Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
změna chování
Dobrý den..
mám čtyři děti.Žiji sama.Poslední dvě holčičky jsou z předchozího vztahu.První dvě děti z prvního vztahu. Druhý partner byl velice zlý.Rozešli jsme se proto. Děvčátko,které to odneslo,protože jsem velmi brzo ještě při mateřské šla znovu do práce,má potíže-logopedické vady,enurézu,což tak nějak doufám, že zvládneme časem.Je trochu histerická,ale i to se dá s klidem zvládnout.Jediná věc,ze které jsem zoufalá a která se takto na první pohled zdá banalitou,je to,že ona mi každý den vyhází všechno oblečení ze šatní skříně.Snažím se porozumět.I rozumím.Veškerému jejímu chování až na tohle.Vím, jak s tím vším pracovat,alespoň tak nějak dle toho,jaké jsou jiné její pokroky a co kde čtu-včetně nevýchovy.Ale tomuhle nerozumím a nějak mi uchází pointa toho jednání.Už nevím, jak jej řešit.Vždy po ní chci,aby si věci poskládala zpět,vysvětlím,vždy je najdu druhý den v první nepozorovanou chvíli znovu na koberci.Uvažuji o přemístění šatníku,ale to není řešení jejího stavu.Děkuji za radu.
Kristina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kristino, nenapsala jste, kolik je dcerce let. Pokud už mluví, zkuste zjistit přímo od ní, co ji na tom láká. Kdyby se nepodařilo situaci vyřešit, šatník přemístěte. Uvidíte, jestli si najde něco jiného - pak by to byla zpráva, kterou stojí za to luštit. Přeji příjemné dny s holčičkou.
změna chování
Můj 9 ti letý syn si začalvelmi intenzivně, prakticky kdykoliv cucat tričko ve výstřihu. Prosím poraďtě.
- otázka upravena poradcem
Jana Částková
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, zkuste si uvědomit, jestli nedošlo v jeho životě (nebo v rodině) k nějaké změně; děti se cucáním obecně uklidňují, dává jim pocit bezpečí. Nejprve by to chtělo odstranit důvod, pro který to začal dělat, potom lze třeba udělat to, že výstřih předem potřete mýdlem, aby nechutnal. Některé maminky říkají, že si jejich dítě cucá oblečení třeba při sledování TV z nudy, některé maminky zjistily, že po čase žužlání samo ustalo. Určitě bych ale zapátrala, jestli nemá syn něco "k řešení", a pokud ano, snažila bych se mu pomoci k znovunalezení vnitřní rovnováhy. Přeji, ať se to podaří.
změna chování
Dobrý den,jsem už velice zoufalá...O dceru se bojím čím dál tim víc-Je jí 12,a před měsícem dostala maličký balíček,v něm bylo CD,tak jsme si ho pustili,ale žádné video se nenahrálo,pouze série obrázků..Ze začátku tam byl jen roztomilý husky,ale když dcerka klikla na 5 obrázek,nějak jí doslova přeplo,na obrázku byla zakrvácená místnost,v pravém rohu dole ruka která prosí doslova o pomoc a uprostřed..byl to ten husky,ale temnější a usmívající se,ale o to horší bylo,že měl lidské ostré zuby! Dcera se v tu chvíli začala smát,ale byl to podivný smích..Jako když chce někoho zabít,dceru jsem pozorovala posledních pár dní a jen seděla a někdy začala křičet se slovy ,,Už je tady,zachraňte mě..'' Ze spánku občas říkala něco jako chcípni..Měla záchvaty úzkosti a jednou jsem šla okolo 2 ráno do kuchyně si pro vodu a dcera tam stála a měla ten velký nůž a říkala ,,On si mě najde,on je tady..'' Tak jsem ji posadila a ona se jenom zasmála a mumlala něco jako Je tady...Prosím poraďte!
Adéla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Adélo, pokud co píšete je pravda, zajděte k psychologovi, ať zjistí, o co jde, a případně doporučí návštěvu psychiatra, který může pomoci.
změna chování
Dobrý den pani Klingerova,chcela by som sa poradit ohladne sposobu ako pomoct mojmu 6 rocnemu synovi predskolakovi, ktory ako sa zda s niecim bojuje, dva tyzdne trvaju u neho tiky, mrkanie ocami, co prisudzujem niecomu co syn preziva. Je velmi hodny, citlivy chlapec, ale po narodeni surodenca pred 2 rokmi doslo k zmene chovania. Je neklidny, nesustredeny, pomaly v cinnostiach, menej sebaisty, ma potrebu sa predvadzat a upozornovat na seba nevhodne, ale ked je motivovany tak je velmi sikovny a hodny. V skolke ma dobre aj zle dni, socialne niekedy strada ,lebo jeho najmilsich kamaratov vramci prerozdelovania do tried priradili do inej triedy, odvtedy do skolky moc nechce. Vramci predskols. programu sme navstevovali stimul. edukat. skupinky, pretoze grafomotoricky na tom nebol moc dobre. Mrkanie zacalo asi tak pred tyzdnom a s manzelom sa snazime hladat chybu v sebe, ci ho nas tlak na ukoly do skupinek, logopedicke ukoly, mladsi brat, zmena v skolke, kritika to nespusobilo.Dekuji moc
Monika 38
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Moniko, jdete na to dobře, vy rodiče jste pro odhalení příčin kompetentnější než já, která s vámi nežiji - prohlédněte si svůj společný život a jak může na synka působit, a co se Vám bude zdát hodné změny, změňte. Hlavně mějte stále na paměti, co chcete pro svého syna - spokojenost se sebou a se svým životem, ať bude jakýkoli, nebo neustálou snahu být lepším a ještě lepším (i když to myslíte dobře, chcete mu pomoci dosahovat v budoucnu ve škole úspěchu, ale vidíte, co to s ním dělá), protože jinak (a tedy vlastně nikdy) není dost dobrý. Držím palce, aby se synkovi brzy ulevilo!
změna chování
Dobrý den,mám v péči svého bratra,před čtyřmi lety nám zemřela maminka a před rokem a půl i taťka,je mu jedenáct a lže mi,převážně co se týká školy,lže i paní učitelce,zapírá úkoly,pomůcky atd.Nevím si rady
lucie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucie, Váš bratr zřejmě těžce nese ztrátu rodičů a změna chování je toho následkem. Chtělo by to navštívit někoho, kdo zjistí, v čem přesně chlapec potřebuje pomoct (jestli už se se ztrátou nějak vyrovnal nebo je třeba mu terapeuticky pomoci, jestli má nějaké problémy ve škole, které by se daly řešit atd.) - buď ped.-psych. poradnu, máte-li tam dobrého psychologa, nebo jiného dobrého dětského psychologa. Dále by Vám mohlo pomoci dozvědět se něco o vhodném způsobu komunikace s dítětem - např. http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali.html nebo www.nevychova.cz. Držím palce, aby se vám všem společně lépe žilo!
změna chování
Dobrý den,prosím o radu...mám skoro 5leteho syna,který mi dela starosti. Poslední dobou se chová 'nestandartně'. Příklad: večer jsem prečetla pohádku,na jeho přání i druhou a odcházím. Začal si vymyslet,že tam nechce být sám a kdyz nedosáhl svého, zacal si strkat prst do krku az zvracel. To udelal nekolikrát i behem dne. Zeptal se, zda si muze strčit prst do krku a kdyz jsem rekla,at to nedelá,stejne to udelal. pak odesel vedle a udelal toznovu a prisel s pláčem,že se pozvracel. poslala jsem ho do pokoje - byla jsem nastvaná a slysela jsem,jak to delá porad a porad. Neco podobneho se stalo pred mesicem na procházce. Vbehl do silnice a já vykrikla,že to nesmí,lekla jsem se. Přibehl zpátky a omlouval se. Nicméne tam vbehl jeste asi 6x a pokazde u toho strasne brečel a omlouval se.Koukala jsem na nej jako blázen a zároven jsem byla vydesená strachem,co to s ním je. Chtel drzet za ruku,pak se vysmekl a celý vydesený se mi vytrhl a aspon do silnice stoupl a utekl zpátky na chodník.
Milena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Mileno, raději se synkem zajděte k dobrému dětskému psychologovi. Nedokážu takto posoudit, jestli jde o něco závažného.
změna chování
Dobrý den, prosím o radu. Syn,skoro 5 let, a momentálně prožíváme divné období,které mě velmi trápí a snažím se přijít na to,kde děláme chybu. Začal dělat scény ve školce a různě tam brečí,nebo ráno,jak ho tam dovedu začne ječet a drát se za mnou...začalo to tím,že mají novou paní učitelku na záskok,ale dělá to i u p.učtelce,kterou zná. Myslela jsem,že je to tou novou p.uč, ale dnes jsem chtěla jet cvičit a cirkus jako ve školce stropil znovu, když ho hlídal manžel. Navíc se pořád ujišťuje,kde jsem,nemohu jít prát prádlo nebo vynést koš,aby neletěl se mnou. Dřív normálně počkal v bytě. Dnes jsem si z auta,když jsme jeli do školky a práce, vyběhla pro mobil,který jsem zapomněla v bytě a během pár vteřin vysedl z auta a slyšela jsem ho ječet. Takže z části mi to připadá jako strach z něčeho a z části jako vydírání. Děsím se každého rána, co bude ve školce. Jinak je velmi hodný a bezproblémový chlapec od mala...Nevím,jak to řešit,neplatí nic ani po dobrém a po zlém už vůbec :-( Děkuji
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, v tomto věku si děti začínají uvědomovat smrt apod. a mohou se začít obávat ztráty svých blízkých, v tomto případě Vás. Zkuste jeho momentální stav přijmout jako v pořádku, nijak na jeho strachy nepoukazujte a jejich projevy nenazývejte zlobením nebo vydíráním. Vždy ho uklidněte, že jste tu; než někam odejdete, vždy ho upozorněte, kam jdete a za jak dlouho se vrátíte. Přestaňte se děsit každého rána :), buďte v klidu, opakujte si stále, že "Jinak je velmi hodný a bezproblémový chlapec od mala". Teprve pokud by ani po několika měsících nedocházelo ke zlepšení, bylo by na místě poradit se s dětským psychologem. Přeji hdoně trpělivosti a radosti ze synka!
změna chování
Dobrý den, můj synovec má tak 3x do měsíce záchvaty vzteku, když měl třeba psát úkoly a nechtělo se mu tak se začal vztekat, říkal, že skočí z okna a tloukl hlavou o skřín, kopal i do své maminky, hrozně křičí a všem nadává. V tu chvíli nevíme jak máme reagovat. Když se tak po hodině uklidní tak všeho lituje a omlouvá se. Je mu 8 let a první záchvat měl tak před půl rokem. Rodiče s ním byli u psycholožky a ta jím řekla, že 3x do měsíce mít takový záchvat je normální, ale nám se to nezdá. Máme o něj strach,protože ty záchvaty jsou strašlivé. Co si myslíte vy? Moc vám děkuji za odpověd.
Liliana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Liliano, vztekat se je normální, ale Vámi popisované chování mi normální nepřipadá a pokud paní psycholožka nic dalšího neřešila, připadá mi to zvláštní. Určitě by stálo za to zjistit, proč záchvaty před půlrokem začaly, co přesně jim předchází a samozřejmě i celkovou situaci a vztahy v rodině a ve škole. Myslím si, že i chlapec sám by přivítal, kdyby mu někdo pomohl se záchvatů zbavit... Snad zkusit jiného psychologa... Držím palce.
změna chování
Dobry den mam syna 21/2 roku posledni dobou zlobi,skrabe zdi,vsechno roztrha,pocmare zdi,skrabe i sebe,nepomaha ani domluva ani kdyz dostane na zadek,vyrve se a hned zase neco udela...uz nevim co delat,syn bude mit v kvetnu tri roky,dcery maji 16 a 23 let,syn vyrusta bez otce,narodil se s klinefelterovym syndromem tak nevim jestli jeho chovani s tim nesouvisi.moc dekuji
JANA
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, bylo by dobré zjistit příčinu této změny chování - pokud chlapec škrábe i sám sebe, mohla by příčina být i jinde než v pouhém období vzdoru. Kdyby se zjistilo, že chlapec je v pořádku, bylo by třeba probrat, jakým způsobem probíhá vaše interakce, a na základě toho doporučit vhodný přístup. Tedy takto na dálku Vám bohužel nedokážu pomoci (mohu nabídnout osobní konzultaci).
změna chování
Dobrý den, mám dceru ve věku 9,5 let. Poslední dobou se chová jinak, je vzdorovitá, drzá, odmlouvá, nerespektuje nás jako rodiče atd.Jsou ale chvilky, kdy je velmi milá, normální :-). Vůbec nevím, jak se k ní mám chovat. Jak má reagovat na její urážky a drzosti ? Dosud jsme měli hezký vztah a nerada bych to zkazila. Děkuji předem za odpověď.
Dáša
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dášo, zde naleznete odpověď http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali-jak-poslouchat-aby-nam-teenageri-duv.html. Přeji hezký vztah s dcerkou i nadále!
změna chování
Dobrý den ,mám 4,5letou dcerku.Narodila se jako čtvrté dítě,chtěné a hodně očekavané,před ní jsou tři kluci a holčičku jsem si opravdu moc přála. Ted v září šla do školky,vyloženě neplače-spíše natahuje každé ráno,říká,že tam nechce,že se jí tam nelíbí. Domů chodí po o...... A ted ten problém-začala na mě křičet,vůbec neposlouchá,otočí se na druhou stranu a nic i když to řeknu pětkrát. Mám dojem,že mě trestá za školku-co mám prosím dělat? Sama za sebe -školky nemám ráda,ale prý je lepší tam děti dávat,jsou mezi dětma a učí se s dětma vycházet.. Děkuji za Vaši odpověd. Dáša
DÁŠA
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dášo, klíč je v této Vaší větě: "Sama za sebe -školky nemám ráda". Dcerka Váš postoj přirozeně přejímá (a to i v případě, že se ho snažíte nedávat najevo, ona to vycítí). Změňte svůj postoj, a dcerka ho změní také... Přeji pěkný vztah s dcerkou.
změna chování
Dobrý den mám dlouhodobý problém s derou a už si sní opravdu nevím rady je jí 10 let . do 9 let mi dcera chodila domu ze školy s vyznamenáním a byla celkem i bez problému s chováním má ještě 1 staršího sourozene a 3 mladší. Před rokem jsme se odstěhovali a dcera je nezvladatelná chytla se špatných kamarádek a začala nám krást doma peníze nejdříve to začalo drobnýma pak 100 kč atd ted už sebrala 2000 kč dokonce začala kouřit a chodit za školu odjela s kamarádky až do Prahy místo školy je od nás 50 km daleko a mi pro ně v noci museli jet opravdu si sní nevím už rady já začala chodit do práce takže na ně nemám moc času začala lhát krást a neposloucha co jsem ji nařídila at udělá doma za práci neudělala nic už je to podruhé co si takhle odjela já už si sní opravdu nevím rady byta nebyla jen jsem ji pohrozila zákazami jako kamarádek,chození ven atd ale nepomohlo nic prosím o radu mám strach aby se z holki nakonec nestalo něco horšího dokonce nezačal drogy nebo já nevím co ještě děkuji
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, stěhování je pro dítě velká psychická zátěž, a Vaše dcera navíc přichází do let puberty, což je velmi citlivé období. Píšete, že na děti nemáte moc času, a to může být další důvod, proč se dcerčino chování tak změnilo. V každém případě to na mě působí jako SOS z její strany. Je také důležité, jakým způsobem s ní komunikujete - pokud příkazy a zákazy, pak těžko můžete dosáhnout pozitivní změny (v tomto ohledu Vám doporučuji knížku http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali-jak-poslouchat-aby-nam-teenageri-duv.html). Možná by bylo dobré vzít dcerku k dětskému psychologovi, aby zjistil, co přesně jí vadí/chybí, a pomohl Vám její potřeby naplnit - pak se změní i její chování. Moc přeji Vám i dcerce, aby se to podařilo.
změna chování
Dobrý den,máme 4letou dceru.Většinou je moc hodná,já s ní doma nemám nějaké problémy-občasné zazlobení,ale to je normální.Je dost šikovná,paní doktorka říká,že je o 2roky vyspělejší.Ale občas když je u babičky,má prý takové záchvaty,že začne třeba něco schazovat,brát různé věci,její v tu chvíli jedno co a vůbec neposlecnne,jakoby nevnímá a směje se tomu.Babička se bojí,že by si třeba mohla ublížit,kdyby vzala třeba něco nebezpečného.mě to nikdy neudělala.Občas má takový záchvat,když má radost,že někdo přijede, blbne,neposlechne,směje se a dělá něco stále dokola-např.poštuchuje tu návštěvu a neposlechne,až je to už nepříjemné.Jinak je hodně milá,dost společenská,komunikativní,někdy až moc.V tu chvíli ale nevíme co dělat.plácnutí nepomůže,domluva nachvíli,přijde mi to jako záchvat radosti.většinou vím,že jsou záchvaty vzteku,to dcera vůbec zatím nemá.Ono to netrvá dlouho,ale v tu chvíli je neovladatelná.nemáte s tím prosím zkušenosti,nebo nějakou radu? Děkuji Petra
PETRA
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, nemohu takto na dálku posoudit, zda je chování dcerky jednoduše vysvětlitelné nebo není. Např. může být hodně nadaná, s čímž se někdy vážou různé i problematické "odchylky od normálu", může to být i něčím jiným... Pokud máte starost, můžete s dcerkou zajít k dětskému psychologovi, aby se "podíval" jednak třeba na to nadání, jednak na příčinu popisovaného chování. Přeji Vám mnoho radosti z dcerky!
změna chování
I. část: Dobrý den, prosím o radu s mou téměř přesně dvouletou dcerkou. Myslím, že je šťastné dítě, je moc šikovná, v rodině se máme všichni rádi, lásku si dáváme najevo. Docela často je u nás na návštěvě na celý den její babička (moje maminka). Když byla dcera mladší, byla v pohodě, ráda si s ní hrála a nebyl problém. Poslední dobou je ale často na babičku ošklivá. Jen co přijde už křičí Neeee, babička nekoukat, nechci babičku, babička pryč… Když si sedne na gauč křičí To je moje místo, když něco vezme do ruky křičí To je moje.. Chtěla bych poradit, jak na to reagovat, protože to nechci ignorovat. Říkala jsem si, že to dělá ze žárlivosti, protože si s mamkou samozřejmě někdy povídám a jí se chvilku nevěnuju. Ale střídám to tak, že to jistě není tak dlouho, aby to pro ní byl problém a navíc, babička si s ní hodně a hezky hraje a když jsem já pryč (byť jen vedle v místnosti pracuji na počítači) není žádný problém a s babičkou je nejlepší kámoška.
Irena
Mgr. Markéta Klingerová
...
změna chování
II. část: Když takhle křičí říkám jí, že se to nedělá, že na sebe přece nekřičíme a že nás má babička ráda. Když to opravdu přežene vezmu ji stranou do náruče a v klidu jí řeknu, že teď je babička smutná a ať za ní jde a udělá jí malá malá a řekne, že už na ni křičet nebude. Ona to udělá a pak si začne v klidu s babičkou hrát a je uplně v pohodě. Nevím, jestli reaguji dobře. Prosím poraďte.. děkuji!
Irena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ireno, toto „když jsem já pryč (byť jen vedle v místnosti pracuji na počítači) není žádný problém a s babičkou je nejlepší kámoška“ mi připadá jako pravděpodobný klíč k rozuzlení. Holčička dělá pro Vás divadlo – proč, to můžete odhalit jen Vy. V pozadí bude nejspíš období vzdoru, dcerka zkouší, jakou má moc. Nenechte se vytočit, ani nebuďte smutná, nehrajte na city (z babičky tím děláte nesvéprávnou chudinku a dcerku citově vydíráte) apod. - protože to právě její zmíněné chování podporuje: do náruče ji vezměte před návštěvou babičky a řekněte jí, že očekáváte, že se bude k babičce hezky chovat; stejně tak ji vezměte do náruče po odchodu babičky, a řekněte, že se Vám moc líbilo, jak vám bylo všem třem pohromadě hezky. Reagujte klidně, laskavě, ale pevně stanovujte hranice (např. „No, možná se ti teď nechce být s babičkou, dobře, ale mně ano; tak víš co? Zatím si můžeš hrát ve svém pokoji /nebo jinde/, a když budeš později chtít, můžeš se k nám přidat.“ „Samozřejmě také můžeš sedět na gauči, stejně tak jako babička – vejdete se tam obě.“). Přeji Vám i babičce hodně radosti z dcerky/vnučky!
změna chování
Dobry den mame doma 4,5 leteho kluka. Do 4 let naprosto bezproblemove dite ktere vsichni jen chvalili. / od 2,5 let ve skolce ale casto nemocny / V 3,5 letech absolvoval operaci, ktera ho temer na pul roku izolovala od kolektivu. Po navratu trochu potize s intergraci do detskeho kolektivu - nechali jsme ho par mesicu v soukrome skolce a pak nastoupil do statni. Pred par mesici jsem otehotetnela a temer ve stejnem okamziku se maly zmenil, vztekani, vzdor, nesoustredenost, provokativni chovani, odmita chodit do skolky a obcas se chova detinsky, musi byt stale stredem pozornosti. Na miminko se tesi, mluvime s nim a snazime se mu vse trpelive vysvetlovat, hranice ma jasne nastaveny ale chovani se horsi a situace me moc vycerpava .Nevime jestli hledat problem v integraci v kolektivu /je nesmely a spatne si hleda kamarady/ v sourozenecke rivalite ci jsou to jeste nasedky pooperacni rekonvalescence/ kdy maly nemohl dlouho chodit tudiz se mu stale venovala zvysena pece/. Dekuji moc za radu
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, příčiny mohou být všechno to, co jste uvedla, dohromady. Synkovi se sešly tři zátěže najednou: operace a izolace, příchod do školky (která pro něj byla zatěžující odevždycky, tomu odpovídá i častá nemocnost) a nový nárokovatel na Vaši lásku. Radu mám jen jednu: potřebuje cítit Vaši lásku, přijetí i s jeho nynějším chováním, ubezpečení, že jeho místo prvního syna v rodině je pevné navždycky. Potřebuje Vaše pochopení, jde hlavně o to, abyste to skutečně vnitřně cítila - to ho ubezpečí nejlépe. Že se 4,5leté dítě chová dětinsky? Vždyť JE dítě! Možná se podvědomě brání roli "už velkého kluka", který má být rozumný, nechovat se dětinsky apod. Dovolte mu být i nadále malý, a až se narodí mimi, pokud bude syn chtít také takovou péči (třeba si i cucnout), dopřejte mu ji - nemusíte se bát, že by to bylo nadlouho: jakmile si ověří, že mu takovou péči neodpíráte, sám se vrátí "do svých let" a bude rád tím starším, co už se o sebe umí postarat sám. Musí k tomu ale dospět on sám, nesmí to slýchat od vás, to by bral jako odstavení na druhou kolej. Přeji synkovi i celé rodince hodně společné radosti!
změna chování
Dobrý den, máme doma podle mého šikovného a pohodového, skoro 5letého kluka. Když jsme sami doma skvěle se s ním dá domluvit a i on má radost z věcí které ho naučíme. Problém máme jen když přijde návštěva. Najednou jako kdyby se radostí pominul. Předvádí se, pořád musí něco ukazovat, neposlouchá, nezná hranice svého chování, dělá věci co nikdy nedělal atd....prostě hrůza. Stejné to je i když třeba jedeme k moři a jede i jeho kamarád...první dny je to hrůza...Je pravda, že se pořád kolem nás točí a pohybujeme se stále ve velkém kolektivku dospělých, kteří s ním stále vyvádějí a dovádějí...Je to normální? Vždy byl temperamentní, ale dalo se mu vše vysvětlit...jen tyto situace jsou horší....
Lucka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucko, pokud je nějaký problém jen při návštěvě, je to "normální" :). A dává vám to také možnost zamyslet se sami nad sebou - co vám na tom nejvíc vadí, proč vám to vadí, jak reagujete? Přeji vám budoucí návštěvy plné pohody!
změna chování
dobrý den chci se zeptat z čeho může pramenit to, že moje 7-letá dcérka najednou přestala mít o vše zájem????nebaví ji škola, nebaví ji uklízení, maluje si po tele, jsem fakt zoufalá....
1978Helča
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Helčo, může to pramenit z mnoha příčin a já nepoužívám křišťálovou kouli, takže když neznám žádné okolnosti, nemohu Vám odpovědět. Snad jen že pokud Vám dcerčina změna dělá starosti, můžete s ní navštívit dětského psychologa.
změna chování
Batolata: Dobrý den, prosím vás o radu. Syn - 2 roky užíval během jednoho měsíce troje antibiotika ( zápal plic a poté angína). Nyní mi přijde,že se začal chovat jinak ne je obvyklé. Z ničeho nic se rozpláče, vše ho podráždí. Je klidný a najednou se začne vzteky válet po zemi a neví co chce. Jakmile není po jeho,tak brečí. Myslíte, že užívání léků ho mohlo nějak poznamenat? Mám to někde řešit? děkuji za odpověď
Milena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Mileno, může to být jak následek těch nemocí, tak antibiotik. Zkuste se nejprve nějaký čas vyzbrojit trpělivostí, laskavostí, pochopením, a zkusit předcházet podráždění tam, kde by to nenarušovalo výchovu (tzn. nenechat ho dělat co si jen zamane, ale kde to jde, vyhovět). Pokud se popisované problémy nezmírní, doporučovala bych Vám poradit se s nějakým celostním lékařem - toto je mimo můj obor. V jeho věku má samozřejmě také "právo" na období vzdoru, ale pokud to přišlo takto náhle po nemocích a lécích, raději to zkonzultujte. Přeji synkovi, aby se brzy vrátil sám k sobě.
změna chování
Dobrý den, mám syna, kterému bude brzy 10 let, chodí do 4. třídy a bojí se chodit sám do školy a ze školy, přestože bydlíme od školy malý kousek. Nestalo se mu nic, z čeho by měl mít právem trauma a důvod se bát, chodit sám domů. Na začátku roku chodíval sám bez problémů a teď to nejde. Děkuji za radu
Petra K.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, jak to víte, že se nic nestalo? Možná ne, ale možná ano. Určitě by to chtělo zjistit, jestli náhodou synek není šikanován. Nebo z nějakého důvodu potřebuje víc vaší pozornosti, důkazu lásky v podobě doprovodu? Ještě škobrtám o to slovíčko "právem" ("z čeho by měl mít právem trauma") - mohl by mít trauma neprávem (tzn. ve Vašich očích je to pitomost, pro něj to může být vážné)? Víc mě k Vašemu stručnému dotazu nenapadá, zkuste popřemýšlet, jaká by mohla být příčina - je dost důležité to vyřešit. Přeji, aby se to podařilo.
změna chování
Dobrý den, jak reagovat při situaci kdy naše 3,5 letá dcera, která se vstupem do školky se s chováním opravdu zhoršila doma a to v tom, že dělá různé čuničinky a prostě neposlechne ani třeba napotřetí, jedná se o různé situace, uklízení hraček, oblékání do školky,spinkání atd.. Když ji otec plácne nebo vynadá, tak začne volat mne-maminku. Nevím co v té sïtuaci dělat. A když ji jednu už lupnu já nebo ji okřiknu tak začne volat jednu nebo druhou skoro dospělou dceru, které s námi bydlí.Jak ony se mají zachovat, když jsou doma a ona k nim běží protože my jsme ji za něco vynadali co se nám nelíbilo.Mají ji utěšovat a být jakoby její spojenci nebo si ji nemají v té dané situaci všímat. Je to pro všechny velmi těžké období.Dcerka začala být hrozně paličatá a umanutá a mám pocit že zkouší až kam může zajít. Před vstupem do školky stačilo domluvit nebo vysvětlit, teď nikoliv.Děkuji za odpověď.
Monika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Moniko, používáte autoritativní styl výchovy (dokonce tělesné trestání), který vám dosud "procházel", protože dcerku nenapadlo, že by to mohlo být jinak. Ve školce poznala něco jiného a zřejmě si teď vynahrazuje své dosud spíše neprojevené období vzdoru, které je normální a nutnou fází vývoje dítěte. Rodiče by měli "táhnout za jeden provaz", ovšem ne pohlavky (proč si myslíte, že máte právo dcerku bít?). Myslím, že starší sestry by se k ní měly chovat podle svého - nechala bych to na nich. Jinak si prosím přečtěte mé odpovědi na téma "období vzdoru", a nejlépe i některou tam doporučenou knížku. Kdyby se vám podařilo přejít k výchově založené na vzájemném respektu, ulevilo by se vám i dcerce. Přeji vám k tomu sílu a odhodlání!
změna chování
Jak na to?: Dobrý den, mám syna 10/2007. Syna vychovávám sama. Tatínek jezdí tak 2 - 3měsíčně, má rodinu. Od dvou let chodí syn do jeslí a já do práce. V jesličkách je spokojený, chodí tam rád a má tam kamarády. V posledním půl roce se chování syna změnilo, v jesličkách je spíše mazák, ale vpodstatě hodný. Doma to ale vypadá jinak. Vůbec neposlouchá, dělá naschvály, ničí věci a na domlouvání, výhružky ani tresty nereaguje. V poslední době mám pocit, že vlastně nedělám nic jiného než křičím, vyhrožuji a trestám. Mám poměrně náročnou práci a stává se ze mě uzlíček nervů. Přemýšlela jsem nad návštěvou dětského psychologa, nejdříve sama a pak třeba i se synem zda bychom našli nějakou společnou cestu jak náš vztah vylepšit. Chtěla bych, aby byl syn spokojené dítě a oba budeme mít pěkné vzpomínky na společný žvot. Pár publikací jsem nastudovala, ale není to ono. Jak tedy na to...? Děkuji za Vaši odpověď.
Hanka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hanko, určitě bude dobré se s psychologem poradit. Takto na dálku Vám lépe neporadím. Jinak škoda, že jste nenapsala, které publikace jste studovala. Kdybyste totiž četla ty, které doporučuji (viz Literatura o výchově - pro všechny), nedivila byste se, že "na domlouvání, výhružky ani tresty nereaguje". Je moc dobře, že hledáte cestu - přeji Vám, abyste ji našla jak u psychologa, tak v doporučených knížkách.
změna chování
DObrý den,prosím Vás jak mám zabránit aby se syn kamarádil s romským občanem o 8 let starším? Má nevalnou minulost, syn se změnil v chování,začal lhát a neposlouchá. Děkuji M.Baštová
Martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, myslím, že se synem bude něco v nepořádku, když kamarádí s někým o tolik let starším. Nechybí mu mužský vzor? Ocenění? Pozornost? Přátelé? Doporučuji Vám navštívit se synem dětského psychologa (nepíšete, kolik synovi je...), aby se přišlo na to, co mu chybí nebo přebývá, a příčina se odstranila. Jinak těžko synovi "zabránit", to byste s ním musela nepřetržitě být. Přeji Vám i synovi, aby se to brzy dalo do pořádku.
změna chování
Dobrý den, můj 5letý syn mě teď začal hrozně hlídat, když odejdu od něj z místnosti, i přestože je zabraný do hry, běží za mnou a hledá mě. Hledá mě i když mu řeknu, že odcházím, dělá to i manželovi. Nikdy jsem před ním odchody neutajovala, vždy když jsem odcházela z domu, jsem mu to říkala, navíc už 2roky chodím do práce na směny a nikdy nebyl problém. Nejsem si vědoma, že by se u nás něco změnilo, začal s tím teď přes prázdniny co byl s námi doma. Syn je jedináček a tak nevím jestli to nemá souvislost s tím, že je náš ¨střed světa...¨ , je také introvert, déle si zvyká na nové prostředí a kamarády. Pokud mi poradíte co s ním, budu ráda. Děkuji Ivana
Ivana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivano, v tomto věku se některé děti bojí, aby neztratily své rodiče. Možná by bylo dobré pokusit se najít mu nějaké kamarády (třeba se častěji navštěvovat s někým, kdo má děti jeho věku), aby právě nežil jen s vámi dvěma dospělými. Chce to asi trpělivost, synek jistě dozraje a naučí se - s vaší pomocí - nezávislosti. Přeji Vám hodně radosti ze synka!
změna chování
Dobrý den, mám dotaz na 5-ti letou dcerku, která ikdyž chodí již druhým rokem do školky, tam nyní každé ráno pláče (má nové paní učiteky), k tomu jsem ji přihlásila do pohybového kroužku, který trvá hodinu a ona ho do poloviny proplakala, musela jsem jí slibit, že zůstanu na chodbě a neodeju, neustále s pláčem kontrolovala, zda jsem neodešla. Byly tam s ní i 2 spolužačky ze školky, ale na to nebrala zřetel. Paní učitelka mi řekla, že takhle plačící slečnu tam ještě neměla. Nakonec mi dcerka řekla, že to tam bylo hezký, ale neví, jestli tam chce chodit, že bude raději se mnou...je to normální, aby byla v takovém věku na mě tolik závislá? Vůbec nechápu z čeho má strach, nikdy jsem ji nenechala samotnou a jediné kam chodí beze mne, je právě jen ta školka. jsem na mateřské se synem.. Děkuji moc za odpověď.
Jitka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jitko, jestliže byla dcerka loni ve školce v pohodě, může to být návratem po prázdninách, novými učitelkami, a také narozením sourozence, případně vším dohromady. Některé děti se právě v tomto věku bojí, aby nepřišly o rodiče. Je dobré děti od nějakých dvou let začít učit být chvilkami (nejptve pár minut, nakonec i hodin - občas, samozřejmě ne každý den) s někým jiným než jen s maminkou - nejdřív s tatínkem, pak babičkou, dědečkem... Ale možná je to u vás způsobené hlavně tím bratříčkem... Když bude mít dostatek Vaší pozornosti a ujištění, že její místo v rodině jí stále patří, když budou nové paní učitelky stejně dobré jako ty loňské, věřím, že si dcerka za čas zase zvykne. Držím palce!
změna chování
změna chování: Dobrý den, děkuji za odpověď. Manžel zemřel na selhání srdce a my prostě najednou nevěděly jak na to (komunikovat). Tvrdila že za to může, já jí to vymlouvala (pak už prostě nebyla síla), psycholog taky, ale u druhého rozhovoru jsem nebyla. Přítel nedávno odešel, že nás nechce zatěžovat prodlužováním období kdy jsme od sebe než si ,,rozmyslí" to její chování. Tvrdil mi že dceru nemůže vystát. Potkali jsme se minulý týden, vzal dceru za ruku, procházeli se, koupil jí dárek. Když jsem na to co říkal a co teď dělá poukázala, s tím že jí to ubližuje ( že čeká že se vrátí),odpověděl že jí snad něco koupit může když jsme si byli blízcí. Chce i nadále zůstat v kontaktu, což odmítám, ne z pocitu ublížení, ale kvůli dceři. Mám pocit že si myslí že to uspěchal a stýská se mu po nás, věřím že ho to bolí, strávili jsme spolu rok, ale rozhodl se tak by u toho rozhodnutí měl zůstat. Myslím si že tohle by dcerce mnohem víc ublížilo, než jí prostě říct že to nefungovalo.
Vlasta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Vlasto, zaposlouchejte se, co Vám říká Váš vnitřní hlas, a věřte mu. Držím palce!
změna chování
Dobrý den,mam 2 děti:syna,8 mesicu a dceru 3 roky,a jsem z nich na prašky. Do 3 měsicu byl syn strašně hodny,v noci jsem musela jeho budit na kojeni,krasně spinkal,ale potom byl očkovan(povinne),a od te doby hodně plače,nespi jak ve dne tak v noci,za dobu(24hod)naspi třeba jenom 4hod. U doktorky jsme byli,provedlyse všechny mozne testy ale se na nic ne přišlo.Myslela jsem že mam řidke mleko,ma možna hlad,ale prospiva dobře(v 7m. -8 kg),ted davam přikrmy a je to požad stejne,v 6 hod ma jidlo ,ublinkne,tak myslim že ma dost,po pul hodině trapeni usne,ale v 8hod je zase vzhuru,tak kojim a on normalně ssaje ne že jenom žužla,a za 2 hod zase,v noci je to pozad dokola.Přes den ma jidlo a svačiny po 3 hodinach,ale ted jsem myslele že by mohl už vydržet spat dil v noci.Už jsem skoušela všechno možne:od mastiček na koliky, probiotika, homeopatyka,nic ne zabira.Přes den spi 1 hod v kočarku dopoledne,po tom po obědě taky tak,něk jeste min,když jsme doma tak musim byt požad u něho,
Helena
Mgr. Markéta Klingerová
...
změna chování
nemužu vubec nic udělat,jěste že mne pomaha partner jinak už bych se zblaznila.Myslim že režim docela mame ale jinak hotova pohroma Co mam dělat???Poradte,prosim.
Helena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Heleno, změna může souviset s oním očkováním. Chlapeček se teď zřejmě potřebuje často uklidňovat a získávat pocit bezpečí a Vaší blízkosti. Jinak vám ale těžko mohu poradit - můj syn se první půlrok (od začátku) budil po 1-2 hodinách, možná proto, že (jak se ale zjistilo až v sedmi měsících) měl silný nedostatek železa, možná proto, že se narodil o měsíc dřív, a umím si představit, jak moc musíte být unavená, zvlášť když máte ještě další dítko. Po půl roce už jsem nemohla dál a noční kojení jsem "násilím" (tedy tak, že 2-3 noci jsem s ním dobu do dalšího kojení prochodila, aleš nedala jsem mu) omezila na po 4 hodinách; pak si zvykl a jakž takž to dodržoval - ovšem tento interval si již neprodloužil až do konce kojení (před druhým rokem). Také jsem se mu musela stále věnovat (šlo to, protože jsem měla jen jeho) a okolí naznačovalo, že je "závislák". Já si ale myslím, že právě proto, že jsem mu to bezpečí, které potřeboval, dávala, je dnes zcela "normální" a ve 3,5 letech dokonce přežil - v péči tatínka - mou měsíční nepřítomnost naprosto bez problémů. Je výborné, že máte ochotného partnera. Nechte si dál pomáhat, péči o domácnost "skrouhněte" na minimum a odpočívejte, jak jen můžete. Uspořádejte vše tak, abyste se nezhroutila; a jinak si stále připomínejte, že co dáte svým dětem teď, to se jim i Vám stonásobně vrátí. Držím palce!
změna chování
Dobrý den, četla jsem si některé odpovědi. změna chování, neposlušnost, hranice a důslednost. V podstatě je to kombinace několika faktorů, mám 8letou dceru před dvěma lety umřel manžel a my spolu přestaly komunikovat. Postupně se to upravuje, ale mám pocit že pomalu a dělám chybu v přístupu. Vinila se z toho co se stalo, protože u toho byla a ze svého pohledu tomu nezabránila. Zkoušeli jsme ji to několikrát vysvětlit i při návštěvě psychologa. Má výkyvy v chování občas je hodná občas drzá, nedávno jsem si našla přítele, toleroval to určitou dobu ale pak dal ultimátum, buď změní chování nebo odchází a že si musí rozmyslet jestli je schopný takové chování zkousnout. Dcera na něj hodně dá a stýská se jí i když to nedává najevo,ale chová se pořád stejně. Přítel s ní není ochotný komunikovat. Můžete mi poradit?
Vlasta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Vlasto, Vaše dcera potřebuje mnoho lásky, pochopení, trpělivosti, a pak samozřejmě také ony hranice a důsledky. Vím ale o celé věci příliš málo (jak manžel zemřel, proč jste přestaly komunikovat, jak jí to psycholog vysvětloval, co znamená být "hodná" a "drzá"...), takže s dcerkou Vám takto poradit nemohu. Myslím si však, že je třeba, abyste si Vy sama ujasnila, co je pro Vás v životě důležité, co očekáváte od svého partnera a jestli je schopen a ochoten Vám to dát. Vstřícná komunikace je základem každého vztahu, který má fungovat. Přeji Vám i dcerce to nejlepší.
změna chování
Dobrý den, chtěka bych se zeptat na starší dcerku. Má 4 roky, je šikovná, samostatná, ráda chodí do školky, je hodná, nehádavá. Ale posledních 14 dní se začala pořád ptát že když jí něco spadne, jestli to může dát do pusinky, poslední dobou to postupuje tak, že nechce polykat sliny, umývá si jazyk, když má sliny, jde je vyplivnout. Říká, že jí smrdí jazýček. Když olízne zoubek, hned mi jde říct, že ho olízla a jestli se to může, jestli může olíznout rtíček, když tam má kousek jídla. Ptá se proč jdou sliny do bříška a že je tam nechce. Vždycky moc ráda a hezky jedla, teď se jídla straní. Dneska ráno chtěla sama do koupelny a já pak za ní došla a viděla jsem jak si umývá pipinku. V listopadu se nám narodila druhá dceruška, ale lásku projevujeme oboum, věnujeme se hodně té starší, aby si nepřipadala odstčená. Čteme jí pohádky, hrajeme si s ní, vykládáme,zapojuji jí do práce, vařime spolu, aby mi pomáhala se sestřičkou, prostě nemělo by jí podle mně nich chybět. Ale proč tohle dělá???
Lucie K.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucie, napadá mě, jestli si ve školce nepovídali o hygieně nějakým hodně sugestivním způsobem, nebo jestli třeba neshlédla nějakou reklamu v televizi... Zkoušela jste si s ní popovídat, jak k tomu přišla? Pokud by se Vám nepodařilo ji jejích zvláštních obav zbavit, asi by bylo dobré zkonzultovat to s dětským psychologem. Přeji brzké vypořádání s tímto problémem!
změna chování
Dobrý den,obracím se na Vás s prosbou o radu-syn(13 let) má diagnostikovanou ADHD,je v péči odborníků (psycholog a psychiatr) a v posledních dvou letech u něj došlo k rapidní změně chování-neposlouchá, lže, nechce se učit, ve škole je schopen přepsat špatné známky na lepší a doma si vymýšlí různé věci, aby své jednání proč známku přepsal obhájil (přitom doma za špatnou známku není bit) a ve škole pak zjistim že to není pravda.Jeho odborná lékařka navrhla pobyt v psychiatrické léčebně zaměřené na vady chování(Šternberk).Tuto možnost bych raději nevolila,nejsem si stoprocentně jistá, zda by pak jeho chování nebylo ještě horší, zda by se za to svým chováním nezačal nám všem mstít.Můžete mi poradit jakým způsobem taková dětská léčebna funguje, zda se na to jako na zdravotnické zařízení můžu plně spolehnout a nemusím se obávat že by si při nezvládání dítě dopovali nějakými tabletkami?Jakým způsobem v něm změnit přístup k životu, ani motivace již nezabírá.Děkuji za každou radu.Děkuji KATS
KATS
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kats, odpovídám ihned, protože Vám bohužel nemohu dát žádnou zvláštní radu. Jestliže má chlapec nějakou duševní poruchu, pak já opravdu nejsem kompetentní rádce. Pokud duševní poruchu nemá, pak bych asi dala na mateřský instinkt; pokud Vám říká, abyste ho do léčebny nedávala, snad by bylo lépe ho uposlechnout. Já nevím, jak léčebna funguje, ani jestli tam dávají dětem léky (o tom, že psychiatři ordinují léky dospělým, se všeobecně ví). Obecně mohu jen říci, že Váš chlapec potřebuje ještě více než většina dětí lásku, pochopení a svobodu v rámci hranic. Možná byste nyní mohla nechat otázku školních výsledků stranou a soustředit se jen na budování vztahu mezi vámi, aby se s Vámi cítil bezpečně (že ho nebudete "vyslýchat", vyčítat mu, "kázat" apod.) a aby věděl, že ho milujete, a zároveň stále potřebuje cítit, že za určitou hranici už nemůže jít. Když budete mít pevný vztah, nemusíte se bát, že by pak v životě neobstál; potřebné vzdělání si vždycky může doplnit, až dozraje. (A také pokud se s Vámi bude cítit bezpečně, spíše se od Vás nechá vést.) Samozřejmě to máte o to těžší, že nastupující puberta mu káže odtrhnout se od rodičů; ve skutečnosti Vás ale stále potřebuje. Zkuste si přečíst literaturu o dětech s ADHD, o dětech v pubertě, o dětech s poruchami chování - takových knížek najdete spoustu např. v nakladatelství Portál. Přeji Vám i synovi vztah plný pohody.
změna chování
Dobrý den, moc Vás prosím o radu. Mám 2 dcery 4 roky. Jedna je přítelova a druhá moje.S holčičkou přítele žiju od jejich 2 let. Neměla zrovna šťastné začátky dětství, její maminka fetovala o děti se nestarala a tak jednou zmizela z domova. Pak jsem se poznala s přítelem. Dokud jsem byla s dětmi na mateřské, bylo vše celkem v pořádku.V srpnu jsem nastoupila do práce a děti v září do školky a přítelova dcerka se začala chovat nesnesitelně.Pravdou je, že mám v týdnu na děti málo času, protože dělám do 18.00, ale jsem ráda, že jsem nějakou práci vůbec s dětmi sehnala. Dcera mi začala dělat naschvály, neposlouchá a ubližuje ostatním. Pravdou je, že jí taky už někdy v neúnosnosti situace dám na zadek. Vyčítá mi, že jsem jí nenosila já v bříšku jako její setřičku, ale já se snažím jí vše vynahradit - marně. S druhou dcerou zatím takové problémy nemám. Jsem z toho neťastná a zvažuju odchod z práce, abych se jí mohla víc věnovat .
Ivana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivano, píšete, že maminka holčičky se o DĚTI nestarala - bylo jich víc (kde jsou)? V prvních třech letech je položen základ osobnosti, ve kterém už se později jen těžko dělají nějaké zásadní změny. Holčička první dva roky strádala, možná fyzicky, ale zcela jistě psychicky, a získala do života zkušenost, že není milována a není v bezpečí. Měla ještě štěstí, že ten třetí rok strávila s Vámi, takže byla vystavena i Vašemu dobrému vlivu, ale ty první dva roky prostě vymazat nelze. Možná jí ve školce někdo něco řekl, možná že si jen sama uvědomila, že většina dětí včetně Vaší dcerky má vlastní maminku, kdežto ona je jaksi "mimo". Je důležité, aby dostávala dostatek ujištění, že je milována a že má ve vaší rodině stejně pevné místo, jako Vaše vlastní dcera. Potřebuje samozřejmě Vaši lásku, ale hodně může udělat i její - vlastní - tatínek. Nenechte však věci dojít tak daleko, aby Vámi dcerka manipulovala - to by nebylo k jejímu prospěchu. Oprostěte se od čehokoli podobného pocitu viny nebo spoluzodpovědnosti za to, že holčička není šťastná - Vy děláte to nejlepší, co můžete. Vy nemusíte nic VYNAHRAZOVAT. Milujte obě dcerky; pozor, abyste náhodou nesklouzla k tomu, že byste se věnovala jedné na úkor druhé. Než (jestli) odejdete z práce, uvědomte si, zda byste to nepociťovala jako oběť; pokud ano, nejspíš by to do rodiny příliš harmonie nevneslo. I když vím, jak je to těžké, přece jen zkuste praktikovat spíše hranice a důsledky, než (fyzické) tresty. Pokud by se situace nezlepšovala, možná by pomohla návštěva dětského psychologa. Přeji Vám pevné nervy a nekonečnou náruč lásky (i k sobě)!
změna chování
1) Dobrý den, mám holčičku 2, 5 roku, donedávna to bylo hodné, milé, veselé a mazlivé dítě, občas sice měla trošku vztekací nálady, ale myslím, že jsme to zvládali docela dobře. Byli jsme vždy i hodně aktvivní, doma jsme moc neposeděli, všechno jí bavilo. Před 3 týdny dostala chřipku a od té doby je jako vyměněná, pořád taková naštvaná jako kdybychom za všechno co jí nejde mohli my rodiče, chce být sama, začala spát ve své postýlce (předtím spala dlouho s námi), v poledne chodí spát sama, dřív jen se mnou a čtením pohádek, straní se nás, když jí něco nejde, hned začně vztekle plakat. Taky nechce skoro nikam chodit, nic jí nepřipadá dost zábavné, nejradši by seděla doma v pyžamu u TV pod deštníkem. Vadí jí i legrácky, lechtání, přitom to předtím milovala. Nechce se ani mazlit, ani si s námi hrát, odhání nás. Nechápu to, nevím jestli to souvisí s obdobím vzdoru a nevím, jak se chovat. K ničemu jí nenutíme, spíš nabízíme, říkáme jí pořád, že jí máme rádi, že je naše holčička.
Zuzana
Mgr. Markéta Klingerová
...
změna chování
2) Jediné co jsem z ní vytáhla, že se na mě asi zlobí, že jsem jí před týdnem plácla po zadečku, když se mě v amoku snažila kopnout. Snazila jsem se jí vysvětlit, že mě to mrzí, že jsem to udělala jen proto, že moc zlobila a chtěla se s ní usmířit. Nicméně tím to špatné období nezačalo. Stejně smutná je i třeba u babiček, na tanečkách.. Celá ta situace mě mrzí, vidím na ní, že je v podstatě nešťastná, já samozřejmě taky. Jak z toho ven? Díky předem za odpověď.
Zuzana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzano, netroufám si takto na dálku odhadnout příčinu takovéto změny chování a nálady Vaší holčičky. Nemoc i období vzdoru mohou něco způsobit, ale smutek, stranění se a odmítání mazlení - to mi přijde dost vážné, a proto bych Vám nejspíš doporučila navštívit dobrého dětského psychologa (mohlo by jít o depresi, přečtěte si třeba tento článek http://www.maminka.cz/clanek/deti-a-materstvi/neni-liny-ma-depresi, nebo třeba, pokud by měla např. potíže s bolením bříška, spuštění celiakie). Jediné, co mohu k věci říci: Neříkejme dětem, že zlobí; to my sami SE ZLOBÍME, je to náš problém, ne jejich. A fyzický trest jen vyjadřuje naši bezmoc (a dítě ponižuje)... Přeji Vám, aby Vaše holčička brzy opět našla radost ze života!
změna chování
Dobrý den,mám 5 ti-letého syna,který má strašné výkyvy v chování,někdy je úplně v pohodě,ale v mžiku se jeho chování otočí o 180 stupňů.začne se chovat jako zvíře a nedá se usměrnit.k tomu začal ještě lhát a projevuje se i agrese.máme ještě 2letou dceru.ve školce si ho chválí,že je šikovný,teda až na to chování.zkoušeli jsme to po dobrym i po zlym a nic nezabírá.k tomu ve školce říkal,že ho bezdůvodně biju,což si myslím,že už je vážné.prosím poraďte.
Andrea
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Andreo, z Vašeho stručného líčení pouze projevů Vašeho synka (o Vašem způsobu výchovy, okolnostech onoho "otočení o 180°" a rodinné situaci nic nevím) Vám bohužel opravdu nemohu poradit nic jiného, než navštívit nějakou poradnu, dětského psychologa. Pokud byste stála o moji pomoc (osobní konzultaci), ozvěte se mi (kontakt - viz odkaz na semináře v záhlaví poradny). Přeji Vám, abyste brzy našla pomoc pro svého synka.
změna chování
Dobrý den mám syna Alexeje.Poslední dobou se chová hrozně.Je agresivní na své sourozence,nadává sprostě dělá naschváli.Skoušeli jsme všechno zákazy už dostal i pohlavek domlouvání taky nepomohlo.Večer usína až kolem jedenáté. Pořát nám říká že nás nemá rád.a že chce jít prič z rodiny.taky málo jí jídlo odmíta.vždycky začne brečet že jíst nechce.ážně nevím co to sním je .Prosíííííím poradte mi.
Dominika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dominiko, zajděte se poradit do pedagogicko-psychologické poradny (kontakt najdete buď na internetu, nebo Vám ho dají ve škole), případně k dětskému psychologovi. Takto na dálku Vám bohužel nemohu pomoci, ale odborník, který Vašeho synka pozná osobně, mu určitě pomůže. Držím Vám palce!
změna chování
Dobrý den Markéto, mám desetiletého syna, který chodí do 4.třídy. Má novou paní učitelko. Která je velice hodná a má velké zkušenosti.Chování mého syna se velice zhoršilo během prázdnin.Do té doby byl bez problámů. Nyní má každý týden poznámku. Trošku se zhoršil Čj.Můžete mě prosím poradit co sním?Děkuji
Nikola
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Nikolo, bohužel Vám opravdu takto poradit nemohu, to bych musela být jasnovidec (stalo se něco o prázdninách? v čem se projevuje "hodnost" paní učitelky, když takto rozdává poznámky? že se trošku zhorší v nějakém předmětu může být přirozené, nebo má tato paní učitelka jiné nároky...). Pokud vidíte v chování svého syna problém, můžete navštívit buď pedagogicko-psychologickou poradnu, nebo třeba můj seminář (nejbližší v Praze 1.11.). Přeji Vám brzké vyřešení problému.
změna chování
dobry den pani Klingerova,mame 4 roky stareho syna,vzdycky byl upovidany,kdyz jsme potkali nekoho ne ulici,tak si s nim hned povidal,doktorce vypravel a s detma si hned hral.Pak se nam narodil dalsi syn ted mu bude rok,ale vse bylo v poradku na jeho chovani se nic nemenilo,pak jsem musela s malim do nemocnice a myslim ze od te doby se schovava pred detma za me i pred cizima lidma.Jednou pred obchodem sahal na cizi auto a ten pan na neho jen promluvil i se smal a on se uplne utikal schovat a div se nerozbrecel,je mi ho strasne lito.Taky moc mezi deti nechodime,vubec jsem to nestihala,ale ted uz je to lepsi,tak nevim,snad mi neco poradite,nebo jestli mame prijit?Predem dekuji za odpoved Cizkova
Petra Cizkova
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, strach z neznámých lidí úzce souvisí se strachem z odloučení od matky. Jestli jste s mladším synkem byla v nemocnici bez staršího, mohl na něj tento zážitek takto zapůsobit. Nyní je třeba s pochopením a trpělivostí synka vést zpět k pocitu bezpečí. Je třeba, abyste Vy sama byla klidná, nic nevyčítala sobě ani nikomu jinému (ani v duchu), vzala synkovo nové chování na vědomí bez obav a pocitu, že by to mělo být jinak. Vím, že je to těžké, ale děti, a zvlášť takto malé, vyciťují naše duševní hnutí a pocity, a pokud se mají zbavit úzkosti, nesmíme ji pociťovat ani my. Voďte ho mezi děti, ale nenaléhejte, aby se k nim připojil, pokud se mu nebude chtít. Pokud se u Vás potřebuje schovat před cizím člověkem, buďte k tomu ochotná, berte to jako přirozenou věc. Věřte, že pomalu se situace bude zlepšovat. Pokud by to trvalo déle než rok, nebo se úzkostnost vyhrotila, doporučila bych Vám navštívit dětského psychologa. Přeji Vám hodně rodinné radosti!
změna chování
Dobrý den,mám 6,5 letou dceru, která je velmi citlivá a nejspíš nemá žádnou sebedůvěru.Letos v září nastupuje do školy.Do svých 4 let to bylo velmi hravé a nebojácné dítko, až do doby než nastoupila do MŠ. Tam nejspíš nastal ten problém.Jednou, tak po třech měsících, jsme šli s manželem vyzvednou naši dceru z MŠ a ta nám hned mezi dveřmi říkala, že jí pani učitelka bouchla a byla zlá,myslím křičela na ní. Když jsme s tou učitelkou mluvili tak nám samozřejmně vše popřela a házela vinu na malou a že by bylo lepší zajít s ní k psychologovi.Mi jsme okamžitě malou zté MŠ odhlásili a našli si lepší.Tam byla spokojená a pokaždé se do školky moc těšila.Ted je taková,že se neumí zapojit do kolektivu kde je více dětí, straní se jim. Ma jen jednoho kamaráda a to svoji sestřenici té je 10 let poslouchá jí na slovo jen proto,aby jí nestratila.Když se jí to snažíme vysvětlit, aby to nedělala, rozbrečí se.Pláče pokaždé když jí o něco žádáme, aby udělala třeba uklidila hračky atd.Prosím o radu Děkuji
Pavla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlo, pro odpověď mi bohužel chybí dostatek informací (můžete si leda přečíst mé odpovědi na téma "nízká sebedůvěra".). Píšete, že dcerka byla ve školce spokojená a těšila se tam, a teď se dětí straní. Odkdy trvá ono "teď"? Nastala v tu dobu nějaká změna (ve školce, v rodině...), nebo došlo k nějaké události? Jak jste se dozvěděli, že svou sestřenici poslouchá "jen proto, aby ji neztratila"? Pokud dcerka od určité doby změnila své chování a často pláče, doporučila bych Vám pro jistotu navštívit dětského psychologa. Ten Vaši holčičku pozná osobně, zjistí, co se děje a poradí Vám, jak dcerce pomoci. Přeji Vám i dcerce mnoho radosti!
změna chování
Dobrý den,mám třináctiletého a jedenáctiletého syna.Ten starší byl ve škole klidný,neprovokoval,mel krasný prospěch-dvojky a jedničky.Poslední půl-rok sedmé třídy jeho prospěch klesl v některých předmštech až na čtyřky a jehroznější na to bylo,že jsem otevřela dopis ze školy a tam stálo,že dostává napomenutí za šikanování spolužačky.Jsem z toho ůplně vedle,on se mnou o detailech mluvit nechce,tvrdí, že to neudělal.P.ředitelka tvdí,že se jí přiznal a že si myslí, že kořeny tohoto zla jsou ze vztahu s mladším bratrem.Je pravda,že mají chvilky,že jsou nejlepší kamarádi,ale těch hádavějších období je samozřejmě víc.Při jejich hádkách mám pocit,jako by snad ani nebyli bratři a když se snažím je uklidnit, dělají jako by mě snad ani neslyšeli.P.ředitelka říká,že má pocit,že starší syn z vyprávění má pocit méněcennosti.Já se snažím oběma dát stejně,jak lásku,tak materiální věci.Nevím,co dělat,nechci mít ze synů tyrany.Mám pocit,že jsem selhala já jako matka.Poraďte mi,kde se stala chyba.Děkuji
Eva Š.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, Váš starší syn vstoupil do puberty a v tomto období vyplouvají na povrch dosud skryté konflikty. Je pravděpodobné, že (jako každý prvorozený) vždy žárlil na mladšího bratra, ale možná to v sobě potlačil a podvědomě se snažil být „dost dobrý“, abyste ho nezavrhli (bráno z jeho pohledu). To, že jsou kluci bratři, neznamená, že se musejí mít rádi – na povel. Spousta sourozenců se hádá, ale pokud to je opravdu často, bude tam zřejmě závažný důvod; pocit méněcennosti je dost pravděpodobná možnost. Nejprve si můžete přečíst tento článek o vztazích mezi sourozenci: http://www.hzp.cz/main/clanek.php?id=1865. Je dobré u obou bratrů (u každého zvlášť) podporovat jejich individualitu, každému dávat to, co zrovna potřebuje (někdy rodiče dávají dětem stejné věci, ve stejnou dobu, a stejně se k nim chovají, ale každé dítě potřebuje něco jiného – a to je třeba jim dát), vyhradit si čas pro každého zvlášť, v tomto věku ještě víc než kdy jindy respektovat potomky jako rovnocenné osobnosti a jednat s nimi s úctou - jako s někým, koho si velice vážíme a zajímá nás jeho názor. Nezmiňujete se o otci. Chlapci potřebují mužský vzor, aby se měli s kým identifikovat, aby se měli od koho učit; pokud takový vzor chybí, nemají se čeho chytit a na čem založit své sebevědomí. Je dobře, že svého syna neobviňujete a nezatracujete. Neobviňujte však ani sama sebe. Vždy jste dělala pro své syny všechno, co jste v danou chvíli mohla. Váš pocit selhání Vám může pomoci vcítit se do syna; tak jako je nutné, abyste se tohoto pocitu sama zbavila (protože ničemu nepomůže a naopak Vás oslabuje v přítomném okamžiku), bylo by dobré zbavit tohoto břímě svého syna. Zkuste si s ním vyjít někam na výlet nebo tak (mladšímu synovi vymyslete jiný program, ale ujistěte ho, že příště vyrazíte zase vy dva), radujte se z přírody a z toho, že máte zdravého syna, a v uvolněné atmosféře mu upřímně svěřte, že byste moc ráda udělala něco pro to, aby se cítil dobře, aby mu u vás doma nic nechybělo. Zeptejte se ho, co by na vašem rodinném životě změnil, aby se mu žilo lépe. Můžete z toho udělat hru – ať říká úplně všechno, co ho napadne, třeba i legrační maličkosti nebo neuskutečnitelné návrhy; Vy všechno s úsměvem zapisujte, aniž byste to jakkoli komentovala. Jen se ptejte – „A co ještě? Ještě něco?“ Teprve až bude seznam hotov, projděte ho spolu a společně zjistěte, co všechno, případně jak, se dá uskutečnit. (Tuto metodu můžete uplatnit i u mladšího bratra.) Nakonec se zeptejte, jestli by byl ochoten zahrát si totéž s Vámi. Nadiktujte mu svá vlastní přání tak, aby jich nebylo mnoho, a formulovaná tak, aby byla splnitelná. Můžete mu říct, že si tuto hru zahrajete i s jeho bratrem, protože si přejete, aby vám všem bylo doma hezky. Pokud by se vám z nějakého důvodu dialog nevydařil, stálo by asi za to navštívit dětského psychologa. Známky ve škole bych zatím neřešila, protože nejprve je třeba „vystavět základnu“. Teprve pak může chlapec zapracovat i v tomto ohledu; bude-li se cítit dobře, nejspíš to udělá sám od sebe... Přeji Vám, aby se změna vztahů vydařila.
změna chování
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli je normální, že syn (6let) na výtky nebo napomenutí reaguje slovy: "jsem k ničemu, bylo by lepší, kdybych tu nebyl, kdybych umřel, jsem nejzlobivější, tak mě zabij apod". Neuvědomuji si kdy to začalo, přemýšlím, jestli k tomu nedošlo po narození druhého syna (před 2 lety). Zpočátku mě to velmi zlobilo, vhánělo mi to slzy do očí, nyní mám spíš pocit jestli nejde o vydírání. Tyto výrazy doma nepoužíváme, s manželem se nehádáme, nevyhrožujeme si, nevím, kde to mohl syn slyšet (napadá mě školka nebo televize). Vždy syna ujistím, že ho mám ráda, že bych byla velmi smutná, kdyby tu nebyl, kdyby se mu něco stalo. Co mohu dělat, aby takhle nemluvil? Dneska to řekl před dědou a ten mi řekl, ať neberu na lehko váhu, že by si jedou mohl něco udělat, když se mu už teď honí takovéhle myšlenky hlavou. Mám o syna strach. Prosím o radu. Děkuji!!! Květa
Květa
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Květo, "normální" to jistě není. Mohlo by se to nazvat i jistým druhem vydírání, ale nebylo by dobré se za to na synka zlobit, protože to používá podvědomě a v úzkosti. Je pravděpodobné, že má o sobě špatné mínění - a to by se skutečně nemělo brát na lehkou váhu. Velký vliv na to může mít narození bratra = soka. Některé děti reagují silně: představují si, že rodiče si pořídili jiného, protože on jim nestačil, protože není dost dobrý; tento pocit sílí i tím, že maminka se věnuje víc malému než jemu. Co dělat? Můžete s vyhradit každý den pravidelný čas, který budete trávit pouze s ním (třeba střídavě s tatínkem), pokud možno tak, jak chce. Zavést nějaký rituál, který bude patřit jen vám dvěma. Často mu říkat a všemožně dávat najevo, že ho máte rádi - dříve než začne se svými chmurnými výroky. Pokusit se výtky a napomenutí nahradit dobře nastavenými hranicemi s důsledností, uvnitř hranic však mu dopřát dostatek svobody; podporovat jeho sebevědomí. Dodat mu pocit jistoty, že má ve vaší rodině své pevné místo a vždy bude mít. Držím palce, aby se to podařilo.
změna chování
Dobrý den, chtěla bych V8s poprosit o radu, týkající se mé dcery, které je v soucasné době 10 le.Není to tak dlouho, co jsem si všimla jejího (pro mě divného)chování.Když se totoiž dotkne rukou nějakého předmětu, dotkne se úmyslě toho samégho předmětu i druhou rukou.Když jsem se jí ptala proč to dělá, tak její odpověď byla, že neví.Prosím Vás tímto o radu co mám dělat, protože mi to nepřipadá normální...No možná jen přeháním, ale raději bych znala Váš názor, jako odborníka. Děkuji Helen
Helen
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Helen, můj obor je učení a výchova. Pokud máte obavu, že by projevy Vaší dcerky mohly být předzvěstí třeba nějaké obsedantně- kompulzivní poruchy (nutkavé jednání), poraďte se prosím s lékařem nebo psychoterapeutem. Já osobně jsem o něčem takovém ještě neslyšela, což ovšem nic neznamená, protože tuto oblast mé vědomosti nepokrývají.
změna chování
Dobry den mam syna Alexe a poslední dobou se chová divně.Jeho prospěch ve škole se zhoršil .Stejně jako jeho chování nosí domů poznámky za nepozornost.taky se zhoršil v učení a to aji v předmětech které mu vždycky šli a baviliho .Velmi často pláče ale důvot mi odmíta řict . Usne kolem 11hodiny .Často mluví ze spaní . (
Natálie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Natálie, abych Vám mohla odpovědět, musela bych znát mnohem více podrobností o Alexovi i situaci ve Vaší rodině. Je zde i možnost, že je ve škole šikanován, ale jak říkám, takto nemohu soudit. Jeho psychický stav ale určitě potřebuje pomoc; všechno by se dalo vysvětlit nějak "neškodně" - až na ten pláč. Proto bych Vám doporučila brzy vyhledat dětského psychologa.
změna chování
Dobry den mam syna Kamila (11) kdysi byl hodny kamaradsky ted je jeho chovani OTŘESNE všem nadava sourozencum bere věci pak jej schvalně rozbije nebo někde schva . Taky jeho prospěch ve škole je hrozny nosi 4. 5. poznamky že nedava pozor nebo že schvalně děla v pisemkach chybi . snikym se nechce kamaradit kdyš se ho zeptam co mu je odpovi NEMLUV NA MĚ večer chodi spat v pul desate on však usne až po 11 hodině večer často plače ze spani s manželem jsme se hoptali jestli se něco děje ale on vždy odpovi nepluvte na mě už si snim nevim rady prosim poradte moc vam děkuji
Renata
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Renáto, bohužel nemám dost informací, abych mohla situaci zodpovědně vyhodnotit. Jak staří jsou sourozenci? Pokud se jeho chování zhoršilo s jejich příchodem, může to být žárlivost a pocit, že ho nemáte rádi. Napadá mě i možnost šikany ve škole, ale jak říkám, takto nemohu soudit. Jeho psychický stav se mi ale zdá vážný a doporučila bych Vám navštívit dětského psychologa. Kamil pomoc opravdu potřebuje.





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.