Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
vztek
Hezký večer, ráda bych se Vás zeptala, jak reagovat na vstek dítěte. Je mu 20 měsíců. Ještě pořádně nedokáže říci, proč se vsteká..Někdy mi přijde, že moje jinak fajn mamka jeho vztek zhorší, protože ho vnímá jinak než já a můj muž. Neci být na mamku nepříjemná...Vjetšinou mi pomůže, když ho dám na nějakou dobu vyvstekat do postýlky. Ale mám pořád pocit, že občas nevyhrávám,,Půžete mi prosím poradit, aby se to nezhoršovalo? děkuji moc
Markéta Kratinová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Markéto, dítě se nevzteká bezdůvodně a "nechat ho vyvztekat" mu v řešení nepohody moc nepomůže. Asi nejde o to "vyhrát", ale spíš si uvědomit, co dítěti vadí, a v mezích možností mu vyhovět (tím myslím hned na začátku, ne po vztekání, kterým by si změnu vydobylo). V knížce http://www.kosmas.cz/knihy/198213/co-rikaji-deti-nez-se-nauci-mluvit/?utm_term=198213&utm_content=knihy&utm_medium=product&utm_source=heureka.cz&utm_campaign=mergado najdete vy i Vaše maminka odpovědi na vaše otázky a pomoc změnit přístup k dítěti. Přeji hodně radosti se synkem!
vztek
Dobrý den, nevím si rady s mou 3.letou dcerou. Je šikovná, samostatná až moc ( vše chce dělat sama, př.když otevřu dveře, ona je zavře a otevře sama, když jí zapnu kalhoty, rozepne je a zapne sama) ale to by mě až tak nevadilo, i když někdy spěcháme a zdržuje s tím. ted si vybírá i oblečení. V obchodě jí nechám vybrat samotnou. Ale když jí připravím ráno do školky věci a ona si tyhle kalhotky brát nechce a svlékne je, já neustoupím, navléknu jí je a ona je zase svlékne až z toho vznikne šílený vztekání a nakonec jí musím dát jiné a jdem pozdě. Když jí dám na zadek, je to horší, nejlepší je jí ignorovat, nechat vyvztekat, pak přijde že se uklidnila, že mě má ráda, řeknu jí že jí také miluju ale v některých věcech mě musí poslouchat. Nejvíc jí potrestá když s ní fakt chvíli nemluvím. I když mě to bolí.Pak si vše v klidu vysvětlíme a ona to chápe a slíbí že příště to neudělá. Ale začíná zlobit i v krámě apod. Neustupuju, ale ona vydrží třeba 30 min se šíleně vztekat. Jak na ní? Děkuji
Lenka L.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, zkuste připustit, že dcerka, ačkoli jí jsou jen 3 roky, má právo o sobě rozhodovat, a pokud je z hlediska vaší větší životní zkušenosti (např. víte, že v mrazu bez kabátu člověk zmrzne) nutné udělat něco jiného než chce, musí vědět, že respektujete její názor, jen víte, že by jí to moc uškodilo a proto jí nemůžete vyhovět. Zkuste ji ale ve všem, v čem to lze, nechat rozhodovat o sobě sama a nechat ji poučit se na vlastní kůži, že někdy můžete mít větší rozhled a je v jejím zájmu na vás dát. Pokud to celé postavíte tak, že vy jste rodič a ona vás prostě poslechne, že rozhodně neustoupíte, a pak jí ještě dáte na zadek, stavíte se do pozice moci a bude se vám to vracet. Neříkám, že se při takovém přístupu nikdy nebude vztekat, mám za sebou také pěkných pár veřejných výstupů své dcerky v obchodech apod. :), ale nebude jich tolik a věkem vymizí. Zkrátka respekt, ať je druhému kolik chce. Přeji Vám hodně radosti s dcerkou!
vztek
Dobrý den, ráda bych se zeptala, co mám dělat , když moje 11-ti letá dcera je drzá, odmlouvá a vzteká se.
Děkuji předem za radu,Karolína:-) - otázka upravena poradcem
Karolína Mimerlová
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Karolíno, začněte svou dceru (její potřeby, pocity a názory) brát vážně, s respektem. Může vám k tomu pomoci třeba knížka https://www.kosmas.cz/knihy/187955/jak-mluvit-aby-nas-deti-poslouchaly/ nebo https://www.kosmas.cz/knihy/176069/jak-mluvit-aby-nas-teenageri-poslouchali/, případně tyto stránky: www.nevychova.cz. Přeji brzké nalezení spojení!
vztek
Prosím poraďte mi, co mám dělat se svými nepřiměřenými záchvaty vzteku. Dlouho se snažím být v klidu, neudělat žádnou chybu ve výchově. Ale ve slabé chvíli se neudržím a i kvůli hlouposti vybuchnu, začnu na děti křičet, případně jim dám výprask. Vím, že na tom má podíl únava. Ale neumím si čas lépe zorganizovat, abych byla máma v pohodě, která poskytuje bezpodmínečnou lásku. Pokaždé si slíbím, že už to neudělám, ale je to začarovaný kruh, neumím z něho vykročit.
magda
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztek
- promiňte, zapomněla jsem napsat věk dětí - syn 4 roky, dcera 2,5 roku.
děkuji předem za odpověď - otázka upravena poradcem
magda
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Magdo, nejprve poskytněte bezpodmínečnou lásku sama sobě. Neudělat žádnou chybu ve výchově je požadavek hodně přísný a nesplnitelný. Neklaďte sama na sebe tolik nároků, dovolte si chybovat a nezvládat. Oceňte sama sebe po každé situaci, kterou jste zvládla, pohlaďte se po každé situaci, kterou jste nezvládla -  tehdy to potřebujete nejvíc. Hledejte cesty, jak být se svými dětmi a zároveň sama se sebou - tedy aby vám bylo všem dobře, abyste se i vy cítila dobře. Dělejte vědomě příjemné věci sama pro sebe (pokud máte možnost, domluvte si pravidelné hlídání nebo spolupracujte s partnerem), abyste mohla být v pohodě. Vztah s druhými začíná u vztahu k sobě. Mějte se ráda a pak budete moci dávat lásku i svým dětem. Moc Vám v tom držím palce!
vztek
Dobrý den paní doktorko.Mám problém ze synem(8let..je z dvojčat).Syn mívá záchvaty vzteku a nevím jak na to reagovat.Většinou to je při hře...hraje fotbal a když se mu něco nepovede tak se začne vztekat,kopat kolem sebe a je také agresivní na kamarády.Nedávno se začal vztekat i kvůli večeři..nechtěl špagety tak se začal tahat za vlasy.Můžete mi poradit co v takové situaci dělat jak se zachovat aby to nebylo ještě horší a aby se syn zklidnil.Děkuji za odpověď. Pavlína
Pavlína Lenková
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlíno, nepíšete, jestli tyto záchvaty vzteku jsou něco nového, nebo je má celý život - což je dost důležitá informace. Bohužel Vám takto na dálku nemohu poradit, asi bych doporučila návštěvu dětského psychologa, který zjistí, zda se jedná jen o temperament (který je třeba se postupně učit zvládat), nebo něco jiného, co je třeba řešit. Přeji synovi, aby mu brzy bylo pomoženo.
vztek
Dobrý den, mám 6 letá dvojčata, kluka a holku. V poslední době se stále častěji stává, že holčička se vzteká a přechází to až v naprostý záchvat pláče. Začíná to kvůli jakékoli byť sebemenší zámince, např. co si vezme nebo nevezme na sebe nebo jestli pojede na kole nebo prostě tak kam my ostatní ona nechce. Snažímse jí v klidu vysvětlovat, ale tvrdošíjně trvá na svém NECHCI a pláči. A vydrží do opravdu dlouho a když vyřešíme jeden malý problém v té situaci, najde ihned něco jiného. Občas to vydržím a po urputné snaze a dlouhé době se nám podaří přehodit její vnímání jinam a uklidní se a pak je náhle jako vyměněná. Směje se, je hrozně poslušná, chce pomáhat atd. Někdy to samozřejmě neprojde v klidu a já se rozčílím a zakříčím a pak prostě začne plakat opravdu lístostivě a chce uklidňovat. Někdy pomůže ji poslat do pokojíčku s tím, že až se vyvzteká, promyslí to a uklidní se tak ať přijde. Jenže ne vždy je čas an takováto řešení situace. Je to opravdu třeba na hodinu apod.
vztekání a vzdor
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, mohu se mýlit, ale dělá to na mě dojem, že holčička bojuje o pozornost - může to být její "jazyk lásky", a když se dostatečně dlouho zabýváte jen jí (protože musíte vyřešit problém, který způsobuje), naplní se jí tím "citová nádrž" a může být zase sama sebou, plná dobré vůle. Když zakřičíte (plně chápu :) ), ještě víc z citové nádrže upustíte, a holčička se rozpláče. Zkuste se zamyslet, jestli má dcerka dost pozitivní pozornosti, jestli není třeba nějak porovnávaná s bratrem (a vůbec okolo toho sourozenectví jestli je všechno v pořádku), jestli je dostatečně často brán ohled na její názor... Přeji brzké uklidnění vášní :).
vztek
dobry den prosim o radu mame 9 syna ktery se vzteka kdyz neni po jeho krici a kope kolem sebe a potom to zkousi i na me na mamu vzachvatu vzteklosti me chce i kousat a kdyz je v klidu a zeptam se ho proc to dela tak rekne ze navi pritom doma mu nic nechybi zijeme v uplny rodine ve skole problemy nema prosim reknete kde delam chybu dekuju mejte se hezky
romana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Romano, z takto krátkého dotazu bohužel nemohu tušit, kde je zakopaný pes. Jestliže se syn vzteká jen doma, bude asi příčina někde ve vztazích, možná ve způsobu komunikace. Doporučuji Vám osobně kontaktovat odborníka na výchovu nebo psychologa.
vztek
Dobrý den, prosím o radu. Mám teď čerstvě sedmiletou holčičku. Od malička byla ubrečená, hodně je fixovaná na mně, otec je často mimo domov. Chodí teď do první třídy, a máme opět záchvaty vzteku. Nevím jak mám reagovat, její vtek vyvolá např. nechce vstávat, nechce se koupat napsat úkol, zkusit bundu v obchodě atd. Vidím jak sleduje moji reakci, snažím se ji vysvětlit, proč to musí, změní se jí úplně výraz obličeje -vydrží i hodinu brečet, nevnímá, i by si ublížila, nebo obrací vztek na mně, nechce objetí až, když odezní asi největší vztek, tak se zklidní a začne poslouchat, co říkám. Pak je lítostivá a je jí to líto. Nevím jak mám reagovat, něco dělám špatně a chtěla bych ji pochopit, nechci aby se trápila. Děkuji
Jitka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jitko, první třída je emočně velmi náročná pro všechny děti, i když u některých se to projevuje více, u jiných méně viditelně. Myslím, že by Vám pomohlo přečíst si knížku http://knihy.cpress.cz/jak-mluvit-aby-nas-deti-poslouchaly.html, nebo http://www.knihcentrum.cz/respektovat-a-byt-respektovan/d-96688/?gclid=CNT8vo3A8a4CFcZc3wod3kebLQ, kde je popsán styl komunikace, který vzteku předchází - je totiž nejprve třeba vyjádřit pochopení emocí dítěte; pokud rovnou vysvětlujeme, proč něco musí, vidí, že na něj vůbec nebereme ohled, a z toho je zoufalé. Přeji dcerce, aby se díky novému způsobu komunikace z Vaší strany zklidnila.
vztek
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat na dceru, má 4 roky, je to velmi živé dítě, ale pořád má záchvaty vzteku, když se jí něco nelíbí začne se vztekat, ječet, kope na zemi nebo rozbíjí věci, rozháže celý pokoj, háže třeba židlí do dveří když ji zavřu do pokoje, dokáže řvát i půl hodiny v kuse. Jinak je strašně rozumná a dokáže být velmi hodná a ochotná, ráda pomáhá.Takhle se dokáže vzteknout i 3x za den, jindy je celý den hodná.Máme ročního syna, dcera ho má velmi ráda, ale nědky mi přijde, že na něj žárlí, nechce mu půjčovat hračky, jeho hračky mu bere, žduchá do něj, jindy si s ním krásně hraje. A ještě má problém se spaním. Bojí se sama usínat v pokoji, musí s ní někdo ležet a musí mít rožnutou aspoň lampičku a pak se v noci stejně vzbudí většinou mezi půlnocí až druhou hodinou a přijde za námi.
Lenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Lenko, je možné, že má dcerka cholerický temperament - s čímž nemůže nic dělat. Postupně se v životě naučí své reakce trochu držet na uzdě, ale v tomto věku toho není schopná. Nejvíce jí pomůžete, když její temperament přijmete a dovolíte jí se vztekat. Když z vás nebude vyciťovat nesouhlas, ale přijetí, její vztek nejspíš nebude dosahovat takového stupně. Můžete říct:"Vidím, že se opravdu moc zlobíš. Na to máš právo, a svůj vztek potřebuješ dostat ze sebe ven, to je jasné. Mám tě obejmout, nebo si potřebuješ zakřičet a zadupat?" Pokud nebude ještě úplně v afektu, mohlo by ji to zklidnit. Pokud už v afektu je, nebude vás moc vnímat; stejně je ale důležité, že jí dáte najevo, že jste jí k dispozici. Když se vzteká dál, můžete odejít a po chvíli se vrátit a znovu nabídnout objetí (a po uklidnění jí nabídnout: "Pojď, poklidíme teď spolu ten rozházený pokoj, ano?"). Ovšem nejúčinnější je prevence. Věnujte jí dostatek času, domluvte se s manželem, abyste pravidelně s dcerkou mohla trávit čas jen ve dvou (a jindy zase manžel). Můžete si přečíst mé odpovědi na téma "žárlivost", protože i to je naprosto "normální". Pokud jde o usínání, zkuste nějakou magickou hračku nebo i vlastní dcerčin výrobek, které od ní budou odpuzovat všechno špatné. Také jí můžete říct o andělu strážném, který člověka chrání a ke kterému se může obracet, když má strach. Můžete také pořídit tzv. noční světlo. Přeji Vám mnoho radosti z Vašich ratolestí!
vztek
Dobrý den, jsem již 5let doma na rodičovské dovolené, mám 2 děti 5 a 1 rok. Nevím, jestli na můj problém je nějaké řešení, ale už jsem sama sobě protivná, jsem neustále podrážděná a čím dál víc vzteklá a odnáší to hlavně starší syn a také manžel.Nechci, aby z dětí vyrostli kvůli mě nějak psychicky nevyrovnaní lidé, ale vůbec se nedokážu ovládat, i když si pak uvědomuji,že jsem to opět nezvládla. Přitom jde většinou o běžné věci, jako že dítě neposlechne, odmlouvá, něco provede a já vyletím naproto nepřiměřeně, křičím, naplácám ho, jsem už i sprostá...pak je mi to líto a říkám si, že už to nebudu dělat, ale vždy se to opakuje, během vteřiny se vytočím z různých věcí...jsem totální cholerik jako moji rodiče, nesnášela jsem to a ted to dělám svým dětem a nevím, jak z toho ven. Myslíte, že by mi pomohla třeba antidepresiva? Děkuji za odpověď
Veronika
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Veroniko, jakápak antidepresiva? Jste cholerik, netrpíte depresí. Máme hodně společného - věk dětí, temperament...:) Potřebujete ze sebe dostat mnoho potlačených negativních emocí z dětství, aby Vás přestaly vytáčet maličkosti - v té přeplněné nádobě je totiž každá z nich poslední kapkou... Navíc se na Vás samozřejmě "podepisují" léta strávená na rodičovské dovolené, která žádnou dovolenou není, nejspíš nemáte žádný čas pro sebe. Odkud jste? Můžete kontaktovat buď mě, nebo se obraťte na dobrého psychoterapeuta. Potřebujete pomoc, uleví se Vám a následně i Vaší rodině. Na léky zapomeňte! Přeji Vám, aby se Vám podařilo tu cestu ven najít.
vztek
Dobrý den, prosím o radu, jak reagovat. Dceři je skoro 6 let, chodí do školky. Poslední dobou se dost vzteká, víc než dřív, ale hlavně mi vadí, že v tom vzteku reaguje špatně na okolí- zakřičí na nás, odsekne (např.chce, abych jí pomohla obout boty, když jí řeknu, že jí to půjde lépe, když si rozepne sucháče, tak ,,udělá" jakože jí to nejde, ať jí pomůžu a když odmítnu, začne se vztekat, křičet, vykopne botu pryč, že je to teda výborný a co má jako dělat, když jí to nejde- boty si samozřejmě umí obout bez problémů... během chvilky přijde se slzama v očích, omlouvá se, že nechtěla být taková. Nebo před návštěvou u kamaráda řešíme, že hračky, které si chce vzít sebou, mu bude muset půjčit- on jí také hračky půjčuje-a pokud mu je půjčit nechce, tak ať si je nebere vůbec- hodí taštičku s hračkami směrem ke mně, že ať si je teda vezme všechny, že ona si nemusí hrát s ničím- během chvilky opět přijde s omluvou)...
Eva
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztek
...k omluvám jí nenutím (znám Váš názor na omluvy), chodí sama od sebe. Přijde mi, jako kdyby si neuměla poradit s tím vztekem (je to možné?) říkala jsem jí, že chápu, že je naštvaná, že má vztek, že může být naštvaná, že také jsem občas naštvaná, ale nemůže proto na mě křičet, pokud mi to nemůže říct v klidu, ať jde třeba k sobě do pokoje a bouchne si pěstí do polštáře a řekne všechno plyšákovi, aby se jí ulevilo. Ale výsledek není žádný. Vždy to přijde tak rychle, že jí ani nestihnu třeba upozornit napřed, nějak nasměrovat a v tom vzteku už nemám šanci cokoli říct. Asi reaguji špatně. Sama jsem vzteklá, může to být dědičné (?), ale snažím se ovládat, zvlášť před dcerou, abych šla příkladem. Prosím, poraďte, nevím si rady. Děkuji
Eva- pokračování
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, 1) dcerka může mít cholerický temperament; temperament, tedy způsob bezprostřední reakce, se nedá změnit, ale dají se změnit jeho projevy, a také postupně přicházet na to, že leckterá věc není tak důležitá, aby se kvůli ní člověk rozčiloval. Správně si uvědomujete, že - ať chcete nebo nechcete - jdete své dceři příkladem. Z dlouhodobého hlediska nestačí pouze svůj vztek ovládat, je třeba pracovat na tom, aby už nás nedostávalo kdeco, aby vztek pokud možno vůbec nevznikl. Hodně pomůže, když člověk přestane lpět na tom, jak by věci měly být, a naučí se přijímat změny a neshodu s vlastními představami a očekáváními s pokorou (nejlépe nemít předem očekávání žádná a žít v přítomném okamžiku - vše brát tak, jak to je, a s tím pracovat, místo vysilování se rozhořčením nad tím, že je to jinak, než jsme chtěli). Věřte, že vím, o čem mluvím, také jsem cholerik. 2) Více vztekání může mít na svědomí i blížící se nástup do školy a s ním zvýšené nároky na samostatnost - čemuž se může podvědomě bránit tím, že jí najednou "nejdou" úkony, které už dávno zvládla. 3) Velký vliv má také způsob komunikace - např. říci, že jí to půjde lépe, když si rozepne sucháče, se dá různými způsoby, z nichž každý vyvolá odlišnou reakci (doporučuji přečíst si knížku Respektovat a být respektován). Občas je lépe zareagovat s humorem a dítěti vyhovět ("Ahá, my tu máme jedno miminko, co potřebuje obout od maminky, no tak ukaž, já ti dneska teda pomůžu..."), aby nemělo pocit, že se rodič svým požadavkem na samostatnost dítěte zbavuje práce a že mu dítě už nestojí za to, aby se s ním namáhal, protože vyrostlo a už není malé a roztomilé... 4) Pokud jde o omluvu, jen upřesním, že nejsem proti vedení k omlouvání (také děti vedu k tomu, aby se omluvily, když někomu ať úmyslně nebo neúmyslně ublíží); pouze varuji před stylem „dokud se mi neomluvíš, nemám tě rád a nebudu s tebou vůbec mluvit“. Je moc fajn, že se dcerka omlouvá sama od sebe – za předpokladu, že to nedělá proto, že by se bála o Vaši lásku. 5) Ptáte se, jestli je možné, že si neumí poradit se svým vztekem: je to velmi pravděpodobné, protože ji to zřejmě zatím nikdo nenaučil; pokud Vy sama před ní vztek nedáte najevo, ale přesto ho pociťujete, nedáváte jí žádný příklad, kterého by mohla následovat. V její moci totiž zatím není svůj vztek ovládat tak, jak to děláte Vy; její nervová soustava toho ještě není schopná. Je důležité, abyste jí dovolila křičet, když má potřebu křičet – ovšem nemusíte to poslouchat, můžete odejít (po krátkém vlídném vysvětlení); také je na místě vysvětlit, že křičet může, aby svůj vztek vybila (potlačený vztek se časem může projevit tělesnými neduhy), ale např. nadávat Vám už ne (může křičet třeba „Zlobím se na tebe.“). A je důležité, abyste Vy sama, když máte vztek, ho dala najevo, ovšem takovým způsobem, jakým chcete dcerku naučit, aby své emoce zvládala také – tedy např. odejít do ložnice a bouchat do polštáře, vykřičet v ložnici, že se zlobíte a co Vám vadí. A také jí dávat osobní příklad nelpěním – viz úvod mé odpovědi. 6) Protože jste sama vytušila, že si dcerka sama se sebou neví rady a v podstatě projevuje dobrou vůli (tím, že se sama přijde omluvit a je jí to líto), můžete jí pomoci jednoduše tím, že jí při jejím výbuchu vzteku projevíte lásku – obejmete ji, pohladíte, něžně oslovíte... Prostě ji přijmete i s jejím vztekem. To způsobuje zázraky. Přeji Vám i dcerce vztah plný vzájemného porozumění!
vztek
Dobrý den, chtěla jsem se zeptat .... mám 11 měsíčního syna a asi bude povahově "vzteklejší" (prý byl takový i jeho tatínek) nicméně nevím pořádně jak na to mám v jeho věku reagovat. Jednou jsem zkusila i okřiknout, že to se nedělá ale bylo to ještě horší takže když se začne vztekat snažím se toho nevšímat nebo se pokouším odpoutat pozornost nicméně dochází mi síly a navíc mi přijde, že se to více a více stupňuje a též prostě pokaždé to nejde odpoutávat pozornost. Největší jeho trápení vzniká když musí počkat než se vychladí ranní sunar nebo nejdeme tam kam chce atd. Prosím poradíte mi?
Zuzka K
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzko, prosím snažte se synka nezaškatulkovat jako vzteklého, protože tím mu nezbyde nic jiného, než se takovým stát (jaký byl tatínek je v této souvislosti úplně jedno). Když se vzteká - jinak vám neumí říct, že trpí nebo něco potřebuje, ještě neumí mluvit, a je zoufalý z toho, jak málo může svět kolem sebe vlastními silami ovlivnit - je třeba přijít na příčinu, a ne ho okřikovat (to v jeho věku opravdu není k ničemu, vždyť nedělá nic "schválně"). Představte si, že se manželovi svěřujete se svým trápením a žádáte ho o pomoc, a on si Vás buď vůbec nevšímá, nebo Vám začne ukazovat něco za oknem a mluvit úplně o něčem jiném... Pokud se nějaká příčina opakuje (třeba ten sunar), zkuste vymyslet, jak ji předem odstranit. Nejlépe Vám pro první roky s dítkem poradí kniha Co říkají děti, než se naučí mluvit (Paul C. Hollinger, Kalia Donerová)- vřele doporučuji. Přeji Vám hodně sil a radosti!
vztek
Dobrý den, náš prostřední syn (7let) velmi snadno vybuchne - začne buď křičet a brečet, někdy reaguje bojem. Občas se tak i stává terčem jiných dětí, kterým jde jen o to ho vydráždit. Snažíme se mu vysvětlovat, že to není nejlepší reakce, že když ostatním nedopřeje výbušnou reakci, tak je to přestane bavit. Nebo že v jiných situacíxh škodí sám sobě, protože stačí klidně říci, co mu vadí a domluvit se. Je nějaká technika, jak by se toto dalo nacvičovat, event příručka apod? Má dny/období kdy je naprosto vyrovnaný atd. Část problému je určitě způsobována i jeho snahou vyrovnat se staršímu bratrovi (o 3 roky). Snažíme se oddělovat jejich aktivity, celkem už jsme vycvičeni hlídat si kolik komu věnujeme času... Děkuji za odpověď
Iva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivo, prostřední syn...má tedy i mladšího sourozence. Nejen že nedokáže to, co jeho starší bratr, ale ještě je tu někdo další, kdo ho obírá o čas a lásku rodičů... To už je při určitém založení pořádný důvod k zoufalství a zlosti. Je důležité před vysvětlováním nejprve dát synovi najevo, že na své emoce má právo, že proto není špatný, že vy je máte někdy (často?) taky. Teprve když vysvětlování nebude podáno jako poukázání na jeho chyby a nedostatky, může ho přijmout. Pak je ještě třeba společně vymyslet, jak mu můžete ve chvíli, kdy to na něj přijde, pomoci (obejmout? říci nějaké heslo?) se zklidnit (a pak nečekat okamžitý úspěch, nekritizovat, ocenit každý malý posun). Celkově posilovat vědomí vlastní hodnoty - mohl by třeba někoho něco učit? Přeji hodně radosti s ratolestmi!
vztek
Dobrý den.Prosím vás o radu.Syn ma 2,5roku.V noci hrozně málo spí i 4 se vzbudí a jde si hrát.Ránobrzo vstává a přes den se pořád vzteká,brečí ubližuje.Venku ani nemluvím dělá scény kvůli maličkostem lidi kolem koukají a já už jsem na pokraji svých sil.Už jsme zkoušeli snad všechno ale je to den co den a já už nevím jak dál.Jen sedím a brečím.Nespí ani přes den a to máme jít do školky.Prosím poradtě jak dál.Děkuji Coufalová
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, píšete, že už jste zkoušeli snad všechno - ale já bohužel nevím, co tím "vším" myslíte. Z chování Vašeho synka usuzuji, že mu jeho krátký spánek nestačí. S tím Vám nemohu pomoci já, navštivte prosím dětského lékaře, který by Vám měl doporučit další odborníky. Dále si zkuste nějak zařídit (dohodou s manželem či dalšími členy rodiny), abyste si (nejlépe) každý den mohla trochu odpočinout, relaxovat (i kdyby to měla být jen půl hodina), dělat něco svého, co Vás baví. Potřebujete získat zpět duševní rovnováhu, jak ve svém vlastním zájmu, tak v zájmu synka. Přeji Vám brzké zlepšení situace!
vztek
Dobrý den,mam 11letého syna mám velké pochybnosti zda je to normální.kdyš není po jeho a nebo kdyš je naštvaný tak neco zničí nebo rozbije.Například včera,volala my moje sestřenice zda nechcem přijed na návštevu tak jsem oblíkla malou 2 letou dceru a čekala jsem že syn příjde ze školy a pojedeme všichni na mobyl jsem mu volala 4krát ale zapomel si ho zapnout no nic tak jsem skolčila do auta a ješte jela před školu tam taky nebyl no nic tak jsem vyrazila k té sestřenici.A pak kdyš volal co jsem chtela že se loudal s klukama tak jsem řekla že už nic že jsem ho chtela vzít sebou tak se urazil že jsem nečekala vytípnul mobyla a ve vsteku sním švihl o postel samozřejme nefunguje.A takhle ve vsteku ničí vče co mu příjde ve vsteku do roky je to už minimálne po 8 co neco takového udelala nebo alespon rozkope tašku z učením mužete poradit kam sním zajít nebo pomoct.dekuji
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, Váš syn tímto způsobem ventiluje své zoufalství, které v určité situaci pociťuje. Agrese je v každém z nás (zřejmě napomáhá přežití) a pokud ji v sobě potlačujeme, můžeme z toho i onemocnět. Je dobře, že Váš syn ji nechá "vyvřít na povrch", a je dobře, že ji neobrací proti lidem (i sám sobě), ale proti věcem. Když se vcítím do chlapcových pocitů v popsané situaci, vnímám zklamání, možná vztek na sebe, že se loudal (a že si zapomněl zapnout mobil) a přišel tím o návštěvu, možná smutek, že Vám (z jeho pohledu, vím, že jste se snažila se s ním spojit) nestál za to počkat na něj, a možná že také způsob, jakým jste mu o tom řekla, nebyl zrovna balzámem na jeho pocity. Na jeho psychiku může mít vliv i to, že je v rodině nový člen, který přirozeně zaujímá velkou část Vaší pozornosti, možná i citových projevů. Zkuste se tedy každý den chvíli věnovat výhradně jemu (dcerku předejte tatínkovi), a tím myslím něco s ním hrát, povídat si s ním o něčem, co ho zajímá apod. (nikoli zabývat se školními nebo domácími povinnostmi), projevujte mu lásku slovy i dotyky (pokud už nestojí o objímání, stačí "pocuchat vlasy", přátelsky stisknout paži apod.) a celkově k němu přistupujte s pochopením: např. v popsané situaci místo lamentování (samozřejmě nevím, jak jste ve skutečnosti reagovala) si v klidu k němu sednout, říct: "Tobě to přišlo líto, že jsme jeli bez tebe, viď. A rozzlobilo tě to. A když máš vztek, chce se ti něco rozbít. Pojďme vymyslet, co bys mohl příště udělat, aby sis vybil svůj vztek, a přitom sis nezničil něco, co by ti pak chybělo." (Mohl by např. trhat krabici, rozdupat PET láhev, bušit do polštáře atd.) Dovolte mu vztek projevit, učte ho vztek a jeho příčinu formulovat slovně (nejmocnější je osobní příklad), jednejte s ním s respektem (ne z pozice mocnějšího), komunikujte s ním jako s rovnocennou osobností (jako to děláte s dospělým, kterého si vážíte). Věřím, že jeho "záchvaty" se postupně vytratí. Pokud by se tak nestalo, můžete se zajít poradit k dětskému psychologovi. Přeji celé Vaší rodince plno pohody!
vztek
Dobrý den, mám dotaz. Náš mladší syn,kterému je rok a tři čtvrtě, je šíleně vzteklý. stačí, abych s kočárkem jela jiným směrem,než si on představuje, a začne vřískat a mlátit sebou. Vzít ho na pěšoura je šílené, dřív nebo později se jde jinam, než kam on chce, mrskne sebou na zem a ječí. Totéž doma, něco chce, nedám mu to, následuje atomový řev. A neukápne mu ani slzička, zčehož tak laicky soudím, že se jedná o vztek. to vztekání mu nikdy k ničemu nebylo, nikdy jsem nepovolila. Včera jsme se byli podívat na koníčky a protože chtěl do ohrady vrhat se koňům pod nohy, vrzla jsem ho do kočárku. Následoval téměř hodinu trvající řev až únavou usnul. Cesta domů autem, když zjistil, že jdem domů a už nebudem venku, další záchvat vzteku, válení se po schodech, utišil se doma tuším pitím. Muž mě průběžně navádí k fyzickým trestům, což odmítám a dítko je čím dál tím vzteklejší.....starší syn se k mladšímu chová hezky, tam bych problém neviděla. Předem moc děkuju za radu a přeju hezký den!
Dáša B.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dášo, je moc dobře, že se nenecháte přemluvit k fyzickým trestům. Chlapec je v období vzdoru, a potřebuje tedy ke svému zdravému vývoji, aby se někdy mohl prosadit. Ne způsobem, že nad vámi rodiči vyhrál křikem, ale že se předem dohodnete, jak co bude. Je dobré říci dítěti hned ráno (nebo třeba už den předem a pak to zopakovat), jaký máme dnes program, a ve věcech, u kterých to jde, dáme dítěti vybrat (chceš jít na zahradu nebo do lesa?) - je to možné i v tomto věku, kdy dítě ještě nemluví; rozumí však mnohem víc než si myslíme, a souhlas nebo nesouhlas už jistě vyjádřit umí. Pokud chce být ještě venku a vy ne, můžete mu vyjít vstříc: "Ty bys chtěl být ještě venku? Dobře, tak ještě můžeš udělat to a to, a pak půjdeme domů, protože...". Nejde o to, že bychom skákali, jak dítě píská (ale těch pět minut navíc jistě můžeme obětovat), ale dát mu vědět, že má také na svůj život nějaký vliv, že jeho přání má nějakou váhu. Je možné, že se začne vztekat i potom, protože ani pak se mu nebude chtít domů - tentokrát už můžeme stát na svém. Celkově k němu přistupujte jako k rovnocenné osobnosti, která jen ještě nemá potřebné zkušenosti, aby v tomto světě sama přežila; jste její průvodce. Dávejte mu najevo, že ho respektujete (i tím, že ho necháváte rozhodovat všude, kde to jde), ale zároveň pečujete o jeho bezpečí a zdraví, a proto určujete pravidla, která mu je zajistí. Můžete si také přečíst knížku Děti potřebují hranice, kterou jsem Vám myslím už doporučovala kvůli staršímu synkovi :)? Formulace Vašeho dotazu na mě dělá dojem, že máte smysl pro humor, což je skvělé a můžete ho využívat k vytváření veselé atmosféry, zároveň však vyciťuji mírný despekt k vztekajícímu se synkovi. Měl by od vás dostávat zprávu, že má právo se zlobit, a že ho máte rádi a vážíte si ho, ať se vzteká nebo ne. Postupně ho můžete učit vyjadřovat svůj vztek a jeho důvod slovně - hlavně vlastním příkladem, popisováním situací, kterých jste spolu svědkem nebo v příbězích, které mu čtete. Emoce se děti naučí (nebo nenaučí) zpracovávat od nás dospělých. Přeji Vám mnoho trpělivosti a humoru k přečkání synkova období vzdoru!
vztek
Dobrý den,dělám si starosti kvůli mé 7 měsíční dceři. Od malička je velice vzteklá. Vyžaduje pozornost břečením, vzteká se při sebemenší věci, která se jí nelíbí. Začali jsme chodit na plavání kojenců, ale již dvakrát jsme museli z hodiny odejít dříve kvůli neutišitelnému pláči a vztekání. Nevím, jak bych měla takto malé dítě záchvaty vzteku odnaučit, či alespoň zmírnit. Poslední dobou jsem opravdu zoufalá, nejdříve jsem si myslela, že za to můžou rostoucí zoubky, ale teď nevím, je opravdu spíše vztek a kňourání. Mám jí nechat vyřvat? Nevím jaký jiný ne tak drastický způsob zvolit. Domácnost mi stojí, protože chvíli u ničeho nevydrží. Začala jsem jí dávat, ač vím že se to nemá do chodítka, protože alespoň něco doma můžu udělat za tu chvíli co v něm vydrží. Moc děkuji za pomoc.
Ivana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivano, v zásadě vidím dvě možnosti: 1) Dcerka si navykla takto se chovat, pokud jste v prvním půlroce života nereagovali okamžitě na její pláč. V prvních šesti měsících není na místě snažit se dítě nějak "vychovávat", pláče jen tehdy, když nejsou uspokojeny jeho potřeby. Potřebuje, aby se rodič do něj vcítil a snažil se rychle odstranit příčinu nepohody. Dítě také ke klidu potřebuje mít pravidelný denní režim, který mu dodává jistoty. Svůj vliv má i výživa. 2) Nebo je od narození dráždivější (někdy to mohou způsobit nadbytečné ultrazvuky), je tu i možnost hyperaktivity - dítě je neposedné, prosazuje se, často se vzteká, příp. lehké mozkové dysfunkce (dnes ADHD; příčinou může být např. těžký porod). Určitě neprohloupíte, když s dcerkou navštívíte odborníka (dětského lékaře, psychologa, příp. neurologa). Jedině ten může holčičku vyšetřit, posoudit celou situaci a na základě toho Vám poradit. V každém případě od vás dcerka potřebuje hodně projevů lásky, porozumění a pozornosti ("nechat ji vyřvat" nepovažuji za šťastné řešení; že u ničeho dlouho nevydrží by mohlo být i tím, že je chytrá, proto rychle nasává vědomosti a chce stále další). Přeji Vám trpělivost a pevné nervy! P.S. Chodítko může skutečně holčičku znevýhodnit na celý život; možná by stálo za to uspořádat rodinnou poradu, co je v tomto období prioritou, které domácí práce jsou nyní skutečně nutné a zda Vám s nimi někdo může pomoci.
vztek
Předem děkuji za Váš čas a odpověd na dotaz,který jste jistě již zodpověděla.Našla jsem podobné dotazy,přesto si dovoluji se přeptat -máme syna 4,5 roku.Jsme normální úplná rodina,máme se rádi,vše OK,synek je milované dítě-pohodové, šikovné,temperamentní, ve školce spokojené,učitelkami chválené. Občas má takové ty typické vzteklé pokusy, daří se mi čelit jim, neustupovat. Ale někdy nevím,zda jsem takovou scénu zvládla správně. Příklad dnes: nedovolila jsem sladkost před obědem. Vztekle na mě zakřičí,udělám na něj to samé,on zase,to už mu pohrozím,že jak na mě ještě jednou tak zařve, dostane. Přesto to udělá,ještě s větším vztekem.Popadnu ho,dám dvě tři na zadek-aby to cítil.Záchvat se stupňuje,jako by se bál, že mu uteču,tak chodí těsně za mnou a brečí ale současně vztekle křičí, že to mu nesmím dělat. Zavolá na mě zmetku-to už nehledám kde má zadek a plácnu ho přes tvář.Kopne do dveří,popadnu vařečku a už ji má-jednu! To asi neni OK?Zavřít do pokojicku ho nemohu,to by snad omdlel.
Kateřina
Mgr. Markéta Klingerová
...
vztek
Ještě mě napadla jedna otázka.Možná je to hloupé-ale radíte často dát to vztekající se robátko do jiného pokoje.Já to zkouším,ale jeho pláč nabere příšerných otáček,běží za mnou ještě než se dostanu do dveří.Nařizuji,musíš tu být,přijď se omluvit,až se uklidníš. Nebude tam,to bych ho musela zamknout,a to se mi nechce.Jakoby se bál,že odejdu,chodí těsně za mnou,když se začíná zklidňovat, potřebuje ujištění,že ho mám ráda,že už se nezlobím,chce se mazlit... Je nějaká alternativa toho zavření do jiného pokoje...? Hezký den, Kateřina
Kateřina
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kateřino, moc Vám děkuji za Váš dotaz, který mě přiměl JEDNAT. Rady, na které odkazujete, nebyly moje, ale mé předchůdkyně. Díky Vašemu dotazu - poslední kapce :) - už se nyní v mé poradně zobrazují pouze mé odpovědi. K Vašim otázkám: nedovolit sladkost před obědem je ukázkou následováníhodné důslednosti. Pokud to dítě nechce přijmout, je na místě vysvětlit důvod našeho zákazu a laskavě ("Vím, že bys rád mlsal už teď, ale..."), ale pevně trvat na svém. Pokud dítě reaguje vztekem, má na to právo - a mělo by to vědět! Od vás potřebuje 3 věci: 1) poznat, že má právo mít negativní emoce 2) vědět, že ho milujete i ve chvíli, kdy se vzteká 3)naučit se postupně podle Vašeho osobního příkladu a vedení, jak s negativními emocemi zacházet, jak je odreagovat jiným způsobem, než že na Vás bude křičet. Když budete křičet zpátky na něj, říkáte mu tím, že takhle se to dělá. Vzápětí ho ale za to samé trestáte! Jak tomu má rozumět? Když je dítě v afektu, žádné domlouvání nepomůže. Sama vidíte, že když používáte metody, o kterých píšete, jeho vztek se jen stupňuje. A Váš mateřský instinkt Vám správně říká, že TO NENÍ OK! Takže jak na to? 1) Řekněte mu: "Vidím, že jsi rozzlobený. Na to máš právo." 2) Pokud Vás neodstrčí, obejměte ho, dejte mu najevo, že ho máte ráda. 3) Počkejte, až se uklidní, utřete mu slzičky, pomazlete se a můžete pokračovat v tom, co jste dělala předtím (třeba vařit), případně mu můžete poradit, jak svůj vztek může příště ventilovat jinak (třeba ve svém pokoji bouchat do polštáře) - pozor však, aby to neznělo jako mentorování, ale jako přátelská rada. U některých dětí, pokud v té chvíli nepřijímají projevy lásky, je možné je nechat vyvztekat v jejich pokoji (nebo v místnosti, kterou opustíte)- otevřeném! - ale ne jako za trest; vysvětlíme, že má právo se zlobit, ale jeho křik nás ruší a jakmile se uklidní, může zase přijít. Prosím, nenuťte dítě, aby se Vám omlouvalo za to, že jednalo v afektu. Dokud ho nenaučíte něco jiného, není ničeho jiného schopno! Pokud jde o tělesné tresty, Váš syn Vám to přímo říká: "To mi nesmíš dělat." Tělesný trest dítě ponižuje a zraňuje, ale kýžené ovoce nenese - to jste si přece sama ověřila. Chceme, aby se dítě chovalo jinak ze strachu před bitím, nebo z vlastního přesvědčení?
vztek
Dobry den,mám holčinu,7let.Jsme rozvedený.Já se vracím z práce kolem šestý večer,není to ideální,ale jinak to nejde.Než přijdu,hlídají Eli babi s dědou asi 1,5hodiny denně.Eli poslední dobou je dost panovačná,zlá,drzá a odmlouvá.Něco jí řeknu,pokud se jí to nelíbí,její odpověď-NE,NE,NE.Něco zakáži,odpověď-jsi zlá,nemám Tě ráda,už Tě nechci.Vzteky třískne dveřma,a v pokojíku něčím bouchá ..?Já jsem své chování k Eli dost změnila,snažím se,ale ..... už nevím, co dělat?Její otec za ní přijde o víkendu. Je s ní cca. dvě hodiny doma, kouká na Tv nebo s ní jde ven :o(( .Děkuji za radu.
Kamila
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Kamilo, nevím, jak dlouho jste rozvedení, jak dcerka rozvod nesla, jaký vztah k ní má její otec a proč je s ní jen tak krátce. Pokud jste ta Kamila, které jsem už odpovídala (také sedmiletá dcera Eliška; pokud ne, najděte si prosím tuto mou odpověď), bohužel už Vám k tomu nemohu nic dalšího poradit. Eliščin vztek je výrazem bezmoci. Najdete-li si čas na sehnání a přečtení doporučené literatury, nebo na seminář pro rodiče či konzultaci, určitě přijdete na způsob, jak k Elišce najít cestu. Přeji Vám k tomu potřebnou sílu.
vztek
Dobrý večer, děkuji Vám za odpověď, viz "Období vzdoru", co se týče mého 25měsíčního syna. Nejspíš jsem se špatně vyjádřila, ale můj dotaz se týkal víceméně toho, jak se zachovat, v případě, že se začne chovat "vzdorovitě", pokud jsme venku. Když jsme doma, není problém syna nechat v pokojíčku do té doby než příjde uklidněný nebo za ním příjdu já s úsměvem a otázkou "s čím si teď budeme hrát". Toto nemohu praktikovat, pokud jsme venku, na ulici atd. Jak se mohu v takovémto případě zachovat, obejmout ho, mluvit tiše, ale domnívám se, že přes jeho výskot mě nevnímá. Omlouvám se za moje doplňující otázky. Děkuji Vám Jarka
Jarka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jarko, na různé děti zabírají různé metody. Doporučuje se pevné objetí, ale na spoustu dětí to nezabírá, naopak je to ještě víc rozzuří. Ve chvíli, kdy je dítě ve vzteku, nemá smysl mu něco vysvětlovat, ono není schopné to vnímat; jeho systém je ještě nevyzrálý. Proti utíkání na ulici je jedinou pomocí držet dítě pevně za ruku, a pokud si lehne a vzteká se, prostě být u něj, dát mu najevo, že má na emoci právo a počkat, až se uklidní. Kdyby existovala jedna jediná jednoznačná metoda, jak to udělat, byla by už dávno všeobecně známá, ale tak to prostě není. Můžete se zamyslet nad tím, ve kterých situacích nejčastěji ke vzdoru dochází, lépe řečeno, co jim předchází. Jestli třeba synek nemá pocit, že nemá na vývoj událostí vliv, třeba si ještě něco chtěl prohlédnout, u něčeho se zastavit nebo tak, ale protože nemůže (nechápe, že my dospělí někde třeba musíme být v určitou hodinu) a protože žije v tomto okamžiku a neumí si představit, že to, co si chtěl teď prohlédnout, si může prohlédnout na zpáteční cestě nebo zítra, popadne ho vztek. Třeba. Opravdu nejde univerzálně poradit. Ale jedno opravdu platí: pokud je dítě vedeno laskavě a důsledně, je podporováno jeho sebevědomí a nemá pocit, že "je špatné, když dělá to a to" (proto jsem Vám psala o tom, že není dobré říkat "To je ošklivé", přestože s tím doma problém nemáte), jeho období vzdoru probíhá klidněji.





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.