Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna ukončena

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poradna je ukončena. Odpovídala kvalifikovaná učitelka prvního stupně Markétou Klingerovou, která lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| Rozloučení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy
příchod sourozence
Dobrý den, máme skoro 4 letou dceru. Začínám mít obavy z jejího chování. Vždy jsme spolu měly moc hezký vztah, i když je od malinka trochu tvrdohlavá, ale vždy jsme si nějak poradily a snažily se věci řešit v klidu. Nevím co se v ní odehrává, ale uplně se zmněnila. Možná je to i tím, že za dva měsíce přijde na svět její sestřička. Začalo to tím, že jsme jely s příbuznými a dalšími dětmi na dovolenou pod stan. Z klidné dovolené se stala dovolená plná stresu. Dcera vše bojkotovala, nic se jí nelíbilo, já jsme byla hrozná a hnusná, všechno bylo špatně. Nedalo se ní nikam jít, aby se to neobešlo bez scén a řevu. když něco nebylo po jejím, nebo jsme něco od ní chtěly my, tak se s ní nedalo vůbec domluvit. V několika situacích se tak vztekala, že po nás plivala. Odjížděla jsem domů uplně zničená a v depresi.Říkala jsem si, jestli to není tím, že najednou neměla mojí plnou pozornost. Bohužel to nadále pokračuje i doma. Je hrozně zlá, vůbec jí takovou neznám. Začínám mít výčitky co děláme špatně.
Věrka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Věrko, myslím, že příčiny vidíte správně. Je třeba se vyzbrojit trpělivostí a láskou, nebrat si dceřiny útoky osobně, stále mít na paměti, z čeho pramení. Snažit se s ní jednat nikoli z pozice moci, ale rovnocenně, přitom ale dospělý zkrátka je ten, kdo je zralý a "měl by" se vypořádat s dětskými emocemi v klidu (sama vím, jak je to těžké - člověk není stroj, navíc dítě potřebuje i zažít emoce u jiných lidí, ovšem i to, jak je zpracují - ale hodně pomáhá postup popsaný v knížce https://www.kosmas.cz/knihy/152706/vychovavame-deti-a-rosteme-s-nimi/). Zkuste dcerčino chování brát jako přechodné, soustřeďte se na lásku k ní i k příchozímu děťátku, nechte si pomáhat od ostatních členů rodiny, abyste mohla i odpočívat; přeji harmonickou rodinku!
příchod sourozence
Dobrý den, máme 2 dcery 4 roky a 1 rok. Se starší máme od malinka problémy. Jakmile je sebemenší změna v zaběhnutém režimu/co by si ona představovala, začne se vztekat, házet věcmi a brečet. Např. mladší dcera se vzbudí dřív, já k ní musím vstát a starší se vzteká, že mě chtěla vzbudit ona. Udělám ji půlku hrníčku kakaa k snídani, protože celé nikdy nevypije a nechci ho vylévat - scéna, že potřebuje plný hrnek, že má hroznou žízeň, ale přitom se ani nenapije a odchází do školky bez snídaně. Odpoledne nejdeme na nákup, protože jsem už byla dopoledne - řev. Všichni chceme jít ven a ona nechce - scéna.
Vždy se snažím zůstat v klidu, vysvětlit jí proč to tak je. Řeknu ok, když to vypiješ, udělám ti další. Zítra můžeme jít na nákup společně, ale dnes už ne. Včera jsme byly doma a kreslily si spolu, ale dnes půjdeme na procházku (ona je ráda doma a já ráda chodím ven). Nikdy si nic nevyvztekala, trvám na pravidlech, případně zakážu sladkosti. Ale už nevím co mám dělat, její vztekání se stupňuje.
Žaneta
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Žaneto, dcera potřebuje cítit, že má vliv na svůj život, že není o ní stále rozhodováno někým jiným. Pravidla, o kterých píšete, mi nezní jako oboustranně domluvená, ale vámi bez diskuze předložená. Další věc je, že dcerka zřejmě trpí ztrátou výlučné pozornosti s narozením sestřičky (navíc stejné pohlaví je vnímáno ještě více jako rival v lásce - "nestačila jsem jim já, nejsem jim dost dobrá, pořídili si jinou"). Je třeba si toto uvědomovat a přistupovat k dcerce s láskou a pochopením více, než se zákazy. Přeji Vám pěkný vztah s dcerkou!
příchod sourozence
Dobrý den paní magistro, ráda bych se zeptala na svého syna, kterému je kousek přes 4 roky. Od malička byl pohodový, relativně hodný. Vždy trošku líný a flegmatický, ale časem vždy vše dohnal,nechal si poradit,vysvětlit atd., prostě bez problémů. Před půl rokem se nám narodila dcera a od té doby začal blázinec. Nejdřív se jevilo, že syn na sestřičku nereaguje. Záměrně jí neubližuje ani na ni nijak jinak neútočí. Ale sám se začal chovat příšerně. Vzteká se, mluví sprostě, neposlouchá. Vždy se snažím mu domluvit po dobrém, vysvětlit mu, že jeho chování je škaredé, že mě to mrzí, když nadává. Ale je to jako házet hrách na zeď. Když už je toho moc,sem tam dostane na zadek. Ale nevím,jak dál,nic se nelepší,chová se pořád vztekle a sprostě,po dobrém i po zlém. Dnes např. dospělému,který ho pozdravil,odpověděl "ho*no".Nevím,kam na to chodí,doma s manželem sprostě nemluvíme. Ve školce s ním učitelky problém nemají,tam se chová zřejmě normálně. Na ulici se často stydím, je to děs. Děkuji! - otázka upravena poradcem
Ivona
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Ivono, syn trpí tím, že pozornost, na kterou byl zvyklý, už nepatří výhradně jemu, ale i sourozenci. Přečtěte si prosím moje odpovědi na téma příchod sourozence a žárlivost. Přeji harmonickou rodinku!
příchod sourozence
Dobrý den,
mám dotaz ohledně dcerky. Za měsíc bude mít 2 roky a poslední dobou je na mě dost závislá (např. na záchod nejde s nikým jiným než se mnou; hraje si s někým jiným a stačí abych prošla kolem, volá máma a musím si s ní hrát já; doposud jedla samostatně na stoličce, na kterou sama vyleze, ale teď vždy vezme talíř, začne ho posouvat ke mně a vyžaduje, abych si ji vzala na klín a jedla u mě). Já jí to tedy toleruji, nijak ji neodstrkuji. Ale za měsíc mám termín porodu. A nevím, co přesně dělat, aby jí to popř. moc neovlivnilo. Napadlo mě zkusit odejít z nemocnice, pokud to půjde, hned po porodu, aby dcerka nebyla dlouho beze mě. Nebo si vzít alespoň nadstandart, aby tam mohla se mnou být co nejvíce. Když by to odloučení nebylo alespoň spojené s narozením brášky, taky bych to tolik neřešila. Vůbec bohužel nevím, co čekat... A jak se nejlépe zachovat...
Děkuji.
Silvie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Silvie, dcerka cítí, že přichází o výsadní místo v rodině, cítí brzký příchod "soka" a bojí se o vaši lásku. Je dobré zařídit to tak, aby nebyla dlouho bez Vás. Řekněte jí pak také, že ona byla ve vaší rodině první a že je pro Vás pořád stejně důležitá, jako před narozením sourozence. Nenuťte ji sourozence milovat a starat se o něj, pokud nebude sama chtít. Věnujte se jí, jak to půjde (samozřejmě i miminku). Mějte na paměti, že potíže, které s ní budou, plynou z jejího strachu. pokud to bude možné, zařiďte si každý den nějakou chvilku jen pro sebe, abyste si mohla od dětí úplně oddechnout. Přeji spokojenou rodinku!
příchod sourozence
Dobry den, Vase nazory jsou mi blizke (i kdyz ne vzdy se mi podari se takto chovat..) a chtela bych poradit ohledne me 3-lete dcerky ( ted v prosinci 3r). V zari nastoupila do skolky, kam se moc tesila (chodi tam i jeji starsi braska). Prvni den sla s usmevem, ale pry plakala, pocurala se a nejedla. Druhy den uz s placem, plakala i potom odpoledne, tak jsem ji uz nechala doma. Jsem na materske, v lete se nam narodilo mimiko (nyni je mu pul roku). Braska mel nastup do skolky taky tezky, sel ve 3,5 letech, plakal rano nekolik mesicu, ale mela jsem z nej pocit, ze celkove se mu tam libi, ze to jen rano zkousi, tak jsme to nejak vydrzeli. Nyni se mu rano sice nikdy nechce, zkousi to na me, ale je tam spokojeny (sam rika). Premyslim, zda to zkusit s dcerkou uz ted na jare, bylo by ji 3 a 1/4, nebo to nechat az na zari. Rika, ze tam nechce, cekam, ze tam bude asi zase nejaky cas plakat, ale na druhou stranu vidim, jak se doma bez brasky nudi.
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
...
příchod sourozence
2. Deti ma rada, v kolektivu nema problem, je pratelska a komunikativni, ale vadi ji cizi dospeli (nechce s nimi vubec mluvit) a cizi prostredi. Taky se zacala po narozeni miminka obcas pocuravat, a kdyz je ve stresu, stava se to dost casto. Po narozeni miminka se oba starsi vice drzi doma (i braska, ktery bezne od 3 let rad jezdil i na tyden k prarodicum, nyni skoro v 5ti letech nechce nikde jinde spat nez doma.) Pres den je u prarodicu rad, (i dcerka), ale na noc chce byt s nami. Dcera se me taky zacala vic drzet, i kdyz v lete uz byla taky nekolik noci pryc, ted nechce. Mam ji zkusit dat do skolky uz ted, aby se vic osamostatnila, nebo pockat do zari? S tim spanim u prarodicu mam asi pockat, az zase sami budou chtit, nema cenu je moc presvedcovat nebo nutit, co myslite? Jinak miminko maji oba radi, i kdyz na dcerce je znat, ze trochu zarli. Dekuji za Vasi odpoved.
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, mně se taky nedaří vždycky se chovat podle svého přesvědčení :) - únava a emoce udělají své, důležité je vrátit se k té cestě, kterou chceme jít, jak nejdříve to jde. Na základě toho, co píšete, bych dcerku ještě nechala doma. Dělejte vše tak, jak to cítíte. Přeji spokojenou rodinku!
příchod sourozence
Dobry den,jak pripravit syna na narozeni brasky? (bude starsi o 2,5roku).Je vhodne dat staršího syna v dobe narozeni mladsiho k prarodičům na hlidani (tyden az 14 dni, bez moznosti navstev kvůli velke vzdalenosti)?
Ewa34
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, synkovi povídejte o miminku v bříšku, ukažte mu obrázky, vysvětlete, jak to bude vypadat ve dnech, kdy budete v porodnici a nějaký čas poté. Ujistěte ho, že jeho místo v rodině tím nijak neutrpí a že ho milujete. Nesnažte se ho navnadit představou, že si s bráškou bude moci hrát - byl by z miminka zklamaný (protože s ním se hrát nedá). Nedávala bych synka pryč, naopak bych se s ním vídala co nejčastěji a nejdříve (i v porodnici). Přeji šťastnou rodinku!
příchod sourozence
Vážená paní doktorko,Klingerová,
můžete mi prosím poradit jak reagovat na regresi v chování naší 2leté dcery, z důvodu příchodu nového sourozence? Snažíme se jí věnovat, vyrábíme spolu výrobky, hrajeme si jen my dvě,spíme společně v ložnici,ale stále se snaží chovat jako miminko (žvatla nesrozumitelně, upozorňuje na sebe neustále v přítomnosti ostatních lidí,strká si ruce do pusy, bere si dudlík,atd atd...) už mi z toho občas tečou nervy :( Ptám se jí jestli mi chce pomáhat starat se o miminko a různě si spolu hrajeme i dohromady všechny, zkouším snad všechno... :( Jak dlouho se s tím bude takhle vyrovnávat? Miminko už má 4 a půl měsíce...Prosím o nějakou radu....chci aby sestřičky měly spolu hezký vztah...Dcera je jinak taková temperametní :-) - otázka upravena poradcem
Jarka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jarko, já nevím, jak dlouho :), ale zkuste si to tak nebrat. Zkuste se na ni chvilku taky dívat jako na druhé miminko. Dopřejte jí být stejně bezmocná a opečovávaná jako je miminko. Samozřejmě jí nemůžete vždycky věnovat tolik času jako miminku, ale jde spíš o Váš postoj - přijměte ji takovou, jaká teď zrovna je. Je naděje, že při tomto přístupu se vrátí na svůj stupeň m,nohem dříve, než když se na ni budete chtít dívat jako "na tu větší". Přeji hodně možnosti odpočinku!
příchod sourozence
Dobrý den, chtěla bych poradit co dělat se starším synem. Staršímu jsou 3roky, mladšímu 14dní. Starší syn začal poslední dobou strašně zlobit, neposlouchá, když po něm něco chci (ať jde jíst oběd, večeři, ať se převlékne apod.) neposlouchá, dělá všechno možné a ne to co má. Ze začátku se snažím na něj mile,po neustálém opakování ale zvednu hlas, což se mu nelíbí a začne se vztekat. Občas když začne zuřit, začne nás plácat po tváři, po ruce apod., nikdo ho to ale neučil a i on sám nedostává fyzické tresty, jen občas když hodně zlobil, plácli jsme ho rukou přes zadek.Taky má šílené období "JÁ SÁM", jakmile mu podám bryndák, otevřu já dveře apod., je zle, začne řvát, že to chtěl podat nebo udělat sám. Je to negativní reakce a žárlení na brášku nebo jen pokračování období vzdoru? Období vzdoru jsme měli cca okolo 2,5let, pak se uklidnil a doteď byl hodný. Jinak ale malého brášku bere, podává mu dudlík, pomáhá mi u koupání a přebalování a často ho hladí a pusinkuje.Předem děkuji za odpověď.
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, synkovo chování odpovídá jak věku (chce dělat všechno sám, protože se tím učí a potvrzuje si, že to dokáže a že ovlivňuje okolní svět, a tedy JE), tak situaci (už není jedináček). Pokud jde o fyzické tresty, tak když jste ho plácali, říkali jste mu tím, že je to přijatelný prostředek komunikace. Zkuste se podívat sem http://www.nevychova.cz/, a kdyby to na vás bylo příliš hardcore :), doporučuji knížku Respektovat a být respektován. Pochopitelně je nesmírně těžké zvládat plně uspokojovat potřeby miminka a zároveň tříleťáčka, přeji k tomu hodně sil a dostatek odpočinku!
příchod sourozence
Dobrý den, velmi ráda čtu tuto poradnu. Ještě nedávno jsem si to nedovedla úplně představit, ale už 2 měsíce mám dceru. Přes počáteční těhotenskou skepsi (ztráta volného času, kariéry, ...) si mateřství ohromně užívám. A chci další dítě, možná i dvě. Jaký je podle Vás ideální věkový rozdíl mezi dětmi? Skvělého muže jsem našla relativně pozdě, je mi 37, a teď váhám mezi riziky spojenými s mým věkem, vyčerpáním organismu těhotenstvím a kojením (které necítím), ale nejvíc mi záleží na co největší psychické pohodě dcery. Zatím jsem se dočetla, že mít děti brzy po sobě je velmi vyčerpávající, že se špatně kombinují nároky kojence a batolete... Předem děkuji za odpověď
Bára
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Báro, nelze odpovědět - odpověď můžete nalézt jen Vy sama. Ptejte se svého těla, jak dlouhou pauzu bude potřebovat na zotavení. Ptejte se své psychiky, co je schopna zvládnout. Rok bych určitě počkala, ale dále už je to Vaše rozhodnutí, s kterým Vám nikdo pomoci nemůže. Jedno je jisté: Vaše dcerka bude v pohodě, když bude v pohodě její maminka. Přeji mnoho radosti z mateřství!
příchod sourozence
Dobrý den. Dcera má 3 roky a syn půl roku. Malý je občas trošku náročnější, a tak se Terezka musí zabavit sama. Ale ona to neumí.Jen leží a chce spát, nebo kakao, nejradši stále pohádky. Nemůže jí to nějak poznamenat? Snažím se jí věnovat, ale času je málo. Zkouším zapojit oba do nějaké hry. Nemá s kým se kamarádit, jen na hřišti se občas k někomu přidá. Když ji dám do školky, nebude mít pocit odstrčenosti? Myslím, ale, že nějaké děti by jí prospěly. Děkuji.
Zita
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zito, zkuste dcerku nejprve dávat někam pouze na pár hodin denně (a třeba ne ani každý den v týdnu), aby si pomalu zvykala na kolektiv, ale netrávila příliš času mimo domov. A když je dobré počasí, choďte na dětské hřiště častěji a v době, kdy tam jsou další děti. Doma můžete zkusit třeba nějaké tvoření - s dcerkou začnete a necháte ji pak pokračovat tím, co už zvládne sama. děláte dobře, že zkoušíte zapojit oba sourozence do společné hry - za dva roky už jim to půjde samo :). Přeji spokojenou rodinku!
příchod sourozence
Dobrý den, mám 3letou dceru a 2měsíční dvojčata. Dcera byla od narození náročná, špatně spala, plakala, byly lepší a horší fáze, ale dobré to nebylo nikdy, vlastně si uvědomuji, že již 3 roky čekám, kdy se to lepší. Po narození mimi je to horor, více se vzteká, nechce chodit spát sama z organizačních důvodů to jinak nejde), v noci se budí a 1-2 hodiny řve, každé nedodržení rituálu ji vytočí, chová se k nám ošklivě a pak se hned zase tulí (ale na mimi je hodná). Přitom se jí nyní věnuji více než před porodem, nechávám si mimi pohlídat, abych s ní mohla chodit cvičit apod., na děti jsem ji připravovala, já i partner se jí věnujeme maximálně. Snažím se být trpělivá, vysvětluji, zapojuji ji do péče, ale nic nepomáhá. Pro mě je to teď též velmi náročné, jsem nevyspaná a do toho 3 řvouni, někdy mám chuť jí namlátit (ale nedělám to). Pořád si říkám, že to přestane, ale co když ne, když to tak vlastně bylo vždycky. Jak na ní? Zatím mi nic nepomohlo, zákazy též ne. Děkuji Jana C.
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, je to opravdu nesmírně náročné, vím, jaké to bylo se starším při jednom miminku, a Vy máte dvě... Rituály dcerka opravdu potřebuje, zaměřte se na to, aby v mezích možností nebyly porušovány - je to její jistota, možná jediná na tomto světě (z jejího pohledu). I když Vám ve třech letech připadá proti miminkům, že už by měla být velká a rozumná, je to pořád malá holčička, nejistá od narození. Zásadní je, abyste ji přijímali přesně takovou, jaká je (i kdyby se to už nemělo změnit "k lepšímu"). Rozumím tomu, že její "náročnost" byla a je velmi unavující, ale možná jste až příliš sklouzli k "čekání, kdy už bude snesitelná, kdy už bude taková, abyste ji mohli přijmout" (samozřejmě to tak nemusí být, píšu to pro případ, že by náhodou ano). Dcerka má nyní ve svém věku a k tomu příchodem sourozenců dvojnásobné "právo" být náročná - vzdorem hledá sama sebe, sourozenci jí vzali jistotu (možná už tak dost slabou vzhledem k jejímu založení) vaší lásky a její jedinečnosti a pevné pozice v rodině (přečtěte si prosím také mé odpovědi na téma "žárlivost"). Že máte chuť někdy dcerku uhodit, je - za předpokladu, že to neuděláte, což neuděláte - naprosto "v pořádku", jsou to jen Vaše emoce, které chtějí nějak ven, proto si zvolte nějaký relativně neškodný způsob, jak jim to dovolit. Pokud ve Vás totiž ty emoce zůstávají potlačené, ovlivňují Vaše chování a postoj k dcerce, a to ne žádoucím způsobem - a ona to vycítí a je z toho zase ještě víc nejistá. A pokud je to jen trochu možné, zajistěte si i pro sebe (tatínek, babičky...) kžadodenní chvilku naprostého oddechu bez jakýchkoli řvounů v bezprostředním okolí. Přeji pevné nervy a co nejvíc posilujícího spánku!
příchod sourozence
Dobry den pani Marketo, nase dcera, tento tyden ji budou 2 roky se nam v noci casto budi s brekem. Nejprve jsme mysleli, ze se ji napr. neco zda, ale ted to vypada, ze chce vylozene docilit sveho. I ve dne je velmi vzdorovita a chce si prosazovat svou. Snazim se to resit vzdy cestou nejakych kompromisu a na dulezitych vecech trvat, i kdyz priznam se, ze duslednejsi je spise manzel a je mozne, ze ona citi, ze maminka tak pevna v kramflecich neni. Proto i jeji nocni hystericke zachvaty jsou obraceny smerem ke mne. Krici stale: mami pojd, mami pojd a dozaduje se jit do jine mistnosti, ale napr. s tim, ze ji musim nest a k tomu nest i polstar (nemzu ji tolik nosit, jsem tehotna). Nebo dela sceny, ze si svleknu pyzamo a ona chce, abych si ho zase vzala. V noci, kdyz se vzbudi a dozaduje se jit nekam jinam, nejvice do kuchyne, tak si zacne vymyslet, ze chce kasi nebo banan, kdyz ji to dam, tak to zase uz nechce. Posledni dobou jsme s ni tedy z mistnosti nesli (spi s nami v loznici) a
Marie
Mgr. Markéta Klingerová
...
příchod sourozence
nefunguje. Ted jsme posledni dobou odmitli odejit z mistnosti, mluvim mene, rikam ji jen rezolutne ne, je noc, spinkame. Vydrzi brecet, hystericky jecet i hodinu, taha me za ruce a dozaduje se, aby bylo po jejim. Po cca hodine usne. Dnes rano ale pokracovala tam, kde v noci skoncila. Chtela opet nosi i s polstarem, jelikoz v noci sveho nedosahla. Jinak zacla i odmitat nocnik, na ktery uz docela hezky chodila a kdyz ji nedavam plinu, tak se vzdy pocura a pokaka do kalhot a rekne mi to hned po nebo pri tom, kdy to dela. A to treba do 5 minut pote, co vstala z nocniku. Nevim, zda tedy i pres jeji vydrz v breceni rezolutne odmitat opustit s ni mistnost a neustupovat nebo ustoupit a jit spat drive. Ale opakuje se vse tak kazdou 2. az 3. noc. Dekuji predem za radu.
Marie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marie, dcerka reaguje na Vaše těhotenství, cítí, že už nebude (nebo vlastně už není, protože ji nenosíte tolik jako dřív - zkuste to nahradit chováním v náruči vsedě) pro Vás vším jen ona sama, a má z toho (podvědomě) strach. Proto potřebuje hodně ujištění, že je v bezpečí, že ji milujete pořád stejně a budete i po narození sourozence. Potřebuje hodně Vašich dotyků a soustředěné pozornosti. Ovšem musíte ji udržet v určitých mezích, nastavit jí hranice - např. noční procházky za banánem apod. naprosto pevně odmítat a vytrvat. Ale buďte připravena u ní zůstat, dokud zase neusne, pokud si to přeje - to je důležité. Přeji dcerce, aby se se vším dobře vyrovnala.
příchod sourozence
Dobrý den, paní magistro, poraďte mi prosím s jedním zapeklitým problémem. Mám dvouletou dcerku a tříměsíčního syna. Ten mladší spí se mnou v manželské posteli a dcerka spí ve své postýlce těsně vedle naší postele. Tatínek spí v obýváku, abychom se všichni nějak vyspali. Problém je v tom, že dcerka závidí synovi, že spí se mnou v posteli. Dříve jsem si jí brala k sobě do postele kdykoliv chtěla, teď ale nemůžu, protože bychom se v jedné posteli asi nesrovnali. Dcera je čilé dítko a někdy se v noci probudí a začne skákat v postýlce (to dělala i se mnou v posteli), bojím se, že synovi ublíží. Před týdnem jsem jí viděla, jak se v noci posadila, ukazovala na místo, kde spí syn, a říkala: Michalka. Mně to trhá srdce, ale prostě nevím, jak to vyřešit. Můžu si jí k sobě vzít jen na chvilku, dokud neusneme, nebo ráno, ale hlídat ty dva celou noc, to vážně nemůžu. Mám na ni teď tak málo času! Nenapadá vás nějaké řešení? Předem děkuji za alespoň nějakou myšlenku. Mě nenapadá vůbec nic.
Daniela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Danielo, manželská postel jsou dvě postele, nebo ne? Nemůžete spát uprostřed a mít každé dítko z jedné strany? Já spím s 1,5letou dcerkou v jedné posteli (nikoli manželské) a sice to pro mě není bůhvíjak pohodlné, ale dá se. Po stranách postele máme židli a vedle ní na zemi polštář, kdyby něco, a je pravda, že zezačátku párkrát spadla (ale instinkt mě probudil a buď jsem ji zachytila, nebo dopadla na měkké), ale nyní už nepadá, ani se neblíží ke kraji. A nevyčítejte si, že máte na starší málo času - to prostě tak je, nelze to obejít. Je to - v této míře - ale jen dočasné, po půl roce už se budete moci dcerce věnovat více a za dva roky už si budou hrát spolu a Vás nebudou potřebovat :). Přeji Vám hodně radosti z dítek a klidné noci!
příchod sourozence
Dobrý den, jsem v 13 tt a máme doma 20 měsíčního chlapečka. Chtěla bych vědět, kdy je nejlepší mu oznámit příchod sourozence. A jak nejlépe ho na příchod sourozence připravit? Vím, že mu nemám slibovat parťáka do hry. Co je tedy nejlepší mu říct? Děkuji za skvělou poradnu i odpověď.
Pavla
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlo, Váš chlapeček podvědomě o miminku ví, proto je dobré mu o něm říct hned. Ukázat mu na obrázku, jak je v bříšku miminko malinké a jak postupně poroste. Potom už jen čas od času se ke knížce vrátit a ukázat, že mimi je zase větší. Synek může miminko v bříšku hladit, něco mu povídat, zpívat... Vy mu můžete vysvětlit, že miminko ho slyší, že se mu to moc líbí, že ho má rádo. Jestli máte v okolí rodinu s miminkem, můžete synkovi říct, že to vaše bude vypadat podobně, až se narodí. A že bude nějakou dobu trvat, než se naučí jíst, chodit, čůrat a kakat do nočníku, mluvit... ale až se to všechno naučí, tak potom si spolu budou moct hrát – zezačátku ovšem ne. Můžete mu ukazovat fotografie jeho jako miminka (případně pustit video, pokud máte) a vzpomínat, že také v té době neuměl o moc víc než spinkat, čůrat, kakat a sát mlíčko. Snažte se vymyslet vše organizačně tak, aby se chlapečkovi příchodem miminka úplně nepřevrátil svět – aby bylo co nejvíc věcí jako dosud. Je dobré, aby se v době, kdy Vy budete samozřejmě věnovat více pozornosti miminku, synkovi zvýšenou měrou věnoval tatínek. Ohlídejte si, abyste mu denně věnovala dostatek dotyků, a pokud by se chtěl přechodně vrátit do mladšího věku, dopřejte mu to a neodmítejte mu péči, jakou věnujete miminku (když uvidí, že ho neodmítáte, brzy ho přestane bavit být jako mimino). Zamezte také tomu, aby se návštěvy vrhaly přímo k miminku, a staršího přehlížely. Když Vás bude synek nejvíc vytáčet, vezměte ho láskyplně do náručí. Nevyžadujte po něm, aby měl miminko rád. Pomáhat s miminkem si od něj nechte jen tehdy, když se mu bude chtít. Přeji Vám šťastnou rodinku!





mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.