Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou. Lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Povoleny jsou fotografie ve formátu JPG či PNG s maximální velikostí 6 MB.

Zasláním fotografie poskytuje jejich autor souhlas k použití fotky v poradně iDNES.cz. Odesílatel prohlašuje, že fotografie je jeho autorským dílem, není v rozporu se zákonem, ani dobrými mravy.

zkoumání
Dobrý den,mé dcerce je 4,5 roku a už cca od jejích 2 let u ní pozoruji zvýšené pozorování lidí, které se mi zdá,že se s přibývajícím věkem stupňuje.Např.ve školce v šatně místo toho,aby se dcera oblékala,stále sleduje okolí a děti jak se převlékají,nebo jejich rodiče co říkají atd.Také na ulici se často otáčí po lidech, anebo pokud někoho míjíme,tak si ho velmi dlouho prohlíží,úplně zblízka a to i lidi,které vůbec nezná.Přitom bydlíme ve městě,tak je na lidi zvyklá.Jinak je to chytré dítě,učitelky v MŠ ji chválí.Je toto chování normální?Jak toto "zevlování" na lidi dceru odnaučit?Předem děkuji za odpověď.Marcela-Pelhřimov - otázka upravena poradcem
Marcela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marcelo, a ptala jste se dcerky, na co přesně se dívá? Třeba vidí věci, které zůstávají většině lidí skryté... Máte nějaký vážný důvod, proč se snažit ji to odnaučovat? Zkuste to brát s pochopením a nepovažovat ji kvůli tomu za nenormální; potom jí můžete jemně vysvětlovat, proč už je třeba se obléknout, případně jak by si mohli někteří lidé vykládat, kdyby se na ně příliš dlouho dívala. Časem se jistě nějak přizpůsobí, ale myslím si, že je důležité, abyste jí teď nevnukla pocit, že je divná. Přeji hodně radosti s dcerkou!
zkoumání
Dobrý den, chtěla bych se zeptat, jak se mám zachovat v nepříjemné situaci, když moje 3 letá dcera něco provede, já jí okřiknu, a ona se chce hned nechat pochovat. Chodí za mnou a natahuje se, že chce chovat. Někdy jí pochovám a ona vesele odskáče, někdy ne, tak na mě doráží pořád a pořád, až jí zajume něco jiného. Mně jde ale o to, jestli tím, že jí hned vzápětí po okřiknutí pochovám, vlastně nedám najevo, že se nic nestalo, že nic neprovedla. A ona si z toho pak žádné ponaučení nevezme. Nebo jí naopak upírám něco, co bych jí měla dát kdykoliv si přeje? Díky za odpověď a vůbec za tuhle celou poradnu.
Marie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marie, když dcerku okřiknete, ztrácí jistotu, že je přijímána a milována - proto si ji potřebuje obnovit prostřednictvím pochování. Není dobré vychovávat dítě prostřednictvím odpírání projevů lásky. Když se na věc podíváte z nadhledu, tak to, že dcerka ve Vašich očích "něco provedla", nemusí nutně znamenat, že udělala něco zavrženíhodného - většinou jde o zkoumání světa nebo radostnou hru; takto malé děti si ještě neuvědomují dosah svého konání (že něco ničí apod.). Znám to velice dobře, mám také tříletou dceru, a také neustále něco "provádí"; že mě to vytočí není její chyba, ale moje - ona dělá jen to, co jí velí přirozenost :). Přeji (i sama sobě :) ) hodně sil a trpělivosti!
zkoumání
Dobrý den, prosím Vás o radu. Náš skoro roční synek je celkem spokojené dítko, ale jakmile zůstane třeba v postýlce sám, když potřebuji neco udělat atd. začne zuřit, chvíli ho nechám, že třeba přestane, ale uplně se rozjančí, takže ho stejně musím vzít. Tak nevím, co by pomohlo... A ještě bych se chtěla zeptat- má smysl v tomto věku třeba trošku plesknou přes ručičku nebo přes zadek a zvýšit hlas? Babička mi tvrdí, že do 2 let to nemá cenu, že tomu dítě ještě nerozumí, ale já si myslím, že tomu rozumí už teď. Děkuji Vám za odpověď, pěkný den.
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, to je jednoduché, nenechávejte synka v postýlce - tam se spí; když je vzhůru, co by tam dělal? Chce být s Vámi a chce objevovat svět. Vezměte ho s sebou tam, kde pracujete, a nechte ho, aby si tam hrál - ať už s hračkami nebo - což mají děti v tomto věku radši - s předměty z domácnosti. Pokud potřebujete někam, kde nemůže lézt po zemi, vezměte ho tam v autosedačce, lehátku nebo jídelní židličce - ať na Vás vidí a můžete si s ním povídat a ukazovat, co děláte. Pokud jde o pleskání přes ručičku apod., odpovědi různých odborníků (nebo "odborníků"?) se budou lišit. Když se ptáte mě, tak říkám, že pleskání přes ručičku nejen nemá cenu ve smyslu že by to pomohlo ve výchově (dítě si maximálně zapamatuje, že když udělá to a to, máma ho nejspíš plácne - to ho ale neodradí), ale je to výraz neúcty k dítěti a neschopnosti rodiče vést dítě bez používání tělesných trestů. Může to v dítěti i vyvolat přesvědčení, že je s ním něco v nepořádku, když jemu připadá tak báječné tohle vzít do ruky nebo hodit na zem, a přitom mu máma dává najevo, že je to špatné; může si přestat věřit a také ztratit chuť k objevování světa - rodiče se pak později diví, že dítě nic nebaví, nic ho nezajímá... Lehce zvýšit hlas - nebo spíš promluvit důrazněji, stejně jako použít slovo NE - je v pořádku, pokud to používáme jen u těch nejdůležitějších věcí (např. životu nebezpečno); jakmile zvyšujeme hlas (říkáme NE) často, dítě na to přestane reagovat. A samozřejmě si dáváme pozor, abychom na dítě nekřičeli ve svém vlastním zájmu, abychom si odreagovali frustraci (i když to člověku občas ujede, není to v pořádku a je na místě co nejrychleji se uklidnit a dítěti se za křičení omluvit: to nám nebrání přesto trvat na nějakém pravidle, jehož porušení nás třeba vytočilo). Přeji Vám hodně radosti z Vašeho synka!
zkoumání
Dobrý den Markétko, chtěla bych se s Vámi poradit k choulostivějšímu tématu. Již několikrát jsem přistihla svého syna, kterému byly v dubnu 4 roky, jak se nenápadně šťourá v zadečku. Dokonce si tam jednou strčil malou kuličku, naštěstí jsme šli na toaletu a kuličku vykakal. Za toto jsem mu nevynadala, jen jsem mu vysvětlila, že se to nedělá, že je to nebezpečné ze zdrav. hlediska, atd.O víkendu jsme byli na návštěvě u kamarádky, která má stejně starého syna - kluci se znají, často se navštěvujeme. Dospělí byli v kuchyni, děti v pokojíčku. Když jsem je přišla do pokojíčku zkontrolovat, přistihla jsem je, jak jeden druhému strká prstík do zadečku. Byl to nápad mého syna. Kamarádka svému synovi vynadala a syn (její) jí musel vysvětlit, jak to dělal (v naší nepřítomnosti). Já jsem synovi vysvětlila, že se to prostě nedělá, víc jsem to neřešila.
Pavlína
Mgr. Markéta Klingerová
...
zkoumání
Večer jsem přeci jen měla slabou chvilku a zeptala jsem se ho, jestli se mu to líbí si strkat prst do zadečku, a on, že ne, ale že to viděl u dcery mé další kamarádky (té je 11 let). Nevím, zda to mám řešit, popřípadě jak. Jinak je syn pohodový, chytrý, ve školce bez problému, jsme úplná rodina. Děkuji předem za radu,
Pavlína
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Pavlíno, jestli synek mluví pravdu (v tomto věku pracuje fantazie naplno), ona 11letá dívka má zřejmě nějaký problém, ale u Vašeho chlapečka bych to považovala spíše za zvědavost. Pokuste se ji ukojit třeba obrázky v atlase lidského těla, vysvětlete, proč přesně není dobré tam šťourat (předpokládám, že se dobře utírá a nesvědí ho řitní otvor?), vyprávějte mu o bakteriích a jiných breberkách, jak by mu zalezly za nehet a co by pak všechno způsobily (už se mi v hlavě odvíjí pohádka...:) ) jemu i jiným lidem... Veďte ho k tomu, že tělo je soukromá věc, kterou je třeba ochraňovat a nenechat na ně kdekoho sahat - zvláště ne na místa, která jsou většinou skrytá (a chráněná) oděvem. Jinak si z toho zatím nedělejte hlavu, uvidíte, jestli už mu to bude stačit... Přeji hodně radosti z Vašeho synka!



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.