Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou. Lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Povoleny jsou fotografie ve formátu JPG či PNG s maximální velikostí 6 MB.

Zasláním fotografie poskytuje jejich autor souhlas k použití fotky v poradně iDNES.cz. Odesílatel prohlašuje, že fotografie je jeho autorským dílem, není v rozporu se zákonem, ani dobrými mravy.

sdělování pocitů
Dobrý den,
chtěla bych poradit, jak docílit aby byli mé děti samostatnější. Hodně mě svým chováním vyčerpávají a z toho pak vzniká celková nepohoda celé me rodiny. Mám 2 syny 10 a skoro 8letého. Jsou zdraví, chytří, fyzicky velmi aktivní ( sportují pravidelně), velmi zvídaví.Stále potřebují mojí zpětnou vazbu na vše co řeknou. To je co mě vyčerpává, nerespektují mě, když jim řeknu, že ted potřebuji odpočívat, ať na mě prostě aspoň 10 minut nemluví . Mluvím s manželem , kluci na půl poslouchají a stejně se zeptají : mami co jsi říkala taťkovi?... Mluvím s jedním ze synů a druhý se zeptá : mami co jsi říkala bráchovi?....Jeden ze synů něco vykládá mě a ten druhý se zeptá : mami co Ti říkal brácha? ono je hezké ze se mnou stále chtějí mluvit a stále se mě ptají i na otázky různého tipu. Mě neskutečně unavuje , že je to v podstatě nonstop. Poslední dobou to pro mě vygradovalo tím, nevím jak to přesně pojmenovat...
Lýdie
Mgr. Markéta Klingerová
...
sdělování pocitů
ještě doplnění: př.: pracuji na počítači a syn ke mě přijde a hned chce on mě něco ukazovat na webu strká mi ruky do klávesnice..ja mu odpovím, že teď ne že později a že je neslušné mi mačkat klávesnici , později mu dám prostor aby mi ukázal co chtěl...druhý den se situace opakuje.. Měmu manželovi nic z toho co jsem uvedla nedělají.
Lýdie
Mgr. Markéta Klingerová
...
sdělování pocitů
...třeba jsem se dívala na nějakou věc a on se mě zeptal: mami kam se díváš, já mu odpověděla a on proč se na to díváš. Také mi stále říkají co mám dělat: mami nech tam to rádio, mami nech tam tu písničku, mami pojď sem, mami jeď tudy. Stále chtějí abych komentovala i třeba jen oznamovací větu: mami mě se toto líbí. Cítím se, že mě nenechají dýchat a nevím jak to změnit. Mám je moc ráda, jsem na ně pyšná, poslední dobou jsem z nich vysátá. Mockrát děkuji za radu.
Lýdie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lýdie, až budete zrovna v pohodě, sedněte si s chlapci a popište jim svoje pocity, jako jste to udělala ve svém dotazu. Řekněte jim, že byste s nimi ráda vymyslela nějaký dorizumívací systém, který Vás nebude vyčerpávat, a oni budou přitom vědět, že si jich všímáte. Napadá mě možnost nějakých gest: určité gesto pro reakci na oznamovací větu, určité gesto, když někdo vyzvídá, co kdo komu řekl (není třeba jim vše opakovat, co říkáte jednomu, není určeno pro uši druhého, pokud to chce přesto vědět, ať se zeptá jeho, ne Vás) atd. - stačí 2-3 gesta a objem mluveného slova se významně sníží. Zkuste způsob nonverbální domluvy vymyslet společně s kluky, ať to nevnímají jako něco od Vás přikázaného, ale jako vaše společné dílo. Přeji více klidu a radosti se synky!
sdělování pocitů
Dobrý den, mám 4 letou dceru která je v poslední dobe naprosto nesnesitelná. máme ještě rocní dceru.Se starší si nevím vůbec rady, je drzá, odsekává, obcas po dědovi hodí autíčko, misto pozdravu vyplazne jazyk. když se ji někdo zeptá jak se měla třeba ve školce tak jen něco odsekne. většinou je takhle drzá na prarodiče nebo naše kamarady. ve školce problém není, tam se chová slušně, spíš se tam drží vzadu, ikdyž kamaradky tam má. prarodiče by ji vlasek nezkřivili ale děda ji například minule řekl at už za nim nejezdí, až se bude chovat slušně, což me dost zamrzelo ale holce to nijak nevadilo. s mladší sestřičkou má hezký vztah, když nepočítám hádání se o hraču a pod.Když jsem s ni sama tak je zlatá, ani doma větší problémy nejsou ..vždycky to vygraduje když jsme někde bud u známých, u rodičů, v obchodě kde má zkoušet boty... nevím jak na ni, je mi ji lito protože vím že vevnitř je hodná citlivá holka. děkuji
Pavla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlo, neděje se to třeba v situacích, kdy je u toho i mladší sestra, na kterou se možná soustředí pozornost těch jiných dospělých? Může to být tak, že pokud starší dcerka vidí nebo slyší něco, co tu mladší z jejího pohledu "vyzdvihuje nad ni", bouří se proti tomu, protože se cítí ohrožená, ztrácí svou jistotu (kterou měla, dokud byla jediná), že je pro své rodiče (i když to vyslovuje někdo jiný) natolik důležitá, že se o ni nadále postarají a že ji milují. Zkuste nějakým způsobem dcerku ubezpečit, že i když má sestřičku, je pro vás pořád stejně důležitá jako dřív, nacházejte čas i jen pro ni (tatínek může mladší pohlídat), domluvte se s prarodiči, že nebudou přehnaně cukrovat na tu mladší, ať vítají obě stejným způsobem. Zkuste se jí v nějaké chvíli plné pohody, když jste spolu samy, zeptat, jak byste jí mohla pomoci, aby se cítila u prarodičů dobře. A neberte si nic osobně, ani to, jak prarodiče reagují. Nepřemýšlejte jak na ni, ale jak s ní. Držím palce!
sdělování pocitů
Dobrý den, máme skoro pětiměsíčního chlapečka, který je velmi silná osobnost a chce určovat pravidla hry. Nic ho nerozptýlí, stále nespokojeně heká, cokoli dělám, dělám zřejmě blbě nebo pomalu, bavím ho špatně nebo málo, mlíko teče pomalu, pořád jen heká, hýká, vrčí, spokojený je jen když kmitám. A krom toho trvá na tom, aby byl nepřetržitě chován, přes den často odmítá spát jinak než při kojení, když se snažím ho po usnutí odpojit, hystericky řve. Když se mu něco nelíbí a já to ignoruju, začne hystericky řvát. Když ho nechávám vyřvat, vydrží to klidně 3 hodiny, je zbrocený potem a dávno neví, proč se vzteká. Lítám kolem něj jako otrok. Já ale někdy nepoznám, jestli se něco děje nebo mě jen cvičí, máme spolu malé, ale téměř denní konflikty, kdy já se zlobím, že už to přehání, a jsem na něj protivná, on pak hystericky řve, jako by bědoval, že ho týrám. Jsem z toho zmatená, nevím jak na to, abych to ještě nezhoršila. Poraďte cokoli!!! :) Děkuji
Tereza
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Terezo, pětiměsíční miminko že Vás cvičí, chce určovat pravidla hry? O jakou hru se prosím jedná? V pěti měsících miminko potřebuje uspokojovat své potřeby, a to nemůže udělat nikdo jiný, než maminka. Jeho nespokojenost, kterou si vztahujete na sebe, s Vámi nejspíš nemá nic společného (může jen být nešťastný, že zatím není schopen si své potřeby naplnit sám) - s jednou výjimkou, ale zato velmi závažnou: Váš celkový postoj k němu, který, pokud mohu soudit z Vašich řádků, by se dal vyjádřit dvěma slovy - despekt a nespokojenost. Tento Váš postoj on cítí a když máte pocit, že běduje, věřte, že skutečně běduje, že je na tomto světě na obtíž a nemá jistotu, že se o něj budete chtít i nadále starat. Samozřejmě že Vy ho milujete a píšete mi proto, že chcete chlapečkovi pomoci ke spokojenosti; ten despekt a nespokojenost, který se obrací proti Vašemu synkovi, nejspíš ve skutečnosti pociťujete vůči sobě samé coby neschopné matce... Možná jste znala spokojená miminka, která se celý den na svět usmívají a nechají maminku spát i dělat veškeré domácí práce - a představovala jste si, že takové bude i to Vaše miminko, že tak to má být. Věřte, že jsou i miminka, která pláčou od rána do večera, miminka, která jsou třeba nějak postižená atd. - pomůže Vám to uvědomit si, jaké máte štěstí, že máte právě toho svého synka; je moc důležité, abyste skutečnost, že stále heká a chce spát při kojení, přijala jako danou a v pořádku (moje obě děti nespaly jinak než při kojení, přes den nespaly, pokud jsem je celou dobu neměla v náručí - některé děti zkrátka potřebují mít jistotu, že jsou v bezpečí u maminky). Zkuste svého synka přijmout i s jeho projevy, které v jeho věku nevyjadřují nic jiného než skutečné potřeby - žádný pokus o manipulaci! Zvažte, zda ho třeba hodinku dvě denně nenosit v šátku, jemu by to pomohlo a Vám uvolnilo ruce; jeho projevy nespokojenosti neberte jako nespokojenost s Vámi, vůbec si to neberte osobně, zůstańte v klidu a prostě se jen snažte přijít na to, co chlapečkovi chybí, mluvte k němu laskavě a se snahou pomoci - možná že už tahle změna ho uklidní a nepsokojenost zmizí. Doporučuji Vám přečíst si knížku http://knihy.heureka.cz/co-rikaji-deti-nez-se-nauci-mluvit-paul-c-holinger/, která Vám pomůže děťátku porozumět, i když ještě nemluví. A neméně důležitá věc: nenakládejte sama sobě břemeno snahy být dokonalou maminkou, každý děláme to nejlepší, čeho jsme v dané chvíli schopni - nejdůležitější pro Vaše miminko je, aby se cítilo milováno a bezpodmínečně přijímáno; dopřejte to i sama sobě. Moc Vám držím palce!
sdělování pocitů
Dobrý den, naše 4,5 letá dcerka neustává chválu. Na jednu stranu si o ní tak trochu říká a o očekává jí, když se jí něco povede, a když ji slyší, tak reaguje tak, že většinou začne plácat manželku (maminku) nebo i mě (otce), říká "jděte pryč, oškliví rodiče", vyplazuje jazyk apod. Tušíte, co za tímto chováním je a jak jí z toho vyvést ? Jinak je moc šikovná a všechny ostatní autority (prarodiče, školka, tancovací kroužek) si ji pochvalují. Díky za Váš názor, mějte se fajn.
Jan Kurel
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jane, možná jde o nedorozumění, o co si to dcerka říká. Možná stojí o váš zájem a ocenění, což není totéž, co chvála. Chvála (zvlášť když přímo řekneme "Musím tě pochválit...") staví rodiče do nadřazené pozice, ze které blahosklonně dítěti sdělíme, že (tentokrát) vyhovělo našim představám. Dám příklad: dítě nakreslí obrázek a přinese ho ukázat rodičům. Ti řeknou "No to je krásný obrázek!" případně "No ty jsi šikovná, úplná umělkyně!". Ani v jednom případě se rodiče o obrázek skutečně nezajímají; odbydou dítě prázdnou chválou, která mu neřekne víc, než že ten obrázek ani nestojí za komentář, případně dítě onálepkují nálepkou, ve které se ono samo nemusí cítit pohodlně ("Nejsem šikovná, vždyť jsem musela gumovat." "Umělkyně? A co když ten další obrázek už nebude tak dobrý?"). Dítě je zklamané a vyrovnává se s tím podle své povahy, třeba se stáhne a uzavře, nebo řekne rodičům, že jsou oškliví. Takže jak na obrázek reagovat? Se zájmem si ho prohlížet, popisovat, co na něm vidím a sdělit, co konkrétního se mi na něm líbí ("Líbí se mi, jak jsi barevně vystihla tu vodu, úplně se mi chce do ní skočit a zaplavat si."). Pak dítě vidí, že jeho obrázek vyvolal zájem, a že je na něm něco zvlášť vydařeného - a závěry zvyšující sebevědomí ("Umím dobře kreslit!") už si z toho vyvodí samo; tím jsou účinnější. To samé platí pro ocenění čehokoli jiného ("Jé, ty už jsi na ten strom vylezla úplně sama! Pěkně jsi dodržela pravidlo tří pevných bodů a vyhoupla ses tam obratně jako veverka."). A poslední věc - pokud jsme při tom, je dobré s oceněním nečekat, až si o ně dítě "říká", ale vyjádřit ho spontánně sami. Přeji dcerce spokojenost!
sdělování pocitů
Dobrý den,máme 14-ti letého syna a dozvěděla jsem se, že se svěřil své sestřenici po asi 4letech, že záměrně utopil svého křečka,že se bál,že mu stejně umře a bude sám, ona mi to řekla,že ho to hodně trápí a nechtěl jí říct, jak ho zabil. Byla jsem v šoku,řekl nám jen, že umřel. Vždycky byl zamlklé a samotářské dítě,mažnel ho dost sráží a nemá rád ,když se projevují city a z mé strany je to s city podobné.Nevím, jak se teď k němu máme chovat, on neví, že to vím.
Marie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marie, jestliže se synovi od vás rodičů nedostalo (a nedostává), co potřebuje, nemůžete se divit, že udělá něco divného. O popsané věci s ním raději nemluvte; jiné by to bylo, kdyby mezi vámi byl vřelý vztah plný důvěry, kdybyste ho dokázali citově podpořit. Chovejte se k němu s láskou, respektem, podporujte ho a přestaňte ho srážet - lépe poradit neumím.
sdělování pocitů
Dobrý den paní Markéto. Děkuji moc za předešlou odpověď. Zítra máme jednání s maminkou malé a uvidiíme, zda přistoupí aspoň na pokus střídavé péče. Chtěla bych se zeptat na jinou věc. Všimla jsem si, že malá (skoro 6) má takový zvláštní "zvyk". Někdy se mi zdá, že schovává to, že se jí něco nelíbí nebo je jí smutno za bolest a já mám potom problém se dobrat k tomu, co jí vlastně trápí. Někdy se to dá docela dobře odhadnout, ale někdy by to bylo hádání z křišťálové koule... Je nějaká metoda, jak jí naučit sdělovat, co jí opradu trápí místo "schovávání" se za bolí mně to a ono? Moc děkuji a přeji krásný prodloužený víkend.
Hanka
Mgr. Markéta Klingerová
Milá Hanko, cituji jednu ze svých dřívějších odpovědí: - Malé děti tuto dispozici /k uzavřenosti/ hodně přejímají od své matky, a to už v kojeneckém věku. Je dobré děti spolu s řečí učit i vyjadřování emocí slovy. Popisovat různé emoce vlastní i lidí, které vidíte kolem sebe. Třeba: „Ten chlapeček pláče, protože mu je něco líto. Asi ještě nechce jít domů, a jeho maminka už ano. Tak je zklamaný, že tu nemůže ještě zůstat.“ Nebo: „Tedy, teď jsem pořádně rozzlobená, to, co mi ten člověk řekl, se mě opravdu dotklo. Půjdu okopat záhony (pustím si hudbu...), to mi pomůže se uklidnit.“ Nebo: „To mám radost! Tralala!“. Můžete si s dítětem i povídat nad fotkami v časopise nebo obrázky v knížkách: Jak se tváří? Co se asi stalo před tím? Jak se teď asi cítí? Kdy ses ty naposled takhle cítila? Proč? - A také popisovat emoce svého dítěte: „Ty jsi teď smutná, že ti tu panenku nekoupím, viď? Moc ráda bys ji měla doma.“, aby se učilo je rozeznávat a popisovat, a také aby vidělo, že jeho pocity chápete. Zkuste se, až zase dcerka přijde domů smutná, na nic neptat, ale popište, co vidíte: „Vidím, že jsi smutná. To tě musí něco moc trápit.“ A pak počkejte, jestli Vám něco řekne sama. Nevyzvídejte, byť v dobrém úmyslu. Dcerka potřebuje vědět, že ji chápete, že s ní soucítíte, ale necháváte na ní, jestli se Vám svěří. Pokud začne, stačí, když budete používat krátké odpovědi jako "Hmmm." "A to se ti nelíbilo, viď." Nemusíme dětem nutně nadiktovat, jak mají své problémy řešit. Díky našemu naslouchání se často řešení doberou samy. Pokud budete mít pocit, že skutečně potřebuje pomoct, můžete se jí zeptat: "Chtěla bys, abych ti nějak pomohla?" - Děkuji za přání! :)
sdělování pocitů
Dobrý den, prosím o radu jak "rozmluvit"pětileté dítě,které o pocitech nerado mluví.Dcerka je velice bystrá, šikovná, podle testů ve školce je nadaná (posílají nás pro ověření testů nadání a příp. stanovení indiv.vzdělávání do ped.psych.poradny).Ve školce se mezi děti zapojuje ( i když si rozumí spíš s mladšími dětmi(má 3letou sestru - tak zřejmě proto)O svět kolem se zajímá,neustále řešíme nějaké otázky,jak co funguje,rozebíráme lidské tělo,přírodu,vesmír apod.Ale co se týká povídání o sobě,o pocitech, o tom,co prožívá...nemůžu přijít na způsob,jak se jí "dostat pod kůži".Např. přijde ze školky, vidím,že je smutná,ale když se jí zeptám,co se stalo,převede řeč jinam,nebo odsekne,že nic, nebo v nejhorším případě,že jí stejně nemůžu pomoci (jenže jak,když nevím,co se stalo).. ani opakovaný dotaz, po určité době nepomůže,hra s panenkou, jako že je smutná, aby mi pověděla, co jí může být také ne.Je si dost blízká s dědečkem,ale ani jemu se nesvěří.Děkuji.
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucie, zeptám se Vás, jestli jste Vy sama spíše otevřené, nebo uzavřené povahy? Malé děti tuto dispozici hodně přejímají od své matky, a to už v kojeneckém věku. Je dobré děti spolu s řečí učit i vyjadřování emocí slovy. Popisovat různé emoce vlastní i lidí, které vidíte kolem sebe. Třeba: „Ten chlapeček pláče, protože mu je něco líto. Asi ještě nechce jít domů, a jeho maminka už ano. Tak je zklamaný, že tu nemůže ještě zůstat.“ Nebo: „Tedy, teď jsem pořádně rozzlobená, to, co mi ten člověk řekl, se mě opravdu dotklo. Půjdu okopat záhony (pustím si hudbu...), to mi pomůže se uklidnit.“ Nebo: „To mám radost! Tralala!“. Můžete si s dítětem i povídat nad fotkami v časopise nebo obrázky v knížkách: Jak se tváří? Co se asi stalo před tím? Jak se teď asi cítí? Kdy ses ty naposled takhle cítila? Proč? - A také popisovat emoce svého dítěte: „Ty jsi teď smutná, že ti tu panenku nekoupím, viď? Moc ráda bys ji měla doma.“, aby se učilo je rozeznávat a popisovat, a také aby vidělo, že jeho pocity chápete. Zkuste se, až zase dcerka přijde domů smutná, na nic neptat, ale popište, co vidíte: „Vidím, že jsi smutná. To tě musí něco moc trápit.“ A pak počkejte, jestli Vám něco řekne sama. Nevyzvídejte, byť v dobrém úmyslu. Dcerka potřebuje vědět, že ji chápete, že s ní soucítíte, ale necháváte na ní, jestli se Vám svěří. Pokud začne, stačí, když budete používat krátké odpovědi jako "Hmmm." "A to se ti nelíbilo, viď." Nemusíme dětem nutně nadiktovat, jak mají své problémy řešit. Díky našemu naslouchání se často řešení doberou samy. Pokud budete mít pocit, že skutečně potřebuje pomoct, můžete se jí zeptat: "Chtěla bys, abych ti nějak pomohla?"



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.