Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
dospělé děti
Dobrý den, prosím o radu. Jako rozvedená jsem vychovala 2 syny, oba jsou už dospělí. S mladším žádné potíže nejsou. Starší syn byl více fixován na otce a jeho odchod nesl hůře. Spřestupem na SŠ sílila touha mě ovládat, rozumné domluvě nebyl moc přístupný, tak jsme spolu občas bojovali (slovně). Ještě v době, kdy se mnou a mým partnerem bydlel, měl občas pocit, že bude vše řídit. To jsem nechtěla akceptovat. Před 2 lety se odstěhoval a nyní má téměř roční dcerku. Tu však vídám ji jen občas, a to i přesto, že jsem kontakty nikdy nepřerušila. Ať udělám nebo něco řeknu, tak či tak je to vždy špatně. Se snachou je domluva takké složitá, se mnou se tváří, že je vše v pohodě, a pak se od syna zase dozvím něco, co jsem říkala nebo jak jsem se tvářila atd. Ráda bych vídala vnučku častěji, syn však není přístupný rozumné domluvě. Pro klid v rodině jsem se už i několikrát omluvila i za to, co jsem ani neuděla. Pokud se omluvím za něco, v čem jsem opravdu přestřelila, syn to nepřijme. Děkuji.
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko,
jak píšete, se synem jste "bojovali", nemáte mezi sebou nastavený rovnocenný vzájemně respektující vztah, proto se k Vám syn chová tímto způsobem. Možná, že to, co jste vnímala jako synkovu touhu Vás ovládat, byla spíš touha moci převzít za sebe zodpovědnost a rozhodovat o sobě (což jde středoškolákovi do určité míry dát, zbytek je dobré zvládat efektivní komunikací, vždy na základě přístupu rovného k rovnému). Pravděpodobně je syn ve vztahu k Vám dosud ve vzdoru. Zkuste si třeba přečíst knížku https://www.megaknihy.cz/psychologie/245577-nenasilna-komunikace.html?utm_si=RFlidjRTZUc2TWpRMU5UYzNNVGt4TGpneE9ERTRNQT09&matchtype=&network=g&device=c&creative=63152076610&keyword=&placement, a pak zkusit přistupovat k synovi jinak. Až se změní vaše vzájemné nastavení, jistě nebude problém, abyste viděla vnučku častěji, časem možná budou mladí rádi, když s ní budete a oni budou mít nějaký čas pro sebe. Přeji vám, abyste k sobě nalezli cestu.
dospělé děti
Dobrý den, mám také problém s dospělou dcerou. Je jí 23 let a studuje psychologii, bydlí v bytě se spolubydlícími - nájem každý měsíc hradím já a také jí poukazuji pravidelně měsíčně určitou částku na účet. Vadí mi však dceřina z mého pohledu nezodpovědnost. Mezi svátky si našla brigádu, ale peníze si nevyzvedla, jelikož na to zapomněla. A tato situace není ojedinělá-v parku jí ukradli kabelku s penězi a všemi doklady-jelikož si ji položila na lavičku, v suterénu domu jí ukradli kolo, v tramvaji zapomněla drahý spacák.A tyto situace se stále v různých variantách opakují.Použila bych výraz,že se chová zmateně.Velmi mě to mrzí, jelikož nás její studium stojí velké finanční odříkání a už nevím,co udělat, aby se dcera konečně vzpamatovala. Manžel říká,že jediný možný způsob je,přestat se o ni starat úplně.Poukázat peníze,upozornit ji,že je to pouze dočasné,tj do konce jejího studia a poté přestat posílat peníze. Bez kompromisů. Ale mě přesto tato situace velmi trápí a už nevím, jak dál.
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, dejte na manžela :).
dospělé děti
Dobrý den, mám 21 letou dceru, kterou jsme před 2 mesícema přestěhovali zpět do rodného města. Našli jsme jí byt i práci a ona po 7 mesíčním vztahu s novým přítelem vymýšlí stěhování k němu do jeho bytu. Moc se mi to nelíbí, že po takovém usilí aby byla zase šťastná je vlastně nešťastná protože žije sama a chce k němu. Proto k ní rozmlouvám ať si buduje kariéru tady kde je a nevymýšlí. Myslíe, že je to správně nebo ji mám nechat ať jde tam kam ji srdce táhne?
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, vaše dcera je dospělá. Podle toho, co píšete, zatím "žijete za ni": "přestěhovali jsme ji, našli jí byt i práci"... Předejte jí zodpovědnost za její život, ať si ho řídí a tvoří sama. Přeji pěkný vztah s dcerou.
dospělé děti
dobrý večer,
naše dospělé dcery 25 - 26 let žijí se svými partnery v bytech, které jsme jim pořídili. zlobí se na nás, že jim už nechceme dělat oslavy narozenin, jako když byly děti. říkali jsme jim, že rádi přijdem k nim,s dárky jim popřát, nebo do kavárny, ale ony jsou naštvané. co s tím, kde jsme udělali chybu?
anna
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Anno, možná v tom, že dcery přišly bezpracně k hotovému? Možná to mohou brát i tak, že vám vadí jejich partneři, že si je nechcete "brát" domů -  v tom případě by mohlo pomoct vzájemné vyjasnění, co oběma stranám vadí a proč chtějí/nechtějí změnu. Ovšem nemáte žádnou povinnost jim do smrti vystýlat hnízdečko jako jste to dělali dosud. Zůstaňte u toho, co jste jim řekli, a nechte je zmoudřet. Jednoho dne k tomu dojde...
dospělé děti
paní doktorko,prosím poraďte nám ohledně syna 21 let, nic nedělá nechce ,jen leží u PC ,na nás rodiče je sprostý, alergický,neustále požaduje peníze, kouří, pije,nemá dodělanou školu a do školy nechodil a nechce chodit nepracuje a nechce nic dělat,z bytu nás vyhazuje,těší se na to až budeme mrtví,což je pro nás na psychiku dostináročné,jsme bezradní,potřebovali bychom ho trvale odtěhovat,máme strach z jeho agresivity,bije nás a ničí majetek rozbíjí, domácí násilí prosím porad´te co dělat,žeprý jsme povinni ho živit, ale on vůbec nemá zájem ani na brigádu prostě jen krást nám peníze a věci .co máme dělat
Pavla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlo, přečtěte si prosím mé odpovědi na podobné dotazy, můžete se obrátit na odborníky, kteří mají s takovou situací přímé zkušenosti, např. nějaké Středisko výchovné péče nebo se podívejte sem https://www.rodicovskalinka.cz/ a http://www.domacinasili.cz/domaci-nasili/, na Lince důvěry by vám také mohli poradit, kam se nejlépe obrátit. Držím palce, aby se podařilo syna vrátit do běžného života.
dospělé děti
Dobrý den,můj dvacetiletý syn chodí s patnáctiletou dívkou,která je nyní v 9.třídě ZŠ.Rodiče rozvedeni,maminka znovu vdaná a má malé dítě.Tato dívka školou povinná chodí každý den za synem do zaměstnání a čeká tam na něho až do 22.hodin.Poté jedou k mamince,která je nechá spát spolu,dívka pije,kouří a mamince je to jedno.Jak já tomu mohu zamezit nebo koho mohu požádat o pomoc.Děkuji za odpověď.
Iva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivo, myslím že nemůžete. Váš syn je plnoletý, dívka už není "pod zákonem". Můžete se jen synovi svěřit se svými obavami a případně nabídnout nějakou pomoc, kdyby chtěl, další už je na něm.
dospělé děti
Dobrý den! Zajímalo by mě, jaký máte názor na dovolenou s dospělými dětmi (20, 18,18 a 17)? Žjjí se mnou a s mým přítelem ve společné domácnosti. Dvě děti jsou přítelovy, dvě moje, společně máme ještě miminko. Ráda bych jela na skutečně odpočinkovou dovolenou, kde nebudu muset všem vařit, po všech uklízet a poslouchat dennodenní hádky mezi dětmi, tudíž by mi nejvíce vyhovovalo jet pouze s přítelem a miminkem, které je na mě závislé (kojím). Odpočinula bych si a finančně by nás to vyšlo lépe. Přítel o tom ale nechce ani slyšet, že by jim to neudělal. Já si naopak myslím, že na to není nic špatného. Jsou už dospělé, mají celý život před sebou a mohou vyrazit na dovolenou časem sami nebo se svými partnery, třeba po nějaké brigádě. Není to ani tak, že by se s námi nikdy před tím nikam nepodívali a tudíž bychom se nějak dlohodobě opomíjeli. Jak mám o tomhle přítele přesvědčit? Nebo je chyba na mé straně a jsem příliš sobecká? Děkuji za odpověď.
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, a co jet společně a přitom vše zajistit tak, abyste nemusela vařit atd.? Pokud o to ostatní (manžel a děti) stojí, tak se mohou podílet na zdaru dovolené. Už jste o tom s nimi zkusila mluvit? Třeba se dozvíte, že 1) s vámi vlastně ani jet nechtějí 2) nebo že jet chtějí a nemají problém se stravovat v restauraci a jsou ochotni si po sobě uklízet a se svými hádkami se odklízet z Vašeho dosahu 3) nebo že všichni očekávají, že je budete stále opečovávat stejně jako miminko, což Vás dovede ke změně svého přístupu a nastolí třeba celkové další změny :). Přeji Vám, ať se dovolená vydaří!
dospělé děti
prosim nevim jeli v poradku kdyz 21leta dcera nema zadne prazele jen cely den sedi u taty v pokoji a koukaji na televizi nebo jsou na pocitaci
helena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Heleno, především je dceři již 21 let, a tak už je její život její zodpovědností. Nemá tedy smysl uvažovat nad tím, jestli je to v pořádku nebo ne. Pokud bude ona chtít něco změnit, udělá to. Když nebude chtít nic změnit, nikdo jiný ji k tomu donutit nemůže. Rozumím Vaší obavě, ale jestli mají s tatínkem dobrý vztah a jinak dcera "funguje" (tj. studuje nebo pracuje), zkuste se oprostit od pocitu, že ji musíte zachraňovat a užívejte si, že máte čas na sebe.
dospělé děti
Dobrý den, mám teké dotaz ohledně dospělého syna. Mám 2 syny 26 a 23 let. Jsou to hodní kluci, nikdy se neopíjeli, nekradli, jsou to normální zdraví mladíci. Starší si našel podnájem, se slečnou, platí si vše sán, chodí do práce, mladší žije ještě s námi. Měla jsem normální dětství, jen moje maminka byla z matek, které chtějí mít svůj klid. My 2 dcery jsme byli dobře zajištěné, měli nás doma rádi avšak nebyly žádné společné výlety, povídání, svěřévání, o to mamka nestála, chtěla klid po práci, svoji četbu, hudbuspánek. My děti jsme se učily, doma pomáhaly, jezdiliy na tábory i s rodiči na chatu. Ale moc mi chybělo svěřování se mámě, společné nákupy, společný kulturní zážitek atd. Mamka byla pořád unavená, nebo otrávená, nebo chtěla být sama a statkou. Když jsem se vdala, chtěla jsem k té pěkné rodině přidat i to povídání a sdílení.
faustka
Mgr. Markéta Klingerová
...
dospělé děti
pokračování : Mád 2 kluky a tak jsem s nimi mluvila o jejich starostech, zážitcích, dost často jsme něco podnikali, jezdili na dovolené, pekli buřty :), chodili do kina, jezdili na véču či bowling atd. Ted jsou kluci velcí a mají slečny. S tím starším to jde :), domluvím společný oběd u nás, pozvu ho, přijede rád, samozřejmě jak se mu to hodí, respektuji soukromý život, zavoláme si, nebo po domluvě a předešlém ohlášení přijedu já sama, nebo s mužem, normálně :). Ten mladší, co bydlí doma je jiný. Já vím, že nemůžou být oba stejní, to je jasné :). Chodí od dubna do stálé práce, před tím 2 pokusy o VŠ, ale neva. Má také slečnu, která u nás pobývá přez noc i 4x do týdne. Je milá, je to dobrý.
Faustka
Mgr. Markéta Klingerová
...
dospělé děti
Ten mladší, co bydlí doma je jiný. Já vím, že nemůžou být oba stejní, to je jasné . Chodí od dubna do stálé práce, před tím 2 pokusy o VŠ, ale neva. Má také slečnu, která u nás pobývá přez noc i 4x do týdne. Je milá, je to dobrý. Problém však je, že ten mladší začíná být dost sobecký. Určili jsme příspěvek na domácnost a stravu 3000. Já nakupuji, vařím, uklízím,vše a můj muž mi hodně pomáhá. Když byli kluci malí, pomáhali pravidelně, koš, luxování, nádobí......co bylo potřeba, jak kdy. Prostě starali jsme se všichni. Ale ted ten hoch přijde z práce, odpočívá, hraje hry, cvičí na posilovací lavici, sleduje televiz, užívá se slečnou.
Faustka
Mgr. Markéta Klingerová
...
dospělé děti
Problém je v tom, že nepomáhá, nebo jen velice otráveně, nekomunikuje, jen občas, že je unavený, otrávený, nemá čas atd. Za nic neděkuje, vše je samozřejmost. Nevím, co s tím, ke slečně se chovám hezky, povídáme, obřčas jde se mnou cvičit, je slušná a docela milá, ale konzumuje mou péči úplně stejně, k pomoci v domácnosti se nenabízí, a já si občas řeknu, to pomůže, ale to jsou jednorázovky. Začíná mi to být líto, myslím, že i já a muž chodíme do práce, doma je opravdu stále co dělat a máme si co povídat, je u nás milo a veselo. Ale syn je se mnou bručoun otrávený. Jak se máš.normálně, co je nového ...nic, cos myslíš o....nevím, atd. Nevím co s tím, mám chut přestat mu prát a žehlit, vařit atd. Připadám si jako sluštička s vlídným výrazem. Občas vybouchnu, že mě to už vadí, ale to se ještě víc urazí. Bydlet sami ještě nechtějí, protože slečna má ještě 2 roky VŠ. Je šikovná, chodí i na brigády ale zdá se mi, že tady jen konzumují a neváží si. Jaká je rada? díky
Faustka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Faustko, rada zní stanovit pravidla a nevyžadovat vděčnost. Váš syn už je dospělý, takže veškerá snaha o sdílení a radostné vztahy je jen Vaší potřebou. Jak vidíte, on ji nemá. Navíc z toho, jak to píšete, to vypadá, že jde z Vaší strany o výměnný obchod - já budu žehlit, prát atd., Ty z toho budeš odvařený a budeš ke mně milý a pozorný. Takže první krok je přestat po synovi chtít, aby Vám byl vděčný, aby Vám pomáhal z vlastní vůle, aby s Vámi radostně rozkládal o svých názorech a pocitech. Druhý krok je rozmyslet si, jakou pomoc v domácnosti si představujete, a pak synovi oznamte, že jste již velmi unavená a že pokud u vás chce se slečnou dál bydlet (což vám samozřejmě nevadí), žádáte kromě 3000Kč ještě o tuto a tuto pravidelnou pomoc, aby to pro Vás bylo únosné. Přeji pěkné vztahy se syny!
dospělé děti
Dobrý den. 16 let po krutém rozvodu se zlým mužem a vychování 2 dětí sama a s podlomeným zdravím se sem tam dovídám, jak obě dospělé děti vychvalují mého bývalého muže, jak jsou vděčné, když jim dá i setinu toho co já,běží do jeho nové domácnosti.Já jim dám Ježiška za deset tisíc přestože mám ID (pro mě jsou všechno), on drobnou drogérku a oni pějí ódy. Mě vidět ani moc nemusejí, k němu jít je svátek...Moc to bolí, já jim nechci otce brát, ale všechno, co mi provedl je zapomenuto, nechtějí slyšet, jaktože mám ID a on je nyní bohatý, chtějí jen mít tátu a chodit za ním a těšit se z jeho rodiny. Snažím se to pochopit, nevyčítám jim to ani trochu, ale kde je spravedlnost? Já u nich byla na svátky, bylo to vlažné.Když měli navštívit otce, byly to druhé Vánoce. Já nic nevyčítám,ale copak samy zapoměly, co se u nás kdysi dělo? Jak jim mám důvěřovat po návštěvě otce,kdy jsou nadšené a líčí mi jaký má majetek, nemůžu sdílet jejich radost. Já žiju sama.
janka.sulcova@seznam.cz
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Janko, píšete, že děti jsou pro vás všechno, píšete o nespravedlnosti, že jsou za to všechno k vám vlažné. Zdá se, že jste na svých dětech závislá, a vězte, že tento vztah druhého velmi dusí. Vaše děti se mohou  s otcem cítit volněji, protože on na nich závislý není. Nejspíš od nich ani nic neočekává. Když se na to podíváte zcela zvenku, tak jak píšete, vaše děti jsou spokojené: co víc by si máma mohla pro své děti přát? Jak se k vám případně zachoval jejich otec je záležitost mezi vámi dvěma, pro děti je přirozené odmítat zanevřít na jednoho rodiče a myslet si o něm něco špatného, protože dobře vědí, že jsou zpoloviny jako on - a kdo se chce cítit zpoloviny špatný? Vaše děti jsou dospělé, je načase je propustit do života, přestat žít jen jimi. Děti nejsou smysl lidského života. Jaký máte smysl života? Co budete teď, když jste dokončila svou misi "průvodce dětí", dále tvořit? Čím naplníte svůj život, aby vás bavil a abyste měla pocit naplnění? Nehledejte tohle všechno u svých dětí, ony vám nepatří, jsou dospělé a potřebují roztáhnout křídla, nesvazujte jim je. Věřte, že až si naplníte svůj život něčím jiným, najednou zjistíte, že vás děti vidí rády a třeba se od nich jednoho dne dočkáte lecčeho potěšujícího; o to krásnějšího, že to bude spontánní a nevynucené. Pokuste se také "propustit" bývalého manžela - zkuste se oprostit od těžce negativních emocí spojených s jeho osobou, zkuste se na něj dívat jako na chybujícího, ale přece člověka, věřte, že každý si své chyby a jejich důsledky nese sám a i když se vám třeba zdá, že se přes své dřívější chování má tak dobře, jak nezaslouží, nikdo nevidíme do druhých, čím si procházejí, ani nevíme, co je kdy v budoucnu potká. Zkrátka využijte nyní čas, který máte konečně jen pro sebe, skutečně pro sebe, nezabývejte se druhými, co si zaslouží nebo nezaslouží, co by měli cítit nebo neměli, a věnujte se čistě svým vlastním osobním radostem. Dopřejte sama sobě veškerou pozornost, dělejte pro sebe to nejlepší, co můžete. Přeji vám hodně síly a radosti ze života!
dospělé děti
Dobrý den, paní magistro,prosím o Váš názor na věc s kterou zápasím.Můj syn má 30, ale do této doby nezvládá běžné věci a návyky - bydlí sám bytě, ale odpadkový koš nevysype klidně i 14 dní,pokud přijedu na návštěvu a chci dát něco do lednice, musím vyklidit plesnivé potraviny, pokud čerstvý vzduch, pak hned zapnout pračku a vyprat propocené košile, trička, ponožky.Syn pracuje na vysokém postu, ale je klidně schopen jít do práce v nevyžehlené košili! Je to jinak hodný,příjemný,chytrý a hezký kluk, manžel zemřel, když byl v 6.třídě, přítel do mé výchovy nezasahoval.Každý říká, ať na tím mávnu rukou, je to jeho život a hlavně,že je zdravý, ale protože vystřídal několik dívek, mám obavu, že možná některé rozchody byly zapřičiněny i tímto jeho "nepraktickým" životním stylem.Snad uklidí jen před návštěvou a mě neřeší?Dost mě to mrzí, selhala jsem s jeho výchovou v dětství?
Hela,55
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Helo, neselhala jste, Váš syn je hodný, chytrý, příjemný, zdravý a úspěšný. Možná jste si ale ještě vnitřně neuvědomila, že už to není kluk, ale muž. Tím, jak se o něj staráte, ho udržujete v pozici dítěte, on nemá důvod se o sebe postarat sám, protože to (byť se zpožděním) za něj uděláte Vy. Když půjde do zaměstnání v nevyžehlené košili, tak co se stane? Buď vůbec nic (a pak není třeba to řešit), nebo ho někdo upozorní, že to musí změnit, a pokud si bude chtít místo udržet, prostě to změní. Pokud ovšem nepřijedete Vy a neuděláte to za něj - to bychom byli zase tam, kde jsme byli :). To samé s dívkami (že do třiceti let vystřídal několik dívek asi nebude nijak neobvyklé) - když bude chtít, uklidí si; když bude o nějakou dívku hodně stát a jí se nebude líbit jeho způsob života, on ho změní sám od sebe. Nebo mu takový způsob života prostě vyhovuje a bude si muset najít takovou dívku, které to buď nevadí, nebo se o něj bude chtít starat sama. Všimněte si, že tam nikde není místo pro maminčinu péči!:) Moje rada zní: nechte syna navštěvovat Vás, a pokud už musíte vy za ním, pěkně se posaďte a povídejte si; žádné zásobování, žádné uklízení, praní apod., ani žádné komentování stavu interiéru. Prostě si jen popovídejte o tom, jak se vám oběma daří, a je to! Přeji, ať se Vám podaří syna "propustit" do života!
dospělé děti
Dobrý den, mám problém se svými již dospělými dětmi., syn 21 a dcera 18 let. Žiji s nimi 2. rok sama, a připadám si jako vyždímaná houba. Oba mají problém si po sobě cokoli uklidit, považují za normální, že vše udělám a zvládnu já. Když se rozčílím, a začnu je sekýrovat, nic si ze mne nedělají, syn dovede být i docela vulgární. Uvědomuji si, že je to má chyba, žila jsem 17 let v manželství, kde mi manžel celkem ponižoval a to i před dětmi. Myslela jsem si, že když všem udělám vše, co jim na očích vidím, tím že vše vyřeším. Je nějaké vychodisko ? Syn již pracuje, dcera studuje. Připadá mi, že jim dělám jen služku, ale nevydržím žít v nepořádku, vždy jsem byla pořádná. Nevím co dál, aby mě to tak neubíjelo. Mám ještě nějakou šanci na změnu ? Děkuji za odpověď jiřina
Jiřina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jiřino, vždycky je šance na změnu. Vaše děti potřebují vymezit hranice; nejprve se to musíte naučit, uvědomit si sama sebe, svou hodnotu. Vřele Vám doporučuji přečíst si tuto knihu http://www.poznani-knihy.cz/detail/450/19322/cloud-townsend-hranice. Potom bude třeba, abyste dokázala po svých dětech neuklízet a nechat je postarat se o sebe, jak ve svém věku nejen by měli umět, ale oni přímo potřebují, abyste jim umožnila dospět! Začněte tou knížkou, dále by Vám mohl pomoci tento seminář (absolvovala jsem) http://www.modraalfa.cz/, nebo i dobrý psycholog. Nalezněte sama sebe pro dobro své - a tím i svých dětí; přeji Vám hodně štěstí na nové cestě!
dospělé děti
Dobrý den. Vychovala jsem 3 děti, vlastně téměř sama. Manžel se na chodu domácnosti a všeho kolem dětí téměř nepodílel a žil si tak nějak svůj život. Děti byly pro mě všechno a věnovala jsem jim veškerý čas a energii.. Dnes jsou dospělé a mají své rodiny. starost mi dělá nejstarší dcera. Proti všem si žila a pořídila si syna s nezodpovědným člověkem. přesto jsem se jim , později i s přítelem , snažila se vším pomoci. Vnuk byl ,,skoro náš ", milujeme ho , jako všechna ostatní vnoučata. Ale on byl první. Potom se dcera rozvedla a našla si nového přítele. Ten jí ,,vysvětlil", že jsme zlí a namáme je rádi a z vnuka udělal dítě ulice. Dcera mu podléhala a odsunula ná , ale hlavně svého syna. Po 2a půl letech přišel její přítel o život a začly další problémy. Přesto, že dcera již vystřídala a dnes má dalšího přítele, její syn je u ní na posledním místě. Tím pádem má problémy i ve škole. 3 psycholožky našly chybu v ní. Já ale nevím jak vnukovi pomoci, Je mu 10 let.
Ludmila
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ludmilo, nepíšete, o jak závažné problémy (ve škole, "dítě ulice") se jedná, pokud by byl chlapec ohrožen, pak je tu Odbor sociálních věcí (Oddělení péče o děti a rodinu), kam se můžete obrátit. Pokud to není tak "horké", můžete pomoci jen do té míry, do jaké si pomoci nechají. Jak své dceři, které můžete dávat najevo, že tu pro ni stále jste, aniž byste však vyvíjela nátlak (vyčítala apod.), tak svému vnukovi, kterému se můžete věnovat, když a pokud se vídáte. Zaujala mě věta "3 psycholožky našly chybu v ní." - a pomohla jí některá z nich? Je evidentní, že právě Vaše dcera by takovou pomoc potřebovala. Přeji všem zúčastněným, aby se jim pomoci dostalo.
dospělé děti
Dobrý den, máme 22letého syna,který sice chodí do práce,zaplatí příspěvek na domácnost,ale zbytek utratí za alkohol,cigarety...takže žije od výplaty do výplaty.Domůchodí poze spát a jíst a nikdy nevíme kdy se objeví.Prostě dělá si co chce a odmítá komunikovat,myslí si že nedělá nic špatného.Argumentuje tím, že je dospělý.S manželem se stále hádáme,už mu došla trpělivost a má v úmyslu ho vyhodit na ulici.Já jsem samozřejmě proti a to je kámen úrazu.Náš vztah jde pomalu a jistě do kytek.Myslíte, že vyhodit syna je opravdu to nejlepší řešení?Strašně moc se trápím,polykám prášky na nervy ale správné řešení nevím,Poraďte prosím.Děkuji
Dáša
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dášo, mezi současným stavem a vyhozením na ulici leží ještě spousta jiných možností. Nenapsala jste, jaká je představa vás rodičů, jak by měl syn fungovat, abyste byli spokojeni. Váš syn je skutečně dospělý, takže jak tráví čas i spotřebovává své peníze je skutečně jeho věc. Vaše věc je, že pro to, aby mohl dál bydlet u vás, můžete určit takové a takové podmínky. Příspěvek na domácnost platí, co dalšího od něj požadujete? Pomoc v domácnosti? Prostě si s ním sedněte (můžete ho třeba pozvat do restaurace) a s láskou mu vyložte, že ho máte rádi a uznáváte, že je dospělý; nabídněte mu další bydlení u vás, které mu rádi poskytnete, pokud ... (ovšem jen to, do čeho můžete zasahovat - např. nemůžete požadovat, aby přestal kouřit, ale můžete požadovat, aby nekouřil ve vašem bytě; můžete požadovat vyšší příspěvek na domácnost, ale nemůžete mu určovat, za co utratí zbytek peněz)... Nebo pokud jde o to, že už byste rádi, aby se syn v dohledné době odstěhoval (a tedy vám vadí, že si nešetří na vlastní bydlení), můžete mu vysvětlit své plány do budoucna a kolik ještě zbývá času, aby si vlastní bydlení zařídil (samozřejmě by to mělo být reálné, aby měl šanci se do té doby postavit na vlastní nohy). Nabídněte mu veškerou pomoc, kterou můžete, při jeho osamostatňování. Zkrátka sdělte mu své představy s láskou, můžete na nich trvat stejně tak, jako kdybyste ho rovnou skopli ze schodů, ale ten obrovský rozdíl v důsledcích jistě vidíte sama. Přeji celé vaší rodině, aby to zvládla vyřešit v míru.
dospělé děti
Dobrý den, mám 3 děti, syny 20,17 a dceru 14. Máme problémy se starším synem, ač je věkem již dávno dospělý, máme pocit, jako by puberta stále sílila. Snažíme se děti vychovat dobře, vedeme je ke sportu, jezdíme na cyklo dovolené, na vodu a lyžovat. Zdůrazňujeme důležitost vzdělání a vlastní snahy. Paradoxně s mladšími téměř žádné problémy nejsou, jen s ním. Nejstarší nedostudoval střední školu, dnes je ve 2r učiliště. Když se zeptám na výsledky, řekne – to neřeš. Utrhuje se na nás a je na nás sprostý. Snažíme se s ním jednat slušně, jako s dospělým, má doma určité povinnosti (jako všichni) a pak po něm chceme, aby nám sdělil kam jde a kdy přijde, ale žádná jiná omezení nemá. Jeho jedinou zábavou je chodit pařit do hospody a vůbec se doma nestydí vykládat, kolik toho vypil a jak byl opilý a tak. Docela hodně přibral a ačkoliv mu lékařka zjistila vysoký tlak a doporučila zhubnout, tak říkal, že je mu to jedno. Kromě školy tráví celé dny tím, že sleduje seriály v TV. Pokračování
Milada 1
Mgr. Markéta Klingerová
...
dospělé děti
Nikdy jsme mu nedávali mladší sourozence za příklad a naopak vždy říkali, že každý člověk je cenný, ať je to lékař či opravář aut, hlavně když je spokojený a práce ho baví. Syn na učení od 2st ZŠ kašlal, ačkoliv hloupý není. Od 2st ZŠ jsme neustále řešili kázeňské problémy a na střední škole i chození za školu. Nerozumím tomu, synovi jsme se ze všech 3 dětí nejvíce věnovali. Někdy mám pocit, že s námi žije cizinec, se kterým si vůbec nerozumíme. Syn chodí na brigády a nějaké peníze si vydělá, tudíž své zájmy si finančně pokrývá sám. Opravdu nevíme co dál, soužití začíná být docela neúnosné. Děkuji za odpověď Milada
Milada 2
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Milado, mám pocit, že syn možná rezignoval, protože neviděl žádnou možnost, jak uspět. Mám pocit, že syn necítí z Vaší strany bezpodmínečné přijetí. Vaše děti jsou buď dospělé nebo skoro dospělé, ale vy je stále k něčemu vedete, stále jim zdůrazňujete důležitost vzdělání a snahy – váš syn si to může vykládat tak, že vám jde o výkon, že pro vás je důležité, aby měl dobré výsledky, ale není důležitý on sám – co si přeje, co ho baví, co cítí... Možná kdybyste se ho neptala na výsledky, ale na to, jestli mu můžete být nějak prospěšná, nebo na jeho pocity ze školy, jestli je tento obor skutečně tím, co ho baví (pokud ho to nebaví, z vašich dalších slov by mu mohlo vyplývat, že tedy není cenným člověkem), kdybyste mu přenechala zodpovědnost za školní výsledky, věnovala mu důvěru a přestala ho kontrolovat, mohl by se tím dospělým stát spíš, než za vašeho dosavadního vedení. Jeho referáty z hospody mohou být podvědomou vzpourou – „tak jste mě pořád tlačili do správňáckého způsobu života, ale já se nedal, zůstal jsem sám sebou, koukejte, jak jsem špatný, to jste nečekali, správňáčtí rodiče, co, to máte za to, hé!“. Zdůrazňuji „podvědomou“, syn si vůbec takový motiv svého chování nemusí uvědomovat. Myslím si, že ve dvaceti už by člověk nemusel hlásit, kam jde; přibližnou nejpozdější předpokládanou hodinu návratu ano, ale jen proto, abyste se nemuseli strachovat, že ho přejelo auto (stejně jako si to sdělují třeba partneři). Píšete, že jste neustále museli řešit problémy, s mladšími problémy nejsou, jen s ním, že je na vás sprostý, že se nestydí vykládat apod. – z těchto formulací čiší chlad a odstup; syn ho musí cítit také a zpátky do rodinného kruhu ho to nepřivede. Jediná možnost je vrátit se ke kořenům –bezpodmínečné přijetí syna přesně takového, jaký je, projevování lásky, důvěra v něj, předání zodpovědnosti jemu (žádné domluvy, přednášky, kontrolování), jen tu pro něj být, kdyby potřeboval. Jestli je pro vás cizinec, jediný, kdo to může změnit, jste vy. Přeji vám i synovi, aby se to podařilo.
dospělé děti
Dobrý den,mám problém s 23.letým synem,všechny peníze které vydělá propije a prokouří,skoro každý den příjde domů opilý. Dostat z něho peníze na jídlo a na chod domáctnosti je nadlidský úkol,neplatí si ani složenky za telefon,stále mu narůstají dluhy. Pokud si s nám chci rozumě promluvit,začne křičet a odchází.Zrušila jsem mu trvalé bydliště u mě v bytě,ale stejně všude hlásí moji adresu a tak mi stále chodí jeho pošta se složenkami a upomínkami. Prosím o radu,jak ho přimět k zodpovědnějšímu jednání. Děkuji
radka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Radko, přečtěte si prosím mé odpovědi Margaretce, Lence a Daně na téma Dospělé děti - víc poradit neumím. Přeji Vám, aby se syn nakonec vzpamatoval.
dospělé děti
Dobrý den, snad mi Vážená paní doktorko poradíte také.Jsem už starší žena a mám trápení s dospělým synem. To jsou ty velké starosti ..jak se říká.. Jedná se o to, že se po 14 letech rozvedl.Je z toho velmi rozhozený,zůstaly mu jen dluhy (na dům) a samota.Bydlí na druhém konci republiky, tak že to máme navzájem daleko.Ráda bych mu pomohla, ale ani nevím jak. Nesvěřuje se ! Asi mi nechce přidělávat starosti.Jen vidím , jak je pochudlý a smutný , když tam přijedu, nebo on k nám ,je stále bez nálady. Nemá jednoduchou povahu.Je příliž hrdý ...než aby si dal snad poradit... V PORADNĚ). Nemá peníze na to , aby si někde zašel a případně se seznámil.. .Jen přežívá,ničí se..!Ode mne nic nechce, nic neřekne.. Už to je rok a půl a pořád se z toho nedostal. Ani nevím zda se vyskytly nějaké nové problémy. Mám vyzvídat ? Vím , je dospělý, ale stále můj milovaný syn. Jeho bývalá, žije ve stejném malém městě s jiným mužem.Děti mají ve střídavé péči. Omlouvám se, pokud to sem nepatří. Děkuji
Ludmila
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ludmilo, je přirozené, že soucítíte s trápením svého syna a ráda byste mu pomohla. Jak ale sama cítíte, je dospělý a dospělému máme pomáhat jen tehdy, když o to požádá. Ta trápení máme totiž v životě proto, abychom na nich rostli, abychom se na nich učili a sílili. Koho rodiče neustále opečovávají i v dospělosti, ten o tu šanci uvědomit si něco pro sebe důležitého, naučit se něco nového a tím se posunout do nové - často mnohem lepší - úrovně života, přichází; paradoxně tedy tito přestarostliví rodiče svým dospělým dětem škodí. Důvěřujte svému synovi, že je dost silný a zvládne to; možná mu nálady nepřidá, když vidí, že ho máte za chudáčka, co není schopný se sám o sebe postarat (vím, že to tak nemyslíte, že ho milujete a chcete pro něj to nejlepší, ale člověk vycítí, jestli mu druhý důvěřuje nebo ne, a muži jsou na soběstačnost obvykle zvláště hákliví). Zkuste mu pomoci tak, že když už se po dlouhé době vidíte, buďte veselá (ne přehnaně, prostě normálně), vyprávějte o sobě, ptejte se na děti, ale ne na něj. A dejte mu nějakým způsobem najevo, že věříte, že takový člověk jako on se z toho nakonec dostane a bude se mít zaslouženě dobře - vlastními silami; on to dokáže. Věřte, že seznámení může přijít kdykoli a kdekoli - nemusí se kvůli tomu chodit do nějakých podniků... Věřte, že to syn zvládne. Hodně štěstí vám oběma!
dospělé děti
Dobrý den,mám 18ti letou dceru,která nemá zájem se vyučit,jenom se přiživuje a fláká.Už nevím co mám dělat,jsem na ni sama a už ji nezvládám.Dělá si co chce a vyhrožuje mi sebevraždou.Jsem z ní zoufalá a už nedokážu utáhnout domácnost sama.Děkuji za radu.
Denisa Hajznerová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Deniso, dcera s Vámi zřejmě manipuluje. Přečtěte si prosím mé odpovědi Margaretce, Lence a Daně na téma Dospělé děti - víc poradit neumím. Přeji Vám i dceři, abyste společně našly řešení této situace.
dospělé děti
Dobrý den, prosím radu. Mám syna 21 let, již pracuje, má problémy navázat kontakt s dívkou, je pohledný i chytrý, ale má nízké sebevědomí. Vyrůstal bez otce a je hodně závislý na kamarádech, za které i platí různé dluhy apod., což zase přináší problémy do soužití nás dvou (někdy nepřispěje na domácnost). Je možné poslat ho do nějaké poradny psychologa, ale bezplatné - privátní poradny jsou pro nás neúnosně drahé, protože by šlo patrně a déledobější terapii. Děkuji moc, Daniela
Daniela z Kladna
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Danielo, vzhledem k tomu, že je syn dospělý, svéprávný, dokonce chytrý, měl by se - pokud o to stojí - o pomoc své psychice zajímat sám. Vy můžete jen vymezit hranice, co jste - jakožto jeho ubytovatelka - ochotná tolerovat a co ne. Když zjistí, že mu příspěvek na domácnost neprominete, třeba se bude víc rozmýšlet utratit peníze za někoho jiného. Jestli syna celý život nadměrně opečováváte (to samozřejmě nevím, jen odhaduji), neměl jak sebevědomí získat. Jako podstatný problém bych viděla jeho potřebu podplácet si kamarády - to je třeba řešit. Na kontaktování dívek ještě může dojít později, až skutečně dospěje. Pokud jde o psychology, podívejte se sem: http://www.zsi-kladno.cz/index.php?nid=4162&lid=CZ&oid=518864 - je to zadarmo a poradí tam buď Vám, nebo synovi, jak dál. Pokud ale syn nebude sám chtít na sobě něco změnit, a půjde k psychologovi jen aby "měl od vás pokoj", nebude to mít žádný efekt - na to se připravte. Přeji synovi, aby brzy dozrál.
dospělé děti
Dobry den,uz jsem psala driv a nedockala se odpovedi.Mam sestru,kterou otec spatne a nenormalne vychovava a ona tim padem je uplne spatne naockovana a zla a vychovali z ni skinheda a cloveka bez vlastni vule.problem je v tom,ze otec dela jen to,co rikaji zeny(zena)se kterou moment.zije.Jsem nesmirena stim ,ze to tak je.
MILENA
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Mileno, již jsem Vám odpověděla: v této chvíli najdete onu odpověď na začátku strany č. 2 - téma Dospělé děti.
dospělé děti
Dobrý den, paní Markéto psala jsem Vám o svém 26 letém synovi, nevím, zda se to správně odeslalo...Vím, že máte teď mimino a s ním jistě hodně práce,ale i tak bych Vás poprosila o odpověď. Psala jsem, že pro mého syna je naprosto zanedbatelné téma oblečení, přesto, že pracuje ve vysoké funkci,je schopen si vzít nevyžehlenou košili pod sako s tím, že je to "dobré",neustále mu musím připomínat, že je třeba si vyčistit boty...tedy nemůžu nic neříct, když vidím, jak vypadají.Syn bydlí sám ve svém bytě, měl přítelkyně, myslím, že by na něho také mohly působit nenápadně v tomhle směru.Od malička ho oblečení nezajímalo,když si něco koupí slavnostně mně to oznámí s tím, že...mami, jistě budeš mít radost, že mám novou bundu !! Jinak je v pohodě,mám z něho radost a jsem na něho pyšná.
Hanka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hanko, přišel jen tento Váš dotaz. Chcete-li znát můj názor - buďte na syna pyšná dál, a radujte se o to víc, že není orientovaný na vzhled; pokud by mu to mělo překážet třeba v jeho funkci, ať to sám zjistí! Propusťte ho ze své péče, tím mu prospějete nejvíc. Přeji Vám k tomu potřebnou dávku sebeovládání!:)
dospělé děti
dobry den,psala jsem uz driv,mam sesstru,kterou muj oec despota spatne vychovava a ona je spatne naockovana, bez vlastniho nazoru a vule.Me nezbyvalo nez utect a provdat se.Na policii me ignorovali..atddal by se natocit serial,opravdu.V nasi zemi tyrany clovek nema sanci!
milena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Mileno, pokud jste psala pod jménem "Helenka", tak si vzpomínám. Bohužel Vám ani sestře neumím pomoci. Zkusila jste se poradit u nějaké pomáhající organizace, např. Bílý Kruh bezpečí? Mrkněte sem: http://www.bkb.cz/redaction.php?action=showRedaction&id_categoryNode=407. Přeji hodně štěstí!
dospělé děti
Dobrý den.chtěla bych poradit v me situaci.Syn ma 22 let,je nezamestaný,krade mi peníze,lže,když mu peníze nechci dát pujcuje si od kamarádu a vyhrozuje mi,ze si pujci od nejake firmy co pujcuje penize.vynucuje si peníze,někdy je hodne agesivní a já už nevím co mám dělat.Kam se obrátit nebo jaké argumenty mu ríct,čím mu pohrozit.Jana
jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, přečtěte si prosím mou odpověď Margaretce na téma "dospělé děti". Přeji brzké vyřešení problému.
dospělé děti
Dobrý den,s mymi rodiči žije ve společ.domácnosti dospělý syn,můj bratr,24let.Opakovaně nepracuje,má půjčky,které za něj splácí rodiče.Situace už trvá několik let,kdy matce dochází síly,doted se snažila mu spíše pomáhat,aby měl co jíst,vyprat, vyžehlit, ... mama hotel.Když už sama pomalu nemůže a jen maká a splácí,dochází jí,že je to cesta do pekel.Bratr si v pohodě žije,peníze bere různým způsobem,je chorobný lhář,neví si s ním rady.Otec spíše problémy vidět nechce,neumí je řešit,tak to bylo celý život.Prosím poraďte mi,jak lze odhlásit z trv.bybliště? Přece není možné,aby si mohl brát stále půjčky a rodiče jak otroci spláceli.Mají rodiče povinnost ho živit? Jaké mají možnosti se bránit,řešit situaci? Můj bratr není nemocný,jen je líný pracovat,nemá nastaven systém hodnot,že si musí na něco našetřit,než si to bude moct koupit, je to tak od malička.Já jsem starší o 6 let a vedu tzv.spořádaný život.Nemohu se dále dívat,jak to rodiče ničí,ale zároveň nevím,kam se obrátit.Poraďte prosím.
margaretka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Margaretko, Váš dotaz měl směřovat spíše na právníka... Odhlásit trvalé bydliště lze jen tomu, kdo tam nebydlí. Pokud chtějí rodiče, aby se syn odstěhoval a nelze toho dosáhnout dohodou (nejprve by měla maminka přestat poskytovat své služby a přestat splácet jeho závazky - aby mu z bydlení u rodičů nekynuly žádné výhody; rodiče by měli shromáždit doklady o koupi nebo fotografie nebo svědectví ke všem cenným věcem, aby mohli případným exekutorům doložit, že tyto věci nepatří synovi), mohou proti němu u soudu podat žalobu na vyklizení bytu (podrobnosti zde http://litomericky.denik.cz/zpravy_region/pravni-poradna-zaloba-na-vyklizeni-bytu20100421.html, lze i navštívit Občanskou poradnu, kde rodičům zdarma poradí právník). Podle zákona vyživovací povinnost rodičů trvá do té doby, než je dítě samo schopno se živit - což Váš bratr je. Maminka tedy synovi může říct, že ho velmi miluje, a proto se mu rozhodla pomoci vykročit k samostatnosti: již mu nebude vařit, prát atd., nebude za něj nic splácet a navíc ho žádá o přiměřený (konkrétní) příspěvek na domácnost. Pokud by syn nesouhlasil (a neplnil), bude nucena podat žalobu na vyklizení bytu. Současná situace neprospívá ani rodičům, ani synovi, který nikdy nedostal možnost starat se sám o sebe. Nechť ji získá teď!
dospělé děti
Dobrý den. Mám opravdu veliký problém a nevím si s ním rady. Mám syna, je mu 21 let, lono odmaturoval. Nedostal se na vysokou školu, tak šel na rok na jazykovou školu. Ani letos nebyl při přijímačkách úspěšný a tady vznikl ten problém. Nemíní jít do práce. Prostě mi řekl, že nebude od jednadvaceti celý život pracovat. Vůbec nevím, jak si to představuje dál. Peníze prý nejsou důležité, on je nepotřebuje. Nedá se s ním moc mluvit, sedí a kouká. Jsem z toho naprosto zoufalá. Mám ještě 18ti letou dceru, která také studuje, ale chodí na brigádu. Syn chodil na brigádu po dobu studia taky, ale momentálně skončil a míní být prostě doma a nic nedělat. Byla jsem opravdu strašně rozčilená a řekla mu, že se musí do 14 dní odstěhovat a začít se starat sám o sebe. Jenže vím, že nemá kam jít. Doufala jsem, že ho to zastraší a nějakou práci si najde. Zatím ten termín nenastal, ale až nastane, tak nevím, jak se zachovat. Jinak je syn hodný, doma mi pomáh.Prosím, jak ho donutit jít pracovat. Děkuji.
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, pokud jste ultimátum dala v rozčilení a nyní toho litujete (nejste připravena dovést to do konce), raději ho vezměte zpět dřív, než čas vyprší. Upřímně svému synovi vysvětlete, že jste jednala pod vlivem emocí, že se mu za to omlouváte, a že Vám na něm velmi záleží. Předem si promyslete, za jakých podmínek jste ochotná nechat ho nadále bydlet s Vámi (kromě pomoci v domácnosti např. i finanční příspěvek na bydlení, jídlo, praní atd.) a nechte na jeho volbě, jestli půjde do zaměstnání a zůstane u Vás, nebo půjde do zaměstnání a odstěhuje se, nebo půjde na brigádu, při tom se bude učit na přijímačky a zkusí to za rok ještě do třetice. Zůstat u Vás a bezpracně se nechat živit zkrátka "není v nabídce" - v tom buďte pevná. Věřím, že když za synem přijdete upřímně, se snahou pomoci, a coby dospělý za dospělým, bude vstřícný nějaké dohodě. V žádném případě se nezmiňujte o jeho sestře... Je možné, že Váš syn má v hloubi duše pocit, že opakovaným nepřijetím na VŠ zklamal, že je k ničemu, a aby obstál sám před sebou, přebíjí ho roztrpčením nad nespravedlivostí života: a najust nepůjde pracovat! Možná šlo jen o chvilkové rozpoložení, a Vaše radikální reakce ho vlastně přinutila na onom rozhodnutí setrvat. Jestliže máte pěkný vzájemný vztah, určitě se dohodnete. Držím palce!
dospělé děti
Dobrý den paní Markétko, Vaše poradna se mi moc líbí, pročítáním jsem již několikrát čerpala inspiraci při výchově své puberťačky...zajímal by mě Váš názor na nežádoucí jev, který se čím dál víc rozmáhá a to je fakt, že roste počet mladých lidí, kteří nemají o nic zájem a nechají se bez skurpulí živit svými rodiči až do třiceti let nebo i déle. Znám takových v okolí dost a je to alarmující. Dr. Jeroným Klimeš, který svého času vedl poradnu na konkurenčním webu uvádí, že do 18 let je třeba chránit děti před rodiči a pak je to přesně naopak. Má kamarádka má 3 děti, dvě starší absolutně bez problémů, samostatné, nejstarší dcera má 2 VŠ, nejmladší syn jim ještě ve 26 letech visí na krku, žádné vzdělání, nic neumí, nikde nepracuje, o nic nemá zájem. Dobře tu rodinu znám, nenacházím žádné pochybení při výchově, snad jen velká benevolence...Asi se Vám budu jevit jako "krkavčí" rodič, ale já bych takového syna bez milosti vyhodila. Co Vy na to?
Eva z Břeclavi
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, jsem ráda, že moje rady pomáhají - děkuji za zpětnou vazbu. Nejmladší syn Vaší kamarádky možná neviděl šanci vyrovnat se svým úžasně úspěšným starším sourozencům, a proto se raději nikdy ani o nic nepokoušel. Pokud "velká benevolence" znamená absenci pravidel nebo neuplatňování důsledků, je to velké výchovné pochybení. Můj názor a řešení vyjadřují mé další odpovědi na téma "dospělé děti"... Přeji Vám krásný vztah s Vaší "puberťačkou"!
dospělé děti
Dobrý den, mám dospělou dceru 19 let a zjistila jsem, že ve věku od 16 let se občas pořezala na zápěstí. Měli jsme období, kdy jsme spolu nevycházeli, ale už je to v pořádku, taky měla problémy s láskou. Nedávno jsem ji koukala na zápěstí a jizvy měla zahojené. Tvrdí, že to už zvládá. Odmítá návštěvu psychologa a taky odmítá o tom se mnou mluvit. Mám o ní strach a nevím, co mám dělat. Děkuji za odpověď. Barbora
Barbora
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Barboro, dcera může mít pocit, že nevěříte v její schopnost zvládat svůj život, a pokud to tak je, mrzí ji to a proto s Vámi o tom nechce mluvit (také nevím, jak důvěrný - a na takové rozhovory je důvěra opravdu třeba - vztah ve skutečnosti máte, co vlastně znamená "už je to v pořádku"). Řekla bych tedy, že nejprve by dcera měla cítit Vaši lásku a VÍRU V NI; koneckonců je dospělá a a je třeba ji "propustit do života", i když je to jistě pro každou mámu těžké... Asi by Vám pomohlo, kdybyste psychologa navštívila alespoň sama; můžete se s ním poradit a tím získat více klidu. Přeji Vám i dceři vzájemný vztah plný důvěry.
dospělé děti
Dobrý den, mám na Vás možná dotaz , který plně neodpovídá vašemu zaměření, ale myslím, že i ne úplně odborná odpověď by mi mohla pomoci. Je mi 41 a mám dvě dospělé dcery, jedna s námi již nebydlí a mladší letos maturuje a chystá se na vysokou. S manželem jsme se dohodli, že bychom si pořídili ještě jedno dítě. (tedy pokud se zadaří). A můj problém je, že v případě odchou na MT bych ráda s miminkem žila na chalupě, místo v Praze, od kud ale maturující dcera nechce. Jenže díky sníženému příjmu bychom nebyli schopni platit nájem v obecním bytě v Praze. Jediná možnost, která mě napadla je aby si dcera do bytu vzala spolustudující jako do podnájmu ( právně to asi nejde). Dcera je celkem dětská a na mě dost vázaná a já nevím jak jí mám na tuto možnost připravit. Nechci jí ranit a nechci aby měla pocit, že jsme ji odstavili, ale zároveň si myslím, že je ve věku (19) kdy by měla pochopit situaci. Prosím o radu jak a kdy ji to říct, zda až to bude jisté nebo předem? Děkuji za radu
sikubinka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, omlouvám se (i dalším tazatelkám) za pozdní odpověď - ale ono se nic neděje náhodou a je možné, že už jste si problém mezitím vyřešila sama - což je ve Vašem případě ten nejlepší způsob. Mohu Vám jen sdělit, co mě při čtení vašeho dotazu napadlo: myslím, že by dcera měla vědět, jakým směrem se ubírají vaše záměry, a měla by mít možnost přemýšlet nad pro všechny přijatelným řešením spolu s vámi. Právě to, že ji považujete (a dáte jí to najevo) za dospělou a rozumnou bytost a počítáte s jejím názorem a schopností přispět ke zdárnému vyřešení situace, jí usnadní se s tím vyrovnat. Můžete jí upřímně vyložit své myšlenky a pocity, a pak třeba uspořádat rodinný "brainstorming" (viz http://www.podnikatel.cz/provoz/management/brainstorming/). Možná, že tak přijdete na něco, co by vás jednotlivě nikdy nenapadlo. Přeji úspěšné rozuzlení!
dospělé děti
Dobry den,mam sestru-uz dospelou nar.v r.81 ale muj otec ji vychovava tak aby byla furt mala.Ja jsem pochopila uz davno,ze je despota a provdala a odstehovala.Sestra si mysli,ze nejsem stastna,protoze ji to nakukali.Vytriskali z ni vlastni vuli.Ja vim,ze cim pozdeji ona prokoukne tim hur.Co mam delat?
HELENKA
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Helenko, Vaše sestra je natolik "stará", že pokud se s Vámi (o samotě, někde na neutrální půdě) nechce bavit a nevěří Vám (nebo někomu jinému - např. nějaké kamarádce nebo potenciálnímu nápadníkovi - kdo by jí mohl nabídnout něco, co by ji z domova odlákalo), nemáte zřejmě možnost pro ni nic udělat. Kdyby se s Vámi pravidelně stýkala, třeba při nějakých zajímavých činnostech, a VIDĚLA, jak jste ve svém samostatném životě šťastná (to je něco jiného než pouhé Vaše ujišťování), snad by ji to mohlo někam nasměrovat. Rozumím tomu, že byste jí ráda pomohla, ale každý máme svou volbu a je na nás, co zvolíme. Jestli není duševně nemocná, je to opravdu na ní, jak se svým životem naloží. Můžete jí každý den věnovat láskyplnou myšlenku s přáním, aby brzy prohlédla, pokud je to pro její dobro. Přeji Vám i sestře hodně štěstí!
dospělé děti
Mám přítelkyni,která se velmi trápí,že vzorně vychovaný syn tak podléhá své dívce,že chce svatbu bez svých rodičů,už vidí i že neuvidí vnoučata anespí.Doporučila jsm ji návštěvu psychologa.Jsou vysokoškolsky vzdělaní.
Marie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marie, nejsem si jistá, jakou radu ode mě očekáváte (chybí otázka). Stejně ale nelze (úspěšně) radit někomu, kdo se sám nezeptá. Vaše role - coby přítelkyně - spočívá v naslouchání a podpoře. Nemůžeme řešit problémy za své bližní; kdybychom to dělali, bránili bychom jim na těch problémech vyrůst. Přeji Vaší přítelkyni, aby se jí to podařilo.
dospělé děti
Prosím poradit v komunikaci s dospělým synem 20 let, každou mou otázku, žádost o pomoc při údržbě společné domácnosti či dobře míněnou radu obrací proti mne, kritizuje a napadá mi slovně, někdy i trochu hrubě. Pak se vždy omlouvá, a to až přehnaně. Snažím se komunikaci omezit na nejnutnější, ale nechci všechno dělat sama a stále po něm uklízet. Nejčastěji začne křičet, že už jsem mu něco říkala 100x, ale co mám dělat, když věci stále pohazuje nebo není schopen dodržet domluvený čas setkání, abych s ním promluvila pár slov a nemusela telefonovat nebo psát SMS, když něco chci. Ráda bych, aby už bydlel sám, ale prý na to nemá, pracuje, ale nechce většinu příjmu dát za pronájem. Snažím se dohodnout pravidla, ale je to on, kdo je stále porušuje a argumentuje, že cokoliv chci, jsou maličkosti a blbosti. Jenže právě z těch se skládá normální každodenní život, pokud člověk nechce všechno dělat za druhého.On si myslí, že když sní oběd, udělal pro soužití maximum. Díky za radu.
Dana Nová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dano, dospělý člověk zodpovídá sám za sebe. Tedy to svému synovi dovolte. Dobře míněné rady zkuste spolknout, otázek ohledně jeho soukromí se vyvarujte, a pravidla prostě stanovte: 1) výše příspěvku na domácnost (o které se nediskutuje) 2) podílení se na údržbě domácnosti (vyjmenujte konkrétně) 3) důsledky porušení pravidel (např. nebudete moci uvařit oběd, vyprat mu prádlo apod.) - tyto důsledky musíte potom dodržet! 4) Na pravidla buď přistoupí, nebo si musí (zůstaňte pevná) najít bydlení jinde. Celé to podejte s láskou a pochopením, ale nenechte se zviklat a trvejte na svém. Váš syn potřebuje převzít zodpovědnost za svůj život, a i když se mu to nebude zamlouvat, pro jeho budoucnost nemůžete udělat nic lepšího. Přeji Vám a Vašemu synovi, abyste došli k vzájemnému porozumění.
dospělé děti
Dobrý den, mám 22 dceru, která nyní začala žít s partnerem, který je o 14 let starší a poloromské národnosti. Partner podniká (slušně vydělává). Z předchozích vzahů má dvě děti, jedno v pubertě a druhé myslím cca 5 let. Jak mám vysvětlit své dceři, že i když je momenálně strašně zamilovaná a je snad schopna se i ihned vdávat, že o člověk s minulostí(děti, rodina) se vždy bude muset dělit a nikdy nebude jednička. Nechci jí kázat, ani od vztahu odrazovat i když nadšením nehýřím, jen jí vysvětlit, že se o něj vždy bude muset dělit a nevím jak do toho. Děkuji za odpověď.
bína
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Bíno, i když rozumím tomu, že byste chtěla svou dceru uchránit zklamání, přece jen je dospělá a její život je její zodpovědností. Jestliže je zamilovaná, stejně Vám nebude naslouchat a Vaši intervenci by si mohla špatně vyložit. Má pro Vás význam, že její potencionální partner je poloromské národnosti? I když je jednoznačné, že se bude muset o svého muže dělit (což ale jistě ví), nemůžete vědět, jestli pro něj nebude jedničkou právě ona (někteří lidé nemají na prvním místě děti, ale partnera); a je vlastně k rodinnému štěstí nutné "být jedničkou"? Kolik žen, které snad kdysi byly pro svého muže "jedničkou", je dnes nešťastných, protože muž dává přednost práci nebo televizi? Můžete udělat jedno: přiznat se ke své obavě, aby nebyla zklamaná a požádat o dovolení, abyste jí jednou jedinkrát mohla důvod svých obav vysvětlit (nesmíte to však podávat stylem "Já zkušená tobě nezkušené a láskou zpitomělé musím otevřít oči"). Dovolte své dospělé dceři zodpovídat za svá rozhodnutí. Je to určitě těžké, ale prospěje to jí i Vám. Přeji Vám i dceři hodně štěstí!
dospělé děti
mame dospeleho syna,je k nam neohleduplny.jak ho mam dostat z domu
vjtech
Mgr. Markéta Klingerová
Dobry den, neohleduplnost Vaseho syna ma koreny v detstvi, kdy se formuji vztahy mezi ditetem a okolnim svetem. Skutecne vam nemohu poradit, jak ho dostat z domu. Mohu vam pouze poradit, abyste si ujasnili sve city vuci synovi a na jejich zaklade si s nim v klidu promluvili a nasli spolecne reseni. Preji vam k tomu hodne dobre vule!
dospělé děti
Mám 19tiletou dceru a 16ti letého syna, jsem již 10 let rozvedená. Nyní 1 rok zase vdaná.S dcerou je od 12ti let téměř peklo a to pro celou rodinu. Pravidla povinností jsem se jí snažila a snažím dodnes nastavit, ale marně, absolutně vše ignoruje,doma nic nedělá, do školy se neučí, nic jí nebaví, svého chlapce jenom"buzeruje". Svého bratra nesnáší, on to špatně snáší, protože nemá rád konflikty. Občas má dobrou náladu, ale jsou to výjímky. Jsem z ní tak nešťastná, že už jsem rezignovala. Když jsem nemocná, tak prý ze sebe dělám chudinku, když je nemocná ona, tak je na nás hrubá,že se jí málo všímáme, a že je nám jedno jak jí je. Přitom jakýkoliv náš zájem o ní je ještě horší. Kdykoliv potřebuje pomoc,tak ví, že za náma může přijít a dělá to. Ale ona nám nepomůže s ničím. Manžel mi říká, že nemá žádné povinnosti a proto si to dovoluje. Ale já se jí ty povinnosti snažím dávat leta a ona to nerespektuje. Taková byla moje sestra, může to být povahou?
Martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, v době Vašeho rozvodu bylo dcerce 9 let. Rozvod alespoň krátkodobě poznamená všechny děti, u některých však bohužel zůstávají trvalé následky, jež mohou značně ovlivnit jejich budoucí život. Děti z rozvedených rodin v sobě mohou nosit skryté problémy s mezilidskými vztahy, které se nemusí projevit po řadu let. Děti počítají s tím, že jejich rodiče tu s nimi stále budou a budou je chránit; rozvod jim tuto jistotu vezme a otvírá dveře nedůvěře ve stálost lásky. To může ohrozit schopnost vytvářet intimní vztahy, navodit depresi, úzkost, nedostatečné sebeovládání a nízké sebehodnocení. Navíc se zdá, že již narození mladšího sourozence pro Vaši dcerku bylo těžkou ránou, a žárlí na něj ještě víc, než jiní prvorození (pro které obecně je narození sourozence velkou psychickou zátěží). S nástupem puberty se tyto problémy začaly zviditelňovat. Nevím, jakým způsobem jste vymezovala pravidla, jestli to bylo pomocí vytyčení hranic a platňování důsledků při jejich nerespektování (více o tom najdete v mých dřívějších odpovědích). Pokud to bylo spíše ukládání povinností a následné rozladění nad jejich nesplněním, utvrzovalo ji to v přesvědčení, že ji nemáte ráda, že máte raději syna. Dnes už je plnoletá a spíše než nastavování pravidel (i když by samozřejmě měla respektovat taková, která platí pro všechny členy domácnosti) by potřebovala pocítit, že je přijímaná taková, jaká je, milovaná, a respektovaná coby "dospělá". Naději bych viděla v tom, že má občas dobrou náladu. Možná by pomohlo, kdybyste si předem rozmyslela, co byste jí mohla říct (aby se cítila, jak popsáno o dvě věty dříve), a až přijde její chvíle dobré nálady, upřímně (láskyplně) si s ní popovídat. Lepší by asi bylo třeba ji někam pozvat nebo to zařídit tak, abyste v tu chvíli byly samy. Jste vlastně jediný člověk, kterého má (pokud se nestýká s otcem) a o kterého stojí (i když se Vám to tak možná nezdá). Může mít problematickou povahu, ale o to těžší to s ní máte nejen Vy, ale i ona sama se sebou. Máte-li chuť, můžete sama navštívit nějakou poradnu nebo rodinného terapeuta, aby s Vámi celou situaci mohl probrat. Ještě mě napadá: Pokud má člověk nějakou "nálepku", "cejch" (např. "ten, kdo dělá celé rodině peklo"), velmi těžko se této role zbaví (podvědomě ji přijal), pokud nálepka není odstraněna. Váš manžel by se v přítomnosti Vaší dcerky měl zdržet jakýchkoli negativních slov či gest na její adresu; je pro ni cizí člověk a navíc další konkurent, pokud jde o Vaši pozornost a lásku. Protože to malé zraněné dítě zůstává v každém z nás, nehledě na pokročilost věku...
dospělé děti
Dobrý den, reaguji na vaši radu na dotaz dospělé děti.Několikrát jsem se synem v klidu mluvila o tom, co chce od životam ,že ho do školy nutit nebude, pokud se rozhodne ji přerušit( i když je m i to za něho hodně líto) sám mi řekl, že chce dokončit školu, chce se věnovat designu,jet pracovat v zahraničí...vypadá to, že si uvědomuje co chce a má plány a cíle, což je určitě dobře. Vysvětlovala jsem mu, že si o něm myslím, že je chytrý a má na to , aby toho všeho dosáhl...všechno vypadá po naší rozmluvě v pořádku. Ale potom zazvoní kamarád, jdou do baru ,jsou tam až do rána(podotýkám, že nepřijde opilý),potom spí do odpoledne- pokud ho budím, tak se pohádáme a stejně nevstane, nají se a vše se opakuje. Kamarádi,bar, spánek...takže se ani neučí, ani nepracuje. Už jsem si říkala, že mu řekneme, že má přispívat na jídlo , ale když nevydělává? Mám obavu, že by se mohl urazit , přestat jíst a odstěhovat se. Potom by mohl snáz podlehnout špatné partě a začít pít alkohol nebo i drogy...kolotoč.
Zdena -dospělé děti
Mgr. Markéta Klingerová
Milá Zdeno, děkuji Vám za důvěru, se kterou se ke mně obracíte. Srovnejte prosím následující: "vypadá to, že si uvědomuje co chce a má plány a cíle", "...si o něm myslím, že je chytrý a má na to , aby toho všeho dosáhl...", "podotýkám, že nepřijde opilý" s tímto: "by mohl snáz podlehnout špatné partě a začít pít alkohol nebo i drogy...". Nejde mi to dohromady. Buď máte ve svého syna důvěru, a pak není třeba se bát předat mu zodpovědnost (vybrat si buď studium, nebo zaměstnání a přispívání na domácnost), nebo ji nemáte, a pak to, co mu říkáte o Vaší víře v něj, není pravda, a on to vyciťuje. V každém případě dokud nezakusí přirozené důsledky svého jednání, nemá důvod ho změnit. Pokud máte (podložený) pocit, že Váš syn není dost silný, aby odolal špatné partě, alkoholu a drogám, můžete si nechat poradit od odborníků, jak tomu předejít (Poradna pro rodiče občanského sdružení SANANIM, Školská 30, Praha 1, telefon: 284 824 234, 739 268 527, e-mail: ctrnacta@sananim.cz; konzultovat je možné i anonymně, telefonicky, mailem, k osobní návštěvě je třeba se telefonicky objednat, nebo v některé z poraden ve Vašem kraji - viz www.drogy.net/databaze-kontaktu). Úplně rozumím Vašemu přání, aby se Váš syn nedostal do nesnází, na druhou stranu je dospělý a zodpovědnost za svůj budoucí život nese on a nikdo jiný. Je třeba, aby si to uvědomil. Přeji hodně štěstí!
dospělé děti
Dobrý den, chci Vás požádat o radu. Synovi je 19 let, letos měl maturovat na střední škole.,úspěšně přijímací zkoušky na vysokou školu a byl přijat, úspěšně udělal písemné maturitní zkoušky a obhajobu maturitního projektu, -takže ho čekala už jen ústní matutita. týden před maturitou mi sdělil, že nebyl připustěn k maturitě a není klasifikován z 1 předmětu na vysvědčení za 4 ročník.- za 2 poslední měsíce nechodil vždy 3 dny v týdnu do školy, A to byl začátek velkých problémů. Jako by se tou zprávou o nepřipustění k maturitě zablokoval !Jakmile se zmíním, o škole,je všechno horší !Než přijdu odpoledne z práce, tak už není doma,nebere mi telefon , v noci přijde domů až spíme !Jak má začít s učením, tak chodí pořád dokola jíst, pít, na WC, a nakonec se vyplíží ven a uteče za kamarády. Dokážete mi poradit, jak ho správně motivovat k učení ? Jak se má učit,začně být neklidný, nesoustředěný, a nakonec od toho uteče. Jak mu mohu pomoci? Děkuji Zdena
Zdena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zdeno, jak jste zareagovala na synovo sdělení? Mluvili jste spolu o důvodu jeho absencí v posledních 2 měsících? Je tu možnost, že z Vaší reakce nabyl dojmu, že Vám záleží hlavně na jeho školních úspěších, a o něj samého zájem nemáte, že bez úspěchu ve škole Vám není dost dobrý. Mám pocit, že synovi nejlépe pomůžete, když mu dáte najevo, že ho milujete, že ho považujete za dospělého, a zodpovědnost za školu mu s důvěrou přenecháváte. Vždy tu pro něj budete, když Vás (nebo vás rodiče) bude potřebovat a řekne si o pomoc, ale jinak už je zodpovědný sám za sebe (z toho, co jste napsala na začátku, soudím, že si zaslouží důvěru, že to sám zvládne). Vaše láska a úcta k němu nestojí na tom, jestli má maturitu nebo ne. Je to jeho rozhodnutí, co se svým životem udělá. Stojíte při něm, ale už mu do toho nebudete mluvit, protože ho znáte a víte, že se svými schopnostmi se ve světě neztratí. (Pokud by se rozhodl dále nestudovat, dohodnete se, jak bude přispívat na domácnost apod.) Moje rada tedy v kostce zní: Přistupujte ke svému synovi jako k dospělému, dejte mu najevo, že ho milujete a rádi pomůžete, pokud bude chtít, ale jinak mu přenecháváte zodpovědnost za sebe sama se všemi výhodami i důsledky. Jedině tehdy se jako dospělý může začít chovat. Držím palce, aby se tak stalo!
dospělé děti
Máme 19-tiletou dceru,poslední rok se začala chovat jinak,propadla před maturitou na sš,je stále někde venku s kamarády,jezdí na různé hudební akce,přestala chodit na brigády,je urážlivá,náladová-jakoby na ni přišla puberta až v dospělosti.Nenechá si nic vysvětlit a v tomto věku ani zakázat.Ráda fotí,občas doma pomůže,některé její kamarády známe,jsou to slušní kluci,ale neznáme všechny.Je to složité a nevím jak se zachovat,abych jí neublížila,ale ani nepodporovala v tom,co teď předvádí.Manžel by ji nejraději řekl,že buď se vzpamatuje a bude studovat a chodit na brigády nebo ať se o sebe postará sama.Já ale mám strach,že odejde a bude bydlet po známých nebo se chytí nějaké party,ale co v tom věku zmůžu?Jsem úplně bezradná.Nechce se mnou o studiu mluvit,vše odkládá na jindy a stále se uráží,je vzteklá na mne,když jí něco s kamarády nevyjde,když nemá peníze,když nemá na nové značkové plavky atd.Vždy byla milá,ochotná,pracovitá,na ZŠ se ráda a dobře učila,měla spoustu kamarádů,sportovala.
Iva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivo, Váš popis na mě dělá dojem, že zakopaný pes by mohl být ve způsobu komunikace vás rodičů s dospělou dcerou. Věta „Nenechá si nic vysvětlit ani zakázat“ napovídá, jaký přístup k této mladé ženě, která je vaší dcerou, volíte. Jestli je tomu tak, její chování je – možná ani ne vědomá, ale podvědomá – reakce na to, že nemá vaši důvěru, že ji nepovažujete za dospělou a rovnocennou osobnost. Samozřejmě nevím, jakým způsobem jste zkoušela navázat kontakt. Snad by pomohlo ve chvíli, kdy je mezi vámi pohoda (raději bez tatínka), se jí upřímně svěřit se svými pocity a obavami; neříkat „Ty jsi... ty děláš....“, ale „Já se cítím... já se bojím...“. Dát jí najevo, že ji berete jako sobě rovnou, že ji milujete a moc si přejete, abyste dali vztahy do pořádku, aby se s vámi cítila dobře. Zeptejte se jí, jestli o to také stojí (věřím, že bude). Pak si můžete povídat o tom, co vztahy narušuje a co s tím můžete udělat. Z vaší (rodičů) strany je naprosto v pořádku, když vytyčíte hranice: moc rádi ji máte doma, a pokud svědomitě studuje, rádi ji finančně podpoříte (neporozuměla jsem, jestli má na brigády chodit při studiu SŠ? – kdyby ano, nebyl by to zrovna obvyklý požadavek rodičů a mohla by to být také jedna z příčin odporu); pokud by se však rozhodla nestudovat, je třeba, aby si našla práci a přispívala na bydlení a stravu, neboť je dospělá a zodpovědná sama za sebe. To je přístup, na který máte právo, ale záleží na tom, jak se to podá (to vyplývá ze vztahů, které panují); formulace Vašeho manžela by nejspíš vyvolala reakci, které se obáváte. Přeji celé Vaší rodině, aby se vám brzy podařilo obnovit rodinnou harmonii.
dospělé děti
Mam problem jsem rozvedena mam 18 dceru a zijemespolu v byte. Mam pritele pracuji u nej ve firme a jednou tydne a na vykend jsem u nej. dcera mi neustale rika ze se muzu k priteli nastehovat a ale pokazde kdyz k nemu jedu tak me to vycita.Chteli bychom spolu s pritelem zit protoze neni ze stejneho mesta a ja porad jen jezdim bali a vlaste mam na starost dve domacnosti a uz na sobe citim ze jsem unavena.Poradte co udelat aby byly spokojeny obe strany pritel dceraa taky ja. Dekuji
Romana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Romano, mám pocit, že sama sebe kladete na poslední místo. Vaše dcera je plnoletá a Váš přítel také. Můžete třeba oba dva pozvat do restaurace, povězte jim, že je oba milujete, že jste současným stavem věcí moc unavená a chtěla byste to vyřešit k všeobecné spokojenosti. Poproste je o pomoc a společně najděte nejlepší řešení.Tohle Vás možná zarazí: Vy nejste zodpovědná za štěstí jiných dospělých, ale jen sama za svoje. Lidově řečeno: "Jaký si to uděláš, takový to máš". Možná máte pocit, že své dceři něco dlužíte. Možná na ni (kdysi?) váš rozvod zapůsobil bolestně a možná si následky nese dodnes. Platí však, že dospělý mladý člověk by se měl ve vlastním zájmu co nejdříve osamostatnit a vymanit ze závislosti na rodičích. I kdyby studovala a Vy jste ji finančně podporovala, bydlet sama může. To neznamená citové odcizení, návštěvy jsou povoleny :)!. Přeji Vám i dcerce sílu navzájem se "propustit". Je ale možné, že všichni tři spolu přijdete ještě na jiné řešení, které bude všem vyhovovat - držím Vám palce!
dospělé děti
Dobrý den, moje sestra má 18-letou dceru Terezku, studentku 3.ročníku gymnázia. Když bylo Terezce 8 let, sestra se s jejím otcem rozvedla a Terku vychovávala více-méně sama. Zřejmě při výchově i udělala nějaké chyby - dle mého názoru jí až příliš zdůrazňovala, jak je krásná, chytrá, výjimečná, Terka neměla žádné povinnosti, jen práva. Cca před 3 lety se s Terkou něco stalo: začala být drzá, hrubá-nejdřív to vypadalo jen jako náročná puberta, ale v posledních měsících Tereza na mou sestru bezdůvodně vulgárně křičí, opakovaně jí uhodila, minulý týden jí seřvala, proč si hraje na chudáčka, když má jen 39 stupňů horečky, nechodí v noci domů... Zdá se mi, že se chová jako anetická psychopatka (nebo narkomanka?). Sestra to chce vyřešit tak, že jí prostě vyhodí z domu. Ale té holce je jen 18, co když si úplně pohnojí a zkazí život pádem do nějaké party, nezvládnutím školy (a horší věci raději ani nedomýšlím..) Co máme dělat?
Langenbeck
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, před třemi lety Terezka vstoupila do období adolescence, kdy se člověk snaží (a je to žádoucí) vymaňovat ze závislosti na rodičích, a v této souvislosti dochází k menším či větším konfliktům. Pokud vyrůstala v prostředí, jaké popisujete, nedostalo se jí potřebných podmínek pro zdravý psychosociální vývoj; rodina je místo, kde se utváří sebedůvěra, motivace, postoj k sobě samému i ke svému okolí, v rodině se formuje charakter. Tzv. liberální (slabý) výchovný styl, kdy rodič klade nízké nebo žádné požadavky, pociťuje dítě jako nezájem o svou osobu, lhostejnost rodiče, případně i slabost. Je možné, že se Terezka na svou maminku zlobí, že jí nedala pevné vedení (může jí zazlívat i rozvod), že ji nevybavila pro budoucí život, svým způsobem jí pohrdá pro její slabost, ale zároveń svými agresivními útoky jakoby volala o pomoc: Tak už se, mami, seber, ať mám rodiče, o kterého se můžu opřít, kterého si můžu vážit, ze kterého si můžu vzít příklad. V žádném případě neodsuzuji Terčinu maminku; každý děláme to nejlepší, co v danou chvíli umíme. Píši o tom proto, že je třeba si uvědomit, že se Terka tak chová nikoli proto, že má od přírody zlou povahu, ale protože její typ osobnosti by býval potřeboval jiné vedení, aby se mohla zdravě vyvinout. Teď je jí 18 let a její osobnost už nemůže změnit nikdo jiný, než ona sama; nejspíš k tomu bude potřebovat (odbornou) pomoc, ale musela by ona sama chtít. Dokonce i kdyby byla opravdu psychicky nemocná (což nelze takto posoudit), přístup "Jsi psychopatka a koukej se léčit" ji určitě motivovat nebude. Vyhodit ji z domova by znamenalo dokonání zkázy jejího vztahu k matce (jaký vliv by to mělo na Terčinu budoucnost, nemohu takto posoudit). Jako cestu bych viděla snahu o zlepšení vztahu z matčiny strany. Terčina maminka by mohla sama vyhledat psychologa, který by pomohl jí samotné zvýšit sebevědomí a najít pevnou zem pod nohama, a posléze by jí mohl pomoci i najít k Terezce cestu. I tady platí, že to může fungovat jen v případě, že Terčina maminka ke své dceři cestu skutečně najít chce. Jinak mladí lidé, kteří ještě studují, si většinou pochvalují (dobrovolné) bydlení u babičky...
dospělé děti
Dobrý den, prosím o radu ve vztahu s dospělým synem. Synovi je 20 let, z vysoké školy odešel po 1. semestru, protože nedokázal soustav. studovat, a pracuje. Na domácnost mi přispívá, ale jinak veškerý příjem utratí za alkohol, hospody, cigarety a hulení marjánky. Sice jak alkohol, tak marjánku udrží v určitých mezích (do práce za rok nedorazil 2x a lékařka mu vystavila neschopenku na pár dní), přesto mne to velice trápí i obtěžuje (občasné zvracení či pomočování). Syn byl talentované dítě, nyní dělá v práci (plánování výroby na PC) jen to nejnutnější, aby ho nevyhodili. Navštívit poradnu odmítá, změnit životní styl jakbysmet. Doma občas s něčím pomůže, ale nelze se na něho opravdu spolehnout. Především se odmítá odstěhovat, protože bydlet jinde by ho vyšlo dráž, jeho příjem není velký. Zatím to nechci řešit soudní výpovědí, ale mám vůbec jinou možnost přinutit ho postavit se na vlastní nohy? Děkuji za radu. Daniela PS: bere 3 roky jen marjánku, ale co když přejde na jiné drogy?
Daniela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Danielo, máte skutečně dilema. Váš syn se ještě vcelku chová "slušně", takže řešení soudem Vám připadá příliš agresivní, možná se i obáváte, aby to s ním potom nezačalo jít s kopce. Je plnoletý a svéprávný, proto jít k psychologovi ho nemůžete nutit, i když by to evidentně potřeboval. Když se talentovaný člověk přestane snažit a ubíjí čas i sebe, znamená to hluboký psychický problém; pokud ten se nevyřeší, nevidím moc pravděpodobně, že by mohl změnit svůj životní styl. Alkohol, kouření, drogy - to je únik před něčím, ale před čím, to možná neví ani Váš syn sám. Psychické problémy, stejně jako závislosti, se ale nedají léčit, pokud ten člověk sám nechce - prostě by to nefungovalo. Je vidět, že jste o možnostech jeho záchrany hodně přemýšlela. Chápete, že všechno mu ulehčovat není cesta; správně cítíte, že je třeba, aby se postavil na vlastní nohy. Jestli existuje nějaký jiný způsob, než ho vystěhovat z domova, to budou vědět odborníci na závislosti, ke kterým můžete zajít sama. Zkuste Poradnu pro rodiče občanského sdružení SANANIM, Školská 30, Praha 1, telefon: 284 824 234, 739 268 527, e-mail: ctrnacta@sananim.cz (konzultovat je možné i anonymně, telefonicky, mailem, k osobní návštěvě je třeba se telefonicky objednat), nebo některou z poraden ve Vašem kraji (viz www.drogy.net/databaze-kontaktu). I když už je dospělý (nebo spíše plnoletý), potřebuje cítit, že se ho nechcete prostě zbavit (já vím, že ne), ale přejete si, aby byl v životě šťastný, protože ho milujete. Ještě je tu jedna možnost, pokud jde o odstranění příčiny jeho problémů, ale to by musel opravdu sám chtít; můžete se podívat na www. ernestina.cz. Bohužel, lépe poradit neumím. Přeji Vám, aby se syn nakonec vzpamatoval.





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.