Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou. Lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Povoleny jsou fotografie ve formátu JPG či PNG s maximální velikostí 6 MB.

Zasláním fotografie poskytuje jejich autor souhlas k použití fotky v poradně iDNES.cz. Odesílatel prohlašuje, že fotografie je jeho autorským dílem, není v rozporu se zákonem, ani dobrými mravy.

úzkostlivost
Dobry den, prosim poradte mi jak mam pripravit skoro za mesic ctyrleteho syna na to, ze pujde na operaci. Je dost bojacny, uzkostlivy, knoura kvuli kazde malickosti. Mam mu rict pravdu, nebo raději neco zamlcet? V nemocnici s nim samozrejme budu, ale chtela bych ho na to nejak pripravit. Dekuji
Ewa
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, nic nezamlčujte, ale mluvte se synem o operaci až jeden nebo dva dny před ní. Předložte mu pouze fakta a ujištění, že budete s ním. Naplánujte si něco pěkného na dobu po návratu z operace.
úzkostlivost
Dobrý den, prosím o radu, jak postupovat ve výchově syna. Je mu 5 let a strašně mu záleží na tom, aby byl se všemi za dobře a všechno se dělalo dle pravidel. Ve školce např. uklidí hračky za všechny děti, když mu říkám, že uklízet by měly všechny, které si hrály, řekne, že oni to neudělají a že by tam byl nepořádek.. Některé děti už toho začaly využívat. Učitelka je samozřejmě šťastná, že tam takové dítě má...
Všechno dělá velmi poctivě, ale pomalu, takže je pak ve stresu, že nestíhá.
Jsem na něj pyšná, že je velmi empatický, ví, co komu schází, ale dělá to i na úkor sebe, ustupuje i dvouletému bratrovi, dá mu všechno co chce, aby nebrečel... Je také ve stresu, pokud má pocit, že něco, co udělal, se nebude někomu líbit.
Většinu vlastností nepředěláme, ale jak mu pomoci, aby se víc uvolnil a myslel i na sebe, aby si život víc užil a nebyl tolik zklamaný? Moc děkuji. Eva
Eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, jděte mu příkladem, dělejte pro sebe věci a mluvte o tom nahlas. Můžete se ptát i jeho při vhodných příležitostech: "A co bys teď chtěl ty? A jak by se to líbilo tobě?" a podpořit ho, aby to pro sebe udělal.
úzkostlivost
Dobrý den Markéto,
již jsem jednou psala, ale nevím, zda se můj dotaz někde neztratil, proto zasílám znovu.
Mám dceru necelé 2 roky, od mala bych řekla, že se dost bála, hlavně v rodině švagra, dědy, poté asi od 1,3 roku to začalo přecházet i na jiné lidi a děti, v současnosti toleruje pouze holčičky a ženy a i s tím je někdy problém, že se jí nelíbí. Jak uvidí malého chlapce, tak buď je hned řev, na hřišti když se objeví takový kluk za ní na nějaké atrakci, ihned z ní bezmyšlenkovitě skáče dolů, tedy musím být vždy připravena, jelikož je schopná skočit i z 1,5 metrů, nebo reaguje tak, že se mě stále drží a na nic nechce jít, dokud si nenajde nějakou kamarádku holčičku, co jsem si všimla, preferuje spíše děvčata starší než je sama, s malými si také hraje, ale málo. Také když někde jdeme a ona zjistí, že jde někdo za námi, tak se mě chytne za nohu a nechce dále jít, dokud nás lidé nepředejdou. Pokud jde o chlapce je někdy skutečně až hysterická a plná strachu. Nevím proč a jak řešit? - otázka upravena poradcem
Michaela T.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Michaelo, jestli nejste proti alternativním postupům, mám pocit, že by mohla pomoci kineziologie.
úzkostlivost
Dobrý den,nevíme si z dcerkou už rady.Má pořád pocit mokré pipinky,nejvíce po čůrání a po koupání,i když je už pečlivě utřená,pořád křečuje,že jí má pořád mokrou a třeba se půl hodiny utírá.Také třeba říká,že furt potřebuje čůrat,přitom nastydlá nebo tak něco není.Začala si dávat do kalhotek i kapesníček papírový.A kolikrát jsem ji ho tahala až z pipinky.Když ji vysvětluji,že ji mokrou nemá,že ji to jen připadá,tak strašně brečí,že ji mokrou má.Nevím,jak ji to odnaučit a proč je na to tak upnutná.Kolikrát se tak stane i přes den,né jen večer po koupání.Když je hodně zaměstnaná třeba mezi dětmi,ani si na to nevzpomene.Bojím se i,aby si tam něco nezanesla.Jsou ji 4 roky,trvá to zhruba už asi 2-3 měsíce.Poradíte prosím?dcera je jinak i dost ukňourané dítě,kolikrát neumí nic říct normálně,nebo o něco požádat,vetšinou jen z kňourávým hlasem.je hodně paličatá,dost neposlouchá a je taky strašně přecitlivělá,kvůli všemu hned brečí a je hodně lítostivá.přitom má jinak hodné srdce.děkuji.
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, zkuste s ní jít na nákup "speciálních kalhotek" (musíte je mít předem vyhlédnuté, aby byly opravdu nějakým způsobem odlišné od jiných), které udržují pipinku přesně tak suchou, jak má být, takže se o to už vůbec nebude muset starat. Jinak to může být výraz nějakých neuspokojených psychických potřeb, zkuste zapřemýšlet, co by jí tak mohlo chybět - je třeba tomu přijít na kloub, aby terapie nových kalhotek zabrala. Přeji, aby se to podařilo.
úzkostlivost
Strach (1)Dobrý den! Máme 5 letou dceru a máme problém s jejím přehnaným strachem. Vloni dostala žihadlo a od té doby se bojí veškerého létajícího hmyzu, nejvíce komárů a vos. jakmile se podobný hmyz vyskytne v její blízkosti, ztropí hysterickou scénu. Díky tom, jak tvrdí, se bojí otevřených oken, takže sama nevstoupí do místnosti, kde je třeba jen maličko pootevřené okno. Má údajně strach, že tam něco vletí. Dále se například bojí sama počkat v autě, například když tankuji naftu. Stačí jen zaslechnout slovo nafta a začne jančit, že se bojí a ať jí nenechávám v autě. Nic nepomohlo ani to, že tam čeká se svým mladším bráškou(2 roky) a já se jí tím snažím dávat pocit důležitosti, že mi moc pomůže, když tam s ním počká a pohlídá ho. Takhle bych mohla pokračovat dál, protože strachy neustále přibývají, každým dnem přidá něco nového a zdá se, že se snad za chvíli začne bát i s námi. Podotýkám, že jsem jí nikdy nikde nezapomněla, vždy se snažím dodržet to, co slíbím.
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
...
úzkostlivost
Strach (2). Dříve se bála jen tak běžně, znepokojivější bylo, že se viditelně bála zavřených dveří. To na jednu stranu stále vyžaduje, že pokud právě někam odcházím, mám nechat otevřené dveře, okno u auta apod. To jí vždy splním, ale i tak se v ní panika stupňuje a například, pokud je v autě, tak se začíná vypoutávat ze sedačky a snad by byla schopná tím okýnkem vylézt ven. V loňském roce jsem s ní kvůli tomu navštívila psycholožku. Ta na ní žádné úzkosti neshledala. Naopak jí viděla jako celkem suverénní děvčátko, co se nebojí s kýmkoliv komunikovat. Do ordinace vešla bez jakékoliv bázně a i nadále tak s lékařkou jednala. Byla shledána jako poměrně inteligentní a bystré dítě, které je ve vývoji rozumovém o něco napřed než její vrstevníci. Já tedy nevím, zda je její strach skutečný, nebo tím s námi jen chce manipulovat a získávat si naší pozornost. často se také něčeho bojí už předem. Něco jí třeba navrhneme, že se bude učit lyžovat a ona začne spřádat scénáře, co se může stát
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
...
úzkostlivost
Strach (3). Takže místo, aby se z dané věci radovala, má z ní strach. Chodí do školky a tam je zřejmě v pohodě, nikdo nám nehlásí, že by měla nějaké takové záchvaty paniky. takže zřejmě má k nám nějakou nedůvěru, ale pokud tomu tak je, tak nevěří celé rodině, včetně babiček, dědečků, tetiček atd. Nevím už, co mám dělat, na její stavy reaguji už velice podrážděně, protože je to nejenom na palici, ale hlavně to začíná i značně omezovat, jelikož spektrum míst , kde by se něčeho nebála, se nám začíná prudce omezovat. Děkuji za odpověď
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, doporučuji Vám navštívit jiného dětského psychologa, který dělá také rodinnou terapii. Jestli má dcerka úzkosti, je třeba jí pomoci. Jestli je nemá, stejně se takto nechová bez příčiny - ta může tkvít v jejím vnímání rodiny, atmosféry, vztahů (tj. objektivně nemusí být nic v nepořádku, jde o to, jak dcerka co vnímá). Přeji brzké zlepšení situace.
úzkostlivost
1. Dobrý den, velice srdečně Vás zdravím a obracím se k Vám o radu. Máme dvě dcery, 7,5 a 4 roky. Problém máme s tou starší. Nevím, jak to přesně popsat, ale je velice úzkostlivá a citlivá. Když jí byly asi 4 roky, tak prodělala virozu, při které hodně zvracela. Poté následovalo období asi 2 - 3 měsíců, ve kterých trpěla strachem, z toho, že bude zase blinkat (tak to říká: mami, já mám strach, že budu blinkat). Pak toto období odeznělo. Když jí bylo 5 vše se opakovalo, ale již mnohem intenzivněji. Viroza se zvracením (ta byla podobná), pak pár dnů klid a pak se pomalu vracel ten strach. Vysvětlovali jsme dcerce, že už virozu nemá, že už se bát nemusí, vše se ale stupňovalo a v podstatě jakýkoliv drobný fyzický či psychický zádrhel směřoval až k panickým záchvatům, kdy si běžela pro misku (na zvracení), chtěla být jen u mě, oči takové zasklené, rychle dýchala, byla bledá a až když jsem jí uklidnila u sebe, tak vše přešlo a nikdy při tomto stavu nezvracela.
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
...
úzkostlivost
2. Nechtěla sama usínat, někdy byla schopná sedět večer téměř do půlnoci s miskou pod bradou, nepomáhalo vysvětlování a přesvědčování, že zvracet nebude. Když problém trval již tři měsíce rozhodla jsem se vyhledat pomoc psychologa. Objednali jsme se, ale v době, kdy jsme měli přijít, dostala dcerka neštovice, takže jsme tam nedošly. V tu dobu jsme se naučili ten problém alespoň trochu zvládat, zjistili jsme, že je pro ni nejdůležitější, když jí chvíli vezmu k sobě, obejmu jí a postupně odvedu pozornost. Pak přišly prázdniny a my (já a obě dcerky) jsme odjely k mým rodičům. Během prázdnin se vše urovnalo a problémy odezněly. Problém se ale vrátil letos. Dcerka už chodí do školy (skončila 1. třídu). Ve školním roce chodila do sboru a tam se nějaké holčičce jednou udělalo špatně. Následující hodinu nám oznamovala paní učitelka, že naší dcerce nebylo dobře.
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
...
úzkostlivost
3. Další zkoušku sboru už nechtěla jít a bála se jít i na následující vystoupení, že má strach, že se jí udělá špatně. Pak onemocněla (po více než roce) - zažívací potíže (průjem, ne zvracení). No a strach se začal vracet. Volali s družiny, že si pro ni máme přijet, že pláče, že má strach, že bude blinkat. Pak do družiny ani nechtěla. Jenže já i manžel jsme museli do práce, tak tam šla a zvládla to. Pak už přišel konec roku a s ním cesta k babičce a dědovi na prázdniny. Jeli jsme tam autem (jinak jezdíme vlakem), dcera měla šílený strach, že se naší mladší dceři udělá špatně (což se jí v autě občas stávalo, a proto jsme také většinou jezdili vlakem), následovaly dvě panické scény, kdy nám dcera skoro za jízdy vystupovala z auta... Nakonec jsme dojeli (část cesty jsem s holkama absolvovala vlakem) a já si myslela, že se změnou prostředí se věci začnou obracet, ale zatím se tak nestalo.
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
...
úzkostlivost
4. Po týdnu jsem od rodičů odjela, protože mi skončila dovolená a děti jsou u nich (vždycky tam jsou moc rádi a hodně se na pobyt u babičky a dědy těší). Celý týden se každý den opakovaly podobné situace - hlavně u jídla - mami, mně je nějak divně, já mám strach, že budu blinkat. Dcerka byla přihlášená do příměstského tábora s koňmi, vloni jej absolvovala bez problémů a moc se tam těšila i letos. Nicméně hned dnes první den volali z tábora babičce, ať si pro dcerku přijedou, že jí není dobře. Celkově musím ještě říct, že reaguje na vše, co slyší o nemocech. Její kamarád z atletiky byl na operaci se slepákem, tak se teď dcerka pořád kontroluje a občas říká, že má strach, že bude mít slepák. Taky jí nedávno zabolelo ucho, tak začala plakat, že bude mít zánět středního ucha. Doma viděla v jednom díle Byl jednou jeden život kluka, který měl tetanus a pak se bála, že má tetanus. Vždy podám informaci - tetanus mít nemůžeš, protože jsi očkovaná, zánět středního ucha nemáš,
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
...
úzkostlivost
5. to by tě to muselo bolet jinak, řeknu jak... (Na chvíli se jí uleví.) Ale přijde mi, že čím víc informací má, tím je to horší. Pořád se hodně pozoruje, je zamyšlená. Snažím se jí nabízet činnosti k odvedení pozornosti od ní samé - něco tvořit, sportovat, hrát hry... Ale po dnešku, kdy jí prarodiče museli odvézt z toho tábora už přestávám věřit, že to zvládneme bez pomoci. A tak se obracím na vás, zda-li pro nás nemáte nějakou radu nebo doporučení. Jak se zachovat, kam se obrátit, s kým vše probrat, jak postupovat. Nevím, jak poznat dobrého dětského psychologa. Jsem zoufalá, protože jí tento problém velice omezuje. Jinak je šikovná, chytrá, byla dost dopředu, v roce a půl mluvila ve větách, četla a psala ve čtyřech letech, ráda sportuje, učí se na klavír. Zatím děkuji a budu čekat na odpověď. Alena.
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, podle Vašeho popisu to vypadá na úzkostnou, možná i panickou poruchu. Neotálejte a navštivte s dcerkou psychologa, případně psychiatra – dobrého nepoznáte jinak než buď vlastní dobrou zkušeností, nebo referencemi od někoho, komu věříte (v nejhorším se můžete zkusit třeba zeptat v některé maminkovské internetové diskusi na odborníky v okolí Vašeho bydliště nebo přímo na konkrétní jméno). Zatím můžete dcerce podávat příslušné Bachovy esence (http://www.bachovyesence.eu/index.php?option=com_content&view=article&id=54&Itemid=60) a být jí dál oporou tak, jako jste dosud. Podívejte se také na tuto stránku http://www.nadanedite.eu/index.php/aktivity-pro-ucitele/76-pro-se-ma-uitel-vnovat-nadanym-dtem-jen-jeden-dvod-z-mnoha-.html, abyste zjistila, jestli je dcerka „jen napřed“, nebo je nadané dítě – v tom případě by potřebovala specifický přístup i v tomto ohledu. Přeji dcerce, aby se svých úzkostí brzy mohla zbavit.
úzkostlivost
Dobrý den,trápí mě poslední dobou pár věcí.Náš syn bude mít 3roky...poznala jsem,že je hodně citlivý,vím,že každé dítě je jiné,ani ho nesrovnávám s jinými.Chce být neustále doma,bojí se chodit mezi lidi,pořád opakuje,když ho lákám ven,že nikam nechce,že chce být doma,cokoliv mu nabídnu,navrhnu,odpoví já nechci.Nikdo mu nikdy neublížil,nikdy jsem od něho neodešla...a přitom se mě v obchodech až neuroticky drží,když se jen otočím začne křičet,pořád si mumlá pod vousy,že už chce být doma..vysvětluji mu,že tohle je prostě běžné,že všichni chodí nakupovat,ven,že se to musí naučit..snažíme se i přes pláč ho brát ven,mezi lidi,aby poznával jiné děti..ale jen se vrátíme říká už nikdy nikam nepůjdem,v noci se budí a ptá se mě jestli budeme celý den doma.Už mě to celkem trápí..chtěla bych vědět,zda to je nějaké období-vývoj.Nebo zda by se to mělo nějak řešit.Nijak se neuzavíráme,ale zase mu nechci dělat něco,co mu dělá zle.Poradíte?
Eva
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Evo, menší nechuť by se dala přisoudit vývoji, ale chování Vašeho synka běžné není. Asi by bylo lepší vzít ho k dětskému psychologovi, aby posoudil, zda jde třeba o nějakou úzkostnost, nebo o něco jiného, a poradil Vám konkrétně, co s tím (pokud by nepomohl, mohl by možná pomoci dobrý kineziolog). Držím palce, aby se synek nakonec naučil žít mezi lidmi.
úzkostlivost
Dobrý den, přeposílám tedy znovu první část dotazu. 1) Velmi mě trápí vztah mé tříleté dcerky s tatínekem. Jakmile jsou spolu sami, malá ho neustále pusinkuje, hladí a poslouchá, pokud jsme apolu ale všichni tři a manžel mi dá třeba jen pusu, malá ho udeří, odtáhne ode mě a ptá se mě, zda jsem v pořádku. Manžel nikdy v životě na mě ani na ni nevztáhl ruku a takové chování nemohla vidět ani u nikoho z našich blízkých, proto nerozumím, kde sev ní bere ta potřeba mě chránit a jak adekvátně reagovat´. Samozřejmě jsem ji vysvětlovala, že mi tatínek neubližuje, že se máme všichni moc rádi a jsme rodina, ale je to jako bych mluvila do dubu. :-) Manžela v mé přítomnosti nikdy neobejme, nedá mu pusu a nosit ji musím neustále já, od něj se nenechá... Je to přitom skvělý tatínek a mrzí mě, jak se k němu chová. 2) Ráda bych se zeptala, jak správně reagovat, pokud dostane malá záchvat vzteku a s řevem neustále opakuje jednu větu: například v obchodě, že se chce nosit, i když já nesu plný košík věcí
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
...
úzkostlivost
3) A pak ještě řeším, co dělat v situaci, kdy malé za něco vynadám, ona začne plakat a vyžadovat, abych se sní "tulila". Já ji v tu chvíli samozřejmě nechci vzít do náruče a chlácholit, abych nedevalvovala to, že se na ni zlobím a udělala neco špatně, ale ona skutečně velmi pláče,opakuje, že se chce tulit, začne se úplně klepat.... zbytek už Vám přišel. :-)
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
...
úzkostlivost
... uplne klepat a modrat,dokud ji skutecne v naruci neutisim... 4) Obcas se mala znicehonic rozplace a velmi dlouho si drzi pesti na ocich a nemuzu z ni dostat,co se stalo. Sice uz povida hezky,ale na rozhovor o jejich pocitech to bohuzel jeste neni. Mohou se treba uz u takhle maleho clovicka objevovat znamky deprese? Prominte mi ponekud rozvity dotaz,ale jde o me prvni dite a velmi nerada bych cokoliv zanedbala... Preji Vam krasny den a moc dekuji za cennou a prinosnou poradnu. ( Jeste bych mozna dodala,ze jsem mela malou v devatenacti,byla planovana a moc chtena,ale v mnoha ohledech jsme spise kamaradky,nez ze bych byla klasicka autorita)
Katka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Katko. 1) Už jste dcerce vše vysvětlila a ve třech letech tohle může chápat velice dobře, takže mám pocit, že s vámi (ať už vědomě nebo podvědomě) hraje nějakou hru. Byla bych pevná v tom, že dcerka nemůže tatínka uhodit z žádného důvodu, stejně tak jako nebijete vy ji. Pokud by si nedala říct, ve chvíli, kdy by to udělala, bych se s tatínkem zvedla a odešla do jiné místnosti, a ji nechala o samotě. Také nerozumím tomu, že musíte tříletou neustále nosit? Pokud to chce, je už moc těžká a tatínek má víc síly než Vy – takže pokud se chce nosit, tatínek jí na chvíli vyhoví (musíte to ovšem dodržet, nepodlehnout a nakonec ji nevzít sama). Jinak že tatínka objímá o samotě a ne před Vámi bych neřešila. Jestliže jsou spolu pravidelně (dobré pro Vás, máte čas se věnovat sama sobě), jejich vztah se buduje. 2) Jak reagovat? Klidně, pevně. Stejně jako ona opakuje, že se chce nosit, Vy laskavým, ale pevným hlasem opakujte, že máte plné ruce a bohužel ji vzít nemůžete (pokud dítě není objektivně unavené dlouhou chůzí, ve třech letech bych ho všeobecně odkazovala spíše na vlastní pohon); u záchvatu vzteku se nedá dělat nic moc víc než počkat, až přejde (pokud nechcete aplikovat metodu pevného objetí, která má pokud vím rozporuplné výsledky). Důležité je, aby dítě vědělo, že i v tuto chvíli ho máme rádi, že má právo mít a projevovat i negativní emoce; že trpělivě počkáme, až mu půjde se uklidnit, a pak se můžeme dohodnout na dalším. 3) Je otázka, nakolik je nutné dítěti „vynadat“; samozřejmě ve chvíli, kdy se skutečně zachová velmi nepěkně, je na místě dát najevo třeba i rozzlobenost, ovšem to, co popisujete, je odpírání projevů lásky, a to je velká chyba. Dáváte tím dcerce zprávu, že ji máte ráda jen tehdy, když se chová podle Vašich představ. Co jste jí říci chtěla jste řekla, a je na místě jí dát najevo, že její chování nic nemění na Vaší lásce – proto se tulte a buďte šťastná, že si to dcerka přeje. Myslíte, že v tu chvíli, kdy jí odpíráte tulení, si ona řekne „Maminka má pravdu, zachovala jsem se hanebně a příště už budu dělat jen to, co si přeje“? Daleko spíš si říká: „Maminka mě nemá ráda. Co si počnu?“ Nejde o chlácholení, prostě ji s láskou obejměte. Jinak lepší než vynadání a zlobení se na dcerku je efektivnější oboustranná dohoda (je-li možná) nebo vymezení hranic s důsledky (viz téma „hranice a důsledky“). 4) Pokud jde o depresi, tu mohou mít už miminka, ale není to zas tak častý jev, takže pokud je holčička jinak veselá, neobávala bych se toho (můžete si přečíst tento článek: http://www.mojebetynka.cz/clanek/1282/place_smutni_mozna_ma_depresi.html). Může mít třeba sklon k úzkostem (možná, z toho co píšete, by to mohl být strach, že Vás ztratí), ale ani to nemusí být pravda – to se z pár vět dotazu nedá posuzovat. Můžete také pomáhat barvami (stěny pokoje, plochy, hračky, oblečení) – žlutá rozveseluje, fialové se vyhýbejte (podporuje hysterickou složku osobnosti). Pokud byste měla dlouhodobější pochybnosti, obraťte se na dětského psychologa – buď Vás uklidní, že je vše v pořádku, nebo případný problém začne řešit. Jinak rodič s dítětem by ani moc neměl být kamarád, měl by být skutečně autoritou v dobrém slova smyslu, aby v něm dítě cítilo bezpečnou oporu a vzor. Přeji Vám spokojenou a veselou holčičku!
úzkostlivost
Dobrý den, mám dceru 8 let. Manželství v pořádku, ještě máme syna 4 roky.Dcera mívá neklidné spaní.často mluví ze sna, občas se i projde v noci po domě. Hodně se všeho bojí, zvířat, vody, až panický strach. Zřejmě se to všechno projevuje i v noci. Nevím jakým způsobem s ní mám jednat. Snažím se jí uklidnovat, ale mám pocit, že to nepomáhá. Měla i strach cokoliv ve škole napsat, namalovat, že to nebude perfektní. Je potřeba zajít k psychologovi? Už o tom uvažuju, aby neměla v životě s tím problémy. Navíc se chová hrozně dospěle, když okřiknu svého syna např. hned to po mně opakuje a někdy i uvažuje, jako dospělá, až mě to zaráží. A nedávno mi řekla, že našla na cestě 100,- a že ji tam nechala. Každý by si ji vzal a ona ne. . Připadá mi že se pořád něčeho bojí. Poradíte mi, jak s dcerou jednat, aby překonávala strach?Děkuji
Petra
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Petro, asi by bylo dobré psychologa navštívit. Zdá se, že je přehnaně úzkostlivá, a to by jí (i jejímu okolí) opravdu mohlo znepříjemňovat celý život. Řekla Vám důvod, proč 100Kč nechala ležet na cestě? Pokud by to byla úvaha, že ji někdo ztratil a třeba se pro ni vrátí, tak aby mu ji nevzala, pak bych před ní smekla klobouk, místo abych ji považovala za divnou. Jestli ji tam ale nechala z nějakého strachu, pak je třeba s tím pracovat. Přeji dcerce, aby brzy mohla dojít klidu v duši.
úzkostlivost
Dobrý den, prosim o radu, co dělat, když naše pětiletá dcera nechce ani chvili zustat sama. Jedná se opravdu o chvilku, třeba zustat doma, když jdu vysypat koš (máme rodinný přízenmí domek, dcerka na ně vidí z okna i ode dveří), situace vyvrcholila tím, že jsme se byli koupat a při odchodu mi spadla hračka do vody, vysvětlila jsem jí, že pro ni musím vlést, at zustane na břehu, začala stašně řvát, že tam nezustane, přesto jsem do vody šla, v přesvědčení, že tam zustane, ale když jsem se ohlédla, stála po krk ve vodě a doslova šílela, myslím, že měla hysterický záchvat..takhle je to v každé situaci, když se vzdálím, i přesto na mě vždy vidí. Nikdy jsme ji nenechali ani já ani tatínek samotnou. Pokud někam jdeme mezi více lidí, stále nás drží za ruku, v podstatě se nás vůbec nepouští. Jediné co nás napadá je, že jsme ji poučili, že kdyby se někdy ztratila, tak jak se má zachovat. děkuji za odpověď.
Dana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Dano, přečtěte si prosím tento článek: http://www.zdravi4u.cz/view.php?cisloclanku=2006020902. Myslím, že byste s holčičkou měli navštívit dětského psychologa. Přeji jí, aby se brzy úzkosti zbavila.
úzkostlivost
Dobrý den, moc Vás prosím o radu. Chci pomoct své 12-ti leté dceři a nevím jak, je totiž hrozně úskostlivá, asi jsem to zavinila i já, protože jsem s ní od narození sama, mám jenom ji a velmi na ni lpím. Dcera se pořád něčeho obává- brouků, psů, vrstevníků, všeho. Ve škole patří mezi nejlepší a přesto má před každou písemkou hrůzu aby obstála, aby byla zase nejlepší. Já ji rozhodně za nic netrestám, ani není třeba, je nejen chytrá, ale i rozumově vyspělá a spolehlivá. Nejhorší je tělocvik, chybí ji talent a spolužáci se jí posmívají, že jí to nejde. Marně ji ustavičně opakuju, ať si z nich nic nedělá, sama jsem v jejím věku podléhala názoru jiných děcek a dceru bych chtěla toho zlozvyku nějak zbavit, ale nevím jak. Možná by byla na místě psych. poradna, co Vy na to? Děkuji za Váš názor.
Zuzka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zuzko, je dobře, že dceru netrestáte; nemohla ale z Vás získat pocit, že záleží na tom, aby byla nejlepší? Neprojevovala jste z toho důvodu radost? Dobrá cesta je totiž vést dítě k radosti z toho, že něco umí, že překonalo nějakou nesnáz, že vyřešilo obtížný problém, ale naprosto nevěnovat pozornost tomu, jestli má jedničku nebo je nejlepší ze všech. "Ať si nic nedělá z vrstevníků" jí skutečně opakujete marně; v jejím věku totiž na názoru vrstevníků záleží ze všeho nejvíc a Vaše (samozřejmě dobře míněná) rada ji jen utvrzuje v dojmu, že jí vůbec nerozumíte. Některým dětem chybí talent na matematiku, proto se ji musejí učit, aby obstály; co takhle procvičovat s dcerkou tělocvik? Třeba nakonec zjistí, že na tom není tak špatně jak se zdálo; pokud jste ji třeba jako malou chránila před každým pádem (a nenechala ji např. lézt po všelijakých "výškách" apod.), může mít zafixováno, že pohyb=nebezpečí; jestli se dosud moc nehýbala, není divu, že jí tělocvik nejde. Spolužáci se jí posmívají zřejmě proto, že je jinak "premiantka" (a možná se tak i chová? - v tom případě by toto byl pravý důvod jejich posměchu), a také proto, že jí to zjevně vadí. Kdyby s nimi souhlasila - "To mi fakt nejde, viď?", případně se dokázala zasmát sama sobě, "vyrazila" by jim "zbraň" z ruky. Pokud vedete dcerku směrem "děti jsou hloupé, ty jsi rozumově vyspělá, tak si jich nevšímej a nic si z nich nedělej", nikdy k vrstevníkům cestu nenajde. Věřte, že umět vycházet s lidmi je pro spokojený život mnohem důležitější, než být chytrý. Poradou s psychologem nemůžete nic zkazit; hodně ale působí i Váš osobní příklad. Aniž byste si cokoli vyčítala, prohlédněte si svá životní přesvědčení pod drobnohledem, a pokud byste nalezla něco, co přispívá k dcerčiným úzkostem, zkuste to přehodnotit. Držím palce!



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.