budeš klidný, můžeme to dodělat/se domluvit/atd."). Když se aspoň trochu ovládne, projevit radost a vyjít mu vstříc. Přeji Vám, aby se Váš synek brzy zase "našel".
agresivita
Dobrý den, můj tříletý syn od září začal chodit do školky, já do práce. Chodil vždy celkem rád a ochotně, nebyly zatím problémy. Poslední dobou mě ráno nechce ve školce pustit, poprvé se dnes už doma začal vzpouzet, že do školky nechce. Včera se ve školce 3x počůral, i když tyto problémy obvykle nemá, jen drobné nehody, kdy mám "moc práce" na to, aby šel na záchod. Dnes se počůral jednou a nadto téměř prokousl kamarádce ze školky ruku. Agresivní jinak vůbec není ani nebyl. Zřejmě jde o nějakou formu protestu proti novému režimu chození do školky (a maminka do práce). Nejsem si ale jistá, jak k té situaci mám přistoupit, nechci ho trestat, ale domluvy se obvykle v jiných situacích míjí účinkem. Prosím, poraďte mi, jak bych se měla zachovat. Děkuji.
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Veroniko, opravdu synka netrestejte, ale ani domlouvání nemá význam; kde jsou ve hře emoce, rozumové vysvětlování je zbytečné. Počůrávání ukazuje, že tam skutečně nějaký problém je. Je třeba zjistit, co přesně synkovi vadí (nezapadl do kolektivu-měl konflikt s paní učitelkou-paní učitelka nebo některé dítě ho nějak "shodili"-má pocit, že nezvládá požadavky-stýská se mu po Vás-atd.); můžete to zkusit tak, že bude kreslit příhody nebo lidi ze školky nebo třeba vyprávěním o zvířátkách, která prožívají něco jako on (a on Vám s pohádkou pomůže). Synkova agresivita je neuvědomělým "voláním o pomoc". Přeji Vám i synkovi, aby se podařilo příčinu odhalit a odstranit (nebo aspoň zmírnit).
agresivita
Dobrý den, mám problémy s mým manželem a jeho chování k dětem. Má je rád a děti jeho také, ale je výbušný a nekontroluje naprosto své chování a mluvu. Včera, poté co starší syn(3r.) mladšímu(2O měsíců) upil z lahve čaj, se tak rozčílil, že na staršího řval:do psí píči to je na zabití, se na to už vyseru to je fakt na oběšení, co ty děláš. Syn pak začal moc plakat a ptal se mě, jestli ho tatínek zabije a jestli potom umře, při uspávání se na to ptal znovu i na oběšení. Pak se snažil mladšímu stříhat nehty, ten nespolupracoval, tak na něj křičel: piča zasraná do kundy prohnilý se na tebe vyseru. Podobný slovník používá často, až bych řekla, že mu něco takto ujede každý den. Skoro každý den při snídani spílá, že se nemůže ani v klidu nažrat. Bohužel má home office a celý den sedí v jídelně a není od něj úniku. Jak můžu zmírnit následky jeho chování na děti a jaké následky jeho chování může mít? Alkohol nepije.Obávám se, že dotaz ani nelze zveřejnit, ale moc bych potřebovala Vaši radu.
Liba
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Líbo, agresivní jednání Vašeho manžela může děti poznamenat na celý život, a těžko jeho působení můžete nějak napravovat. Říká se, že matka má vliv hlavně na to, jak dítě přistupuje k sobě samému, a otec na to, jak v životě bude přistupovat k druhým. Jediné skutečné řešení je, že Váš manžel začne na svých emocích, které nezvládá, pracovat, aby už své děti nevystavoval zraňujícím a strach vyvolávajícím situacím. Svou verbální agresí zřejmě ventiluje své skryté pocity, např. vlastní nemohoucnosti, nespravedlnosti, křivdy, strachu, co bude dál... které mohly vzniknout třeba v jeho dětství; tyto pocity je nejprve třeba zpracovat. Vaše děti si jednak ponesou životem tyto ohrožující zážitky, jednak mohou takové destruktivní jednání přebrat a chovat se v budoucnu podobně. Jestli je má otec skutečně rád, jak píšete, snad by souhlasil s vyhledáním odborné pomoci (i když je možné, že si nebude chtít žádný problém připustit; hodně záleží i na Vaší diplomacii, s jakou to podáte: možná byste se předem mohla poradit s psychologem – odborníkem na komunikaci), bez které to asi nepůjde; zde jsou některé možnosti: 1) psycholog 2) placený dvoudenní seminář o emocích v Praze (http://www.fokustvs-vzdelavani.cz/index.php/nabidka-kurzu-2010/99-zvladani-emoci-vnitn-a-v-interakcich) 3) kineziolog (např. http://www.kineziologie.eu/index.php?sekce=emoce_a_nase_zdravi) 4) Program pro osoby s násilným chováním ve vztazích; je zdarma (SOS centrum Belgická 22, Praha 2) 5) konzultace s odborníkem z Ligy otevřených mužů (působí po celé republice; http://web.ilom.cz/poradna.html). Přeji Vašemu manželovi, aby si nechal pomoci.
agresivita
Dobrý den,mám dceru,bude jí 5 let.Vždy byla vcelku hodné,živé dítě.Doma ani ve školce s ní problémy nebyly.Asi před půl rokem přišel do školky tříletý kluk ,který všem dětem ubližuje.U něj doma mají spíše volnější výchovu.Často děti bezdůvodně a poměrně brutálně napadá.Naše dcera si od něj odnesla kousance,boule na hlavě,modřiny...Po rozhovoru s jeho rodiči a ředitelkou školky se nic nezměnilo.Dcera je od té doby také agresivní.Často mě nechce poslechnout,hystericky křičí,někdy mě i plácne a to i na veřejnosti.Prosím,poraďte mi,jak se mám v těchto situacích chovat.Naposled mi to udělala na karnevalu ve školce,ze kterého jsme okamžitě odešli.Předem děkuji za odpověď
Taťána
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Taťáno, rodiče toho chlapce zřejmě selhávají ve výchově a nedopřávají svému synovi určitá pravidla, která je třeba dodržovat, a po kterých chlapec podvědomě prahne; svou frustraci si pak vybíjí na dětech ve školce. Vaši dcerku do té doby ani nenapadlo, že by si mohla prosazovat svou násilím, ale tento chlapec jí ukázal cestu. Nevím, jak jste ze začátku reagovala - to je docela důležité... Také nevím, jak moc od dcerky požadujete, aby Vás POSLOUCHALA; dáváte jí dostatek příležitostí k rozhodování, k vlastní volbě, k samostatnosti, zajímáte se o její názory na dění v rodině, přijímáte její návrhy (atd.)? Když si dcerka bude jistá, že ji milujete, bude mít vytyčené hranice s jasnými důsledky, a budete s ní mluvit o jejích pocitech a přáních, mělo by stačit to, co jste udělala na karnevale - jakmile Vás dcerka plácne, jít domů; když to udělá doma, přestat jí věnovat pozornost (odejít třeba i do jiné místnosti); samozřejmě předpokládám, že Vy ji nikdy neplácáte. Zaujala mě Vaše formulace "Naposled MI to udělala..."; jestli si to berete osobně, i tento Váš pocit by mohl její chování upevňovat (když vidí, že "tudy na Vás může"). Přeji Vám, aby se dcerka brzy zklidnila.
agresivita
Dobrý den.Chci se zeptat:mám dva syny 5 a 2roky.Starší syn bije děti,pokud nedosáhne toho co chce.Např. když chce nějakou hračku a druhé dítě mu ji nechce dát,tak ho hned začne bit dokud mu to nedá.Když jsem s ním,tak se mu snažím domluvit,že se to nedělá,ale on to dělá i ve školce.Nevím si už rady.Rodiče jiných dětí si stěžují.Nevím co mám dělat.Bojím se,aby to nezačal dělat i mladší syn.Moc děkuji za odpověd.
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, není dobré dítěti říkat věci typu "to se nedělá" - jednak vždycky se najde někdo, kdo "to dělá", jednak taková obecná a prázdná formulace dítěti absolutně nic neřekne. Říkejte, že Vy si nepřejete, aby to dělal, z toho a toho důvodu. A když někde spolu jste, upozorněte ho, že jakmile někoho začne bít, jdete okamžitě domů - a dodržte to. Můžete si - kromě mých odpovědí na toto téma - přečíst následující článek: http://www.azrodina.cz/1712-agresivita-deti. Přeji Vám, aby se synek brzy zklidnil.
agresivita
Dobry den Mgr. klingerova, chtela bych vas poprosit, jak vysvetlit skoro 4lete dceri, ze nema reagovat v situacich bitim, strcenim, kousnutim...Jakmile se ji neco nelibi,ihned to da najevo ale spis fyzicky. Ja ji dam na zadek vyjimecne. Ale nevim, jak ji mam donutit, aby pred tim, nez do nekoho bouchne nebo placne, aby to treba rekla pani ucitelce ve skolce, nebo me doma. Je velmi temperamenti, bystra. Pak ji to sice lito, co udelala. Nedokaze vysvetlit, proc to dela, jen slibuje, ze uz to delat priste nebude a ze ji to lito co se stalo. Prosim moc o radu.
Hali
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hali, pokud ji trestáte fyzicky (je jedno, že vyjímečně), učíte ji, že je to přijatelný způsob reakce. Jestliže má výbušný temperament, bude trvat, než se naučí s ním zacházet - podle Vašeho příkladu a vedení. Takto malé děti nedokážou vysvětlit své pohnutky, je zbytečné se jich ptát (pokud zde mluvíme o emocionální reakci), proč něco udělaly. Nutit dítě do slibu, že se ovládne, když toho ještě není schopné, jen snižuje hodnotu slibu. Buďte ráda, že je jí to následně líto, a trpělivě ji veďte k jiným způsobům, jak své emoce vyjadřovat (můžete si přečíst mé ostatní odpovědi na toto téma). Nejprve ale zcela vylučte násilí ze svých výchovných metod. Přeji Vám hodně radosti z Vaší dcerky!
agresivita
Dobry den, mohla byste mi prosim poradit? Mam problem s 2letym synem: nema nijak extremni zachvaty zlosti, ale svoji nevoli vyjadruje tim; ze bud placa rucickama me a nebo deti v kolektivu, v parku...vysvetluju mu, ze to nesmi ale bere to jako zabavu, srandu. Prijde mi, ze vi, ze to nemam rada a proto to dela. Poradite mi prosim co s tim? Dekuji
Ema
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Emo, je to v tomto věku "normální". Dítě tím vyjadřuje svoji frustraci, že nemůže dosáhnout něčeho, co chce. To neznamená, že s tím musíme zjevně souhlasit, ale když dítě vidí, jak nás tím může "dostat", je to pro něj skutečně ještě přitažlivější. Pokud ho to chcete odnaučit, nesmíte mu po plácnutí věnovat pozornost, naopak ho buď poslat pryč, nebo sama odejít za svou prací (a nejlepší je tomu předejít: když vidíte, že se napřahuje, chyťte mu ruce a řekněte klidně, ale jasně "Ne! Nebudeš mě plácat, protože mě to bolí." a pak odejděte za svým). Pokud plácne cizí dítě, věnujte se "oběti", ne jemu. A samozřejmě nesmí sám doma zažívat, že by ho někdo plácnul, protože příklady táhnou víc než jakékoli vysvětlování. Postupně ho učte vyjadřovat své pocity a potřeby slovy místo ručně. Přeji Vám hodně radosti z Vašeho synka!
agresivita
mam 2,5 leteho syna. Probiha u nej obdobi vzdoru a je to s nim tezke,ale chapu, ze si tim projde kazde dite. Co mi dela starosti a nevim si rady je, ze me bezduvodne placne pres oblicej, nohu... a snazi se, aby to opravdu bolelo. Pr: koukame na krtecka, ktereho chtel videt, ja sedim s nim, protoze chce vzdycky komentar a vse je fajn a najednou me placne. Nekdy zase vecer pri prevlekani do pyzama me kopne do bricha a to treba nekolikrat. Kdyz reknu, ze me to boli, tak to zkusi jeste jednou. Bohuzel jsem uz na nej zakricela i placla pres zadek, protoze pouha komunikace nestacila - jenze nestaci ani to placnuti. Opakuje se to stale. Do manzela nekdy strci, take ho placne, ale myslim si, ze je to z duvodu, ze me chtel zrovna v ten moment pro sebe. Nikdy ho ale nekopl do bricha jako me. Zacal dokonce placat mladsi deti po hlave, treba jen proto, ze stoji vedle nej. Moje domluvy, ze se to nedela a ze jemu by se to taky nelibilo, nefunguji. Jinak ma deti rad, ale hlavne starsi.Prosim o radu.
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, zřejmě Vaše reakce na kopnutí Vašemu synkovi něco přináší - třeba pozornost, nebo uspokojení potřeby dotyku, nebo je to volání po vytyčení hranic. Když Vás kopne, dřepněte si k němu (abyste byli na stejné úrovni), chyťte ho za nožičku a řekněte (klidně, ale rozhodně): "To mě bolí. To mi nebudeš dělat." Pak ho pusťte a pokračujte jakoby se nic nestalo. Pokud kopne znova, řekněte znovu: "Nebudeš mě kopat." a odejděte. Je třeba, aby se mu za to nedostávalo pozornosti (byť negativní). Dále se ujistěte, že mu věnujete denně dostatek láskyplných dotyků (pocuchání vlásků, když jdete kolem, pohlazení, objetí, vyzvednutí do výšky...). Pokud synka plácáte přes zadek, nedivte se, že považuje plácání za normální součást komunikace (jak má chápat, že se nesmí plácat do lidí, když Vy do něj plácáte?). Jestli Vás skutečně vytáčí, máte v sobě nahromaděný stres a negativní emoce (které s Vaším dítětem nesouvisejí): stálo by zato se jich zbavit (např. se můžete v lese nebo u jezu vykřičet, mlátit klackem do pařezu apod.), protože jinak chlapečkovi nemůžete být příkladem vhodné komunikace (znám to z vlastní zkušenosti)- a malé děti se učí hlavně nápodobou. Domluvy jsou skutečně zbytečné; a děti v tomto věku ještě nejsou schopné empatie. Pokud jde o plácání jiných dětí, doporučuji Vám přečíst si tento článek: http://www.azrodina.cz/1712-agresivita-deti. Přeji Vám hodně klidu a důslednosti!
agresivita
Dobrý den paní Klingerová, ráda bych se přidala k řadám maminek a poprosila Vás o Váš názor, případně radu... Mám téměř 4letou dceru a téměř ročního syna - dcera neuvěřitelně žárlí, dělá mi scény na veřejnosti, žďuchá do syna, někdy ho i plácne úplně bezdůvodně, nechce si s ním vůbec hrát... Tohle ale není jediný problém, který s dcerou řešíme - věřím, že je to snad vzhledem k jejímu věku "normální", ale když je v kolektivu dětí, s nikým si nehraje, ubližuje dětem - shazuje je ze skluzavky, odstrkuje z pískoviště. Jsme z toho s manželem zoufalí, neposlouchá nás, když je mezi více dospělýma - 2 a více lidí, začne se předvádět, okřikovat každého, skákat do řeči, nevím, kde se to v ní bere, my máme s manželem oba střední školu, myslíme si, že jí jdeme v chování vzorem - nehádáme se, sportujeme, jezdíme na výlety, dalo by se říct, že "žijeme" jen pro děti.. Děkuji za pochopení, případně radu, jak vychovat z dcery inteligentní sebevědomou bytost. Mockrát děkuji Monika
Monika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Moniko, možná budete zklamaná, že na Váš dotaz odpovím pouze odkazy na četbu – bohužel to nelze vyložit v pár větách. Podívejte se prosím na mé odpovědi na téma „žárlivost a „agresivita“ (odpověď Martině), dále vám doporučuji knížky „Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly - Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly (Adele Faber, Elaine Mazlish) nebo Děti potřebují hranice (Jan-Uwe Rogge), Jak nevychovat dítě s pocitem méněcennosti (Berneová Patricia H., Savary Louis M.), případně Děti a pět jazyků lásky (Chapman Gary, Campbell Ross)- zdá se, že u Vaší dcerky by jím mohla být „soustředěná pozornost“. Pokud je dítě psychicky v pohodě, nic nebrání rozvoji jeho schopností, a tedy i inteligence. Přeji Vám hodně rodinné pohody!
agresivita
Dobrý den,malému jsou 4r.,narodil se na konci 6.měsíce,je zcela v pořádku.Už odmalička je hodně živý dítě,od září začal chodit do školky,těšil se,takže nástup byl bezproblémů,začalo to až za pár dní,skamarádil se tam s jedním chlapečkem,hráli si spolu,ale malej z ničeho nic toho chlapečka uhodil,pak mu to bylo líto,stávalo se to několikrát denně,prostě si spolu hrajou a najednou malej bum a bouchne ho,učitelky je musely v šatně rozdělit a malýho posadit jinam,pak se to časem sklidnilo,ale před dvěma měsíci nastoupil nový chlapeček a začalo to nanovo,učitelky si ho chválí,že je šikovný a pomáhá jim,ale je agresivní,když toho chlapečka bouchne,tak ho posadí ke stolečku a musí si tam sám hrát,osatní děti si hrajou spolu,zrovna včera prý zase seděli v šatně a oblékali se na procházku a malej nejdřív bouchnul chlapečka a pak ještě holčičku vedle,tak ho posadili samotnýho do třídy a musel se obléknout tam.Každý den chodím do školky s hrůzou co malej zase proved.Prosím poraďte,díky Martina
martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, možná má Váš synek pocit, že musí bránit své postavení (jako nedonošené miminko také musel "zabojovat" víc než jiní), může na druhé děti žárlit, jestli je jedináček, zvyklý na veškerou pozornost a péči... To, že pomáhá paní učitelce, napovídá, že touží po její pozornosti a ocenění. Nově příchozí dítě může být v tomto smyslu "hrozbou", možná se mu paní učitelka věnuje trochu víc, protože je nové - aby se dobře aklimatizovalo, a to se Vašemu chlapečkovi nemusí líbit. Doma mu dál věnujte pozornost, lásku a ocenění, posilujte jeho sebedůvěru (můžete si přečíst mé rady na toto téma), zároveň ho veďte k vědomí, že není na světě jediný (např. mu vše nepodřizujte - na úkor někoho jiného, třeba Vás), ale je jedinečný, tak jako každé dítě ve školce, takže s nimi (a množstvím pozornosti jim věnované) nepotřebuje soupeřit. Neměl by ve svém okolí vídat příklady agrese (např. tělesné tresty - tj. i plácnutí přes zadeček), učte ho vyjadřovat své emoce slovy. Jinak paní učitelky ve školce si s Vaším synkem jistě dokážou poradit. Asi Vás chtěly upozornit, že někde něco nehraje, možná měly potřebu své negativní emoce přenést na Vás, aby si trochu ulevily (jejich práce je skutečně náročná). Je na Vás, zda na to přistoupíte a budete nadále chodit pro synka s hrůzou, nebo si řeknete, že pro jeho dobrou výchovu děláte vše, co V DANÉ CHVÍLI můžete, ve školce jsou placení profesionálové, a hlavně, že jsme zdraví a máme se rádi... Přeji hodně radosti!
agresivita
Dobrý den, paní doktorko, vaše poradnaje velice dobrá a myslím,že každý si v ní nachází odpovědi na své rodičovské otazníky. I já jeden mám: té měř 4letý klouček, lehká mozková dysfunkce, mírně opožděný ve vývoji. Je milý mazlivý, ale občas docela agresivní - plive, prská i po prarodičích, bouchne třeba ve vzteku hlavou o postel tak, že si sám ublíží. Jak reagovat? Uvědomuje si svoje chování? Mám dělat, že nevidím, jak na mne vyplázne jazyk? Nebo mám zakročit? Někdy mi přijde až hysterický, a to bez zjevné příčiny. Je mi z toho hodně těžko, pořád mám trochu dojem, že není "rebelem bez příčiny", že někde je něco, co přehlížíme a nevidíme. Ve školce si neztěžují. Moc děkuji za vaši odpověď. P.
p.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, P., tyto projevy, které Vás znepokojují, pramení z oné LMD. Takové děti mají nízkou kontrolu popudlivosti, jsou emocionálně labilní, zlost střídá přecitlivělost. Špatně odhadují své chování a vztahy, mohou být agresivní a drzé, rády se předvádějí. Velmi těžko se vyrovnávají se změnami, ulpívají na zvyklostech. Důležité je být trpělivý a klidný, dítě za tyto projevy netrestat. Všechny děti, ale tyto zvlášť, touží po dobrém hodnocení - proto nešetřte povzbuzením a oceněním, snažte se zabránit vzniku pocitů méněcennosti (ale "neumetejte cestičky", potřebuje ke svému vývoji přiměřenou zátěž). Dbejte, aby Váš chlapeček měl hodně pohybu, činnosti mají být krátkodobé a střídat se s odpočinkem a uvolněním (i "řáděním"). Důležité je také celkové ovzduší v rodině - pohoda, harmonie, spolupráce. Vysvětlete širší rodině, aby zmíněné nevhodné projevy chlapečkovi nezazlívala. Když na Vás synek vyplázne jazyk, můžete popsat, co vidíte: "Jé, ty máš krásně růžový jazýček!" A potom odvést jeho pozornost jinam. Je jisté, že to od Vás vyžaduje více úsilí než od rodičů, jejichž děti "nemají LMD". Naplňte svou duši optimismem: s věkem těchto obtíží ubývá...
agresivita
Dobrý den,mám velký problém a bojím se jej s někým přímo řešit.Mám osmiměsíční dcerku.Už když se narodila,čas od času mě překvapil záchvat agrese vůči ní, když třeba plakala nebo dělala něco,co jsem nechtěla (tak malinká...ach bože!)Projevilo se to tak,že jsem se začala strašně potit,měla jsem pocit,že zavírám oči a probíhají mi hlavou různé scénáře typu: hodit o stěnu,praštit apd.,jak ji utišit.V tu chvíli jsem se strašně vyděsila,ovládla se,najednou velmi rychle vychladla a měla jsem obrovské výčitky,téměř vždy jsem to obrečela.Myslela jsem,že to bylo stavem,v kterém jsem byla:po císaři,s anginou,problém s kojením,neskutečně spavé miminko,nikdo nablízku,manžel se vrací až večer z práce.Ale přetrvává to doteď,akorát se již nepotím,ale mám nutkání na ní zakřičet,uhodit ji,mluvit na ni sprostě..Zatím jsem se vždy ovládla,jednou jsem ale musela odejít z místnosti.Nevím si rady,je mi ze mě samotné zle.Nechápu proč to tak je.Moc své dítě miluji,bojím se,že jí ublížím hlavně na duši.Děkuji
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
Milá Veroniko, vážím si Vaší důvěry. To, co se Vám děje, by mohl být pozůstatek z minulosti, kterou je třeba vyřešit, aby se již tyto stavy nevracely. Samozřejmě svou dcerku milujete, o tom není pochyb. Nezlobte se na sebe; již to, že jste mi napsala, ukazuje, jakou sílu a kolik lásky v sobě máte. Je opravdu důležité, abyste buď navštívila dobrého psychologa, nebo - a to mohu osobně doporučit jako naprosto důvěryhodné - se podívejte na www. ernestina.cz. Přeji Vám i dcerce, abyste se z "noční můry" mohla brzy probudit.
agresivita
Dobrý den,moje 7-letá dcera má ve škole "kamarádku".Bydlíme ve stejném paneláku.Jenže ona kamarádka neustále dceru popichuje,štípe,zakazuje jí kamarádit s jinými dětmi,vyhrožuje,že když dcera odjede na prázdniny tak ji po návratu zbije.Když se dcera brání a třeba ty štípance jí oplatí,ona jde hned žalovat učitelce.Učitelka někdy věří dceři někdy té druhé.S rodiči té dotyčné není rozumná řeč,prý to jsou blbosti.Chci se zeptat na Váš názor a jak toto vše řešit.Děkuji
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, pochopila jsem dobře, že dcerka s onou dívkou chce kamarádit, přestože se k ní tak chová? Pak by možná bylo dobré zamyslet se, proč tomu tak je. Ta "kamarádka" má zřejmě velký problém se svou osobností, ale i tak platí, že DRUZÍ SE K NÁM CHOVAJÍ TAK, JAK JIM TO DOVOLÍME. A také NEMŮŽEME ZMĚNIT DRUHÉ, ALE JEN SAMI SEBE. Možná by tedy pomohlo tyto pravdy dcerce nějak vysvětlit a nechat ji přijít sama na to, jak se s "kamarádkou" vypořádat. Chce s ní kamarádit dál, přestože se tak chová? V tom případě ji musí přijmout takovou, jaká je (samozřejmě může zároveň určit hranice, které kamarádka nesmí překročit). Nechce se s ní kamarádit? Ať si najde jiné kamarádky a nedovolí té dívce (mimochodem zřejmě dost nešťastné) sebou manipulovat. Může mít svoje zájmy, najít si kamarádky v různých kroužcích nebo oddílech, a s touto dívkou se kromě doby vyučování (pokud sedí spolu, lze požádat paní učitelku o rozsazení)vůbec nemusí stýkat, přestože bydlíte ve stejném domě. Pokud si ta dívka dovolí být (opakovaně)k Vaší dcerce agresivní, znamená to, že Vaše dcerka vyzařuje zprávu "Ke mně si to můžeš dovolit, já se neumím bránit." V tom případě by bylo vhodné posilovat její sebevědomí a naučit ji vymezit ostatním hranice, za které nemohou jít.
agresivita
dobry den mam broblem s 13ti letou cerou posledni dobou je agresivni jak na sve sourozence tak i na mě někdy je zla i sama na sebe pořat opakuje že nema rada sve sourozence mě a ani nikoho z rodiny ma taky problemi ve škole tam polevila jak v chovani tak i prospěchu ve škole dřive měla 1až3 ted ma 4 5 3 večer ma problem usnout usina tak v pul dvanacte někdy pozdějš už nevim co mam dělat prosim poradteb DĚkuji
milada
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Milado, Vaše dcerka má zřejmě vážný psychický problém, se kterým Vám bohužel nemohu pomoci napsáním pár řádek. Zkuste ji způsobem, ze kterého pochopí, že ji milujete, máte o ni starost a ráda byste jí pomohla, přimět k návštěvě dětského psychologa. Navštivte nejprve dětského lékaře, který Vám psychologa doporučí (něco najdete i na http://www.znamylekar.cz/lekari-czech-detsky_psycholog.php). Přeji Vám i dcerce brzký obrat k lepšímu.





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.