Klávesové zkratky na tomto webu - základní­
Přeskočit hlavičku portálu

Rodičovská poradna Mgr. Markéty Klingerové

Poradna

(ilustrační snímek) - dítě, kniha, radost

Na otázky odpovídá

Mgr. Markéta Klingerová

Poraďte se s kvalifikovanou učitelkou prvního stupně Markétou Klingerovou. Lektoruje semináře pro rodiče a zabývá se efektivním učením a výchovou.

Nejvíce se ptáte

batolata|děti v rozvedené rodině|vztahy v rodině|čtenáři|večerní usínání|příchod do školky|jiný dotaz|dospívající děti|období vzdoru|předškoláci| pomočování| žárlivost| dospělé děti| změna chování| neposlušnost| puberta| hranice a důslednost| problémy s jídlem| problémový učitel| kakání| dospělé děti se ptají| strach z odloučení| agresivita| nástup do školy| rozdilne nazory na vychovu| otázky dětí| vztek| problémy s kamarády| úzkostlivost| nadané děti| strach| nízká sebedůvěra| plačtivost| příchod sourozence| krádeže| děti s ADHD| šikana| poruchy učení| odlišnost| lhaní| cucání palce| noční děsy| malá sebejistota| ještě nemluví| sdělování pocitů| sportování| neprůbojnost| sexualita| půjčování hraček| kousání| samostatnost| u ničeho nevydrží| vyžaduje pozornost| nepořádnost| zlobení| řeč| literatura o výchově| kouření| zuby| zapomíná, ztrácí věci| strach ze školy| Ježíšek| režim dítěte| zkoumání| adoptované děti| smrt v rodině| televize| jak se bránit| hyzdění nehtů| zanedbávané dítě| bezpečnost| nechce zdravit| domácí úkoly| zlozvyky| nočník| svoboda rozhodování| sebeovládání| jak ztišit děti| nesoustředěnost| hra| konzultace| pitný režim| strach z bolesti| nemoc| perfekcionismus| drogy| mobil u dětí| autismus| tvrdohlavost| projevy lásky| jak oznámit rozvod| odpolední spánek| nemluví s dospělými| nerozhodnost| móda| dudlík| Domácí vzdělávání| změna prostředí| psychosomatické potíže| Výtvarno| asistent| sebetrestání| Recept na výchovu :)| horoskop| zavržený rodič| plánování rodiny| brýle| škatulkování| dítě se obviňuje| duchové| seminář| afektivní záchvaty| univerzální odpověď| zákaz| psaní| fantazie| mentální anorexie| bezplenková metoda| čtení| literatura o výchově - pro všechny| osamělost| archiv | všechny dotazy

Poraďte se také

Poraďte se také


Zbývá 1000 znaků.


Toto opatření slouží jako ochrana proti webovým robotům.
Při zapnutém javaskriptu se pole vyplní automaticky.

*Označené položky jsou povinné.

Povoleny jsou fotografie ve formátu JPG či PNG s maximální velikostí 6 MB.

Zasláním fotografie poskytuje jejich autor souhlas k použití fotky v poradně iDNES.cz. Odesílatel prohlašuje, že fotografie je jeho autorským dílem, není v rozporu se zákonem, ani dobrými mravy.

odlišnost
Dobrý den. Máme vnuka 4,5 roku a máme obavy.od mala špatně spí, malo ji, malo mluví . nechce chovat, vzít za ruku je taky problém. Nepodíval se do oči, diva se jakoby za vas. O nic si neřekne. U her nevydrží, jakoby u toho přestane přemýšlet. Dcera za nej vše dělá.podává mu piti. Podává mu hračky, když to neudělá vnuk jenom pláče. Když mu s něčím poradime, tak to nikdy neudela. Nevíme jestli je to rozmazlenost, nebo nějaká porucha. Dekuji
marie
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Marie, já to také nevím. To by musel posoudit dětský psycholog, který by měl možnost dítě pozorovat a podrobně mluvit s jeho rodiči.
odlišnost
Dobry den,pokud si dite neprojde separacni uzkosti,co to znamena pro jeho osobnost?a pro jeho vztah k matce?dekuji
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, pokud separační úzkost v určitém věku dítěte chybí, může to být příznakem nějakého problému. Separační úzkost dokazuje, že dítě si k pečující osobě vytvořilo vztah. Pokud se tak nestalo, mohou být příčiny různé; jestli ale nepozorujete žádné významné odchylky v chování dítěte nebo jeho vývoji, jestli vám dítě projevuje náklonnost, je možné, že možná jen domnělou absenci separační úzkosti přeceňujete. Hlavní je, jaký máte pocit ze vzájemného vztahu a celkového prospívání dítěte. Máte-li pochybnosti, můžete vyhledat dětského psychologa a probrat to s ním. Přeji klid v duši!
odlišnost
Muj syn, 5 let, prozil prvni 2 roky zivota v USA a teprve pote se naucil cestine. Po 2 letech ve statni skolce me ucitelka upozornila, ze detsky kolektiv ho castecne vyclenuje jelikoz maminka na nej mluvi anglicky, prestoze neni Anglicanka. Podle pi. ucitelky by to nebyl problem, pokud bych byla cizinec. Pry stavim syna do slozite situace, jelikoz si to neumi obhajit... - Podle meho nazoru je tu spise problem netolerance ceske spolecnosti k necemu co vybocuje, individualita neni brana jako neco co muze druhe obohatit. Myslim, ze problem je spise u pedagoga, ktery neumi synovu pozici podporit (treba by se druhe deti od syna neco naucily) & nedostatecne buduje synovu sebeduveru a lasku ke sve vyjimecnosti. - Souhalsite? Muzete data doporuceni k reseni? Dekuji.
Alena
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Aleno, v podstatě souhlasím, i když s netolerancí společnosti paní učitelka asi nehne, mohla by synovu pozici upevnit, kdyby věděla, jak na to. Doporučení? Budujte synovu sebedůvěru a vědomí, že každý jednotlivý člověk je jedinečný - to jste asi měla na mysli ("láska ke své vyjímečnosti" zní trochu narcisticky :) )... A poraďte mu, jak si to, že na něj mluvíte anglicky, může obhájit (můžete též instruovat paní učitelku - vysvětlit, jaké k tomu máte důvody a poprosit ji, aby syna podpořila). Přeji synkovi pohodové vztahy s vrstevníky.
odlišnost
Dobrý den, ráda bych se Vás zeptala na názor ohledně výchovy našich dvouletých dvojčat - párečku. Holčička je typický cholerik, hodně se vzteká, bude asi paličatá a energická. Chlapeček je naopak tichý až zaražený. Pomalu jsem je začala brávat do mateřského centra, kam oba chodí moc rádi. Holčička řádí s ostatními dětmi, chlapeček se ale hodně straní kolektivu, hraje si sám nebo stojí u mě a jen pozoruje dění. Je velmi vnímavý, dobře si pamatuje, ale když mu někdo vezme hračku nebo ho šťouchne, neohradí se. Když na něj promluví na ulici soused, dělá, že ho nevidí, tváří se jako sfinga. Dá se v takovém malém človíčku vybudovat víc sebedůvěry a radost ze sociálních kontaktů? Nerada bych, aby se potom ve školním věku stal obětí šikany nebo měl problémy podobného rázu. Děkuji za odpověď.
Hanka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Hanko, jestliže syn chodí mezi děti rád, je vše v pořádku. Prostě je zatím potřebuje pozorovat, okoukávat, jak se chovat v různých situacích, jak reagovat... Zatím potřebuje od Vás dodávat pocit bezpečí - a to tak, že budete jeho ostýchavost brát jako v pořádku a poskytnete mu veškeré zázemí (může se za Vás schovat, nenutíte ho mluvit s cizími lidmi apod.). Až dozraje, bude se sám postupně osamostatňovat. Sebedůvěru budujte např. podle knížek Respektovat a být respektován, a Jak nevychovat dítě s pocitem méněcennosti. Vaše děti se doplňují a mohou se od sebe učit navzájem, což je výhoda. Nikdy je nesrovnávejte, nedávejte jednoho druhému za vzor, nemluvte o nich v jejich přítomnosti s jinými lidmi. Přeji Vám hodně radosti z ratolestí!
odlišnost
Dobrý den Markéto,mám syna ,který ted ukončil 3.třídu,od 1.třídy však máme ve škole problémy,ne s učením,ale s jeho chováním. Je to živý kluk,ale ne hyperaktivní,je nepozorný,nedokáže se déle soustředit,nevydrží sedět v lavici,navíc mi ted p.uč.řekla,že se neumí sžít s kolektivem,nedodržuje domluvená pravidla,dělá ostatním dětem naschvály,spolužáci si na něho anonymně stěžují... Ve 2.třídě jsem s ním absolvovala vyšetření v ppp,kde psycholožka neshledala nic závažného. Doma s ním nemáme takřka problémy,jsme spokojení,nemáme problémy s manželem,penězi,existenční...myslím,že žijeme normálně.Navíc je doma spolehlivý,co mu řekneme udělá,nikdy sem nebyla svědkem,že by někomu ublížil,bral.. Jsme z toho s manželem nešťastní,nevíme,kde jsme udělali chybu,a v podstatě nevím jak synovi pomoci,aby se ve škole choval tak jako doma. Jednou mi řekl,že má v sobě něco,co neumí ovládnout a musí to prostě udělat.... Jestli můžete,prosím poraďte,moc nás to trápí,budou prázdniny a chcema na tom pracovat.
Michaela
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Michaelo, syn může být silná osobnost, které nevyhovuje naše školské prostředí. Tzv. domluvená pravidla budou nejspíš pokyny, jak se děti mají chovat - nebo si děti pravidla vytvářely samy? Nepíšete, co Vám přesně psycholožka řekla; není třeba syn nadaný? Mají ve škole dost možností vybít fyzickou energii aspoň o přestávkách? Je výuka vedena zajímavým způsobem? Váš syn může být natolik vnitřně rozvinutý, že neuznává autority (míněno "přikázané" autority, nikoli přirozené), nesnese přikazování, chce znát předem, proč má něco dělat, spoustu už toho umí sám od sebe, a spolužáky a učiteli je nepochopený. Nepíšete, jakou výchovu mu poskytujete. Pokud ho vedete láskyplně, důsledně a ve svobodě, je to, co jsem napsala výše, dost pravděpodobné. Mám bohužel málo informací, hlavně o vaší výchově, abych mohla konkrétně poradit, na čem byste mohli se synem pracovat. Pokud je doma všechno v pořádku a jste nejen spokojeni vy se synem (což je skvělé!), ale i syn s vámi, pak je problém hlavně ten, že si paní učitelka sama s dítětem, které se nebojí a proto na ně neplatí její zřejmě autoritativní styl, neumí poradit. Také klima třídy může paní učitelka hodně ovlivnit a synovi pomáhat se zařazením do kolektivu (nepíšete, jestli o to syn vůbec stojí). Vy rodiče tedy můžete synovi dávat najevo, že ho přijímáte takového, jaký je - i s jeho odlišným chováním ve škole, vyjadřovat pochopení pro to, že např. nevydrží sedět celou hodinu v lavici (zvlášť pro chlapce je to utrpení, ti se potřebují hlavě HÝBAT), a vysvětlovat mu, že ačkoli může mít svůj názor a nazařadit se "do stáda", dobrý vztah k lidem je důležité životní umění, na kterém může právě ve škole pracovat. Konkrétnější radu bych Vám mohla dát jedině, kdybych znala všechny okolnosti. Přeji Vám i synovi spokojený příští školní rok!
odlišnost
Dobrý den. Mám 2,5 letého chlapečka. Neustále mluví, křičí, výská, piští. Mám ho na veřejnosti dokola upomínat (když to nikam nevede) nebo to ignorovat? A dále, má neuvěřitelnou slovní zásobu, sám už se naučil polovinu abecedy i pár čísel, je to vše hrou s různými skládačkami. Jenže vázne komunikace, začne dokola odpovídat jednou větou. Když si chci povídat o tom co zažil ten den, měním otázky, ptám se, on dokola opakuje jednu větu. Mezi menšími dětmi ho musím spíš izolovat, on neposlouchá a opakovaně je nečekaně porazí. Jinak je kontaktní, má raději větší děti, také jim furt povídá do obličeje. Jak ho mám usměrnit, aby se nestrkal, a jak utnout to divné opakování? Vím, že děti dokáží být úporné, ale tohle mi někdy přijde víc, nemám z toho dobrý pocit, protože komunikace vždy uvázne. Nevíme, jak ho zarazit, přece reagujeme, pak zkusíme ignorovat, vysvětlit, že je po tématu, ale on je zaseklý ve svém světě a výrazem obličeje i rukama dál chce pozornost k té samé větě. Děkuji.
Veronica
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Veronico, pokuste se synka usměrňovat jen tehdy, když je to nutné (třeba v tramvaji plné lidí),a to pouze vlídně. Kdybyste napsala, že má syn nechuť k tělesnému kontaktu, měla bych podezření na Aspergerův syndrom - takto nevím, ale zkuste se podívat sem, nakolik by tomu Váš synek odpovídal (tato diagnóza se ale dá s určitostí vyřknout až u staršího dítěte, než je teď Váš synek): http://psychologie.doktorka.cz/aspergeruv-syndrom-prehled-a-diagnosticka-kriteria/. V každém případě bych asi vyhledala dětského psychologa, aby posoudil, jak k Vašemu synkovi nejlépe přistupovat. Přeji Vám hodně radosti z Vašeho chlapečka.
odlišnost
Tak ještě jednou zdravím a děkuji , že jste se mi ozvala.Jedná se o moji dcerku,která bude mít 14 let. Dělá mi starosti i radost. Ve škole ..premiantka ! Hodně čte, obdivuje až nezdravě různé ještěry...mazlí se s jejich atrapami. Sport je jí odporný,do žádného kroužku nechce ,o malých dětech se vyjadřuje jako o zmetcích.Doma nepořádná, vybíravá v jídle..nevezme do pusy smítko zeleniny,ovoce.Je šílené pro ni chystat jídlo , ve škole to platíme a dcera se nad tím ofrnuje a nejí..Nepřijímá od malička žádné jiné názory než svoje.Nejdříve jsme si mysleli, že je to dobré.V podstatě se vyčlenila z kolektivu i ve škole. Nemá žádné kamarády, ale také nemíní slevit ani připustit nějaké změny na sobě..Chodí si hrát na písek,zatím co ostatní se dívky se malují. Ne že bychom chtěli aby se malovala, ale je pro smích ostatním ,musím přiznat, že nás rodiče to možná trápí více nežli jí. Asi to tak normální vše nebude,prosím o nějakou radu jak na ni...pokud již není pozdě !Děkuji.
Zdenka1421.1.
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Zdenko, nevím to samozřejmě jistě, ale mohlo by jít o autistické rysy - asi by bylo dobré vzít dcerku na psychologické (případně následně psychiatrické) vyšetření. Tohle (ještěři, písek) nebude výchovou. Navštivte raději odborníky, aby dcerce umožnili začlenit se v budoucnu do "normálního" života. Přeji Vám, aby vše dobře dopadlo.
odlišnost
Dobrý den, řešíme banální problém, na který máme s manželem opačné názory a nikde jsme dosud nenašli nějaké doporučení. Máme 2 syny 2,5 a 8,5 roku a chystáme se mladšího přesunout z ložnice do dětského pokoje. Máme možnost udělat v bytě 2 dětské pokoje. Já preferuji, aby synové měli každý svůj pokoj už odteď, manžel je chce dát alespoň na pár let do 1 pokoje. Nevím, jak to bude fungovat, myslím, že ne moc dobře. Starší syn potřebuje klid na školní přípravu, navíc mu mladší pořád ničí hračky. S usínáním je také problém, na dovolené kluci v postelích zlobí a v jedné místnosti spolu neusnou. Děkuji předem za odpověď, vím, že v porovnání s opravdovými problémy je toto maličkost, ale chtěla bych znát názor odborníka.
Míková Andrea
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Andreo, tato "maličkost" by v budoucnu mohla přinášet zbytečné komplikace a zhoršování vztahů... Nenapsala jste mi, jaký má manžel důvod pro svůj názor, ale jinak souhlasím s Vaším pohledem na věc. Mezi kluky je rozdíl 6 let, to znamená, že jsou každý z jiné věkové skupiny (rozdíl 5 let a víc), takže mají každý úplně jiné potřeby a jejich společné ubytování nepřináší žádné výhody, spíše, jak sama uvádíte, nevýhody. Pokud máte tu možnost dopřát každému z nich vlastní pokoj uzpůsobený právě jeho potřebám (které se u batolete a školáka opravdu velmi různí), já osobně bych to doporučovala. Přeji Vám rodinu plnou harmonie!
odlišnost
dobrý den, moc bych potřebovala své 11-ti leté dceři pomoci zvednout sebevědomí. Ona se ve škole odlišuje, je mnohem vyspělejší než ostatní, důvodem je možná i to, že se mi narodila až po čtyřicítce a vyrůstala bez sourozenců, jen mezi dospélými. Uměla ve 4 letech číst, v 5 psát, nechovala se nikdy jako dítě, za všech okolností je rozumná. Mezi děcka nezapadá, do školy chodit ji nebaví, tvrdí, že ji ostatní přehlížejí proto, že ji nemají rádi, já ji podporuju jak jen to jde, denně jí říkám, že je na vyšší úrovni a pro ji děcka neberou. Necítí se nikde dobře jen doma, jiná děcka mají problém dojít včas domů, já mám problém holku chvilku vystrčit ven, samozřejmě ji nenutím, snažím se ji motivovat, ale je vidět, že se jí nechce a vrstevníci ji nudí, chová se jako dospělá, nějaké blbnutí s děckama ji připadá směšné a hloupé. Já ji za to chválím, říkám jí,jak jsem ráda, že ji nemusím okřikovat nebo trestat, ona nikdy neudělá nic špatně, ale myslím, že není dobré když je pořád jen sama...
jaroskablanka@centrum.cz
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Vaše dcera se nenaučila žít mezi vrstevníky, protože k tomu nedostala příležitost. Nejenže, jak píšete, vyrůstala jen mezi dospělými (i jedináček může mít bohatý "společenský život", pokud mu ho zprostředkujeme), ale navíc je "zazděná ve věži" přesvědčení, že je "mnohem vyspělejší než ostatní", "na vyšší úrovni", "blbnout s děckama je směšné a hloupé" a závazku, že "je za všech okolností rozumná" a "nikdy neudělá nic špatně". Vzhledem k tomu, že těžko nalezne celé společenství dětí (a později dospělých) "na vyšší úrovni", je zřejmě odsouzená prožít dost osamělý život. Ledaže by zcela změnila svůj postoj k těm ostatním (z vašeho společného pohledu "na nižší úrovni") a dokázala v nich nalézat stránky hodné úcty a dokonce se od nich učit. To byste ale musela svůj přístup k životu a lidem v něm nejprve změnit Vy sama; znamená to skutečně radikální změnu (znám z vlastní zkušenosti), ale věřte, že to stojí za to. Věřte, že děti ji neberou nikoli proto, že JE na vyšší úrovni (jak to vlastně myslíte?), ale protože se tak chová. Můžete si přečíst také mé odpovědi Evě a Andree na téma „nízká sebedůvěra“. Přeji Vaší dcerce, aby se jí podařilo zapojit se do skutečného světa!
odlišnost
Dobrý den, chtěla bych se zeptat mám dva syny starší 7let je velmi živé dítě, ale ten mladší 6let vše dělá pomalu, nemá o nic zájem. Vím, že vše umí, ale prostě se radši položí a hraje si. Příští rok má jít do první třídy mám strach zda to zvládne, né proto by byl hloupí, ale proto, že je ke všemu tak laxní. Děkuji za Vaší radu
Jana
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Jano, mladší syn si našel v rodině roli, která ještě nebyla obsazena (liší se tedy od staršího). Když víte, že vše umí, radujte se z toho, a přestaňte se školy bát. Mohl by se jí kvůli tomu začít bát i Váš syn! Věřte v jeho schopnosti a dejte mu to najevo. Úspěch ve škole není pro život tak důležitý jako sebedůvěra. Přeji Vám hodně radosti z Vašich synů!
odlišnost
Dobrý den, nejsem si jistá jestli 1.část dorazila a tak to zkouším podruhé.Moje dcerka je velmi drobné postavy,ač 4letá vypadá na 2.Podle toho s ní také ostatní často jednají a já mám obavu,aby si z toho neudělala"byznys" když se jí to bude hodit.Také nechci,aby očekávání druhých nebylo nižší než jak jí přísluší.A aby toho nebylo málo,má příjmení Malá,což svádí k nejrůznějším průpovídkám.Zkrátka,tu velmi ale velmi malou postavičku vnímám jako problém do budoucna a chtěla bych vědet jakou cestou se ubírat, aby to pro dcerku nebyl handicap. Děkuji za odpověď a omlouvám se za zmatky.:)
Malenka
Mgr. Markéta Klingerová
...
odlišnost
Pokračování.Důvod,proč píšu svůj dotaz je,že se bojím do budoucna možné šikany,protože bude vždy nejmenší ve třídě a tudíž i snadným cílem.Sebevědomí zatím žádné nemá, učíme ji "žalovat"( v dobrém),ledacos si nechá líbit.Takže bych ráda četla nějakou radu co dále podnikat pro naši malou Malou, aby se nedala. Mohou přispět i ostatní čtenářky. Děkuji.
Malenka
Mgr. Markéta Klingerová
Dobrý den, Malenko, důležité je, aby se malá výška Vaší dcerky nestala ústředním tématem jejího života. Když se k ní ostatní lidé chovají jako k malé, prostě jim v klidu (bez emocí) sdělte, kolik je dcerce let. Když budou poukazovat na její vzrůst, stejným způsobem bezstarostně řekněte něco v tomto smyslu: „Ano, zatím je menší, než děti jejího věku.Vy máte ale pěknou šálu, kde jste ji sehnala?“ Neoddávejte se obavám z budoucí šikany, ale využijte tohoto – pro rozvoj osobnosti člověka nejmocnějšího – času, abyste v dcerce vypěstovali sebedůvěru (to neznamená vycvičit ji, aby se nedala, ale dovést ji ke spokojenosti se sebou sama – viz např. mé odpovědi na téma „nízká sebedůvěra“) a systém hodnot, kde vizáž nebude na prvních místech. Je velmi pravděpodobné, že se narážkám od dětí nevyhne, ale když si bude jistá sama sebou, bude se tomu moci s ostatními dětmi zasmát. Předpokládám, že pediatr Vaši dcerku sleduje a že byla podrobně vyšetřena, jestli je všechno v pořádku (žádné onemocnění, např. celiakie). A asi víte, že dobrým sportem je v tomto případě plavání, které zvyšuje tvorbu a vyplavování vlastního růstového hormonu do organismu. Přeji Vám hodně radosti z Vaší dcerušky! A příspěvky čtenářů/ek, kteří/ré mají s problematikou malého vzrůstu vlastní zkušenosti, jsou samozřejmě vítány!



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.