Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
žárlivost
Dobry den pani Marketko,ja se obracim na Vas kuli tomu,ze dcera bude mit za tyden rok a posledni dny se chova hrozne,vzteka se,mlati vsechny kolem sebe atd.Kdyz sme dopolodne sami doma,vsichni jsou jinak v praci,tata,deda i babicka,bydlime ted totiz na cca rok u rodicu,nez dostavime nas baracek,tak je uzasna,hezky si sama hraje,nebo spolu,jdeme na prochazku,chodime casto,ma to rada,pak spinka,ja si zatim uklidim,uvarim,vyperu,no proste supr,ale jakmile pride nekdo domu,treba babicka,deda,nebo tata,najednou je jako vymenena,zacne se vztekat,mlati je,nic ji nebavi,krouti se,fnuka,proste zlobi,nejvic mlati babicku,ja uz nevim jak to resit,ted zacala byt zla i na jine deti a naseho pejska,dost surove je mlati.No co s tim?Uz sem vyzkousela snad vsechno,jinak je to uzasna holcicka,mila,srandovni,hrava,ale jenom pokud sme same dve,pak neskutecnej obrat,poradite mi prosim,cim to muze byt prosim?moc dekuji.Iva
Iveta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Iveto, může to být tím, že holčička Vás chce jen pro sebe. Pozorujte, jak se Vy chováte, když někdo přijde, jestli třeba od dcerky neodejdete nebo nedokončíte něco, co jste spolu rozdělaly apod., také jak se chová příchozí, jestli ji neignoruje nebo Vás od ní neodvádí apod. Můžete zkusit ji třeba, když někdo přichází, vzít do náručí a přivítat ho takto i s dcerkou. Jinak trpělivě vést k tomu, že mlátit ne - chytit jí ručičku, případně odejít, kdyby toho nechtěla nechat. Pozor, aby od příbuzných nedostala nějakou "nálepku" - aby se "proroctví samo nenaplnilo". Přeji rodinnou pohodu!
žárlivost
Dobrý den, paní magistro, už jsem se Vás tady na něco kdysi ptala a moc dobře jste mi poradila. Mám však ještě jeden problém, který se týká vztahu mně a mé sestry. Jsme už dávno dospělé, jenže od dětství je zde něco, co mně velmi trápí a já se s tím prostě nedokážu dodnes smířit. Naši rodiče sestru vždy protěžovali, mně týrali. Otec mě pravidelně mlátil, sestru ne. Je fakt, že v důsledku toho jsem měla horší výsledky ve škole, ale zažila jsem si toho opravdu dost. Vše vyvrcholilo tím, že sestra dostala od prarodičů (kteří ji protěžovali zase z důvodu lepších školních výsledků) vilu. Já jsem nedostala nikdy nic, přestože naše rodina disponuje několika nemovitostmi. Když se o některé z nich rodiče nechtěli starat, jednoduše je prodali. Je to už mnoho let a já jsem se dnes přistihla, že procházím katastr nemovitostí a závidím lidem, kteří něco vlastní. Já nemám nic. Mám tři děti, které nebudou mít v budoucnu kde bydlet. Někdy kvůli tomu všemu brečím. Jak se vyrovnat s nespravedlností?
Pavlína
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlíno, pocházím ze čtyř dětí, které ani jedno od rodičů nic nedostalo, a věřte, že pod mostem nebydlí žádný z nás. Vaše děti se o sebe postarají samy, nepotřebují od Vás hmotné statky, mnohem důležitější je vybavit je vnitřně, aby dokázaly být v životě spokojené a věřily samy sobě i v hojnost všehomíra. Nejlepší je osobní příklad. Chcete-li tedy pro své děti to nejlepší, zkuste se Vy sama začít dívat na celou věc jinak. Nepochybně se Vám v dětství děla příkoří. To špatné, co z nich plynulo, už máte tisíckrát připomenuté a znovuprožité; zkuste se teď zaměřit na to, co Vám tato příkoří přinesla do života dobrého - přestože se Vám to zezačátku bude zdát jako hloupost, když budete chtít, zjistíte, že byste třeba nepoznala to a to, nebo byste nedokázala to a to, nebo byste si neuvědomovala to a to... Zkuste vzít jako standard, že rodiče svým dětem nic hmotného do dospělého života nedávají (že pokud ano, je to nadstandard), a zkuste si uvědomit, co (dobrého) Vám do života přináší fakt, že jste nic nedostala. Zkuste uvěřit tomu (já tomu věřím), že každý dostáváme do života to, co potřebujeme, abychom se posunuli tam, kam potřebujeme. Já jsem třeba vždycky byla nešťastná, že mám křivé zuby a nevalné vlasy, připadalo mi velmi nespravedlivé, že moje sestra má vlasy krásné a zuby rovné, říkala jsem si, oč by můj život byl jednodušší a šťastnější, kdybych neměla tyhle handicapy... A dnes (trvalo to :) ) už mám pocit, že vím, proč to tak mám - kdybych byla krásnější, byl by se můj život vyvíjel úplně jinak, všímala bych si úplně jiných věcí a dávala se dohromady s úplně jinými lidmi, a určitě bych byla dnes úplně jinde, než jsem - jenže by to vůbec nemuselo být lepší, spíš naopak, jsem dnes velmi spokojená a neměnila bych. Prosím rozumějte - nezměnila se moje vizáž, ale moje vnímání. Může Vám připadat, že Váš případ je něco jiného, ale zkuste uvěřit, že není - všechno je jen v našich hlavách. Nemusíte se trápit tím, že nic nevlastníte (můžete na tom dokonce najít klady, budete-li chtít), nemusíte se obávat o osud svých dětí, nemusíte se cítit nedostatečnou, protože dětem nic nedarujete. Je to jen v hlavě. Můžete mít dobrý pocit, že vše, co máte, jste získala sama, že nikomu nic nedlužíte, že jste nezávislá na něčích darech - budete-li chtít. Můžete mít dobrý pocit, že nemáte o co přijít, že se můžete kdykoli přestěhovat kamkoli budete chtít, atd. atd. Jak se vyrovnat s nespravedlností - především ji přestat vnímat jako nespravedlnost (jakkoli se vám děly věci, které Vám ubližovaly, dnes máte volbu se jimi dál trápit, nebo je propustit a věnovat se tomu, co má smysl), oprostit se od různých přesvědčení (jako např. že rodiče by dětem měli zajistit bydlení), zaměřit svou pozornost na to, co můžu dělat, abych se cítila lépe, a úplně nejhlavněji CHTÍT. Možná to bude dlouhá cesta, ale moc Vám přeju, aby Vám na ní svítilo slunce!
žárlivost
Dobrý den, chtěla bych se poradit ohledně mého tříletého syna. Syn je velice bystrý a zvídavý, pozná všechny pásmenka, číslice i barvy, je také obratný a dost aktivní. Období vzdoru u něj začalo někdy před druhým rokem, pak byl chvilku klid a s narozením brášky v jeho dvou a půl letech začalo vše nanovo a s ještě větší intenzitou. Po čase jsme vše nějak zvládli, ale nedávno byl nemocný a od té doby jsme zase na začátku. Největší problém mám s tím, že už vůbec nevím, jak na něj. Na všechno co mu řeknu, odpoví pravý opak. Já řeknu jdeme jíst, on odpoví ne nejdeme, tak říkám, když nemáš hlad, tak já to odnesu, on řekne, tak to odnes a ve chvíli, kdy to odnáším, tak začne řvát, že bude papat. A tak je to prakticky se vším. Druhý problém je, že začal hrozně řvát, kdykoli není něco po jeho nebo bráška začne plakat, tak začne hrozně řvát a já prostě nevím, jak reagovat. Vím, že to je i tím, že nakonec neudržím nervy na uzdě a zakřičím na něj, ale už mi vážně dochází síly. Děkuji za radu.
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko, neříkejte "Jdeme jíst", ale zeptejte se, jestli už má hlad, že vy ano a jdete se najíst. Buď se k Vám připojí, nebo řekne, že nemá hlad a připojí se později. Zkrátka nepřikazujte mu, ale berte ho jako bytost s potřebami a přáními rovnocennými těm Vašim. Mějte pořád na paměti, že když po něm něco chcete, je to Vaše potřeba, ne jeho, a tudíž po něm chcete, aby se Vám přizpůsobil a mluvte s ním tedy ne z pozice "já mám právo požadovat", ale "potřebovala bych, abys... jak bychom se mohli domluvit?". Na mladšího sourozence přirozeně žárlí, chápejte ho a rozdělte se s manželem o péči o děti tak, abyste se i staršímu mohla věnovat (jakkoli vím, že je to obtížné a únavné - ale zase když bude klidnější atmosféra, nebude vše taková dřina) s plnou pozorností. A hlavu vzhůru - za nějaký čas si budou spolu hrát a i když se někdy budou pošťuchovat, budete mít pak čím dál více času pro sebe a vše bude klidnější, věřte tomu! :)
žárlivost
Syn 3roky prestal uplne poslouchat, zacina delat naschvály, zacina tahat 4mes.brasku za nohy, všechny hracky si privlastnuje. Nepomahaji domluvy, vysvetlovani, placnuti přes zadek.Jak mu mam nastavit jasne hranice? Nechce se drzet za ruku, ale je schopny vběhnout do silnice, uz nevim jak mu to mam vysvetlit.Dekuji
Ewa34
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ewo, synek reaguje na narození sourozence, potřebuje Vaše pochopení a (kladnou) pozornost, přečtěte si prosím mé dřívější odpovědi na toto téma.
žárlivost
Žiji s pžítele cca ve spol.domácnosti půl roku,mám 5 letou dceru,která žije s námi,přítele přijala hezky.Přítel má také dceru 5 let,ted konečně může s námi trávit čas,podotýam,že přtel jí moc miluje a mají krásný vztah jako já se svou dcerou.Čas trávíme u nás,obě holky jsou jedináčci a začínají se objevovat problémy ze strany mé dcery,žárlí,soupeří v činnostech a i o přítelovu přízen,nechce se dělit o své oblíbené hračky.Končí to většinou nějakou scénkou,pláčem,ze situace uteče a mluvíme o tom.Říká,že na to není zvyklá,že je to pro ní nové.Spol.se více vídáme tak měsíc.Dcera to vnímá tak,že jsem na ní zlá a že jí už nemám ráda.Př.je i kočka,kterou máme ,vadí jí,že na ní přítelova dcera sahá,nechá jí chvíli a pak už jí nech ,už se tě bojí atd.Snažím s k těmto situacím přistupovat spravedlivě,dělit je a podporovat dceru o sdílení svých věcí s respektem a opatrností...Zjistila,jsem ,že se dcera kouše i v momentech kdy zjištuje ,že přítelova dcera je v něčem lepší,přestane to dělat..
Hanka L.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hanko, dcerka vám to říká, stačí naslouchat... Není zvyklá se dělit, ani o věci, ani o Vás. Přijměte to jako fakt a na tomto základě k dcerce přistupujte - s pochopením a podporou. Před návštěvou druhé holčičky se s dcerkou domluvte, o co se podělí a o co ne (a to dejte někam z dosahu, aby to druhá holčička ani neviděla), respektujte, že dcerka nechá návštěvu hladit kočku chvíli a že pak už jí to vadí - respektujte to a nic jí nevyčítejte. Nevynucujte na ní "spravedlivé" dělení o cokoli. Snažte se s ní domluvit, k čemu je ochotná, dejte jí najevo, že ji nechcete "znásilňovat". Časem, až dcerka uvidí, že se ji nesnažíte o nic obrat ve prospěch té druhé, můžete s ní zkoušet si povídat o tom, jak by chtěla, aby se k ní chovala holčička, ke které by ona takto chodila na návštěvu. Možná si to už dovede představit, možná ještě ne, empatie se začíná rozvíjet právě až v tomto věku. Zkrátka - mějte pochopení pro obě děvčátka, ale hlavně pečujte o vztah se svou dcerkou, aby k Vám neztratila důvěru a neztratila jistotu, že ji milujete. Přeji všeobecnou harmonii!
žárlivost
Dobrý den,nečekala jsem odpověď tak rychle, ale děkuji. Určitě máte pravdu. Jsem moc unavená,ale nedá se jinak. Spoustu věcí co jste napsala už dělám...jakože syn byl taky takový když byl malý a dělal to a toto a jak se budou honit až bude dcera umět chodit a budou závodit na motorce apod.Toto zabírá, to máte pravdu. Taky máte pravdu v tom,že se dost obviňuji. Vždy jsem byla ve všem úspěšná,tak asi jen nedokážu odpustit sobě, že selhávám a už vůberc ne, když syna "zbiji". Někdy si říkám, že jsem na psychologa já, ne děti. Dnes byli děti zlaté, jen asi tři bitky, což je dobré.Dokonce si syn s dcerou hrál. Doufám,že těchto dnů bude víc. Děkuji a vždy se sem ráda vrátím. Až mi bude zle,zase se přijdu poradit. Omlouvám se za včerejší rychlé psaní plné překlepů,ale byla jsem dost unavená a naštvaná. Ještě jedna věc. Syna jsem si dnes ze školky nechala doma a bylo to lepší. Myslíte, že tudy vede cesta..Nedávat do školky. Děkuji.Z. - otázka upravena poradcem
zdenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zdenko, pokud jde o školku, udělejte to, co cítíte jako "ono". Je možné, že se synek docházkou do školky cítí odstrčen, vystrnaděn z domova. Mohla byste se ho zeptat, jestli by chtěl chodit do školky méně (třeba jen některé dny), případně vůbec (ale ptejte se ho jen na ty možnosti, se kterými jste sama v souladu) - aby viděl, že se ho tímto způsobem nezbavujete, že je na něm, jestli si vybere pobyt mezi dětmi, nebo bude raději jen stále s vámi doma. To, že jste ve všem ostatním úspěšná, je velké plus (je spousta rodičů, kteří toto říci nemohou a k tomu se cítí bídně i coby rodič) - a já věřím tomu, že nám život posílá takové situace, abychom měli na čem se učit a na čem růst. Váš úkol je z tohoto pohledu najít cestu ke svým dětem a skrze tuto snahu i sama k sobě. Přeji hodně odpočinku a pohody s dětmi!
žárlivost
Dobrý den,jak vidím nejsem sama,ale moc mě to neuklidňuje :-). Hrozně ráda bych zůstala klidná jak píšete,ale příliš se mi nedaří.Mám 3 letého a roční holku.Od druhého těhotenství jsme kluka připravovali.Na dceru se těšil.Po narození jsem holku dost zanedbávala, snažila se věnovat klukovi.Přesto dost žárlil. Dali jsme ho dopoledne do soukromé školky,aby mě tolik s dcerou neviděl.Moc se mu tam líbí a ze začátku to i dost zlepšilo situaci.Bohužel žárlivecké scény a situace s dcerou se množí a já už jsem vyčerpaná se přetvařovat jak je syn úžasný a stále vyšvětlovat protože to nikam nevede.Snažím se ovládat,ale dnes mi opět ruply nervy. Od odpoledního probuzení dceru jen naháněl po bytě, vše ji bral a nenápadně ji bil. Byl zlý i na mě. Snažila jsem se ji nenápadně bránit, splnit jeho požadavky na hraní a zábavy. Bohužel posté už jsem se neudržela a synovi dala zleva a zprava facku. Strašně mě to mrzí,ale bohužel už to nezvládám. Je to pořád dokola. Od rána se jen snažím a zlepšení žádné
zdenka
Mgr. Markéta Klingerová
...
žárlivost
opravdu nechápu jak někdo toto může vydržet. synovi jsem se snažila vysvětlit proč se to stalo. Dělal, že tomu rozumí, ale myslím, že vůbec neví o čem mluví. Snažím se mu říct,že ho mám ráda. Říkám mu to každý den...že je dcera malá a až vyroste,že se jí nebudu věnovat,ale je to k ničemu. Už se nevěnuji ani dceři, ani synovi. Bojím s eusmát dceřiným úspěchům,aby to za mě neschytala. Se synem chodím 1x týdně tancovat bez dcery, dost ho preferuji,ale je to k ničemu. Bojím se, že výchovu nezvládám a že z něho udělám zlé a mstivé děcko, když ho budu tresta, ale domluvy vůbec nezabírají. Co dělat?: Děkuji.Z.
zdenka
Mgr. Markéta Klingerová
...
žárlivost
ještě jednou dobrý večer,už jsem dnes psala.jen bych chtěla dodat, že se dětem snažím věnovat.Staršímu neustále říkám,že ho mám velice ráda.Dceři před ním nikdy. Syn mi právě usnul v náruči.Čekla na mě a celou dobu mě hladil a pak držel za ruku. Přesto mám pocit,že mu ubližuji a dceři vlastně taky. Možná bije dceru kvůli tomu,že dotává ode mě. Nebyla jsem vychována pomocí fyzických trestů,ale bohužel nedokážu zvládnout svůj hněv,když už jsem vyčerpaná,zoufalá a unavená a on stále nemá dost. Chci ještě dodat,že jsme s manželem na děti sami, babičky daleko a muž dost v práci.Pro mě to je 24*7, denně....Aktuálně syn trvá na tom,že dcera musí jít taky do školky. Největší radost v poslední době měl když dcera u doktora dostala injekce. Svítili mu oči štěstím...Jsem z toho strašně smutná a ze sebe taky.Zdá se mi, že jako rodič selhávám a mým dětem to ubližuje. Přitom někdy syn dává dceři sám pusy a lehtá ji. Smějě se, když se směje ona, ale to je jen málo kdy. Ach jo. Děkuji za radu. Z
zdenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zdenko, jste moc a moc unavená, nejen fyzicky, ale hlavně psychicky. Kromě toho, že se snažíte udělat vše pro pohodu svých dětí, vyčerpáváte se hodně tím, že si kladete cosi za vinu, prožíváte pocit selhání, zkrátka nemáte se ráda. Když jste na dvě takto malé děti sama, je přirozené, že někdy už se nedostává "nervů" - nejste robot. Jste člověk a potřebujete také myslet na sebe. Tím nemyslím, že máte nechat děti doma a jít do kina, ale brát své potřeby jako stejně důležité jako potřeby vašich dětí. Píšete, že se "přetvařujete jak je syn úžasný" - to není dobré ani pro Vás, ani pro něj. Oddělte syna a jeho chování; syn je úžasný, tak jako je úžasný každý člověk (nebo pokud je to pro někoho nepředstavitelné, aspoň každé malé dítě), což nic nemění na tom, že jeho určité chování se Vám nelíbí a přejete si, aby ho změnil. A tak je mu to třeba podat - že Vy si přejete, Vy potřebujete, aby se to a to změnilo, aby bylo dosaženo takového a takového výsledku (např. aby byla jeho sestřička v bezpečí). Pokud prožíváte negativní emoce, nepřetvařujte se - tím dítě jen zmátnete; klidně popište, jak se cítíte (bez obviňování). A zeptejte se ho na jeho řešení, jak by se kýženého výsledku dalo dosáhnout, aby i on byl spokojený. Nedomlouvejte MU, domlouvejte se S NÍM. Pokud ještě sám na nic nepřijde (nebo ještě nedokáže vyjádřit), nabídněte mu nějaké možnosti, jestli byste to mohli udělat tak a tak. Stále přitom mějte na paměti jak jeho potřeby, tak Vaše. No a s těmi nervy skutečně nejvíc pomůže, když se podaří vymyslet způsob, jak byste mohla mít pravidelně aspoň nějakou chvilku pro sebe - ať už s pomocí manžela, nebo kamarádky... A také uvědomění, že všechno je přechodné, a že na Vás neleží zodpovědnost za řešení každé situace - i Vaše děti jsou jejími účastníky a mohou/mají se podílet na jejím zdárném vyřešení.   Ještě - možná lepší než formulace  "až dcera vyroste, nebudu se jí věnovat" by bylo vzpomínat na to, jaké to bylo, když byl on takto malý, vyprávět, jak jste se věnovala jemu, třeba ukázat fotografie... Pak si povídat o tom, co už dnes na rozdíl od tehdy dokáže, co spolu můžete podnikat, a pak si můžete společně představovat, jaké to bude, až těchto aktivit bude schopná i sestřička... Dcerku neupozaďujte, i ona Vás potřebuje. Nejvíce v těžkých chvílích pomůže neustále sama sebe vracet k tomu, co je důležité, ptát se, co v daném okamžiku můžete udělat, aby vám bylo spolu dobře (tj. nedomýšlejte v duchu katastrofické scénáře o tom, co z dítěte vyroste a jaká jste matka). Protože když bude dobře dětem i Vám, budete vědět, že tohle je ta správná cesta. Snažit se o blaho dětí a zároveň ničit sám sebe k cíli nevede. Moc držím palce, abyste si mohla odpočinout a mějte se ráda, zvládáte toho tolik, oceňte se!
žárlivost
Dobrý den, moc vás prosím o radu. Mám dceru (5 let) a syna (3 roky). Mají spolu normální sourozenecký vztah. Někdy se mají rádi, někdy se pošťuchují. Problémem jejich vztahu je žárlení na mě. Když si vezmu jednoho k sobě, druhý brečí. Když chci pochovat oba, nechtějí, že nebudou sedět vedle sebe. Hádají se, koho obléknu prvního, komu prvnímu vyčistím zuby. Snažím se je spravedlivě střídat, ale stejně nakonec jeden brečí. Oba mají pocit, že mám ráda jen toho druhého. Poraďte mi prosím, jak se chovat. Jsem z toho nešťastná, vlastně u nás celý den někdo brečí nebo se vzteká. Děkuji za odpověď.
Petra Š.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, nejprve si prosím přečtěte všechny mé odpovědi na téma "žárlivost" a vypište si vše, co Vás nějakým způsobem osloví, že by to tak mohlo být i u vás. Podstata žárlení je pocit nejistoty, že jsem milován. Proto se soustřeďte na to, aby oba měli své místo v rodině (každý zvlášť), v bytě, i kousek vašeho (a tatínkova - můžete se střídat)času; podnikejte pravidelně něco s každým zvlášť. Pořadí na čištění zubů apod. můžete "uzákonit" - třeba ráno vždy prvnímu tomu, večer tomu druhému apod. zkrátka předejděte všemu, čemu lze, a ze zbytku (fňukání) si nic nedělejte. Tvařte se chápavě - ne nejistě, zraněně, nešťastně apod.: tím jim ukazujete, že jejich (podvědomá) taktika funguje. Obrńte se trpělivostí a vírou, že to takhle nebude navždy - k tomu přeji hodně sil!
žárlivost
Dobrý den paní doktorko, mám 6ti letou dceru, která se náhle začla chovat jinak / doteď byla totální anděl /, začla vzdorovat, často jí vše rozbrečí, říká, že je unavená, dokonce po mně hodila "ksicht"...často zmiňuje, že mám ráda jen dendu (mladší syn), že on je jednička atd. Neustále jim opakuju že je oba miluju....děkuji za radu ( dělá to asi jen mě, ve školce si ji chválej) Hanka
hana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hanko, dcerka byla dosud totální anděl, protože se (poté, co přibyl sourozenec) bála o Vaši lásku - snažila se tedy si ji "zasloužit" svým bezproblémovým chováním. Je z toho však již unavená, má pocit, že je to stejně nanic, protože syn je pro Vás důležitější, že Vám připadá schopnější atd. Samozřejmě že z Vaší strany to tak vůbec nemusí být, ale dcerka to tak vnímá. Neříkejte, že je oba milujete, ale říkejte jim to zvlášť. A nestačí to říkat. Možná dcerka potřebuje více Vaší soustředěné pozornosti (a to i ve chvílích, kdy je její chování v pořádku a svádělo by Vás to si jí nevšímat a věnovat se spíše mladšímu, který na sebe víc upozorňuje); zkuste najít v rozvrhu pravidelný čas, který budete trávit jen sama s dcerkou (o mladšího se mezitím postará třeba tatínek nebo babička), můžete spolu někam vyrazit nebo dělat něco, co si dcerka bude přát - tím jí budete dávat najevo, že je pro Vás stále důležitá, že na ni máte čas a chcete jí ho věnovat. Pokud je dotykový typ, hodně ji hlaďte, objímejte atd. - často stačí jen letmé pohlazení, když procházíte kolem... A přijměte ji takovou, jaká je - tj. i kdyby už nikdy více nebyla tím andělem. Přeji Vám pěkný vztah s dcerkou!
žárlivost
Dobrý den, mám děti 5 a 1,5 roků starší má období vzteku, ale jen v přítomnosti rodičů, ve školce nic a u babiček také v pohodě. Je to žárlivost? Jinak je hodné poslušné, učenlivé, jedno období vzteku už bylo kolem 2,5 -3,5 let. Snažíme se uklidňovat, říkáme jak ho máme rádi i ono dost často říká samo osobně, nikdo mu to neříká, miluji tě všem mimo babiček. Teď mělo 5 narozeniny, řeklo, že dort a jedna hračka není dárek, o vánocích dostalo koloběžku o které mluvilo už o loňských vánocích. My nedáváme mnoho dárků 3-4 obleční nedáváme, ale jedni prarodiče dávají až 15 dárků k vánocům, narozeniny má 29.12, k narozeninám dostalo od nich 7 dárku, pak vznikají hádky, že dětem dáváme málo, děti jsou přítomny. Pak je to horší vzteká se, že nechce domů. Prosím o radu jak se zachovat nebo nějako knihu, ale od český nebo evropských autorů, americký autoři neznají naši kulturu a jejich rady na naše děti nefunguji. Děkuji Jiřina.
JIŘINA
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jiřino, starší dítě samozřejmě žárlí na mladšího, který se nyní i více prosazuje, protože je pohyblivější a rozvíjí své schopnosti i v jiných oblastech, takže staršímu už velmi výrazně zasahuje do života. Jeden dárek mi také přijde dost málo, ono nemusí jít o nic drahého, děti ocení cokoli, s čím si mohou vyhrát, třeba svazek špejlí, lepenku, samolepky apod. Doporučuji řešit s prarodiči vše domluvou předem bez přítomnosti dětí. Pokud jde o projevy lásky, nejde jen o to dítěti říkat, že ho máme rádi - zde Vám mohu doporučit knížku (věřte, že je jedno, jaké národnosti je autor, záleží pouze na tom, co sděluje, a za doporučovanými knížkami si stojím) http://www.kosmas.cz/knihy/172099/deti-a-pet-jazyku-lasky/; pokud by jazykem lásky Vašeho dítěte byly zrovna dárky, bylo by velmi vhodné přehodnotit Váš pohled na tuto věc. Chcete-li českou knížku, pak vřele doporučuji http://www.kosmas.cz/knihy/157570/respektovat-a-byt-respektovan/; je třeba ale být skutečně odhodlán se tou cestou upřímně dát, protože jinak můžete opět dojít ke zcela stejnému závěru, totiž že rady autorů na Vaše děti nefungují :). Přeji rodinku plnou harmonie!
žárlivost
Mám dvě dcery (11, a 2 roky).Starší za mnou dnes přišla , že by se mi chtěla svěřit, že si občas představuje jak mladší sestře ubližuje např. ji škrtí, nebo , když jdou spolu po schodech, jak ji schazuje dolů atp.Prý z těchto myšlenek nemá dobrý pocit, ale přesto se jich nedokáže zbavit a trápí se tím.Myšlenky jak malé ubližuje ji prý napadají pouze doma. Nevím jak s tím nyní naložit, zda je na místě se obávat, že mladší sestře může ublížit, i když tvrdí, že by to neudělala, že to je jen v myšlenkách, i když neví sama proč ji napadají, nebo je třeba vyhledat odbornou pomoc? Děkuji za odpověď.
markéta 1976
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Markéto, především Vám gratuluji k důvěře Vaší dcerky, že se Vám může i s něčím takovým svěřit. Vysvětlete dceři, že to jsou projevy žárlivosti, které cítí každý prvorozený k mladšímu sourozenci. Kdyby byla mladší, klidně by sestřičce "škodila" - tu šťouchla, tam přiškrtila..., a tím by tyto pocity odreagovala. Protože je ale už velká a zodpovědná, kontroluje se a své přirozené (i když to takto samozřejmě neprožívá každý prvorozený, tak žárlivost JE přirozená) choutky neventiluje; proto se připomínají těmi myšlenkami. Přečtěte si prosím mé další odpovědi na téma žárlivost a zkontrolujte si, jestli Vaše starší dcerka dostává to, co od vás rodičů potřebuje. Vysvětlete jí, že její myšlenky neznamenají, že by byla špatná, že je to jen způsob, jak se zbavit vnitřního napětí. Nabídněte jí, aby své pocity předala třeba barvami na velký papír, nebo ze sebe dostala tancem, nebo jiným způsobem. Navrhněte jí, aby vždy, když ji napadne podobná myšlenka, jí (té myšlence) řekla třeba "Ahoj, jak se máš?", pak ji v představě zahalila bílým světlem. Je důležité, aby ty myšlenky nevnímala jako zlo, ale jako ventil, který jí pomůže od negativních pocitů. Domluvte se, že Vám po dohodnuté době poreferuje, jak se jí vede, a pak se můžete rozhodnout, jestli s ní navštívíte psychologa. Přeji dcerce klid.
žárlivost
Žárlivost mezi sourozenci (1) Máme 2 děti, kluk 10 let, holčička 4 roky. Mají spolu velmi hezký vztah a mají se vzájemně rádi. Člověk by řekl ideální vztah. Někdy však mladší sestra staršího bratra něčím naštve (většinou se jedná o drobnost) a on má tendenci ji za to ublížit. Je to velmi chytrý kluk, který si je vědom toho, že se mladším dětem nemá ubližovat, ale nedá mu to a musí třeba bouchnout. Holčička je bystrá a samozřejmě si nechce nic nechat líbit, takže oplácí. Vzhledem k tomu, že boj je nerovný, tak někdy jako rodiče musíme zasáhnout. Jsem si vědoma toho, že asi není ideální synovi říkat, jsi starší, chytřejší, měl bys mít už nadhled, ale i tak to občas zopakuji. Potud je ještě vše v pořádku, situace se neopakuje nějak často a asi to patří k sourozeneckému vztahu. Většinu času si opravdu hrají (i přes velký věkový rozdíl), myslí na sebe vzájemně, nemají konflikty, nebo jsou schopni je i sami vyřešit a společně se domluvit.
Andy
Mgr. Markéta Klingerová
...
žárlivost
Žárlivost mezi sourozenci (2) Minulý víkend však situace jejich neshody došla tak daleko, že po návštěvě u babičky, která si hrála se holčičkou, měl starší bratr nutkání sestřičce ubližovat. Snaha o rozptýlení, návrh jít ven jen spolu, nic nepomáhalo, měl v sobě nutkání ji ublížit za každou cenu. To jsem mu samozřejmě nedovolila a on z toho dostal až hysterický záchvat, který nešel nijak zastavit. Vzhledem k tomu, že ji chtěl opravdu jít ublížit, držela jsem ho. Pro každou mámu je nepříjemná situace vidět, že jeden ze sourozenců chce tomu druhému ublížit a je ochoten pro to udělat vše. Vyřešilo se to tím, že přišel z práce manžel a syna odvedl. Syn se pak uklidnil, večer spolu oba normálně komunikovali. Oba s manželem máme samozřejmě rádi obě děti, trávíme s nimi volný čas. Syn, vzhledem k tomu, že byl 7 let jedináček tak možná bojuje o svou „ztracenou pozici“ v rodině. Dokáže poradit, jak tuto situaci řešit? Sami nebo v kontaktu s psychologem? Díky předem za názor.
Andy
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Andy, syn potřebuje vědět, že rozumíte jeho pocitům; zkuste je ve vypjaté chvíli pojmenovat (např. "tebe asi mrzí, že si babička teď hraje jenom s Janou, a úplně tě to rozzlobilo"; v žádném případě tyto emoce neodsuzujte, přiznejte mu právo se takto cítit) a dále nabídněte možnost, jak emoce přijatelně vyventilovat (slovně, boucháním do něčeho jiného než do sestry apod.). Teprve potom můžete navrhnout nějakou "kompenzaci" - např. procházku ve dvou. Pouze pokud by se synovy hysterické výstupy staly častějšími, bych doporučila spolupracovat s psychologem. Přeji Vám poklidnou rodinku :).
žárlivost
Dobrý den, máme dva syny 4 roky a 1 rok. U staršího od 2,5 let probíhalo období vzdoru, vztekání. Ke 3. roku věku se situace začala lepšit a začal se zklidňovat. Ale po narození maldšího to začalo v znovu a silněji. Nemohla jsem ani v klidu nakojit - nenechal mě a malého na pokoji, lezl po mě, žďuchal do mě. Nebo pískal na píšťalku, čímž malý neměl na kojení klid. Já byla zoufalá a skončila jsem se slzami v koupelně, kde jsem kojila na vaně, případně za chůze. Kojení jsem ale brzy raději vzdala. Problém je zřejmě i v tom, že jsme synka na příchod nového potomka nijak nepřipravovali. Pouze jsme mu řekli že bude mít sourozence, ale dál již nic. Nyní je situace lepší než vloni, po narození malého, ale zřejmě po nahromadění všech stresových situací jsem již vyčerpaná a zoufalá a proto prosím o radu. Např. vzteká se kvůli maličkostem - řeknu mu ať si obuje bačkory, vyhodí je od sebe a řekne že já mu je musím sebrat. Když řeknu že ne ať si je sebere sám, dá se do urputného křiku
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
...
žárlivost
a dokáže křičet třeba 15 minut a já nevím jak ho utišit. Odvádění pozornosti nezabírá, nebo jen na chvilku, hned křičí dál. Někdy na něho zakřičím když už se neudržím, ale to je úplně "zbytečné" řekla bych. Do školky nechodí a půjde až příští rok tedy poslední rok před školou v 5,5 letech. Nedávala jsem ho tam, protože jsem stejně doma a chci se klukům věnovat dokud jsem doma. Taky vloni prodělal 2x bronchitidu s pobytem v nemocnici, takže se školkou nám bylo doporučeno vyčkat. Ale na hřiště se s ním již bojím chodit - děti agresivně nenapadá, je vidět, že by si chtěl s dětmi hrát ale neví jak navázat kontakt, tak zakřičí - děti v jeho věku na něho obvykle nechápavě koukají, pak přiskočí a bez ptaní se zmocní jejich hraček, nebo jim boří hrady, nebo po nich i hází písek. Komunikace s dětmi není žádná, přitom když jsme sami tak si pořád vyprávíme co vidíme, ale poslední dobou mluví jako mimino - mamí ba (bagr v obchodě) ukazuje na něj. Děkuji za radu.
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, Váš starší syn těžce prožívá narození svého "soka" (protože je to také kluk, může to starší vnímat jako své selhání, že nebyl dost dobrý, tak jste si pořídili náhradu), což se projevuje jak snahou zaujmout Vaši pozornost a dostat Vás od mladšího pryč, tak tzv. regresí, tedy návratem do mladšího věku - čímž chce podvědomě získat stejnou péči, jakou dostává mladší. Zkrátka se bojí o Vaši lásku a péči. Ve chvíli, kdy se snaží od Vás něco získat = uspokojit svou potřebu a Vy to řešíte odváděním pozornosti, není divu, že začne křičet (zoufalstvím, že není pochopen). Prvním krokem je pochopení, proč to synek dělá, přijetí jeho projevů (jinak to zatím neumí), a v žádném případě si nic neberte osobně. Je naprosto pochopitelné, že jste vyčerpaná, máte v sobě nahromaděný stres za celou tu dobu - bylo by dobré, kdybyste to ze sebe mohla dostat ven (vykřičet, vyplakat, vykřičet, vyplakat někde v soukromí); a pak si po dohodě s manželem nebo babičkou apod. vyhradit každý den nějaký čas jenom pro sebe, nikoli na mytí nádobí apod., ale na relaxaci, procházku přírodou, poslech hudby, četbu nebo cokoli máte ráda. Když synek začne být odbojný, zkuste místo "boje" synka obejmout, něžně ho oslovit apod.; je třeba navodit atmosféru sounáležitosti místo toho, abyste stáli proti sobě. Pokud jde o navazování kontaktu s dětmi, zkuste mu předtím, než dojdete na hřiště, krátce poradit, jak nenásilně navázat kontakt s dětmi, a vysvětlete mu, že kdyby jim začal škodit, museli byste ihned odejít domů (což je třeba splnit); jakýkoli pokus o vstřícnost vůči dětem velmi oceňte. Moc Vám držím palce a přeji hodně sil, za rok si budou kluci hrát spolu, ve školce se také otrká a bude lépe...
žárlivost
Dobrý den, obracím se na vás o radu s naším tříletým synem. Po narození bratra, teď mu jsou 4 měsíce, se u nás hodně změnilo. Klasicky jsme mu vše vysvětlovali, informovali a o všem mluvili. Ale i tak, mu vadí, že kojím, vadí mu, že mám bráchu na ruce. Když je sám venku s manželem, je zlatej. Ale dorazí domů a ve dvěřích začne kňourat.Ráno se probudí, přijde za námi do ložnice a už kňourá. Vyžaduje více a více pozornosti, chce abych ho krmila. Jsou chvíle, kdy se mu opravdu nemůžu věnovat, ale pokud to jde, tak jsme všichni spolu a hrajeme si. Je to tady každý den a mne to jeho pisklavý kňourání už hodně vadí. Ovládám se a snažím se být v klidu. Kamrádky mi radí, abych ho v nejhorším dala do studené sprchy. To s manželem moc nechceme. Párkrát jsem mu při hysteráku opláchla obličej mojí mokrou studenou rukou. Dokáže ječet a ječet a ječet. Když jsme doma, odkážeme ho do pokojíčku, aby se zklidnil. To většinou do pěti minut nastane, ale vyjde v klidu a za 2 minuty ječí znova. Děkuji .
Zuzana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzano, je to pro Vás určitě velmi vyčerpávající, starat se o miminko a k tomu mít za zády permanentně kňouravé dítko. Sama si ale uvědomujete, že je to jeho reakce na ztrátu životní jistoty, která se sourozencem přišla. Souhlasím s Vaším postojem - být klidná (snažte se nejen ovládat, to není moc zdravé ani dobrý příklad pro děti :) - ony cítí naše emoce a když je nedáme najevo, jsou zmatené - ale skutečně být klidná, přijmout to, nic si z toho nedělat, zkuste to brát s humorem) a žádnou studenou sprchu (omýt obličej možno). Prosím přečtěte si mé odpovědi na téma "žárlivost" - tam je popsáno, jak se prvorozený cítí i jak mu pomáhat se se skutečností smířit. Přeji brzké zklidnění situace!
žárlivost
Dobrý den, máme dceru 5,5 let. Od mala byla trošku komplikovanější povaha, přemýšlivá, nikdy jsme ji neopili rohlíkem.Už delší dobu je plačtivější, a to i kvůli maličkostem typu - chce si rozepnout zip u bundy, všimne si, že já mám zapnuto až ke krku, a teď se to v ní mele, neví co s tím, chce být v mnohém jako já. Často ani nevím, co je příčinou, a když se zeptám, neví to ani ona. Neustojí sebemenší doporučení, natož kritiku (tu my doma neprovozujeme), hned reaguje - hystericky brečí, já to nebudu dělat, jsem ta nejhorší, někdy začne dupat, nebo do sebe dokonce bušit. S tím souvisí nízké sebevědomí, jehož kořenů se nemůžeme dopátrat. Od tří let chodila do školky, vždy bez problémů, teď nechce, tvrdí,že chce být se mnou. Máme za to, že neunesla příchod své sestry (teď 1rok), ačkoliv jsme se tolik snažili. Váhám, jestli ji občas vzít ze školky, protože si myslím, že jí jinak prospívá (vztahy, podř. autoritě, dovednosti),ale bojím se, aby že by se jí tam pak nechtělo ještě víc. Děkuji
Andrea
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Andreo, příchod sestry je skutečně nejpravděpodobnější příčina změny chování starší dcerky. Ona sama příčiny svého chování znát nemůže - často to o sobě nevědí ani dospělí, a děti v tomto věku prostě nejsou ještě schopné analyzovat sebe sama. Nejspíš patří k dětem, které sourozence berou jako jasné vyjádření rodičů, že ono samo nebylo dost dobré, aby jim stačilo, tak si pořídili jiné, lepší (zvlášť když je sourozenec stejného pohlaví). Chce být s Vámi, protože se bojí o Vaši lásku, z téhož důvodu se snaží být jako Vy, patřit k Vám tím, že bude stejná. Pročtěte si prosím mé ostatní odpovědi na téma „žárlivost“, snad najdete inspiraci, jak dávat dcerce najevo, že je pro Vás stejně cenná jako dřív, a že se o svou pozici v rodině a o lásku svých rodičů nemusí bát. Můžete si s dcerkou popovídat, říct jí, že Vás napadlo, jestli by nechtěla (např.) jeden den v týdnu chodit domů dříve, abyste se víc užily (ten den by měl být pravidelně ten samý, vyznačený v kalendáři, aby bylo jasno, jestli to je dnes nebo ne). Přeji dcerce, aby se cítila bezpečně a milovaně :).
žárlivost
Dobrý den, mám skoro 2,5 letého chlapce a 10 měsíční dceru. Od 2 let se u syna projevuje období vzdoru a vzteku, které pomalu ustává, ale bohužel neustále bouchá a strká do sestry, tahá ji. Nemám pocit, že by ji neměl rád, občas jí i sám do sebe pohladí, dá jí pusinku nebo půjčí hračku. Synovi se rozhodně věnuji víc než dceři. Bohužel nevím jak mám synovi vysvětlit, že to sestřičce nemůže dělat, že by jí mohl ublížit. Někdy mi přijde, že to dělá spíš mně naschvál. Můžete mi prosím poradit?
Marta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marto, pokud to dělá v určitých situacích, vysledujte, které to jsou a pak jim předcházejte (ne snad bezmezným vyhověním čemukoli, spíš empatií, pochopením, návrhem). Dokud dcerka trochu nepovyroste, nezbývá než být stále nablízku a synkovi v nevhodných zásazích bránit. Můžete také kdykoli po takovém incidentu dcerku vzít a odejít s ní do jiné místnosti, aby syn zůstal sám (a nedostalo se mu tak pozornosti, o kterou si zřejmě říká - přestože se mu hodně věnujete). Vyjadřujte synkovi náklonnost (pohledem, úsměvem, pohlazením) i ve chvílích, kdy je s vámi dcerka. Přeji Vám hodně radosti z ratolestí!
žárlivost
Dobrý den, mám 2,5 letého syna, v březnu očekáváme přírůstek. Syn je velmi živý,společenský,rád se předvádí. Je zvyklý mít pozornost sám pro sebe, od babiček i od nás. Přes den se mu věnuji,chodím s ním do různých aktivit. Ale mám pocit, že jsem mu dobrá, jen když jsem s ním sama. Zejména když přijde manžel z práce, chce vše od něj, mne odhání a je na mne i zlý. Říká mi -nebudeš s námi, nehrej si se mnou, nepůjde maminka s nami ven, maminka zůstane doma a podobně. Někdy mne to dost mrzí a nevím, jak se zachovat. Vždy mu řekneme, že se to mamince neříká, ať to neříká, ale nefunguje to. Nevím, jestli to je normální, zda to není spojeno s těhotenstvím (když vidí holé bříško, říká schovej miminko, maminka je škaredá), mám pocit, že se to stupňuje a nevím, jak správně reagovat na takové chování. Hlavně mne to dost mrzí. Moc prosím o radu. Děkuji předem.
VIKTORIE
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Viktorie, určitě to souvisí s miminkem v bříšku. Některé děti to nesou těžce. Vás odhání, protože nechce, aby se tatínek věnoval tomu malému uvnitř Vás, chce tatínka pro sebe, bojí se o jeho přízeň. Berte to takto: syn se bojí o lásku vás rodičů. Je třeba ho přijímat i s takovýmto chováním, a hlavně si to nebrat osobně - on má jen vás a brání se ohrožení jediným způsobem, jakého je zatím schopen. Takže se ničím netrapte. A neříkejte mu, že se to neříká, ať to neříká - tím vůbec nereagujete na jeho úzkost, ale říkáte mu, že vás nezajímá, jak se cítí. Zkuste reagovat s úsměvem, s klidem, klidně přenechte péči o synka tatínkovi a dejte najevo, že máte radost, jak spolu ti Vaši mužští vycházejí. Tatínek ať se synkovi také rád věnuje, ať jsou parťáci. Dále si prosím přečtěte mé další odpovědi na téma "žárlivost", které se týkají přírůstku do rodiny. Přeji celé Vaší rodince hodně radosti!
žárlivost
Dobrý den, potřebovala bych poradit s mým skoro 5ti letým synem. Před rokem se nám narodila dcera a vše bylo v normálu, ale po nějakém čase to začalo a nevím si s ním rady ani po dobré a ani po zlém. Od rána co vstane tak jsou to samé řekla bych až naschvály a vůbec neposlechne, a pořád jen slyším já chci a já nechci. Snažím se mu věnovat co nejvíce, hlavně když dcera spí a když je vzhůru tak jí taky dost zlobí, nevím jestli je to jen žárlivost, ale stěžují si na něj i paní učitelky ze školky, že do všech dětí kope a strká, a mě taky kolikrát už bouchnul , nevím co s ním, PROSÍM o pomoc. Děkuji Králíčková
Kateřina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kateřino, kolem pěti let se některé děti začínají projevovat na náš vkus až moc nezávisle, potřebují podpořit v osamostatňování, ale zároveň jasně vymezené hranice. A když je k tomu ještě miminko (batole), tak k tomu přistupuje žárlivost, tedy strach o vaši lásku a o do té doby neotřesitelnou pozici v rodině. Vím, že je to těžké, ale je potřeba se staršímu věnovat (částečně) i v době, kdy mladší nespí, aby si nepřipadal odstrčený ("na něj je čas jedině, když to mrně spí"), třeba s ním začít nějakou činnost, ve které může pokračovat sám, a po chvilkách se k němu přidávat, podívat se, pohladit... Dávat mu najevo, že jeho pozice v rodině zůstává stejná, on přišel jako první a pořád ho máte ze všech kluků na světě nejradši. Nechtějte po něm, aby sestru měl rád (ono to přijde, pokud už to tak není). Důležité je také, aby se mu hodně (přívětivě) věnoval tatínek, který pro něj tak jako tak bude čím dál důležitější osobou a vzorem. Doporučuji Vám přečíst si (a hlavně aplikovat) některou z knížek Děti potřebují hranice (Jan-Uwe Rogge), Jak mluvit, aby nás děti poslouchaly - Jak naslouchat, aby nám děti důvěřovaly (Adele Faber, Elaine Mazlish) a Respektovat a být respektován (Pavel Kopřiva). Neočekávejte, že vás někdy bude poslouchat na slovo; rozumné hranice ale respektovat musí. Hodně se do něj vciťujte a začínejte věty spíše "Ty bys teď asi chtěl to a to, viď. ..." - více ve výše uvedených knížkách (případně nahlédněte do mých odpovědí na téma Hranice a důslednost, Žárlivost). Jestli Vás to uklidní, tak mě můj syn také občas bouchal; je to výraz zoufalství z bezmoci, uvolnění emocí. Nelze to jen tak přecházet, ale nemusíte se obávat, že proto chlapec musí být hned agresivní. Věřte v něj a věřte v sebe; pracujte na vztahu plném porozumění. Držím Vám palce!
žárlivost
Dobrý den, chtěla bych se zeptat jak reagovat na žárlení syna. Je mu pět let a nesnese, aby jsme se spolu k sobě s manželem přiblížili. Nemůžeme si dát pusu, jít spolu za ruce, pohladit se. Máme ještě rok a půl starou dceru, na tu tolik nežárlí, v normě. Chová se k ní hezky, ochraňuje ji. Pořád dokola mu vysvětluji, že mám ráda jeho, malou, ale i tátu. Ale prostě jak se k sobě přiblížíme, chytne chysterický záchvat a vzteká se. Poraďte prosím jak na něho, přece musí pochopit, že se máme taky rádi a hlavně chci, aby i viděl pěkný vztah rodičů. Děkuji Mirka
Mirka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Mirko, asi jste slyšela o Freudově teorii zvané "Oidipův komplex", kdy syn žárlí na otce a přeje si mít matku jen pro sebe. Otce vidí jako rivala, který je ale evidentně silnější, a proto chlapec své touhy potlačí. Právě kolem pátého roku toto vrcholí a pokud vládnou v rodině zdravé vztahy, syn se nakonec identifikuje s otcem a vše bude v pořádku. Rozhodně ho "nedrážděte" demonstrativními objetími s tatínkem, ale neodpírejte si běžné drobné projevy lásky. Když syn zareaguje vztekle, mile, ale pevně mu řekněte, že se s tatínkem za ruce povedete, ale druhou rukou budete ráda držet jeho/ že si s tatínkem pusu dáte, ale ráda dáte pusu i jemu apod. Jeho případný záchvat mu nevyčítejte, můžete ho obejmout nebo ho pohladit a dál se tím nezabývat. A věřte, že už brzy se situace zlepší!
žárlivost
Dobrý den, máme 3letou holčičku, je velice šikovná, chytrá, milovaná..delší dobu je v období vzdoru. Vzali jsme si o Vás pár tipů jak některé situace řešit. Někdy změna přístupu pomohla, jindy ne..Před pár dny jsme si z porodnice přinesli miminko. Má ho ráda, chce pomáhat kde může, ale když nemůže, nebo není podle jejího, ztropí hysterickou scénu, vymýšlí si a dělá jen a pouze samé naschvály! Když ji řekneme co má a nemá dělat, udělá naschvál, a když dostane vynadáno, směje se a nakonec ztropí schénu kvůli úplné prkotině. Nakonec slíbí, že příště poslechne, ovšem opak je pravdou..situace se stále opakuje. Stále ji říkáme, jak je šikovná, jak ji máme rádi, že je náš miláček,..když miminko spí, věnujeme se ji jak můžeme. Jakmile začnu kojit, nebo se věnovat čemukoliv jinému (např. luxování) než ji, vždy něco potřebuje a vymýšlí nesmysly, jakmile je ihned nedostane, opět scéna..velice Vás prosím o radu, jaký přístup zvolit... Děkuji H.
Hana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hano, holčička může preferovat jiný jazyk lásky než jsou slova, pak by nestačilo jí to říkat, ale vyjadřovat i jinými způsoby (dotyky, soustředěná pozornost, skutky a služby, dárky) - z Vašeho popisu se zdá, že jí chybí právě ta pozornost. Do domácích prací (luxování) ji můžete nějak zapojit, aby měla pocit, že se jí i tak věnujete. Než začnete kojit, zeptejte se jí, co by chtěla dělat, zatímco Vy budete kojit, umožněte jí to, případně natáhněte budíček, jak dlouho bude třeba, aby to zvládla bez Vás. Stejně to ale bude někdy zkoušet i tak - je tu totiž přirozená žárlivost, zvlášť u dětí takto věkově blízko (můj tehdy 4letý syn vyváděl podobně, ale nedostatek pozornosti ode mě jsme kompenzovali zvýšenou pozorností od tatínka, a asi po půl roce, kdy už jsem se mu mohla také trochu věnovat, se situace uklidnila), ještě více, pokud by šlo o stejné pohlaví. Přečtěte si prosím mé odpovědi na podobné dotazy na téma "žárlivost". Pozor aby dcerka neměla pocit, že se jí věnujete jen když miminko spí, a jinak pouze negativně - příkazy, zákazy, vynadání... velmi snadno se do takového kolotoče naskočí, a je dost zhoubný. Zkuste místo vynadání si v duchu říct třeba "ona takhle vyjadřuje svůj strach, že už pro nás není důležitá", naladit se láskyplně, dřepnout si k ní a obejmout ji, láskyplně ji oslovit jménem... Pak se jí můžete zeptat, jak byste to mohli udělat, aby ona byla spokojená, ale abyste i Vy mohla udělat, co je potřeba. Prostě jí dát najevo, že s ní a jejími pocity počítáte a záleží Vám na nich. Přeji Vám, aby se podařilo brzy nastolit klid a mír.
žárlivost
Dobrý den, je to 3 měsíce se nám narodil syn.Mám doma 9 letá dvojčata holky.Celé těhotenství jsme s nimi mluvili na rovinu, co se kontrol týká a že to bude náročné až se malý narodí...Ze začátku to vypadalo pohodově a že se nám žárlení vyhne.Pomáhaly samy od sebe, do toho bych je ani nenutila a vše bylo pohodové.Syn se narodil o prázdninách, tak to celkem šlo.Jenže když nastoupily do školy a začaly povinnosti, tak jsem začala slyšet, že jsem pořád jen s malým, jen kojím, nemám je ráda, nemám na ně čas - úkoly si už ve 4.třídě podle mě zvládnou udělat samy.. (přijde mi hlavně, že to dělá jen jedna z nich a ta druhá si to nemyslí, ale mlčí).Mají i dost kroužků a tímpádem povinností, ale na žádné jsme je nenutili, tak když jsem jim řekla, že budou mít víc času, tak se žádného vzdát nechtějí.Vyčítají mi první poslední.Ke všemu jsou ve vzdorném období a téměř nic nejde hned, řekně se to každé tak 5x a nereagují až když se zvýší hlas.Vím, že je to špatně a trápí mě to, ale nevím jak dál.Dj
Šárka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Šárko, dcerky prostě žárlí. Ve čtvrté třídě ještě nejsou tak velké, aby Vás nepotřebovaly. Zkuste jim věnovat úsměv nebo pohlazení, kdykoli jdete kolem, oceňujte vše, co se ocenit dá, projevte zájem o to, jaký mají úkol a jestli nepotřebují poradit a vyjádřete důvěru, že vypracovat už ho dokážou samy, a Vy se ráda podíváte, až to bude hotovo. Můžete zavést rodinnou poradu (každý týden), kdy si sednete rodiče s oběma dcerami a každý řekne, co se mu v uplynulém týdnu líbilo, co ho potěšilo, potom co se ho třeba dotklo, co by si přál změnit (i za přispění ostatních členů rodiny), nakonec plány na další týden - tím dcery dostanou zprávu, že se s nimi prostě počítá, mohou se vyřešit třeba nedořešené pocity, o kterých jste vůbec netušili, a přijít na řešení, která by vás jednotlivě vůbec nenapadla. Dcery uvidí, že vám na nich záleží a že je máte rádi bez ohledu na to, že do rodiny přibyl ještě ten malý chlapík. Přeji rodinu plnou harmonie!
žárlivost
Dobrý den, starší synek 3,5 roku ubližuje svému mladšímu bratříčkovi, 0,5 roku. Prakticky je nemožné nechat je byť jen na chviličku bez přímého dohledu, tedy být jen opodál. Co s tím? Vysvětlování vůbec nepomáhá, dvakrát už jsem se neudržela a staršího synka plácla, ale i tak bez výsledku. Přitom staršímu synkovi dávám najevo i přímo říkám, že ho mám ráda... poradila byste mi prosím? Děkuji moc.
Elka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Elko, je to zřejmě opravdu žárlivost. Je třeba upevnit ve starším synkovi vědomí, že on u vás byl první a že si to uvědomujete, dát mu nějaká privilegia coby staršímu, věnovat se mu (v rámci možností - tady by mohl hodně pomoci tatínek, kdyby mu věnoval zvýšenou pozornost a více času), a upozornit předem (potají) příbuzné a jiné návštěvy, aby se ihned po příchodu nevrhali k miminku, ale nejdřív se zabývali starším dítětem. Nesrovnávat. A pevně trvat na tom, že miminku ubližovat nesmí (ale nechtít po něm, aby ho měl rád). Používat pozitivní posilování - když s ním bude okamžik sám a nic mu neudělá, pohladíte ho, nebo mu jinak věnujete pozitivní pozornost. Když mu něco udělá, věnujte se malému, a teprve potom staršímu jasně řekněte, že to dělat nesmí, a třeba s malým odejděte. Můžete zkusit (ne po nějakém incidentu, ale třeba večer před spaním) i vyprávět pohádku o řekněme medvědí rodince, kde medvídek dostane mladšího bratříčka, a začne se ptát, proč si ho rodiče vůbec pořizovali - to jim on nestačil? A co když budou mít toho nového radši? (Odpovědi medvědice si samozřejmě musíte dobře předem promyslet.) Pokračovat to může třeba tak, že medvídci zůstanou o samotě a přijde nějaké nebezpečí. Ten starší se nejdřív chce zachránit sám, ale pak se zarazí - vždyť to mrně se o sebe nepostará - a zachrání i bratříčka. Nakonec se shledají s rodiči a ti jsou šťastní, že je oba mají, a všichni v objetí usnou... - něco na ten způsob; z reakcí synka se můžete dozvědět, co ho trápí, a pro něj to může být návodné (ovšem nesmí to z Vašeho příběhu trčet na sto honů :) ). Pokud by se podařilo, že by starší syn někdy pro mladšího něco (bez nechuti) udělal, mohlo by to také pomoci - tím, že pro někoho něco (sami od sebe) uděláme, zlepšíme svůj vztah k němu. Přeji Vám radost z obou synků!
žárlivost
dobry den, nevím si rady sesvým 5 letým synem.Před 4 měsíci se nám narodil druhy syn,starší byl do této doby celkem hodný, ted mi dělá naschvály je na mě drzý před cizími je rozdrhlý, když ho hlídá babička, tak je to ještě horší k té si dovoluje ještě víc domluva nepomáhá ani na zadek ani zákazy.Snažím se mu věnovat říkám mu jak je šikovný,když mi pomáhá s miminkem.Někdy je úplně v pohodě ale když ho chytne ta jeho nálada tak je to na zbláznění.Na babičku byl drzý i před miminkem nechápu proč je hodná zdá se mi že zkouší co si k ní může dovolit.Předem děkuji za radu
vanesa
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Vaneso, syn žárlí na miminko. Přečtěte si prosím mé odpovědi na téma žárlivost. Je třeba přestat vázat pochvalu na pomoc s miminkem, je třeba oceňovat syna sama o sobě. Nechtějte po něm, aby miminko miloval, zatím mu jen vzalo pozornost Vaší i babiččinu, už není on ten, komu se všichni věnují a koho obdivují, ale je to ten vetřelec, co přitom vůbec nic neumí; a proč jste si ho vlastně pořídili, to vám on nestačil? Možná ho vůbec nemáte rádi... (to jsou pocity, které MŮŽE mít) Snažte se ho tedy pochopit, a je důležité, aby se mu někdo jiný, když Vy nemůžete, zvýšeně věnoval - pokud možno tatínek. Přeji harmonii celé Vaší rodině.
žárlivost
Dobrý den. Prosím o radu jak reagovat v běžných denních činnostech - syn (4,5let) je téměř vždy nespokojen s mým návrhem. Př.: dám mu vybrat jestli chce obrázek z levé nebo pravé ruky. Vybere si já mu ho dám, ten druhý dám bráškovi (2 roky) Ale nastane problém , protože starší syn chce ten druhy obrázek a pokud možno oba obrázky. Já trvám na tom že bude mít ten, který si původně vybral a mladší bráška ten druhý. A následuje diskuze se starším synem zakončená tím, že se zlobí a nemluví se mnou. A situací podobného charakteru je denně mnoho a mě to velmi vyčerpává a popravdě už nemám trpělivost se starším synem tyto situace řešit. Snažím se být důsledná a spravedlivá , oba kluci vědí, že je máme rádi, denně jim věnujeme čas, hrajeme si snima. Ale pro staršího syna je téměř vše pořád málo. I když se sním domluvím předem na pravidlech, někdy je určí i on sám, často je překračuje a porušuje. Neustále se mnou diskutuje a snaží se prosadit svou. S manželem takto nemluví,
Hanka
Mgr. Markéta Klingerová
...
žárlivost
S manželem takto nemluví, často mu od manžela stačí něco říct někdy jednou zopakovat a respektuje to. Ja si ( na rozdíl od manžela) myslím, že dělám dobře , když se synem komunikuji a diskutuji , ale jaksi to pro mě přesáhlo únosnou míru. Syn je inteligentní ( je to i názor jiných dospělých) , extrémě živý již od narození, velmi impulzivní a dominantní. Je rád středem pozornosti a vidím na něm, že pokud tomu tak není, necítí se dobře. Snaží se dělat potom stejné věci jako ten co má pozornost aby se lidé věnovali - smáli jemu. Ve školce ho mají děti rádi a podle paní učitelky ho " berou". S mladším synem mám pocit, že náše komunikace a výchova je jaksi srozumitelnější a více se respektujeme. Před nima o tom nemluvím a myslím, že k nim přistupuji s láskou a nedělám rozdíly. Pravdou je , že jsem pod emocemi a unavou z diskutování k staršímu synovi někdy impulzivní a a potom mě je to líto a jsem nejistá v tom jak jsem se zachovala, třeba že jsem zakřičela. Děkuji za radu
Hanka
Mgr. Markéta Klingerová
...
žárlivost
Dobrý den paní Klingerová. Psala jsem vám před asi 3 dny s dotazem na staršího syna 4,5 ( bratříček 2 roky) dotaz se týkal prosazování jeho požadavků... Chěla bych žádost o radu doplnit o včerejší příhodu ze které jsem smutná a nevím jak se mám chovat, pokud taková situace znovu nastane. Starší syn do mě kopl a zakřičel na mě , protože jsem mu nedovolila jít na počítač. Ještě před tím jsme se domluvili,že nejdřív já dokončím práci na počítači, on nebude klávesnici mačkat ( někdy nám to dělá, když jsme na počítači) a potom ho tam pustím. Protože mě klávesnici mačkal , řekla jsem mu že nedodržel dohodnutá pravidla, tak na počítač ten den nepůjde vůbec. Načež se zachoval jak jsem napsala. Ještě před večeří ( které se dožadoval, nachystala jsem ji pro všechny členy rodiny) sedli jsme si ke stolu, zas e na mě zakřičel , že chtěl něco jiného ( věděl že budou těstoviny sse sýrem a neprotestoval). Tak jsem mu řekla, že takto se mnou mluvit nebude, že všichni se k sobě chováme slušně, že se mi
Hanka
Mgr. Markéta Klingerová
...
žárlivost
že takto se mnou mluvit nebude, nelíbí se mě jak se ke mě chová a poslala jsem ho bez jídla do popkojíčku. On to nerespektoval vzal si svůj talíř zpět, že má hlad. Byla jsem z té nepříjemné situace už zoufala, nevěděla jsem jak to v tu chvíli vyřešit tak jsem mu řekla, že večer před spaním mu nebudu číst pohádku a ani si s ním nepůjdu chvíli lehnout (je to každovečerní rituál), protože na mě křičí a kopl do mě. Do postele šel, volal mě několikrát, předstíral pláč, ve skutečnosti ale neplakal, nakonec usnul. Rano se choval ke mě již slušně. Nekřičíme na děti i když někdy zvýšíme s manželem hlas, kluky nebijeme . Prosím o radu jak takové situace zvládnout s "noblesou" a jak se zachovat abych neponižovala syna ani sebe. Děkuji Hanka
Hanka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hanko, celkově bych řekla, že syn podvědomě trpí přítomností soka – tedy žárlí na mladšího bratra, který mu bere vaši pozornost, musí se s ním dělit (nejen) o vaši lásku, a je to o to horší, že jsou věkově poměrně dost blízko a navíc oba kluci: tedy skutečná konkurence, protože mužské pohlaví vnímá skupinu hierarchicky (tzn. že jeden je vůdce, pod ním odstupňovaně další pozice); proto se často sourozenci – chlapci – vytahují jeden na druhého a řežou se, i když se jinak mají rádi. Starší syn by tedy od vás rodičů potřeboval potvrzení, že on se do rodiny narodil jako první, že si to uvědomujete a nikdy se to nezmění. Asi by také potřeboval, abyste trochu rozdíly dělali – např. aby měl oproti mladšímu nějaká práva navíc, vyplývající z toho, že už mu je tolik a tolik let. Situace s obrázky – pokud dobře rozumím, že jste mu obrázky předem neukázala, jen si vybral levou nebo pravou ruku, naprosto chápu jeho zklamání, když zjistil, že druhý obrázek se mu líbí víc – cítil se podveden, protože obrázky předem neviděl, a proto Vámi nabídnutý „výběr“ vlastně žádnou možnost skutečného výběru neposkytl. Kdybyste mu je ukázala a nechala ho jeden si vybrat, mohla byste říct: „Dobře si to rozmysli, protože až dám bráškovi ten druhý, už to nepůjde měnit.“ A kdyby potom zase začal, že chce ten druhý, řekla byste jen: „Upozornila jsem tě, že už to měnit nebudeme.“ – a víc nediskutovat. Je dobře, že se synem komunikujete, můžete s ním diskutovat o návrzích PŘEDEM. Když už jsou ale pravidla stanovena, není vhodné diskusi připouštět – dítě pak nikdy nebude vědět, co vlastně platí, a sama vidíte, kam takové diskutování může vést. Že dítě porušuje pravidla a snaží se prosadit svou, je úplně normální. Sonduje, jestli pravidla (ještě) skutečně platí. Na vás rodičích je, abyste mu potvrdili, že ano. společně s pravidly (nebo při jejich prvním porušení, které ještě nepočítáme) musíme také dítěti objasnit, jaký důsledek pro ně nedodržení bude mít – aby si mohlo samo vybrat, jestli mu to stojí za to. Když řekneme: „Porušil jsi pravidla, a proto za trest...“, nedáváme dítěti možnost rozhodnout se tato pravidla (už) respektovat, ale jen ho – bez varování - uvrhneme do zatracení, což mu připadá nespravedlivé a určitě to nepřispěje k tomu, aby příště už pravidla neporušilo (jak se někdy rodiče mylně domnívají). Když se nám emoce vymknou zpod kontroly a na dítě zakřičíme, a pak nás to mrzí, je velmi vhodné se dítěti za to omluvit – tím v jeho očích stoupneme my i ono samo, a ukazujeme mu, jak se chovat. Jestliže na něj někdy zakřičíte (což je pochopitelné, dělá to většina z nás), a přitom když syn zakřičí na Vás, tvrdíte mu, že se (kromě něj) všichni k sobě chováte slušně, tak je tu jakýsi rozpor (kterého si je dítě dobře vědomo), ne? Situace s počítačem – řekla jste mu PŘEDEM, že když bude klávesnici mačkat, nebude na počítač moci? (A také je malému dítěti lepší nějak zkonkretizovat, jak dlouho bude muset čekat – třeba natažením budíčku, nebo vymezením nějakou událostí – např. až se venku rozsvítí světla apod.). Z toho, že do Vás syn kopl, smutná být nemusíte – bylo to ze zoufalství a bezmoci, kterou v tu chvíli cítil (můj syn do mě už také párkrát bouchl...); není dobré trestat projev emocí, byť agresivní. Jen vymezit hranice: „Ne, kopat do mě nebudeš. Můžeš se na mě zlobit, ale kopat mě ne. Jestli potřebuješ vybít zlost, můžeš bouchat do polštáře/kopat do míče atd.“ Pokud by to nestačilo, odejít z místnosti s tím, že až bude zase klidný, popovídáte si, jak situaci příště lépe zvládnout (oboustranně). Večerní rituál bych nikdy nerušila (čtení ano v případě, že dítě něco protahuje tak, že na čtení nezbyde čas – musí být ale upozorněno předem), to má být jistota, záruka bezpečí a bezpodmínečné lásky (rovněž bych netrestala odpíráním jídla); nikdy by dítě nemělo jít spát v nemilosti a nepohodě. Poslední dobou (také mám 4,5letého) se mi daří přerušit spirálu většího a většího vzájemného vytáčení zcela jednoduše: když se syn chová nepřijatelně, uvědomím si, že tím podvědomě volá o pomoc, a místo dalšího napomínání a křičení zjihnu, hezky ho oslovím a vezmu ho do náručí (obejmu). Okamžitě je po konfliktu a nespolupráci. Přeji Vám rodinku plnou harmonie!
žárlivost
Dobry den,muj problem se tyka me dcery 9lete,je na nas strasne hubata a zarli na svoji sestru ktere jsou 2roky u psychologa jsme byli a stejne na ni nic nezabralo jsem z tiho nestastna dela nam i sceny pred lidmi.Prosim poradte mi,co s ni delat
blanka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Blanko, když jste byli u psychologa, mohu Vám jen poradit navštívit jiného... Dcera je zřejmě nešťastná a zřejmě máte narušené vzájemné vztahy. Pokud bydlíte poblíž Prahy nebo Plzně, můžete se mi ozvat na můj email (viz odkaz v záhlaví poradny). Přeji hodně štěstí!
žárlivost
Dobrý den, Markétko, mám dvě děti - syna 12let a dceru 2,5 roku. Vím, že se oba mají moc rádi, ale poslední dobou začíná být dcera na svého staršího bratra hodně ošklivá, odhání ho od sebe, zlobí ho, plácá. Myslím si, že žárlí, ale nevím jak to řešit. Syn je z toho nešťastný a čím víc se snaží, tím je to horší, poradíte mi? Děkuji moc Jana.
Jana E.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, obvykle to bývá naopak, totiž že starší žárlí na mladšího. Je těžké takto poradit, protože neznám celou situaci, ale možná by pomohlo, kdyby se bratr přestal snažit - tzn. sestru jen pozdravil, usmál se na ni, ale neusiloval o bližší kontakt; pouze pokud ho sestřička sama vyhledá, může jí být k dispozici, hrát si s ní, ale pokud na něj začne být ošklivá, říci jí něco ve smyslu: "Kačenko, moc rád si s tebou hraju, ale bouchat mě nebudeš. Jestli toho hned nenecháš, půjdu pryč." a dodržet to. Synovi mezi čtyřma očima vysvětlete, co znamená období vzdoru, ať si to nebere osobně, a nasměrujte ho k výše uvedenému chování. Přeji harmonickou rodinku!
žárlivost
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat jak potrestat dětskou agresivitu. Mám 3 syny (3; 4,5; 6 let) a neustále si ubližují. Koušou se, bouchají se a strkají se například u schodů a pod. Na druhou stranu se mají hodně rádi hrají si spolu, ale za chvíli se zase perou a bouchají a křičí na sebe nebo se koušou. Snažím se jim vysvětlit, že to toho druhého bolí, ale nepomáhá to, ptám se jich, jestli by chtěli, aby jim to ten druhý také dělal, tak řeknou "ano". Teď ty dva mladší začali ve vzteku bouchat i mě. A také jim nedokážu vysvětlit, že se to nedělá. Když je přejde vztek, tak se přijdou třeba omluvit, nebo mi řeknou, když jsou v klidu a zeptám se jich, jestli si myslí, že je to správné bouchat maminku, že jí to bolí, tak řeknou že "ne" a jdou mi to pofoukat. Ale když se jich zeptám bezprostředně po tom bouchnutí, když prožívají ten vztek tak řeknou "ano, že maminka se bouchá".
Dana
Mgr. Markéta Klingerová
...
žárlivost
Vztek nastává v případě, že jim něco nedovolím, zakážu, nebo nedám - například řeknu, že jim už nedám bonbón, když jsme se domluvili, že už poslední bonbón dostali před chvílí. Nebo, když odmítnu jim koupit hračku, drobnou sladkost, kterou máme zavedenou, že kupujeme jen určitý den v týdnu. Zkoušela jsem nejdříve domluvy, pak dostali plácnuto přes zadek, nebo jim říkám, že dostanou na zadek, když to budou dělat, nejdeme na oblíbené hřiště apod., ale nic nepomáhá. Teď jsem se vrátila zpět k domluvám, ale přijde mi že je to neustále stejné a že se mi výchova začíná vymykat a nedokážu si s nimi poradit. Když jsem s každým zvlášť sama tak jsou úžasní, na všem se s nimi dá domluvit, ale jakmile jsou spolu, zlobí. Mohla byste mi říci jak je za takovéto zlobení – bouchání, kousání a nebezpečné zlomyslné strkání adekvátně potrestat. Tak aby pochopili, že se to opravdu nedělá. Děkuji. Dana
Dana
Mgr. Markéta Klingerová
...
žárlivost
PS: zkoušela jsem je, když jsou vzteklí rozdělit do jiných místností – nepomáhá, utíkají k sobě a obtížně to jde dělat například venku nebo na návštěvě.
Dana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dano, mají-li synkové pochopit, že „se to opravdu nedělá“, nesmíte to dělat sama, nebo tím hrozit („dostali plácnuto přes zadek“, „jim říkám, že dostanou na zadek“); řeknete jim, že to nesmějí dělat, že to druhého bolí, a pak jdete a tuto bolest jim působíte? Domluvy a tresty také nepatří k efektivnímu způsobu komunikace. Pokud od nich chcete rozumné vyjádření ve chvíli, kdy jsou v emoci, chcete po nich NEMOŽNÉ. Nikdo nedokáže v emoci zároveň racionálně uvažovat. Přiznejte chlapcům právo mít vztek, poraďte jim a učte je (návodem a také vlastním příkladem), jak ho mohou ventilovat, aniž by přitom někomu ubližovali (např. mohou dupat, bouchat do polštáře nebo do podlahy, postupem času zlost vyjadřovat slovně – „Mám zlost, protože...“). Na bonbóny apod. (škoda, že jste je už zavedla...:) )stanovte pevná a neotřesitelná pravidla, a znázorněte je pro ty dva mladší tak, aby jim byla jasná a měli možnost se kdykoli přesvědčit, na čem jsou (např. pokud jim něco kupujete určitý den v týdnu, nakreslete do kalendáře ke každému z těchto dní obrázek, a vždy, když ten den koupě proběhne, obrázek škrtněte (nebo ho škrtnou sami chlapci). Potom, až budou chtít něco jiný den, ukážete jim v kalendáři, kdy se mohou těšit na další. Pokud jde o postrkování u schodů apod., jsou to zkrátka děti, navíc chlapci, k tomu ještě sourozenci, a navrch stejného pohlaví a s kritickým věkovým rozdílem kolem dvou let, takže tu hraje velkou roli soupeření o vaši pozornost a lásku (žárlivost). Proto je třeba preventivně dbát, aby všichni tři měli od Vás (i od tatínka) dostatek (pozitivní) pozornosti a projevů lásky; k tomu patří i trávit pravidelně čas s každým z nich zvlášť; sama máte ověřeno, že v takových chvílích jsou úžasní. Myslím, že by Vám pomohla i knížka Děti potřebují hranice (Jan-Uwe Rogge). Přeji Vám hodně sil, trpělivosti a radosti z Vašich kloučků!
žárlivost
Dobry den, mam 4,5 leteho syna a 20 mesicni dceru. Syn zarli a posledni dobou u nej pozoruji regresi, chova se jako mladsi sestra. Vim, ze zarli a snazi se na sebe upozornit a ja se snazim se o stejnou pozornost pro oba /mladsi ma samozrejme o neco vetsi peci, tomu se neda vyhnout/ Jakmile jsem s nim sama /napr brusleni/ po navratu k sestre na ni jeste vic utoci. Zarleni se take projevuje neustalou agresi proti ni /macka ji ruce, schazuje kdyz se otocim atd/. Vim kde je problem, nevyrovnal se s tim, ze moje pozornost je rozdelena na dva, ale jiz si nevim rady. Na prichod sestry byl pripravovan. Agresivitu v sobe ma danou, zatnute zuby na fotkach ma jiz od roku a pul. Do skolky jeste nechodi kvuli snizene imunite doporuceno od 5 let. Dekuji za radu.
Kaca
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Káčo, pokud jste přesvědčená, že váš syn má agresivitu "v sobě danou", ani se nemůže chovat jinak. Mám pocit, že syna dlouhodobě nepřijímáte takového, jaký je, a jestli je to tak, on to cítí také. Zkuste si přečíst knížku Co říkají děti, než se naučí mluvit (Paul C. Hollinger, Kalia Donerová), třeba díky ní přijdete na to, proč synek musel jako malý zatínat zuby. Píšete, že na příchod sestry byl připravován, ale nepíšete jak... Ona i ta snížená imunita je podvědomou reakcí na něco. Dejte synkovi najevo, že sestřičku nemusí mít rád, když nebude chtít, ale ubližovat jí nesmí (určete důsledky takového chování, a ty dodržujte; nesmí to ale být odpírání projevů lásky). Přečtěte si také prosím mou odpověď Lucii na toto téma. Přeji Vám i synkovi, abyste k sobě brzy našli cestu.
žárlivost
Dobrý den, mám k vám dotaz ohledně svých 2 dětí, dceři bude v lednu 6 let, synovi jsou 4 a pul roku. Navzájem se dost provokují a dcera dokáže být k bráchovi docela zlá, třeba mu řekne, že šišlá (je pravda, že syn na svůj věk hůř mluví), že neumí počítat nebo napsat svoje jméno tak dobře jako ona apod. Nebo mu řekne, že je úplně blbej, když řeknu, ať to neříká, tak mi řekne, že on jí to říká taky a takhle pořád dokola. Jinak je dcera velmi empaticka, pozorná, ale vůči bratrovi má nějaký problém. Přitom syn není nijak protěžován jako "ten mladší". Ostatně máme ještě 3.dítě, ve věku 2 let. Syn se v situacích, kdy ho dcera uráží, bud rozpláče anebo - to je nyní častější - se na ni rozkřičí. Nebo jeden druhému např. rozebere domeček z Dupla, prý ten druhý mu udělal to samé minule. Dokáží si ale spolu i krásně hrát. Ale co dělat v těch vypjatých situacích, kdy dochází k provokacím a urážkám?. Děkuji za odpověď.
Lucie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lucie, zdá se, že dcera žárlí na mladšího bratra, a oba dohromady na nejmladšího sourozence (bohužel neuvádíte pohlaví); právě věkový rozdíl 2-3 roky vede k největší rivalitě. Mladší bratr také těžce nese, že sestra umí všechno lépe (nechápe, že je to jen proto, že je starší). Dcera asi neoplývá přílišným sebevědomím, proto si ho zvyšuje na úkor mladšího bratra. Jako zásadní řešení nevidím ani tak nějaký určitý způsob reakce na vypjaté situace (existuje samozřejmě doporučený postup – učit každého ze zúčastněných vyjádřit své pocity slovně, a to nikoli „Ty jsi zlý, ty´s mi to shodil!“, ale mluvit o sobě: „Já se zlobím, je mi líto, že to teď musím stavět znova.“ – a vést je k tomu, aby se postupně své konflikty naučili řešit sami mezi sebou), jako spíš omezením možných příčin žárlivosti: 1) věnujte soustředěnou pozornost (tzn. „v tuto chvíli pro mě existuješ jen ty“) – třeba střídavě Vy a tatínek – každý den chvilku každému sourozenci zvlášť (v jiné místnosti nebo na procházce). 2) Vyčleňte každému sourozenci koutek, který bude jen jeho – tzn. nikdo jiný (ani vy) tam nesmí bez dovolení. 3) Nedávejte nikoho nikomu za vzor, nesrovnávejte je. 4) Když si spolu hezky hrají, dejte najevo, že máte dobrou náladu. 5) Zaveďte s každým dítětem nějaký rituál, který bude patřit jen jemu. 6) Podporujte sebevědomí každého z dětí (viz např. knihu Jak nevychovat dítě s pocitem méněcennosti - Patricia H. Berneová, Louis M. Savary). Přeji pohodovou rodinnou atmosféru!
žárlivost
Prosím o radu. Mám dceru 4 roky, s jejím otcem nežijem,ale bere si jí a vycházíme spolu dobře i dcera. Nyní čekáme s novým přítelem mimi a řekli jsme to dceři. O te doby je nejistá. Stále se ptá,zda ji mám ráda?z čeho mám větší radost? z ní nebo z mimi?Říká, že jí nemáme rádi, že ji nikdo nemá rád a na mimi se netěší. Jak ji pomoci?Stále jí to vysvětluji a podporuji,že bude velká opatrovnice a pomocnice,ale nedokážu ji přesvědčit o naší lásce a ujistit ji. Jak jí připravit na příchod sourozence? děkuji
aneta j
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aneto, řekněte dcerce, že miminko vůbec nemusí mít ráda, když nebude chtít; že až se s ním seznámí, sama se rozhodne, jestli Vám s ním bude pomáhat nebo ne. Že i když budete mít s miminkem hodně práce, každý den si najdete chvíli, kdy budete jenom s ní a budete spolu dělat, co bude chtít. Ujistěte se, že víte, jaký je její jazyk lásky (slova, dotyky, soustředěná pozornost, skutky a služby, dárky) a mluvte jím k ní každý den co nejvíce. Domluvte se s jejím tatínkem, že ji nebude žádným způsobem znejisťovat, ale naopak ji ujistí, že ji oba milujete a na tom se nikdy nic nezmění. také dcerce vysvětlete, že ona k vám přišla jako první, a to prvenství jí už navždycky zůstane (nebojte se, miminko ví, že vás nebude mít jen pro sebe, že přichází jako druhé). Když se Vás ptá, jestli ji máte ráda, neodpovídejte ustaraně, ale klidně a pevně. A pokud i Váš přítel dokáže holčičce upřímně vyjádřit svou náklonnost, bude vědět, že miminko její pozici neohrozí. Přeji Vám krásné očekávání a mnoho rodinné radosti!
žárlivost
dobrý den mám dvě holčičky 6,2roky,mám problém s tou větší do je jejich 4let byla zlaté dítě,než se narodila druhá od té doby je jenom napomínána občas už musím i zakřičet,segru neustále poštuchuje,5min vydrží spolu a je řev,každý den před spaním ji říkám že je mám ráda obě stejně,nevím si rady,nevím také jestli nedělám něco špatně,nechci na ni neustále křičet,není mi to příjemné pak mě to strašně bolí,vysvětluji ji že mě moc trápí ona mi na to kývne,že už bude hodná,ráda bych věděla váš názor předem děkuji za odpověd Zdenka
Zdenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zdenko, odpověď je obsažena ve Vaší otázce. Od té doby, co se narodila mladší, tu starší jenom napomínáte - co si z toho může vyvodit? Píšete, že "musíte" i zakřičet - nemusíte! Pokud jste v emocích, bylo by dobré se vykřičet jinde, třeba v lese nebo u jezu (to myslím vážně, velmi to pomáhá); Vaše dcerka si nezaslouží pykat za Váš stres. Pokud křičíte promyšleně, pak věřte, že to brzy přestane fungovat a zanechá to šrám na vašem vzájemném vztahu. Pokud dcerce říkáte, že Vás moc trápí, nakládáte na ni obrovský balvan viny, který její chování nezlepší, zato má velmi nešťastný vliv na její sebevědomí. Když to dotáhnu do extrému, stavíte se do pozice chudinky, které ubližuje šestileté dítě... Opravdu nestačí dcerce říkat, že je máte ráda stejně (ostatně to "stejně" by bylo lépe vynechat; děti jsou velmi citlivé a vidí, že nějaké rozdíly tu prostě jsou; také Vám spíše uvěří, když v dané chvíli budete mluvit pouze o ní - "Miluju tě a tak to zůstane napořád.", než když říkáte "Mám vás obě ráda." Ona potřebuje slyšet, jaký vztah máte k NÍ.). Svou lásku dávejte oběma najevo všemi způsoby - slovy, doteky, pohledy, soustředěnou pozorností. Přečtěte si prosím mé odpovědi na téma "žárlivost", dopřejte starší dcerce pravidelné chvíle jen s Vámi, bez mladší holčičky (můžete se vystřídat s tatínkem nebo babičkou). Když k dcerce přistupujete, uvědomujte si, že je to rovnocenná osobnost, vzácná bytost, a Váš úkol je být jí průvodcem a "umožňovatelem", nikoli nadřazeným pánem. Přeji Vám k tomu hodně dobré vůle a síly.
žárlivost
Dobrý den, máme 2 syny, 4apul a 1apul roku staré. Starší stále nepřestal na mladšího žárlit a nelepší se to. Staršímu jsme věnovali maximum času, hráli si s ním hodiny denně... prostě 1. dítě - jedináček. Když se narodil druhý samozřejmě propuklo žárlení, ne teda extra brutální, ale spíš vyžadování pozornosti. Starší si nedovedl a nedovede vyhrát sám déle než 10 min, je zvyklý, že jsme byli stále s ním. Měli jsme zato, že ho naučíme si hrát, ale asi se to nepovedlo:o( Mladší teď vyžaduje pozornosti víc, chci si s ním hrát, dát mu to co dostal starší v jeho věku. Manželka např. vaří a starší si s náma hrát nechce, ale chce mě, abych si hrál jen s ním... Máme staršího nutit, aby si s mladším hrál? Máme ho nechat ať se raději sám nudí a věnovat se mladšímu s tím, že když starší bude chtít sám přijde?... Samozřejmě pokud je možnost (mladší spí, můžeme se věnovat dětem oba s manželkou...) věnujeme se staršímu, není nijak odstrkovaný. Děkuji za radu
Vojta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Vojto, některé děti berou narození mladšího (a zvlášť stejného pohlaví) jako svou prohru a bojí se o lásku rodičů. Vy máte pocit, že mladší má dostat totéž, co starší, když byl sám... To ale nejde, pokud nechcete staršího (alespoň v jeho očích) skutečně zanedbávat. Sám píšete, že se staršímu věnujete, KDYŽ JE ČAS, KDYŽ MLADŠÍ SPÍ - tedy je jasně odsunut na vedlejší kolej. To je pro něj, který si dříve neuměl představit nic jiného, než že vy rodiče a on jste uzavřená jednotka, zoufalé. Mladší VĚDĚL, ŽE NEBUDE SÁM, on NEPOTŘEBUJE veškerou Vaši pozornost. Druhorození (pokud není odstup přes 4 roky) jsou spokojení uprostřed rodiny, učí se od staršího sourozence, mají díky němu více podnětů. Neřekla bych, že mladší vyžaduje pozornosti VÍC, řekla bych, že stejně jako ten starší. Rozdělte svůj čas trochu spravedlivěji ke staršímu. Když se budete pravidelně věnovat i jemu (ne jen ve chvílích, kdy na něj ZBYDE čas), třeba se časem připojí ke hře s mladším bratříčkem sám od sebe. Ale určitě ho k tomu nenuťte. Můžete být v pokoji s oběma a se starším třeba začít něco stavět, pak ho nechat pokračovat s tím, že si mezitím pohrajete s mladším, a pak se k němu vrátíte, abyste se podíval, jak to dokončil a třeba si s postaveným spolu zase pohrajete, a pak se opět přesunete k mladšímu... Potřebuje dostat zprávu JSI PRO NÁS STEJNĚ DŮLEŽITÝ jako bratříček, nikoli Teď je důležitější on, ty přijdeš na řadu, až bude spát. Přeji celé Vaší rodince domov plný pohody!
žárlivost
dobry den, zdravim vas.....mam 2 kluky (4,3 roky a 21mesicu) a nedari se mi vybudovat mezi nimi hezky vztah-starsi mladsiho neustale bezduvodne napada, strka, tluce, kopne (nekdy "duvodne"-mladsi mu vezme hracku, knihu apod.)...vzdy si se starsim sednu a snazim se mu vysvetlit, ze se nechova dobre, je zrejme, ze nasloucha a vse vnima, ale za 5 min je vse pri starem a vlastne to je cely a kazdy den vzdy stejne....ja vim, ze se ne vzdy zachovam dobre a "dostane na zadek", on pak breci, dela na mne obliceje a zvuky, ze je nastvany, mrci a rekne mi, ze mne nema rad, ale zmena chovani a vztahu k bratrovi nenastava....trva to jiz nekolik mesicu, v podstate od momentu, kdy mladsi zacal sam chodit...vse je vzdy horsi uvnitr domu nez venku, v podstate si neumi spolu hrat jeste.....starsi je "nadprumerne inteligentni a osobnost" (cituji ucitelky ve skolce a uvadim jen pro moznost "rozpoznani problemu").....dekuji moc za odpoved
martina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Martino, starší na mladšího žárlí, a protože jsou oba kluci, "bojuje" o udržení pozice. Když se mu snažíte vysvětlit, že se nechová dobře, neberete v úvahu jeho pocity a moc mu nepomáháte jeho chování změnit. Je třeba mu přiznat právo se na bratra zlobit, neočekávat, že ho povinně musí mít rád (můžete si přečíst tento článek o sourozencích: http://www.hzp.cz/main/clanek.php?id=1865), pokud mu mladší něco vezme, vysvětlovat mladšímu, a ne jemu. Ve svém věku ještě neumí ovládat své emoce, a jak brzo se to naučí, záleží na Vašem osobním příkladu, můžete také rozebírat situace, kterých jste spolu svědky nebo v příbězích, které mu čtete, poradit, jak může svůj vztek odreagovat - nejprve třeba bouchat do polštáře, postupně vyjadřovat emoce slovy: "Zlobím se, protože..." Fyzickým trestem pouze Vy sama ulevujete svému rozčilení a dáváte tím synům příklad, co dělat, když jsou rozčilení... Mladší syn je ve věku, kdy si ještě neumí hrát s jinými dětmi, a ještě tak rok nebude. Zkuste se teď místo snahy budovat jejich vztah zaměřit na to, aby si oba byli si jisti svým pevným místem v rodině a ve vašich srdcích, aby oba měli právo na své emoce, abyste je učila, jak emoce zpracovat (nikoli potlačit!), aby každý z nich (každý zvlášť) měl pravidelně Vaši soustředěnou pozornost (třeba nechte mladšího s tatínkem, a se starším jděte sami dva na procházku). Když se to podaří, za rok si spolu začnou hrát sami od sebe a i když se někdy budou hádat, jejich vztah se bude upevňovat. Přeji Vám hodně trpělivosti a radosti z Vašich kloučků!
žárlivost
Dobrý den, potřebovala bych od Vás radu. Mám roční dvojčátka kluky a starší dceři budou 3 roky. Dcera je na svůj věk vnímavá, rozumná, poslušná. Dříve spíše zakřiknuté dítě. Právě teď máme dost silné období vzdoru, a do toho ji kluci začínají brát hračky atd. Někdy si s nimi hraje a je v klidu, ale většinou je bije. A třeba i za nic. Zkoušela jsem vysvětlování, po dobrém. Když už je to od rána a já pořád dokola opakuji, ať už je nechá být, tak už dochází trpělivost a potom už lehce vylítnu a dostane na zadek. Někdy je k nim spravedlivá, že sebere hračku jednomu a dá ji druhému, protože je jeho. Když jsme samy doma nebo venku, tak je zlatá bezproblémová, ale musíme být bez kluků. Bojím se, že když někdy už nevydržím a dostane na zadek, tak jestli ty kluky neplácá kvůli tomu, že si myslí, že to tak má být. Někdy když po ní vyběhnu, aby kluky nechala, tak je vidět, že má ze mne strach. Večer jsem z toho všeho psychicky vyčerpaná. Vyčítám si, že jsem to nezvládla v klidu.
Blanka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Blanko, dcerka na dvojčátka žárlí, což je přirozené. Přečtěte si prosím mé odpovědi na toto téma. Vysvětlováním oslovujete její rozum, ona jedná na základě emocí. Dovolte jí, aby se zlobila, řekněte jí, že na to má právo, a učte ji ventilovat svůj vztek jinak než tím, že bude někoho bít (zatím to dělá podle Vašeho vzoru - jak jste sama správně usoudila). Pokud vysledujete, kdy se schyluje k „boji“, můžete třeba dcerku požádat, jestli by Vám nepomohla s tím a s tím, nebo ji zaujmout nějakou jinou činností. Pokud jde o Vaše vlastní emoce, přečtěte si prosím mou odpověď Lence na předchozí straně: období vzdoru. Pozor, abyste nepodléhala dojmu, že už je (ve srovnání s mladšími sourozenci) „dost velká, aby...“; to je past, která způsobuje mnoho problémů ve vztazích s dítětem. Píšete, že je dcerka vnímavá, rozumná a poslušná; proto je velká naděje, že když jí projevíte pochopení a nebudete sama podléhat negativním emocím, situace se brzy zklidní. Přeji Vám, aby se to podařilo!
žárlivost
Dobrý den, nevíme jak na našeho syna (7 let), od té doby co má sestřičku (téměř 2 roky) je na nás zlý, drzý, odmlouvá, neposlouchá.Přitom si ho všímáme dost, má takové výkyvy, třeba dopoledne je hodný a pak ho to chytne, neposlechne, když mi odmluví tak mu něco řeknu a on na to no a,nebo schválně začne dělat co nesnáším, někdy si ťuká na čelo, když už mi ujedou nervy tak mu nasekám, to pak na mě řve nemám tě rád mamino, nenávidím tě apod., vůbec nevím jak reagovat, přece to nemohu v klidu přejít.Už jsme se objednali k psycholožce, ale jdeme tam až za 2 měsíce, dřív nemůže.Ve škole je to nejhodnější dítě, učitelky ho moc chválí, chová se takto jen se mnou a s manželem.Sestřičku má rád, dokáže být milý, ale těchto chvil je bohužel čím dál méně.Také je extrémně ubrečený, není snad 1 den, aby kvůli něčemu nebrečel (něco se mu nepovede apod.)Poradíte nám? Děkuju moc.
Eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, příčinu změny chování Vašeho synka jste vlastně označila sama: je to narození sestřičky. Přestože ji má rád, žárlí na ni. Pro prvorozeného je to vždy rána, když zjistí, že rodičům nestačí on, a proto si pořizují někoho dalšího, kdo mu bude brát jejich lásku a pozornost. (Jak by se Vám líbilo, kdyby si manžel jednoho dne přivedl mladou dívku a řekl Vám: "Budeme odteď bydlet všichni společně. Obě vás mám rád stejně a budu si vás obou všímat dost.") Záleží samozřejmě na tom, jaké osobnostní rysy si dítě přineslo na svět, každé reaguje trochu jinak. Zdá se, že si synek není jist vaší láskou (tím neříkám, že mu ji nedáváte najevo, ale mohou se třeba míjet vaše tzv. jazyky lásky, nebo je chlapec příliš zranitelný...). Tím, že Vás provokuje, se vlastně podvědomě ptá: "Tak co, máš mě opravdu ráda? I když neudělám to, co chceš?" Ve chvíli, kdy se na něj za to rozzlobíte nebo ho dokonce fyzicky trestáte - v jeho očích zní odpověď takto: "Takového, jaký jsi, tě nemám ráda. Mám tě ráda jen tehdy, když děláš přesně to, co chci." Když dostává od Vás takovou zprávu a potom vidí, jak pečujete o malou, trpí (jeho výkřiky o nenávisti vyjadřují jeho pocit bezmoci a zoufalství, rozhodně to nemyslí vážně). Zdá se mi, že má nízké sebevědomí. Je dobře, že budete mít možnost setkat se s paní psycholožkou. Držím Vám palce, aby chlapci pomohla.
žárlivost
Dobrý den, dnes jsem náhodou objevila tuto poradnu a přečetla jsem zpátky pěkných pár stránek. Pokud mohu, i já bych se Vás ráda zeptala. Mám dvě holčičky po 17 měsících po sobě. Od začátku jsme neměli problém , že by starší malou-tehdy miminko - nepřijala. Pokud třeba trošku plácla malou, odvedla jsem starší pozornost a vůbec se k tomu nevracela. Teď, kdy mladší má přes rok a starší necelé tři, je to samozřejmě jiné. Mladší chce hračky, (už se taky umí pěkně vztekat, válí se po zemi a okem mě sleduje. Mně to přijde normální, jen nevím, jak dlouho to budou tolerovat moje nervy) a já to asi dělala i dřív, že když si starší dupla, že to teď chce ona, tak se jí vysvětlilo, že se budou střídat, ale většinou si hračku vzala ona. Ne vždy. No a teď, když není po vůli starší, tak vříská. To je šílené. Jednou to udělala mé sestře, když jí hlídala, ona na ní houkla, že toto se nedělá a skončila. U mě - jednou jsem zkusila houknout - vříská déle a intnzivněji. Důvod - chce to, co má mladší,
Marie
Mgr. Markéta Klingerová
...
žárlivost
pokračování dotazu nebo když nechce jednu halenku si obléknout, druhou nabízenou také ne.. Jednou jsem zkusila po jejím vřískacím záchvatu taky vřískat (není to to zavrhované zrcadlení?), efekt to trošku má, když se zeptám, jestli mám také vřískat.. Tak nechce, ale slzy jí tečou.. Musí se uklidnit. Také se jí zeptám , jestli chce pochovatt nebo dostat na zadek. vybere si pochování, tak musí přestat plakat ajá ji obejmu. Vzlyká smaozřejmě.. Ale zlobí se pořád. Jinak je velice šikovná, věnuju se jí - jim. Neměla ani dva a půl roku, uměla barvy, chválená je dost, Když něco udělám dobře já či mladší dcerka, pochválí nás. Myslím, že to je tím, že sama je chválená. Je aktivní, veselá, dle mého spokojená, baví ji to i to,jen to vřískání. DĚKUJI za odpověď.
Marie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marie, ve Vaší otázce je zároveň skrytá část odpovědi. Starší dcerka 1) je v období vzdoru, 2) žárlí na mladší sestru (tím spíš, že jsou stejného pohlaví). Zkuste jí vyhradit některé hračky, které budou jenom její, a nějakou skříňku, kam na ně malá nebude moci. Hračky si ale budou brát dál, to je v tomto věku přirozené. Vyhraďte starší dcerce koutek, který bude jen a jen její. Řekněte jí (o samotě), že je vaše prvorozená, a na tom se nikdy nic nezmění a že ji moc milujete. Na halenky se ptejte předem: Chceš tuhle nebo tuhle? Zrcadlením možná odstraníte vřískání, ale ne pocity dítěte - sama si uvědomujete, že v ní zůstávají; jen jste potlačila jejich projev - a to je velmi nešťastné. Dejte jí vědět, že se smí zlobit, že není špatná, když se zlobí, že ji milujete, i když se zlobí. Učte ji, jak může svůj vztek odreagovat jinak než vřískáním - nejprve třeba bouchat do polštáře, postupně vyjadřovat emoce slovy: "Zlobím se, protože..." Proč ta alternativa "dostat na zadek"? Za to, že projevuje své emoce zatím jediným způsobem, který umí? Zeptejte se jí prostě: "Chceš pochovat?" A pochovejte ji i plačící - tak pochopí, že ji nezavrhujete. Je znát, že se dcerkám věnujete a děláte to dobře. Jsem si jistá, že brzy spolu zvládnete i to vřískání.
žárlivost
MAM 2 SYNY 3,8LET A 1ROK.STARSI NEBYL NIJAK ROZMAZLOVAN BA NAOPAK.DNES SI S NIM NEVIM RADY BIJE MLADSIHO,NECHCE MLUVIT/PROSTE NE/,KAZDEHO MLATI JE HODNY POSLUSNY A VZAPETI JE JAK CERT!!!!!!MUSIM RICI ZE U BABICEK SE CHOVA JINAK S OTCEM TAKE JA VIM ASI U KAZDEHO VI CO SI MUZE DOVOLIT.PRESTO BYCH POTREBOVALA PORADIT JAK NA NEJ A JAK POTRESTAT.NECHCI HO BIT 1 JSEM MU DALA NA ZADEK A OD TE DOBY MA TIKY KDYZ UKAZU RUKU.TAKE HO NEMUZU KOUPAT/MITI HLAVY/SE ZACNE VZTEKAT A RVAT A NAKONEC SE POZVRACI.JSEM V KONCICH PROSIM PORADTE.
MONIKA
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Moniko, Váš starší syn žárlí na mladšího. Navíc píšete, že "nebyl nijak rozmazlován, ba naopak"; z toho "ba naopak" mi jde trochu mráz po zádech :). Možná tady problém začal; možná se Váš synek necítil milován (i když já samozřejmě vím, že ho milujete), už když byl sám. A když se pak navíc narodil "jeho sok", vyložil si to zřejmě jako potvrzení, že on pro Vás není dost dobrý, a proto jste si pořídili jiného, kterého máte radši (přirozeně mladšímu v jeho věku musíte věnovat více času). Možná proto nemluví, aby se "připodobnil" mladšímu a získal tím více (kladné) pozornosti a péče. Proto mladšího bratříčka bije, protože mu v jeho očích bere Vaši lásku. Proto se tak chová hlavně ve Vaší přítomnosti, protože je závislý na Vaší péči, protože se o Vaši lásku bojí. Je moc dobře, že jste upustila od fyzických trestů; podle mého názoru nemají ve výchově co dělat. Jak ho potrestat Vám také neporadím, protože ani trest není vhodný výchovný prostředek. Jediné, co funguje (bez negativních následků pro psychiku dítěte), je vymezení hranic a uplatňování důsledků (přečtěte si prosím mé předchozí odpovědi na dotazy ohledně mladších dětí, tam najdete i konkrétní návody, případně si přečtěte i tam doporučené knihy). Úplně nejdůležitější je, aby dítě pociťovalo, že ho máme rádi (měli bychom mu to říkat, často ho hladit a objímat, věnovat mu soustředěnou pozornost), a to za každých okolností; nikdy netrestat odnětím projevů lásky! Dejte synkovi vědět, že je Váš prvorozený, a to se nikdy nezmění; že ho milujete a moc Vám na něm záleží. Pak stanovte jednoduchá pravidla, důsledky pro případné porušení, a ty dodržujte. Také zkuste najít chvíle, kdy se budete plánovaně věnovat jenom jemu - např. spolu můžete jít do dětského divadla, nebo si s ním hrát, jak bude chtít, nebo jít na procházku ve dvou... Přeji Vám, abyste brzy dospěli k vzájemnému porozumění a harmonii.





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.