Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
otázky dětí
Je mi 11. Moje rodiče na mě pořád křičí když něco uklidím abych jim udělala radost tak si vždycky něco najdou aby mi mohli něco vytknout a když něco uklidí bratr (6) tak ho chválíjou hrozně moc ale mě je to líto takže se rozbrečím a oni se mě potom ptají proč brečím , prosím poradce mi co mám dělat. Předem moc děkuji.
Evule
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evule, vysvětli rodičům v klidné chvíli (ne když ti něco vytýkají a je ti do pláče), jak se kvůli tomu cítíš - tak jak jsi to popsala mně. Možná si rodiče vůbec neuvědomují, že dělají takové rozdíly, bratra chválí víc, protože je mladší, takže je to k tomu přirozeně svádí, ale určitě ti nechtějí ubližovat - když si s nimi o tom popovídáš, věřím, že se budou snažit chovat se jinak. Držím palce!
otázky dětí
Dobrý den, mam takový problém. Táta me bije za různé maličkosti například když jsem jednou neuklidila, nebo nepomohla mamce vždycky chytne rapla a začne me mlátit kryju si hlavně hlavu protože me potom většinou boli. Je hrozne vybusny a vždycky všechno schytám ja. Prosím o nějakou radu, děkuji Niki
Niki Pardubice 18
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Niky, nejprve byste si měla popovídat s maminkou (nebo ještě i jinou blízkou osobou), jak se na to dívá a jak by mohla pomoci v tom, aby k násilí nedocházelo. Pokud byste u ní pomoc nenašla, můžete se obrátit na Linku bezpečí nebo Linku důvěry. Tam mají zkušenosti, kterými vám mohou pomoci.
otázky dětí
Dobrý den, je mi 15 let a už víc jak 4 měsíce žiji s tetou.Je to z důvodu že otec si našel novou partnerku a ta je manipulativní povahy(naváděla otce aby ke mě byl Velmi přísný) takže mě psychicky šikanovali a nakonec i fyzicky. Nejhorší je že teta a otcova nová rodinna žijeme v dvojdomku a on mi dává najevo že vše bude podle něj a já na nic nemám právo. Proto jsme se s tetou rozhodly že si mě vezme do péče (stejně mě celou dobu živí a všechny přídavky dostává otec) problém je to že nevíme jestli si již v tomhle věku můžu bez soudních tahanic zvolit zákonného zástupce .Děkuji za rychlou odpověď.
Denisa
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Deniso, nejsem právník, ale poradí Vám zdarma v občanské poradně - zadejte do vyhledávače občanská poradna a nejbližší město, a můžete tam napsat, zatelefonovat i si domluvit schůzku.
otázky dětí
(1/2) Dobrý den, je mi 16 let a jsem z rozvedené rodiny, měla bych být ve střídavé péči dva týdny a dva týdny. K otcovi jsem přestala jezdit z důvodu, že si založil novou rodinu a na mě moc nemyslel, když jsem u něho byla nezajímalo ho, co dělám nebo kam jdu, ani finančně nebyl schopný se o mě postarat, věčně u něho nebylo co jíst, jakobych mu byla uplně jedno, momentálně tam jezdím jenom na víkendy. U mamky je to uplně naopak, ne mamka, ale její přítel se o mě stará jak pes nikam mě nepouští a dělá si ze mě služku, neustále jim hlídám dítě a dělám veškeré domácí práce, mamka je věčně v práci, takže jenom příjde domů a všude na mě nadává, jak nic nedělám, skoro se mnou nemluví a v poslední době bych řekla , že se o mě stará možná míň jako táta, všechno, co udělám je špatně a věčně je na mě naštvaná, přitom mi příjde, že nedělám nic špatného, když se učím, je to špatně, když si čtu je to špatně, protože vůbec nic nedělám.
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
...
otázky dětí
(2/2) Když si teda sbalím věci, že už jim nebudu komplikovat život, tak se na mě naštve ještě víc. Jsou to 4 roky, co se naši rozvedli, mám jednu vlastní mladší sestru, která je uplně v pohodě, ale já si připadám jak zbytečný člověk, který je všem na obtíž. Mamka se ke mě chová spíš jako k zaměstnancovi a když si o tom s ní chci promluvit, tak mi akorát nadává, že jsem magor po tátovi. Já už nevím jak dál. Nezvládám to
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
Ahoj Lucie, napiš mi na email m.klingerova@hra-skolou.cz, odkud jsi, na jakou chodíš školu a jestli máš se sestrou společné oba rodiče, a případně ještě co ti dalšího leží na srdci. Odepíšu ti mailem.
otázky dětí
Dobrý den je mi 12let,chodím do 7.třídy a mí rodiče jsou rozvedeni.Bydlím u mámy a chtěla jsem se zeptat od kolika let si děti mohou volit jestli chtějí bydlet u táty nebo u mámy???Děkuji...
Natálie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Natálie, při rozvodu rodičů starších dětí (i Tvého věku) je bráno v úvahu i přání dítěte (to neznamená, že se musí splnit, ale může); když jsou Tví rodiče už rozvedeni, je rozhodnuto a museli by oni sami chtít něco změnit. Důležité je, abys s rodiči mluvila o svých pocitech, co Ti vadí, co Ti vyhovuje, a abys naslouchala také jejich důvodům, proč třeba po Tobě chtějí něco, co se Ti nelíbí. Nejlepší cesta je domluva; přeju Ti, abys to se svými rodiči vyřešila ke své spokojenosti.
otázky dětí
Dobrý den, jsem dvanáctiletý chlapec, ale myslím, že byste mi mohla poradit s mým současným problémem: Moje máma mě vždy učila, jak je výhodné dělat "špatné věci", radila mi, jak je provádět -jak krást, jak podvádět, jak zastrašovat, jak šikanovat a tak podobně. Chodím na Taekwondo a tam jsem včera mluvil s trenérem a on mi říkal, proč je to všechno špatný, v čem by bylo lepší, kdybych se choval tak jak je to považováno za správné a přišlo mi, že mluví docela přesvědčivě. Moje máma ale všechny různě podvádí a okrádá a já nevím, co přesně dělá, ona má takovou firmu, ale jsme díky tomu docela bohatí, tak nevím, kdo má pravdu. Takže mám na vás dotaz, jak mám dál žít a proč. Předpokládám, že odpovíte, že "správně", ale jak pak mám jednat s mámou, když je ode mě zvyklá na jiné chování a co mám dělat, když po mě bude chtít jeho výsledky. Děkuji Aleš
Jak mám dál žít?
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleši, na dvanáctiletého chlapce máš hodně "knižní" styl vyjadřování...:) Pokud sám cítíš, které chování je správné, tak se toho drž. A pokud bys měl s "nesprávnými" požadavky své maminky problémy, doporučila bych Ti obrátit se na odborníky na lince důvěry (viz http://www.dkc.cz/linka_duvery.php#telefonicka), kteří ti poradí, jak se se vším vypořádat. Držím ti palce!
otázky dětí
Ahojte, nevím kam to mám jinak napsat je mi 11 let a měli jsme dobrou partu ale nějak se rozpadá ale už je to dýl co mně už nechtějí furt můžu jsi sednoud vedle tebe ne tady už někdo sedí... nebo do mně strašně navážej nevím jak na to mám reagovat moc lidí neznám. Mám na ně reagovat nebo to nechat prostě plynout?
Adéla
Mgr. Markéta Klingerová
Ahoj Adélo, zkus si nebrat to navážení osobně, řekni si, že to dělají proto, že si sami nejsou sebou dost jisti, měj je ráda, ale taky sebe - rozhodně na sobě nenechávej "dříví štípat". Kdybys měla pocit, že to přerůstá třeba až v šikanu (nebo se můžeš zeptat už teď, jak co nejlépe reagovat, aby k ní nedošlo), můžeš zavolat na linku bezpečí, která má číslo 116 111, je zdarma a funguje nepřetržitě - tam ti odborníci určitě pomohou. Ptát se odborníků na různé problémy můžeš i tady: http://alik.idnes.cz/poradna.asp?p=zdravotni. Přeju ti hezké prázdniny a spokojenost v příštím školním roce!
otázky dětí
Dobrý den chtěla jsem se zeptat bydlím u dědy s babičkou a jsem u nich už skoro 2 roky, poslední dobou mám ale takový problém cítím k ním skoro až takovou nenávist... někdy mi tak lezou na nervy že se mi chce jim nadávat a utéct! bojím se že jednou vybouchnu a řeknu jim něco čeho potom budu litovat..! jsem hodně stahovačná a všechno mně hned naštve.. jsou to moc hodní lidé a snaží se pro mě dělat maximum ale já si toho nevážím a jsem náladová a dost často se hádáme nechci aby byli nešťastní a pak je trápilo jejich zdraví! nejsou nejmladší takže se o ně občas dost bojím! nikomu sem to nikdy neřekla ale dost mně to trápí kolikrát si říkám jestli jsem vůbec normální... prosím poraďte jestli je se mnou vše v pořádku! Děkuji za odpověd
Nikky
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Nikky, nepíšeš, kolik je ti let, ale myslím, že jsi v pořádku. Potřebuješ mít možnost „vyventilovat“ svoje pocity, říct je nahlas, ale správně cítíš, že by nebylo fér to říkat dědečkovi s babičkou. Zkus si najít místo, kde se nebudeš bát, že tě někdo uslyší, a tam se ze všeho vymluv, klidně vykřič, vydupej... Na to místo choď častěji, když se začneš cítit tak, jak popisuješ (až tam dojdeš, vciť se znovu do té situace, která tě „dostala“, a „vylej“ ze sebe všechno, co tě štve). Vymysli si také nějakou větu, kterou si budeš v duchu opakovat, kdykoli se bude schylovat ke konfliktu (třeba „Oni mě milují, dělají, co umějí, přeju jim pevné zdraví.“ – ale zformuluj si něco svého, aby ti to vyhovovalo); vždycky tu stejnou větu a tak dlouho, dokud se situace neuklidní. Jinak není k ničemu dobrému se o prarodiče bát – tím jim zdraví nevylepšíš, a jen zatěžuješ sama sebe; věř v bohatost života – i kdyby k tomu došlo a dědeček s babičkou se o tebe už nemohli starat, přijde nějaká pomoc, získáš nové zkušenosti, zkrátka život půjde dál a ty s ním. Držím ti palce!
otázky dětí
Dobrý den, žiji sama s dcerou (2 roky), s tatínkem se dcera vídá pravidelně, 2x až 3x týdně, odpoledne a o víkendu celý den, vše bez problémů. My dva spolu vycházíme celkem slušně, sice žádné dlouhé konverzace, ale dá se to. Dcerka je zatím malá, takže jí tenhle model asi časem přijde normální, ale počítám, že se později začne ptát, proč spolu nejsme. Co jí máme říkat? Ráda bych se s tatínkem domluvila na nějakém společném scénáři, ale nevím, co by bylo pro ni nejmenší zlo. Nechceme se před ní vzájemně obviňovat. A hlavně nechci, aby měla pocit, že se nemáme rádi. Jak jí vysvětlit, proč máma a táta nejsou spolu? Měli bychom to postavit na tom, že jsme se k sobě nehodili? Že jsme se hádali? Byli jsme spolu krátce, rozešli jsme se, když jí nebyl ani rok. Co jí říct a vyloženě nelhat, aby nám to později nevyčetla?
Zuzana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzano, řekněte pravdu: byli jste spolu krátce a nebyli jste tehdy natolik zralí, abyste dokázali ustát rozdílnost povah, potřeba apod.; přestože si jeden druhého vážíte a máte se stále rádi, nemilujete se - třeba ještě oba potkáte někoho jiného, s kým už se vám podaří zůstat do konce života. Rozhodně to ale nemá co dělat s dcerkou, tu oba dva milujete a nikdy nepřestanete, protože je vaše dcera, vaše krev. Jste oba dál její rodiče a s tatínkem se může vídat, jak jen bude chtít.
otázky dětí
Dobrý den, dceři je skoro 6 let a celkem dlouho řešíme otázku jak vznikají děti. Po pravdě jí vysvětluji spojení vajíčka se semínkem i vše ostatní na co se ptá, ale otázka JAK SE TO SEMÍNKO K VAJÍČKU DOSTANE visí ve vzduchu a já nevím, jak jí na to odpovědět- prosím konkrétní odpověď. Ještě prosím poradit nějakou literaturu, zatím si prohlížíme knížku pro dospělé o těhotenství a prvních měsících života miminka, ale ráda bych něco vhodnějšího. Děkuji
Eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, přečtěte si prosím mé odpovědi Daně a Jitce na téma "otázky dětí".
otázky dětí
Dobrý den, moje skoro šestiletá dcera se stále ptá, kde se berou miminka v bříšku. Na všechny její otázky se snažím odpovídat pravdivě, ale na tuto opravdu nevím. Zkoušela jsem, že tam prostě začnou růst, když se mají maminka s tatínkem moc rádi, ale to jí nestačilo. Následují další otázky jako z čeho, kde se tam vezme atd. Všude se dočtu, že odpovídat pravdivě, úměrně věku atd, ale na toto opravdu nevím, jaká odpověď úměrně věku by měla být, abych nelhala, ale ona tomu rozuměla. Děkuji J.
Jitka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jitko, svému synovi jsem už po třetím roce ukázala obrázky maminčina nitra, a také vývoje lidského plodu, v atlase lidského těla, vysvětlila, že maminka má v břiše malilinkatá vajíčka, ze kterých se miminko může vyvinout, když se mají rodiče moc rádi, jak jste psala i Vy. Ve 4,5 letech už jsme přidali i tatínkovo přispění - tedy že z pindíku k mamince do bříška vniknou spermie, z nichž jedna doputuje do vajíčka, a tím se začne miminko vyvíjet (je pravda, že můj syn je trochu zralejší, takže by se s vágnějšími informacemi nespokojil); samozřejmě jsme neřekli, jak přesně se tam dostanou, ale synovi to tak zatím stačilo. Šestiletá slečna už si zaslouží podrobnější info, nedivím se, že jí to Vaše nestačí :). Nemáte-li odvahu pustit se do toho sama, můžete vzít na pomoc literaturu: http://www.dharmagaia.cz/kniha/807-masaracchiova-regina-a-taschnerova-ute-uz-to-vim-nase-mala-anicka-mame-doma-miminko-mamincino-briskosv-1-2-3. Přeji hodně radosti ze zvídavé dcerky!
otázky dětí
Dobrý den, mám pětiletou dceru, za rok půjde do školy a já s ní chci do té doby vyřešit problém s jejím vlastním otcem. Již třetím rokem žijeme jako úplná rodina, má konečně tátu, ví, že před tím s náma nikdo nebyl, ale zatím se na toto téma neptá a neřešila to. Vlastního otce viděla napsoledy, když jí byl 1,5 roku, ale jako správného tátu ho vlastně neznala, nežili jsme spolu. Nevím, jak jí to říct, nechci jí lhát, protože její biologický otec byl právě velký lhář a podvodník, proto jsem od něho odešla. Dcera je velice citlivá, předpokládám, že ho později bude chtít poznat, v tom jí také nechci bránit, nechci o něm mluvit ošklivě, zároveň ale chci předejít tomu, aby pak ublížil i jí. Není nějaká dětská knížka na toto téma? Jak jí říct, že se o ni její otec nikdy nezajímal a dosut nejeví zájem? Děkuji za odpověď a radu.
Ivana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivano, přečtěte si prosím také mou odpověď Lee na toto téma; je to sice trochu jiná situace, ale princip stejný - říct pravdu, ale s maximálním pochopením pro druhou stranu (např. to lze vysvětlit - je to jen příklad, Vás určitě napadne vhodné vysvětlení, které nebude v rozporu s pravdou, ale bude šetrně podané - tak, že ho doma nenaučili poctivosti, takže se jinak chovat neuměl, a i když jste se, aspoň zezačátku, měli rádi a díky tomu se narodila ona, nedalo se s ním kvůli tomu lhaní žít; a že si myslel, že pro dcerku bude lepší, když si ho vůbec nebude pamatovat, aby mohla přijmout za tatínka toho, s kým budete jednou žít) - aby dcerka netrpěla pomyšlením, že je z poloviny špatná. O knížce na toto téma nevím. Přeji Vám i dcerce, aby tu zprávu dobře strávila...
otázky dětí
1 část. Dobrý den, jsem rozvedená, syn má 28 měsíců. V 7 měsících od nás odešel manžel, dnes už má vlastní rodinu, dalšího syna. Našeho syna navštěvuje 1x za měsíc na 1 hodinu. Větší zájem o syna nemá. Navštěvuje ho z povinnosti, bydlí 100 km daleko. Syn mu říká jménem. V 1 roce syna jsem si našla přítele. Syn mu říkal jménem a po půl roce, kdy už jsme spolu bydleli, mu syn začal říkat tati. Měli spolu moc krásný vztah. S přítelem nám to bohužel neklapalo, i když jsem se kvůli synovi moc snažila. Ve dvou letech jsme se s přítelem dohodli, že je rozejdeme. Moc se mi ulevilo, protože jsme oba byli moc rozdílní a každý jsme potřebovali něco jiného. Už ani kvůli synovi jsem nemohla pokračovat dál. Přestěhovali jsme se se synem k mým rodičům. K babičce a dědovi. K dědečkovi má můj syn úžasný vztah. První měsíc si na svého nevlastního tátu syn vůbec nevzpomněl. Poté se ptal, kde je tatínek. Vysvětlila jsem mu, že odjel pryč a už ho neuvidíme. A že si časem najdeme jiného tatínka.
1. část Martina S.
Mgr. Markéta Klingerová
...
otázky dětí
2 část. Teď se syn pořád ptá, kde je ten nový tatínek. Chce prostě nějakého "svého" tatínka. A já nevím, co mu mám odpovídat. Bývalý přítel, by syna rád vídal. Nevím, jestli je to dobrý nápad, abych syna ještě víc nerozrušovala. Od rozchodu se neviděli(4 měsíce). Prosím tedy o radu. Jak mám reagovat na synovi otázky ohledně tatínka? Mám mu umožnit vídat se z nevlastním tatínkem? Kdy mám synovi říct, že ten kamarád, který chodí jednou za měsíc na návštěvu je jeho biologický otec? Nevím co mám dělat, aby to bylo nejlepší pro syna. Děkuji za odpověď .
2. část. Martina S
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, pokud jste se s přítelem rozešli, asi by nebylo dobré, aby se s ním synek stýkal - je dost pravděpodobné, že jednoho dne to přítele přestane bavit, zvlášť pokud bude mít své vlastní dítě, a Váš syn by pak trpěl mnohem víc. Pokud jeho vlastní otec ho navštěvuje (i když málo), zvažte, zda synkovi nevysvětlit (dobré by to bylo třeba prostřednictvím nějaké pohádky o zvířátkách, která prožijí obdobu vašich vztahů; přečtěte si prosím též mé odpovědi Aleně a Lee na toto téma), že toto je jeho tatínek, kterému se narodil, ale z těch a těch důvodů s vámi nežije (je důležité, aby dítě vědělo, že to v žádném případě nezavinilo), a že až se seznámíte s někým, s kým si budete tak rozumět, že spolu budete chtít zůstat, to bude jeho druhý tatínek, který s vámi bude bydlet. Přeji vám všem co nejlepší vzájemné vztahy!
otázky dětí
Dobrý den,vychovávám sama téměř 6letá dvojčata. Jejich otec spáchal sebevraždu v den, kdy měli první narozeniny, takže děti si ho vůbec nepamatují . Od 3,5 chodí do školky. Pojem "táta" používají - např. když mluví o splužácích a jejich rodičích nebo ve hře (někdo tátovi volá), ale nikdy se ještě nezeptali na svého tátu. Jak postupovat až se začnou vyptávat. Babičky a dědečky nemají - ti už zemřeli. Blízký "rodinný" vztah máme jen s kamarádkou a její rodinou. Dětem letos žádám o odklad školní docházky. Dcera je velmi hravá a dětská a syn naopak je tvořivý, zajímá se a vyptává "proč to tak funguje", ale ani on se ještě nikdy nezeptal. děkuji
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, připravte si krátký příběh, který je pravdivý, ale bez zbytečných traumatizujících podrobností. Nevím, jaký byl otec, proč a jak sebevraždu spáchal, proto Vám nemohu nabídnout konkrétní příklad. Můžete jim vysvětlit, že byl hodně nemocný (pokud nebyl fyzicky, tak psychicky určitě). Článek na toto téma s radami psychologa najdete zde: http://www.zenaplus.cz/pictures/025/pages/pdf/02.pdf. Pro děti a jejich vývoj je důležité, aby ve svém okolí měly nějakou funkční rodinu s dobře fungujícím otcem - pokud je taková rodina Vaší kamarádky a stýkáte se pravidelně, pak by to mohlo stačit. Přeji Vám hodně pohody!
otázky dětí
dobry den mam dotaz.. vcera jsem chtel o dve obce dal prespat u kamaradky mam 16 let. když jsem tam přijel tak jsem volal mamce že tam přespim že nemusi met strach a ona zacala nadavat že nesmim a že to neexistuje . proč by to nešlo?
kuba
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kubo, přečti si, co říká zákon o povinnostech (nejen) Tvé maminky: "Rodičovská zodpovědnost je souhrn práv a povinností při péči o nezletilé dítě, zahrnující zejména péči o jeho zdraví, tělesný, citový, rozumový a mravní vývoj, dále souhrn práv a povinností při zastupování nezletilého dítěte a při správě jeho jmění (§ 31 odst. 1 zákona o rodině). Rodičovská zodpovědnost vzniká narozením dítěte a trvá do nabytí jeho zletilosti." A co maminka asi cítila, když jsi jí tohle telefonem řekl (možná by to bylo jiné, kdyby ses s ní domluvil - domluvil, nikoli jí něco prostě oznámil - předem a osobně)? Zkus na to přijít sám... možná se k tomu vyjádří některá čtenářka, která má podobné zkušenosti se svým dospívajícím dítětem?
otázky dětí
Dobrý den, mám veliký problém. Jsem svobodná matka tříleté holčičky. S otcem dítěte jsme se rozešli ještě v době těhotenství, od té doby se nestýkáme a ani jako otec není uveden v rodném listě . Nyní se děsím otázky hočičky, až se bude po otci ptát, vůbec nevím jak reagovat .Prosím o radu a předem děkuji Alena
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, jsem pro to říkat dětem pravdu. Samozřejmě že její formulace musí být přiměřená věku a schopnosti chápání dítěte. Připravte si příběh, který bude pravdivý, ale přitom v něm nebudou žádné negativní emoce, nebo alespoň ne v celkovém vyznění (můžete třeba říct: "Byla jsem tehdy z toho smutná, ale potom... a už..." - bohužel nemohu být konkrétní, protože neznám okolnosti). Můžete to podat i jako bajku: pro Váš příběh (jak jste se potkali s tatínkem, jak se stalo, že u Vás v bříšku začala růst, i jak jste se s tatínkem rozhodli jít každý svou cestou) použijte zvířátka (medvídky nebo něco takového), udělejte z toho pěknou pohádku (ale jak říkám, podstatné údaje aby byly pravdivé), a nakonec řekněte: No, a takhle to bylo i se mnou, Tvým tatínkem a Tebou. A já jsem mooooc ráda, že Tě mám. - Když se bude ještě ptát dál, odpovídejte pravdivě, ale jednoduše, a buďte přitom v klidu; Vaše nervozita by naznačovala, že něco není v pořádku. Držím Vám palce!
otázky dětí
Dobrý den mam takovej problém je my 16let vubec mě rodiče nechápou je my trapné snima mluvit o sexu a nebo o klucích bojím se říct že kouřím atd.. vubec by mě nepochopily vubec si snima nerozumím a oni zase nerozumí mě a nechápu mě jak se cejtím nevim jak mam snima řešit problémy pořád na mně řevou kvuli blbostem tedy hlavně táta.. mma z toho deprese děkuju za odpověd... a prominte za chyby
Lucka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucko, tyhle pocity zažívá většina lidí v Tvém věku (sama si je dobře vybavuji), a je jasné, že člověk potřebuje někoho, komu se může svěřit, kým bude přijímán a kdo ho bude brát vážně. Když to mohou být rodiče, je vyhráno - tak to ale bohužel v mnoha případech nefunguje, a proto si teenageři hledají svou "vrbu" spíš mezi kamarády. Jenže to nic nemění na tom, že doma není pohoda, viď. Přála by sis, aby Tě rodiče přijímali přesně takovou, jaká jsi, i se všemi chybami (které má každý z nás) a neřestmi (vím, že Tě těžko mohu tímto způsobem ovlivnit, ale věř mi, že kouření Ti do budoucna v ničem nepomůže, ani cítit se lépe; jestli můžeš, jestli to dokážeš, raději přestaň, dokud to jde), a aby Ti dávali najevo, že Tě mají rádi. Touha být chápán a milován je naprosto přirozená a věřím, že kdyby Tvoji rodiče věděli (už jsi jim to zkusila říct? nebo napsat dopisem?), jak Tě to trápí, snažili by se své chování změnit, protože Tě jistě milují - jen už zapomněli, jaké to je, když je člověku 16 let. Jestli jsi odhodlaná sama něco udělat pro to, aby se vaše vztahy vylepšily, můžeš si popovídat s odborníkem, který Ti poradí, co s tím - buď osobně (v tom případě si zadej do vyhledávače heslo "linka důvěry" a vyběhne Ti spousta stránek, kde nabízejí nejen telefonní číslo, ale i možnost osobního setkání, stačí si vybrat místo poblíž Tvého bydliště), nebo telefonicky (zase podle bydliště najdeš na http://www.help-psych.cz/ld/deti.html) nebo pokud bys raději emailem, najdeš pomoc tady: http://www.help-psych.cz/ld/deti.html. Přeji Ti, abyste s rodiči k sobě brzy našli cestu!
otázky dětí
chtěla bych se zeptat když moji rodiči spolu jen žili a měli mě od kolika si můžu vybrat s kým chci být chtěla bych být s mámou a jednou za měsíc jet k tátovi . k tátovi jezdím každý druhý víkend.předem děkuji
anonim
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, omlouvám se, ale tato otázka je mimo můj obor; zkus třeba kteroukoli Občanskou poradnu (zadej do vyhledávače), je možno se tam ptát i emailem.
otázky dětí
Dobry den .Mam takovi problem. Nemam moc kamarady mam 1.Děcka se semnou nechcou bavit moje mamka je psycholog.A děcka ze třidy řikali že s psychologickym děckem. Se ba vit nebudou. Pořat mi nadavaji nškdy i bijou ale to jen někdy.Spiš mě buzerujou .Musim hjim taky donašet penize . Ja už nevim co mam dělat aby mi to už nedělali poradte mi . Prosim .
alex
Mgr. Markéta Klingerová
Ahoj, nepíšeš nic o sobě, nevím, jestli jsi kluk nebo holka, kolik Ti je let... Ale v každém případě je důležité, abys o těchto svých zážitcích a pocitech řekl(a) svým rodičům. Pokud se Ti z nějakého důvodu nechce, můžeš zadarmo a v kteroukoli hodinu zavolat na Linku bezpečí (800 155 555), kde si s Tebou o Tvých problémech popovídá někdo, kdo Ti dokáže dobře poradit. Můžeš se také podívat na tuhle stránku na internetu: http://www.detskaprava.cz/nactileti/letaky_sikana.htm. Přeju Ti, aby ses brzy cítil(a) lépe.
otázky dětí
Dobrý den, kupodivu jsem dítě a potřebuji pomoct s rodiči.. Je mi 13 let jsem v pubertě a často odmlouvám rodičům, jenže oni mi nadávají, mluví sprostě a i kdyby se oni ke mně chovali hezky, určitě bych se k nim chovala hezky i já. Po té, co jsem odmouvala, mi zabavili TELEFON, POČÍTAČ, ŽEHLIČKU NA VLASY a já měla zaracha a k nám taky nikdo nemohl. Jak mám náš vtah zlepšit a co by mi pomohlo? Prosím o pomoc.
Gabča
Mgr. Markéta Klingerová
Milá Gabčo, je moc fajn, že se dokážeš podívat na svůj vztah s rodiči trochu z nadhledu, a že bys ho ráda vylepšila. Hrajete spolu navzájem hru: až vy budete takoví, teprve já budu taková; až ty budeš taková, teprve my budeme takoví. Je to začarovaný kruh. Každý z vás čeká, až se změní ten druhý. Jestli se však má něco změnit (k lepšímu), musí se někdo z vás zachovat jinak než obvykle. To sis vlastně sama uvědomila a zdá se, že jsi ochotná nějaký ten krok udělat. Je vidět, že to s Tvou "pubertou" nebude tak zlé :) a že rodičům odmlouváš spíš proto, že Tě mrzí jejich přístup k Tobě. Můžeš začít tím, že své rodiče požádáš (ve chvíli, kdy jste zadobře), jestli by Ti mohli věnovat půl hodiny své soustředěné pozornosti (nemusí se to vždycky hodit hned, můžete se třeba domluvit i na večer nebo druhý den), že bys s nimi ráda o něčem mluvila. Je důležité, aby se to nezačalo probírat ve shonu při mytí nádobí nebo těsně před odchodem, zkrátka abyste byli všichni v klidu a měli dost času. Věřím, že Ti rodiče vyhoví. Až si sednete, popiš jim upřímně svoje pocity z vašeho vztahu, přiznej svůj podíl na problémech, řekni jim, že by sis přála, aby se to změnilo a ráda by ses s nimi teď zamyslela, jak byste si vzájemně mohli pomoct. Počítej s tím, že to možná nebude lehké. Možná, že rodiče v odpověď začnou vypočítávat Tvé "hříchy". Nezačni se bránit, to byste se nikam nedostali, ale opakuj: Ano, to se dělo doteď, a já bych to chtěla změnit. Chcete mi pomoct? Pokud budou souhlasit (věřím, že ano), můžete si navzájem říct, co byste si od druhé strany přáli a domluvit se na nějakých pravidlech, případně kompromisu (vyjít si vstříc na půl cesty). Gabčo, tohle všechno by bylo těžké i pro leckterého dospělého, ale z toho, cos mi napsala, mám dojem, že bys to mohla zvládnout. Pokud by to z nějakého důvodu nevyšlo, můžeš přispět k rodinné harmonii tím, že místo "odmlouvání" budeš říkat nahlas své pocity: "Mami, když mi tohle řekneš, mám pocit, že mě nemáš ráda." "Tati, teď mám pocit, že mě podceňuješ, a to je mi líto." apod. Ono to hodně pomůže i Tobě, když si budeš uvědomovat, jaký pocit s Tebou zrovna "cloumá". Žasnu, co všechno Ti ve třinácti letech lze zabavit :)! Víš, tím, že se Tě rodiče snaží usměrňovat, Ti - i když se Ti to nezdá a chápu, že bys tu zprávu dostávala mnohem raději v jiné, laskavější formě - dávají najevo, že jim na Tobě záleží. Jistě by i oni mohli k Tobě přistupovat jinak; ale víš co? NEMŮŽEME MĚNIT DRUHÉ LIDI, MŮŽEME MĚNIT JEN SAMI SEBE! A když to uděláme, je velká naděje, že se i kolem nás začnou věci (a lidé) měnit. Budeš-li mít chuť, budu ráda, když mi za čas napíšeš, jestli se Ti podařilo začarovaný kruh prolomit. Držím Ti palce!
otázky dětí
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jestli nemáte nějaký tip, jak odpovědět téměř pětileté dceři na otázky typu "jak se miminko dostane do bříška" a "jak se dostane ven" - pro porod vcelku přijala verzi císařského řezu, ale u početí mi došla fantazie... Díky předem.
Dana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dano, nepovažuji za vhodné říkat dětem něco jiného než pravdu. Samozřejmě ovšem přiměřeně jejich věku. Pokud se Vaše dcerka narodila císařským řezem, pak je v pořádku jí to tak říct, ale pokud ne, byla by taková informace zavádějící a až se jednoho dne dítě dozví pravdu, ztratí důvěru v toho, kdo mu mylnou informaci poskytl. Není dobrý ani opačný extrém - popisovat malému dítěti naturalisticky proces vzniku embrya, to jste sama vycítila. Na takovou otázku můžeme nejprve zkusit reagovat: "No, co ty myslíš? Představuješ si to nějak?" Někdy přijdou děti samy na uspokojivé vysvětlení, které jim nemusíme rozmlouvat, pokud zásadně neodporuje skutečnosti. Ćtyř-pětiletému dítěti leckdy postačí odpověď "Když se maminka a tatínek rozhodnou, že chtějí mít děťátko, a když je zrovna ten pravý čas, aby k nim přišlo, z malilinkatého vajíčka v maminčině bříšku se začne vyvíjet nejdřív malilinkaté děťátko, které roste a roste, až za devět měsíců je tak veliké, že se už k mamince do bříška nevejde a musí ven - tak se narodí." Pokud pak dítě klade další otázky, můžete na ně odpovídat - pravdivě, ale stručně - přesně jen na to, na co se dítě ptá. Myslím, že je lepší, když dcerčinu zvědavost budete uspokojovat Vy, než když to za rok za dva začnou ve škole dělat spolužáci třeba vulgární formou... Také se těchto témat neobávejte - dcerku teď opravdu nezajímá sexualita, ale bádá, kde se tu vlastně vzala.
otázky dětí
Milá paní Markétko! Velmi Vám děkuji za radu, myslím, že Váš návrh je nejen přijatelný, ale také snad pro mého syna pochopitelný. Doma mne celou dobu přesvědčovali, že mám synova otce nechat umřít! Ale já jsem si říkala, že by to nebylo správné a navíc by se to všechno jednou mohlo obrátit proti mne samotné! Přece jen o tom, že spolu máme syna ví a kdyby se v něm třeba jednou hnulo svědomí a nebo jsme se třeba někdy náhodou setkali (svět je přece jenom malý) nechtěla bych vypadat před synem jako lhář a třeba ho i ztratit! Už tak jsem se dlouho trápila kvůli faktu, že můj syn prostě nemá tátu! Ještě jednou děkuji za radu a přeji Vám hodně štěstíčka ...
Lea
Mgr. Markéta Klingerová
Milá Leo, moc děkuju za přání. Váš syn má velkou výhodu, že má moudrou maminku, která nedá na tlak okolí a řídí se svým srdcem - k tomu je potřeba hodně odvahy. Chlapec to určitě vnímá, byť zatím jen podvědomě, a ví, že se na Vás může spolehnout; to je úžasný vklad do života. Věřím, že Vám to "vrátí" bezproblémovou pubertou a pěkným vztahem v dospělosti. Přeji Vám mnoho rodinné pohody!
otázky dětí
Dobrý den! Mám 6-ti letého syna, kterého vychovávám bez jeho otce. Když jsem byla v jiném stavu a pro velké zdravotní potíže nemohla plnit jeho touhy, našel si milenku. Samozřejmě mne to velmi zranilo, ale jsme jen lidé a člověk nikdy neví co ho v životě potká! Říkala jsem si, hlavně, když v tom nebude láska! S partnerem jsem si o všem promluvila, slíbil, že dá věci dopořádku a již se to nebude opakovat. Bohužel jsem se po nějaké době dozvěděla, že vztah stále trvá (dokonce spolu čekali miminko) a tak jsem ho opustila! Po narození syna jsem se odstěhovala a změnila jméno (čelila jsem z její strany vyhrůžkám a ponižování) a otce jsem neuvedla! Celou dobu jsem si říkala, co asi svému synovi řeknu, až se mne jednou zeptá na svého otce (žiji již od synových 2 let s přítelem ve společné domácnosti, syn ho oslovuje jménem) . Ten den přišel včera a já jsem nevěděla co říct, abych to celé nepokazila. Jedinné co vím, že nechci svému synovi lhát! Děkuji za radu
Lea
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Leo, nedivím se, že jste synkova otce opustila, takový vztah by nejspíš nikdy nedělal dobrotu. Souhlasím s Vámi, že není dobré dítěti lhát. Řekněte mu tedy pravdu, ale nepouštějte se do podrobností (ty se může dozvědět později, až bude mít dostatek zkušeností, aby je pochopil). Mohu Vám napsat, co mě napadá, ale prosím nepřijímejte to nekriticky, Vy sama jistě přijdete na to, jak zprávu svému synkovi, kterého na rozdíl ode mě znáte, nejlépe předat. Tak třeba: "Tvůj tatínek se, když jsi ještě nebyl na světě, ale u mě v bříšku, zamiloval do jiné paní. Tatínkové si často neumějí představit, že už v bříšku miminko vnímá, tak si myslel, že ti to neublíží. A tak jsme se rozešli, aby tatínek mohl být s tou jinou paní, a já mohla také potkat někoho, kdo by mě měl rád. A to je právě XXX. Má rád mě a má moc rád tebe. Jsme rodina!" Není to lehký úkol, ale velmi pomůže, když to synkovi vysvětlíte s klidem, bez pocitu viny. Ten by z Vás totiž vycítil a rozrušoval by ho. Když pocítí, že jste vyrovnaná a přesvědčivá, přijme to mnohem lépe. Držím Vám palce!





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.