Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou. Lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Povoleny jsou fotografie ve formátu JPG či PNG s maximální velikostí 6 MB.

Zasláním fotografie poskytuje jejich autor souhlas k použití fotky v poradně iDNES.cz. Odesílatel prohlašuje, že fotografie je jeho autorským dílem, není v rozporu se zákonem, ani dobrými mravy.

strach
Dobrý den, je mi 16 let a máme se stěhovat už tohle léto,bydlím jenom s mamkou..Máme se stěhovat dal než kde bydlíme a mám tu svou rodinu,přátele,tatku prostě všechny....nevím co mám dělat nechci je všechny opustit mám strach že si tam nenajdu kamarady,nezapadnu v nové škole do spolku...bojím se že se mi život otočí vzhuru nohama ...moje mamka je štastná že se tam stěhuje ale já vubeec ne chci zustat tady.. :( prosím o pomoc
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucie, jediná možnost je sednout si s maminkou a všechno jí říct, všechny Vaše obavy. Taky si nechat od maminky vysvětlit, jaké důvody má k přestěhování, co si od nového života slibuje a jak bude vypadat Váš život. Také si vyjasnit, jak často a jakým způsobem se budete moci vídat s tátou, rodinou a přáteli. Pokud buderte mít možnost se s nimi vídat, nemusí přestěhování znamenat nic špatného, je to sice krok do neznáma, který člověka často děsí, ale může tam také čekat něco, co ho mile překvapí a přinese mu do života nové věci, s jakými by se v dřívějším životě nesetkal a které ho významně posunou. Přeji šťastnou budoucnost!
strach
Dobry den moji dcera ma 3 roky a ve 4 hodiny se ji něco zdalo byla historická usnula až v 8 boji se celého bytu ze něco leze na zemi i po ni nemuzu ji stoho dostat Trva to ted i přes i den musely jsme jít k babičce a boji se domu furt chce doma na ruku a křičí stalo se mi to poprvé a vůbec nevím co dělat
Denisa
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Deniso, chtěla jsem Vám odpovědět už včera, ale odpověď se prostě nenačetla. Ať dcerka třeba nakreslí, co se jí zdálo, co ji tam vystrašilo. Potom si můžete povídat o tom, co by mohla v tom snu udělat, kdyby zase přišel, aby se toho zbavila (třeba zapálit oheň, nebo otočit knoflíkem a ocitnout se úplně někde jinde atd). Potom můžete zkusit koupit nějaký neškodný sprej (nějaká vůně) a dcerce vysvětlit, že tímhle když podlahu v celém bytě vystříkáte, už tam nic nemůže lézt. Můžete jí i koupit (nebo spolu vyrobit) něco, co ji bude napříště chránit. Předškolní děti mají tzv. magické myšlení a takovéto "rituály" jim mohou pomoci. Držím palce, aby už dcerka byla v pohodě!
strach
Dobry den, mam 4 letou dceru, ktera se snad vseho boji, divat se muzeme jen na pohadky animovane a to jeste v nich nesmi byt temny les, nebo strasidelnejsi zvuky, S detmi si moc nehraje, pokud se nejake dite k ni priblizi tak ihned se schova za maminu sukni, ve skolce je to pani ucitelka, nebo se da do breku, dost casto strida nalady, nekdy je uplne normalni a z niceho nic se urazi a zacne brecet. Dekuji za radu co a jak
Rosta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, dcerka je zřejmě velmi citlivé dítě, proto potřebuje porozumění a podporu. Přijměte ji takovou, jaká je, plačící a ustrašenou, buďte jí oporou, celkově budujte její sebedůvěru a také důvěru v lidi a svět (tedy ne, že má odejít s někým neznámým, ale že převážná většina lidí je dobrá) a věřte, že s věkem se to postupně zlepší. Přeji hodně trpělivosti!
strach
Dobrý den Markéto, požádám Vás o radu, máme 3letého syna, jsem na něj velmi fixovaná a on na mě, babičky a dědy máme daleko, tudíž je jen se mnou a manželem.Co se nám narodil tak se mu věnuji, nikam nechodím a jsem jen pro něj ... nyní začal syn brát i více manžela.Jsem moc ráda, ale na druhou stranu to někdy těžce nesu, že chce být více s ním než se mnou ... je mi líto, že chce jít spát s tatínkem, chce jídlo od tatínka ... místo toho, abych si odpočinula a věnovala čas sobě, tak i když si hrajou spolu snažím se s nimi být neustále, jako bych měla strach, že mě syn už nebude mít tolik rád, nebo že bude mít raději tatínka ... mám tendenci synovi podlézat, když chce zrovna tatínka, nabízím se mu, asi to není správné řešení. Můžete mi, prosím poradit, jak se chovat, jak to vše přejít a zvyknout si, že už syn nepotřebuje jen mámu a začíná být více do světa? děkuji Katka
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko, takto přes internet Vám bohužel pomoci nemohu. Příčina Vašich pocitů je hluboká a je potřeba ji nejprve zpracovat - pak teprve se budete moci odpoutat a tím také osvobodit svého syna. Tatínka potřebuje stejně jako Vás, a pokud se (byť jemně)stavíte mezi ně, kazíte tím nejen jejich vztah, ale i svůj vlastní se synem. Doporučuji Vám vyhledat pomoc (mohu to být i já, nebo psycholog, nebo psychoterapeut...) - Váš život pak bude mnohem svobodnější a radostnější, a Vaše rodina šťastnější. Moc Vám držím palce, abyste našla sama sebe!
strach
Dobrý den, je tomu 3 roky, co jsme se s býv.mužem rozešli a potažmo rozvedli. Máme spolu 2 děti10 a 7 let. Bývalý si udělal 3.dítě a tak po 1,5 roce hádek a dohadování se situace zlepšila, my se rozvedli a nyní spolu konečně vycházíme.Až nedávno jsem konečně našla podnájem a odstěhovali jsme se. Děti byly účastny našich hádek, mužových výpadů a invektiv vůči mé osobě, které nebyly na denním pořádku, ale přesto tam byly. Momentálně mám už 5.měs.přítele, vše jde dobrým směrem ale zarazilo mne chování staršího. Naposled při přítelově návštěvě se před spaním rozplakal a že nechce dalšího brášku. Když jsem ho ubezpečovala, že další mimi rozhodně neplánuju, začal vzlykat,že mi nevěří a že další dítě stejně mít BUDU a že když se podívá na mého přítele, hned se mu to připomene.Taky mi řekl, že mu starost udělal táta a teď mu ji dělám sama(narážel na vztah býv.man. a 3.dítě, se kterým jsou ve styku, i když nijak intenzinvím.) Jelikož 3.dítě opravdu neplánuji,dala jsem mu slovo,slíbila jsem mu,
Leontina
Mgr. Markéta Klingerová
...
strach
že, dítě mít nebudu. Ptala jsem se ho, zda mu můj přítel vadí,jestli by mu třeba nebylo lépe,kdybych s ním nebyla,na to odvětil že rozhodně NE.Podotýkám, že děti přítele vídají tak v prům.4x-6x měs., nic nevyhrocuji,ale náš vztah se pomalu stává intenzivnějším.S mladším děckem problémy nejsou,bere věci tak jak jsou a neřeší nic,ale starší mě tímto zarazil.Na jednu stranu chápu, měl mě 3.5 roku jenom pro sebe a nyní zde může být i žárlivost,ale v jeho chování k příteli to znát není..Zarazil mě ten jeho pláč.Promluvili jsme si o tom,dala mu slovo a ruku na to,že neotěhotním a přijde mi,že se mu ulevilo,jak jsme si spolu popovídali,ale na druhou stranu mi přijde jako můj hlídací pejsek..a já nevím, bojím se,abych nepřekročila pomyslnoučáru,kam až může dítě zajít se svými požadavky,podle nichž se budu řídit a myslím na můj os.život.Dělám pro ně první/poslední,děcka to ví,vztahy máme taky výborný a spíše mě chytá nyní taková lehčí revolta,kdy si říkám-safra,JÁ MÁM ALE TAKY SVŮJ ŽIVOT....
Leontina II.část
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Leontino, není nejmoudřejší slibovat dětem něco, co nemůžete zaručit; Vy sice momentálně o dalším dítěti neuvažujete, ale to se může časem změnit; nebo k početí může dojít, aniž byste to měla v úmyslu... Požadavek Vašeho syna pramení z nějakých pocitů - nejspíš strachu, že pro Vás ztratí důležitost, že přijde o Vaši pozornost (o kterou se už teď musí dělit s mladším sourozencem) a lásku; proto nejlepším řešením by bylo ujistit syna o tom, že další dítě sice neplánujete, ale i kdyby k tomu někdy došlo, nic to nezmění na Vašich citech k němu jako k nejstaršímu, na Vaší péči a zájmu o něj: on k vám přišel jako první, a na tom se nikdy nic nezmění. Nevím, co všechno zahrnuje "první/poslední", ale Vaše duše Vám naznačuje, že není vše úplně v pořádku: nežijete svůj život, a "obětováním se" neprospíváte ani svým dětem. Naslouchejte své duši a nechte se vést... Držím palce!
strach
Dobrý den, žiji s fajn partnerem, máme se dobře. Je mi třicet let, plánujeme děti. Většina mých známých už děti má, jsou to spokojené pečující maminky nebo tatínkové. Já mám strach, že to nezvládnu. Strašně se bojím, že nezvládnu, co je potřeba, že nebudu vědět, jak se správně k dítěti chovat, nepostarám se o něho. Necítím v sobě takovou tu „maminkovskou nadupanost“. Přitom děti mám ráda, pracuji s nimi.Myslíte, že je to normální? Nechci si jednou vyčítat, že jsem něco promarnila, kdybych kvůli obyčejnému strachu děti neměla. Děkuji, Lucie
Lucie2
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucie, řekla bych, že jste naprosto "normální" :). (Můžete si přečíst i mou odpověď Kale v tématu „čtenáři“.) Právě proto, že si uvědomujete tu obrovskou zodpovědnost rodiče vůči dítěti (kéž by takových byla většina), přepadá Vás strach, jestli to dokážete. Jsem si jistá, že právě Vy ano. Pro klid duše si můžete prostudovat příslušnou literaturu (viz odpověď na téma „literatura o výchově – pro všechny“), a dále Vás ubezpečuji, že až děťátko budete mít, probudí se Váš přirozený mateřský instinkt (má ho každá máma, jde jen o to, zda mu důvěřuje) a všechno zvládnete. V porodnici Vás naučí pečovat o miminko a kojit (kdyby ne, jsou tu laktační poradkyně), dětská lékařka Vás bude instruovat dál, a když si přečtete některé z doporučených knížek, budete vědět i jak dítě vychovávat. Jste zodpovědná a máte fajn partnera, takže Vaše budoucí děťátko čeká jen to nejlepší. Hodně štěstí!
strach
Dobrý den Markéto, díky za pěknou poradnu, díky ní se mi daří, někdy hůř a někdy lépe, přežít období vzdoru našeho 2,5letého miláčka. Teď však nečekaně nastal problém, který nás trochu všechny zaskočil. Syn onemocněl a museli jsme poprvé k dětské lékařce v době nemoci. Vše probíhalo normálně do doby, než se paní doktorka rozhodla syna vyšetřit. Nenechal se vysléknout, natož poslechnout fonendoskopem. Začal se vztekat, ležel v ordinaci na zemi a musím říct, že jen s velkou dávkou diplomacie se mi ho podařilo aspoń posadit na klín. Byla jsem zaskočená já i paní doktorka, protože do té doby s ní nikdy problém neměl. Ale svedly jsme to na teplotu a rozmrzelost v nemoci. S obavami jsem ho přivedla na kontrolu. V čekárně mi předváděl, jak na paní doktorku udělá ÁA, jak vyplázne jazyk atd. Když se otevřely dveře ordinace, řekl, že nepůjde, schoval se mezi židličky.Po mém návratu do čekárny jsem mu řekla, že paní doktorka byla smutná, že jí ani neřekl ahoj, a tak se odhodlal a šel dovnitř
Radka 1
Mgr. Markéta Klingerová
...
strach
pozdravit. Potom jsme šli domů. Trochu se bojím, co bude dál. Musím ještě poznamenat, že sama jsem lékařka, takže fonendoskop máme doma, není to pro něj věc neznámá, občas si navzájem posloucháme srdíčko...Žádný bolestivý zákrok neabsolvoval, dosud se vždy bez pláče nechal naočkovat. Můžete poradit jak dál postupovat?Děkuji mnohokrát za radu Radka
Radka 2
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Radko, jsem ráda, že Vám poradna pomáhá. Nevím, jak paní doktorka postupovala, když se chlapce rozhodla vyšetřit. Je třeba dítěti vždy nejprve říct, co od něj potřebujeme a proč, a pak teprve jednat (ne každý lékař to dělá, pak by měla vysvětlovat maminka). Chování dítěte u lékaře se může měnit i s věkem, takže já bych zatím odhodila obavy (určitě víte, že se na dítě také přenášejí) a věřila, že až bude příště nemocný, bude už starší a reagovat jinak (já takovou zkušenost se svým synem mám). Přeji Vašemu synkovi pevné zdraví!
strach
Dobrý den,mám problém s 3-letým synem. Od středy nám nechce spát v pokojíčku a něčeho se asi bojí. Nikdy jsem s ním nespala a ani ho neuspávala. Ted musím a stejně se celou noc budí,brečí a chodí k nám do postele,kde stejně špatně usíná. Jsme vyčerpaní a nevíme co dělat. Když se ho zeptáme čeho a proč se bojí,tak nic neřekne. Začalo to než měl jít spát,takže se mu ani nic nemohlo zdát,jsme bezradní. Můžete nám něco poradit? Děkuji Iveta
Iveta Machovcová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Iveto, přečtěte si prosím mé odpovědi Aleně B. a Nině na téma "strach", snad tam najdete nějakou inspiraci. A až večer usne, šeptejte mu, že je v bezpečí, vy jste nablízku a on může spát klidně a bez přerušení až do rána. Přeji celé Vaší rodině, aby se brzy mohla pořádně vyspat!
strach
Doplnění, dnes jsem pro něj šla do školy. Celé třídě to řekl, nedokázal to v sobě udržet, tu křivdu a ten strach, aby se něco takového nestalo jeho kamarádům. Když jsme šli domů, tak jsme se domluvili, že přes přechod, řekne, kdy máme jít. Také jsem se mu snažila vysvětlit, že ten přechod, přes který chodí ze školy je bezpečný, proto, že tam je místo jen pro dvě auta proti sobě a není tam místo proto, aby někdo udělal stejný přestupek jako paní, která ho srazila. Docela na to přistoupil, ale po cestě za přecfhodem se ptal, jestli je teda ten přechod bezpečný i ráno když jde.Tak jsem řekla že samozřejmě a mimo to ráno hlídají tyto přechody policisté a ti dohlédnou na to, aby to bylo ještě ve větším pořádku.Ráno ho vozívá manžel až ke škole, ale teď chodí s kamarádem a jeho maminkou.Myslím ale že z hokeje dlouho sám chodit nebude,je to přes ikrinovaný přechod.Nedá se bohužel jít jinudy.Dva přechody jsou ještě horší,vůbec není vidět.Spraví se to tím, že pro něj opět budu chodit?Moc dík
ALice
Mgr. Markéta Klingerová
...
strach
doplnění dvě. přesně už nevím jak jsem psala: asi zbavit se strachu,je mi ale jasné,že není možné se ho zbavit. Jen jsem se špatně vyjádřila,chtěla jsem radu, jak ho podpořit,aby se s tím vyrovnal a nabyl jistotu.Je to šikovný,chytrý kluk,ale je trochu introvert,s věkem se to horší,má pocit, že lidi a tedy i nás svými problémy obtěžuje a proto je někdy dost složité jeho myšlenky a i potřeby z něj dostat. je kamarádský, lehce si získává.. kamarády i o hodně starší - 15,18 let, a je to asi tím, že nikdy nikoho neobtěžuje svými problémy a druhým vždy pomáhá. Ještě byste mi možná mohla dát radu jak s ním lépe mluvit. Většinou nakonec z něj vše dostanu, říkám mu že se nemusí bát. Že nic není tak hrozné, abysme to spolu nevyřešili.A že vidím, že ho něco trápí,ale když mi to neřekne,nemůžu mu pomoct.Děti nebiju a výjimečně křičím. Ale v tomto směru se někdy cítím bezradná. Omlouvám se,že vás zavaluji,ale vždy mi dobře radíte,tak se budu těšit na vaši odpověď.
Alice
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Alice, Je určitě dobře, že se chlapec o své pocity podělil s kamarády a nedržel je v sobě - tím je částečně otupil. Se svým strachem se vyrovná postupně. Může ten Strach personifikovat - nakreslit si ho nebo vymodelovat, dát mu jméno a povídat si s ním, když přijde. Až budete stát před přechodem a Strach se zase ukáže, může ho pozdravit jako svého pomocníka: (např.) "Ahoj Strachu, to je dobře, že jsi tady, pomůžeš mi ten přechod přejít bezpečně!" Časem může přecházet první a Vy až za ním. A určitě přijde den, kdy už Vás s sebou nebude potřebovat. Pokud jde o mluvení s ním, zdá se, že k Vám má důvěru - a to je nejdůležitější. Můžete z něj dále vše "dolovat", nebo mu pouze říct: "Vidím, že tě něco trápí. Chceš mi o tom říct?" A kdyby ne, dát mu najevo, že tu pro něj stále jste, když bude chtít. Této variantě bych ve většině případů dávala přednost. Nebude vždycky mít vedle sebe někoho, kdo z něj vytáhne, jaký má problém, a pak mu ho pomůže vyřešit. (Samozřejmě ale dejte na svůj mateřský instinkt, ten má přednost před jakýmikoli radami.) Ještě k tomu sebeobviňování a přehnané ohleduplnosti. Nejsem jasnovidec, ale mohlo by to plynout z narození mladší sestřičky. Některé děti se snaží být rodičům dokonalým dítětem a narození sourozence podvědomě vnímají jako zprávu, že nebyli dost dobří a cítí vinu, že neobstáli. Některé se pak obrátí proti sourozenci, jiné si umíní, že budou svým rodičům ještě lepšími dětmi než dosud, aby si také zasloužili jejich lásku (to je podvědomé rozhodnutí, které nemá nic společného s Vaším působením; z Vašich dotazů bych řekla, že Vaše děti určitě dostávají projevů lásky dostatek) – a těžce nesou, kdykoli se jim to v jejich očích nedaří. Je to něco, co si již přinesly na tento svět a mají celý život na to, aby to dokázaly zpracovat. Pokud je tomu tak u Vašeho syna, můžete mu pomáhat, třeba podle této knížky - http://knihy.abz.cz/prodej/jak-nevychovat-dite-s-pocitem-menecennosti.
strach
Dobrý den Markétko, mám na vás velkou prosbu.Včera když jsem vedla syna na hokej,tak šel kousek na před se synovcem a ač švagrová stála krok za nimy,tak je na přechodu srazila řidička autem. Klukům se naštěstí nic nestalo. Nebyla to jejich vina,tedy vlastně syn - je mu 7 a synovcovi 4.Řidička porušila dopravní předpisy a objela auto,které jim na přechodu zastavilo aby mohli přejít a postě kluky srazila. Syn brečel, hrozně se lekl, tak jsme se vrátili domů a vše nahlásili policii.Protože řidička odjela. Nenabídla pomoc nic.Syn včera byl trochu všoku,ale jinak v pohodě.Dnes ráno, ale když měl vstávat do školy začal, že se necítí na to jít tam a když jsem se ho vyptávala,tak mi řekl,že má strach,že ho zase na přechodu někdo srazí.Ráno šel s kamarádem a jeho maminkou a odpoledne jsem musela slíbit, že pro něj zajdu, ač už chodí skoro měsíc sám a sám chodit chtěl.Rovněž se ptal, jestli pro něj budu chodit od února,kdy dcerka nastupuje do školky. pokr
Alice
Mgr. Markéta Klingerová
...
strach
Pokr. Samozřejmě jsem mu řekla, že pro něj přijdu a chodit budu. Ale nevím, jak bych mu mohla pomoci. Je a vždycky byl hodně citlivý a i věci, které nejsou přímo jeho vinou, si za vinu klade. Jako například, když manžel ztratil fotoaparát, když syn střílel na střelnici. Dával si to za vinu,že kdyby nechtěl střílet, tak by tam ten fotoaparát neodložili. Nikdy ho nikdo neobviňuje, spíš se mu to snažím vysvětlit. A tak jsem mu řekla, že se bát nemusí a že jeho chyba to nebyla. Že za to mohla řidička, která porušila předpisy a že vidí, že když mu pořád opakuji, že na přechodě musíme dávat velký pozor, tak je to pravda. Taky jsem mu řekla, že řidičce vezmou za do průkaz a nebude moci řidit. Trochu se uklidnil.Dnes ho nechávat doma by asi byla hloupost???Jak pokračovat dále a znovu mu pomoci získat důvěru v sebe samu. Byl moc šikovný a samostatný, chtěl chodit ze školy sám, z hokeje. Všude to je přes jeden přechod.Bydlíme v menším městě.Teď se ale bojí. Moc děkuji za radu.
Alice
Mgr. Markéta Klingerová
Milá Alice, mám poradnu plnou dotazů, ale cítím, že ten Váš potřebuje rychlou odpověď. Nebude zatím vyčerpávající, jakmile se k tomu pořádně dostanu, doplním ji (tak se prosím tak za 10 dní podívejte znovu :) ). Jdete na to výborně, doma ho nenechávejte, vyjadřujte pochopení, že takový zážitek člověkem otřese, že vůbec není divu, že se tak cítí, ale také víte, že je vnitřně silný a dokáže se postupně se svým strachem vyrovnat. A že je úplně v pořádku, že to bude nějaký čas trvat, že na něj nikdo nespěchá. Že tu jste pro něj, ale víte, že to jednoho dne zase bude zvládat sám jako dřív. Poslední věc, není cesta snažit se strachu zbavit (tím bude úpornější), ale přijmout ho a nenechat se jím ovlivnit (pak sám zmizí). Držím palce a ještě svou odpověď doplním.
strach
Dobrý den, chtěla bych Vás touto cestou požádat o radu jak postupovat: máme dvě děti, holčičky 16 měsíců a 4,5 roku. Obě dvě prodělaly silnou virozu (vysoké horečky, zvracení, kašel), nejprve ta starší, pak ta mladší. Po dobu, kdy byly nemocné spaly odděleně. Starší byla nemocná první a protože jsme jí museli v noci srážet horečky, podávat léky a podobně, spala s námi v jedné místnosti, aby nebudila tu mladší. Pak se nakazila ta mladší, tak jsem se zase starala i po nocích o ni a spala jsem u ní a abychom nebudili tu starší spala opět s tatínkem v posteli. Nyní už je mladší zdravá a starší se ještě doléčuje. Problém je v tom, že již týden se večer pří ukládání ke spaní do její postele opakuje tato scéna: starší dcera si začne stěžovat, že má strach, že bude blinkat, postupně se to stupňuje, úplně jakoby panikaří, musíme jí dát misku, celá se třese a pláče, vyžaduje, abych byla u ní, nechce se ode mne hnout. První večer jsme takto seděli až do půl jedné v noci, druhý večer do jedenácti,
Alena B.
Mgr. Markéta Klingerová
...
strach
teď usíná tak mezi devátou a půl desátou, musím ale být u ní, dokud neusne a strach začíná již při koupání. Snažíme se jí vysvětlit, že když jí bříško nebolí, že blinkat nebude, že jde jen o strach, snažíme se jí rozptýlit, tak jako dřív jí před spaním čtu nebo povídám pohádku, rozptýlení pomůže, dokud se něco děje, je v pohodě, když má jít do postýlky, začíná vše nanovo. Dnes pomohly tři díly Kanafáska (večerníček na DVD) od největšího strachu (jsem doma s dětmi sama a potřebovala jsem uložit mladší dceru), pak jsme si přečetly pohádku a následovalo společné usínání. Nevím, jak mám toto řešit, jak mám reagovat na její strach (opravdu je to až panika, nedokáže v tu chvíli ani vnímat, co se jí snažím říct), proč to všechno vzniklo a jak z toho ven. Snad jsem to popsala srozumitelně. Moc děkuji.
Alena B.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, často bývá problém nastolit znovu obvyklý pořádek, když si dítě při nemoci zvykne na přítomnost (pozornost) rodičů; při takové nepříjemné nemoci se ještě přidávají hrozné zážitky, které dítě opravdu mohou vystrašit. Napadá mě tzv. "kouzelné" řešení. 1) Pomozte dcerce oddělit její strach od jejího Já; ať ve dne ten strach nakreslí nebo vymodeluje nebo jinak ztvární, můžete si o něm povídat (jak vypadá, odkud přišel, co má rád, co nemá rád...), může si popovídat s ním... Může se rozhodnout, co s ním pak udělá (vystaví si ho, vyhodí ho, roztrhá ho, dá do kočárku - to záleží na ní). 2) Přineste (nebo nechte koupit tatínka) domů něco kouzelného (např. kouzelné kapky - každý večer pět kapek zajistí, že nebude zvracet; kouzelný polštářek - když bude usínat na něm, zaručeně nebude zvracet apod.); dětem v tomto věku podobná kouzla skutečně pomáhají. Přeji Vám i dcerce, aby se svého strachu brzy zbavila.
strach
Dobrý den, náš 6 letý syn k nám každou noc dochází a do rána u nás spí. Nepomohlo vysvětlení, nepomohla odměna. Vždy nám vše odkýve a v noci opět přijde. Pokud ho do postýlky vrátíme, velmi dlouho pláče (i přes hodinu). Údajně se bojí strašidel. Nepomáhá vysvětlení, že žádná neexistují, bezpečně se prý cítí pouze s námi. V pokojíku má "bludičku", aby nespal v úplné tmě. Poradíte nám, jak na syna zapůsobit?Děkuji vám. Hezký den, Nina.
Nina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Nino, synek vám vše odkýve ve dne, kdy na něj nedoléhá strach. V té chvíli u vás hledá útočiště, a když ho vrátíte "mezi strašidla", ke strachu se přidá i zoufalství, že ho nechápete a odmítáte mu poskytnout ochranu. Zkuste zcela změnit svůj přístup ke strašidlům. Uznejte, že by něco takového mohlo existovat. (Věříte např. v negativní energii?) Pak je několik možností "terapie". Můžete požádat synka, aby vám to strašidlo nakreslil nebo ho spolu vyrobte. Když se předmět strachu "zhmotní", přestane být tak strašidelný. Ať mu chlapec dá jméno a domluví se s ním, že ho bude odteď chránit proti jiným strašidlům. Další možností je rituál "odstrašidlení" pokojíku (jehož podobu si vymyslíte podle vlastní fantazie). Můžete také přinést domů něco, co označíte za "žrouta strašidel" a umístíte to do pokojíku (nejprve ale váš synek musí vědět, že mu věříte, že strašidla jsou - a nemusíte už dodávat, že jen v jeho mysli). Nebo mu dejte k postýlce kouzelný amulet, se kterým na něj strašidla nemohou. Dětem v tomto věku takováto kouzelná řešení skutečně pomáhají.



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.