Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
puberta
Dobrý den,dneska mi volaly ze školy,že moje 14letá holka se svěřila p.učitelceU nich ve třídě vidí za sklem nějaké děvče,pojmenovala jí Lucka,povídá si s ní o přestávce a děcka ve třídě se jí smějí.Nevím,co mám dělat,nikdy jsem tohle nezažila.Je teda v hrozný pubertě,já jsem pro ní nic......Prosím o radu
Zuzka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzko, takto se nedá poznat, jestli jde o něco vážného nebo vůbec. Zkuste s dcerou zajít za dobrým psychologem, ten by měl zjistit, jak se věci mají a doporučit další postup.
puberta
Dobry den,staram se sama o svou nyni 14letou dceru,starsi dcera je jiz dospela a ma svuj zivot,u obou byla a je stejna puberta,drze chovani,odmlouvani,posledni slovo.Mladsi dcera byla vzdy ale hodnejsi v mladsim veku,ted ji vubec nepoznavam.Nikdy me ani ve snu nenapadlo,ze bude mit v puberte stejne chovani jak ta starsi.Jsem uz v koncich,pak vse obrati proti me,ze za vse muzu ja.Otec se k vychove obou dcer nikdy nepricinil,tudiz vse bylo a je jen na me.Stres,nervy,rozcilovani to vse uz dost dlouho prozivam a porad si rikam za co za mou starostlivost,je takova odplata,je to nespravedlive.Pripada mi jak kdyz se vratila ma st.dcera a prevtelila se do tela ml.dcery.Je mi to moc lito,ze ml.dcera je naprosto stejna,i kdyz jsem si porad myslela,ze bude jina hodnejsi,mylila jsem se.Je to pro me vycerpavajici prozivat to same co se st.dcerou.Uz si nevim rady a co udelat,aby ma ml.dcera se chovala ke me jako k mame trochu slusneji a s trochou ucty jako kdysi.Dekuji za moznou radu.
Miluska
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Miluško, potřebujete změnit svůj vnitřní postoj k tomu, co jste pro dcery dělala a děláte, i k nim samotným - pak se vaše vztahy vylepší a bude se vám žít veseleji. Toho se ale nedosáhne přečtením pár řádků. Pokud byste měla zájem o osobní konzultaci, můžete se mi ozvat na email.
puberta
Dobrý den, mám jednoduchou otázku, a na tom to asi všechno visí. Mám syna 12,5roku, ale jako nedůsledná matka jsem neurčila včas hranice a nyní mi přerůstá přes hlavu. Navíc nastupující puberta ještě umocňuje jeho pocit, že on je king a kdo je víc. Odmlouvá a vysmívá se mi a to mě vadí. Mám šance dát to ještě do pořádku nebo je pozdě? Díky Renča
Renáta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Renáto, zkuste si přečíst tuto knížku: http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali-jak-poslouchat-aby-nam-teenageri-duv.html.
puberta
Dobry vecer,chtela bych poradit mam 14 dceru,zustava casto doma. Nechce chodit do skoly vymlouva se ze ji neni dobre a nebo ze je nemocna. Treba jde 2 dny v tydnu do skoly a pak odmita jit. Nevim si sni uz rady. Chtela bych poradit co mam udelat. Dekuji
Romana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Romano, zjistěte, proč do té školy nechce chodit. Jestli kvůli učení (které třeba nezvládá), nebo vztahům - se spolužáky, učiteli... Jestli není šikanovaná, jestli není takových  "nechodičů" více atd. Zkuste se na to zeptat jí (v dobrém, ne inkvizitorsky), a také se poradit s jejími učiteli. Podle příčiny pak zjistíte, co je třeba dělat, aby se situace změnila. Přeji, aby se to podařilo.
puberta
Dobrý den,
v poslední době si nevím rady se svým synem. Čím je vzpurnější, tím víc zapadávám do autoritatiního chování, což se mi na mě moc nelíbí, ale jsou chvíle, kdy mám pocit, že prostě nemám na výběr.
Synovi je 12, se svým tatínkem se už od narození vídá velmi sporadicky (průměrně odhadem tak 1x za 2 roky), takže se prakticky neznají. Zato má pěkný vztah k mým rodičům, zejména k dědečkovi.
Mně se podařilo navázat první stabilní vztah teprve před 4,5 lety, poslední 2 roky spolu bydlíme. Syn s přítelem bližší vztah nenavázal, spíš se jen tak tolerují, myslím, že je to nyní oboustranně spíš chladnější vztah, možná s jemnou rivalitou. Přítel má kromě toho dva syny v podobném věku, jako je můj syn, a to je skutečnost, která nám v minulosti způsobovala poměrně horké chvilky ve všech našich vzájemných vztazích. V posledním roce se ale situace konečně výrazně uklidnila (čemuž například napomohl i větší byt, víc soukromí a řada dalších drobných úprav podmínek)..
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
...(pokračování) Se synem jsem mívala hezký a blízký vztah, bohužel, v poslední době se začaly objevovat problémy. Zatímco dříve jsme fungovali jako tým, byl samostatný, spolehlivý, dalo se s ním domluvit, projevoval mi náklonnost, teď je všechno úplně jinak.
Začalo to plíživě, nejprve začal výrazně lpět na svém soukromí. Dostal poprvé pokoj sám pro sebe a po konfliktním období se syny mého přítele, jsem i chápala, že je tam vůbec nechce pouštět (ani mého přítele), zamykal si tam, když šel ven. Myslela jsem, že se časem uvolní a bude líp, ale naopak se to spíš vystupňovalo.
Že začal tendovat k nepořádku (ale opravdu strašnému - oblečení čisté, špinavé na zemi, jídlo všude, skleničky, petlahve, boty...to je pro něj ideální představa), to bych ještě chápala, taky jsem to v jeho věku cítila trochu jinak, než teď. Nicméně je pro mě nepřijatelné to tak nechat, takže jsem mu řekla, co už je prostě přes čáru, co nebudu tolerovat a dala jsem mu lhůtu, do které to má napravit s tím, že pokud to neuělá, tak to udělám já....
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
...pokaždé se na to vykašlal, takže jsem mu tam pak prostě uklidila. Jenže to je něco, co on prostě nesnese. Strašlivě zuří, dostane vždycky cholerický záchvat, brečí, křičí, vzteky ničí věci a v poslední době si oblíbil pomstu. Zpravidla mi něco schová, nebo tak nějak trochu zničí (např. vystříká část voňavky, rozthnul mi náramek), já ty věci potom hledám, ptám se a on dělá, že nic neví. Naposledy už nevěděl, co by mi udělal, tak alespoň mému příteli sebral a schoval dvoutisícovku, trvalo několik dní, než jsem ho donutila, aby to vrátil (potom přiznal, že mě tím prý chtěl potrestat za to, že jsem mu zametla v pokoji a vyprala jeho na zemi ležící prádlo). Všichni (hlavně dědeček) mi říkají: "A tak ho nech, on z toho vyroste." Nejsem zrovna pedant na čistotu a úklid, ale přece na to nemůžu úplně rezignovat? Plesnivé zbytky jídla (které mu systematicky a tajně dodává děda, abych o tom nevěděla) mezi kusy oblečení na podlaze, to fakt nejde...
Ale to není ještě to nejhorší. - otázka upravena poradcem
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
Syn je opravdu dobrý ve sportu. V tom ho hodně podporuje děda, já jsem pravý opak, vždycky jsem spíš malovala, četla a hrála na klavír. Teď se začal i specializovat. Je skvělé, že ho něco tak baví a chce to dělat, bohužel si ale přitom zároveň začal myslet, že to je to jediné, co má smysl a nemá podle něj tudíž valný význam věnovat byť jen pár minut přípravě do školy. Tenhle přístup už se začal i projevovat na známkách a právě teď aktuálně to šlo opravdu hodně dolů. Je přitom zcela zjevné, že je na vině jeho lhostejný přístup, řadu pětek například "nachytal" za nedonesené úkoly. Až doteď se vždycky do školy připravoval sám a zvládal to. Stále mu opakuju, že když si s něčím nebude vědět rady, ať za mnou přijde. Dřív to fungovalo, ale teď jenom řekne, že je to "v pohodě" a pak přinese nějakou čtyřku. Učit se se mnou nechce, ani to nejde, protože neguje všechno, co řeknu, nic mi nevěří a všechno dělá naopak, než jsem ho vybídla.
Jsem docela zoufalá, je ho škoda, je to chytrý kluk. - otázka upravena poradcem
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
Ve škole ho přesto chválí, paní učitelka ho posílá na všechny sportovní turnaje reprezentovat školu a na třídních schůzkách mluví tak jako kdyby do něj byla zamilovaná. Řekne třeba: "Teď se sice zhoršil...ale kdybyste ho viděla, jak v pátek na soutěži plaval! Je to sluníčko." Bohužel doma se to "sluníčko" trochu schovává "za mráček"... a nestíhá dopisovat sešity (a zejména to nepovažuje za důležité).
Já si myslím, že syn nutně potřebuje být v něčem úspěšný, navíc sport je spojený s dědou, který očividně pro něj zastává roli otce (a je opravdu obětavý, stará se o něj mnohem víc, než se kdy staral o mě a bráchu, myslím, že je pro něj jeho vnuk teď i smyslem života). Chápu i to, že se vůči mě syn potřebuje vymezit (jsem jediná, kdo po něm něco vyžaduje, třeba venčit psa, dědu má sice rád, ale neposlechne ho). Ale teď to začíná nabírat obrátky... - otázka upravena poradcem
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
Ve škole se razantně zhoršil, zejména kvůli nedbalosti, jakkoliv ve čtvrtletí sliboval, že se bude snažit a napraví si to tam. Takže jsem mu domluvila doučování a omezila jsem mu tréninky z 3x na 2x 2 hodiny týdně (v praxi spíš 3 hod. plus pravidelně 1-2 dny z víkendu turnaj) a když se na konci dalšího čtvrtletí ukáže, že zabral, tak se to zas vrátí na 3 tréninky týdně. Když jsem mu to řekla, tak to chvíli vypadalo, že mě snad zabije a pak se jednoduše rozhodl, jak má ve zvyku, že se s tím prostě nesmíří.
To bylo minulý týden. Tento týden, když mě s dědou umluvili, abych ho pustila na trénink poprvé samotného (není to úplně blízko) a já jsem svolila, utekl o hodinu dřív, prostě zhasnul v chodbě a proplížil se ven. Byli jsme domluvení, že mi zavolá, abych věděla, že v pořádku dorazil. Telefon samozřejmě nechal doma (schválně). Řekla jsem mu pak jenom, že mě to mrzí a že tedy ještě nebude moct chodit sám, když na něj není spoleh.
Dnes chtěl jet za babičkou.
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
Jenže ona má virózu. Takže jsem mu řekla, že tam prostě jet nemůže, že jí uvidí, až se uzdraví. Opáčil, že má dokonalou obranyschopnost organismu a že to nechytne. Přesto jsem mu to nedovolila, a i babička a děda mu říkali, ať nejezdí. Zdálo se, že to přijal. Jenže pak řekl, že půjde běhat, že tam bude tak hodinku. Byl okouzlující, dal mi pusu, usmíval se....a za hodinu volá babička, jestli vím o tom, že je synáček u ní....Spolkla jsem mu to i s navijákem...
Zkrátka, zdá se, že se to stupňuje a já nevím, jestli bych neměla něco udělat, někam se jít poradit....Nevím, jak s ním mám komunikovat, když se ho zeptám, proč se tak chová, jak si myslí, že se cítím, co si myslí, že teď přijde apod., řekne vždycky "nevím". Vůbec se s ním nedá mluvit. Někdy má sice slabou chvilku, nedávno třeba přišel a řekl: "Nikomu to neříkej, ale já tě mám strašně rád." nebo řekne, že se bojí, že nezvládne dobře školu. Asi potřebuje pomoct, ale druhý den už mě zase neguje a všechno dělá po svém.... - otázka upravena poradcem
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
puberta
Dnes večer jsem se přistihla, že sedím v křesle a průhledem hlídám dveře....jestli zas neutíká...Vím, že jsem spoustu věcí pokazila, nenašla jsem mu dobrého tátu a teď už je pozdě. Taky někdy vybuchnu a křičím na něj, dostal i pár facek. Ale vždycky jsem ho bezvýhradně milovala, i v době, kdy o nás nikdo nestál. Miluju ho pořád a nechtěla bych teď něco zkazit. Omlouvám se za délku, ale nemůžu nějak spát. Díky, jestli jste dočetla až sem...
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová

Dobrý den, Veroniko,
k tomu, co má Váš syn za sebou (téměř neexistence otce), nyní vstoupil do puberty, kdy jsou děti ještě víc než kdy jindy citlivé na způsob komunikace s nimi a v ní obsažené zprávě, jestli je okolí „bere“, nebo ne. Když si přečtete, co jste napsala, „Nicméně je pro mě nepřijatelné to tak nechat, takže jsem mu řekla, co už je prostě přes čáru, co nebudu tolerovat a dala jsem mu lhůtu, do které to má napravit s tím, že pokud to neuělá, tak to udělám já....“, uvidíte jasně, že toto je komunikace nadřízeného s podřízeným, jehož názor (a potažmo on sám) nemá žádnou hodnotu. „takže jsem mu tam pak prostě uklidila. Jenže to je něco, co on prostě nesnese. Strašlivě zuří, dostane vždycky cholerický záchvat, brečí, křičí, vzteky ničí věci a v poslední době si oblíbil pomstu.“ Je to jeho jediná možnost, jak vyjádřit své zoufalství. Vy víte, jak mu to vadí, a děláte to dál. On zase ví, že Vám vadí nepořádek, a dělá ho dál. Navzájem si nevycházíte vstříc. Vy ale vystupujete z pozice síly, kterou máte vzhledem k jeho závislosti na Vás, on tu možnost nemá, a proto využívá toho jediného, co má k dispozici, nějak Vám škodit na oplátku. Je třeba tenhle kolotoč zastavit a dohodnout se na pro obě strany přijatelném řešení (zde viz stránky www.nevychova.cz, pokud jde o způsob komunikace kniha http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali-jak-poslouchat-aby-nam-teenageri-duv.html, celkový přístup i https://www.kosmas.cz/knihy/152706/vychovavame-deti-a-rosteme-s-nimi/).
„Ve škole se razantně zhoršil, zejména kvůli nedbalosti, jakkoliv ve čtvrtletí sliboval, že se bude snažit a napraví si to tam. Takže jsem mu domluvila doučování a omezila jsem mu tréninky z 3x na 2x 2 hodiny týdně (v praxi spíš 3 hod. plus pravidelně 1-2 dny z víkendu turnaj) a když se na konci dalšího čtvrtletí ukáže, že zabral, tak se to zas vrátí na 3 tréninky týdně. Když jsem mu to řekla, tak to chvíli vypadalo, že mě snad zabije a pak se jednoduše rozhodl, jak má ve zvyku, že se s tím prostě nesmíří.“ I toto je jednostranné řešení z pozice moci. Samozřejmě nevím, jak jste s ním komunikovala předtím, než to došlo až sem, ale zdá se, že nejspíš nešlo o společnou snahu přijít na řešení, ale spíše o Vaše požadavky a jeho sliby, které ale nepocházely z něho a tudíž se s nimi neztotožnil.
„Řekla jsem mu pak jenom, že mě to mrzí a že tedy ještě nebude moct chodit sám, když na něj není spoleh.“ Tímto jste mu vzala možnost vše napravit a naučit se zodpovědnosti. Lépe by asi bylo vysvětlit mu, proč opravdu potřebujete, aby Vám zavolal, že to není tím, že byste mu nedůvěřovala nebo si myslela, že není schopen se o sebe postarat, ale že Vy máte strach, jestli je v pořádku, a potřebujete tedy uklidnění v podobě zprávy od něj – a že je to pro Vás tak důležité, že kdyby on na to nepřistoupil (nedělal to), nedokázala byste ho nechávat chodit samotného. A pak byste to vyzkoušeli znovu.
„Takže jsem mu řekla, že tam prostě jet nemůže, že jí uvidí, až se uzdraví. Opáčil, že má dokonalou obranyschopnost organismu a že to nechytne. Přesto jsem mu to nedovolila“ Pokud jste jako důvod udala, že by se mohl nakazit, nebyl to pro něj žádný důvod, jak Vám vysvětlil (věří ve svůj organismus), a tedy z jeho hlediska tento důvod pominul. Když jste mu to přesto nedovolila, udělal to po svém, samozřejmě nevhodně, ale z jeho pohledu omluvitelně. Celkově má zřejmě z Vás dojem, že v něj nevěříte a snažíte se ho ovládat jako malé dítě. Když k němu začnete přistupovat jinak (pomohou Vám výše zmíněné materiály), je podle mě – na základě toho, co o něm píšete – velmi pravděpodobné, že se vše upraví a i když bude třeba stále něco řešit (je to tak ve všech rodinách), budete schopni se domluvit a zůstávat spolu v dobrém. Moc držím palce, aby se to podařilo!

P.S. „Vím, že jsem spoustu věcí pokazila, nenašla jsem mu dobrého tátu a teď už je pozdě.“ Tohle si nevyčítejte, není to žádná Vaše vina, dělala jste vždycky všechno tak, jak jste nejlépe dovedla. Odpusťte si a mějte se ráda!

puberta
Dobrý den, mám starost o moj o 7 let mladší sestru,,které je momentálně 16 let. Zhubla během 6 měsíců asi 15-20 kilo,přestala jíst maso,pije jenom čistou vodu,2x týdně cvičí.Já měla v 16 jiné starosti a zájmy.S nikym se moc nebaví a naši jí omlouvají,že je to pubertačka. Né že by vůbec nejedla,ale jí hodně zdravě,takže naše máma je v klidu,protože ji vidí jíst,ale když z té potravy nemá nic? Děkuji za odpověď A.K. - vyhledávání v poradně
A,K.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, A.K., nenapsala jste, kolik kg teď váží a jak je vysoká, takže vůbec není jasné, jestli je její váha v pořádku nebo ne. Samozřejmě tak velký váhový úbytek v tak krátkém čase velmi zatěžuje organismus. To ostatní ale žádné obavy nevzbuzuje - maso není k životu třeba, voda je ideální nápoj, cvičení 2x týdně je přínosné, jíst hodně zdravě je v pořádku, nebo ne? Nebo jste něco nenapsala? Co znamená, že z té potravy nemá nic - podezříváte ji z anorexie? Pokud ano, najděte si na internetu nějaký dobře informovaný a dobře podaný zdroj, který dejte číst rodičům, pokud oni sami o tom moc nevědí. Ať posoudí, jestli se jedná o toto, a případně se obrátí na příslušné odborníky. Držím palce, aby sestra byla zdravá.
puberta
Dobrý den, mám dceru 14let, puberta u ní začíná být velmi silná. Snažím se ji vést ke slušnému způsobu života, ale ona by ráda např. na pláži jen bikiny a nejlépe se opalovat nahá a navíc by se ráda holiila uplně vsude.

Holení a ty plavky jí nechci dovolit, myslím že by to mohlo odradit i chlapce, chci aby se věnovala studiu.

Nevíte jak ji mám přesvědčit že např. to neholení a neodhalování se je správné a že by měla poslouchat mé rady?

Děkuji - otázka upravena poradcem
Karolína
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Karolíno, myslím si, že dvoudílné plavky snad nejsou v dnešní době nic neslušného. Holení je, jak jsem si všimla, součástí dnešního životního stylu, a pro pubertu je příznačné, že se chce zařadit do proudu, a ne jít proti, k čemuž ji směřujete. Tím neříkám, že ji máte podporovat v odhalování a marnivosti, ale zkuste v sobě přijmout fakt, že dnešní doba je zase trochu jiná než dříve, a zkuste najít kompromis - jak vyjít dcerce vstříc, aby to zároveň nepřekročilo mez přiměřenou jejímu věku. Pro vhodný způsob komunikace s díétětem v pubertě mohu doporučit tuto knihu: https://www.kosmas.cz/knihy/176069/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali/. Přeji pěkný vztah s dcerkou!
puberta
Jak mám říci svému synovi aby přestal masturbovat.. Nevím kde to viděl ale dělá to asi každý den minimálně jednou. Děkuji za odpověď
Anna
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Anno, neříkejte synovi, že má přestat masturbovat. Pokud to dělá jinde než ve svém pokoji (koutku), vysvětlete mu, kde je na to správné místo.
puberta
Dobý den, chtěla bych poradit, mám doma 15 letou dceru, kterou vychovávám sama, dcera je milá, svěřuje se, trávíme spolu čas, ale pokud jí něco nedovolím, zakážu když po ní něco chci a ona to nesplní (jedná se jen o její povinnosti škola, úklid pokoje, péče o mazlíčka) úplně se promění, je útočná, drzá i sprostá, dokonce je schopna se i prát, řekne, že jí nemám co zakazovat, trestat ji, ven odejde i přes zákaz, vyhrožuje, že se nevrátí, jednou přespala u kamarádky. Neplatí na ni nic, jsem zoufalá, bojím se kam až to může zajít. Nepomáhá domluva, zákazy nic. Teorie a realita je jiná. Děkuji za radu.
Drahomíra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Drahomíro, už jste četla http://www.kosmas.cz/knihy/176069/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali/?
puberta
Dobrý den mám problém se svou 14ti letou dcerou,vubec mě neposlouchá a netoleruje to na čem sme se domluvily,což jsou i příchody domů,řeknu jí at přijde v 20 hod a ona si přijde až v 22 hod mezitim mi nebere ani telefon když jí volam a nahanim kde je,když už přijde vynadam ji zakážu ji aby druhy den nešla ven,jenže než se vrátim z práce v 15 hod tak už doma neni a opet mi nezveda telefony a jen mi napise sms ze prijde brzy a toto se porad opakuje a nevim si rady co mam delat sem na ni sama.vsechny domluvy sou na ni kratky a akorat se tomu smeje,sem na už z toho unavena,předem děkuji za odpověd
ivana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivano, se 14letým člověkem je třeba mluvit jinak, než s mladším (přičemž Vámi popsané výchovné prostředky by neměly valný ohlas ani u mladšího dítěte). Je třeba změnit celkový přístup k dcerce - coby k rovnocenné osobnosti. Velmi Vám doporučuji přečíst si knížku http://www.poznani-knihy.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali/z1529/ - ta Vám k novému přístupu a tím i zlepšení komunikace a vztahu s dcerou velmi pomůže. Přeji, aby se Vám to podařilo!
puberta
Dobrý deň.Mám syna 14 rokov a nechce sa učiť .Doteraz bol výborný žiak 1 a dve 2.Teraz v 8.triede už mal dve 3 na vysvedčení.Hovorí ,že iba bifľoši majú samé jednotky.Najlepšie mu ide AJ.V tej je vynikajúci.Ostatné predmety začínajú byť na 3.Stále ho treba kontrolovať,či má úlohy, ak to neurobím ,tak ich nespraví.Má mladšieho brata .prvák v ZŠ.Atmosféra v rodine je napetá a my s manželom sme už unavení z vysvetľovania o dôležitosti vzdelania.Syn chce ísť na bilinguálny gympel ,ale vôbec sa nepripravuje,lebo vraj aj 3-ri sa tam dostanú.Prosím poradte čo sním.
žela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Želo, syn je v pubertě a je pro něj velmi důležité zapadat do kolektivu, což by se mu s jedničkami nejspíš moc nevedlo. O důležitosti vzdělání již nyní ví jistě vše a netřeba v přednáškách pokračovat :); máte dvě možnosti - buď pokračovat v "táhnutí" synova vozu až na gymnázium, nebo mu vysvětlit, že důvěřujete v jeho schopnost úsudku a jeho zodpovědnost, a od nynějška je zcela v jeho kompetenci, jestli se na gymnázium připraví a dostane, nebo ne. To druhé pro něj bude užitečnější životní ponaučení (ovšem od vás rodičů vyžaduje kázeň v naprostém nezasahování). Přeji brzké pročištění atmosféry!
puberta
Dobrý den, potřebovala bych poradit jak jednat s mojí dvanáctiletou dcerou. Dříve bývala milá, vyžadovala moji pozornost, mazlila se, nyní se změnila, je uzavřená, nechce se s ničím svěřovat, je odtažitá. Přitom já se k ní chovám pořád stejně, mám pocit, že z mé strany se nic nezměnilo, snažím se být kamarádská, otevřená, o všem mluvit v klidu. Ona ale prostě nechce. Nyní jsem se dozvěděla, že se svěřila své kamarádce již před půl rokem, že dostala první menstruaci. Tato kamarádka to řekla své mamce, která je mojí kamarádkou a právě od té to vím. Mrzí mě, že se mi sama nesvěřila, je sice dost stydlivá, ale vždy jsem jí říkala, že mi může vše říct, když bude nějaký problém, atd. Nevím teď, jak s ní jednat, jak jí říct, že už to vím, bojím se, aby se nezlobila na svojí kamarádku. Nepřipadá mi to ale úplně normální, že se mi s tím nesvěřila, poradíte mi prosím?
Romana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Romano, dcerka vchází do puberty, což je pro ni velice těžké období. Od Vás potřebuje pochopení, potřebuje abyste jí byla k dispozici, když bude chtít (buďte pozorná, někdy bude kontakt navazovat velmi nenápadně, začne třeba něčím obyčejným nebo dokonce něčím, co Vás běžně vytáčí, aby zjistila, jestli jste připravena jí naslouchat nebo ne - pozor na unáhlenou reakci), ale nenaléhat, když nechce. Píšete, že se k dcerce chováte pořád stejně; zkuste to trochu změnit - začněte se k dcerce chovat jako k dospělé (ne ve smyslu nároků, ale ve smyslu důvěry). Když víte, že je dcerka stydlivá, nemělo by Vás mrzet, že se Vám s něčím tak intimním nesvěřila. Není třeba, abyste dcerce jakkoli říkala, že už to víte, nechte si to pro sebe a počkejte, jestli sama jednoho dne sebere odvahu, nebo to třeba nějak vyjde najevo (v tom případě jí nijak nevyčítejte, ani zraněně nevzdychejte apod., že Vám to neřekla) - v každém případě to přijměte jako přirozenost (aby to z Vás cítila, aby se cítila bezpečně) a nezabývejte se tím, jestli Vám to měla říct nebo ne. Nevím, jestli od Vás dostává kapesné nebo jak financuje vložky, ale můžete jí třeba nabídnout jeho zvýšení s tím, že se jí peníze navíc budou hodit na ženské záležitosti, až to bude potřebovat (bez dalšího rozpatlávání). To, že se Vám nesvěřila, jí nevyčítejte ani v duchu (vycítí to), a považujte ji za zcela normální. Přeji Vám krásný vztah s dcerou!
puberta
Dobrý den,potřebuji poradit se synem(14let).Máme střídevou péči-každý čtrnáct dní od jeho 4,5let.Ve škole se strašně zhoršil,poznámky,třídní napomenutí,nenosí pomůcky..atd,je to dislektik a pravidelně navštěvujem PPP konkrétně já,ex ani jednou.Stále na syna tlačím at si plní své povinosti a taky se spolu neustále dokola učíme a nejen já ale i můj přítel s kterým jsem 3roky,dokonce jsme sehnali paní učitelku na prázdniny aby se doučil CJ a opravil známku z 5 na 3.Začal nový školní rok a už zase zanedbává prozměnu MAT. hrozí zase 5.Po nedávné návštěvě školy mi pí učitelka oznámila že vidí jak se Patrik zlepší když je semnou a jak nic nedělá když je z otcem i když oba tvrdí že se spolu učí a jestli to prý takhle půjde dál,tak bude nucena to řešit přes sociálku,aby syna svěřili mě do péče a otec ho jen občas vídal.Samozřejmě opět dohady kvůli škole,až se najednou syn zbalil a oznámil mi že chce být s otcem,tam se o něj stará převážně tchýně a tudíž má svůj klid,od učení, já tad nevím coDAL
Andrea
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Andreo, syn může mít pocit, že Vám záleží jen na jeho výkonech ve škole, a ne na něm samotném. Je běžné, že se děti v pubertě zhorší v prospěchu, neznamená to ještě, že se dali na šikmou dráhu a budou z nich životní zkrachovanci. Osobně bych řešila spíše vztahy a synovy pocity - proč se zhoršil, co mu v životě chybí (nemyslím hmotné věci), jak by si přál žít. Když budou vztahy a pocity harmonické, když bude syn vědět, že má pro Vás (totéž platí samozřejmě i o jeho otci) cenu bez ohledu na výsledky ve škole, když nebudou mezi Vámi a jeho otcem negativní energie, zlepší se i synovy výsledky ve škole. Pouhým tlačením na plnění povinností a učení dosáhnete nejspíš pravého opaku. Zkuste přistupovat k synovi jako k rovnocenné osobnosti, která má právo o sobě (do jisté míry) rozhodovat. Dejte mu najevo, že Vám nejde o školní výsledky, ale o jeho spokojenost; vysvětlete mu, že je třeba, abyste společně našli nějaké řešení současné situace, aby mohl dál žít s tatínkem stejně často jako s Vámi (pravomoc paní učitelky i sociálky v takovémto případě nebudu rozebírat), aby ve škole nemusel opakovat ročník a aby byl se svým životem spokojený. Mějte stále na paměti, že spíše než školní výsledky je důležitý synův pocit bezpečí, pocit že je přijímán a milován takový, jaký je, a vzájemná důvěra. Přeji, aby se brzy vyčasilo.
puberta
Dobrý den. Mám téměř 12ti letou dceru. Poslední dobou začala velmi polevovat ve škole, nosí špatné známky. Vždy to byla nevýrazná holčička, vždy nejmladší ze třídy. Ovšem poslední dobou se začala oblékat úplně jinak - nosí volné kalhoty, trička o mnoho čísel větší než je její velikost a kšiltovky s rovným kšiltem. Místo jejího pravého jména Magdaléna si začala říkat Tom a všechny holky jí tak říkají. Začala také i v domácnosti velmi lajdat. Nepomáhá, nechce jíst a celé dny prosedí u počítače. Ignoruje mě a mnohdy odmlouvá. K narozeninám si chce nechat udělat piercing a dredy - to je přece strašné! Prosím, co mám dělat? Je možné, že je moje dcera "na holky"?
Markéta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Markéto, není dcerka přívrženkyní hip-hopu? Myslím, že z toho všeho ještě nelze usuzovat na to, co naznačujete v poslední větě (ale je to příležitost k zamyšlení - kdyby se později ukázalo, že je, tak co? V takovém případě by budoucnost vašeho vzájemného vztahu hodně záležela na Vaší reakci, zda byste zůstala oporou, nebo naopak). Váš popis "nevýrazná holčička" může být také jistým vodítkem - zřejmě se jí ta nevýraznost zajídala... Může mít ke svému jménu odpor (i když třeba později v životě se jí zalíbí, znám takové případy) a "Tom" může být jen projevem vzdoru. Nebo si může tak nevěřit coby (budoucí) žena, že se raději schová za "mužskou identitu". V každém případě přišla do puberty - doporučuji knížku http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali-jak-poslouchat-aby-nam-teenageri-duv.html; jde totiž hodně o způsob, jakým s dítětem mluvíme. POkud jde o piercing a dredy, "strašné" nebude asi pro dcerku ten nejpřesvědčivější argument :); můžete to zkusit s respektem k jejímu názoru, přednést své důvody, proč to nevidíte jako vhodné. Můžete zvážit, co byste eventuálně přenesla přes srdce a dceři tím vyšla vstříc (např. piercing ne, dredy ano; nyní ještě ne, ale v tolika a tolika letech ano, apod.). Přeji Vám vztah s dcerkou plný vzájemného respektu!
puberta
Dobrý večer, náhodou jsem narazila na Vaši poradnu a strávila u ní hodně času, děkuji, že se snažíte tazatelům poradit a pomoci.Nedávno jsem byla svědkem toho, že chlapec asi třináctiletý zakřičel p.ča přes celou ulici, záměrně, když poblíž přešla nějaká žena.Ta si jeho chování nevšímala a vešla do domu.Zůstala jsem konsternována a nevěděla, jak zareagovat, co říci, případně jak hocha napomenout....Zajímalo by mne, co byste v takové situaci dělala Vy. Děkuji za odpověď, domnívám se, že celá" veřejnost" musí "bojovat "proti hulvátství, nejen rodiče a škola ! Četla jsem tady některé příspěvky o učitelkách, byly velmi nelichotivé, ale věřte mi prosím, že s žádnou podobnou jsem se nesetkala, do svých pětapadesáti, což je zase pozitivní správa.
Jarmila
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jarmilo, neudělala bych nic. Jiná věc by byla, kdyby někdo někoho fyzicky obtěžoval nebo napadal, tam je namístě zakročit. Kdybyste hocha napomenula, nejspíš byste si vysloužila podobně peprné označení... Nevěřím tomu, že by v dnešní době nějaké podobné bojování veřejnosti proti nadávkám mělo kladný efekt. Výchova v rodině je mocná, škola může přispět, ale nežijeme dnes v uzavřených společenstvích, kde všichni dospělí vychovávají děti společně, ani (naštěstí) v ovzduší strachu, kdy posudek pouličního výboru rozhodoval o budoucnosti jedince. Jestli ten hoch vyrůstal zdravě, vyroste z toho. Jestli ne, Vaše napomenutí by nic nezvrátilo. To by se muselo úplně změnit nastavení celé společnosti...
puberta
Dobrý den.Jsem z bývalou manželkou rozvedený již 10 let.Oba jsem zabezpečení,máme nové partnery a žijem si poklidným životem.Máme syna,kterému bude 16 let a je soudem svěřen do péče matky.Mne soud určil 1x za 14 dní víkend se synem.Po celou dobu vše funguje bez problémů,syna vidím i mimo dobu určenou soudem,jezdím s ním pravidelně na dovolené a celkově vše funguje relativně bez problémů.V poslední době jak syn dovršil 15 let,tak se snaží dost rychle být dospělým .A v čem je problém ! Syn samozřejmě jako každý vyzkoušel kouření.Bohužel jsem tvrdě narazil ,když jsem se snažil synovi toto zakázat,protože matka mu to nezákazala s vysvětlením,že ona taky kouří od 15 let.Další věc je ta,že chce synovi umožnit,aby se nechal tetovat.Samozřejmě,že já s tím také nesouhlasím.Nedokážem se v tomto směru s bývalou ženou domluvit.Prosím poraďte mi jak s toho ven.Veškeré domluvy s bývalou ženou a synem už proběhly bezúspěšně.
Jarda
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jardo, na šestnáctileté již zákazy neplatí (pokud není v pozadí nějaký postih, který si dítě nepřeje), v tomto věku dosáhnete nejvíce tím, že budete chlapce brát jako rovnocenného partnera a vyjádříte mu důvěru. Zkuste se inspirovat v knize http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali-jak-poslouchat-aby-nam-teenageri-duv.html. Můžete jen nabídnout synovi nějaké zkušenosti a informace; pokud budete vystupovat z pozice síly, syn se Vám spíš vzdálí, a jeho rozhodnutí těžko ovlivníte. Tlakem navíc můžete dosáhnout pravého opaku - syn by možná nakonec od tetování třeba sám upustil, ale protože mu to budete zakazovat, bude si muset dokázat, že Vám nepodléhá (což je v pubertě přirozené), a tetování si nechá udělat Vám navzdory. Pokud se Vám nepodaří ho získat pro svůj pohled na věc, zbývá Vám jen jediné - přijmout jeho rozhodnutí a neshazovat ho kvůli tomu. Pokud syn uvidí, že sice nesouhlasíte (a bude znát pádné důvody, proč), ale respektujete ho, za pár let Váš náhled spíše přejme; pokud uvidí, že je pro Vás jen "hloupé děcko", bude chtít být dospělý tím způsobem, že bude úplně jiný než Vy. Přeji Vám, aby to byla ta první možnost.
puberta
Dobrý den,mám problém s 11letou dcerou,která se dostává do puberty,ale přijde mi že má nějakou plačící pubertu.Jsem ve vedlejší místnosti,ona brečí..na dotaz co je..mě se po tobě stýská.Mě se nechce do školy...máš potíže ubližuje ti někdo????Ne nic vše ok,v půly cesty začne brečet,že tam nechce.Domluví se s kamarády že se sejdou,v zápětí začne litovat svého rozhodnutí,chce vše odvolat zrušit.Má pocit že je semnoumálo,proto si to vynahrazujeme holčičími chvilkami,máme ještě syna v prní třídě.Jsou oba samostaní,šikovní.Jen asi přijdu o rozum z toho brečení.V práci mě ujištují že to přejde,jen mám strach abych někde něco nezanedbala.Poradíte mi,jak dál děkuji.Petra
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, zkuste přijmout plačtivost své dcerky jako projev jejího vývoje, pokuste se dostat do rozpoložení, ve kterém Vám jde jen o to, V TÉ KONKRÉTNÍ chvíli dcerce být k dispozici, aniž byste se hrozila budoucnosti nebo litovala sama sebe, že už zase se musíte zaobírat tím brečením. A dále zvažte návštěvu homeopata, který by dcerce mohl pomoci - podívejte se např. sem (viz hlavně shrnutí dole - odpovídá to?): http://www.volny.cz/homeopatie/pulssouhrn.htm. Přeji dcerce, aby z toho vyrostla!
puberta
Dobrý den, prosím o radu, mám 11letého syna, mám s ním teď velký problém se vzdorem. Dříve také místy vzdoroval, ale rozebrali jsme to a poslechl. Teď mě prostě neposlechne a chová se ke mě odmítavě. Na otázku budeme si lhát? odpověděl když tomu tak říkáš.Když jsem mu včera řekla, ať se naučí Vlativědu neučil se. Když jsem mu řekla, že až příjde ze školy uděláme si úkoly, aby mohl jít ven odpověděl uvidíme. Chová se kemě, že on má nademnou na vrch a bude si dělat jen to co on chce. Školu hodnotí jako nudnou a blbou. Cítím se vůči jeho vzdoru bezradná. Prosím poraďte mi jak si získat respekl, který ke mě nemá. Děkuji moc.
Marta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marto, syn přichází do puberty, což je období, ve kterém se děti zákonitě oddělují od rodičů - musí k tomu dojít, aby se mohly stát samostatnými dospělými. Skončila doba, kdy maminka řekla a synek vyplnil. Musíte se synem začít jednat jako rovný s rovným, důvěřovat v jeho schopnost se o sebe postarat sám a "ošéfovat" si svoje záležitosti bez Vaší intervence. Respekt k Vám získá, když budete respektovat Vy jeho. Samozřejmě to neznamená, že se od nynějška o něj přestanete zajímat. Je ale třeba dobře rozmýšlet, co můžete zcela nechat na něm, a do čeho se máte vkládat. Např. školní záležitosti vložte s důvěrou do jeho rukou. Když bude chtít mít dobré výsledky, bude se učit sám. Když mu přikážete, aby se učil, nebude se učit právě proto, že to dostal příkazem, proti kterému se musí vzbouřit - "je přece dost starý, aby si o sobě mohl rozhodovat sám". Možná by se tu vlastivědu byl učil, kdybyste mu to neřekla... A i kdyby ne, bylo by to jeho rozhodnutí, za které si ponese přirozené důsledky. Navíc je klidně možné, že škola, do které chodí, je skutečně nudná a blbá... Jak se synem mluvit a jednat, abyste ho i nadále mohla nenásilně vést, Vám výborně poradí knížka http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali-jak-poslouchat-aby-nam-teenageri-duv.html. Přeji Vám, abyste se zase našli.
puberta
Dobrý den, mám syna 12 let. Vždy měl dobré známky a nikdy s ním nebyly žádné problémy. Letos je tomu, ale jinak. Neustále nosí poznámky, že nemá úkoly, je nepřipravený, nepozorný v hodině. Prospěch se mu zhoršil z vyznamenání na 3 a 4. Přitom i paní učitelky tvrdí, že je chytrý a mohl by mít 1 a 2. Prvně jsme se ho s manželem snažili motivovat , to ale fungovalo jen chvíli. Nepomohlo ani domlouvání ani zákazy hraní na PC a dívání se na televizi. Už začíná i lhát, že zapomněl žákovskou, jen aby tam neměl zapsanou špatnou známku. V rodině žádné problémy nemáme a i syn s námi jinak vychází dobře. Prosím o radu jestli děláme něco špatně a jak přimět syna aby se opět začal učit a připravovat do školy. Děkuji
Monika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Moniko, to by mohla být puberta :). (Nebo šikana - pokuste se přesvědčit, zda je to vyloučené.) Nepíšete, jak jste syna motivovali - to je dost důležité, jakým způsobem. Je možné, že už nechce být "vzorným žáčkem", možná podvědomě testuje, jestli je pro vás dost dobrý i se špatnými známkami. Možná začíná vidět smysl života v něčem jiném než v poslušném plnění úkolů předepsaných jakousi pofidérní institucí. Můžete k tomu přistoupit (např.) třemi způsoby: 1. - autoritativní: promyslíte si pravidla, která budou od nynějška platit; potom synkovi vysvětlíte, proč jste přesvědčeni o tom, že je nutné, aby psal úkoly a ve škole dával pozor; protože ho máte rádi a záleží vám na jeho budoucnosti, chcete mu k tomu dopomoci nově zavedenými pravidly, která jsou následující:...(např. televizi je možno sledovat až po prohlédnutí celého obsahu aktovky a nalezení, co je za úkol a jeho vypracování + připravení obsahu aktovky na další den; v případě, že bude sledovat televizi, a druhý den se ukáže, že něco neměl/nedával pozor - a tedy byl zřejmě unavený koukáním na TV, tato se ruší na tři dny; nebo: pokud něco chce/potřebuje od rodičů, rádi mu vyhoví, jakmile bude ten den řádně naloženo s učivem; atd.) 2. - demokratický: sedněte si se synkem a vysvětlete mu, proč jste přesvědčeni o tom, že je nutné, aby psal úkoly a ve škole dával pozor; protože ho máte rádi a záleží vám na jeho budoucnosti, chcete mu k tomu dopomoci, ale tak, aby mu to vyhovovalo také; proto nyní vyhlašujete brainstorming (viz http://cs.wikipedia.org/wiki/Brainstorming) na téma "Kterak mohou rodiče Pavlovi pomoci s dodržováním školních povinností"; všechno zapisujete bez komentáře, a až nakonec se spolu budete probírat jednotlivými nápady a třeba přijdete na společné řešení, které by vás jednotlivě vůbec nenapadlo. 3. - liberální: vysvětlíte synovi, proč jste přesvědčeni o tom, že je nutné, aby psal úkoly a ve škole dával pozor, že ho máte rádi a záleží vám na jeho budoucnosti; připustíte ale, že už je dost vyzrálý na to, aby dosah svého nynějšího počínání posoudil sám, a věnujete mu plnou důvěru; od nynějška ho nebudete kontrolovat a necháte ho nést veškeré důsledky jeho konání s tím, že jste samozřejmě kdykoli k dispozici, pokud by si přál nějakou pomoc. (a to nevměšování je nutno dodržet) Já osobně bych asi volila dvojku nebo trojku, ale je to na vás. Zkuste se tím nestresovat, on školní výkon opravdu není všechno, rozhodně ne zárukou budoucího spokojeného života... Přeji Vám hodně radosti ze synka!
puberta
Prosím o radu...nevím jak vést mou 13-ti letou dcerku k samostatnosti. Pracuji doma, takže jsem ji vždycky měla čas ráno vypravit, v poledne čekat s obědem atd. Zvykla si a teď, když si hledám práci v jiné obci /ta moje domácí přestává vynášet/ se bouří a tvrdí, že se sama vypravit nedokáže a na oběd do školy chodit nebude. Taky s domácími pracemi nepomáhá, přitom než nastala puberta pomáhala hodně a ráda. Musím ji obdivovat, jak je asertivní, pokud něco chce, příp. nechce, dokáže si neuvěřitelně stát za svým, je to osobnost. Když ji např.poprosím, aby mi s něčím pomohla, tak řekne, mami, nezlob se,při vší úctě, to je tvoje povinnost, když sis pořídila děcko, musíš se starat....Uznávám, že je to vtipné, ale přesto...ve škole se jí daří, je bystrá, umí se chovat jako dáma, žádné pubert. výstřelky, ale zase...nebaví jí matika, tak ji prostě ignoruje. Zkouším různé rady a fígle, ale ona si stojí za svým. Asi je mojí chybou , že jsem ji vždy brala jako partnerku.Co byste poradila? Dík.
Zuzka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzko, dokud budete dceru "obdivovat, jak je asertivní, pokud něco chce, příp. nechce, dokáže si neuvěřitelně stát za svým" když Vás nerespektuje a dělá si z Vás hadr, dokud budete považovat za vtipné, když dcera řekne matce "mami, nezlob se,při vší úctě, to je tvoje povinnost, když sis pořídila děcko, musíš se starat..." (ono už to "při vší úctě" vypovídá spíš o její absenci), dotud Vám není pomoci. Zkoušíte rady a fígle, a ona si stojí za svým, protože ví, že Vy nebudete. Doporučuji Vám knížku Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali, jak poslouchat, aby nám teenageři důvěřovali (Adele Faber, Elaine Mazlish). Moje rada, jak vést dcerku k samostatnosti, zní: začněte chodit do práce, nabídněte dcerce radu, pokud ji bude potřebovat, a nechte ji, ať se vypravuje sama. Předplaťte jí obědy ve škole a nedávejte peníze na jiné jídlo. Nenechte se zviklat divadýlkem, které Vám nejspíš párkrát připraví, abyste upustila od svých záměrů a bylo zase po jejím. Jedině když budete trvat na její samostatnosti, může se samostatnou stát. Pomoc s domácími pracemi směňujte za to, co chce dcera od Vás (Ano, ráda ti pomohu/půjčím/dám, až pověsíš prádlo, jak jsem tě požádala). Jsem přesvědčená, že to na Vás hraje, protože je to pro ni takto pohodlné a nepochybuje o tom, že Vás "zmákne". Vyveďte ji z omylu!:) K tomu Vám přeji dostatek sil.
puberta
Dobrý den, zaujala mne před časem Vaše odpověď paní učitelce kvůli žákovi z deváté třídy. Moje dcera učí na druhém stupni a poslední dobou je smutná a rozladěná z chování jednoho sedmáka a já to s ní probírám,nevím, co ji poradit, a tak chci o radu poprosit Vás. Tento chlapec reaguje velmi zkratkovitě - například služba přinesla prý třídní knihu /jsou rozděleni na 2 skupiny / a tento chlapec na něho začal sprostě hulákat - zmrde, co tu chceš atd. Dcera není začátečnice, učí už tři roky, myslím, že ji žáci mají rádi, hlásí se k ní i mimo školu, zdraví ji,ale Roman se na ní "podepisuje". Snažila se mu v klidu vysvětlit, že hrubé a sprosté výrazy nebude tolerovat, snaží se ho chválit, pokud něco umí nebo hodinu zvládne,týden to funguje a opět nastane nějaký zlom v jeho chování. Třídní učitelka zavolala maminku , rodiče jsou rozvedení, ale ta údajně neví, co s ním. Chová se tak i u jiných učitelů, uvažují o pomoci psychologa. Děkuji za odpověď.
Milena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Mileno, dceru hlavně podpořte, jestliže se tak chlapec chová i u jiných učitelů, není chyba na její straně. Ať to bere jako školení pro pokročilé - i takové děti jsou, a že je v té třídě jen jeden takový, je dnes možná spíš zázrak. Pokud je smutná, že mu neumí pomoci, tak ona opravdu nemůže napravit patnáctileté působení chlapcových rodičů (v tomto případě bohužel). Navíc v pubertě se chlapec chová takto, až pomine, může z něj být úžasný dospělý - to se teď nedá posuzovat. Jinak možná bych po takovém výjevu dala chlapci za domácí úkol zpracovat téma "Co si představuji pod slovem "zmrd" " nebo něco takového; prostě nedat najevo, že mně osobně toto slovo vadí, ale vyvodit z toho určité důsledky - chlapec bude muset doma něco psát, a navíc se u takového tématu možná dost "zapotí":).
puberta
Paní magistro, můžete mi prosím poradit, jak je možné "dostat" mého synovce k psychologovi ? Sestra si stěžovala, že s ním má poslední dobou velké problémy - utrhuje se na ni, nerespektuje dohody,nechodí domů v určitou domluvenou hodinu, začal doma krást peníze, snad i kouří marihuanu.Také švagr neví jak dál, nechce ho trestat bitím. Končí devátou třídu a nastupuje na učiliště s maturitou.Já jsem jim navrhla návštěvu nějaké poradny, oni tvrdí, že tam s nimi kluk nepůjde, že ho nedonutí !! Já mám synovce ráda,ale také mám dojem, že se mění... ale nechci nijak zasahovat, myslím, že jako první by měli jednat rodiče. Děkuji za odpověď.
Kamila
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kamilo, pokud to rodiče chtějí řešit, musejí udělat nejprve hodně práce sami na sobě a na svém přístupu k synovi. Takže k psychologovi můžou jít klidně sami. Donutit chlapce rozhodně k ničemu nemůžou. Když on uvidí, že se doma něco mění k lepšímu, buď se začne sám postupně chovat jinak, nebo aspoň bude přístupný společné návštěvě odborníka - pokud mu to podají tak, že oni potřebují poradit, jak s ním jednat, aby se mu lépe žilo, nikoliv proto, že už si s ním nevědí rady, jak je nemožný. Mohou si též přečíst knížku Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali, jak poslouchat, aby nám teenageři důvěřovali (Adele Faber, Elaine Mazlish). Přeji synovci, aby se nakonec našel.
puberta
Dobrý den,mám problematickou 12,5 letou dceru.Od malička extrovert, společenská,průbojná, tvrdohlavá,se svými názory a proříznutou pusou.Nyní odmítá po sobě uklízet. Její pokoj je smetiště-haldy neuklizeného oblečení,učebnice,kapesníky,papírky od bonbonů...a postupně nám to dělá i v obýváku.Já ji k tomu naháním-ale končí to tak, že ji to naházím do postele všechno-následuje hysterie,pláč, vztek,řev, práskání dveřmi.Do školy se připravuje ve 22.30 s baterkou v posteli,nechce se učit,nechce chodit včas spát,odmítá pomoc domácími pracemi s tím, že pro práci jsme si ji přece nezařídili(musí umývat nádobí, vynášet koš,aj.drobné práce).Po příchodu ze školy práskne taškou,letí ven,pak je na PC a sleduje seriály.Chce se hezky oblékat,mít přísun peněz...Odměňujeme ji i trestáme (zákaz PC,zarach).Při udílení trestu má hysterické záchvaty,je drzá, řve křičí.U trestů podvádí.Nasadili jsme kontrolu - jejího dědu.Nevíme, jak s ní dál.Stále se to horší.
Ivana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivano, uplatňujete autoritativní styl (což nemá nic společného s přirozenou autoritou), tresty a odměny nejsou dobrý způsob, jak zacházet s žádným dítětem, natož s dívkou přicházející do puberty. Pár řádky v této poradně Vám nemohu pomoci; chcete-li zlepšit vztah s dcerou, je třeba zcela změnit přístup - jinak se připravte, že problémy se budou stupňovat. Doporučuji Vám tyto dvě knihy: 1) Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali, jak poslouchat, aby nám teenageři důvěřovali (Adele Faber, Elaine Mazlish), 2)Respektovat a být respektován (Pavel Kopřiva). Když si je (aspoň jednu z nich) přečtete a přečtené uvedete v praxi, uvidíte, jak se problematická dcera změní v prima slečnu. Držím Vám palce, abyste to dokázali.
puberta
Paní magistro, obracím se na Vás s dotazem, co dělat s chlapcem, deváťákem, který se posledního půl roku ostře vymezuje vůči matce, někdy o ní mluví s despektem. Vyučuji ho angličtině, tam je průměrný, v hodinách je ukázněný. Horší je to v době přestávek, nerespektuje učitelky na dozorech, zvyšuje na ně hlas, odmlouvá. Maminka na třídních schůzkách pláče, snaží se mu i s manželem domlouvat ať už ohledně chování nebo přípravy do školy. Mají podezření, že se chytl nevhodné party. Mohu říci, že mě respektuje, je totiž dobrý sportovec a ví, že má moji podporu a že mě sport zajímá. / kopaná, košíková / Posledně jsem mu něco vytkla a on odpověděl, že se chovám jako jeho matka. Odvětila jsem, že ano, že mi na něm záleží, mám ho ráda, ale některé věci v jeho chování nebudu tolerovat a jsou proti dohodnutým pravidlům. Kolegové navrhují kázeňské opatření, já mám obavy, že se zatvrdí a další pololetí bude ještě horší. Děkuji za Váš názor, moc by mně pomohl, situace je docela vypjatá.
Anna
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Anno, děkuji Vám za důvěru a zřejmě potřebujete odpověď brzy, proto zde je můj názor: Vůči rodičům se puberťáci vymezují úplně přirozeně a je to žádoucí; jak se to projevuje, pak záleží na dosavadním vedení a vztahu s daným rodičem. Jestliže maminka pláče, místo aby se svým synem vedla klidný dialog, jestliže mu domlouvá jako malému klukovi, místo aby s ním mluvila jako s téměř dospělým (samozřejmě s tím, že mají platit domluvená pravidla), těžko ji může respektovat. Nevhodná parta – pokud podezření plyne jen z odmítavého chování k rodičům, musí to jejich syna dost bolet, že si o něm něco takového myslí; pokud mají další indicie, že skutečně je členem nějaké party, a ta parta skutečně je nevhodná (drogy, kriminalita...), ukazuje to na to, že ve své výchově (která je již samozřejmě ukončená) něco zanedbali a měli by si uvědomit, že na jeho chování mají velký podíl. Celkově to na mě dělá dojem, že chlapec cítí ze strany rodičů i učitelek despekt ke své osobě, a tomu se brání odmlouváním, aby si uchoval vědomí své hodnoty; protože Vy respektujete jeho, respektuje i on Vás. Jestliže je sportovec, je tu naděje, že je „v pořádku“ a jen reaguje citlivěji než jiní chlapci. Přístup svých kolegyň těžko změníte, maminka by měla přestat hledět na svá zranění a své strachy, a víc se soustředit na svého syna jako na milovaného člověka, nikoli objekt k cepování, ale to asi také nemáte šanci ovlivnit. Jediné, co mě napadá, je, že byste kolegy přesvědčila, aby tentokrát ještě počkali, že s chlapcem promluvíte, a kdyby nedošlo ke zlepšení, přistoupilo by se k sankcím na konci roku. S chlapcem byste si pak promluvila o samotě (nějak to citlivě zaonačit) jako člověk, který je přesvědčen, že je chlapec v pořádku a který mu důvěřuje (což by ideálně měli být jeho rodiče, leč zřejmě nejsou). Nedomlouvala byste mu, ale naslouchala, a posléze ho vedla k tomu, aby sám přišel na řešení situace, ve které se nachází. Ten rozhovor by ostatně mohl proběhnout i v případě, že kolegové Vás přehlasují a nastolí kázeňské opatření; snad byste mohla alespoň zmírnit jeho dopad na psychiku chlapce. Nejste v lehké situaci, a je obdivuhodné, že se v zájmu svých žáků takto angažujete. Jste člověk na svém místě a moc Vám i tomu chlapci držím palce!
puberta
Dobrý den přeji, zajímal by mne Váš názor na zábavu dnešní mládeže. Na diskotékách není k hnutí,mlha z kouře a co mne nejvíce zarazilo 12,13,14tiletá děvčata oděna jen v podprsenkách a v náručích kluků....To nemluvím o drogách..,které jsem tedy neviděla ,ale dle výrazu některých tváří , nelze je vyloučit...Nejsem si jista, zda jsem už tak stará a nesoudná,že je jiná doba ....nebo by se měl nad tím někdo zamyslet ...např. pořadatelé...Rodiče tam samozřejmě nechodí, přece neudělají ostudu svým ratolestem....Možná se dá namítnout, že jak jsme si děti vychovali, takové jsou...obávám se však , že příležitost dělá zloděje a hlavně je to velký kšeft pro pořadatele....! Děkuji za Váš názor.
Marková
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, paní Marková, mládež je výrazem stavu společnosti: média ovládaná úzkou skupinou lidí, kteří z nás pro své účely chtějí mít nemyslící pracovní sílu, rodiče sloužící bohu konzumu, školství úmyslně čím dál víc rozkládáno... To je můj názor.
puberta
Dobrý den,máme 13-letého a 8-letého syna. Mladší je bez problémů,dobře se učí,má plno zájmů, vycházíme spolu.Se starším jsou problémy již několik let,bohužel se neustále stupňují.Nechce se učit,vůči všemu je v opozici,je drzý,neustále dost drsným způsobem zkouší hranice dospělých-provokuje,sportuje-ale už ho to prý nebaví,pokud něco provede neomluví se a nemá snahu o nápravu, začal se kamarádit s problémovými dětmi,občas kouří atd.V posledních dnech je navíc velice agresivní,obzvlášť když nedosáhne svého a začal s námi mluvit sprostě.Denně jsou u nás křik a hádky, mám pocit,že jsme zkusili už všechno.Od trestů-zákaz PC,TV,chození ven až po domluvy, vysvětlování,chválení,navštívili jsme pedag.-psych.poradnu,kde nám doporučili pouze důslednost,spolupracujeme s učiteli,mluvíme se synem(je introvert-je to těžké).Přečetli jsme spoustu knih o výchově,vyzkoušeli rady,snažili se pochopit jeho chování,výsledek je ale nulový. Trpí tím celá naše rodina,hlavně mladší syn,už nevíme jak dál.
Blanka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Blanko, z Vašeho popisu mám dojem, že používáte autoritativní výchovný styl - a ten má na dítě podle povahy dvojí vliv: buď se podřídí a stane se poslušným (to ovšem není žádoucí stav, pokud chceme vychovat zodpovědnou osobnost; dítě se totiž chová žádoucím způsobem jen ze strachu, nebo aby mělo klid, případně aby se zavděčilo, a nikoli proto, že by si zvnitřnilo nějaká pravidla a hodnoty), nebo jde do vzdoru - což bude případ Vašeho syna. Mohlo to začít žárlením na mladšího bratra, a skrze negativní reakce vás rodičů se postupně zhoršovat. Píšete, že jste vyzkoušeli rady z knih; záleží samozřejmě na tom, o jaké knihy šlo, ale i kdyby odpovídaly těm principům, které doporučuji, nejdůležitější - a zásadní předpoklad - je, aby rodiče změnili celkový postoj k dítěti: aby se na ně dívali jako na rovnocennou osobnost, partnera, aby se k němu chovali tak, jak by se chovali k dospělému, kterého si váží, aby neměli pocit, že jsou něco víc, protože jsou dospělí, aby nepřistupovali k dítěti stylem "Já vím, co je pro tebe nejlepší, mlč, a dělej, co chci." Když rodiče svůj postoj nezmění, žádné "vyzkoušení rad" nepomůže; děti moc dobře vycítí (a ze začátku také testují), jestli to rodič myslí upřímně. Píšete, že se snažíte se synem mluvit - velice záleží na tom, JAK s ním mluvíte (vyptávání, kázání, rady, pokyny, příkazy, zákazy - to vše komunikaci blokuje). Nevím, odkud jste; pokud byste měli zájem o konzultaci, můžeme se domluvit (v nejbližší době se vyskytnu v Praze, Liberci, Písku a Brně). Přeji Vám hodně odhodlání a trpělivosti na cestě k synovu srdci.
puberta
Dobrý den, mám 13-ti letého syna. Začal nám doma brát peníze z peněženek a tajně si kupuje PC hry vhodné až od 18-ti let (brutální a bojové) a lže. Co mám dělat? Děkuji
Dvořáková M.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, něco nehraje ve vašem vzájemném vztahu (zřejmě se nevytvořilo ovzduší bezpečí a důvěry). Co to je, můžete posoudit jen vy rodiče (případně psycholog, pokud byste ho navštívili). Zkuste si se synem popovídat (nikoli "promluvit") o tom, s čím je doma spokojený a co by rád změnil (nesmíte reagovat pohoršeně, ublíženě, rozzlobeně apod.), a pokuste se najít oboustranně přijatelné řešení těch věcí, se kterými není spokojený. Tím samozřejmě nemyslím, že mu budete kupovat zmíněné PC hry; jedná se spíše o vztahy v rodině, míru svobody, vymezení jasných pravidel... Pokud jde o PC hry, můžete se domluvit, jakým způsobem by si mohl přivydělat, aby si 1x za určitou dobu mohl pořídit novou hru pod podmínkou, že bude určená pro jeho věk. Můžete si též přečíst knížku Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali, jak poslouchat, aby nám teenageři důvěřovali (Adele Faber, Elaine Mazlish). Přeji brzkou nápravu situace!
puberta
Dobrý den, mám syna, téměř 14 let, 8. třída, nástupem do osmé třídy je k nepoznání, nikdy se nechtěl moc učit, ale teď je to čím dál tím horší. Ve škole se neskutečně zhoršil, na slovo běž se učit reaguje křikem, pláčem a otázkou proč se musí zase učit, on už všechno umí. Schválně lže a zapírá to, že budou psát písemku, aby se nemusel učit, ale na druhou stranu pak po večerech nespí, protože má strach ze špatné známky. Nejhorší je to ve fyzice a matematice, doma příklad dokáže s malou pomocí vypočítat, ale ve škole ne, začne zmatkovat a výpočet je špatný, tím pádem špatná známka. On ví, že vysvědčení z letošního roku je už důležité pro přijímací řízení na střední školy, ale nesnaží se víc učit se a mít dobré známky, myslí se, že s těma známkama se dostane kam bude chtít, naše argumenty nevnímá. Nevím jak dál řešit tento problém. Děkuji za odpověď.
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, možná argumentujete příliš autoritativně na to, že chlapec naplno vstoupil do puberty, kdy je velmi citlivý na jakékoli poručníkování. Přečtěte si prosím druhou část mé odpovědi Evě Š. na téma „změna chování“. A také si můžete přečíst knížku Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali, jak poslouchat, aby nám teenageři důvěřovali (Adele Faber, Elaine Mazlish). Přeji Vám, abyste brzy došli k vzájemnému porozumění.
puberta
prosím o radu - dcera je ve 4. ročníku osmiletého gymnázia ,prospěch má čím dál horší,kašle na školu ,lže ,ukradla babičce peníze,jen se flinká,nerespektuje mě ani učitele,stěžují si na ni. Pořád si říkám puberta ,ale třetí rok je to čím dál horší.zajímají ji jen kluci,cigarety,je vzpurná,drzá ,nespolehlivá,zlá na mladší sestru. Nemůžu ji hlídat na každém kroku ,chodím do práce a jsem na dvě děti sama.děkuji.
rajchlovasarka@seznam.cz
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Šárko, to, co popisujete, nebude jen pubertou. Tady nejde o "hlídání na každém kroku", zřejmě nefunguje váš vzájemný vztah a dcera si sama se sebou neví rady. Bohužel Vám nemohu pomoci pár větami v internetové poradně - doporučuji Vám navštívit dětského psychologa. Držím palce.
puberta
Dobrý den, naše doposud bezproblémová dcera se úderem svých 13.narozenin velmi změnila bohužel ve velmi negativním směru. Velmi se zhoršila ve škole, až nás musela informovat učitelka, odmlouvá, odsekává, je drzá. Nechala sportu s tím že ji to nebaví, její jediný zájem je nyní scházení se s partou ze školy v parku. Na všechno má univerzální odpověď "nezájem" nebo "no a co", co bude ve škole ji nezajímá, na domluvy nereaguje, zákaz internetu nefunguje. Vypadá to, jako by všechny věci šly okolo ní a vůbec nic se jí netýká. Dokonce jsem ji přistihla, jak mi lže do očí. Reagovala na to -" no a co". Že puberta nastoupí tak najednou jsem nečekala, nevím jak mám reagovat, jak ji"probudit". Stále by chtěla nějaké výhody, ale když po ní něco chci já, tak je zle. Domluvy a bohužel ani křik nefunguje. Děkuji xradka
xradka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, xRadko, jak vždycky píšu, v pubertě vyjdou na povrch skryté a potlačované problémy v osobnosti i vztazích dítěte. V tomto věku také většina dětí sportu nechá, je to "normální". Obávám se, že dcerku nelze "probudit", ve smyslu, že zase bude vaše hodná holčička. Ona má před sebou velký úkol - osamostatnit se, aby se obešla bez vás, rodičů - to je přirozené a nutné. Někoho ale potřebuje, a protože to nemůžete být vy (protože od vás se musí odtrhnout), jsou to vrstevníci. Pokud změníte svůj přístup k ní, vezmete na vědomí, že už není malá, projevíte respekt a budete s ní jednat na žádoucí úrovni, můžete uchovat dobré vztahy, dokonce vám třeba i s něčím pomůže (ale nesmí to být nařízeno). Jakým způsobem s ní komunikovat, to nelze postihnout v rámci této poradny, ale když se budete držet knížky Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali, jak poslouchat, aby nám teenageři důvěřovali (Adele Faber, Elaine Mazlish), nemůžete být neúspěšní. Přeji Vám hodně porozumění a pevný vztah s dcerkou!
puberta
Dobrý den, Hledám u Vás radu ohledně svého 14 letého syna. jsem 5 let rozvedená. Mám dva syny 9 a 14 let. Mladší syn je v pohodě a poslouchá, ale se starším si již nevím rady. Už asi v sedmi letech jsme navštívili psychologiskou poradn, pak kinezioložku, ale žádné zásdní problémy nebyly shledány.Poslední 2 roky má velké problémy ve škole, nechce se učit, úkoly a povinnosti hází za hlavu, o prazdninách musel dělat reparát. doma je na nás hodně často vulgární, na mladšího bratra se povyšuje a je až agresivní. Nějak nebere mé zákazy, když řeknu ne, tak chodí tak dlouho a škemrá a když už neví kudy kam, tak používá i vyhrůžky, až nakonec povolím, protože to psychicky nevydžím. Teď zkouší to, že odejde k tátovi. Když s ním zkouším promluvat v klidu a o samotě, zjistit jeho názory, tak na spoustu otázek nemá odpovědi,, nemá svůj názor, o věcech moc nepřemýšlí. Nevím už jak k němu přistupovat, jak s ním mluvit, jak moc zakkazovat věci, které se mi nelíbí. prosím Vás proto o radu. Děkuji
pavlina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlíno, škoda, že jste nenapsala, proč jste se synem byli v sedmi letech u psychologa a kineziologa. Zřejmě se nyní na jeho chování projevují tři vlivy najednou: 1) když mu bylo 5 let, pořídili jste si jiného - vetřelce, soka 2)do svých devíti let žil v atmosféře neporozumění mezi rodiči, završené rozvodem 3)je v pubertě. Jestliže dáváte najevo takovou slabost, že ustupujete škemrání nebo dokonce výhrůžkám, nemá nikoho, o koho by se mohl opřít, z koho si brát vzor, kde nabírat jistotu (nepíšete, jaký vztah má s otcem). Kdybyste se rozhodla pracovat na své psychice, abyste byla vnitřně silná a nezávislá, pomohla byste nejen sobě, ale i svému synovi. A jak s ním jednat - přečtěte si knížku Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali, jak poslouchat, aby nám teenageři důvěřovali (Adele Faber, Elaine Mazlish). Přeji Vám hodně síly!
puberta
Dobrý večer.Náš syn- bude mu 13 pořád něco ztrácí.Zkoušeli jsme mu domlouvat ať je důsledný a hlídá si svoji věci ,ale nic nepomáhá.Nevím už jak dál.Nevím jak ho naučit ,aby si na věci dával pozor. včera jsem ho přistihla jak ničí staré hračky-autíčka /zapálil je/Když se ho zeptám co chce dělat ,jak se zabavit tak neví.Je pravda ,že mu nejsme vzorem -protože taky nikam nechodíme ,nemáme nějaké koníčky ,ale já jdu do zahrádky ,manžel si rád zajde do posilovny.Máme ještě 7letou holčičku a bojím se ,že se ty naše hádky se synem se někde později projeví .Já mám pocit ,že jsem zlá a neschopná matka. děkuji
ingrid
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ingrid, klikněte prosím na „všechny dotazy“ této poradny, a najděte téma „zapomíná, ztrácí věci“ – snad Vám pomůže. Zapálení starých hraček mohlo být rituálem „oproštění od minulosti – dětství“, Váš syn mohl také takto podvědomě signalizovat, že potřebuje pomoc. Nepíšete, čeho se týkají vaše hádky. Obecně hádka je neproduktivní způsob komunikace, který narušuje vztahy (a zároveň signalizuje, že se její účastníci necítí s druhým bezpečně; my dospělí bychom měli být schopni při komunikaci s dítětem nepodléhat svým negativním emocím, protože pod jejich vlivem nám už nejde o dítě, ale o sebe, a nemůžeme tedy dítě vést a být mu následováníhodným příkladem). Velmi Vám doporučuji knížku „Jak mluvit, aby nás teenageři poslouchali, jak poslouchat, aby nám teenageři důvěřovali“ (Adele Faber, Elaine Mazlish). Pokud jde o „zabavení se“, je třeba chlapci dát okusit různé činnosti, aby mohl zjistit, co ho baví; celkové rodinné atmosféře prospívá, když rodina pravidelně podniká něco společně (sport, stolní hry, cestování...). Celkově mám pocit, že chlapec potřebuje ujistit, že je milován takový, jaký je, a že vám rodičům stojí za to, abyste s ním trávili čas a povzbuzovali ho (zvlášť když má mladší sestru, na kterou může podvědomě žárlit). Místo domlouvání a hádek nastolte atmosféru důvěry, pochopení, upřímnosti a vzájemné dohody (v tom Vám pomůže ona doporučená knížka). Někdy ve snaze dobře vychovat zapomínáme dávat najevo, že milujeme... Za každý krůček k vylepšení vašich vztahů se pochvalte a radujte se z něj. Nesrovnávejte se s nějakou imaginární (a neexistující) „dokonalou matkou“ – Vy jste pro své děti tou nejlepší maminkou, kterou mohou mít. Přeji Vám rodinu plnou lásky!
puberta
Dobry den,prosim o radu. Mam 13 syna ktery je drzy nic doma neudela a porad se citi ukrivden. jsem z nej zoufala ,byla jsem s nim u psych. doktorky a zadny vysledek a to se jeste v noci pomocuje. Je ted jeste v puberte tak nevim jak dal. Nejsem zastancem fyzickych trestu sama jsem bohuzel byla v mladi trestana. Chterla jsem byt kamaradka a matka ale u nej se to nepodarilo. Mam jeste 2 dcery Sona vyznamenani az na pubertalni vyjevy je v pohode a malou 2letou Kamilu. Moc prosim pomozte Dekuji Filipova
monika filipova
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Moniko, děkuji Vám za důvěru, se kterou se ke mně obracíte. Píšete, že jste byli u psychologa a nepomohlo to. Nevím, jak návštěva probíhala a co bylo jejím výsledkem. Potíže Vašeho syna však skutečně ukazují na problém, který se takto na dálku nedá vyřešit. Ten, kdo Vám má pomoci, musí osobně mluvit s Vámi i s Vaším synem - nejprve s každým zvlášť, a musí na to být dost času. Nevím, odkud jste. Pokud byste stála o mou pomoc, můžete mě kontaktovat na: m.klingerova@hra-skolou.cz.
puberta
Dobrý den, prosím o radu. Mám pocit, že se má 15 letá dcera trápí a to že ještě nikdy nechodila s žádným klukem. Vždy jen tak jemně poznamená, že další spolužačka s někým začala chodit. Jsem rozvedená a od 11 let ji vychovávám sama, tehdy jsme se i přestěhovali a nemá zde takové kamarády jako v původním bydlišti, pouze bych řekla dobré známé. Já žiji sama, je mi 42 let. V jejím věku jsem se těmito otázkami nezabývala. S klukem jsem začala chodit až jsem chtěla a to mi bylo tak kolem dvaceti. Vím, že každý to má tzv. jinak takže tímto jí argumentovat nechci. Jak ji rozebrat a vysvětlit, aby se netrápila. Vím, že v pubertě je člověk nejistý. Děkuji.
Sára
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Sáro, je báječné, že nechcete dceři vnucovat své přesvědčení, jak to někdy rodiče dělají, a že si uvědomujete, že „mávnutím rukou“ nad jejím problémem byste mohla ztratit její důvěru. Tu k Vám jistě má, když se Vám – byť náznaky – svěřuje se svým trápením. Její – v tomto věku přirozená - touha po vztahu může hodně pramenit ze dvou příčin: nízké sebevědomí a prázdná „citová nádrž“. Možná si říká: Jsem dost hezká? Jsem dost zajímavá? Mám hodnotu jako žena? Bude o mě vůbec někdy nějaký kluk/muž mít zájem? A když ano, neopustí mě (jako to nevyšlo našim)? Svůj vliv může mít i postavení mezi spolužačkami: ty, které s někým chodí, jsou na „žebříčku“ výš. Jestli jí chybí kamarádky, může toužit po „nějakém klukovi“, aby stoupla v očích spolužaček a následně ji přijaly mezi sebe. Tady by mohl pomoci nějaký nový koníček, díky kterému se dostane mezi další vrstevníky s podobnými zájmy (nějaký klub, sportovní oddíl, kroužek). Jestliže má prázdnou „citovou nádrž“, pak potřebuje pocítit projevy lásky – a to je nyní zcela ve Vašich rukou. Každé dítě, ale v pubertě zvlášť, potřebuje mít dostatečné zásoby citu, aby se mohlo cítit v bezpečí, aby mělo sebedůvěru potřebnou ve styku se společností svých vrstevníků. Jak ji naplníte? Kontaktem očima, dotyky (poklepání na rameno, objetí, masáž...) a hlavně soustředěnou pozorností: vyhraďte si třeba pravidelný čas, který spolu budete nerušeně trávit – ať už procházkou, stolní hrou nebo „jen“ popovídáním. Je důležité nepromarnit ani neočekávané příležitosti k hovoru, třeba když cítíte, že Vám chce něco říct. Potřebuje vidět, že s ní komunikujete jako s rozumnou bytostí s vlastním názorem, a svůj jí sdělujete, aniž byste ten její kritizovala. Hodně poslouchejte a občas svými slovy zopakujte, co Vám právě řekla – abyste ji tím ujistila, že jí nasloucháte a rozumíte. Hodně důležitý je také Váš osobní příklad. Žijete-li důvěru v dobré partnerské vztahy (přestože Vám ten jeden bohužel nevyšel), máte-li Vy sama sebevědomí jako žena, a považujete-li svou dceru za zajímavou a přitažlivou, ona to vše vycítí a může se o to opřít.





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.