Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
vztahy v rodině
Dobrý den, můžete mi prosím poradit co mám dělat v případě, že naše 12-tiletá dcera s námi odmítá odjet na dovolenou, z důvodu, že ji vybraná lokalita nezajímá, že jedeme s lidmi, kde nemá kamarády a že chce raději zůstat doma, dokonce plánuje že bude radši nemocná, než by s námi odjela. Je dobré ji nutit, nebo ji nechat raději s babičkou, nebylo to ještě příliš brzy, aby nám určovala kam a ským pojede? Nevím co je v tomt případě správné a jak se zachovat. Děkuji za radu.
Pavlína
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlíno, jestli dcera neměla možnost se vyjádřit k zamýšlené podobě dovolené předem a je to skutečně tak, že by trávila čas s cizími dospělými na místě, které ji nezaujme, je v jejím věku pochopitelné, že tou vyhlídkou není nadšená. Možnost zůstat s babičkou je pro ni zřejmě mnohem lákavější. Může mít i pocit, že vám na ní nezáleží, když jste na ni při plánování dovolené nemysleli. Jestli jí vyhovět nebo ne záleží na vás (myslím, že je důležité i to, z jakých důvodů dceru s sebou chcete vzít - ona to vycítí). Zkuste si jen odpovědět na otázku, čím to, že je samozřejmé, že vy určujete dceři kam a s kým pojede, zatímco z její strany je to nevhodné? Myslím, že v budoucnu by se dalo této situaci předejít tím, že byste způsob trávení dovolené vybírali společně. Přeji příjemnou dovolenou pro všechny zúčastněné!
vztahy v rodině
Dobrý den,jsem rozvedená,mám2 děti dospělé a dva kluky 13 a 7 roků.Půl roku mám přítele,je vdovec,má dceru a syna-vysokoškoláky.Bydlí 25 km daleko na vesnici,kde má dům,ve kterém bydlí v přízemí babička,které je 92 a přítelův nevlastní otec.Já s dětmi bydlím v bytě v menším městě.Zpočátku kluci jezdili k přítelovi rádi,nyní začal starší syn dělat problémy,nechce tam,začalo to tím,že nechce pomáhat na zahradě,pak že si tam nemůže vzít s sebou morče,které má doma a tak nějak necítí se tam jako doma.Přítel hodně moc chce,abychom se co nejdřív-nejlépe v létě o prázdninách k němu přestěhovali,děti to nevědí,nevím jestli o tom mám začít sama,když se k tomu přítel nemá a spíš myslí,že do 18 musí kluci poslouchat.Hodně moc se obávám změny školy,protože oba kluci jsou uzavření,starší je hodně citlivý,bojácný,stydlivý a má problémy i tady v kolektivu,ve kterém je od 1.třídy.I já tu mám práci,za kterou jsem ráda.Přítele miluju a nechci o něj přijít,ale nevím,zda je moudré spěchat se stěhováním
Iva - 1. část
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztahy v rodině
Ve vztahu přítele ke klukům není problém,snad jen v tom,že čímdál víc se snaží i mě učit vychovávat.Uznávám,že jsem s klukama dlouho sama,otec starších 3 dětí rozvodem děti odepsal a téměř se s dětmi nestýká a nejmladší syn svého otce nikdy neviděl,opustil nás ještě v těhotenství a o syna nejeví zájem.Vzhledem k tomu mám za sebou několik hodně náročných let a jsem na děti až moc hodná,nejsem důsledná a i mám o kluky přehnaný strach a kluci toho využívají,což se právě přítel snaží změnit.Na jednu stranu staršímu synovi dost dovolím,na druhou jsem ráda,když ohlídá mladšího třeba o prázdninách nebo když musím zůstat dýl v práci nebo si potřebuji něco zařídit.Nikoho jiného nemám-rodiče ani sourozence.Nevím tedy jak moc spěchat se stěhováním-já osobně bych tolik nespěchala-vídáme se několikrát v týdnu a i celé víkendy,navíc nechci klukům"ublížit"a násilím je odstěhovat,změnit školu,budou muset dojíždět.Prosím o Váš názor či radu.Je mi nepříjemné,že mi přítel říká,jak mám vychovávat.Děkuji
- otázka upravena poradcem
Iva - 2. část
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivo, víte to sama: "já osobně bych tolik nespěchala-vídáme se několikrát v týdnu a i celé víkendy,navíc nechci klukům"ublížit"a násilím je odstěhovat,změnit školu,budou muset dojíždět.Prosím o Váš názor či radu.Je mi nepříjemné,že mi přítel říká,jak mám vychovávat." Půl roku je myslím dost málo na to, aby člověk mohl s klidem přistoupit k takovému kroku jako je spálení mostů za dosavadním fungujícím způsobem života. Varovně mi zní i to, že má syn pracovat na zahradě (ne že by bylo špatné, aby pomohl když je třeba, ale z Vašeho psaní mám pocit, že je mu to předkládáno jako povinnost) a že si nesmí s sebou brát morče - proč? Sama také cítíte, že není v pořádku, aby Vám přítel zasahoval do výchovy. On může být Vašim synům k dispozici, ale výchova je na Vás. Myslím, že by bylo dobré nejprve dovést Váš vztah s přítelem do stavu, se kterým budete spokojena (tedy nebude Vás do ničeho tlačit a bude důvěřovat ve Vaše schopnosti, bude brát ohled na pocity Vašich dětí), a teprve pak plánovat sestěhování. Dejte na svou intuici, napsala jste mi jen proto, abych Vám potvrdila, že to cítíte správně - věřte si, nikdo Vaši situaci nemůže posoudit lépe než Vy!
vztahy v rodině
Mam 6ti letou dceru , neumi se chovat neustale je drza a nechce poslouchat , nechce chodit do skoly, odmlouva .. kdyz dostane na zadek odeme nebo od maminky tak se nam smeje ze ji ti neboli a ze nas nenavidi a ze si muze delat co chce ze to je jeji zivot.
Prosim poradte co mame delat ?
Ondřej
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ondřeji, je třeba postavit váš vzájemný vztah na zcela jiném základě, než je to dosud. Přistupujete k dceři z pozice moci. Jak se vám líbí, když tak někdo přistupuje k vám? A máte z takového člověka pocit, že vás má rád? Zdá se, že vaše dcera je silná osobnost a váš postoj si moc dobře uvědomuje a nepřeje si ho. Přeje si, abyste ji milovali, přijímali takovou, jaká je, věřili v její schopnosti i dobrou vůli. Milujete svou dceru? Dokážete ji brát jako sobě rovnocennou osobnost a podle toho se k ní chovat? Nepřikazovat a nezakazovat, ale dohodnout se na společném postupu? Inspirovat se můžet knihou https://www.kosmas.cz/knihy/152706/vychovavame-deti-a-rosteme-s-nimi/, pokud sami nedokážete s dcerkou navázat vstřícný vztah, byla by vhodná rodinná terapie. Držím palce, aby se podařilo vybudovat oboustranně radostný vztah.
vztahy v rodině
Dobrý den, paní doktorko, ráda bych Vás poprosila
o radu. Mám dvě úžasné dětičky, chlapečkoví jsou
4 roky a hlčičce 1,5 roku. Manželovi rodiče bydlí dost
daleko od nás, takže když přijedou, zůstanou většinou
týden. Problém je tchán. Mluví před dětmi sprostě, synka učí sprostě básničky. Když jsem ho požádala, aby
před nimi sprostě nemluvil, že nechci, aby se děti taková slova učili, tak se jen zasměje, ignoruje mě,
maximálně prohodí něco ve smyslu "neboj se, on z toho neumře!". Nevim, co mám dělat, samozřejmě, že děti, hlavně syn, se toho chytá. Ale nejsou to jenom sprostá slova. Když například dětem říkám, že se něco nedělá, třeba na stůl že se neleze, on obě děti vysadí na stůl. Když něco řeknu, tak se jenom směje a zase jen prohodí něco jako, že to přece nerozbijou, tak co.. Nebo je v zimě vezme na balkon jen v punčocháčkách a tričku, když něco řeknu, tak on na to, že nezmrznou, že nejsme v Rusku. Atd, atd. příkladů by bylo dost. Poradíte mi, prosím? Děkuji a přeji hezký den. M. - otázka upravena poradcem
Manon
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Manon, pokud není tchán přístupný slušné dohodě, bez součinnosti s manželem to bohužel vyřešit nelze. On musí svým rodičům vymezit hranice, které když budou překračovat, nebude možné je u vás nechávat celý týden. Držím palce, aby se tchán brzy přizpůsobil.
vztahy v rodině
Dobrý den, po 2 letech jsem se rozešli s přítelem, v podstatě ze dne na den, bez předchozích signálů, jen s tím, že už takhle dál nechce pokračovat. Hodně byly provázány i naše rodiny, jeho i moje děti, ještě víkend před rozchodem jsme trávili všichni společně, v pohodě a klídku. Asi za 14 dnů po tom dětem představil novou přítelkyni a tráví teď čas s ní. Jak tomu ty děti mají rozumět, co se jim honí v hlavách? Jedno je v pubertě a jedno mladší školní. Může mu tento vztah vyjít? Je ještě šance na obnovu našeho? Jak se s tím mám srovnat já a moje děti? Co ještě můžu udělat? Jsme od rozchodu bez kontaktu, je to jen pár týdnů.
orca
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, nevím, jestli je tomu tak u Vašeho přítele, ale jsou lidé, kteří dokáží prožívat vztah spokojeně jen v období zamilovanosti, které se po dvouletém soužití musí proměnit v hluboký vztah, nebo skončit - a někteří lidé toho hlubokého vztahu nejsou schopni. Vaše děti se s tím srovnají, když uvidí, že jste se s tím srovnala Vy. Což ale jistě nejde ze dne na den, zvlášť když jste neměla žádné signály předem. Můžete udělat to, že se začnete kromě dětí věnovat sama sobě, aby Vám bylo co nejlépe, a tvořit - cokoli, ale tvořit (zkrášlovat, budovat, vymýšlet, vyrábět, psát, plánovat...). Věřím, že proto jsme na světě, abychom s láskou tvořili. Neuzavírejte se do samoty a zkuste věřit, že s odchodem Vašeho partnera neodešla možnost být s někým do konce života - v pravý čas se stane to, co se stát má. Ujasněte si, jestli byste stála o obnovení vztahu po tomto jeho jednání, možná zjistíte, že už si jeho návrat ani nepřejete. I kdyby ano, neupínejte se na tuto možnost, zkuste nechat události plynout, může přijít něco, o čem v tuto chvíli nemůžete vědět... ať se to děje, jak chce, soustřeďte se na sebe a tvořte. Přeji co nejkratší "přechodné" období!
vztahy v rodině
Dobrý den,
prosím mám problém že ani jeden z nás (já ani manžel).nedokážeme říct jeho matce ,aby do našeho syna když jsem u nich nehučela neustále slovo babi, které on říct nechce už mě to přijde jako kdyby byla posedlá a furt opakuje "řekni BABi ,řekni babi"
jak kolovrátek jak jí vysvětlit že je to špatně jak kdyby mu chtěla dělat rodiče a furt dokazovat že je lepší než my! - otázka upravena poradcem
Iveta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Iveto, v první řadě si nemyslím, že by babička říkala "Řekni babi" proto, aby vám dokazovala, že je lepší; myslím si, že prostě jen touží po tom slyšet svého vnoučka ji oslovit. A jinak než slušně vyslovenou prosbou, aby ho nechala, až slovo sám zařadí do svého slovníku, to asi nepůjde. Přeji vzájemné pochopení.
vztahy v rodině
Dobrý vecer.Kamarad bydli s rodicema v baraku a bydli tam i jeho sestra z manzelem a detma.A dcera rozhoduje kdo vtom baraku bude.Kamarad ma pritelkini a nesmi si ji vzit do baraku.Sestra na ni zacne slocne utocit.a Maminka nema silu se branit a neco ji rict.Dcera misto aby se starala o deti tak se stara maminka.Ta dcera ma kde bydlet ale nehce barak opustit.Tak prosim o radu jak to rezit aby maminka a kamarad mohli volne zit.a ten kamarad si tam dovest svu pritelkini.Dekuji za odpoved.Marťa
Marťa
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marťo, bude-li chtít kamarád radu, jak si počínat, ať se obrátí na poradnu sám.
vztahy v rodině
Dobrý den.

Máme s manželkou dobře fungující rodinu - syna (čerstvě 6 let) a dceru (4 roky). Jak, prosím, správně zareagovat na situaci z dnešního rána, kdy syn manželce cestou do školky řekl, že mne má více rád než ji.

Syn je nadprůměrně inteligentní (člen Dětské Mensy), jeho odpověď byla zdůvodněním jeho prvotního rozladění na zprávu, že jej ze školky vyzvedne manželka. Nejprve nereagoval vůbec, následně vysvětlení uvedl upozorněním, že manželce důvod rozladění prozradí, ale bude se na něj zlobit. Rozhodně to tedy nebyla dětská póza či neuvážený výkřik.

Oba se tím trápíme a ocenili bychom radu, jak se k tomu postavit. Děkuji mnohokrát.
ondřej
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ondřeji, děti v tomto věku ještě nerozumí úplně svým emocím a neumí je přesně pojmenovat. Tak se jim někdy zdá, že mají rádi jednoho rodiče víc než druhého, pak je to třeba za čas zase naopak... ale oni v tu chvíli zaměňují city k rodičům za jiné emoce, které v nich momentálně daný rodič probouzí (navíc syn vzhlíží k tátovi, protože se s ním identifikuje coby s mužským, více rozumí jeho světu a přeje si být jednou jako on - což ale ve skutečnosti nevypovídá nic o jeho vztahu k oběma rodičům - on si ale neuvědomuje, co ho k tátovi táhne a vyloží si to jako že ho má radši než maminku). Mám podobnou zkušenost s oběma svými dětmi a vím, že pokud to rodič bere jako skutečné vyjádření vztahu, pak to přirozeně nese velmi těžce; když na to ale nahlíží jako na pouhé vyjádření momentálního rozpoložení (které může trvat i delší dobu), které dítě neumí vyjádřit jinak než "mám raději", a nebere si to osobně, případně si dokáže říct "dobře, ať je to jak chce, já ho rád mám a to je to důležité", pak se najednou uklidní, dítě to vycítí a je i s druhým rodičem v pohodě. Přeji rodinnou pohodu!
vztahy v rodině
dobrý den, dceři je 5 let. Bude si vybavovat v mysli hádky rodičů,případně, když se na ni křičelo a dostala na zadek? Děkuji.
alex
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Alex, ano. Pokud by si to nevybavovala, bylo by to horší, protože by to znamenalo, že to zasunula hluboko do podvědomí a to by pak těžko zpracovávala. Důležité je, aby se nyní vyřešila situace, která pro ni není příznivá - aby se rodiče domluvili a aby ji už fyzicky (ani jinak) netrestali. Všechno se dá domluvit, jak mezi dospělými, tak mezi dospělým a dítětem, pokud je dobrá vůle. Držím palce, aby se to podařilo.
vztahy v rodině
dobrý den, manžel mě slovně před dětmi ponižuje, do kolika let si to děti nepamatují - nevybaví si hádky rodičů? jaká je hranice. děkuji.
saša
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Sašo, jedna věc je mít něco uložené v podvědomí - to se děje už od pobytu v maminčině bříšku, druhá věc něco si vybavit (první vědomé vzpomínky bývají z druhého až třetího roku). Hlavní je ale váš vztah s manželem, na ten se zaměřte a případně vyhledejte pomoc, abyste dali věci do pořádku. Držím palce, aby se to podařilo.
vztahy v rodině
Dobry den.Mam na Vas dotaz.S byvalou pritelkyni, ktera jiz ma noveho pritele neziju ale mame 1,5 rocni dcerku, kterou nadevse miluji.S kontaktem neni problem i kdyz 2x mesicne je pro mne malo...Dotaz spociva v tom, ze kdyz jsem s ni rikam ji, ze jsem Tata a byvala pritelkyne s tim nesouhlasi se slovy, at si mala vybere kto bude jeji tata.Co si o tom myslite?Mala mi rika pán a mne to strasne zranuje...Dekuji za nazor.Peter
Peter
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petře, Vaše bývalá přítelkyně se zřejmě domnívá, že bude pro dcerku lepší, když bude mít "tatínka" doma, tedy ten muž, který je s ní nejvíce, aby byl pro ni tátou. Je jasné, že v 1,5 roce si dítě nic samo nevybere, ale bude opakovat to, co mu bude říkat maminka. Protože existujete a máte o dcerku zájem, bylo by pro ni v dalekém výhledu lepší, kdyby věděla od začátku, jak se věci mají, tedy Vy byste pro ni měl být táta, přítele Vaší maminky by mohla oslovovat jménem (ono není nikde dáno, že tento přítel s nimi už bude napořád, a holčička by měla ve všem jen guláš). Základem je ale, abyste se dokázali spolu domluvit vy rodiče, co je pro vaši dcerku nejlepší (nemíchejte do toho své, i když pochopitelné, pocity, ty pro Vaši bývalou přítelkyni směrodatné nebudou a nebude Vám pak věřit, že Vám jde o blaho dcerky). Držím palce, abyste to společně dokázali.
vztahy v rodině
Dobrý den jsme s otcem své dcery od sebe a žiji už nějakou dobu s přítelem .Dceru mám ve své péči. Můj nynější přítel si myslí že není vhodné aby její otec rozrušoval dceru u zápisu a že by tam neměl chdit jelikož ji to vždy rozruší když jsme spolu dohromady.Děkuji za odpověď
Adéla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Adélo, snažte se udržovat s otcem dcerky dobré vztahy - v jejím zájmu. Váš přítel Vám může samozřejmě sdělit svůj názor, ale zásadní vliv na vaše vztahy s dcerčiným otcem a na Vaše rozhodnutí by mít neměl. Zkuste sama posoudit, jestli hrozí, že by se dcerka u zápisu nedokázala soustředit, kdybyste tam byli společně s jejím otcem, a pokud byste došla k závěru, že ano, pak to s ním zkuste v dobrém probrat a domluvte se společně na řešení nejlepším pro vaše dítko. Přeji rodinnou harmonii!
vztahy v rodině
Potřebovala bych se poradit,ale nechci aby z toho byli nějaké problémy .Je mi 16 let. Můj otčím mně už dvakrát vyhodil z bytu a sebral mi klíče tak jsem bydlela u svěho přítele však na mně pak zavolali policii a dali mě na sociálku ..neustále hraje automaty a dluží strašných peněz. několikrát mě i zbil tak že jsem měla od koženého pásku podlitiny po nohou a zádech nedávno mně zbil tak že jsem měla rozseklý ret, modřínu vedle oka,nekolik dni mě bolelo na spankách a rozthl bundu ..mam pritele kteremu je 22 Tak jsem u něj moc se milujem a já domů nechci kvůli otčímovi mám strach že se něco takového stane,ale mamka ho miluje,takže s tím nic neuděla..proto se chci zeptat zda je možné v této situaci bydlet u přítele. Děkuju za odpověď
Eliška
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Eliško, poraďte se zde: http://www.linkabezpeci.cz/.
vztahy v rodině
Dobrý den,
Již jsem jednou psala, ale zřejmě jsem problém nepopsala dostatečně, protože zůstal bez odpovědi. Zkusím to nyní novu, konkrétněji, systémem „tří teček“. Mám 2 děti, 20 letou bezproblémovou dceru, která nyní studuje vysokou školu, a 13 letého syna. Nebojím se přiznat si, že zatímco dceru jsme vychovávali poměrně tvrdě (a vyplatilo se), syna jsme zanedbávali. V době jeho raného dětství jsme s jeho otcem rozjížděli nové podnikání, navíc jsem v jeho 7 letech onemocněla a musela na půl roku do nemocnice, následně jsme se s jeho otcem rozešli. Od malička byl zvyklý, po chvíli vztekání, dostat to, co chtěl, „aby od něj byl pokoj“. Co však bylo horší, začali jsme ho “uklízet“ k počítačovým hrám, kterému otec, přes mé naléhání, pořizoval bez ohledu na doporučovaný věk hraní. Od počátku školní docházky byl se synem problém, protože byl líný cokoli řešit. Na jakoukoli otázku jednoduše odpověděl „nevím“, bez jakékoli snahy přemýšlet. ... - otázka upravena poradcem
Ingrid
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztahy v rodině
Při řešení úkolů například z matematiky, se jednoduše nesnažil, metoda “budeš tu sedět, dokud to neuděláš“ mohla zabrat i 3 hodiny, bez jakéhokoli výsledku, křičet na něj nepomáhalo a ruku jsme na něj (bohužel) nikdy nevztáhli. „Nevím“ je ale schopný odpovědět na cokoli. Například „Co pořídíme babičce k vánocům?“ „Nevím,“ bez jakékoli snahy cokoli vymyslet. Samozřejmě se jeho školní výsledky zhoršovaly. Přitom syn není hloupý, má zdravou míru „selského rozumu“, pouze je líný se cokoli učit, nad čímkoli přemýšlet. Stále více času také věnoval PC hrám. I s přáteli trávil nejvíce času u obrazovky, nikdy nechodil „ven“. Čím je starší, tím menší mám u syna autoritu, je schopný mi říct „ty vole“, bouchnout do čehokoli, stále se vzteká „že nebude…“. Před dvěma měsíci jsme se dozvěděli, že byl syn za školou. Nešel na odpolední výuku a raději byl doma u PC. Jednoduše mu škola nepřipadala do statečně důležitá proto, aby něco dělal. ...
Ingrid
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztahy v rodině
Okamžitě přišlo brutální seřvání od otce, výhružky sociálkou a policií, což zřejmě zabralo. Syn se rozbrečel. Za školou však byl s kamarády a ty se nepokusil jakkoli bránit, když jsme mu říkali, že na něj mají špatný vliv (dokud se s nimi nezačal přátelit, byl mnohem zvladatelnější). Samozřejmě jsme mu na neurčito zabavili PC. Začal být apatický, bez jakéhokoli zájmu o okolí. Bez PC se prostě nedokáže zabavit. Začal jezdit na skateboardu (v čemž ho s otcem podporujeme), ale když je například nevhodné počasí, prostě nemá co dělat. Nečte, nekoukána televizi, pouze hraje hry na tabletu (vlastně náhražka PC). Problém je, že ho není jak motivovat. Začít používat tělesné tresty mi připadá pozdě (navíc bych se ho bála), PC jsme mu již zabavili a zabavit mu cokoli jiného nemá smysl. . Jakákoli moudra, výhružky, nic neplatí. Kapesné jsme mu již také zkrátili, nic nepomohlo. Když to přeženu, mám pocit, že je syn nemotivovatelný. ...
Ingrid
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztahy v rodině
. Kdyby se dal do kotce s tím, že dokud nepřečte knihu, bude tam, tak tam bude ležet a koukat. To je samozřejmě přehnané, ale chová se tak. Je pravda, že pod všemi zákazy a hlavně po „seřvání“ otcem se na chvíli zlepšil, učitelka s ním byla spokojenější, byl soustředěnější, ale nyní jeho pozornost začíná opět opadávat. Opět zapomíná dělat úkoly, neví, za co má poznámky, neomlouvá se za nic, nemá výčitky svědomí. Vím, kdy jsme udělali chyby. Ráda bych ale věděla, zda se ještě dají nějak napravit, mám totiž strach z toho, kam celé jeho chování spěje. Nechci mít doma malého vyděrače. Dcera navrhuje radikální metodu, a to poslat ho na nějaký vojenský camp s přísným režimem. :) Také bych ráda podotkla, že jsme dceru synovi nikdy nedávali za příklad. Ještě poznámky: Děti byli (a syn stále je) ve střídavé péči (dcera ji chtěla), bydlíme s otcem ve stejném městečku, takže se pořád stýkal se svými kamarády. Budu Vám velmi vděčná za jakoukoli odpověď. S přáním hezkého dne, Ingrid.
Ingrid
Mgr. Markéta Klingerová

Dobrý den, Ingrid, napadá mě, jak by mohl znít dotaz, který by mi možná napsal Váš syn:

Je mi 13 let, mám o 7 let starší sestru, která je v očích mých rodičů jednička - nikdy s ní neměli žádný problém, vždycky se chovala tak, jak chtěli, teď je na vysoké... Já vím, že nikdy nebudu tak dobrý jako ona. Rodiče ji sice přede mnou výslovně nevyzdvihávají, ale já dobře cítím, že ona je „ta správná“, kdežto já jsem pro ně jen obrovské zklamání. A přitom jsem se vždycky tak snažil jim vyhovět... ale nějak to neumím... Když jsem byl hodně malý, buď na mě neměli čas, nebo – když jsem se snažil získat konečně jejich pozornost, konečně nějaký projev, že jim za to stojím (způsobem, který jsem jediný uměl, vztekáním ze zoufalství) – se mě zbavili tím, že mi dali to, co jsem chtěl, aby ode mě měli pokoj. Přitom mně nešlo o tu věc, ale o to, abych pocítil, že o mě stojí, že mám pro ně nějakou cenu, že jim stojím za trochu času, pozornosti, uznání, tolik jsem si přál, aby se mnou byli, když jsem byl smutný nebo rozzlobený nebo jsem se něčeho bál... Tolik jsem si přál pocítit, že mě mají rádi! Postupně jsem pochopil, že nejsem dost dobrý, abych svým rodičům za láskyplnou pozornost stál. Jsem nejspíš fakt úplně k ničemu, jediné, co mi zbývá, abych nebyl se svojí marností sám, je vnořit se do počítačové hry – jedině tak můžu zapomenout na to, jak jsem na tomhle světě zbytečný - stávám se aspoň na chvilku někým jiným, žiju něco jiného než ten svůj marný život a navíc si pak mám aspoň o čem povídat se spolužáky.  Moji rodiče se rozvedli, někdy si říkám, jestli to třeba nebylo kvůli mně, třeba už táta nesnesl být se mnou každý den, třeba se kvůli tomu, jak jsem hrozný, hádali, třeba kdybych se byl uměl chovat tak, jak chtěli, tak by se nerozvedli... Do školy jsem se docela těšil, že to tam bude zajímavé, naučím se všechno, co umí starší sestra... Jenže jsem brzo zjistil, že i tam jde jen o to, dělat přesně to, co vám řeknou, ať vám to dává smysl nebo ne, jede se podle předem daného řádu, když mu nevyhovuješ (třeba že už něco umíš a nebaví tě pořád to dokola opakovat, nebo že ti něco nejde, i když většině ostatních už ano, nebo na otázku učitelky odpovíš jinak, než si představovala, tak mávne rukou jako že je to nesmysl a ty víš, že jen nepochopila, jak to myslíš), jsi špatný a přijde trest. Nedává mi to smysl, prostě nemá cenu se něčeho takového účastnit. Stejně tak dobrý jako ségra nikdy nebudu, tak proč se namáhat... Když se mě na něco ptají, když se mám o něčem rozhodnout, mám strach, že moje rozhodnutí nepřijmou nebo rovnou odsoudí, tak radši řeknu "nevím", to je nejbezpečnější - raději ať si to rozhodnou sami. Kdyby tak aspoň máma měla o mně lepší mínění... ale ona si myslí, že jsem ten nejhorší člověk na světě, že bez křičení a vyhrožování (tolik mě to bolí, ale snažím se ovládnout a dělat, jako že mi to je jedno – co jiného taky můžu?) to se mnou nejde, nejspíš by mě začala i mlátit, kdyby se mě nebála... A táta? Když mi vyhrožoval sociálkou a policií, zhroutil se mi poslední ždibíček naděje, že na mně rodičům přece jen záleží. Tohle by přece nikdy nemohli říct, kdyby mě měli rádi. To už jsem nemohl vydržet a rozbrečel jsem se. Že jsem byl za školou se spolužáky – to vzniklo spíš náhodou, ale je fakt, že mi tihle kluci dávají aspoň malinkou naději, že to není jenom mnou, že si s rodiči nerozumím, když vidím, že si z dospělých nic nedělají, že si žijou podle sebe, vidím poprvé v životě, že to taky jde a že i dítě, které je rodiči odmítané, může někam patřit. Přitom já bych tak rád byl s našima zadobře, tak rád bych, aby mě ocenili, aby mi dali najevo, že mě mají rádi... Kdyby to tak bylo, ti spolužáci, co chodí za školu, by mě vůbec nezajímali. Já přece vím, co je pro mě dobré; kdybych tak se mohl svobodně rozhodovat, kdyby mi tak rodiče dali důvěru, že dokážu v životě uspět i bez jejich kontroly a přikazování a řízení – vždyť právě tohle je to, co mi brání vzít život do svých rukou. Kdybych měl zodpovědnost sám za sebe, kdybych si svoje záležitosti (včetně školy) rozhodoval sám, věděl bych, kam napřu svoje síly a co pro mě není důležité. A kdybych z rodičů cítil lásku a důvěru, cítím, že bych klidně zvládl i tu vysokou... Jenže když mě naši do něčeho nutí, tak to nemůžu dělat, nemá to cenu, není to můj život, ale jejich. Ségra to dělala a je sice na vysoké, ale kdoví, jak potom v dalším životě uspěje, když je zvyklá být řízená a žít podle toho, jak chtějí druzí. A tak jak nebyla zvyklá na respektující přístup ze strany rodičů, neumí respektovat ani ona, všechny by srovnala do své představy o tom, co je správné - třeba násilím (nedávno jsem zaslechl, jak našim radí, aby mě poslali do vojenského campu s přísným režimem). Moc bych si přál, aby ve mě rodiče věřili, aby mě měli rádi bez ohledu na to, jaké výsledky mám ve škole... Aby pochopili, že v mém věku už zákazy, výhrůžkami, moudrými přednáškami ani krácením kapesného nic nezmůžou – jenom nás to čím dál víc vzájemně oddaluje... Třeba by jim pomohla ke mně najít cestu tahle knížka https://www.kosmas.cz/knihy/176069/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali/ - ale to jen tehdy, kdyby byli opravdu hodně otevření zásadní změně přístupu a hlavně jestli mě vůbec ještě mají rádi...

vztahy v rodině
Dobrý den,
prosim o radu, sama uz si rady nevim. Ziji s partnerem a mame spolu 16 mesicniho syna. Partner je rozvedeny a z predch. vztahu ma 9 leteho syna. Mame ho kazdou stredu, kazdy druhy vikend a kdyz neni vikend, tak i ve ctvrtek. Skoro kazde pondeli ho jeste vozi ze skoly, je u nas hodinu, pak ho veze na zpivani a pak k byvale. Na me s malym casu moc nezbyva. Partner vyrustal od 9 let jen s otcem. Problem je v tom, ze mu absolutne vse podrizuje, neni zde zadna hierarchie dospeli a deti. Domlouva se na vecech s nim, vse mu podstrojuje, rekla bych, ze ho prepecovava. Domniva se, ze dela vse nejlepe a ze deti jsou smyslem zivota. Kdyz se mu sverim, bere to jako utok na sebe a na maleho, rika ze deti jsou na prvnim miste a ze ja jsem dospela a tak to musim vydrzet. Vubec nerozumi tomu, co mam na mysli. Mam samozrejme take dite na 1. miste, ale chci byt pruvodcem, ucitelem a ne sluhou. Chci mit i ten nas vztah, chci aby deti videli vzor - jak se maminka s tatinkem spolu bavi apod. 1 - otázka upravena poradcem
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztahy v rodině
Neumim mu vysvetlit, ze nejdrive musi byt spokojeni rodice a pak jsou spokojeni i deti. Takhle se strasne dusim, pripadam si nechtena, zbytecna, jako pate kolo u vozu. Miminko jim slouzi spis jako hracka. Nevim, co je mensi zlo. Jestli to trpet a smirit se s tatinkem, ktery takto premysli, s tim, ze ten vzor normalni rodiny syn stejne mit nebude a nebo se rozejit. Nechci ze syna delat balicek, vidim na vlastni oci, ze by to dopadlo obdobne - zadny rad, same rozmazlovani a opici laska. Nejvic by se mi libilo, kdyby treba s pomoci odbornika to partner pochopil, ale obavam se, ze vzhledem k jeho detstvi a nazorum, je to skoro nemozne. Pritel chce jet k mori, ja cim, ze to ve ctyrech nezvladnu. Navrhla jsem, ze bychom meli jet s jinou rodinou, abysme si treba mohli nekam zajit a deti mel kdo pohlidat, ale bylo mi receno, ze nepojede na dovolenou se synem proto, aby ho nekdo hlidal. Ja si chci dovolenou uzit i za sebe. Jsem nenormalni? Prosim poradte, co delat,.
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucie, máte určitou pevnou představu, jak by všechno mělo být: Váš partner by se měl věnovat hlavně Vám a vašemu společnému dítěti, a dva víkendy v měsíci a čtyři středy plus nějaký ten čtvrtek se starším synem Vám připadá příliš a ráda byste, aby se i v tento čas věnoval spíše Vám a mladšímu synovi. Také byste chtěla, abyste rozhodovali vy dospělí, a děti se podřizovaly. Přála byste si, aby někdo Vašeho partnera přesvědčil, že Vy jste ta, která má pravdu. Ono je to ale tak, že názory jsou zkrátka různé, není žádná obecně platná pravda, jak to má být, a je na partnerech, aby spolu dokázali komunikovat, respektovat názor druhého a hledat společně řešení. Připadá mi, že máte pocit, že Vám partner nenaslouchá, ale sama naslouchat nepotřebujete, protože přece Vy jste ta, která má pravdu. Když jste se s přítelem dávala dohromady, syna již měl a zřejmě se mu věnoval stejně oddaně už tehdy - věděla jste tedy, do čeho jdete. Z pohledu jeho syna jistě čas trávený s tátou není dostatečný - chtěl by žít s ním tak, jako spousta jiných dětí, a nemůže za to, že se jeho rodiče rozešli. Možná jste očekávala, že až budete mít dítě spolu, bude se přítel věnovat hlavně jemu (nesplněná očekávání jsou hlavní příčinou našeho utrpení...). Věřte, že jednoho dne se mu bude přítel věnovat nejspíš se stejnou intenzitou, jako svému staršímu synovi. Většina mužů si totiž s miminky neví moc rady - i když se o ně umí postarat, pokud jde o společně trávený čas jaksi nevědí, jak to uchopit; až tak ve čtyřech a více letech dítěte se s ním hodně sblíží - dovádějí spolu, všelicos podnikají a tím utužují vzájemné pouto. Mezi sedmým a čtrnáctým rokem chlapci potřebují trávit čas se svým otcem víc než kdy jindy; po čtrnáctém roce pak nastupují jiné autority, rodiče jsou na nějaký čas "upozaděni". Souhlasím s Vámi v tom, že děti potřebují spokojené rodiče; pokud by Váš přítel musel ustoupit Vašim očekáváním, myslíte, že by byl spokojený? Jestli se Vám věnuje, když jste sami, zkuste si to užívat a načerpat si do zásoby na dny, kdy se věnuje hlavně staršímu synovi. Máte-li pocit, že se vám málo věnuje, i když jste sami, můžete se mu s těmito pocity svěřit - ale nespojovat to s jeho péčí o staršího, toho úplně vynechte. Třeba pak bude přítel přístupnější nějaké oboustranně příjemné domluvě, když uvidí, že nekritizujete jeho oddanost staršímu synovi. Pokud jde o dovolenou, můžete si ji např. užít s jinou rodinou bez přítele, a s přítelem si pak zase vyrazit třeba na víkend, kdy nemá staršího syna u sebe. Celkově zkuste převzít zodpovědnost za svou spokojenost a "neházet" ji na partnera; zkuste se sama sebe zeptat "Co můžu udělat, abych byla spokojená?" Přeji Vám hodně rodinné pohody!
vztahy v rodině
Dobrý den,prosím o radu.Máme 7 letou dceru a dělá nám starosti dělá ze sebe hloupou,scény je drzá odmlouvá a na druhou stranu ve školce je úplně jiná.Předem děkuji za odpověd.
Pepa
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pepo, zdá se, že u vás probíhá tzv. boj o moc. Můžete si přečíst třeba tento článek http://www.rodina.cz/clanek2311.htm a pak knížku Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly (Faber, Adele; Mazlish, Elaine). Přeji brzké zlepšení vztahu s dcerkou!
vztahy v rodině
Dobrý den chtěl bych se optat moje žena si každý víkend chodí do hospody a např.na diskoteku atd.Přijde třeba v 5 hodin ráno.Je na mateřské dovolené nejde to ní vydržet chodí si kam sa jí za chce.Máme spolu dvě děti 5 let a rok a půl.Dá se jí to nějak zakázat ?Předem díky za odpověď na email krysak7@seznam.cz
Tomáš
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Tomáši, zakázat se to nedá, dá se domluvit. Vaše žena je pravděpodobně už několik let doma, odříznutá od společnosti, mateřství ji zmáhá a potřebuje se odreagovat po svém, aby přes týden dokázala být mámou (nepíšete, jestli se jinak o dítě dobře stará, předpokládám tedy, že ano). Některým maminkám to nevadí, některé maminky se domluví s partnerem na nějakém tom koníčku nebo pravidelném posezení s kamarádkami. Vaše žena je možná hodně mladá, možná nezralá, možná jen hrozně unavená. Zkuste k ní přistupovat s pochopením a v klidu se jí svěřte také se svými pocity, že byste se s ní také rád užil, a že se s ní rád domluvíte na večerech, kdy bude moci vyrazit do společnosti a že jí to nebudete zazlívat. Celkově zapracujte na vzájemném vztahu. Třeba se všechno časem změní k Vaší spokojenosti. Držím palce.
vztahy v rodině
Dobrý mám dotaz, dceři je 13 let , jsem 2 roky rozvedená ,dceru mám ve své péči,ale otec se jí může brát kdykoli máme to dané od soudu dohodou.Otce navštěvuje,další problém je společný pes ,kterého jsme měli nyní je u ex který je stále pryč a stará se o něho extchán,dcera chce do bytu psa ,nechci jí to dovolit a vydírá mě. Mám přítele s kterým dcera nevychází, se svým otcem neměla až tak dobrý vztah ,vždy si na něho stěžovala ,ale už jednou odešla na měsíc bydlet k otci, vyhrožuje mi že když jí nepustím tak uteče a říká mi že mě nenávidí a že pokud se nerozejdu s přítelem tak se mnou bydlet nebude. Přítel se snažil si najít k ní cestu ale již to nevydržel a řekl jí co si myslí,podotýkám že přítel s námi bydlí ,ale je zhruba 22 dní v měsíci pryč za prací .Snažila jsme se jít vždy za ní a vysvětlit jí to nebo to s ní probrat,ale odmítá se mnou mluvit . Dcera se odmítá učit nechce abych jí zkoušela ,že prý je to její život ,chodili jsme i k psycholožce,ale vše je pro ní pitomé ,poradťte
Eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, je možné, že dcerka má pocit, že od té doby, co máte přítele, jde vám víc o něj než o ni - a to děti opravdu hodně těžce snášejí v jakémkoli věku, natož v pubertě, a zvlášť, když ztratily životní jistotu v podobě celistvé rodiny. Nejspíš mezi vámi stojí zeď chybné komunikace; pokud jí chodíte věci "vysvětlovat", mluvit jí do duše apod., nemůže vám vůbec naslouchat. Doporučuji vám přečíst si knížku https://www.kosmas.cz/knihy/176069/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali/ jako první krok spolu s tím, abyste zkusila situaci nahlédnout očima a pocity své dcery. Neopakujte si rozumová vysvětlení, ale zkuste se do dcerky vcítit srdcem. Přistupujte k ní ne jako k malému dítěti, ale rovnocennému (jen méně zkušenému) partnerovi v komunikaci. Dejte jí vědět, že vám na ní záleží. Pokud jste s přítelem šťastná, nebudete se s ním kvůli dcerce rozcházet, ale můžete společně vymyslet takové uspořádání, které co nejvíce zamezí možným konfliktům. Přeji vám hodně síly a moudrosti!
vztahy v rodině
Dobrý den, mám problém se synem,nebo spíš se sebou.Už dlouhou dobu jsem na něj alergická,jsou mu teprve 3 roky a já stále lituji toho,že se mi narodil.Nechápejte mě prosím špatně,miluji ho a dělám pro něj vše,co dítě potřebuje,ale doopravdy už nemůžu,jsem zoufalá.Už od narození byl náročný,lékaři mi dokonce chtěli dávat léky aby se zklidnil,protože mě litovali.To jsem kvůli jeho zdraví odmítla.Od 1.týdne života brečel klidně hodinu v kuse a spal 20min.takhle dokola 24h.denně půl roku.Nebyla to bolest břicha,podotýkám trvá to dodnes...stále brečí a vzteká se několikrát denně.Můj problém je v tom,že z něj šílím,nenávidím ho,obviňuji ho že mi zkazil život.A to mě ve skutečnosti trápí a bolí protože ho zároveň miluju.Nejhorší je,žeať udělá cokoliv,hned vybouchnu,řvu na něj,nadávám a jsem sprostá.Hrozně se zato stydím a nevím jak si pomoci.Mám ještě rok starou dceru,se kterou to neznám.Je jiná také zazlobí,zapláče ale nejsem na ni takto vysazená jako na syna.Můžete mi prosím poradit?1.text-
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztahy v rodině
2.text- Může to být třeba tím,že od malička mi všichni muži ubližovali? Můj děda bil babičku,což jsem vídala,později mě můj otec psychicky týral a když od něj moje máma odešla a našla si mého nevl.otce z něj se stal později alkoholik a týral nás fyzicky.Můj muž se jevil jako super chlap do doby,než jsem byla těhotná z dcerou,šťastná že budu mít holčičku,v té době jsem mu přišla na nevěru.Všichni muži v mém životě na mě zanechali rány a můj syn,se k nim přidává.Je to malý tyran,zlomyslný,naschválníček.Vzteklý a já už nevím jak dál,zda je chyba ve mě? V něm? Nebo v obojím? Na psychoterapie jsem chodila 2 roky.Popravdě nepomohli mi v ničem,poté ani psychiatr a léky po kterých jsem se měla sklidnit.Pouze jsem lépe spala.Nechci být vzteklá a ukřičená máma,nechci mít nutkání svoje dítě praštit,nedělám to a neschvaluji to,ale nejraději bych ho zavřela před dveř a neviděla celý den. JSEM ZOUFALÁ PROSÍM PORAĎTE. Proč s dcerou toto necítím?Je to tím že je hodnější?Mrzí mě že ji mám asi radši.
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Veroniko, odkud jste? Pár řádků odpovědi v této poradně by Vám nepomohlo; pokud máte chuť, ozvěte se mi na mail m.klingerova@hra-skolou.cz.
vztahy v rodině
Zdravím, s přitelkyní máme 21 měsíců starou (mladou:)) krásnou a šikovnou holčičku. Problém je, že matka se rozhodla užívat života. Pařit s kámošema a tak.Její 23 mě 29. Na malou, o kterou se doteď vzorně starala přestává myslet a chce se rozejít.Bojím se, že svým jednáním ohrozí výchovu a vývoj dítěte. A proto chci udělat vše proto, aby vyrůstala v zajištěném a milujícím prostředí, kde nebude naobtíž. Když nebude ochotna se řádně domluvit, sem připraven bojovat o to, aby mi byla přidělena do péče. Klidně i soudně... Můžete mi prosím poradit, jak mám v tomto případě postupovat a, jestli mám vůbec šanci uspět? Moc naší dceru miluju a nemohl bych pomyslet nato, že strádá. Nerad bych, aby to tu vyznělo jinak než má, ale bojím se, že se druhá polovička nedokáže postarat sama o sebe, natož o dítě (z pohledu finanční stránky a rodiného prostředí). S pozdravem děkuji za odpověď..
Tomáš Nový
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Tomáši, v tom Vám nejlépe poradí v některé občanské poradně, kde poskytují jak sociální, tak právní poradenství. Ale jestli se maminka dosud starala vzorně, možná by stálo za to zjistit, proč tak obrátila. Měla přitom i nějaký čas pro sebe? Mohla si někam vyjít, aniž byste jí to třeba nějak vyčítal? Proč přesně se chce rozejít? Nepomohla by třeba nějaká změna přístupu z Vaší strany a zajištění pomoci, aby se mladá maminka také dostala mezi lidi? Zkuste nalézt odpovědi na tyto otázky, moc držím palce všem třem!
vztahy v rodině
Dobrý den, ráda bych slyšela váš názor. Máme holčičku, které je 22 měsíců. V poslední době je velmi ukňouraná a na vše odpovídá slovíčkem NE. Což by mě ani tak netrápilo, protože to připisuji k období vzdoru. To co mě spíše trápí je, že v poslední době se se mnou nechce mazlit, když jí požádám o to, aby mi dala pusinku, řekne NE, ale když si o pusu řekne kdokoli jiný, tak mu ji dá. Velmi mě tyto situace mrzí a myslím si, že dělám někde nějakou chybu. Dále mi prosím poraďte, jak se mám zachovat v situaci, kdy mi holčičku hlídá babička a když si jí jdu vyzvednout, opět ke mně nechce a drží se babičky. Ale když přijde někdo k nám návštěvu např. babička, okamžitě se k ní vrhá a chce si s ní hrát. Na jednu stranu jsem ráda, že mají hezký vztah, ale někdy mě to hodně zamrzí. Mám potom pocit, že všichní ostatní jsou pro ní mnohem důležitější než já. A to se snažím, abych pro ni byla opravdu nejlepší mámou. Moc děkuji za Váš názor.
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, právě to, že od své dcerky očekáváte, že Vám bude potvrzovat, že jste pro ni ta nejlepší máma, ji od Vás oddaluje. Možná máte strach, že ta nejlepší máma nebudete, strach, že Vás dcerka nebude mít dost ráda a bude Vás odmítat, možná i pocit nespravedlnosti, vždyť toho pro ni přece tolik děláte, a ona takhle... Když se nad tím zamyslíte, o koho Vám v tuto chvíli jde? O dcerku, nebo o Vás? Když jsme naplnění strachem, nezbývá už místo pro lásku. A dítě potřebuje cítit lásku svého rodiče. Přijměte jako fakt, že děti své rodiče milují, ať se k nim chovají jakkoli. Zkuste se oprostit od snahy být nejlepší máma, zkuste odhodit své strachy, a když k dcerce přistupujete, nechte v sobě místo jenom pro lásku. Nežádejte ji, aby Vám dávala pusu; až uvidí, že ji milujete i bez toho, jednoho dne přijde a dá Vám ji sama od sebe - to přece potěší mnohem víc než "povinná". Netrapte se tím, že jiným pusu dává, copak to má něco společného s Vámi, s vaším vzájemným vztahem? Vy ji milujete a ona vás také - na zbytku nezáleží. Doplňujte si svou vlastní citovou nádrž jinde než u dcerky - když k ní přicházíte Vy se svou potřebou, musí Vám ona dávat, zatímco potřebuje dostávat od Vás. Mazlete se s partnerem, dopřávejte si chvilky toho, co ráda děláte, a k dcerce přicházejte dávat, pokud chce. Když jdete dcerku vyzvednout a nechce k Vám, usmějte se a řekněte třeba "To jsem ráda, že sis to s babičkou hezky užila, ani se ti od ní nechce, viď? Však se zase brzy uvidíte. A doma na tebe čeká medvídek, už mi říkal, jak se na tebe těší!"; v žádném případě si to nebrte jako odmítání Vás osobně! Mějte stále na paměti, že jste spolu s tatínkem pro dcerku ta nejdůležitější osoba na světě, ať se projevuje jakkoli, a že Vás dcerka potřebuje sebejistou, a ne plnou strachu z odmítnutí. Přeji Vám spoustu sebedůvěry a krásný vztah s holčičkou!
vztahy v rodině
Odešla jsem od manžela,když nastupovala dcera SŠ.Psychicky nás trápil.Dceru bil.Obviňoval,že mu krademe peníze.Vlastně jsme utekly.Následně se rozvedli.Po dobu rozvodu dceru trápil.Byla snadnější kořist než já. Musela jsem si vzít úvěr na bydlení,na studium.Chvíli trvalo než jsem si našla práci.Manželovi zůstaly firmy nic jsem nechtěla. Jinak by dceru zničil.Já se snažila co jsem mohla,udržet dceři nějaký standart, prožila toho hodně. Bohužel,ale mě dluhy natolik zmohly,že jsem se uzavřela v kruhu práce,brigáda,stres,nemoc. Když dceři bylo 18,tak si ji otec začal všímat,hlavně proto,že jsem ve zmatku u rozvodu na ni nechala přepsat pozemky.Hrozilo,že by dědictví po mé mámy sebral on.A toto je důvod jeho náklonnosti k ní.Najednou je to táta,který má peníze,novou rodinu,miminko!A já?Unavená v jednom kole,abych vše zaplatila.Dceři táta celé roky chyběl. Najednou ho má! On ji povídá story jaká jsem troska,že jsem všechno utratila..A ona ?přidává se na jeho stranu. Nevím jak s tím žít...
reny
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Reny, myslím, že jedna odpověď v této poradně by Vám najít klid nepomohla. Napište mi prosím na můj mail m.klingerova@hra-skolou.cz. Stačí připomenout, že jste to Vy, a napište mi prosím i odkud jste.
vztahy v rodině
Dobry den prosim o radu vychovala jsem vnucku od miminka oba rodice nevyzraly 30let vse se odbyvalo v me domacnosti fungovala jsem ve vsech smerech a starala se o vsechny na ukor me rodiny jeste 2 deti manzel vnucka se na me velmi citove napoutala se vsim se obracela na me odmitala mamu v 6 letech snacha zazadala o rozvod ze nam ukaze ze se o dceru umi postarat rok si chodila s vnuckou hodinu tydne hrat do psych poradny syn dostal vnucku do pece bydli u nas snacha nam udelala ze zivota peklo ukradli jsme ji dceru nerika ze se o ni nestarala uvedla ze jsme se synem na sebe napoutany po3 rokach zaclo vadit synovy ze bere vic babicku nez tatu otocil na me vsechnu nenavist a situace se opakuje ukradla jsem mu dceru at se stane cokoliv za vsechno muzu ja a vyhrozuje ze se odstehuje a vnucku vezme sebou vytrhl by ji z prostredi kde je doma ma velmi rada ostatni cleny rodiny bydlime v domku vnucce je 9 jsme uz nestastny co vnucku do budoucna ceka nevim si rady moc diky
Hana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hanko, rozumím tomu, že je pro Vás celá situace bolestná a že Vám jde hlavně o blaho vnučky, kterou vychováváte odmalička. Svého syna ale jistě také máte ráda, také jste ho vychovala. Zkuste se oprostit od všeho nepěkného, co Vám třeba řekl, zkuste se oprostit od strachu o vnučku. Zkuste svému synovi trochu důvěřovat, zkuste s ním navázat láskyplný vztah - takový, jaký jste jistě kdysi měli. Zkuste synovi věřit, že mu o dceru jde, zkuste být hodně diplomatická, aby neměl pocit, že se snažíte těžit z toho, že se k dcerce dříve tak neměl. Vnučce buďte oporou, pokud ji potřebuje, ale nechte hodně prostoru pro její vztah s tatínkem. Je možné, že když Váš syn uvidí, že se nesnažíte mu vzít jeho rodičovskou roli, přestane s nepřátelstvím a domluvíte se na spolupráci, která dívce nejvíc prospěje. I kdyby se ale s dcerkou odstěhoval, můžete to brát jako příležitost pro něj dospět, pro vnučku sblížit se s tátou tak, jak dosud ne; z jejího života ani tak zmizet nemusíte, pokud se svým synem udržíte alespoň nějaký vztah. Držím palce, aby vše dopadlo ku prospěchu dítěte.
vztahy v rodině
Dobrý den. Jsem nevlastní otec 12ti leté Nikoly dcery mé přítelkyně. Bydlím s nimi už 5let a za tu dobu se mi nepodařilo u dcery získat respekt. Připadá mi že mě bere jako svého staršího bratra, neposlouchá mě jen svojí mamu a když ji něco nakážu tak dojde k hádce, v lepším případě mě ignoruje. Co mam dělat? Dekuji za odpověd.
Aleš 37let nevlastní otec 12ti lete Nikoly
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleši, smiřte se s tím, že Vás dívka nikdy nebude brát jako otce, a buďte rád, že Vás má "za bratra" :). Vaším úkolem není ji vychovávat, ale být k dispozici, POKUD si to bude přát. Výchovu nechte na její mamince. Pokud potřebujete, aby něco udělala, rozhodně neuspějete s nakazováním, už vůbec ne v jejím současném věku. Doporučuji vám přečíst si knížku http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali.html, kde se dozvíte, jak s takto starým dítětem komunikovat efektivně. Přeji Vám s Nikolou pěkný vztah!
vztahy v rodině
Dobrý večer, mám tři syny(10, 10 a 6 let). S jedním starším v poslední době nemohu navázat.Je vztahovačný, plačtivý, při sebemenší kritice na jeho osobu nepřiměřeně reaguje a vybíjí si agresivně zlost na mladším.Když ho pokárám, řekne, že malému nadržuju, přestože si prý začíná. Nevím, co dělám špatně, nedokáže mi nic vysvětlit, odmítá i moje projevy mateřské lásky. Od malinka má problémy s usínáním, nevím, zda to nesouvisí s jeho psychikou. Je dost protivný i před úplňkem, tak se i narodil,týden před termínem na úplněk.Poraďte, zda a jak to řešit. nebo je to normální vyspívání dítěte?
pavla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlo, syn je zřejmě citlivá povaha. Zkuste ustat s kritikou jeho osoby, to nedělá dobře nikomu. Popisujte činy, ne člověka. Přečtěte si třeba knížku http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-deti-poslouchaly.html, případně http://www.kosmas.cz/knihy/176069/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali/- tam je konkrétně popsáno, jakým způsobem komunikovat, abychom se dětí zbytečně nedotýkali. Může také odmalička trpět žárlivostí vůči mladšímu, která teprve teď vyplouvá napovrch - přečtěte si mé rady na téma "žárlivost". Celkově se snažte do syna vciťovat a porozumět mu, potřebuje Vás, i když se třeba zdá, že Vaši pozornost odmítá - to je jen "kamufláž". Přeji Vám pěkný vztah se synkem!
vztahy v rodině
Dobrý den, chtěl bych se zeptat máme spolu s přítelkyní půl roční dceru, ale do teď se nedokážeme dohodnout na jejím jméně, tak jsme jí museli dát 2. Mám super práci, ale chce to i po práci být stále v kontaktu ohledně firmy, na přítelkyni a dceru mám denně čas, ale ona odmítá, aby jsme byli spolu a tím pádem mám strach, aby mě vůbec malá znala, zkrátka, když se vidíme 1 x za týden tak aby se mě dcera nezačala bát, i když sám mám občas problém jí vzít do náruči, abych jí neublížil. Přítelkyně, ale se mnou nechce vůbec bydlet a tím prakticky mi odpírá malou, nevím co mám dělat.
Lukáš
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lukáši, z toho co píšete to vypadá, jakoby Vás přítelkyně vyškrtla ze svého života. Buď se jedná pouze o nějaké nedorozumění mezi vámi dvěma, které je třeba vyjasnit, nebo přítelkyně hodlá žít bez Vás, a pak bude na místě domluvit četnost styku s dítětem a posvětit úřední cestou. Nejdříve ale zkuste hodně komunikovat, třeba přítelkyni jen vadí něco, co můžete společně vyřešit a vztah rozkvete. Přeji Vám hodně štěstí!
vztahy v rodině
Mám z prvního manželství 14ti letého syna a nyní v druhém vztahu s přítelem 4letého syna.Starší syn je sice v podstatě hodný (velmi mírná puberta), ale vidím že mému současnému partnerovi soužití s ním nevyhovuje- má na něj vyloženě alergii. I přesto, že neprobíhají vyloženě hádky, je doma dusno a bojím se že nám to zničí jinak perferktní vztah. Je možné situaci řešit?
Alena Koutecká
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, situaci samozřejmě možné řešit je, ale pouze pokud mají obě strany dobrou vůli něco řešit. Je důležité hlavně pro Vašeho staršího syna, aby se situace změnila. Je ve velmi citlivém období a přestože se může zdát, že Vás už tolik nepotřebuje, opak je pravdou. A je zvýšeně citlivý na kritiku, čehož projevy může kvůli Vám potlačovat, ale tím hůře pro jeho psychiku i tělo (může somatizovat). Je třeba, abyste si promluvila se svým přítelem a požádala ho o společné přemýšlení nad tím, jak situaci vyřešit; Váš syn je Váš syn, přítel věděl, že ho máte, "přesto" s Vámi chtěl být, čímž souhlasil, že Vašeho syna přijímá do svého života. Pro chlapce v tomto věku je životně důležité, aby se s ním jednalo s respektem, a aby mu nebylo snižováno sebevědomí. Upřímně příteli popište své pocity, že milujete oba, a požádejte ho, aby Vám pomohl vymyslet vše (třeba způsob chodu domácnosti nebo rozmístění v pokojích apod.) tak, aby byl schopen se ke staršímu chlapci chovat slušně a s úctou. Jestliže je syn pohodový a přítel má na něj přesto "alergii", porucha bude na jeho (přítelově) přijímači... Přistupte k tomu bez obviňování, bez obhajování, prostě konstatujte fakta, svěřte se s city a pocity a požádejte o pomoc při řešení. Přeji brzké vyčištění ovzduší!
vztahy v rodině
Dobrý den Bohužel jsem měl s manželkou dlouhodobé neshody. Respektive jsem ji nebyl oporou. Už párkrát jsme byli na hranici rozchodu. Ted se manželka (alespoň z mého pohledu ) rozhodla najednou nas vztah ukoncit i presto ze jeste den predtim nic nerikala a nehadali jsme se. Rika mi ze uz ke mne vubec nic neciti. Ja jsem bohužel před pár lety prodělal autonehodu a od té doby trpím panickou poruchou. Dlouho jsem nemohl sám nic dělat a manželka ně z toho všeho dostala. Bohužel jsem jí nedokázal nic vrátit. Stále beru léky a jsem na hraně. Ted se bojí co bude dál. Máme dvě děti. Dceru 11let a syna 5 let. Mám odejít k rodičům a dát jí čas? I když mi říká, že to k ničemu nepovede? Bojím se že mě děti zavrhnou. Zatím jsme domluveni že budeme spolu jako otec a matka. Není dáno jak dlouho. Ani jeden nemáme prostředky na to odejít a zařídit dětem stejný komfort třeba kvůli střídavé péči. Žena nechce jít do žádné poradny. Že prý ví nejlépe sama co má dělat. Nikdo třetí v tom určitě není.
Michal Němeček
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Michale, odchod by asi skutečně nic nevyřešil. Jediná možnost je chovat se k manželce s úctou, láskou, vyjadřovat ocenění, podporu a být jí oporou, pokud by to potřebovala, ale nijak se jí nevnucovat a nic od ní neočekávat nazpátek (a necítit se sám jako nula, ocenit i sám sebe, protože druzí nás vidí tak, jak se bereme sami). Uvidíte časem, jestli její city k Vám skutečně již neexistují. Přeji hodně štěstí!
vztahy v rodině
Dobrý den paní magistro, prosím o radu. Mám 5,5 letou holčičku, je šikovná a hodně společenská a miluje děti, bohužel nemá sourozence. Věnuji se jí, ale preferuje děti, což by mi zase až tak nevadilo, ale mrzí mě, že když pro ní přijdu do školky, nechce se mnou odejít a je na mě nepříjemná. Bez řečí jde jen když ji navrhnu nějaký extra program (plavání, Zoo, ale to nejde každý den). Když trávíme čas s jinými rodinami, je to podobné, mě ignoruje, všímá si jen ostatních. K tátovi se chová skoro stejně, ale ten přeci jen nemá tolik času, tak je to mírnější. Ostatní rodiče už se na mě koukají divně, proč mě nemá ráda. Nechci jí dělat nějaké výčitky, jsem ráda, že je společenská, ale zase si myslím, že bych jí měla dát najevo, že mě to mrzí. Zkoušela jsem jí to jemně říct, tak řekla mami promiň, já tě mám ráda, ale příště se chovala stejně. Když jsme spolu samy, tak je hodná, mazlivá. Trochu jí rozmazluju, chtěla bych s ní mít spíš kamarádský vztah. Co s tím?
Zuzana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzano, z toho, co píšete, mi připadá, že jste na dcerku příliš fixovaná, což ji může dusit a z toho může pramenit její odmítavé chování. Nerozmazlujte ji, tím jí do budoucna neprospíváte (samozřejmě věnovat se dítěti a vycházet vstříc jeho potřebám není rozmazlování, ale myslím, že víte, o čem píšete). Kamarádský vztah s vlastním dítětem je past. Rodič je rodič, a pokud se staví do jiné role, dítě rodiče postrádá - kamarádů má dcerka, jak sama vidíte, dostatek, na to Vás nepotřebuje. Ona ve Vás potřebuje mít rodiče. Odhoďte své obavy z odmítnutí, strachy, co si pomyslí druzí apod.; věřte, že Vás dcerka má ráda, a nechtějte po ní, aby Vám to dokazovala. Najděte si dospělé kamarádky a dcerce buďte mámou - laskavou a chápající, ale udržující hranice, které děti potřebují pro pocit bezpečí; a rozhodně na dcerku nenakládejte své vlastní emocionální potřeby - proč by Vás mělo mrzet, že se dcerka ve školce nebo jinde dobře baví? Přeji Vám hezký vztah mámy s dcerkou.
vztahy v rodině
Dobrý den, chtěla bych se zeptat na syna 10let. Nevíme rady se synem asi tak půl roku. V té době jsme měli s manželem nějaké problémy a asi půl roku jsme spolu moc nemluvily. Podařilo se nám asi dvakrát se před ním hodně pohádat Prosil nás ať se nehádáme a při druhé hádce mi řekl, že stejně jednou uteče (nehádali jsme se k vůli němu). Docela mi to vyrazilo dech a těžce to nesu a nevím co s tím. Od té doby sním nemůžu vyjít. Snažím se vše řešit v klidu, promluvit si,vysvětlit, ale on mě vůbec neposlouchá. Mluví se mnou jako s nějakým kamarádem a tonem až se mě chce brečet. Pořád říká, že mu nic nedovolím, přitom se mu v rámci možností snažím vyjít vstříc. Taky začal chodit ven s kamarádama, ale jak mu to někdy zakážu, třeba proto, že byl na mě sprostý a mluvil se mnou škaredě, tak je scéna na světě a jsem nejhorší matka na světě. Snažím se ho zapojit aspoň doma do nějaké činnosti, ale kolem toho řečí, nejraději by seděl u televize a počítače.
Pavla
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztahy v rodině
Pokračováni: Někdy má si slabé chvilky nebo i dny, kdy je úplně v pohodě. Jsem z toho zoufalá. Vím, že musím být důsledná a snažím se, ale když vidím jakou udělá scénu, tak se přiznám, že někdy povolím a někdy si stojím za svým. Nejhorší je, že manžel někdy dřív jedná a pak přemýšlí, takže hned začne po něm křičet a to je špatně. Někdy se snažím mu to vysvětlit, ale marně. Syn má pořád pocit, že ho nikdo nemá rád, přitom mu dáváme první poslední.Také je pravdou, že vyrůstá v rodině, kde jsou samí dospělí, protože je jedináček a taky si myslím, že nemá žádný mužský vzor. Dědečky nemá a tatínek na něho nemá až tolik času jak by bylo třeba. Proto Vás prosím o radu, jsem v koncích, opravdu. Je to moje jediné dítě a tak mě to moc trápí. Děkuji za jakoukoliv odpověď. Pavla
Pavla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlo, zdá se, že má syn pocit, že na jeho city a potřeby vy rodiče neberete ohled. Dáváte mu první poslední, ale možná se příliš nezabýváte synovými pocity? Zkuste si přečíst knížku http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali-jak-poslouchat-aby-nam-teenageri-duv.html, mohla by Vám ukázat směr, jakým by se vaše komunikace měla ubírat, aby byla efektivní (tón, jakým s vámi syn mluví, si neberte osobně, je to výraz emocí, se kterými se potýká; když Vás to zraňuje, zabýváte se svými pocity víc než jeho, a nejste pro něj přirozenou autoritou). Půlrok manželského dusna musel být pro syna velkou zátěží, a spolu s hádkami mu zřejmě vzal pocit bezpečí rodinného zázemí - a tak si hledá zázemí jinde, mezi kamarády (to by přišlo za nějaký ten rok stejně s pubertou, ale zatím by bylo dobré obnovit rodinná pouta, aby kamarádi pro něj byli jen doplněk, nikoli náhražka). Držím palce, aby se podařilo rodinu stmelit.
vztahy v rodině
dobry den chtela jsem se zeptat jestli je normalni pocit bezmocnosti kdyz si dcera15let privedla pitbula bez meho dovoleni a ted me nenavidi za to ze psa nemam rada.ja uz vlastne nestojim ani o deti protoze me velice zklamali jak ve skole tak i v chovani . vyvrcholilo to tak ze mne dcera napadla zehlickou na vlasy a syn ji v tom podporil ma 21let a nikdy s nim problem nebyl .jsem uz v takovem stavu kdy je nemam rada a zvazuji ze ji dam do pece otci. je velice problematicka jak ve skole tak i doma.jak neni po jejim tak vyvadi.oba dva se mi smeji do obliceje,uz se mi nechce ani zit. mam pocit ze se mi rodina rozpada a touzim hlavne po klidu tak se chci odstehovat k mamince ,dcera bude u otce ,syn je plnolety .nikdybych neverila ze by se mi rodina rozpadla ale uz nemem silu cokoliv vysvetlovat natoz s nima mluvit.jsem si jistsaze jsem udelala maximum ale za dobrotu na zebrotu.dekuji za odpoved nada
nada
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Naďo, vypadá to, že vztahy mezi Vámi a dětmi jsou narušené od základu, pitbul apod. už jsou jen důsledky. Klíč by mohl být v tomto Vašem postoji: "ja uz vlastne nestojim ani o deti protoze me velice zklamali jak ve skole tak i v chovani". Z toho by se dalo usuzovat, že se Vašim dětem nedostalo tzv. bezpodmínečné lásky, protože z Vás vyciťovaly, že o ně stojíte jen tehdy, když dělají to, co chcete a chovají se podle Vašeho přání. Měla jste nějaká očekávání, která děti nenaplnily, a cítíte se zklamaná. Pokud to tak bylo, děti se dlouholetému pocitu nemilovanosti brání agresivitou... Přeji Vám i Vašim dětem, abyste nakonec ještě k sobě našli cestu.
vztahy v rodině
Dobrý den, mám dvě dcery (6 a 8 let) a manžela těžce zdravotně handicapovaného (cca 5 let). Před rokem a půl se po neshodách se mnou od nás odstěhoval do vlastního bytu, kam za ním dcery každý víkend jezdí. Náš vztah kolísá. Nejsme si cizí, ale úraz zásadním způsobem změnil naše životy i postavení. Manžel mě má rád, ale už roky si mě neváží pro mou dlouhodobou neschopnost o něj trvale pečovat. A já nejsem schopná v takovém partnerství fungovat ani jako žena ani jako manželka. Nejsme rozvedení a snažím se v dcerách s úspěchem pěstovat k otci co nejlepší vztah. Teď ale se svým přítelem čekám třetí dceru a nevím jak těm dvěma starším říct, že jejich milovaný tatínek ji jako jejich rovnocennou sestru chápat nikdy nebude, protože není jeho. Zároveň bych ale samozřejmě chtěla, aby ony k ní měly ten nejlepší vztah. Jak jim to říct a (jestli vůbec) vysvětlit podstatu biologického otcovství? A je nějaký způsob jak manžela trvale smířit s nevlastní dcerou? Děkuji za radu, Bája
Bája
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Bájo, rozumím tomu dobře, že jste vdaná, zároveň máte přítele a očekáváte s ním děťátko - a nehodláte se rozvést? V tom případě bude skutečně dost těžké dcerkám něco vysvětlovat, už nynější situace je dost nepřehledná. Řekla bych, že je třeba nejprve vyjasnit nynější vztahy, spíše než spekulovat předem o tom, jak kdo koho bude nebo nebude přijímat. Myslím, že v tomto ohledu Vám nejlépe poradí Vaše vlastní srdce (a řešte spíš to, co je, než to co možná nastane); nehledejte "způsoby, jak", ale poraďte se se svým vlastním nitrem, co je pro zúčastněné nejlepší. Moc Vám k tomu držím palce!
vztahy v rodině
Dobrý den paní Klingerová, píšete, že nedošla první část mého "vzkazu". Druhou část k té první tedy raději připojím, aby nedošlo k možným zmatkům, mimochodem velice děkuji za Vaši rychlou odpoveěd' :) Zpět k problému: Jsem šešestým rokem rozvedena, z manželství mám dvě slečny, Karolínku 11 let a Natálku 8 let. Asi před rokem a půl jsem se v bývalém zaměstnání blíže seznámila s jedním z kolegů a dnes je tomu více nežli devět měsíců, co jsme se sestěhovali do společného nájemního bytu. Starší dcera je poněkud problematická, navíc v jejím chování se už čím dál tím častěji objevují prvky pubertálního chování, není zlá, ale... V říjnu loňského roku jsem po poradě s dětskou praktickou lékařkou s dcerou navštívila ordinaci dětské psychiatrie v Říčanech paní doktorky Drtilové. V prosinci jsme u paní doktorky byly po druhé a naposledy s tím, že paní doktorka celou věc shrnula tak, ža Karolína je despotický manipulátor a těžko můžeme genetiku změnit. Nicméně, veliký problém ...
áda
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztahy v rodině
... já vnímám mezi ní a přítelem. Na základě toho, že dcera nedbá na domácí přípravu do školy, zatajuje úkoly, nejedenkrát nám lhala jí přítel už vůbec nevěří. I přes tyto problémy je dcera ( pro zatím ) jedničkářka, není ze strany školy pouze napomínána, ale často i chválena, ale to už jakoby neviděl, neslyšel. Nedávno už jeho chování z mého pohledu poněkud překročilo hranice: ... aniž by ji vyzval, aby donesla ke kontrole úkolníček nebo žákovskou knížku, bez upozornění jde a vysype jí aktovku nebo prohledá šuplíky v jejím stole, po té obvykle ihned útočí, s tím, co je "toto a o znamená "tamto". I přesto, že dcera, třebaže podrážděně (i já bych jednala podrážděně v případě zásahu do mého soukromí) mu odpoví, on trvá na své pravdě a její odpověd' vlastně nic neznamená. Je pravda, že dcera domácí přípravu zanedbává, je ale vesměs jedničkářka ...
áda
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztahy v rodině
... . Dle mého názoru není v pořádku zasahovat až takovým jednáním do jejího soukromí. Vždytˇi on si na svém soukromí zakládá, každý z nás. Nehledě na to, že si myslím, samozřejmě se mohu mýlit, že pokud dcera bude zanedbávat dom. úkoly a přípravu, dříve nebo později se to prostřednictvím učitelů dozvíme a potom můžeme s dcerou řešit konkrétní problémy, jednoduše řečeno, sama pocítí a bude potrestána za svou nedbalost. Samozřejmě, že se každý den obou dcer zeptám, jak jsou na tom s úkoly, ...
áda
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztahy v rodině
... nepotřebují-li s něčím pomoci nebo zda jim nechybí nějaké školní pomůcky. Obávám se, že přítel má na děti, mně z neznámých důvodů, jelikož ani on sám zrovna pečliví není, jako každý člověk není neomylný atd. až přehnané nároky, očekává snad 100% dokonalost? Navíc má tendence se vůči starší dcerce vysmívat, až ji ponižovat svými poznámkami nebo úsměšky. Dcera má silné tendence k afektovanosti a hysterii, zrovna nedávno mu "vyhrožovala" v mé nepřítomnosti, že ve škole a všude bude říkat, že je týrá a že ho nechá strýcem - policistou zavřít. On bohužel ale nepřemýšlí, co jí k tomu vede, on se jí vlastně jen vysměje. Já tomu nerozumím, jelikož mi ani toto jeho chování příliš nejde dohromady s jeho charakterem, tak jak jej znám já. Bojím se, kam až to může zajít nejhorší je snad můj pocit, že mnou manipulují oba dva. Prosím poradťe, já už nevím, jak na to. Loni v prosinci jsme docházeli na rodinnou psychoterapii, ale nikam to nevedlo. Velice děkuji
áda
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ádo, běhá mi mráz po zádech ze závěru paní doktorky („celou věc shrnula tak, ža Karolína je despotický manipulátor a těžko můžeme genetiku změnit“), chudák děvče... Jestliže Vaše dcerka ve škole dobře prospívá, není třeba ji kontrolovat vůbec. Hranice Vašemu příteli ale musíte dát Vy; zatím jste to neudělala a dcerka je na něj sama – pochopitelně se brání, jak dovede. Mohla by Vám pomoci kniha http://www.navrat.cz/hranice-henry-cloud/d-70297/. Moc držím palce, aby se Vám podařilo potřebné hranice vymezit.
vztahy v rodině
Dobrý den, mám 17 měsíční dceru, která je neskutečně fixovaná na babičku. V poslední době jí už i začala volat "máma". Bydlíme s touto babičkou v domě, takže pokaždé když projdeme kolem jejich dveří, tak dcera řve, že tam chce a když jí vidí, tak se ode mě odvrací a chce k ní. Nechápu proč se takto chová, k ostatním lidem se tak nechová. Naopak k druhé babičce, kterou podle mě vídá stejně často, i když s ní nebydlíme, tak u ní pláče a utíká jí z naručí a schovává se u mě. Možná je to tím, že tato babička jí všechno nedovolí, ale ta druhá naopak zase ano i za cenu, že věc na kterou by neměla sahat se rozbije. Dost mě to trápí a ničí to tak můj vztah s tchýní i s manželem a přijde mi, že jsem jako matka naprosto selhala, když nejsem ta u které je dcera nejraději.
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, dcerka se může cítit být touto babičkou bezpodmínečně přijímaná, milovaná - proto s ní chce být (zatímco u druhé babičky může mít pocit, že jí záleží víc na věcech než na ní, takto malé dítko opravdu potřebuje všestranně poznávat svět, a bránit by se mu mělo jen v případě, že by mohlo někomu/sobě ublížit; cenné věci by vůbec neměly být v dosahu). Možná berete její oblibu babičky příliš jako ohrožení - což samo o sobě může napomáhat tomu, že dcerka v danou chvíli "dá přednost" babičce; pokud se totiž cítíte ohrožená, jde Vám v tu chvíli o sebe, o své pocity, místo o dcerku a její pocity. Zkuste nevnímat babiččinu popularítu jako příznak svého selhání (opravdu je hlavním úkolem matky, aby s ní bylo dítko v každém okamžiku nejraději?), zkuste to využít jako výhodu pro sebe, že máte čas na jiné věci, když je dcerka u babičky. Když budete její chvíle s babičkou brát v pohodě, pravděpodobně se na ni časem nebude tolik upínat. Netrapte se, mějte ráda tchýni i manžela, věřte si. Pokud by se Vám to brzy nepodařilo, raději vyhledejte psychologickou pomoc - za zničené vztahy to věru nestojí. Držím palce!
vztahy v rodině
Dobrý den, mám dotaz ohledně vztahu dcery s otcem. Máme děti 9let-dcera, 5let-syn, děti mám ve své péči já. Jsme rozvedeni (cca 4 roky), otec po celou dobu měl přítelkyni. Styk s dětmi byl v té době spíše horší (ne úplně pravidelný, vánoce v lednu apod.) Před měsícem se rozešli a děti se s ním teď vídaly každý víkend (domluvili jsme se tak). Dcera i on jsou hodně citlivé osoby a najednou na sobě začali hodně viset. Dříve to přecejen bylo jiné, měl koho obejmout atd... Já se ale bojím, aby to nenadělalo nějakou větší paseku. Dcera si kouše nehty, po večerech pláče a chce k tátovi. Bohužel bydlí dost daleko, takže to není tak jednoduché. Doteď to bylo lepší, i ona věděla, že on někoho má a tak pro ni nebyl 100% dostupný. Mám strach co to s ní může nadělat. Nevím jak se to dá probrat s manželem, vše bere jako útok na svou osobu. Jediné co zabírá, když je na tom dcera psych. špatně, zaměstnat a neprobírat to. Což já se snažím a manžel naopak. Prosím poraďte, co se s tím dá dělat??
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, s exmanželem je třeba komunikovat nenásilně (viz http://obchod.portal.cz/produkt/nenasilna-komunikace/), aby si vyřčené nebral osobně. Pro jistotu bych dcerku vzala k dětskému psychologovi, který Vám pak může poradit konkrétně, jak dál. Držím palce, aby se situace vyřešila k dcerčině prospěchu.
vztahy v rodině
Dobrý den, chtěla bych se poradit. Mám skoro 7-mi letého syna. S jeho otcem nežijeme cca od jeho 5-ti měsíců a asi o měsíc později jsme začali žít s mým nynějším manželem. Se synem mají skvělý vztah, s tatínkem se vídá celkem nepravidelně víceméně jak si tatínek řekne, ale mají spolu hezký vztah, jen syn moc nemá rád jeho přítelkyni. Poslední dobou začíná syn připomínat manželovi že je jeho nevlastní táta, ne nijak zle, ale řekne to a řekne že třeba proto by mu mohl manžel lhát. Manžela to velice mrzí, celkem se jakoby urazí a já pak nevím jak situaci řešit. Manžel vlastní děti nemá, před rokem jem potratila. I on chce situaci řešit, ale neví jak se má chovat. Nehcceme zakazovat synovi o tom mluvit a opravdu mají s manželem skvělý vztah a od malička se mu hodně věnuje, proto ho to asi tak bolí, protože ho cítí jako své dítě. prosím o radu jak se zachovat jako dospělý aby neměl syn pocit že je to tabu. Děkuji
Martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, kolem sedmého roku začíná být otec pro syna v jistém smyslu důležitější než matka; Váš syn v tom ale má zmatek, neví vlastně, kdo má být tím vzorem, a snaží se udělat si v tom nějak jasno. Váš manžel by si to neměl brát osobně, protože pak nereaguje jako následováníhodný vzor, ale jako malý uražený kluk. Měl by chlapci přiznat právo na rozlišování vlastního a nevlastního otce, měl by mu vyjádřit pochopení nad zmatkem, v jakém se chlapec nalézá, a dále pouze klidně konstatovat, že sice pro chlapce je nevlastním tátou, ale on sám k němu má vztah jako k vlastnímu synovi, a rozhodně mu nelže a ani v budoucnu lhát nebude. A celé to zakončit láskyplným úsměvem. Ať je chlapci k dispozici, ale ať to nechá na něm. Pokud se k němu celá ta léta pěkně choval, chlapec se od něj jistě neodvrátí; jen si potřebuje vyřešit své zmatky. Nechť je mu Váš manžel oporou. Přeji Vám rodinu plnou harmonie!
vztahy v rodině
Dobrý den, jednou už jsem se zde ptala,ale bohužel nenašla odpověď.Chtěla jsem znát Váš názor ohledně vztahu mého syna(19)s mým přítelem,se kterým žijeme ve společné domácnosti.Mezi nimi panuje velmi napjatý vztah,nemá smysl popisovat jejich "žabomyší války",chovají se k sobě s despektem,nevyčítám to synovi,spíš partnerovi,protože pořád myslím,že i když je syn již dospělý,měl by spíš partner "mít víc rozumu" a neválčit s ním pořád.Nejhorší je,že mě to hrozně trápí a nervuje,občas dokonce přemýšlím,zda se raději nerozejít,i když pak si zase říkám,proč?Syn bude mít za chvíli svůj život a já zůstanu sama..Můj dotaz na Vás je,jak k tomuto problému přistupovat,domlouvám jak synovi tak příteli,oběma dávám co nejvíc najevo,že je mám ráda a že mě mrzí,jak se k sobě chovají,ale je to k ničemu.Mám to s nimi řešit,nebo je nechat,ať si dělají co chtějí a dělat "mrtvého brouka"?Díky předem za radu, Radka
Radka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Radko, jestli synovi a příteli domlouváte, stavíte se do role matky a je uvrtáváte do role zlobivých dětí. Nemůžete jim nic řešit, můžete řešit jen sama sebe: Stojíte o tohoto konkrétního partnera, nebo s ním jste jen proto, abyste nezůstala sama? (kdyby to byla druhá možnost, oni by to oba podvědomě vyciťovali) Respektujete svého syna, považujete ho již skutečně za dospělého? (kdyby ne, může to být jeden z důvodů, proč se dospěle nechová) Má aspoň jeden z nich skutečně důvod žárlit na toho druhého? Má syn dostatek soukromí, volnosti, podpory, respektu z Vaší strany? Má Váš partner dostatek Vaší pozornosti? Pokud jste v odpovědích na tyto (případně další, které Vás napadnou) otázky nenalezla žádný zádrhel, mohu Vám doporučit knížku http://www.navrat.cz/hranice-henry-cloud/d-70297/, která pomáhá člověku vymezovat hranice svým blízkým tak, aby žil v souladu sám se sebou. A také http://obchod.portal.cz/produkt/nenasilna-komunikace/ - ta zase učí, jak k lidem přistupovat a formulovat svá přání, aby byla vyslyšena. Přeji Vám, aby se vztahy uklidnily.
vztahy v rodině
Dobrý den, jsme 3 roky rozvedení po 7 letém manželství,máme 9-ti letou dceru,při rozvodu v roce 2009,nám dočasná zástupkyně dcery před rozvodem poradila,aby kvůli věku dcerky si ji vzala do péče matka a až bude starší můžem se dohodnout na změně,moc se mi to nelíbilo,chtěl jsem dcerku do střídavé péče,ale protože jsem nechtěl toto nepříjemné období protahovat,tak jsem souhlasil,dohodli jsme se na výživném,které platím a vše funguje bez problémů,dcerku si střídáme po 2 dnech,protože oba děláme na směny a oběma nám tento systém vyhovuje.Oba jsme si našli nové životní partnery,ale nyní bych chtěl dcerku,do střídavé péče,která prakticky 3 roky funguje a jak je to ve střídavé péči s výživným? Když se o dcerku staráme prakticky rovným dílem,proč mám vlastně ještě platit výživné? Jak mám postupovat,abych dosáhl změny z péče o dítě matkou na střídavou péči? Děkuji za odpověď.
Roman
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Romane, prosím obraťte se se svým dotazem na sociální pracovníky, kteří Vám mohou všechny Vaše dotazy fundovaně zodpovědět. Můžete např. v místě svého bydliště navštívit Občanskou poradnu (komunikují i přes email), která je zdarma. Přeji Vám i dcerce, aby se případná změna odehrála v klidu.
vztahy v rodině
Dobrý den paní doktorko :-) chtěla bych se Vás zeptat jak vyřešit chování dcer mého manžela z prvního manželství. Dcerám je 15 a 18 a žijí s námi v RD, vychováváme je společně 10 let, manžel je má ve vl.péči, jejich matka se s nimi vůbec nestýká. Společné děti nemáme :-( Jde o to, že jakékoliv, byť jen malé nedorozumění s jeho dcerami má strašné pokračování. Jsou bez váhání zlé a nejdou daleko aby mi ublížily ve smyslu, že nejsem jejich matka a pod. Většinou to pokračuje přehlížením mé osoby až takovým způsobem že mě sotva pozdraví. Manžel tyhle věci naprosto přehlíží a nikdy je ani neokřikne, ani jim nedomluví. Když už se k něčemu odhodlá, je to maximálně, že řekne na mě a jednu z dcer "holky nechte toho". V tu chvíli si připadám, jak malé dítě, co má zavřít pusu a odkráčet také do dět. pokojíčku. Jsem po těch letech z toho všeho strašně vyčerpaná a nedokážu pochopit proč se mnou manžel nedrží. Je mi 32 a manželovi 41. Díky za odpověď a přeji příjemný den :-)
Vilma
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Vilmo, zareaguji na některé Vaše konkrétní věty: 1) "Jsou bez váhání zlé" - dcery jsou v pubertě a adolescenci, nejcitlivějším období, hledají vzor, se kterým se mohou ztotožnit, ale mimo rodinu - jak je dáno od přírody. I vlastní mámy mají v tomto období se svými dětmi "veselo"; u vás je to ještě těžší, protože dívky si bolestně uvědomují, že jejich vlastní máma o ně nemá zájem (nebo je tam jiný důvod, neupřesnila jste) a tedy se nebudou „mít kam vrátit“ po zákonitém vybouření. Z formulace Vašeho dotazu nevyplývá, že by Vám dívky nějak přirostly k srdci, neptáte se totiž, jak vylepšit váš vzájemný vztah, ale proč Vám ubližují a proč se Vás manžel nezastane; přestože jste dívkám po těch 10 let jistě dala mnoho své péče, přece jen ve Vás zřejmě „mateřskou náruč“ nenalezly (což nikdo neodsuzuje, jistě může být velmi těžké přilnout ke dvěma již odrostlejším cizím dětem) – možná proto Vám říkají, že nejste jejich matka. Jejich „zlé“ chování může být jen výrazem jejich zmatku, nejistoty a absence něčeho pro ně důležitého. 2) "a nejdou daleko aby mi ublížily ve smyslu, že nejsem jejich matka" – když Vám řeknou, že nejste jejich matka, říkají pravdu; jestli Vám tato pravda ubližuje, zeptejte se sama sebe, proč – co Vás na tom zraňuje? (např. „opravdu jsem jim chtěla maminku nahradit“, nebo „vůbec mi nejsou vděčné“, nebo „už si mě nikdo neváží“, nebo...) 3) "přehlížením mé osoby", "V tu chvíli si připadám, jak malé dítě, co má zavřít pusu a odkráčet také do dět. pokojíčku." – Vilmo, jste dospělá, ale ve Vašem nitru působí hodně zranitelné dítě; Vaše formulace svědčí o tom, že se sama necítíte dostatečně silná a schopná zajistit si úctu a vážnost u druhých lidí, a ráda byste, aby Vám to zařídil někdo jiný; jak dcerám, tak manželovi můžete vytyčit hranice, za které při jednání s Vámi nesmějí – přečtěte si třeba tuto knížku, která Vám v tom může hodně pomoci: http://www.poznani-knihy.cz/detail/449/19322/cloud-townsend-hranice 4) "Jsem po těch letech z toho všeho strašně vyčerpaná a nedokážu pochopit proč se mnou manžel nedrží." Jedná se o jeho dcery; jedna z nich je nyní plnoletá, a i ta druhá je ve věku, kdy rodiče děti už nemohou řídit příkazy a zákazy, ale pouze stavět na dosud vybudovaném vztahu. Zřejmě jejich táta chce s nimi udržet ten křehký kontakt a nechce je od sebe „odehnat“ tím, že by se zastával Vás (navíc je možné – to samozřejmě nevím - že skutečně někdy reagujete přehnaně a on si to uvědomuje). Vilmo, velmi Vám v dalším životě pomůže, když si nebudete chování druhých (i těch nejbližších) lidí brát jako útok na sebe, jako snahu Vám ublížit; zkuste raději hledat příčiny, proč se ten druhý tak chová, potom se ho pokuste pochopit (to není totéž jako dát mu za pravdu), a nakonec si ujasněte, jak se chcete zachovat Vy. Převezměte své prožívání do svých rukou; lidé nad Vámi ve vztazích mají jen takovou moc, jakou jim sama dáte. Zkuste se na problematické situace podívat „shůry“, jako kdyby se to stalo někomu jinému, poodstupte trochu, aby Vás nesemlely emoce. Když okolí uvidí, že reagujete s nadhledem, změní se i jeho reakce. Nečeká Vás lehký úkol (opravdu doporučuji tu knížku o hranicích), ale když to dokážete, zaručeně stoupnete i v očích manžela. Nejvíce se ale uleví Vám samotné, a život uvidíte z úplně jiné, krásnější perspektivy. K tomu Vám přeji hodně síly a odhodlání!
vztahy v rodině
Dobrý den. Naprosto si nevíme rady se 4letou dcerou, která je umanutá, pořád se vzteká, všechno si vydupává nebu buší pěstičkami, snažíme se jí vést láskou, promlouvat k ní, ale často se neudržíme a prostě dostane na zadek, protože už není jiné východisko. Je schopná skákat před televizí třeba hodinu a řvát na celý barák, že chce pustit Animáčka a nelze jí vysvětlit, že je ještě málo hodin. Nakonec jí ho nepustíme za trest, že toto dělá. Odmítá sama spát v pokojíčku, snažíme se o to už dva roky. Nechce usínat sama o to se také snažíme dva roky. Chodila cca 14 dní do školky, od té doby začaly všechny problémy. Odtamtud si přinesla nadávky a pak začalo takovéto chování. Může to být náhoda, ale nemusí. Nevíme prostě jak na ní, zda po dobrém nebo po zlém. Dělá přes den nepořádek neposlechne v ničem, nic si neuklidí, pouze po šílených scénách, kdy už na ní křičíme a ukazujem kam co má dát, přitom ona to přesně ví. Dokola dělá věci, které jí zakazujeme.
Kleopatra 1 část
Mgr. Markéta Klingerová
...





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.