Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
neposlušnost
Dobrý den.Dotaz:Sedmiletý synek.Rodina-já přítelkyně a synek.je předchozího partnera který ji opustil.Synek ..choval se hrozně než jsem začali žít společně.Skřeky,špatné mluvení,problémy s jídlem.
Nyní je to lepší řeč jsem vyladili.Ale stále má problém-je zvyklý si dělat co on sám chce.Přítelkyně jej nechávala –o sám rozhodoval co se bude či nebude dělat.A pokud ne-začal (i nyní začne) vyčítat,že jej nemá –nemáme rádi
Atd.. mne docela začal poslouchat.Snažím se dodržet vše co slíbím.A´t pozitivní tak i nepříjemné věci.Když neposlechne, něco mu zakážu či dostane na zadek.Ale vždy jej 2x upozorním předem.
A dodržuji to.Docela to pomáhalo, ale nyní se zdá,jako by jeho výchova ustrnula a začíná více stávkovat.Nevím zda to je tím že přítelkyně dává najevo,že jeho pokřik v těchto případech jí moc vadí a raději
To nechá být a nebo i mě říká že už dost.A synek toho myslím zneužívá.Nevím co dělat:přítelkyně to později uzná—ale v ty krizové momenty prostě vyměkne:Myslím jakoby k synkovi cítila nějaký dluh či co?
A raději mu vše povolí. Tedy vlastní dotaz---co dělat když domluva nepomáhá,ani motivace ,že mu něco pořídím, že budeme něco dělat atd atd.V tu danou chvíli co synek něco chce Vám slíbí modré z nebe,
Ale když má pak (po splnění jeho přání) splnit to co slíbil on – je problém. Naopak on si velmi dobře vzpomene,pokud jsem na něco zapoměl,či jsem mu něco slíbil---okamžitě to připomene.
Když je v klidu..je samé mazlíky a mám tě rád atd… ale jak se něco chce co on zrovna nechce je zle ---nenávidím vás atd… prostě co dělat jiného…abych vyhověl přítelkyni.. Já osobně mám pocit že to jednoznačné
Řečení co chci a pokud to tak nebude bude zle pomáhalo a platilo na něj…ale přítelkyně nechce…che to jinak co je tedy správně? Co dělat. A ještě jedna věc… synek je myslím na svůj věk bystrý a jak případný obranný
Pokud řekne (v obchodě)--- já to řeknu na úřadech že mě mlátíte a oni vás zavřou… i když mu to pak vysvětlím..je to docela zarážející. A MOC MNE TO PAK MRZÍ že se tak zachová. Je tedy zcela nesprávné, když dostane na zadek
Za něco co provedl a udělal po několikerých upozorněních? Nebo je lepší použít nějakou jinou metodu?
Luboš
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Luboši, zkuste si nepředstavovat synka jako nedokonalého živočicha, ze kterého teprve rodičovská výchova učiní člověka. Zkuste ho vnímat jako bytost s úplně stejnými právy na vlastní názor a pocity, jako máme my dospělí. K tomu si přidejte fakt, že děti ještě dávají najevo upřímně, co si myslí a co cítí (kdežto my nepříjemného šéfa nezmlátíme, možná se na něj i úslužně usmějeme, ale to nemění nic na tom, že bychom ho nejradši spláchli do záchoda) - jsou proto horší než my dospělí? Zkuste vnímat synka jako bytost, která vám byla do života poslána darem, abyste měli život mnohovrstevnatý a mohli se učit a poznávat dosud nepoznané. Řekl byste svému kamarádovi, že buď udělá A, nebo ho uhodíte? Proč byste se takto měl chovat k dítěti, které zrovna nechce dělat to, co se vám hodí? Samozřejmě máme jako dospělí zodpovědnost za zdraví a rozvoj dítěte, a z toho plynou mnohá omezení, která mu musíme dávat - ale těch nutných omezení je mnohem méně, než kolik mu jich ve skutečnosti udělujeme. Snažte se proto nechat synka dělat si co chce do největší možné míry, a v případech, kdy to není možné nebo žádoucí, se s ním domlouvejte na řešení přijatelném pro vás oba (můžete se podívat na www.nevychova.cz nebo si přečíst tuto knížku: https://www.kosmas.cz/knihy/152706/vychovavame-deti-a-rosteme-s-nimi/). Přeji spokojenou rodinku!
neposlušnost
Dobrý den, moc vás prosím o názor. Pracuji jako au pair. S rodiči i mladším dítětem vycházím dobře. Starost mi dělá holčička (8 let), o kterou se taktéž starám. Skoro každý den kvůli něčemu ztropí povyk (čištění zubů, vypínání televize...) nebo různě provokuje. Když se jí něco nelíbí nadává (např. že mě/rodiče/bratra zabije), bouchá. Zkoušela jsem všechno: vysvětlovat, ignorovat, napomínat i vyhrožovat tresty (zákazem televize, zákusku - tak to mají nastavené). Vyhrožování občas funguje, ale, když má špatný den, po chvilce se vše opakuje znovu. Když dojde na trest, je z toho zase další povyk. Brečí, nadává, v obzvláště vyhrocených situacích vybíhá z domu. Děje se to rodičům, ale často i mně. Trápí mě, že vlastně nerozumím tomu, co se jí honí v hlavě. Sama říká, že nedokáže zvládat hněv. Na tom se se snažíme zapracovat, ale co to neposlouchání a provokování? Dokáže být i milá, ale pro své chování má problémy i s kamarády. Jak by se dalo postupovat? Moc děkuji a přeji hezký den.
Klára
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kláro, především nemáte funkci vychovatele, těmi jsou dívčini rodiče. Jiná věc je, že musíte s dívkou vycházet, když se o ni máte starat. Je těžké nastolovat nějaký funkční model, když mají její rodiče nastavený model nefunkční. Vyhrožování a trestání na některé děti platí (ale za jakou cenu...), na některé jen částečně, na některé vůbec. A tyto děti jsou darem pro dospělého, který se chce někam posunout a uvědomit si, že dítě není podřízený nebo robot, ale úplně stejný člověk jako ten dospělý. Chcete-li zjistit, co se jí může honit v hlavě, zkuste si v jednotlivých situacích představit sebe v její pozici. To pak člověku hodně dojde a je díky tomu schopný začít s dítětem komunikovat jinak, s respektem. Ovšem jak jsem uvedla dříve, v situaci, kdy rodiče mají nastaveno vše jinak, můžete uspět asi jen částečně. Přesto to stojí za zkoušku. Zkuste se do ní vciťovat, jak na ni asi působí to, co jí teď zrovna někdo říká, co po ní chce, jakým způsobem s ní jedná... jak byste se cítila vy? Pak jí můžete lépe porozumět a říct jí třeba "Podívej, já vím, že ... není zrovna nejlepší zábava, ale proč to vlastně děláme? Kdyby třeba, tak by... Co by ti pomohlo, abys to dělala raději?" apod. Když si nebude připadat jako nevolník, třeba bude přístupnější. Můžete to zkusit. Držím palce.
neposlušnost
Dobrý den, mám již delší dobu problém se svým 4letym synem. S otcem dítěte nežijeme od narození syna.Nyní mám téměř rok přítele,který s námi žije. Mam pocit,že syn absolutně ignoruje a neposlechne v ničem. Už jsem z toho dost unavena. Přítel tvrdí,že si ze mě dělá legraci a nemá ze mě žádný respekt. Nechci ho fyzicky trest,ani křičet,ale občas povolí nervy a udělám to. Nechci,aby to tak dál pokračovalo. Poraďte mi prosím na koho se mohu obrátit,nejlépe v Plzni. Děkuji moc za radu a přeji hezký den..Vladka
Vlaďka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Vlaďko, v Plzni se můžete obrátit na mě, pokud chcete :).
neposlušnost
dobrý den, máme 41 měs.dceru, která na nás křičí, bije nás, neposlechne na slovo, vše jsme si přečetli, je to naše vina, kdybychom nebyli tak přísní - nebylo by její chování našim zrcadlem. Je nám to líto a chceme se zeptat, když přestaneme na ni křičet a přestaneme používat fyzické tresty a místo toho jí to budeme rozmlouvat, jak rychle na to vše zapomene a přestane se vztekat, křičet na nás a bít nás, když ji půjdeme příkladem? je to vůbec možné? nebo to je období vzdoru, jak dlouho máme počkat než někoho vyhledáme, je možné, že se bude její chování den ode dne zlepšovat? nebo může být taková klidně další dva roky, přestože my se změníme, děkuji
karel
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, pokud to se změnou svého přístupu k dítěti myslíte vážně, podívejte se sem: www.nevychova.cz. Přeji hodně sil k opravdové změně!
neposlušnost
dobry den, mam problem z vlastni psychikou a ukocirovanim sve 6ti lete dcery.je dost neposlusna a asi to bude mnou.jsme samy.a ja to nezvladam.nemam zrovna dosti trpelivosti a mam strach ze z ni vytvorim labilni ho cloveka jestli uz se tak tedy nedeje.sama pochazim z rodiny s tyranskym otcem a nulovou podporou.takze sebevedomi a vyrovnanost jsou mi na hony vzdaleny.beru leky,ale vetsi vyznam to nema.dcera odmlouva.kazdych 10 minut neco provede.je velice tvdrohlava.ma problem si najit kamarady.je na ne mnohdy zla.coz je asi taky mnou.snazim s s ni neco delat, kreslit hrat si,nekdy cvicit..ale mnohdy to spatne konci..obavam se ze vubec nevim jak dal.jsem nestastna ze sebe i z toho co s ni delam...co mam delat..psycholozce se zda byt v poradku..ale doma je to blaznivy..vubec nevychazime dobre..totalne jsem zrejme selhala..
dora
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Doro, odkud jste? Potřebovala byste mít někoho, kdo vás podrží a podpoří. Chcete-li, ozvěte se na můj mail (m.klingerova@hra-skolou.cz).
neposlušnost
Dobrý den, jak od sebe lze odlišit neposlušnost, žárlivost a projevy "tříletého" vzdoru? Mám tříletého synka a dvouměsíční miminko. Když synovi něco nejde, začne křičet, rudnout, vztekat se, nebo např. když po něm chci, aby si uklidil hračky - on si je neuklidí, je dopředu upozorněn, že pak začnu s úklidem sama a schovám je - vezmu je do ruky, nastane hysterický řev "vrať mi to"... Takové situace považuju za vzdor, který většinou vyřeším domluvou a on "vychladne". Ale jiná situace je, když řeknu "podej prosím plavky, pomůžu ti je obléct" a on místo toho s radostí běží úplně jinam, tu popadne kostky, rozháže je po zemi, tu popadne balón, hodí ho do křoví, směje se, připadá mi, že je to pro něj vyloženě zábava... Je to neposlušnost nebo tím žárlí na miminko, chce upoutat moji pozornost? .....
Prášilová
Mgr. Markéta Klingerová
...
neposlušnost
.... Jak zajistit, aby mě nakonec poslechl? Řeknu to 20x s logickými argumenty a efekt nulový. Nejsem zastánce plácání přes zadek/ruku, ale přiznávám se, že už jsem se několikrát neudržela - bylo to nakonec jediné, co ho donutilo přestat např. rozhazovat věci. Jak v takových situacích jednat? Již jsem přečetla půlku Vaší poradny a stále odpověď nějak nenacházím ;))... Díky a pěkné dny!
Prášilová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, četla jste téma „období vzdoru“? Takto malé děti si umějí uklidit většinou jen dvě tři věci, víc je pro ně už chaos a je nefér to po nich vyžadovat. Většinou jsou ochotny spolupracovat s uklízejícím rodičem (rodič uklidí pět kostek, dítě mezitím jednu dvě; rodič říká, co mu má dítě nosit, nebo dítěti podává a říká, kam to má dát). Co dělá dospělý, když mu něco nejde, třeba se snaží něco někam nasadit, a ono to pořád spadává? Možná to v něm čím dál víc vaří, možná si nahlas uleví nějakým tím slovem... Protože je dospělý, naučil se svůj vztek ovládat a potlačovat (což není nejzdravější); malé děti ještě projevují své emoce spontánně, proto když synkovi něco nejde, rozčílí ho to a dá svému rozčilení průchod. Na tom není nic vzdorovitého. Když místo toho, aby Vám vyhověl, radostně běží jinam, hraje si s Vámi - a nejefektivnější reakce bývá zareagovat s humorem: „Ty lumpíku, tys mi utekl? Já si tě chytím!“ To, že nás dítě poslechne, nám nikdo nezajistí, ani žádný „recept“. Je otázka, do jaké míry je žádoucí, aby nás děti na slovo poslouchaly. Je vhodnější mít jen několik málo pravidel, na kterých trváme, ale ostatní necháváme na dítěti. Pak je větší naděje, že v těch málo případech dítě spíše poslechne, než když se po něm neustále vyžaduje, aby plnilo naši vůli. Pokud je nutné, aby dítě ne/udělalo, co chceme, a odmítá, musíme se zapojit třeba i fyzicky (tj. vzít dítě za ruce, něco mu podat, někdy ho i třeba přímo někam odnést). Dát dítěti ránu ale nepovažuji za nic dobrého. Dá někdo ránu Vám, když se nezachováte, jak by si přál? Asi ne. Proč to děláme svým dětem? Logické argumenty na tříleté dítě nebudou vždy fungovat, je třeba vyrozumět, proč dítě odmítá udělat to, co chceme: třeba si jen chce dodělat to, co má rozdělané, třeba se nejdřív potřebuje proběhnout, třeba ho to tričko škrtí... Samozřejmě leckdy může jít o snahu upoutat Vaši pozornost, tomu se nedá vyhnout (ale je důležité, aby měl dost pozornosti právě ve chvílích, kdy se chová příkladně). Zkrátka berte všechny popsané projevy jako víceméně naprosto „normální“ u takto starého dítěte, a snažte se je řešit s klidem (i když se to snadno říká, hůř udělá) a láskou – k dítěti i sama k sobě. Přeji hodně sil!
neposlušnost
Dobry den pani Marketko.Prosim Vas o radu.Mam dvouleteho synka Mirecka.Myslim,ze na svuj vek je moc sikovny.krasne povida,dudu nema,plenu na noc.Je mazlivy,samostatny a ma rad deti.Od mala ma hodne volnosti.hraje si sam na zahrade a ja treba pleju zahon,jenze si spis myslim,jestli to neni spatne.Dela si co chce.Neposloucha,mlati me i deti a ja sem z toho zoufala :-( Myslite si ze je to tim,ze obcas dostane na zadek a pres ruce?Dekuji za rada!Krasny vecer.Tereza
Tereza
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Terezo, pořád mě vyvádí z míry, jak se mohou rodiče divit, že dítě, které bijí, někoho bije...:) Ruce místo argumentů používají i ty malé děti, které nikdy nikdo neuhodil, ale pokud je chci v tomto ohledu usměrňovat, nesmím to dělat sama! Občasné neposlouchání (nebo i časté otálení s uposlechnutím) je zvláště v tomto věku zcela přirozené. Častá opozice může znamenat, že vznikl "boj o moc" - v tom případě bych Vám doporučovala si přečíst knížku Respektovat a být respektován. Přeji Vám hodně radosti ze synka!
neposlušnost
špatná komunikace:Prosím o radu, jak reagovat, mluvit se synem, který se neustále s námi hádá,protestuje,svým hlukem na sebe upoutává,uráží se za každou maličkost.Když se má jít učit,je to hodinová diskuse,připomínky,řev.Věci se mu musí opakovat několikrát a stejně je neudělá. Musí mít vždy poslední slovo. Na druhou stranu večer musí mít otevřený pokoj,nebo usíná při televizi.V rodině je taková situace, že se pak rozhádáme všichni a je špatná atmosféra.Jsem už bezradná,jak máme na synovo chování reagovat.Dškuji za odpověď.
Renáta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Renáto, přečtěte si knížky http://knihy.abz.cz/prodej/jak-mluvit-aby-nas-deti-poslouchaly-jak-naslouchat-aby-nam-deti-duverovaly a http://knihy.hledajici.cz/detail.php?id=7584&action=kniha. Posléze aplikujte do života :). Přeji příjemnou atmosféru v rodině.
neposlušnost
Dobrý den,máme problémy s 5letou dcerkou. Neposlouchá ve školce paní učitelku, prý musí mít poslední slovo, odmlouvá a když si má např.sednout s ostatními dětmi ke stolu, tak chvilku vydrží a za chvíli se zvedne a začne lézt po židličkách nebo vyrušuje povídáním...Už jsem trochu bezradná jak na ní
Dagmara
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dagmaro, učitelka je profesionál a měla by si s Vaší dcerkou poradit. Nějak ji zaujmout, zaúkolovat, možná úplně změnit přístup (pokud je příliš autoritativní) apod. Je to samozřejmě pro paní učitelku namáhavější a nedivím se jí, že ji to netěší, zvlášť pokud tam má takových dětí víc, ale Vy s tím těžko můžete něco dělat. Je to na paní učitelce. Můžete samozřejmě dcerce vysvětlit, proč je třeba, aby... ale přílišný účinek to mít nebude. Držím palce, aby se situace postupně zlepšila.
neposlušnost
Dobrý den, potřebuji poradit , jak na našeho 5letého rebela!Musím říct, že poslední rok z něho vážně rostu. Neposlouchá, dělá, že mě neslyší, křičí na nás, že jsme zlý, pokud mu něco zakážeme. Neustále kňourá a brečí, jak není po jeho a jakmile řeknu, že něco nesmí, tak to zrovna udělá. Vysvětlování, nařizování, povídání, jedna na zadek.....nic nezabírá!!! Vždy to skončí tím, že mi odpoví, "Já nevím proč to dělám" a "Já to nechtěl udělat" atd.. Prostě si už nevím rady, nejvíce mě vytáčí jeho neustálé řvaní, když odcházíme z pískoviště, když odjíždíme od známých, když odchází z místa kde se mu líbí....prostě hned začne brečet a vztekat se a já si nemyslím, že je to v 5 letech normální, navíc jsme pořád středem pozornosti, což mi na klidu taky nepřidá :-( Jinak je hrozný mazel, od malička se mu dost věnujeme i když manžel méně, protože není celý týden doma, ale o víkend mu věnuje všechen čas. Dost jezdíme na výlety, pořád něco podnikáme atd...
Žaneta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Žaneto, mohlo by to být způsobem komunikace ze strany vás rodičů. Některé jazykové prostředky, které jste ve svém dotazu zvolila, napovídají, že možná tak úplně nevnímáte svého synka jako rovnocennou osobnost. Moc Vám doporučuji přečíst si knihu Respektovat a být respektován, a případně také http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-deti-poslouchaly.html. Také se zdá, že jste zaměřená na své prožívání více než na prožívání svého synka - což mu na chuti ke spolupráci nepřidá. Držím palce, abyste k sobě nalezli cestičku!
neposlušnost
Dobrý den, dceři je 9 let. V průběhu posledního půl roku mívá výkyvy nálady, někdy je strašně fajn, užijeme si s celou rodinou víkendy, v průběhu týdne chodí na kroužky, škola jí baví. Pak nastane zlom a cokoliv doma řekneme, okamžitě neguje, odmlouvá a je naprosto nepoužitelná. Nechci na ní křičet nebo zavádět nějaké tresty, musím hodně dlouho počítat a pak odejít, nebo bych jí přerazila. Prodaíte prosím, jak reagovat, nechci být hysterická matka, 10x se musí vše opakovat, aby něco udělala. Myslím, že jsem důsledná, i manžel, ale přijde mi, že nás někdy ignoruje. Ráno má spoustu času než jde do školy, 10x jí opakuji že musíme jít, než jdeme na kroužek, těžká pohoda, nikam nespěchá a mě tečou nervy. Děkuji za odpověď
Marketa
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Markéto, doporučuji Vám přečíst si knížku Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly, jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly (Faber, Adele; Mazlish, Elaine). Zdá se, že problém by mohl tkvět ve způsobu komunikace, v čemž Vám knížka pomůže. Je také možné, že tak reaguje na nějaké negativní zážitky ve škole nebo s kamarády. Tím více je potřeba dát jí najevo, že má na své nálady nárok a že tu pro ni jste, kdyby potřebovala. Další věc, na které můžete zapracovat Vy sama, je ono "tečení nervů". Co hrozného se stane, když dcera přijde pozdě? V jejím věku už by to měla být její zodpovědnost, omluvit se za pozdní příchod. Vy můžete zůstat v klidu; a když zůstanete, je možné, že se změní i přístup dcerky. Přeji Vám hodně klidu a radosti!
neposlušnost
Dobrý den, mám čtyřletou holčičku, která je od malička ukňouraná, uplakaná a také hrozně tvrdohlavá, neposlouchá (vím, že není pes), ale i když neposlechne ani po desátý, řeším sitaci plácnutím přes zadek nebo strašením (polednicí - že bere děti k sobě domů a tam je polepšuje, neví jak vypadá). Když není po jejím je zle, zkouším si stát kolikrát za svým (když řeknu NE tak prostě NE), ale jsou situace, kdy radši ustoupím a nechám jí ať si to vyzkouší sama i s následky. Typu nechoď tam spadneš, rozbiješ to... Její hysterické záchvaty jsem řešila špatným způsobem, nejdříve řvaním, plácnutím, nevšímáním, objetím NIC nepomohlo ani zavřením do jiného pokoje aby se uklidnila, to bylo ještě horší. Když jsem se byla poradit za dětskou lékařkou, řekla mi že je hold hysterická a že když to bude zase na mě zkoušet a nic na ní nepomůže (z těch špatně uvedených způsobů) mám ji dát do vany a pustit na ní studenou vodu tak aby se lekla. Jenže to nedokážu. Dlouho mi dělala i to, že se rozeřvala a
Miky.M
Mgr. Markéta Klingerová
...
neposlušnost
Dlouho dělala i to, že se rozeřvala a upadala mi do bezvědomí, protože mi přestala dýchat. Tak jsem jí buď otočila vzhůru nohama nebo na ní foukla, tleskla prostě aby se nadýchla. Bylo to hrozný, ale odezva pořád stejná. Chtěla jsem na neurologii, ale bez doporučení lékaře nás nevezmou. Je to pořád dokola, do dnes nevím, co je to spát celou noc, je neklidná, kope, pláče, mluví ze spaní divím se, že je vyspalá a když jí chci ukonejšit tak je na mě zlá a vzteklá. Nevím co dělám špatně, proto Vás moc prosím o radu jak se mám v takovýchto situacích zachovat, jsem výbušnější typ (nervák),ale umím se kontrolovat. Ve školce má přezdívku generál a povahově je dominantní. Není nijak zlá na děti (fyzicky), ale na mě ano, nedělá jí problém mi říct, že jsem zlá, blbá máma a že mě nemá ráda. Zamrzí mě to v koutku si zapláču, ale pevně doufám, že jí to snad přejde. Prosím Vás můžete mi poradit co mám dělat? Michaela M.
Miky.M
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Michaelo, lékař není odborník na výchovu, a rada Vaší lékařky je opravdu nevhodná – ještě že jste ji nenásledovala. Také strašení dětí je absolutně nežádoucí – píšete, že je v noci neklidná, pláče atd., a přitom ji takto strašíte? Stejně tak fyzické tresty nefungují, což jste si sama ověřila. Vaše dcerka od Vás potřebuje 3 věci: 1) abyste ji přijala takovou, jaká je (od malička ukňouranou atd.) - aby cítila, že je pro Vás dost dobrá už teď, ne teprve až se změní na takovou, jakou byste si přála 2) abyste jí často dávala najevo svou lásku 3) abyste byla důsledná. Vytyčit hranice a důsledky za jejich nerespektování předem – a pak důsledky dodržet. Píšete „zkouším si stát kolikrát za svým“ – to opravdu nestačí; dovolte jí všechno, co můžete, a v tom, co nemůžete (nebo nechcete), MUSÍTE ZŮSTAT PEVNÁ. Přečtěte si prosím mé odpovědi v tématech „hranice a důslednost“, „neposlušnost“ a „období vzdoru“. Mějte stále na paměti, že je to Vaše milovaná holčička, a že ona Vás také miluje. Když je na Vás „zlá“, volá tím o pomoc; nemusíte tedy plakat, že Vás nemá ráda, ale snažte se přijít na to, co její zoufalství vyvolalo. Možná je váš vzájemný vztah jedno velké nedorozumění. Pro předcházení „hysterie“ 1. neomezujte ji zbytečně, jen v tom, co je nutné 2. jakmile vidíte, že se schyluje k výstupu, uvědomte si, co asi dcerka cítí, dřepněte si k ní a řekněte to (např. „Vidím, že tě to pořádně rozzlobilo. Můžeš mi klidně říct: Mami, moc se na tebe zlobím!“), případně ji (lehce) obejměte, pokud se nebude bránit. 3. Pokud vám říká „blbá“ a podobně, řekněte „Vidím, že tě to pořádně rozzlobilo. To je v pořádku, můžeš se tak cítit. Ale tohle slovo se mi nelíbí a nepřeju si, abys mi to říkala. Jde to říct jinak, třeba: Mami, moc se na tebe zlobím!“ Večer před spaním vždy urovnejte všechny případné neshody a nalaďte ji radostně, vymyslete si nějaký rituál, který ji bude ujišťovat, že Vám na ní záleží; když usíná nebo usne, šeptejte jí, jak moc ji milujete a že je v bezpečí. Neberte si z její strany nic osobně, hlavně se soustřeďte na svou lásku k ní – i v situacích, kdy dělá, co nechcete. I důsledné uplatňování předem dohodnutých pravidel je součástí této lásky. Pokud jste z okolí Prahy nebo Plzně a potřebovala byste to více probrat, můžete se mi ozvat. Přeji Vám a Vaší holčičce, abyste k sobě brzy našly cestu.
neposlušnost
Dobrý den, máme doma předškoláka (X/2004), v září nastupuje do 1. třídy a mám obavu, jak to zvládne... často se uráží, když se mu snažím domluvit, tak je to ještě horší, je to takový samorost... myslela jsem, že aspoň ve školce to s ním profesionálky zvládají, ale dnes mě jeho učitelka upozornila, že taky neposlouchá, neplní úkoly, které po něm chce - prostě když se mu to nelíbí, tak se urazí, uteče do kouta nebo pod stůl, v nejhorším případě klasika - lehne na zem a buší pěstičkama, navíc už bývá i agresivní na spolužáky nevím, jak bude zvládat nástup do školy... myslela jsem, že v jeho věku už by tyhle vzdory neměly takhle probíhat... vzhledem k tomu, že v říjnu už mu bude 7 a navíc je dost velký, nechceme to řešit odkladem, ale teď nevím, co s ním má mladšího bratra (3 roky), navíc stále špatně mluví, r/ř neexistuje - myslíte, že je nějakým způsobem nejistý? A jak mu pomoci? Příp. poraďte nějaký kontakt v ČB... Díky za radu
Markéta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Markéto, zdá se, že je zásadní problém v komunikaci vás rodičů s chlapcem. Existence mladšího sourozence (= soka v lásce) vše jen zhoršuje. Chlapec je zřejmě citlivý, silná osobnost, dobře rozpozná manipulaci, a uvědomuje si, že není přijímán takový, jaký je (v důsledku může mít i snížené sebevědomí). Domlouvání nefunguje vůbec u nikoho; nejprve je třeba dítěti porozumět a ujistit ho o tom. Domlouváním mu říkáme: "Takový jaký jsi, nejsi dobrý, musíš se změnit, abys za něco (za lásku) stál." Jeho agresivní projevy jsou voláním o pomoc, že už to psychicky nezvládá. Primární příčina ale není v něm - je to neefektivní komunikace. V ČB bohužel nikoho neznám, ale mohu Vám nabídnout buď konzultaci v Plzni (bez dítěte), nebo vřele doporučit knihu Respektovat a být respektován (Kopřiva): když si ji přečtete, pochopíte, co je třeba změnit, aby se změnilo i chování Vašeho synka. Opravdu potřebuje Vaši pomoc; nebude to lehké, změnit svůj přístup k němu, bude Vám trvat, než se Vám nový způsob komunikace stane vlastním (měl by ho používat i tatínek), ale výsledkem bude spokojený syn, který nebude mít ve škole vážnější problém. Přeji Vám, aby se to podařilo!
neposlušnost
Dobrý den, mám syna 3,5 roku, nevím si s ním rady, vůbec v niček neposlechne, příklad vypni už pohádku, odmítne,vypnu ji sama a on jde a znovu televizi zapne, třeba se to opakuje 3x,pak dostane na zadek,ale k ničemu to nevede. Dám mu jogurt, dojí, pak vše zahodí na zem a prostě to nesebere., je vzdorovitý a nejhorší je, že dost ubližuje své sestře /1rok/,jak ho mám za to trestat? moc děkuji
Olga
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Olgo, pokud jste z Prahy nebo tam můžete dorazit v sobotu 4.6. (přihláška nutná předem na tel. 777 759 554), srdečně Vás zvu na seminář pro rodiče, kde se dozvíte, proč se Váš synek takto chová, a že ho trestat nemáte vůbec; pouze mu vymezit hranice, co už nemůže, a být důsledná. K tomu je třeba dítě respektovat jako respektujete dospělé, a denodenně mu vyjadřovat lásku všemi způsoby. Protože s tím ale nemáte zkušenosti, nejlepší by opravdu bylo navštívit seminář, případně si domluvit konzultaci (Plzeň, Praha). Pokud to nejde nebo se Vám nechce, mohu jen doporučit pročíst si mé odpovědi na otázky v tématech "období vzdoru", "hranice a důslednost", "neposlušnost" a "žárlivost", případně některou z knih, které najdete pod tématem "literatura o výchově - pro všechny". Váš syn se chová naprosto přiměřeně situaci, ovšem pokud nechcete, aby se stále zhoršovala, je třeba s tím něco udělat - ne se synem, ale s Vaším přístupem k němu. Držím vám oběma palce, aby se to povedlo!
neposlušnost
Dobrý den, chtěla bych se zeptat na svého 4,5 letého syna. Mám s ním problém, když jsme venku nebo jdu s někým(tatínek, babička,děda, kamarádka,někdo cizí), syn mě prostě v jejich přítomnosti nechce poslouchat, ale když jsme spolu sami, není žádný problém. Co mám dělat? Moc děkuji.
Eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, mohu jen hádat, ale není to třeba tím, že když s někým jdete, věnujete se spíš hovoru s nimi a od synka očekáváte, že Vás nebude rušit nebo zdržovat? Jinak bych musela znát konkrétní situace, abych mohla poradit více. Přeji Vám, abyste dokázala vypozorovat, co vlastně synkovi vadí (a proto se vzpírá).
neposlušnost
dobrý den,mám 5ti letého syna a v poslední době nevím,jak na něj.Apsolutně neposlechne,pokud mu např.řeknu aby uklidil hračky,nebo když mu něco zakážu,tak se urazí a uteče do pokoje,ve školce schválně rozbil talíř jen tak,a nic si z toho nedělá,když mu nadává.nevím jestli pomůže bití,ale po dobrém ani když křičím,tak to nemá žádný vliv,za 5min příjde jako bych mu nenadala,ale já jsem na nervy.ve školce taky neposlouchá,dělá si co chce,tak nevím jakou metodou docílit,aby si uvědomil své chování.myslím že bytím bych docílila,že by se obrnil a bylo by to ještě horší.začal už i s pošklebky,jako by mě apsolutně nebral na vědomí.
Erika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Eriko, z toho co píšete vyplývá, že Váš přístup k synovi je založen na představě, že Vás má poslouchat prostě proto, že je dítě a Vy dospělá. Přistupujete k němu z pozice moci, a proti tomu se bouří. Ptáte se, jakou metodou docílit, aby si uvědomil své chování. Možná by se Váš chlapeček mohl na totéž ptát o Vás? Doporučuji Vám přečíst si knížku Respektovat a být respektován - její název je v kostce odpovědí na Vaši otázku. Přeji Vám hezký vztah se synkem!
neposlušnost
Dobrý den, potřebovala bych radu ohledně chování mé 5leté dcery. Není to pravidlem, ale když ji o něco poprosím nebo řeknu, aby něco udělala, tváří se otráveně, kňourá, fňuká a stejně to neudělá. Snažím se to ignorovat a trvám na tom, aby udělala o co jsem ji poprosila nebo řekla, ale nakonec to nevydržím a zvýším hlas, někdy i křičím. Samotnou mě to vykolejí (jak její fňukání, tak moje křičení). Nakonec si to buď udělám sama, nebo řeknu, že to dělat nebudeme, když jí to otravuje, příp. začnu zakazovat. Ona začne brečet a prosí mě, že už bude poslouchat, v tom „lepším“ případě odejde a trucuje. teď jsem zjistila, že takhle se chová více se mnou než s tatínkem. Navíc mě mrzí, že je na mě hubatá. Jako dítě jsem se bála říct co chci, aby se táta nerozčílil. Proto ji odmala učím, že se nemusí bát říct co chce. Pokud jí to nechci dovolit, vysvětlím jí proč ne. Ona ale začne být hubatá, odsekává a zase fňuká. nepovolím, ale to fňukání mě rozčiluje. Jinak s ní žádné problémy nejsou.děkuji
Simona
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Simono, bude to Vaším způsobem komunikace s dcerkou, a také nedůsledností ("Nakonec si to buď udělám sama, nebo řeknu, že to dělat nebudeme, když jí to otravuje, příp. začnu zakazovat"). Z vlastní zkušenosti vím, že děti kopírují náš přístup (někdy už už řeknu něco jako "jak to se mnou mluvíš?!" /=naposloucháno od vlastních rodičů/, když tu si uvědomím, že stejně mluvím já se svým dítětem! - proto mu nevynadám, a do budoucna se rozhoduji dávat si ještě víc pozor, abych s ním mluvila jen s úctou). Když se dcerka tváří otráveně nebo fňuká, dává Vám najevo nějaké pocity - ty je třeba poznat a uznat (nikoli ignorovat - tím spíš v tom musí pokračovat), a teprve potom zopakovat svou žádost. Je správné učit dítě, aby se nebálo vyjádřit, ale je také třeba učit přijatelnou formu vyjadřování; nejsilnější je vlastní příklad. Vřele Vám doporučuji přečíst si knížku Respektovat a být respektován (Pavel Kopřiva). Přeji Vám brzký úspěch!
neposlušnost
Mám viceméně od malička problémy se synem.Od raného dětství byl vzpupný, neposlušný, vzteklý. Je hyperaktivní, má dysgramatismus. Nyní mu bude 11 let. Krade mi peníze z peněženky, aby si mohl do školy kupovat škodlivé energy drinky, kouří, lže, chodí do herny, vše přes naše zákazy. V pokoji neuklízí, na zem hodí oblečení, starou svačinu, zrní pro křečka, sešity do školy... Pořád nad ním musím stát jako dráb, aby se připravil do školy, aby si uklidil,... Už opravdu nevím, co s ním. Prostředí doma je harmonické. S partnerem, který je na něj velice hodný, máme půlroční miminko, zcela bezproblémové. Jeho otec, s nímž jsem 3 roky rozvedená, se na výchově nikdy nijak zvlášť nepodílel a když tak jen řvaním nebo bitím. Jezdí pro něj, ale syn ho musí přemlouvat, aby vůbec přijel. Jenže u otce má syn volnost, celý den je někde s kamarády v trapu a u nás musí fungovat, poslouchat, pomáhat a pochopitelně chce být raději u otce. Už jsem z něj opravdu vyčerpaná, není jediný týden, kdyby neměl průser
Lada1
Mgr. Markéta Klingerová
...
neposlušnost
Když např.chceme jet na chalupu, udělá hysterickou scénu, že nikam nepojede, lehne si na zem nebo na schody a řve a vzteká se, povídá si pro sebe a chce tímto chováním dsáhnout svého. To udělá třeba i když mu připravím snídani, kterou nechce, dělal to i jako malý v obchodě, když jsem mu nekoupila, co si zrovna umanul. Dělá to i otci, když je u něj. Po dobrém se s ním domluvit nedá, všechno mu je jedno. Funguje, bohužel, jen když jsme na něj přísní, když dostane, když se rozčílíme a zvýšíme hlas,... Zaracha má snad každý druhý týden. Poraďte, prosím, jak se k němu chovat, co s ním dělat? Případně zda neznáte nějakého opravdu dobrého psychologa na Olomoucku. Děkuji.
Lada2
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lado, už odmalička bylo třeba jednat s Vaším synem jinak, než jak s ním bylo jednáno - nyní už je opravdu dost pozdě se ptát, jak se k němu chovat... Nicméně ještě tak dva tři roky se dá na výchově pracovat - ovšem musíte být poučená a zcela změnit přístup. Píšete, že prostředí je harmonické - ale až do doby před třemi roky nebylo, a navíc jste si nyní s novým partnerem "pořídili" něco, co chlapce (z jeho pohledu) definitivně připravilo o poslední zbytek lásky, ve který doufal. Jeho otec se k němu sice nechoval nijak pěkně, ale je to JEHO otec - a pokud si pro něj přijede, má chlapec pocit, že táta o něj stojí. Má Váš syn někdy na vybranou? (Viz např. "chceme jet na chalupu", "připravím mu snídani, kterou nechce"...) Obávám se, že tou "domluvou po dobrém" míníte, že má syn udělat to, co vy chcete, po dobrém; nikoli že se skutečně domluvíte za vzájemného respektování. Psychology bohužel moc neznám, ale určitě by bylo dobré nějakého navštívit - nikoli, aby vám syna "opravil" (z toho, co jste napsala, soudím, že syn je prostě velmi nešťastný a nevidí ve svém životě místo, kam by patřil a kde by byl oceněn), ale aby mu pomohl vypořádat se s jeho pocity; Vy potom potřebujete "vyškolit", jak k chlapci nadále přistupovat a jak ho pochopit. Pro začátek si zkuste představit, že by onemocněl nějakou zhoubnou nemocí; budete se k němu chovat stejně? Není to štěstí, že je syn zdráv a že k němu ještě máte šanci najít cestu a umožnit mu šťastný budoucí život? Přeji Vám i Vašemu synovi, aby se to podařilo.
neposlušnost
Máme dvě děti, 17 let dceru, 6 Let (1. třída) syna. Dcera poslušná, vynikající prospěch ve škole. Syn ve škole:paní učitelka mu ukázala hranici, kam může zajít. Nemá s ním problémy, docela šikovný. Doma ho musím nutit do učení, na hru na hudební nástroj. Vzdoruje, nechce právě v tu danou chvíli nic dělat. Ať si vezme např. papuče, musíte říkat 5x. Docela psychicky vysilující. Někdy dostane až "záchvat vztekání", nechci a nepůjdu a řve na nás rodiče škaredě )i říká sprostá slova). Paní doktorka říkala, že je to osobnost, musí se na něho slovy "co kdyby jsi udělat te´d to a to". Dát mu na vybranou. Ale rodiče se musí poslouchat, ne je žádat ať poslechnou!! Určitě vytrváme ve výchově a budeme doufat, že jednou pochopí. (jinak když má pohodovou náladu je zlatíčko :-)) Ale třeba mně poradíte :-), nebo povzbudíte.
Socík
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, odpovídám ihned, protože Vy ode mě žádnou radu nechcete. K dítěti nepřistupujete jako k rovnocenné osobnosti, a tím mu škodíte. Možná Vás překvapím, ale podle mě se rodiče poslouchat nemají (poslušný 17letý člověk mi zní až morbidně); pokud přistupují k dítěti jako jeho průvodci a ne nadřízení a to, co po dítěti chtějí, má smysl (pro dítě, samozřejmě), dítě je následuje samo od sebe. Pokud vytrváte ve svém pojetí výchovy, jak píšete, můžete jen doufat, že vám syn jednou odpustí. Pokud byste chtěli změnit přístup, inspiraci najdete v literatuře, kterou najdete v mé odpovědi na téma "literatura o výchově - pro všechny".
neposlušnost
Dobrý den, potřebovala bych poradit , máme 4 letého syna , chodí do školky a je tam spokojený. Doma je ovšem opak, vzdoru, vždy musí být po jeho, vždy má poslední slovo. Problém nastane ve chvíli kdy se má ukládat ke spánku, je křik , kravál , neposlušnost. Nejde to ani po dobrém ani po zlém. Problémy máme i s uklízením hraček, ve školce dělá vše automaticky , ale doma si uklidit nechce, je vždy problém, musíme mu pomáhat s úklidem. Je negativní, nemůžeme si vzít jeho věc, aniž by se nezačal vztekat? Prosím o radu, jakým způsobem tyto situace máme řešit. Domluvou to nejde.Děkuji za radu . Markéta
Markéta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Markéto, zkuste si uvědomit, jestli u vás nepanuje "boj o moc" (tzn. synek i vy rodiče se snažíte každý protlačit to své silou). Zapátrejte ve svém nitru, jak na synka nahlížíte - jako na rovnocennou osobnost, nebo spíš z "výše" dospělého? Váš dotaz je tak obecný, že vám opravdu nemohu doporučit nic jiného, než přečíst si vhodnou literaturu a najít v ní, kde se děje chyba. Podívejte se tedy prosím na mou odpověď "Literatura o výchově-pro všechny". Přeji Vám i synkovi domov plný harmonie!
neposlušnost
Dobrý den,našla jsem si přítela s šestiletým synem,kterému před 2 lety zemřela maminka,tudíž přítelova bývalá družka.Synek vůbec neposlouchá i když se mu všechno řekne v klidu,musí se mu to opakovat mnohokrát a stejně neposlechne.Odmlouvá,křičí na nás,hlavně na svého otce.Zdá se mi že by všechny chtěl ovládat,chtěl by být stále středem pozornosti,chtěl by aby bylo vše po jeho na co si vzpomene.Jeho matka než zemřela mu nakupovala spoustu hraček,má plný pokojík a když jdem do obchodu,tak se vzteká že by zase potřeboval tu či onu hračku a když se tak nestane,tak dupe křičí ,otci nadává.Nikdy jsem se zatím s tím nesetkala.Opravdu nevím co s tím dělat.Prosím o radu děkuji předem ...
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, řekla bych, že záleží na tom, jestli jste s přítelem krátkou dobu a není jasné, jestli spolu zůstanete, nebo již déle a hodláte spolu zůstat napořád jako rodina. V prvním případě byste se ve výchově synka asi neměla angažovat, spíš mu jen být ochotná poskytnout to, co potřebuje (bezpečí, laskavost, pomoc, vřelá atmosféra). Pokud máte pocit, že jste a budete rodina, můžete postupně a citlivě převzít "maminkovskou" roli - ve výchově byste ovšem měli s tatínkem táhnout za jeden provaz. Takže je třeba, abyste se nejprve dohodli spolu na základních principech, které budete oba ve výchově synka důsledně uplatňovat; v maličkostech se můžete lišit, je dobře, když dítě vidí, že stejnou věc mohou různí lidé dělat různě a není jedna jediná možnost, ale v zásadních otázkách se musíte shodnout, aby se chlapec cítil jistě a viděl jasně směr, kterým se má ubírat. Smrt maminky ho jistě velmi poznamenala, zkuste to mít stále na mysli (nikoli abyste ho rozmazlovali, ale abyste k němu dokázali přistupovat laskavě). Pokud jde o hračky, vyberte společně s chlapcem ty, se kterými si již moc nehraje, a uskladněte je, případně je - s jeho souhlasem - můžete věnovat potřebným dětem. Osvědčuje se nechávat dítěti jen část hraček (od každého druhu 1 -2) a čas od času je vyměňovat za ty uskladněné - pak jsou pro dítě jako nové. Veďte synka k aktivitě, dělejte s ním různé činnosti (místo prostého "Jdi si hrát."), choďte ven a mezi děti, zapište ho do zájmového kroužku (do kterého bude chtít), vlastním příkladem mu dávejte najevo, že materiální hodnoty nejsou všechno. Efektivní komunikaci s dítětem zvládnete, když si přečtete knihu Respektovat a být respektován, a hlavně to uvedete v praxi. Přeji celé rodině hodně štěstí a radosti jeden z druhého!
neposlušnost
DOBRÝ DEN,MÁM SYNA,JSOU MU TÉMĚŘ 4 ROKY.ODMALA BYL VELMI DIVOKÝ A NEPOSLUŠNÝ.TÉMĚŘ PŮL ROKU CHODÍ DO ŠKOLKY A PANÍ UČITELKY SI STĚŽUJÍ, ŽE MALÝ NEPOSLOUCHÁ,ŽE MU MUSÍ NEUSTÁLE VŠECHNO ŘÍKAT 3X,ŽE NEDĚLÁ CO ONY CHTĚJÍ A NAVÍC JIM ODMLOUVÁ A JE DRZÝ. NECHCE SE S DĚTMA ZAPOJOVAT DO KOLEKTIVNÍCH HER A NEJRADŠI ZLOBÍ NĚKDE V KOUTKU. HNED V ŠATNĚ PO TÉ CO MĚ TO PANÍ UČITELKA ŘEKLA TAK JSEM MU ZAKÁZALA SLADKOSTI,VZALA JSEM MU OBLÍBENÉ HRAČKY ATD. MALÝ DOSTAL ZACHVAT,KŘIČEL NA MĚ ŽE HO ZLOBÍM A ŽE MU NECHCI DAT AUTA A SLADKOSTI. V JEHO OČÍCH BYLA TAKOVÁ ZLOST A VZDOR AŽ MĚ TO VYDĚSILO.POŘÁD ŽADONIL ALE NEUSTOUPILA JSEM.PTALA JSEM SE HO,JESLI VÍ PROČ JSEM MU ZAKAZALA AUTA,NEDOKÁZAL MI ODPOVĚDĚT. MÁM NĚKDY POCIT ŽE MĚ NECHÁPE.JAKO BY MĚL POCIT ŽE NIC ŠPATNÉHO NEUDĚLAL.PANÍ UČITELKA PO MNĚ CHTĚLA AŤ MU DOMLUVÍM A ZAČNU HO TRESTAT.JENŽE SAMA MĚ ŘEKLA ŽE HO POTRESTAJÍ /TŘEBA STOJÍ V KOUTĚ/ A ON ZA PAR MINUT UDĚLÁ TUTÉŽ VĚC ZA KTEROU HO TRESTALY. MYSLÍTE SI, ŽE BYCH MĚLA JÍT K PSYCHOLOGOVI?
Zuzana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzano, sladkosti takto malým dětem velmi škodí. Mám pocit, že chování Vašeho syna je způsobené hlavně nevhodnou výchovou; Váš syn Vás skutečně nechápe, protože od Vás nemá jasně vymezeny hranice s důsledky, a pak přicházejí v jeho očích nespravedlivé tresty. Navíc mu možná chybí dostatek pozornosti a uznání, možná i projevů lásky? Řekla bych, že by určitě bylo dobře, kdybyste navštívila odborníka, který by Vám poradil, jak na synka působit, aby se cítil milovaný, v bezpečí a aby věděl, co si ještě může dovolit, a co už ne (a jaký to bude mít důsledek). Paní učitelky ve školce k němu zřejmě také nepřistupují tak, jak by potřeboval, ale na Vás a Vašem působení záleží nejvíce. Je dobře, že jste se rozhodla vyhledat pomoc, protože Váš synek zoufale potřebuje změnu. Držím Vám i jemu palce, abyste to spolu zvládli!
neposlušnost
Dobrý den, potřebovala bych poradit.Mám syna 5,5 a dvojčata 4měsíce. Syn se k nim chová od jejich narození hezky,ale nás rodiče začal ignorovat, neposlouchá.Příklad: chceme jít ven.Jdu obléct dvojčata a on sebe.Několikrát na něj kouknu a zjistím,že je vyslečený,pak si hraje,několikrát honapomenu,pak už i křičím,vyhrožuji tresty. Nakonec je oblečený,ale jak?triko naruby,kalhoty pod pupkem,boty nezapnuté.Dříve totak nedělal.Vím,že chce napodobit dvojčata,ale nevím jak na to,abych nemusela po něm stále křičet.Už mi i říká,že nemám zase křičet,ale já už nevím jak dál.Nestačí mu říct,že např.nepůjde k tetě(v zákazech a trestech si stojíme i s manželem za svým).dělá to pořád.Nebo má si uklidit věci v pokoji,když k němu nakouknu co dělá tak si hraje...když se zeptám,co má dělat tak prý neví.Už neřeším to,že věci,které si uklízí tak nahází do skříně a je to(myslím,že jsem to jako malá také dělala),ale nevím jak na to,aby nebyl tak neposlušný
Vendula
Mgr. Markéta Klingerová
...
neposlušnost
Pokračování mého dotazu na 5,5 letého syna a 4 měs.dvojčata.S dvojčaty pomáhá:odnáší plenky,podává věci,někdy si s nimi i hraje(chválím ho).Někdy zas řekne,že nemůže,protože nemá čas. Chápu ho,nechce se mu(to mu nevyčítám).Také už řekl,že to musí zase dělat on.Někdy mi řekne,že mi nechce přidělávat práci a v zápětí mi při odchodu ven řekne(např.když zjistím,že nemá rukavice)ať mu je donesu(to mu připomenu jeho slova,že nechce mi přidělávat práci).Začal už i podvádět.Rád se sám večer sprchuje,tak jsem ho poslala ať se osprchuje.Po 5minutách už byl oblečený a mě bylo jasné,že se nemyl.Když jsem se na to ptala tak si začal vymýšlet,že už osuška uschla atd.Vím,že to má těžké.Prosím poraďte mi,ať se ze mně v jeho očích nestane hysterická matka a ať nás má všechny rád a časem ať nedělá naschvály dvojčatům.Děkuji Vendula
Vendula
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Vendulo, zákazy, tresty, křik... Sama jste si důkladně ověřila, že tyto nástroje prostě nefungují, a navíc narušují vztah rodič-dítě. Důvody chování Vašeho synka mohou být různé (od bohatého vnitřního života, příp. vysokého nadání, přes žárlivost na Vaši péči o dvojčata až po způsob, jak Vám sdělit, že od Vás potřebuje jiný přístup), proto Vám také nemohu poradit zaručený recept, jak situaci řešit. Základem je přistupovat k dítěti jako k rovnocenné osobnosti, kterou milujeme. Vybavte si některého z Vašich blízkých dospělých; jestliže nevyhoví Vašemu přání, budete na něj křičet? Asi ne... A není pro rodiče dítě tou nejbližší a nejmilovanější bytostí? Váš syn je na sourozence hodný, pomáhá Vám, má dobrou vůli nepřidělávat Vám práci - máte z čeho se radovat. Je to "jen" dítě - zapomenout pokyn a začít si hrát, nebo občas dělat, že se umyl, když se neumyl, je v jeho věku celkem "normální". Zkuste místo křiku použít hru, legraci (chápu, že to někdy může být hodně těžké), občas ho můžete obléknout coby "třetí miminko"; přiznejte mu kromě povinností staršího sourozence (sám se oblékat, pomáhat, nepřidělávat práci) také nějaká práva (výhody oproti mladším dvojčatům). Můžete si přečíst také mé odpovědi na téma Neposlušnost a Hranice a důslednost. S dvojčaty máte jistě plno práce (a až budou pohyblivější, jéje!), a je opravdu náročné se přitom ještě plnohodnotně věnovat staršímu dítěti; rodiče to svádí, aby staršího podvědomě považoval za soběstačného... Jak jsem Vám už napsala, nejvíce Vám pomůže přistupovat k synkovi s láskou a úctou - ty Vás provedou každou konkrétní situací. Držím Vám palce a přeji mnoho radosti se všemi třemi ratolestmi!
neposlušnost
Dobrý den, jak "pracovat" se synem (4 roky), když se mu musí všechno víckrát opakovat? Např. aby nebouchal bráchu, aby se napil, aby si vyčistil zuby... prostě mu všechno dlouho trvá, musíme se kolikrát opakovat než to udělá. Někdy už musíme zvýšit hlas aby to udělal. Děkuji za odpověď
Martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, představte si, že by Váš syn "poslouchal na slovo", okamžitě by vždy všechno splnil, dělal jen to, co chcete Vy. Promyslete to do důsledků. Nebyl by osobnost s vlastním názorem, byl by to jen robot, kterého byste vy rodiče ovládali. To není náš úkol. Náš úkol je umožnit dětem rozvíjet se a - řečeno s Marií Montessori - pomoci jim, aby to dokázaly samy (tj. aby byly samostatné a věděly si v životě rady). Jak se synem "pracovat"? Přečtěte si prosím mé odpovědi na téma "neposlušnost" a "hranice a důslednost", nejlépe i tam uvedenou literaturu. Přeji Vám hodně radosti z Vašeho synka!
neposlušnost
Dobrý den, moc prosím o radu. Mám dceru 6let. Do školy jde až příští rok potože je narozená až koncem září. Jsem už zoufalá.Kačka vůbec neposlouchá,dělá naschvály,do všeho mlátí když jí řeknu aby něco udělala.Když jí dám trest třeba aby se zavřela do pokoje a přemýšlela jak se má chovat,tisíckrát přijde a řve na mě že jsem zlá máma,ale v pokoji nebude ani minutu. neudržim jí tam ani násilím. Snažím se vysvětlovat,zakazovat,domlouvat,ale vůbec nic nezabírá. Má dny kdy je moc hodná ale těch je opravdu málo. všechno co chce si prosazuje křikem a brekem a mlácenim do věcí. nedá se s ní vyjít ani při různých hrách. Při člověče nezlob se chytí záchvat řevu jen pro to že hodim na kostce víc než ona. už nevim co s ní. Snažím se být důsledná ale přijde mi že se na jejím chování nic nemění. děkuji za radu:
Helena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Heleno, zkuste si uvědomit, jak s dcerkou jednáte v těch dnech, kdy "je moc hodná" - z toho vyjděte a snažte se tak jednat stále. Důslednost neznamená zakazování, trestání, násilí (!), ba ani domlouvání. Přečtěte si prosím mé odpovědi na téma "neposlušnost" a "hranice a důslednost", víc už toho napsat nemohu. Zdá se mi, že má Kačka pocit, že neberete ohled na její pocity a přání, že se ji nesnažíte pochopit, že Vám jde jen "o výchovu". Co se může honit hlavou 6letému dítěti, které zavřete do pokoje, aby se nad sebou zamyslelo? Že by "No to jsem fakt přehnala, vůbec se nedivím, že se maminka zlobí. Příště už do ničeho mlátit nebudu, vždyť to je ohavné. A teď se mamince půjdu omluvit." ? Těžko... Mnohem spíš se trápí tím, že ji nemáte ráda, a že nestojí za nic. Pak jí i prohra ve stolní hře připadá jako že "je všechno proti ní", a je z toho zoufalá. Píšete, jakým způsobem se snaží svá přání prosazovat. Má jinou možnost? Když své přání jen řekne, jak reagujete? Snažíte se jí vyjít vstříc, nebo spíš prosazujete svoje NE (ať už zákazem nebo domlouváním)? Vyjít vstříc neznamená vše dovolit, ale projevit zájem, pochopení a pokud to jde, navrhnout něco, co by dcerku uspokojilo, a Vy to můžete dovolit. Učte svou holčičku, jak s vámi komunikovat, jak může dosáhnout svého (nebo alespoň nějaké dohody s Vámi), aniž by křičela, mlátila do věcí apod. Její současné chování je projev zoufalství. Zaměřte se nyní hlavně na vytváření vztahu mezi vámi. Pokud by se časem nic neměnilo, pomohl by Vám dětský psycholog. Nebo přijeďte na velikonoční sraz pro rodiče s dětmi, kde (nejen) na zlepšování vztahů budeme pracovat (viz http://www.hra-skolou.cz/rodice-s-detmi.htm). Držím Vám palce!
neposlušnost
1.Dobrý den, prosím o radu.Mám 4,5letou dcerku Marušku.Když jí byl rok,našla jsem si přítele.S ním teď máme druhou dcerku Lucinku.V těhotenství jsem dbalna to,aby Maruška byla připravená na příchod miminka a tak jsme se o všem často spolu bavily.Maru miminku do bříška zpívala a povídala... posílala děťátku vždy půlku jahod ze zahrádky... Řekla bych,že jsme tohla zvládly dobře.Teď je miminko venku.Maruška hmá ráda,hladí,pomáhá... je v tomhle směru hodná.Jde mi spíš o praktikování oné důslednosti ve výchově.Nějak si nevím rady.Například dneska.Jsme většinou samy doma,přítel pracuje.Vrací se pozdě večer,takže se toho neúčastní.Ve tři hodiny jdu s kočárkem pro M do školky.Bydlíme na vsi u lesa.Je pěkně,tak ze školky jdeme na vycházku rovnou do lesa.Střídáme se s kočárkem,sbíráme "kouzelné lístky"... pěkné odpoledne.Ušly jsme asi 4 km a kolem páté se vracíme domů.Tak a teď.... Maruško převlékni se do domácích věcí,já jdu nakojit Lucinku.
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
...
neposlušnost
Maruška na to že se převlékat nechce,že půjde spinkat.Je to takový dětský blábol,stejně by spát nešla.Řeknu,že ze svého pokoje nesmí,dokud se nepřevlékne.Chvilku je ticho.Odcházím,usedám,kojím.Za 5 minut se ozve.Maminko já mám hlad.Řeknu že hned jak nakojím miminko,uděláme si večeři.a už jsi převlečená?Ne?Tak upaluj zpět do pokoje a víš,že tam budeš,dokud se nepřevlečeš.Slyším dveře,sedím,kojím dál.Za okamžik Maminko ty už mě nemáš ráda?To víš že mám.Asi nemáš,když od tud nesmím.Můžeš,až se převlečeš.A můžu si nechat školkový tričko?Ne.Převlékni se celá.Chvilku ticho.Pak slyším od vedle usedavý pláč a že už ji nemám ráda.Nemůžu tam jít,protože kojím.Zvýším hlas - je v jiném pokoji - mám tě ráda Maruško.Ale ona brečí dál.Já už brečím taky,protože mám pocit,že si to snad myslí doopravdy.Vždyť jí mazlím,povídáme si,čteme pohádky,všecho jako dřív.... tak proč?pak přijde,vidí mě a dojde mi pro kapesník.Pohladí kojící se sestřičku,dáme si pusu a to školkový tričko má furt na sobě.
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
...
neposlušnost
3. Tak a co teď.Riskovat,že se celá scéna bude opakovat a poslat ji zpět?Kam až zajít s tou důsledností?Pamětliva rad jsem řelka,že když se tedy opravdu nepřevlékne,nepřečtu jí večer pohádku.To jsem dodržela.Ani neškemrala - kupodivu.Víte,ráda bych byla důsledná už u toho,že nesmí z pokoje,dokud se nepřevlékne.Jenže nemůžu stále přerušovat kojení a strkat ji zpět do pokoje.Ona stepuje na chodbě a neposlechne.Poslechla by,kdybych zvýšila hlas,ale já nechci křičet když kojím.Ta malá by se lekla.Tak jsem z toho na palici a nevím,jak podobné situace řešit.Tahle je konkrétní - z dneška - ale je to každý den jiné.Jednou nechce udělat to,podruhé zase ono.Jinak je pohodová a okolí ji chválí za rozumnoast a šikovnost.Já zkrátka nevím,jak dodržet tu důslednost,když s ní nemůžu teď být pořát.Prostě jsou dvě.Mám pocit,že mi dobře rozumí a tohle dělá zkrátka jen proto,aby mě zdeptala.Já jsem pak úplně hotová a ubíjí mě pocit viny,že dvě děti prostě nezvládnu.
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, nedá mi to a Váš dotaz zodpovídám přednostně. Prosím, prosím, prosím, „ona“ důslednost neznamená prosazovat svoji vůli za každou cenu! A vždycky zdůrazňuji, že nejprve musí mít dítě plnou "citovou nádrž", musí si být jisté naší láskou, pak teprve můžeme po něm něco vyžadovat. Důslednost znamená respektovat osobnost a potřeby dítěte (blábol? upaluj?) a učit ho převzít zodpovědnost za důsledky svého chování – ovšem pouze v případě, kdy to skutečně má nějaké důsledky pro DÍTĚ, nikoli pro nás! Pokud nám jde o NAŠE představy, které musí být naplněny, abychom považovali dítě za „hodné“, abychom si ulehčili práci, případně abychom se cítili jako dokonalí rodiče, nejde tu o důslednost, ale o boj o moc, a dítě to dobře cítí. Podle své povahy pak bojuje co mu síly stačí a/nebo dojde k závěru, že ho rodiče nemají rádi, že jim víc záleží na sobě (nebo jiném dítěti). Píšete, že je Maruška hodná, pohodová, rozumná a šikovná, a přesto věříte, že Vás chce zdeptat (!), ale zřejmě se nezamýšlíte nad jejími pocity, proč v některých chvílích nechce poslechnout, a že když pláče, asi je třeba Váš přístup změnit. Ale přece jen Vám Váš instinkt říká, že musí být jiný způsob, jak na to, jinak byste se neodhodlala napsat svůj dotaz do této poradny :). Takže, co s tím? Lucinka je mladší, a tedy přirozeně zabírá větší díl Vaší pozornosti, a navíc má tu výhodu, že je vás obou, že je součástí kompletní rodiny. Maruška potřebuje vědět v KAŽDÉ CHVÍLI, že ji máte ráda, a to jí nestačí říct (povídat si, mazlit se), i když to všechno samozřejmě také velmi potřebuje; právě ve chvílích, kdy nedělá to, co chcete (věřte, že pro to vždycky má svůj důvod, a není to touha Vás zdeptat), se v jejích očích ukáže, jestli ji máte doopravdy ráda, přestože Vám nevyhoví. Vezměme konkrétní příklad s příchodem domů: „Maruško převlékni se do domácích věcí, já jdu nakojit Lucinku.“ v jejích uších může znít jako: „Maruško, jdi pryč, já se teď chci věnovat jenom Lucince.“ „Ze svého pokoje nesmíš, dokud se nepřevlékneš.“ si může přeložit: „Vymyslela jsem něco, co tě zdrží v pokoji, abych mohla být sama s Lucinkou.“ „Maminko, já mám hlad,“ („Lucince dá hned jak přijdeme, pro tu žádnou podmínku nemá. Asi ji má radši. Ale třeba jen nevěděla, že mám taky hlad?“). „AŽ nakojím miminko, uděláme si večeři A UŽ JSI PŘEVLEČENÁ? NE? TAK UPALUJ DO POKOJE!“ „Tak je to jasné. Miminko má přednost. A mámě jde jen o to, abych ji poslechla, a ještě mi to říká tak ošklivě, fakt mě asi nemá ráda. Ale, ještě to zkusím...“ „Maminko, ty už mě nemáš ráda?“ „To víš, že mám.“ „Třeba mě přece jen ráda má? Teď jí řeknu, co mi na tom celém vadí, snad to konečně pochopí.“ „Asi nemáš, když odtud nesmím.“ „Můžeš, až se převlečeš.“ „Hm, takže přece jen jde jenom o to, aby máma prosadila svoji, nechce mě pochopit. A nechce mě u sebe, chce být jenom s Lucinkou. Ale já tak toužím po tom být s ní, že se přemůžu a udělám co chce. Ale přece jen, potřebuju taky trochu mít na svůj život vliv – když jsem tak velká, že musím na jídlo počkat, můžu si snad také o něčem rozhodnout sama; snad mi dovolí nechat si to školkové tričko.“ „Můžu si nechat školkové tričko?“ „Ne. Převlékni se celá.“ „Nedovolí! Jde jí jen o to, abych byla poslušný robot.Chce být jen s Lucinkou. Na mně jí vůbec nezáleží! Co si počnu?“ „Ty už mě nemáš ráda.“ „Mám tě ráda, Maruško.“ „Nemá. Nechce mě. Nebo...že by přece jenom měla? Já tak toužím být s ní! Půjdu za ní!“... Váš pláč, Váš pocit viny – to nemá nic společného s Maruškou. Všimněte si také prosím, že nechcete na Marušku křičet nikoli proto, že to není vhodné chování k dítěti (chování milujícího rodiče), ale proto, aby se malá nelekla. Ujasněte si prosím: Proč vlastně trváte na tom, aby se Maruška ihned převlékla (nebo v jiných situacích na jiných věcech, nejsou to většinou situace, kdy se může cítit opomíjená?)? Zkuste ji příště nechat u sebe, když se věnujete Lucince, nechte ji k sobě přitulit, když kojíte, buďte všechny tři spolu. Dejte Marušce najevo, že Vám jde i o její zájmy: „Víš, Lucinka už dlouho nejedla, já ji teď musím nakojit, miminka ještě neumějí čekat. Ty už asi taky musíš mít hlad, viď? Chceš tu s námi být, a pak si spolu uděláme večeři pro nás dvě?“ (Pokud máte starost, že na školkovém oblečení jsou bacily, a to je důvod, proč chcete, aby se Maruška ihned převlékla, vězte, že právě přehnaná sterilita je příčinou toho, že lidé mají čím dál horší imunitu. Ostatně, převlékáte se Vy, než si Lucinku přivinete?) Když si Maruška bude jistá Vaší láskou, vyjde Vám vstříc. Když ji několikrát necháte u sebe a nebudete po ní žádat, aby se převlékla, můžete potom v nějaké pohodové chvíli Marušce vysvětlit, proč byste si přála, aby se převlékala hned po příchodu domů, ale rozhodnutí zkuste nechat na ní (a nevyžadujte ho v té chvíli). Řekla bych, že to pak časem začne dělat ochotně sama – když bude vědět, že Vám záleží na jejích potřebách a pocitech. Moc Vám doporučuji přečíst si alespoň jednu z knížek Děti potřebují hranice (Jan-Uwe Rogge) a Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly - Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly (Adele Faber, Elaine Mazlish). Přeji Vám, aby se Vám brzy podařilo vytvořit domov plný harmonie!
neposlušnost
Dobrý den,mám 8letou dceru,chodí do druhé třídy.Sama nevím jak specifikovat náš problém,je vzdorovitá neposlušná.Byly s ní problémy od malička přesněji od 1 roku.Vše se jí musí říkat několikrát a stejně to neudělá nebo to udělá po svém,škola je pro ni za trest,vše si vynucuje vstekem a pláčem,odcekává nám.Stále na sebe něčím upozorňuje.Přitom jí vždy vše rozumně vysvětlím,ale stejně jako by mě neposlouchala mele si svou.Máme ještě 3,5 letého syna,je úplně jiný,stačí vysvětlit a chápe co po něm chci,ale poslední dobou od dcery tyhle její manýry odkoukává a zkouší to na nás také.Třeba že dělá,že mě neslyší když po něm něco chci.Dceři se to snažím vysvětlit,aby se už chovala jako rozumná holčička,že po ní bráška vše opakuje a že mě to trápí,ale ani to nezabírá.Řešila jsem to i zákazama.Ale ani tomu nerozuměla,že je to trest.Ukázala jsem jí jak by to mohlo vypadat kdyby se chovala normálně udělala vše jak má,že je to hned jednodušší,když se nemusím stále zlobit.Mockrát děkuji za odpověď.
Iva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivo, mohu se samozřejmě mýlit, ale mám pocit že Vaše dcerka by mi mohla (prosím rozumějte, že ze svého pohledu) napsat něco takového: "Dobrý den, je mi 8 let a chodím do druhé třídy. Máma mi pořád (už odmalička) říká, co mám dělat, jak to mám dělat, když to udělám po svém, tak je to špatně... Nemám vůbec možnost o něčem rozhodovat. Aspoň ve škole kdybych mohla být trochu sama sebou, ale to paní učitelka nedovolí, tam je to snad ještě horší než doma. Máma mi pořád vysvětluje, proč mám být taková, jakou ona chce, proč mám dělat to, co chce, ale když jí chci vysvětlit, jak to vidím já, vůbec mě neposlouchá a opakuje to svoje. Jsem z toho zoufalá, je mi to líto a taky se zlobím, obojí dohromady; často to ve mně vybublá a brečím a vztekám se... kdyby tak máma pochopila, jak toužím po tom, aby mě přijala takovou, jaká jsem, aby mě milovala (no ona mě asi má ráda, ale někdy mám pocit, že jí na mě vůbec nezáleží), aby důvěřovala mým schopnostem a mému úsudku a nechala na mně, kdy co a jak udělám, a dovolila mi nést přirozené důsledky; to je ono, ona nevěří, že bych něco mohla udělat/rozhodnout správně sama od sebe (protože SPRÁVNĚ je podle ní jen to, co ona chce). když tohle cítím, vůbec už nemám chuť se snažit ji uspokojit; radši dělám, že ji neslyším, když po mně něco chce. Taky mě rodiče zraňují tím, jakým způsobem se mnou mluví; jakoby oni byli dokonalí a museli mě napravovat a jako bych pro ně byla zklamáním; to jim pak odsekávám, protože se mě to hrozně dotýká (nejradši bych se v tu chvíli rozbrečela) a nevím si s tím rady. Od svých 4,5 let taky musím bojovat o jejich pozornost, protože se narodil brácha - a to je jejich mazánek, on je vzorný, s NÍM žádné problémy nemají! Teď sice začal trochu neposlouchat, ale to není jeho chyba, kdepak, je to MOJE vina! Dávám mu prý špatný příklad tím, jak hrozně se chovám. Mám se prý chovat JAKO rozumná holčička; nikdo nevěří, že rozumná JSEM! Jen kdybych mohla být sama sebou, to by koukali, jaká jsem... Nojo, ale... Máma se kvůli tomu trápí, jsem asi fakt špatný člověk. Nenormální. Asi je správné, že se na mě máma pořád zlobí, vždyť si ani nic jiného nezasloužím. Já vlastně svoje chování nesmím změnit, to by se už máma na mě nezlobila - a to by nebylo správné, když doopravdy jsem špatná. Tak to je."
neposlušnost
Dobrý den, začínám být v koncích. Mám doma dva kluky čertíky (skoro 4 roky a druhý 10 měsíců). Jde mi spíš o toho staršího, neposlouchá, zlobí, už si s ním nevím rady. Jsem už z toho dost na nervy. Přistihla jsem se, že na něj pořád jen kříčím. Jsem špatná máma? :-(( Děkuji za odpověď
Martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, žárlivost, možná ještě doznívání období vzdoru a Vaše emocionální reakce - to jsou asi hlavní důvody problémů se synkem. O "špatné mámě" si prosím přečtěte v mé odpovědi Janče (večerní usínání). Je skvělé, že jste si uvědomila, že na synka stále křičíte. Co s tím? Rozmyslete si, které dvě-tři věci chcete ihned změnit, určete v tom smyslu pravidla, objasněte synkovi důsledky (nikoli trest, žádné násilí), pokud by tato 2 - 3 pravidla nerespektoval, a pokud se tak stane, důsledky vždycky dodržte (více v mých odpovědích Hranice a důsledky a v tam uvedené literatuře). Sama sebe hlídejte, abyste po něm nyní nechtěla víc než tato tři pravidla; všechno ostatní zatím nechte plavat. Až se naučí, že tato pravidla platí, můžete přidat jedno další...a další.... Pracujte na své psychice, nejprve se jděte někam do odlehlých končin vykřičet ze všeho, co Vás štve; máte v sobě uloženo nesmírné množství negativních emocí, kterých se potřebujete zbavit - nemusí to "schytat" Váš syn, můžete někde mlátit klackem do pařezu a hodiny křičet a plakat; že to skutečně pomůže, mohu potvrdit z vlastní zkušenosti. K synovi přistupujte jako k vzácné bytosti (kterou je každý z nás), které si vážíte. Křičíte takto na dospělé, kterých si vážíte? Ne? A proč na to nevinné děcko? :) Přeji Vám mnoho síly a radosti!
neposlušnost
Dobrý den, máme skoro 4 letého syna. Je to s ním teď těžké. Neposlouchá, zlobí. Pořád říká že bude poslouchat a že nebude zlobit. Problém je v tom, že to jen říká a nic se nemění. Vím, že je ještě malý, jde spíš o to, že mě nebaví to pořád poslouchat. Nevím jak mu to mám vysvětlit. Prosím poraďte. Děkuji za odpověď
Martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, Váš syn opravdu nechce "zlobit" a chce poslouchat, ale se svým nevyzrálým systémem ještě není schopen se takto kontrolovat, přes všechnu dobrou vůli. Říká to proto, protože Vám záleží na tom, aby "poslouchal a nezlobil". Jestliže k němu přistupujete stále stejně, jak může syn něco změnit? Když Váš výchovný styl nezabírá, musíte ho změnit, aby se také mohla změnit odezva. Přečtěte si prosím mé odpovědi na témata Hranice a důslednost a Neposlušnost. Můžete též navštívit můj seminář, nejbližší je v Praze 1.11. Přeji Vám hodně radosti z Vašeho kloučka!
neposlušnost
Pekny den, rada bych se zeptala na radu ohledne meho synovce. Je mu 7 a nyni pujde do 1 tridy. Kluk je chytry, ale ceho se bojim ja i cela rodina je jeho nezvladatelnost. Kdyz neco provede, mama mu rekne akorat, 'to nesmis delat' a to je vsechno, coz ma za nasledek, ze mlady vubec nikoho neposloucha. Babicka se ho snazi trochu zamestnat a ucit ho zajmu o veci, tak sli napr. sazet ostruziny. A druhy den, kdyz zlobi a babicka mu odmitla dat zmrzlinu (jedina motivujici vec), tak sel a vsechny ostruziny vytrhal a polamal. I k ostatnim je hrozne skodoliby, dela naschvaly, provede neco naschval a pak nastrci napr mladsiho synovce (ne jeho bratra), aby to vypadalo, ze to udelal on. V lese zas staci, aby uvidel nekdo houbu a on okamzite prileti a rozdupe ji. Psa se snazi drazdit a pak ho kope. A to je porad dokola. Ja mam strach z toho, kam to povede, protoze kdyz je nezvladatelny ted, co bude az mu bude 15? Chce mit vsechno hned a bez namahy a kdyz neni po jeho tak cekame kde co rozbije
Kaca
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Káčo, mohlo by jít i o nějakou poruchu - přečtěte si tento článek: http://ona.idnes.cz/pomoc-mam-nesnesitelne-dite-dpa-/ona_deti.asp?c=A070305_130443_ona_deti_bih. Nebo to může být způsobeno hlavně (ne)výchovou. V každém případě by ke zlepšení mohlo dojít jen radikální změnou rodičovské výchovy. Pokud by se Vám podařilo přesvědčit maminku, aby se synkem navštívila psychologa (ne proto, aby jí synka "opravil", ale proto, aby zjistila, jaký přístup potřebuje), byl by to krok k nápravě. Jinak s tím Vy sama bohužel nemůžete udělat nic. Držím palce!
neposlušnost
Dobrý den paní doktorko, obracím se na Vás s otázkou neposlušnosti mého syna. Je mu 9.let a nevím si opravdu rady s jeho výchovou. Ve škole je nemožný, jedná se hlavně o chování, pořád se s někým pere, ubližuje spolužákům, lže, dokonce i jednou ukradl hračku. Neustále se předvádí, ošahává holky v družině,tak že za to nosí poznámky, učitelé kvůli němu chtějí svolat poradu a já se bojím, že dojde k nejhoršímu. Nevím jak na něho, po dobrém to nejde a po zlém je to ještě horší. Nejhorší na tom je, že je mu všechno jedno, prostě nezájem, všechno mu trvá strašně dlouho, domácí úkoly píše i čtyří hodiny, je to hrůza. Prosím poradte, kde dělám chyby.Děkuji za odpověd.
Valentína
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Valentíno (mimochodem, nejsem doktorka :) ), omlouvám se, ale opravdu nemohu tušit, kde děláte chyby, protože o Vašem synovi, Vaší rodině ani Vaší výchově vůbec nic nevím. Váš syn ale určitě potřebuje pomoc, proto prosím buď vyhledejte dětského psychologa, nebo kdybyste měla zájem (pokud se dostanete do Prahy nebo Plzně), můžeme se domluvit na konzultaci; v tom případě mě můžete kontaktovat – viz http://www.hra-skolou.cz/pro-rodice-a-skoly/poradna.htm. Přeji Vám, abyste brzy našla pomoc, kterou Váš syn potřebuje.
neposlušnost
Dobrý den paní magistro, zajímal by mě Váš názor na chování našeho syna, kterému je téměř sedm let, žije v ucelené rodině a má 18 letého bratra. Mám dost velký problém, aby mě v poslechl v podstatě v čemkoliv. Musím mu danou věc opakovat a po té ho stejně kontrolovat, jestli dělá co má (oblékni se, vyčisti si zuby, ukliď stavebnici apodobně) Manžela poslouchá bez problémů. Podotýkám, není to tím, že by měl z taťky strach, potrestaný bývá nanejvýš zákazem počítače nebo nepuštěním pohádky v nejhorším případě je mu na určitou dobu zabavena milovaná knížka o dinosaurech. Když mu něco nejde, samozřejmně mu chci pomoci, tím spíš, když si o pomoc řekne, když mu to tedy chci vysvětlit nebo ukázat začne se vztekat, že on to ví, ať ho nechám, občas v této chvíli i vydává zvuky podobné vrčení. Je na mě hubatý, občas bych řekla až drzí. Manžel se mu už mnohokrát snažil vysvětlit, že takhle se k mámě chovat nesmí, tak přijde, provinile se omluví, ale funguje to jen na chvíli. Děkuji.
Martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, nejprve bych potřebovala vědět, jestli Váš manžel používá stejné výchovné metody jako Vy. Pokud ano, pak bude asi nějaký problém ve vztahu mezi synkem a Vámi. Napíšu Vám několik tipů, ale pokud by se vám spolu nepodařilo najít společnou řeč, možná by pomohla návštěva psychologa (nemyslím tím, že by s Vaším synem bylo něco v nepořádku, ale jeho vztah k Vám může být narušen a psycholog by vám mohl pomoci najít k sobě cestu). 1) Trestání - např. "Řekl jsem, aby sis uklidil, ale ty´s to neudělal. Za trest..." - obecně nemá kýžený účinek. Je třeba dítěti sdělit předem, co nastane, pokud by si zvolilo nesplnit náš požadavek, a to klidným, přátelským hlasem - např. "Pokud by sis neuklidil dnes, budeš to muset udělat zítra místo kina/fotbalu/hraní na počítači/..." - a tyto důsledky dodržet. 2) Pomáhat školním a starším dětem (i dospělým) bychom měli pouze v případě, že nás o to sami požádají. Jinak si to mohou vyložit tak, že jim dáváme najevo, že jsou neschopní, a navíc jim bereme šanci se s problémem poprat a vyrůst na něm. 3) Možná má Váš syn pocit, že si ho nevážíte, že nedůvěřujete jeho schopnostem (neříkám, že to tak ve skutečnosti je), a svým chováním Vám nastavuje zrcadlo - tedy jakoby si nevážil on Vás. Dokud také budete hledat "ochranu" u manžela, nemůže ve Vás syn vidět rodiče, o kterého se může opřít (a to Vám zřejmě v duchu zazlívá). Tak jako už v mnoha odpovědích, i Vám mohu doporučit knihy Děti potřebují hranice – Jan-Uwe Rogge, Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly -- Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly - Adele Faber, Elaine Mazlish. Držím palce!
neposlušnost
Dobrý den, mám na vás prozbu.jak řešit chování 3leteho(3 rok.a 3 měsíce)chlapečka. v poslední době neposlechne na slovo, než něco udělá musíme to 6x opakovat, začíná plivat a kopat do dětí(do školky ještě nechodí).Řešíme to tak, že když ho vidím jak na někoho plive, dám mu přes pusu.Stále mu vysvětlujeme, že se to nedělá, že taky nepliveme...Když chce do nás kopnout, nebo na nás zvedá ruku, dáme mu na zadek.zkoušela jsem zrcadlení, ale s "plivání" se mi do toho skutečně nechce.Nikdy to nedělal. Dokonce dostal i párkrát vařechou(štípla...)Nechci ho mlátit, všechno se snažíme řešit domluvou( např: necákej ve vaně, za 2 minuty přijdeme a všechna voda je na podlaze..), ale plivání, kopání, nadávání(pitomá maminka), řeším plácnutím na zadek. Nevíme jak dál, co děláme špatně. Věnujeme se mu dostatečně, je chytrý, má ohromnou pamět, kdokáže být i "zlatý,přes den mi pomáhá, ale v poslední době je jako vyměněný.Prosím o jakoukoliv radu. Velice děkuji Adéla
Adéla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Adélo, možná Vám to bude připadat podivné, ale plivání, kopání a nadávky - to je způsob, jakým dítě „volá o pomoc“. Z nějakého důvodu není šťastný: může to být např. nízké sebevědomí nebo pocit nedostatku lásky. My rodiče samozřejmě své děti milujeme, ale děti to ne vždy skutečně pociťují; mohou se např. míjet vaše tzv. jazyky lásky (někdo potřebuje – a dává – hlavně dotyky, jiný slova lásky, jiný věnovanou pozornost, další prokazované služby, nebo dárky). Nemohu se o tom zde zeširoka rozepsat, mohu Vám ale doporučit knížku Děti a pět jazyků lásky (Chapman Gary - Campbell Ross), případně Vás pozvat na své semináře pro rodiče (viz www.hra-skolou.cz). Platí také, že pokud formulujeme svá přání negativně, např. „NEchoď do té louže!“, přímo si koledujeme o opak (a dítě za to vlastně ani moc nemůže – jeho představivost záporku „ne“ nevnímá). Je efektivnější vyslovit, co chceme – např. „Obejdi tu louži.“ Je důležité, abyste při nevhodném chování dítěte sami nejednali pod vlivem emocí; plácnutí přes pusu dítě ponižuje a jeho jednání do budoucna nezmění. Tedy: snažte se, aby synek měl jistotu, že ho máte rádi a přijímáte přesně takového, jaký je (tedy ne jen, když „je hodný“), a přidejte k tomu laskavé, ale důsledné vymezení hranic – k tomu Vám na závěr mohu doporučit knihu Děti potřebují hranice (Jan-Uwe Rogge).
neposlušnost
Dobrý den, když náš 3 letý syn zlobí a neposlouchá tak mu zakážeme pohádky na DVD, jak dlouho by měl takový zákaz trvat? Děkuji
Martina N.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, obávám se, že zakazování pohádek Vám výchovu neulehčí. Viz mou předchozí odpověď.
neposlušnost
Dobrý den, máme syna 3 roky a 3 měsíce. Je dosti hyperaktivní, ale neposlouchá. Všechno co mu říkáme, když má něco udělat nebo když něco nesmí mu musíme opakovat mnohokrát, kolikrát už je to dost na nervy. Vím že tělesní tresty a křik nepomáhá! Co máme teda dělat? Děkuji za odpověď
Martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, jediné, co pomáhá, je dopřávat dítěti dostatek projevů lásky a zároveň uplatňovat důslednost. Říct dítěti vždy předem, co bude následovat, pokud neudělá to, co je třeba (ovšem nevyhrožovat; a chtít po něm jenom to, co je v jeho vlastním zájmu, nikoli to, čím si pouze my ulehčíme život)- třeba že když nepřestane házet jídlo na zem, bude mu odebrán talíř a oběd pro něj končí. A pak slíbené důsledky VŽDY dodržet. Mohu Vás pozvat na svůj seminář pro rodiče, nejbližší je v Praze 22.3., nebo si přečtěte mnou neustále doporučovanou knížku Děti potřebují hranice (Jan-Uwe Rogge).





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.